Strana 20
20 www.drmax.cz
ROZHOVOR
Jak manželka snáší to vaše věčné
koncertování?
Ona si mě brala jako muzikanta, takže
je s tím smířená, že část měsíce ode mě
bude mít klid. Bylo mi necelých čtyřicet,
když jsme se poznali, už jsem byl hotovej
chlap a živil jsem se muzikou, takže vědě-
la, do čeho jde. Navíc mi dělá manažerku
a plánuje mi koncerty… A ono toho zase
není tolik, že bych byl celej měsíc pryč.
My jsme se navíc postupem let dostali
do fáze, kdy už spolu dokážeme být del-
ší dobu (smích). Časy, kdy jsme se oba
těšili, až vypadnu, jsou už za námi. Ale
ono je to, myslím, pro vztah důležité, aby
si občas jeden od druhého odpočinul,
protože jen tak se pak na sebe vzájem-
ně těšíte. Takže časté koncertování mělo
na náš vztah vlastně pozitivní vliv.
Takže i dnes vyjedete na delší šňůru?
Když jedeme Slovensko, jsme tam del-
ší dobu, ale já se tomu dneska spíš už
vyhýbám. Nic proti hotelům, člověk tam
má svůj klid, ale já jak mám takový dietní
režim, je problém ho na šňůře dodržovat.
Na dva, na tři dny to jde, ale pak už tělo
cítí, že nejede ve svých kolejích a začne
mi to dávat najevo.
Také se vaše žena z nouze naučila
dělat všechny provozní činnosti?
No jasně. Žena se naučila spoléhat se
sama na sebe, všechno obstarat, zařídit,
vyjednat. Na mě pak už zbývají jen tech-
nické věci. Máme kupříkladu každý svoje
auto a jejich provoz je výhradně moje
starost. Už se mi ale taky jednou podařilo
prošvihnout technickou kontrolu, takže
mne, jaksi zpovzdálí, pro jistotu, hlídá.
Nicméně když třeba bouchne plotýnka,
vyřeší to sama.
Máte někdy, když manželka udělá
mužskou práci, pocit zahanbení?
No jasně, že se za to stydím. Někdy
dokonce i nahlas. A chválím ji. V tomhle
jsou ženy jako chlapi. Potřebují pochvalu,
že něco zvládly a udělaly dobře, nesmí se
to brát jako samozřejmost. Jediný rozdíl,
který mezi mužskými a ženami je, že my
máme takový laxnější přístup k životu,
necháváme ho plynout, zatímco ony mají
často potřebu všechno a všechny řídit.
Jezdíte na koncerty sám?
Ne, se svou cestovní manželkou (smích).
Já tak kytaristovi Miloši Dvořáčkovi
někdy žertem říkám. Hrajeme spolu už
Jeho Rosu na kolejích si u táboráků zpívá už třetí generace. Písně, které skládá, totiž natolik voní
člověčinou a životem, že nestárnou. Stejně jako on. I když o sobě tvrdí, že je v podstatě líný, má elánu na
rozdávání. Čile koncertuje, nahrává desky a po prázdninách mu vyjde kniha. Je zkrátka v jednom kole.
Wabi Daněk
„Proč jsi to, ty
vole, řikal?!“
Foto: Zuzana Panská a archiv W. Daňka
Nejhorší není, když
o vás někdo říká lži,
ale slyšet od ostatních
nepříjemné pravdy.