Strana 21
ROZHOVOR
téměř dvacet let a za tu dobu náš pracov-
ní vztah prošel podobnými fázemi jako
vztah manželský. Ale už jsme se naučili
spolu vycházet a tolerovat si své nedo-
konalosti. Takže když dlouho nekoncer-
tujeme, těšíme se na sebe, a když dlou-
ho koncertujeme, těšíme se, že si zase
od sebe odpočineme.
Všeobecně se ví, jak to mají nastavené
fanynky rockových zpěváků, ale jak je
to s fanynkami folkařů?
Fanynky folku nejsou většinou holky
v minisukních, s divokými vlasy a cvočky
na bundách, ale holky v dlouhých suk-
ních s korálky. A jo, jsou stejně odhodla-
né (smích). Já jsem ale kdysi udělal jedno
moudré rozhodnutí, že když už se bude
k něčemu schylovat, podívám se na to
optikou, jestli bych s tou dívkou chtěl být
až do konce života. No, a to pak rychle zjis-
títe, že by to na furt nebylo. Od té doby,
co jsem s Evou, jsem jí věrný. Neříkám, že
neztratím s nějakou obdivovatelkou slo-
vo, ale ona je má láska na celý život a byl
bych blbej, kdybych to ničil.
Každý má svůj vnitřní svět. Vy také?
Pudí mě říct, že jsem v takovém svém
světě skoro pořád, ale nebyla by to prav-
da. Žiju samozřejmě reálným životem,
ale jak jste říkal – každý takovou zónu
má, a dokonce ji pro zachování duševní-
ho zdraví musí mít. Místo, kde je sám se
sebou, kde se sám sobě zpovídá, kde se
sám se sebou radí, kde se kárá, ale kde si
taky dává rozhřešení.
Jak jste na tom se lhaním?
No, tak občas se tomu člověk nevyhne.
Jsou to ale převážně takové ty milosrdné
lži. Aby se druhý netrápil, tak tu pravdu
prostě lehce ohnete.
Jak se cítíte, když vás přistihnou?
To se stává pravidelně a je to zvlášt-
ní pocit. První, co člověka napadne, je:
Proč jsi to, ty vole, říkal?! Pak si řekne, že
si musí příště líp rozmyslet, co říká, aby
nakonec došel k tomu, že je lepší říkat
pravdu, i když třeba v tu chvíli není zrov-
na dvakrát příjemná.
Je dobré říkat vždy jen pravdu?
Je to určitě pohodlnější, protože kdo si
má pamatovat, co kde komu řekl. Možná
by si cvičil hlavu, ale zatěžoval by svědo-
mí. Lež je vždycky na hovno.
Jak snášíte absolutní upřímnost?
Měl bych říct, že dobře, ale snáším ji jako
každej mužskej – blbě. Určitě to taky
znáte, že to nejhorší je, když vám někdo
do očí říká pravdu, kterou nechcete sly-
šet. Ale člověk se musí pravdě posta-
vit čelem. I když je fakt, že si nemyslím,
že stoprocentní pravda by třeba právě
partnerskému svazku vždycky a za všech
okolností prospívala. Ono to má někdy
za následek, že si uteče právě do toho
vnitřního světa a nechce se mu z něj ven,
takže pak ti lidé časem nežijí spolu, ale
ve svých mikrosvětech vedle sebe.
Jsou slabosti, které máte rád?
Takovou slabostí, a možná i radostí,
bylo noční vyžírání ledničky. A víte, co je
ale zajímavý? Já jsem nikdy moc nebyl
na sladký, ale když mi zjistili zvýšený cukr,
tak jsem si najednou uvědomil, jak sladký
vlastně miluju. A i když bych neměl, tak
něco sladkýho si občas dám, nějaký ten
dort ke kávě, z čehož žena občas šílí.
Šílí často?
Víte, ona je ta moje Eva nesmírně inteli-
gentní a občas ten cajmrsk udělá záměr-
ně. Když normální rada nestačí, tak to
povýší, umyje mi prdel, a já pak zase chví-
li sekám dobrotu (smích).
Takže ve vás pořád je ten malý kluk…
A v kterým chlapovi není?! Nejhorší je, že
když o vás někdo říká lži, tak to snesete,
protože víte, že to je lež, ale horší jsou
ty pravdy, který se o sobě od ostatních
dozvíte. Ty jsou nepříjemný.
Jste rád, když se máte pod kontrolou?
Kdo by nebyl? No, jsou takoví, kteří klid-
ně vyjedou na moře bez kompasu a vní-
mají to jako dobrodružství, ale já, i když
mám dobrodružnou povahu, taky rád
vím, kam asi tak pluju. A jak stárnu, tak
o to jistější směr potřebuji. ■
• Narodil se 30. ledna 1947.
• Vyrůstal ve skautské rodině.
• Po škole dělal zámečníka a řidiče
sanitky.
• Hudbě se začal naplno věnovat až
po čtyřicítce.
• Nejznámější písní je Rosa na kole-
jích, která je trampskou hymnou.
• Jeho křestní jméno je Stanislav,
přezdívku Wabi získal podle zpě-
váka Wabiho Ryvoly, jehož písně
v mládí hrával.
• Na podzim vydá knihu vzpomínek
nazvanou „Neublížit (a neposrat se)“.
WABI DANĚK
www.drmax.cz 21