Strana 26
26 www.drmax.cz
HISTORIE
Pro krásu
se musí
trpět! Musí?
P
rvní zmínky o zákrocích, které by
se daly považovat za položení
„kamene“ plastické chirurgie, spadají
do druhého tisíciletí před naším letopo-
čtem, kdy staří Egypťané „vylepšovali“
zesnulé panovníky. Například mumie
Ramsese II. měla chirurgicky uprave-
ný nos a jiné měly zase tváře vycpané
obvazy podobným způsobem, jakým
se dnes vkládají implantáty. Egypťané
prostě chtěli, aby těla jejich vládců měla
co nejdokonalejší podobu. Ale i když
ze stejné doby existují lékařské zápisy
o tom, že by se podobné zákroky mohly
dělat i na živých, v praxi k tomu tehdy
nedošlo, protože riziko zanesení infekce
do rány bylo obrovské.
Toho se ale přestali bát v Indii v 8. sto-
letí. Právě tehdy totiž lékař Sušruta
Samhitá začal provádět rekonstrukce
nosu bojovníkům, kteří v bitvách utrpěli
poranění čichového orgánu nebo o něj
přišli. Pro modelaci tvaru nosu používal
kovové destičky připevněné nýty k líc-
ním kostem a kůži bral nejčastěji z čela.
Jen pro pořádek dodejme, že celá ope-
race byla provedena bez anestesie, jak ji
dnes známe. Přesto měl Samhitá se svý-
mi operacemi nosů úspěch, a tak se pus-
til do rekonstrukce dalších orgánů – uší.
INSPIRACE Z INDIE
V Evropě to měla plastická chirurgie
o něco složitější, a to kvůli odporu kato-
lické církve, která odmítala zásahy do lid-
ského těla. V 16. století byl dokonce
profesor boloňské univerzity Gaspare
Tagliacozzi za provádění rekonstrukcí
nosu exkomunikován a pokoje nedošel
ani po smrti; náboženští fanatici vykopali
jeho ostatky a odnesli je ze hřbitova pryč.
Nic na jejich odmítavém postoji nezmě-
nil ani ten fakt, že operoval výhradně lidi
po vážných úrazech, nikoliv takové, kteří
by z rozmaru chtěli sličnější nosík.
Rozmach plastických operací nastal až
koncem 18. století v Británii, kdy britští
chirurgové působící v Indii byli přítomni
zákroku, při němž jakýsi indický zedník
rekonstruoval britskému důstojníkovi
nos, o který přišel v tureckém vězení.
Britští lékaři se záhy poté stali velkými
propagátory plastických operací a zača-
li si připisovat jeden úspěch za druhým
a vedle nosu a uší začali rekonstruovat
také rty.
Foto: archiv redakce a Ingimage
Plastické operace nejsou „vy-
nálezem“ novověku. Jejich
historie je stará více než 4 tisí-
ce let. Ale zatímco dnes může-
te s novým „čímkoliv“ leckdy
odejít z operačního sálu za ho-
dinu, tenkrát se jednalo o slo-
žité zákroky prováděné bez
anestesie a bez záruky přežití.
Chirurg Bohdan Pomahač provedl médii sledovanou transplantaci obličeje.