Strana 30
30 www.drmax.cz
OSOBNOST
Ta stará dáma z reklamy na Maxe
J
e to skvělé představení, ale paní Blanka
sama říká, že víc slávy jí přineslo účinko-
vání v reklamním spotu Dr. Max… a také
peníze, které de facto ansámbl divadla
udržují při životě.
Jak dlouho už představení Rocker a dvě
staré dámy hrajete?
V tomhle tvaru od ledna – to jsme absol-
vovali třetí obnovenou premiéru. Hrajeme
v poněkud pozměněném obsazení,
ale základem jsem pořád já a Marcela
Nohýnková. Tak také vlastně vznikl název
našeho souboru BlaMa – Blanka a Marcela.
Vy tam hrajete tu životaplnější z obou
starých dam. A jako taková mnohem
líp nacházíte společnou řeč s postavou
Roberta (Michal Šturman), což je hodně
nekonvenční mladý rebel. Jak si s mlad-
ší generací rozumíte ve skutečnosti?
Ještě líp. Proč by si nemohla mladá gene-
race rozumět se starou? Já jsem vyrůstala
s babičkou, starou tetou, s rodiči i souro-
zenci a nebyl problém. Samozřejmě jsem
si prožila například období, kdy jsme se
navzájem trochu vzdálili se synem, proto-
že já nechápala, kudy mu ty hormony plu-
jou, ale pak zase nastalo jiné, kdy jsme si
byli blíž. Já si myslím, že nejen mladá gene-
race potřebuje tu starší, ale naopak i my
potřebujeme ji – abychom dostali novou
šťávu do žil. A to byl taky důvod, proč jsem
chtěla takovouhle hru. Její autorka Jana
Pacnerová přišla na jiné naše představení,
které jsme tehdy hrály v Řeznické, a hroz-
ně jsme se jí líbily. Když jsme se viděly
podruhé, přišla se zprávou, že píše seriál
pro Novu a že v něm počítá pro mě s rolí
takové praštěné sekretářky, co všechno
poplete. Ale pak jí řekli, že sekretářku musí
hrát mladá a krásná, a tak to tedy potom
hrála mladá a krásná Slovenka. Jana se
samozřejmě naštvala, a tak jí povídám: tak
napiš něco pro divadlo. Dala jsem jí námět
a ona napsala tuhle hru.
To byste skoro měla být uváděná jako
spoluautor...
To určitě ne – já byla jen ten inspirátor.
Takže múza.
(Smích) No jo, něco takového – a dokonce
dvakrát, protože Jana mi napsala ještě dru-
hou hru Upír ve sklepě. Já tam upíra hraju,
ale celé je to o těch tak zvaných šmejdech.
A v ní jde o to, že i sami staří lidé se umějí
bránit. Uvádíme to taky v divadle Kampa.
To skoro působí tak, jako by se Kampa
stávala vaší domovskou scénou...
No jo, ona je to pro mě hodně srdeční zále-
žitost, protože tady jsou moc hodní lidi,
navíc přímí a féroví. A proto mám vedle
sebe Marcelu Nohýnkovou, která je taky
přesně taková.
Jak jste se seznámili?
Už na koleji. Ona byla velmi krásná, což
je dosud. Tehdy kamarádila s blonďatou
Janou (dnes) Preissovou a obě tvořily sku-
tečnou dvojici snů. Byl to ideální black and
white, taky se jim tak říkalo. A jednou tahle-
ta krásná bruneta, tohle nádherné stvoření
u mě na pokoji rozrazí dveře a zařve „hele
vole, nemáš chleba?!“ A tak jsme se sezná-
mily a vydrželo nám to dodnes.
Váš vztah už prošel zkouškou času, lze
mluvit o absolutní stabilitě. Máte také
stálý okruh diváků?
Máme. Představte si, že máme natolik skal-
ní fanoušky, že třeba Rockera viděli už pět-
krát nebo šestkrát.
Vy jste vlastně vystudovala loutkařinu
– kolik let jste jí věnovala?
Nějakých dvacet roků v divadle pro děti
a mládež, v Divadle bez opony. A tře-
ba ve hře Doktor Bolíto jsem dokonce
najednou hrála se třemi loutkami. Ale
většinou jsem hrála činoherní role.
Máte příjemný hlas, posazený poměr-
ně hluboko. Hrála jste i něco jiného než
ženské role?
Hrála, v rozhlase. Ale zkraje jsem pořád
hrála princezny a to mě časem už tak
nebavilo, že jsem si ostříhala vlasy. Šéfa
divadla to samozřejmě strašně rozčílilo,
dal mi i pokutu, ale pak jsem měla aspoň
pokoj. Přece ve třiceti pořád nebudu hrát
Označení z titulku Blanku Zdichyncovou určitě neurazí. Hraje totiž jednu z rolí v představení
Rocker a dvě staré dámy, se kterým hostuje v rámci vlastního divadelního souboru – dnes
především v divadle Kampa v Nosticově ulici na pražské Malé Straně.
Blanka Zdichyncová s celoživotní souputnicí Marcelou Nohýnkovou.
Foto: archiv Divadla Kampa, text: Michal Petrov