Strana 11
IBSA Institut Biochimique SA
Lugano, Švýcarsko
• K léčbě artrózy,
zejména kolene, kyčle
akloubů prstů ruky
• Obvykle se užívá
2xročně, vždy
podobu 3měsíců
Pro pohyb
bez bolesti
Chondroitini natrii sulfas
Condrosulf
®
400
TVRDÉ TOBOLKY
Registrovaný léčivý přípravek k perorálnímu podání.
Přečtěte si pozorně příbalovou informaci dříve, než
začnete přípravek užívat.
Výhradní zastoupení,
dovoz a distribuce:
, spol. s r. o.
®
Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1
e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz
www.ibi.cz
K dostání
bez lékařského
předpisu ve
dvou velikostech
balení: 60 nebo
180 tvrdých
tobolek.
Condrosulf 70x298 CC.indd 1 29.05.17 16:28
Inzerce
KAREL KLETEČKA (76) svůj poslední
oblek ušil před pár týdny. Svému vnukovi.
„Bál se, že mu ušiju něco, co bude vypadat
jako z první republiky, ale nakonec je spo-
kojen. Vždycky mě bavilo šít věci podle
moderních střihů. Kdybych zůstal u těch,
které jsem šil v učení, to bych brzy skončil,“
říká pan Kletečka a vzpomíná, jak vždycky,
když se svou manželkou jeli na dovolenou
v cizině, ona chodila po památkách nebo
po trzích a on po obchodech s pánskou
konfekcí, aby okoukl, co se právě nosí. „Za
těch padesát šest let, co se tomu věnuju,
jsem ušil 478 obleků. Byly roky, kdy jsem
měl pořadník na dva roky dopředu.“
Krejčovinu měl pan Kletečka v rodi-
ně. Oba rodiče se touhle profesí živili.
„Maminka šila ještě za první republiky
vjednom pražském módním salonu atatí-
nek měl vlastní krejčovství a šil všechno,
co bylo potřeba. A mě to s jehlou a nití
bavilo odmalička. Měl jsem dva mladší
sourozence, tak jsem jim šil z odstřižků
hračky už v pěti letech. A když mě tatínek
nechal poprvé zasednout za šicí stroj, byl
to pro mě veliký okamžik. Připadal jsem si
jako dospělý,“ vzpomíná pan Kletečka na
své dětství. „Když pak tatínkovi živnost po
válce zrušili, nastoupil do oděvní továrny –
rozhodnutý naučit se všemu, co půjde. Ale
když jsem přišel do učení, stávalo se, že se
spolužáci učili spíš ode mě než od mistrů.“
Po vyučení nastoupil pan Kletečka do
stejného podniku jako jeho otec a praco-
val v něm až do konce osmdesátých let.
Ajak to bylo v té době běžné, přivydělával
si šitím doma, právě šitím obleků, na které
se brzy specializoval. „První oblek jsem ušil
v osmnácti. Tatínek toho tehdy měl moc
a jednoho svého zákazníka mi přehrál.
Ten se sice bránil, že takový cucák jako já
přece nemůže ušít pořádný oblek, ale tatí-
nek se za mě zaručil, a když se na mě pak
stála fronta, vůbec nežárlil, ale naopak byl
pyšný, že něco dovedu.“
Po revoluci se pan Kletečka rozhodl, že
opustí zaměstnanecký poměr a otevře si
salon. I proto, aby pokračoval v někdejším
otcově odkazu. „Investoval jsem do proná-
jmu, do zařízení, ale doba najednou pře-
stala oblekům na míru přát. Nastala doba
alových sak, to bylo šílené. Když ho po
mě někdo chtěl ušít, odmítal jsem.“ Jak pan
Kletečka říká, před revolucí nebylo moc na
výběr a muži nejenže chtěli lepší kvalitu
obleku, ale byli i rádi, když měli něco, čím
se vymykali. Po revoluci se to však změnilo.
Výběr v obchodech byl a je prakticky neo-
mezený, ale všechno si je velmi podobné.
„Lidi jako by se báli být jiní a všichni nosí
to samé. A když něco chtějí, tak hned, a ne
čekat tři týdny či měsíc. “
Na začátku loňského roku se rozhodl
jít do důchodu. „Pověsil jsem metr na
skříň a tři čtvrtě roku jsem na šicí stroj ani
nesáhl. Ale začalo mi to chybět, a proto
jsem se rozhodl ušít ten oblek vnukovi.
Přece nebude chodit v konfekci, když má
dědu krejčího! A teď přemýšlím, že něco
spíchnu ještě sobě. Manželka sice tvrdí,
že v mém věku už to nestojí za to, ale já jí
odpovídám, že žádný chlap není tak starý,
aby neměl oblek, který mu padne, a když
v něm vyjde ven, ženské se za ním otočí
a řeknou: Teda, dědek je nad hrobem, ale
sedí mu to náramně.“ ■