Strana 16
16 www.drmax.cz
|
REPORTÁŽ
|
Sloní PŘÁTELSTVÍ
Když stojíte jen pár kroků od nich, pomalu zadržujete dech, jaký respekt vzbuzují. Ale ošetřovatelé
mezi nimi chodí jakoby nic, občas jim dají pamlsek přímo do tlamy, a když klidným hlasem
vyřknou povel, sloni ho uposlechnou. V tu chvíli si uvědomíte, že respekt mají i sloni k lidem.
Text a foto: David Laňka
M
ax a Rudi – to jsou momentálně
dvě největší sloní hvězdy pražské
zoologické zahrady. Roční slůňát-
ka, která jsou první „úplně naše“,
protože k jejich zplození i narození došlo právě
v české metropoli. O pár měsíců starší Maxík
je trošku vyšší a světlejší a je velmi kontaktní.
Sotva se přiblížím ke kóji, ve které je se svou
mámou Janitou, hned ke mně natahuje cho-
bot, strká jím do mě. Opatrně ho pohladím
aon si s mou rukou začne hrát. To mladší Rudík
se zatím drží zpátky a od maminky Tamary se
moc nehne. To až později, když jsou vypuštěni
do výběhu, se nechá Maxem zlákat k divočení.
Pohled na ně je kouzelný a každý z návštěvníků
se nad nimi rozplývá. Ale aby se vůbec narodi-
la, byl to běh na hodně dlouhou trať.
Pan Javůrek, který začal dělat ošetřovate-
le slonů před osmnácti lety ještě ve starém
pavilonu, o tom říká: „Základem všeho je mít
jak slonici schopnou zabřeznutí, což není
samozřejmé, protože slonice dost často trpí
různými, abych tak řekl, gynekologickými
problémy, tak chovné samce schopné páření.
V naší zoo se to podařilo, když jsme přivezli
mladé slonice ze Srí Lanky. V té době byly ješ-
tě mladé aneměly cyklus, ale když pohlavně
dospěly, rozhodli jsme se to zkusit a připustili
jsme k nim Mekonga. To byl slon, který k nám
před lety přišel z Lipska, kde zplodil jednoho
potomka, a popravdě nevyvíjel moc aktivity,
ale na Janitu najednou začal velmi reagovat
ajako by se rozpomněl na své mužské poslá-
ní… protože si však druhé slonice Tamary
vůbec nevšímal, rozhodlo se, že ho s jinou zoo
vyměníme za jiného slona, a tak k nám přišel
Ankor, který sTamarou zplodil Rudiho. Hezké
na tom přitom ještě je, že Mekong, jako by
zplozením Maxe chytil druhou mízu, stačil od
té doby zplodit další tři slůňata.“
Jenomže ono se řekne zplodit slůně. Tenhle
proces je u slonů přece jen o trochu delší než
u lidí. Sloní „těhotenství“ totiž trvá dva roky!
Dva roky, během kterých se může stát ledacos
a během kterých se musí o nastávající sloní
matky pečlivě dbát. A i když vše probíhá, jak
má, stále ještě není vyhráno. „Porod a první dny
jsou totiž velmi rizikovým obdobím. Jednak
se slůně nemusí narodit v pořádku, jednak se
někdy stane, že slonice mládě zabije. To se však
naštěstí nestalo, a tak tu teď běhají tahle úžas-
ná slůňata.“
Je ráno, všední den a já jsem ve sloninci
a pozoruji, jak pan Javůrek a jeho kolego-
vé kmitají. Každý den se totiž musí sloninec
pořádně uklidit – vyvézt hnůj, připravit krmení
a pak se jde na slony. A zatímco se kontrolují
a myjí, provádějí se s nimi cviky, které sice na
první pohled mohou vypadat tak trochu jako
drezura, ale jde o úkony, které slouží k tomu,
aby sloni byli ovladatelní a ošetřovatelé s nimi
mohli pracovat. Ústup do strany, zvednutí cho-
botu nebo nohy, to všechno je důležité, když
je třeba slona ošetřit. A sloni na jednotlivé
povely reagují velmi poslušně. Ty povely však
zní cizokrajně, a tak se ptám, odkud se vzaly
ajestli se používají stejné pro všechny slony na
světě. „U nás drtivá většina povelů pochází ze
sinhálštiny,“ vysvětluje pan Javůrek. „Před více
než čtyřiceti lety jsme do pražské zoo přivezli
slony ze Srí Lanky a s nimi přijel i Mahut, který
učil chovatele s nimi zacházet a ty povely při-
vezl s sebou. Od té doby se tu předávají. Ale
všude na světě nejsou stejné. Jeden čas jsme
tu měli slony a prakticky každý z nich slyšel na
jiné povely, takže v tom byl ze začátku chaos,
ale brzy si to sedlo.“ Když se pak zvíře převáží
do jiné zoologické zahrady, musí se je tamní
ošetřovatelé buď naučit, nebo postupně slona
přeučit na své povely. Ale většinou je prý snaha
Roční slůňata Max
a Rudi patří mezi
miláčky návštěvníků
pražské zoo. Maxík už
si dokáže pozornost lidí
užívat aněkdy se doslova
předvádí, ale přesto se
i s Rudíkem drží poblíž
své mámy. Tak to podle
ošetřovatelů bude zhruba
ještě rok. Právě dva roky
jsou takovou pomyslnou
dobou, po kterou by se
sloní mláďata od svých
matek neměla oddělovat.
MILÁČCI DĚTÍ
Pan Javůrek (vpravo nahoře)
pracuje se slony už dvacet let
a se svými kolegy by tuhle
práci za nic neměnil
„Získat si u slona důvěru
aautoritu vyžaduje
nějaký čas. Trvá to
prakticky rok, než si
všechno sedne.“