2/2017

• Strana 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  2/2017

  Časopis pro klienty lékáren . Zdarma.

  NASTÁVÁ

  KONEC FILMŮ

  PRO PAMĚTNÍKY?

  (str. 12)

  Časopis MAXIMUM nově k dispozici i DIGITÁLNĚ!

  S aplikací dostanete VÍC!

  „ČLOVĚK BY MĚL

  ŽÍT PŘEDEVŠÍM SVŮJ ŽIVOT,“

  ŘÍKÁ HYNEK ČERMÁK

  (str. 24)

  ”

  Smysl zivota je kostka

  ledu,“

  TVRDÍ MICHAEL PALIN,

  ČLEN SKUPINY MONTY PYTHON

  (str. 34)

• Strana 2

• Strana 3

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art s. r. o.

  Vydání: Léto 2017, vychází včervnu 2017, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 28. 5. 2017

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Alexandra Laňková a Fotolia

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  NĚKDY MUSÍ FALEŠNÁ SKROMNOST STRANOU. Obzvlášť

  v okamžicích, kdy se něco opravdu podaří. A za celou redakci

  mohu říct, že máme pocit, že se nám toto číslo Maxima sku-

  tečně povedlo. A budiž těmto poněkud nepokorným řádkům

  omluvou aspoň to, že nás to těší především s ohledem na vás,

  naše čtenáře.

  Naše letní číslo je trochu jako letní nebe, které, když se vyda-

  ří, dokáže být skutečně hvězdné. Máme obrovskou radost, že

  rozhovor Maximu poskytl Michael Palin, člen legendy britského

  humoru – skečové skupiny Monty Python. Má nádherné rčení,

  když ho otázka dostane do úzkých. V takové situaci řekne (také

  tak trochu letně) „kostka ledu“. Proč? To už si přečtěte v interview.

  Michael Palin mluví mimo jiné o tom, že cestování je posed-

  lost – a také cestování k létu patří. Z úplně jiného pohledu se

  na něj však dívá další hvězda tohoto čísla, herec Hynek Čermák.

  Poznamenává, že veškerá sláva českých herců končí hned za

  hranicemi a že je to dobře i s ohledem na to, že to člověka drží

  při zemi. Je zřejmé, že i páně Čermákův nos.

  V parných letních dnech zamíří určitě spousta lidí do zoo-

  logické zahrady. Mozaiku tradičního rituálu by mohla doplnit

  naše reportáž, dívající se trochu pod ruce pana Javůrka, ošet-

  řovatele pražské zoo. On sám sice hvězdou není – ostatně o to

  ani nestojí –, ale totéž se už nedá říct o jeho svěřencích, ročních

  slůňatech Maxovi a Rudim.

  Na tématu sloních mláďat se skvěle propojují oba světy – ten

  hvězdný i ten, který je na očích jen málo nebo vůbec ne. Spojit

  tyto dva světy se skvěle podařilo i v článku pojednávajícím ozá-

  chraně starých (hvězdných) lmů pro příští generace (absolutně

  nehvězdnými) odborníky na archivaci. Nesmírně zajímavý text

  ouchování kulturních stop naší civilizace lze jen doporučit.

  K létu samo sebou patří i trocha čtení v literárním slova smys-

  lu a Maximum má co nabídnout i v tomto ohledu. Povídka Co

  kdybychom se už neviděly z pera Ireny Obermannové si žádá

  klid, osobně bych ji doporučil na tišší podvečer, kdy už se na

  nebi začínají hvězdy pomalu rozsvěcet. Aby bylo kam se podí-

  vat, kdyby se (náhodou) do očí

  začaly vkrádat slzy.

  Příjemné slunné dny

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  www.drmax.cz 3

  Letní číslo ..................................................................................................3

  Konec amalgámových plomb? ..........................................................4

  Povolání: Záchranář ...............................................................................6

  Zanikající řemesla ................................................................................10

  Konec lmů pro pamětníky ............................................................. 12

  Když žena bojuje..................................................................................14

  Sloní přátelství ......................................................................................16

  S inkontinencí aktivní život nekončí .............................................18

  Já jsem youtuber a kdo je víc? ........................................................ 20

  Hynek Čermák: Člověk má žít svůj život, ne život lidí

  kolem sebe.............................................................................................24

  Hedy Lamarr: Od nahoty k raketám.............................................. 28

  Nosáči z Bornea ....................................................................................33

  Michael Palin: Kostka ledu................................................................34

  Irena Obermannová: Co kdybychom se už neviděly? ............38

  Proč ještě sedět u „bedny“ ................................................................ 40

  Ty už se zase díváš ...............................................................................42

  |

  ÚVODNÍK

  |

  LETNÍ ČÍSLO

  Váš

  Michal Petrov, šéfredaktor

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  MEXIKO: PŘEKVAPIVÉ NÁLEZY V KRYSTALECH

  Osm let zkoumali odborníci mikroorganismy v jeskyních a bývalých dolech Chihuahua v oblasti me-

  xické vrchoviny Naica – s naprosto překvapivým výsledkem. Podařilo se jim totiž z obřích krystalů

  ve slujích odebrat vzorky unikátních druhů, které desítky tisíc let „spaly“, ale za jistých okolností by

  bylo možné je znovu oživit. Tým vedený Penelope Bostonovou z Astrobiologického institutu NASA

  to učinil v laboratorních podmínkách. Mikroorganismy, které se podařilo najít, jsou schopny přežít

  ve velmi nenáročném prostředí – samozřejmě nepotřebují světlo a energii údajně získávají zpraco-

  váním minerálů. V Mexiku pracovali vědci za extrémních podmínek. Teploty v hloubce několika set

  metrů dosahovaly místy i pětašedesáti stupňů Celsia, a tak museli používat i speciální chladicí oděvy.

  Jako astrobioložka dává Penelope Bostonová nálezy do souvislosti s průzkumem vesmíru: „Důležitá

  je otázka, jak dlouho může život přežít v geologickém materiálu. Je to zajímavé i s ohledem na prů-

  zkum Marsu – možná i tam dřímá život z dávných časů někde v kameni.“

  KONEC amalgámových plomb?

  Foto: archiv Dr.Max

  BRUSEL CHCE ZAKÁZAT TRADIČNÍ

  PLOMBY

  Evropská unie je ve svém tažení proti užívání rtu-

  ti v civilním životě velmi důsledná. Zákazem rtu-

  ťových teploměrů tento boj zdaleka neskončil,

  jen se dotkl poměrně významného počtu lidí –

  zaznamenal ho prakticky každý. Od roku 2030

  by měli zubaři přestat dávat pacientům výplně

  zamalgámu, právě kvůli podílu rtuti. Amalgám je

  přitom ve stomatologii používaný už od 19.sto-

  letí a představuje relativně levný, apřitom velmi

  trvanlivý materiál. Evropská unie chce přesto

  už od 1. července 2018 zakázat jeho používání

  udětí a těhotných žen. Spekulacemi obezpeč-

  nosti této populární výplně se samozřejmě ocitli

  na koni výrobci alternativních materiálů a těží

  znich i řada stomatologů. Ačkoli ve Spojených

  státech zatím podobný zákaz jako v Evropě na obzoru není, i tam se vyskytli

  lékaři, kteří na základě údajných „zdravotních rizik“ nabízejí pacientům kom-

  pletní převrtání zubů ošetřených amalgámem a náhradu výplní za nové.

  HOLANDSKO: ZÁJEM O EUTANAZII ROSTE

  V roce 2016 požádalo o asistovanou smrt v Nizozemsku o pět set lidí víc než

  předloni. To představuje nárůst o plnou desetinu. Eutanazie tak představu-

  je asi čtyři procenta všech příčin úmrtí

  obyvatel Holandska. Oznámila to tamní

  příslušná státní komise. Podle ní je mož-

  né trend vysvětlit několika důvody. Pře-

  devším roste počet přestárlých lidí, ale

  ilékařů ochotných toto „poslední přání“

  pacienta vyplnit. Asistovaná smrt má sa-

  mozřejmě svá přísná pravidla – je umož-

  něna jen člověku, jehož situace je bezna-

  dějná a který nesnesitelně trpí. Vzemi je

  eutanazie legální už patnáct let.

  BAKTERIE PROTI BAKTERIÍM

  Bakterie v roli lovců by se mohly stát

  součástí léčby – vyplývá to alespoň ze

  zjištění vědců Arizonské státní univer-

  zity. Ti se zaměřili na parazitické bakte-

  rie Bdellovibrio bacteriovorus, které se

  dokážou velmi rychle pohybovat, do-

  stihnout svou kořist, tedy jiné bakterie,

  využít jejich schránek jako hostitelských

  těl a rozmnožovat se v nich. Další gene-

  race se pak chovají úplně stejně. To vše

  se děje uvnitř lidského těla. Mezi „ve-

  třelcovy“ kořisti patří například i střevní

  bakterie Escherichia coli, která způso-

  buje těžké infekce. Buňky savců útočník

  nechává bez povšimnutí. Zatím není

  jasné, na základě čeho vlastně své obě-

  ti pronásleduje, které stopy se drží ani

  jakým způsobem se děje, že jsou útoč-

  níci během své plavby lidským tělem

  pohromadě a tvoří něco jako údernou

  jednotku. To vše je ještě předmětem dal-

  šího zkoumání, aby někdy v budoucnu

  mohly být do lidského organismu im-

  plementovány útočné bakterie jako živé

  antibiotikum.

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  MARIHUANOVÉ SUŠENKY Z LÉKÁRNY?

  Naštěstí jen dočasný zákaz výkonu povolání si vy-

  sloužila lékárnice JoAnne Andrewsová, když se roz-

  hodla jednomu svému pacientovi připravovat keksy

  obsahující marihuanu. K případu došlo už vloni

  vkanadském městě Cape Breton v provincii Nové

  Skotsko, ale teprve teď o něm informovala tamní

  média. Z hlediska oboru je vysvětlení trestu celkem

  jednoduché – sušenka není uznávána jako léková

  forma a nic na tom nemění fakt, že farmaceutka

  připravovala zákusky z léčebného konopí, které se

  v lékárně prodává, navíc na pří-

  mou žádost pacienta. Třicet dní

  sice není dlouho, ale i tak přijde

  nestandardní chování JoAnne

  Andrewsovou draho: bude

  muset ještě zaplatit poměrně

  vysokou částku jako pokutu,

  absolvovat školení a po několik

  dalších let informovat o svém

  „škraloupu“ všechny příští po-

  tenciální zaměstnavatele.

  USA: ÚMRTÍ KVŮLI ALZHEIMEROVĚ

  CHOROBĚ NA VZESTUPU

  Počet lidí, kteří zemřeli v důsledku dege-

  nerativních změn způsobených Alzheime-

  rovou chorobou ve Spojených státech za

  posledních patnáct let vzrostl o padesát pět

  procent. Uvádí se to ve zprávě tamního Cen-

  tra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC).

  Vuvedeném období se zvýšil i podíl pacientů,

  kteří se rozhodli dožít s nemocí doma –

  v roce 2014 to byla celá čtvrtina pacientů, zatímco na začátku

  sledovaného období „jen“ čtrnáct procent. Zpráva si proto všímá

  idopadů na okolí pacientů, na jejich rodiny. Nepřímo se Alzhei-

  merova choroba dotýká milionů Američanů, kteří jsou konfronto-

  váni se ztrátou paměti a demencí u svých blízkých. Odhaduje se,

  že do roku 2050 bude nemoc diagnostikovaná u více než šestnác-

  ti milionů obyvatel USA. CDC v jiné zprávě rovněž poukázala na

  další jev u stárnoucích Američanů – stále vyšší spotřebu psycho-

  farmak, jejichž užívání se za posledních deset let zdvojnásobilo,

  na venkově dokonce ztrojnásobilo. Polovina seniorů, kteří berou

  tři a více přípravků ovlivňujících centrální nervový systém, tak při-

  tom činí bez ohledu na vážnost diagnózy.

  Inzerce

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  Povolání: ZÁCHRANÁŘ

  Kolemjdoucí v opavském obchodním centru Breda mohli být na prahu jednoho květnového

  víkendu trochu zmateni. Na zemi ležela lidská postava, kolem ní vyvíjely horečnou činnost osoby

  se sluchátky v uších a iPhonem v rukou a nebylo zřejmé, oč tady přesně jde. Je to nějaký zvláštní

  druh zážitkového poslechu hudby? A co se tomu ležícímu člověku vlastně stalo?

  D

  vojice lidí v křiklavě oranžových

  vestách s reexními pruhy okamži-

  tě převzala vládu nad situací. Muž,

  který příchod záchranářů očividně

  očekával, s úlevou uložil sluchátka i mobil do

  kapsy, zatímco ho u ležícího vystřídali přícho-

  zí. Detailnější pohled pak prozradil, že na zemi

  leží jen gurína, která simuluje krizovou situa-

  ci, s níž si je třeba nějak poradit. Vše se udá-

  lo během soutěže Dny první pomoci, která se

  letos konala v Opavě už pojedenácté.

  „O žádný poslech hudby tady samozřejmě

  nešlo,“ vysvětluje s úsměvem dohlížející člen

  organizačního týmu soutěže Petr Matouch,

  „nýbrž o telefonickou asistovanou neodklad-

  nou resuscitaci – tedy naštěstí jen její nácvik.“

  Byla to jedna z mnoha situací simulovaných

  během Dní první pomoci na různých stanoviš-

  tích většinou ve velmi živých částech Opavy.

  Figurína představující pacienta stiženého náh-

  lou zástavou dechu anebo oběhu k sobě pou-

  tala mnoho činností. Žádný div – v „reálném

  provozu“ by takovému člověku hrozilo nevrat-

  né poškození mozku nebo srdce. Hektičnost

  byla namístě – o všem rozhodují sice vteřiny,

  ale spěch se nesmí změnit v bezhlavý shon.

  Proto ta sluchátka a telefon, protože tímto způ-

  sobem se dostávají k ošetřujícímu člověku od

  profesionálů první nezbytné instrukce k tomu,

  jak si má počínat. Ošetřujícím nemusí být nut-

  ně odborník. I dobře vedený laik je schopen

  prodloužit při telefonické asistenci čas potřeb-

  ný k tomu, aby se na místo dostal tým „profíků“.

  Především však dokáže zajistit přísun kyslíku

  do mozku a minimalizovat tak nevratné neuro-

  logické důsledky příhody.

  „Na druhé straně tísňové linky je operátor

  zdravotnického dispečinku,“ doplňuje Petr

  Matouch, „je to buď zdravotnický záchranář,

  anebo všeobecná sestra s potřebnou specia-

  lizací na intenzivní péči nebo operační řízení.“

  Ani v rámci opavské „cvičné“ akce tomu nebylo

  jinak. Nicméně Petr Matouch vyvrací domněn-

  ku, že by byla kvůli simulovanému zákroku

  blokována krizová linka: „Její kapacita je nad-

  dimenzovaná, protože musí existovat garance,

  že se pomoci dovoláte vždy.“ Matouch upřes-

  ňuje, že to, co platí v České republice jako stan-

  dard, se v okolních státech teprve zavádí: „Ty

  zmíněné resuscitace po telefonu už provádíme

  několik let, přičemž platí, že o vážnosti zdravot-

  ních následků rozhodují první minuty. A v tom

  případě jsou podstatní okamžití svědci událos-

  tí, kteří tuší, kam se obrátit, nikoliv záchranná

  služba.“ Ve spolupráci s dispečerem pak může

  takový náhodný kolemjdoucí poskytnout

  srdeční masáž, která hraje rozhodující roli.

  I když jde vlastně o základy první pomoci, jež

  by měl ovládat každý, skutečnost je jiná. S ele-

  mentárními zásadami základního ošetření se

  dnes lidé setkávají čím dál řidčeji – vlastně jen

  v autoškole, protože z osnov běžné školní vý-

  uky se toto téma na dlouhý čas vytratilo. Starší

  generace ještě pamatuje, že první pomoc byla

  součástí předmětu branná výchova. I když se

  Petr Matouch v roli prvního

  svědka na místě 

  Živý gurant rozhodně

  znásobil dramatičnost

  situace 

• Strana 7

  www.drmax.cz 7

  v rámci vzdělávacích programů první

  pomoc do škol zase vrací, pořád platí,

  že jsme v jistém smyslu na záchranářích

  závislí víc než kdykoliv dřív. I proto je

  dobře, že v opavské soutěži mohly týmy

  z Česka a Slovenska v praxi ukázat, co

  umějí. „Nebyly tu špatné a dobré týmy,

  nýbrž jen dobré a ještě lepší,“ shrnuje

  Petr Matouch, který jinak působí jako

  odborný asistent na Katedře intenzivní

  medicíny a forenzních oborů Lékařské

  fakulty Ostravské univerzity, která klá-

  ní pořádala. Partnerem se stala letos již

  podruhé lékárenská síť Dr.Max, která

  už několik let uvádí do praxe své motto

  „… protože víme, že nejen léky léčí“.

  Stejnou zásadu uplatňuje i při podpoře

  charitativních projektů.

  Před opavskou lékárnou Dr.Max na

  Masarykově třídě bylo ostatně zřízeno

  další stanoviště, kde si záchranáři nacvi-

  čovali ošetření raněné osoby. Jejich

  zásah působil dramatičtějším dojmem

  než simulovaný zákrok v obchodním

  centru, neboť na místě představoval

  „oběť“ věrně namaskovaný živý gurant.

  Stejně jako jinde, i tady panoval shon,

  žádný tým nedával najevo, že ví, že tu

  vlastně nic není doopravdy. Každý hrál

  o čas a přesnost zásahu. Organizátoři to

  přičítají i skutečnosti, že všichni účastníci

  přijeli dobrovolně a náklady spojené se

  soutěží si hradí často sami. O to vážněji

  svou účast berou. A na výrok hodnotitelů

  čekali s očividným napětím. „Je ověřené

  v praxi,“ říká Petr Matouch, „že chybu,

  které se záchranář dopustí při výcviku,

  potom při skutečné akci už neudělá.“

  Chyba při simulaci prostě zabrání ostré

  chybě. Některé situace byly přitom vyslo-

  veně obtížné. Například stanoviště umís-

  těné v prostředí opuštěných kasáren, jež

  samo o sobě nahání hrůzu, nabízelo navíc

  dramatickou kombinaci zásahu uzraně-

  ného převážejícího nebezpečný náklad,

  který o něco později simulovaně explo-

  doval. Inscenovaná nehoda si vyžádala

  dekontaminaci všech přítomných ve spe-

  ciálních mobilních hasičských buňkách.

  Situace řešili (pár týdnů před státnice-

  mi) většinou studenti oboru zdravotnic-

  ký záchranář. Zanedlouho se stanou –

  samozřejmě pod odborným vedením –

  úplnými profesionály. Některé týmy však

  byly na soutěži už poněkolikáté.

  Až studenti opustí školu, budou svou

  činnost vykonávat v zemi, která má laťku

  záchranářských služeb nasazenou sku-

  tečně vysoko. Podle Petra Matoucha těží

  Česko ze zásadní výhody relativně malé-

  ho území. Dostupnost záchranářských

  služeb je tudíž velmi dobrá na zemi i ve

  vzduchu. „Vrtulník může přistát leckde,

  ale jsou místa, kde to opravdu možné

  není, a pak přicházejí na řadu speciální

  lanové techniky jako třeba práce vpod-

  věsu, s navijákem anebo slanění,“ dodává

  Matouch. Podle velmi kvalitních mapo-

  vých podkladů už navrhuje místo, kde

  by mohl vrtulník dosednout na zem,

  Masáž srdce působila na kolemjdoucí nesmírně dramaticky

  Záchranáři vyrážejí po simulované explozi

• Strana 8

  8 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  Text a foto: Michal Petrov

  Inzerce ▼

  operační středisko, avšak konečné slovo má

  pilot, který nesmí dopustit ohrožení posád-

  ky. Petr Matouch je kompetentní to posoudit.

  Sám je totiž napůl členem výjezdové skupiny

  letecké záchranky (kterých v ČR působí desít-

  ka) anapůl pracuje v olomouckém operačním

  středisku. S ohledem na své zkušenosti dodává:

  „Rozhodující je, jak rychle se v situaci zorien-

  tujete a jaké postupy zvolíte.“

  „První posádka na místě to má úplně nejhorší,“

  vysvětluje Petr Matouch, „musí bleskurychle zís-

  kat přehled o tom, jak se věci mají, musí se zbavit

  toho, čemu říkáme tunelové vidění. Zaměřit se na

  celou situaci včetně souvislostí. Musí vyhodno-

  tit, co se stalo, s jakými následky, zda ještě hrozí

  nějaká rizika, a pak najít řešení.“ A potom co nej-

  rychleji všechno co nejpřesněji popsat vhlášení

  na operační dispečink. Tady pomáhají standardi-

  zovaná strukturovaná hlášení, protože člověk na

  místě funguje pod obrovským stresem. Takovou

  situaci si lze znázornit třeba na příkladu hromad-

  né dopravní nehody, po které na místě stojí vraky

  vozidel, zrůzných míst se ozývají oběti. „Dejme

  tomu, že jeden záchranář stojí tváří vtvář padesá-

  ti zraněným. Všichni volají o pomoc, ale tu nemů-

  že dostat první pacient, na kterého člověk narazí.

  Nemůže se bohužel přednostně poskytnout ani

  těm, kteří mají nejmenší šanci přežít,“ popisuje

  záchranář. Některá doporučení vyplývající ze

  zásad takzvané medicíny katastrof mohou znít

  laikovi velmi tvrdě, ale oběti je potřeba na místě

  třídit a rozdělit do kategorií tak, aby šanci na pře-

  žití dostalo co nejvíc lidí.

  Rozhodnutí, zda na místo zásahu záchranář-

  ský tým dojede po zemi, anebo doletí, zásadně

  činí operační středisko. Vybavení mají oba typy

  záchranky stejné – záchranářský vrtulník je

  vlastně sanitka ve vzduchu. „Rozhoduje tu, kte-

  rý z obou způsobů je rychlejší, a samozřejmě

  helikoptéra dostává přednost, jestliže se zasa-

  huje v obtížně dostupném terénu.“ Na někte-

  rých zásazích se podílejí i jiné složky záchran-

  ného systému – kromě záchranky třeba i hasiči

  a horská služba. „V našem oboru je spolupráce

  nutná – nezbytná je při zásazích a koneckonců

  by se bez ní nepodařilo uspořádat ani tako-

  vou soutěž, jako je tahle v Opavě,“ uzavírá Petr

  Matouch. ■

  O pár minut později už

  zasahují záchranáři 

  Při záchraně člověka je

  důležitá spolupráce všech

  záchranných složek 

• Strana 9

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  Text: David Laňka, foto: Fotolia

  F

  yzika a elektronika bavila JOSEFA SLAVÍČKA (62)

  odmalička. Jakmile přišel domů, vytáhl zpod postele

  veliký kufr, ve kterém měl různé nářadí, pájku a elektro-

  součástky, asestavoval všelijaká hejblátka, a dokonce

  ivlastní rádio. Když dostal nějaké drobné nebo když si našetřil

  sběrem, hned si utíkal koupit, co mu zrovna chybělo. Bylo zřej-

  mé, že tahle práce bude jeho osud. Taky ani nic jiného dělat

  nechtěl. „Když se rozhodovalo, kam půjdu po škole, málem

  jsem podepsal přihlášku do učiliště, odkud bych šel dělat do

  pásové výroby, ale toho mě naštěstí ušetřil táta. Měl známého

  pana Čápa, který učil fyziku na učilišti v Kovoslužbě, kam jsem

  po prázdninách nastoupil na obor mechanik elektronických

  zařízení,“ vzpomíná pan Slavíček.

  Národní podnik Kovoslužba se pak stal na dlouhou dobu

  jeho „druhým domovem“. Každý učeň se mu totiž musel

  „upsat“ na pět let. Ale jak pan Slavíček vzpomíná, byla to práce

  zábavná abylo jí tolik, že na opravy televizorů byly pořadníky.

  „Jen u nás na Letné jsme měli dvě dispečerky, které přijíma-

  ly opravy, do domácností chodilo pět opravářů a další byli na

  dílně. A prakticky jsme se nezastavili. Když byly svátky, muse-

  li jsme sloužit směny, protože to bylo práce ještě víc. Právě

  oVánocích jsem občas musel chodit i s tou slavnou koženou

  brašnou po domácnostech, ačkoliv to mi nikdy k srdci nepři-

  rostlo. Jsem typický chlap a neumím dělat dvě věci najednou.

  Zanikající ŘEMESLA

  Ještě před dvaceti třiceti lety jejich profese patřily mezi zcela běžná povolání. Ale technologický

  vývoj a vnímání módy jako konzumního zboží zapříčinily, že poptávka po jejich službách

  prakticky vymizela. Opravář televizí a krejčí pánských obleků.

  Opraváři museli zvládat jak opravy, tak komunikaci se zákazní-

  ky a já nemám moc rád, když mi někdo kouká přes rameno, jak

  co dělám, tak jsem byl raději na dílně,“ svěřuje se pan Slavíček

  a dodává, že právě nesmírné množství zakázek byl důvod,

  proč měli na tehdejší dobu skutečně hezké ohodnocení – byli

  totiž placeni podle výkonu.

  „To prostě byla doba, kdy se věci ještě daly opravovat. Dělali

  jsme nejen televize, ale taky jsme opravovali malá rádia, třeba

  tranzistorák T58, který byl ve dřevě, potažený koženkou, vepře-

  du měl velký knoík na ladění, to se opravovalo ve velkém,“

  vzpomíná. „A když se pak objevil Multiservis, který lidem nabízel

  nákup elektroniky na splátky, bylo té práce ještě víc.“ Opraváři

  se však museli učit i novým věcem. Příchod barevných televizí

  znamenal nejen přísun nové práce, ale také celostátní zkoušky.

  Pak přišla videa a cédéčka…

  „Šli jsme do všeho, co bylo potřeba. A všechno se tehdy děla-

  lo ještě tak, aby to vydrželo. Dřív jste v televizi měli základní

  desku, ale také konektory, ve kterých byly moduly, a ty stačilo

  vyměnit a televize zase hrála. To se ale postupem času měnilo.

  Ještě první LCD televize šlo rozebrat a najít a opravit závadu,

  ale postupně to šlo až k dnešní podobě, kdy je v televizi jen ta

  deska, kterou musíte vyměnit celou, což se nevyplatí, protože je

  výhodnější koupit si novou televizi.“

  Ale to trochu předbíháme. Když přišel v devětaosmdesá-

  tém převrat, přihlásil se o vrácení objektu, ve kterém na Letné

  Kovoslužba sídlila, původní majitel a bylo jasné, že buď bude

  muset pan Slavíček přejít do jiného závodu, nebo… osamostat-

  nit se. A právě k tomuto kroku se nakonec se svým parťákem

  rozhodl. Našli si provozovnu na Žižkově a otevřeli si tam servis

  aprodejnu. „Rozjelo se to hezky. Lidé byli doslova lační po náku-

  pech, takže jsme prodávali i pět televizí denně, a do toho bylo

  tolik oprav, že jsme občas využili i služeb dalších bývalých kole-

  gů, kteří také zvolili cestu na vlastní pěst.“

  Servis fungoval ukázkově další řadu let. „Ale před pár lety

  se začala obracet karta. Nové televize se konstruovaly tak, aby

  byly neopravitelné, pro lidi bylo snadnější starý přístroj vyho-

  dit než ho nechat opravit, a tak jsem se po pětadvaceti letech

  rozhodl, že to zabalím, a šel jsem do penze. Protože jak známo,

  když začnete do krámu peníze nosit, máte skončit,“ vysvětluje

  pan Slavíček. Dnes si užívá důchodu, ale přesto mu občas ještě

  někdo zavolá, že by potřeboval pomoc. „Naposledy třeba jedna

  starší paní, když se měnila frekvence stanice Prima. Tak jsem k ní

  zašel a televizi naladil,“ směje se a prý jen občas ještě na chalu-

  pě sáhne do šuplíků se součástkami a něco „ubastlí“. „To abych

  nevyšel ze cviku,“ říká.

• Strana 11

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy,

  zejména kolene, kyčle

  akloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá

  2xročně, vždy

  podobu 3měsíců

  Pro pohyb

  bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý přípravek k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci dříve, než

  začnete přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení,

  dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  www.ibi.cz

  K dostání

  bez lékařského

  předpisu ve

  dvou velikostech

  balení: 60 nebo

  180 tvrdých

  tobolek.

  Condrosulf 70x298 CC.indd 1 29.05.17 16:28

  Inzerce

  KAREL KLETEČKA (76) svůj poslední

  oblek ušil před pár týdny. Svému vnukovi.

  „Bál se, že mu ušiju něco, co bude vypadat

  jako z první republiky, ale nakonec je spo-

  kojen. Vždycky mě bavilo šít věci podle

  moderních střihů. Kdybych zůstal u těch,

  které jsem šil v učení, to bych brzy skončil,“

  říká pan Kletečka a vzpomíná, jak vždycky,

  když se svou manželkou jeli na dovolenou

  v cizině, ona chodila po památkách nebo

  po trzích a on po obchodech s pánskou

  konfekcí, aby okoukl, co se právě nosí. „Za

  těch padesát šest let, co se tomu věnuju,

  jsem ušil 478 obleků. Byly roky, kdy jsem

  měl pořadník na dva roky dopředu.“

  Krejčovinu měl pan Kletečka v rodi-

  ně. Oba rodiče se touhle profesí živili.

  „Maminka šila ještě za první republiky

  vjednom pražském módním salonu atatí-

  nek měl vlastní krejčovství a šil všechno,

  co bylo potřeba. A mě to s jehlou a nití

  bavilo odmalička. Měl jsem dva mladší

  sourozence, tak jsem jim šil z odstřižků

  hračky už v pěti letech. A když mě tatínek

  nechal poprvé zasednout za šicí stroj, byl

  to pro mě veliký okamžik. Připadal jsem si

  jako dospělý,“ vzpomíná pan Kletečka na

  své dětství. „Když pak tatínkovi živnost po

  válce zrušili, nastoupil do oděvní továrny –

  rozhodnutý naučit se všemu, co půjde. Ale

  když jsem přišel do učení, stávalo se, že se

  spolužáci učili spíš ode mě než od mistrů.“

  Po vyučení nastoupil pan Kletečka do

  stejného podniku jako jeho otec a praco-

  val v něm až do konce osmdesátých let.

  Ajak to bylo v té době běžné, přivydělával

  si šitím doma, právě šitím obleků, na které

  se brzy specializoval. „První oblek jsem ušil

  v osmnácti. Tatínek toho tehdy měl moc

  a jednoho svého zákazníka mi přehrál.

  Ten se sice bránil, že takový cucák jako já

  přece nemůže ušít pořádný oblek, ale tatí-

  nek se za mě zaručil, a když se na mě pak

  stála fronta, vůbec nežárlil, ale naopak byl

  pyšný, že něco dovedu.“

  Po revoluci se pan Kletečka rozhodl, že

  opustí zaměstnanecký poměr a otevře si

  salon. I proto, aby pokračoval v někdejším

  otcově odkazu. „Investoval jsem do proná-

  jmu, do zařízení, ale doba najednou pře-

  stala oblekům na míru přát. Nastala doba

  alových sak, to bylo šílené. Když ho po

  mě někdo chtěl ušít, odmítal jsem.“ Jak pan

  Kletečka říká, před revolucí nebylo moc na

  výběr a muži nejenže chtěli lepší kvalitu

  obleku, ale byli i rádi, když měli něco, čím

  se vymykali. Po revoluci se to však změnilo.

  Výběr v obchodech byl a je prakticky neo-

  mezený, ale všechno si je velmi podobné.

  „Lidi jako by se báli být jiní a všichni nosí

  to samé. A když něco chtějí, tak hned, a ne

  čekat tři týdny či měsíc. “

  Na začátku loňského roku se rozhodl

  jít do důchodu. „Pověsil jsem metr na

  skříň a tři čtvrtě roku jsem na šicí stroj ani

  nesáhl. Ale začalo mi to chybět, a proto

  jsem se rozhodl ušít ten oblek vnukovi.

  Přece nebude chodit v konfekci, když má

  dědu krejčího! A teď přemýšlím, že něco

  spíchnu ještě sobě. Manželka sice tvrdí,

  že v mém věku už to nestojí za to, ale já jí

  odpovídám, že žádný chlap není tak starý,

  aby neměl oblek, který mu padne, a když

  v něm vyjde ven, ženské se za ním otočí

  a řeknou: Teda, dědek je nad hrobem, ale

  sedí mu to náramně.“ ■

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  Text: David Laňka, foto: archiv redakce

  Řada z nás si neumí představit víkend bez lmů

  pro pamětníky. Sledujeme snímky bezmála

  sto let staré a dodnes nás baví. Ale budou

  se dnešními lmy bavit budoucí generace?

  Možná ne, protože je tu veliké riziko, že všechny

  současné lmy jednoho dne prostě zmizí.

  Může to znít jako nesmysl, ale úplně planá tato obava není. Všechny

  lmy, které se přibližně do roku 2010 natočily, existovaly na zázna-

  mech na lmové surovině (záměrně neříkáme celuloidu, byť se

  tak o lmu dodnes mluví, ale již řadu let se lmový pás zceluloidu

  nepoužívá). Ta má prokázanou životnost sto let, a učernobílého

  materiálu se dokonce odhaduje na pět set let. Také proto se kl-

  mové produkci zdob minulých můžeme neustále vracet a ve chvíli,

  kdy se začne materiál kvůli špatnému skladování rozpadat, existují

  způsoby atechnologie, jak lm vyčistit a celkově restaurovat.

  S vidinou omezení nákladů, ale také se zdokonalováním tech-

  nologií, se zhruba před sedmi lety začaly prakticky všechny lmy

  natáčet na digitální záznam. V digitálním formátu se natáčí, v digi-

  tální střižně se stříhá, výsledný lm se promítá z digitálního nosiče.

  Odpadají náklady na lmovou surovinu, laboratoře, přepisy a uvol-

  ňují se nanční prostředky pro digitální postprodukci, otevírají se

  možnosti pro využití celého rejstříku efektů při dokončování lmů.

  Dalo by se říct – co víc si přát?! Jenomže stím přichází problém,

  který si – opojeni „lácí“ digitálních formátů – neuvědomujeme

  amožná ani nechceme připustit. Digitalizace totiž nepředstavuje

  kvalitní a dlouhodobou archivaci! Každý z nás už se setkal stím, že

  si chtěl prohlédnout dokumenty vypálené na CD a místo zobra-

  zení souborů po něm počítač „hodil“ komentář, že soubory jsou

  poškozené a nejdou zobrazit. Právě absence bezpečného a lev-

  ného archivování v digitálním světě budí obavy z budoucnosti.

  Pravděpodobnost ztráty digitálních dat a neschopnost data „pře-

  číst“ kvůli změně softwaru je velká.

  Potvrzuje to i Roman Berka, ředitel Institutu intermédií na

  ČVUT: „Tento nedostatek se dnes překonává kontinuálním kopí-

  rováním a zálohováním informací ze starého média na nové

  v kombinaci s dalšími opatřeními. Nicméně riziko ztráty dat

  apředevším ztráty přístupu k nim to neřeší.“ Jak Berka nastiňuje,

  tak zatím jediný způsob, jak lze digitální data uchovat, je jejich

  neustálá migrace, tedy přepis na nově vznikající nosiče nebo

  úložiště. Ale ani ta stále ještě nejsou stabilní, a navíc jsou závislá

  na aktuální vybavenosti západní civilizace. Jak upozorňuje Aleš

  Boštička, přední český expert na zpracování lmového mate-

  riálu, pedagog FAMU a ředitel lmových laboratoří ve Zlíně, je

  třeba si uvědomit, že digitalizace nepředstavuje archivaci, ale

  PRO PAMĚTNÍKY

  KONEC FILMŮ

  |

  NOVÁ DOBA

  |

• Strana 13

  CLEARBLUE digitální

  těhotenský test

  sukazatelem týdnů

  • Jediný digitální těhotenský

  test udávající počet týdnů

  od početí*

  CLEARBLUE ovulační

  digitální test

  • Digitální ovulační test

  označuje jasným „smajlíkem“

  Vaše nejplodnější 2 dny

  • Balení obsahuje 10 testů

  Nejprodávanější

  značka těhotenských

  a ovulačních testů na světě

  Nejprodávanější

  značka těhotenských

  a ovulačních testů na světě

  Nejprodávanější

  značka těhotenských

  a ovulačních testů na světě

  * Ukazatel týdnů: počet týdnů od početí se na displeji zobrazuje jako 1-2, 2-3, 3+ týdnů

  www.clearblue.com

  žádné prudké zvýšení

  hladiny LH

  prudké zvýšení

  hladiny LH

  Inzerce

  zpřístupnění. Ale zpátky k lmu. Čeští l-

  moví producenti jsou si tohoto nebezpečí

  vědomi. „Nestabilnost digitálních nosičů

  představuje velký problém,“ říká produ-

  cent Jiří Konečný ze společnosti Endorlm

  (Trabantem až na konec světa) a potvrzují

  to i Pavel Strnad z Negativu (Fair Play, Bába

  z ledu) nebo Rudolf Biermann z In Filmu

  (Sedmero krkavců, Masaryk). Své negativní

  zkušenosti s digitálním zálohováním popi-

  suje režisér a producent Václav Marhoul

  (Mazaný Filip, Tobruk): „Jako milovník kla-

  sické lmové suroviny natáčím všechny

  své lmy na klasický lm, nicméně vdigi-

  tálním formátu jsem si nechal vyrobit zněl-

  ku své společnosti a dvakrát se mi stalo, že

  ten soubor nešel otevřít a nosič, na kterém

  byla nahrána, byl prázdný. Takže jsem situ

  znělku nechal přepsat na lmovou surovi-

  nu a mám po starostech.“

  V zahraničí se běžně po dokončení lmu

  vyrábí z digitálních dat duplikátní negativ.

  V některých případech, a to hlavně u ame-

  rických producentů, se vyrábějí z dat cel-

  kem tři kopie, následně je každá uložena

  na jiném místě, aby v případě živelných

  katastrof nebo mechanického poškození

  kopie bylo možno sáhnout pro další. Čeští

  lmoví producenti bojující o každou koru-

  nu v rozpočtu se však shodují, že pořízení

  lmového duplikátního negativu každého

  lmu pro ně představuje takovou nan-

  ční zátěž, že k němu nakonec nedojde.

  Náklady na lmový duplikátní negativ se

  pohybují kolem 250 tisíc korun.

  V Česku sice existuje nabídková povin-

  nost Národnímu lmovému archivu,

  jemuž producenti odevzdávají kopie

  svých děl, takže vzniká další úložiště, ale

  problém to neřeší – kopie jsou totiž opět

  uchovávány v digitálním formátu na

  datových úložištích. „Data sice průběžně

  migrují na nové technologie, ale stále jde

  o dočasná a časem neprověřená řešení,“

  upozorňuje Katarína Morvai, ředitelka

  společnosti Bonton, a zmiňuje, že napří-

  klad v Polsku existuje zákonná povinnost,

  která lmovým producentům ukládá poří-

  zení duplikátního negativu lmového díla

  na lmový materiál, aby byl současný kul-

  turní odkaz zachován pro příští generace.

  Dlužno však dodat, že polským producen-

  tům stát na tuto povinnost přispívá. U nás

  takový model nefunguje anázor českých

  lmových producentů na to, zda by měl

  stát na archivaci lmů na lmové negativy

  přispívat, není jednotný.

  Přitom při eventuální ztrátě digitálních

  dat je poškozen nejen producent, ale

  také autoři a výkonní umělci, jejichž pří-

  jmy se od užití audiovizuálního díla odví-

  její, a v neposlední řadě i budoucí divák.

  Protože ve chvíli, kdy se bude chtít za něja-

  kých dvacet let podívat na lm, který vznikl

  v dnešní době, může se velmi snadno stát,

  že nosič, na kterém byl uložen, předvede

  jen upozornění: „Soubor je poškozený

  anelze ho zobrazit.“ ■

  Oldřich Nový a Adina Mandlová v nestárnoucí komedii

  Kristián, která patří mezi trvalky televizního vysílání

  Hugo Haas patří mezi významné umělce světového významu

  a jeho výkony zůstávají zachovány díky lmové surovině

  Digitalizace rozhodně

  není archivace, je to

  jen zpřístupnění,

  upozorňují odborníci

  avarují před ztrátou dat

• Strana 14

  Časopis Můžeš je zaměřen

  naznevýhodněné občany

  apřináší řadu poutavých

  reportáží arozhovorů

  svelmi inspirativními

  osobnostmi. Také proto

  jsme se rozhodli, že vám

  vkaždém čísle našeho

  časopisu ztitulu Můžeš

  přineseme jeden zajímavý

  příběh.

  PŘÍBĚHY PRO VÁS

  14 www.drmax.cz

  |

  OSUDY

  |

  Když žena BOJUJE

  Neuvěřitelný příběh člověka, který doslova přežil svou smrt. Když se dnes pětatřicetiletý

  Zdeněk Matys probudil z kómatu, nevěděl, kde je a co stalo. A už vůbec nevěděl, že všechno

  začalo jako ve špatném lmu.

  Text: Zdeněk Jirků, foto: Jan Šilpoch

  Š

  ikovný řemeslník, výborný táta ahez-

  ký urostlý chlap se ten den vydal

  na nedaleký pozemek řezat dřevo.

  Soustředěný na práci si nevšiml vosího

  hnízda v zemi pod dřevem a pilou je zasáhl.

  Stovky vos v agresivním roji se pustily do jeho

  těla a prudkým jedem ho doslova otrávily.

  Ještě stačil vytáhnout telefon, ještě se instink-

  tivně vydal k silnici, ještě vytočil záchranku…

  Pak už nemohl, padl k zemi, a kdyby kolem

  neprojížděla pozorná řidička a nezastavila,

  byly by to chvíle poslední. Řidička dokázala

  to hlavní – říct operátorce záchranné služby,

  kde je.

  Čtrnáct dnů na anesteziologicko-resusci-

  tačním oddělení vypadalo naprosto bezna-

  dějně. Lékaři bojovali s úplnou vnitřní otravou

  organismu a kroutili hlavou – vždyť na těle

  žádná žihadla nebyla ani patrná. Zato stav

  pacientova mozku byl hrozivý. Jediný, kdo

  zarputile nepochyboval o jakési naději, byla

  jeho žena Dagmar. Nechtěla, aby jí zemřel…

  Pak objevila možnost následné intenzivní

  péče v Ostrově. Nechala ho převézt a začala

  s metodou, která je známá, ale nezaručuje

  stoprocentní výsledky. Bazální stimulace. Na

  člověka v kómatu mluvíte, připomínáte spo-

  lečné zážitky, známé vůně, vyprávíte o živo-

  tě rodiny, dětí, známých. Každý den, hodiny

  a hodiny. Zdeňkovi přinesla jeho rybářský

  prut, aby si vyzkoušel známý úchop, dokonce

  mu v posteli obouvala jeho boty. Postupně se

  přidali i další příbuzní.

  Paní Dagmar se stala jakýmsi náčelníkem

  štábu celé rodiny. Rozdávala úkoly a sama šla

  příkladem. Přišla chvíle, kdy jste už nevěřila?

  „Věřila, i když nejtěžší byly první dva týdny.

  Jako bych měla na prsou balvan, který nedo-

  kážete odvalit. Stále jsem plakala. Ale pak

  jsem si řekla: Já ho potřebuju, je to můj man-

  žel a táta našich dětí.“ Ani teď se slzám nevy-

  hne.

  Když kóma pominulo, bylo možné sečíst

  následky. Nemluvil, nechodil, nemohl hýbat

  ani rukama, měl pocit, že je vězněm ve vlast-

  ním těle. Jeho žena pokračovala v každoden-

  ní práci s mozkem, o kterém fyzioterapeutka

  řekla výstižné přirovnání – jako by se mu vysy-

  paly všechny šuplíky s informacemi z celého

  života. Tak bylo na řadě poznávání fotograí

  všech příbuzných, došlo dokonce i na oblíbe-

  ná jídla. Hodiny a hodiny v nemocnici, hodiny

  na cestách, hodiny hledání dalších informa-

  cí, hodiny práce doma s rodinou. Štíhlá a na

  první pohled spíše jemná žena se proměnila

  v neúnavnou bytost, která pomalu, ale cíle-

  vědomě šla a jde i dnes za svým cílem – vrá-

  tit manželovi co nejlepší život. Vždyť je mu

  teprve pětatřicet a tolik toho uměl!

  SOCIÁLNÍ SYSTÉM NENÍ PRO POŘÁDNÉ

  Když byl Zdeněk ještě v kómatu, musela

  jeho manželka zvládnout i nezbytné admi-

  nistrativní kroky. Pozastavit živnost, navštívit

  sociálku, prozkoumat, jaké možnosti pomoci

  rodina má. Nezjistila nic radostného. „Když

  máte podnikání v pořádku, když máte vlastní

  bydlení, platíte daně a nepokoušíte se podvá-

  dět, nakonec se zjistí, že skoro na nic nemáte

  nárok. Mohla bych různými ntami předstírat

  chudinku, ale to bych nedokázala. Jenomže

  my jsme peníze potřebovali. Rodina se ocitla

  bez otcova příjmu, nekonečné cesty za ním

  něco stály… Já přitom byla na mateřské. Ještě

  štěstí, že jsme neměli žádné dluhy. Postupně

  jsem zvládla, abych byla ustanovena opatrov-

  níkem, získali jsme příspěvek na péči – celých

  osm set korun! Tak jsem se odvolala. Nakonec

  to bude třetí stupeň, ale dosud není vyplacen,

  natož zpětně.“

  Obě malé dcerky dnes

  už berou tátovo postižení

  jako normální věc

  apomáhají mu zvládat

  běžné denní úkony

• Strana 15

  Fytofontana Gyntima vaginální čípky

  Probiotica Forte

  · Vhodná prevence i rychlá úleva při potížích

  · Úleva při příznacích suchosti, svědění, pálení a podráždění

  · Zvýšení účinnosti díky antiseptickému oleji Tea tree a šalvěji

  · Antimykotické, protizánětlivé, dezinfekční a hydratační účinky

  www.herb-pharma.cz

  Fytofontana

  GYNTIMA

  vaginální čípky

  zdravotnický prostředek

  • Přirozená rovnováha pochvy • Přírodní účinné látky

  • Prevence vaginálních infekcí • Dlouhotrvající svěžest

  Náš tip:

  Inzerce

  Jak to už bývá, s pomocí rodiny

  Matysovi všechno přestáli. Dnes chodí

  paní Dagmar znovu do práce, manžel už

  může přes den zvládat běžné úkony, nají

  se a také trochu cvičí. A obě malé dcery?

  Nakonec si zvykly a vypadá to, že tátovo

  postižení berou jako normálku. Ale další

  cesta je dlouhá, pacient už sám, i když

  trošku těžce, chodí, pravá strana se zlep-

  šuje pomaleji a snad se zlepší i řeč.

  Unikátní případ Zdeňka Matyse je

  nejen medicínskou raritou, ale také

  malou ukázkou, jak náš sociální systém

  sice umí podle tabulek rozdělovat miliar-

  dy, ale jen málokdy umí rozlišit indivi-

  duální potřeby konkrétního člověka.

  V tabulkách najdete otázku: Můžete si

  sám dojít na WC? A když odpovíte klad-

  ně, už není řádek, kam se napíše: ale

  trvá to půl hodiny. To sice není příklad

  zNejdku, ale podobných situací potkává-

  me při svých cestách příliš mnoho.

  O CO SE MŮŽETE OPŘÍT

  Někdy se říká, že věřící lidé to mají vtěž-

  kých situacích lehčí. Mohou se opřít

  iocosi neviditelného, ale osvědčeného.

  Matysovi jsou věřící. Podle svých slov

  itam nachází paní Dagmar sílu, i když ví,

  že do bývalé formy se její manžel nedo-

  stane. Na svou původní profesi – zedníka,

  pokrývače a klempíře – už asi musí zapo-

  menout. Ale i jemu by se líbilo, kdyby

  jeho ruce, jak říká, ty dnes ne moc šikov-

  né potvory, opět začaly lépe sloužit.

  Nedávno se vrátil z rehabilitace

  v Kladrubech. A pokrok je vidět. Malý,

  ale paní Dagmar umí moc dobře roze-

  znat každou změnu. Svůj úkol vidí stá-

  le stejně: „Na práci byl vždycky zvyklý

  a moc mu chybí. Všechno by chtěl co

  nejdříve zvládnout. Když loni odjížděl

  do Kladrub, doslova v předvečer ces-

  ty řekl: a co ponožky? Přece mi je tam

  sestřičky nebudou navlékat. Zkusil to

  a za velkého úsilí to zvládl. Tak se snaží

  a já mu někdy ještě potají přidávám na

  obtížnosti, aby se zlepšovat ještě víc.“

  Zdeňkův organismus vyhrál tvrdý

  zápas se záplavou jedu. Ztráty byly

  hrozné a zcela nahradit už asi nepůjdou

  nikdy. Dosavadní život se převrátil

  a najít nový bude ještě mnoho bolet.

  Neptali jsme se, zda se s ženou měli tak

  rádi už před tím strašným dnem. Ale asi

  ano, protože – jak říkají psychologové –

  když je vztah dobrý, těžké chvíle ho ješ-

  tě utvrdí, když ne, je tragédie urychlova-

  čem rozpadu.

  V Nejdku jsme našli rodinu, která má

  přes všechny peripetie (a že jich může

  ještě být) životní zkušenost, že je pro

  co žít. Mnohokrát opakovaná slova paní

  Dagmar: „S vírou, nadějí, láskou a vel-

  kou trpělivostí doufáme ve zlepšení,

  když se společně s životem popereme,

  společně vyhrajeme.“ ■

• Strana 16

  16 www.drmax.cz

  |

  REPORTÁŽ

  |

  Sloní PŘÁTELSTVÍ

  Když stojíte jen pár kroků od nich, pomalu zadržujete dech, jaký respekt vzbuzují. Ale ošetřovatelé

  mezi nimi chodí jakoby nic, občas jim dají pamlsek přímo do tlamy, a když klidným hlasem

  vyřknou povel, sloni ho uposlechnou. V tu chvíli si uvědomíte, že respekt mají i sloni k lidem.

  Text a foto: David Laňka

  M

  ax a Rudi – to jsou momentálně

  dvě největší sloní hvězdy pražské

  zoologické zahrady. Roční slůňát-

  ka, která jsou první „úplně naše“,

  protože k jejich zplození i narození došlo právě

  v české metropoli. O pár měsíců starší Maxík

  je trošku vyšší a světlejší a je velmi kontaktní.

  Sotva se přiblížím ke kóji, ve které je se svou

  mámou Janitou, hned ke mně natahuje cho-

  bot, strká jím do mě. Opatrně ho pohladím

  aon si s mou rukou začne hrát. To mladší Rudík

  se zatím drží zpátky a od maminky Tamary se

  moc nehne. To až později, když jsou vypuštěni

  do výběhu, se nechá Maxem zlákat k divočení.

  Pohled na ně je kouzelný a každý z návštěvníků

  se nad nimi rozplývá. Ale aby se vůbec narodi-

  la, byl to běh na hodně dlouhou trať.

  Pan Javůrek, který začal dělat ošetřovate-

  le slonů před osmnácti lety ještě ve starém

  pavilonu, o tom říká: „Základem všeho je mít

  jak slonici schopnou zabřeznutí, což není

  samozřejmé, protože slonice dost často trpí

  různými, abych tak řekl, gynekologickými

  problémy, tak chovné samce schopné páření.

  V naší zoo se to podařilo, když jsme přivezli

  mladé slonice ze Srí Lanky. V té době byly ješ-

  tě mladé aneměly cyklus, ale když pohlavně

  dospěly, rozhodli jsme se to zkusit a připustili

  jsme k nim Mekonga. To byl slon, který k nám

  před lety přišel z Lipska, kde zplodil jednoho

  potomka, a popravdě nevyvíjel moc aktivity,

  ale na Janitu najednou začal velmi reagovat

  ajako by se rozpomněl na své mužské poslá-

  ní… protože si však druhé slonice Tamary

  vůbec nevšímal, rozhodlo se, že ho s jinou zoo

  vyměníme za jiného slona, a tak k nám přišel

  Ankor, který sTamarou zplodil Rudiho. Hezké

  na tom přitom ještě je, že Mekong, jako by

  zplozením Maxe chytil druhou mízu, stačil od

  té doby zplodit další tři slůňata.“

  Jenomže ono se řekne zplodit slůně. Tenhle

  proces je u slonů přece jen o trochu delší než

  u lidí. Sloní „těhotenství“ totiž trvá dva roky!

  Dva roky, během kterých se může stát ledacos

  a během kterých se musí o nastávající sloní

  matky pečlivě dbát. A i když vše probíhá, jak

  má, stále ještě není vyhráno. „Porod a první dny

  jsou totiž velmi rizikovým obdobím. Jednak

  se slůně nemusí narodit v pořádku, jednak se

  někdy stane, že slonice mládě zabije. To se však

  naštěstí nestalo, a tak tu teď běhají tahle úžas-

  ná slůňata.“

  Je ráno, všední den a já jsem ve sloninci

  a pozoruji, jak pan Javůrek a jeho kolego-

  vé kmitají. Každý den se totiž musí sloninec

  pořádně uklidit – vyvézt hnůj, připravit krmení

  a pak se jde na slony. A zatímco se kontrolují

  a myjí, provádějí se s nimi cviky, které sice na

  první pohled mohou vypadat tak trochu jako

  drezura, ale jde o úkony, které slouží k tomu,

  aby sloni byli ovladatelní a ošetřovatelé s nimi

  mohli pracovat. Ústup do strany, zvednutí cho-

  botu nebo nohy, to všechno je důležité, když

  je třeba slona ošetřit. A sloni na jednotlivé

  povely reagují velmi poslušně. Ty povely však

  zní cizokrajně, a tak se ptám, odkud se vzaly

  ajestli se používají stejné pro všechny slony na

  světě. „U nás drtivá většina povelů pochází ze

  sinhálštiny,“ vysvětluje pan Javůrek. „Před více

  než čtyřiceti lety jsme do pražské zoo přivezli

  slony ze Srí Lanky a s nimi přijel i Mahut, který

  učil chovatele s nimi zacházet a ty povely při-

  vezl s sebou. Od té doby se tu předávají. Ale

  všude na světě nejsou stejné. Jeden čas jsme

  tu měli slony a prakticky každý z nich slyšel na

  jiné povely, takže v tom byl ze začátku chaos,

  ale brzy si to sedlo.“ Když se pak zvíře převáží

  do jiné zoologické zahrady, musí se je tamní

  ošetřovatelé buď naučit, nebo postupně slona

  přeučit na své povely. Ale většinou je prý snaha

  Roční slůňata Max

  a Rudi patří mezi

  miláčky návštěvníků

  pražské zoo. Maxík už

  si dokáže pozornost lidí

  užívat aněkdy se doslova

  předvádí, ale přesto se

  i s Rudíkem drží poblíž

  své mámy. Tak to podle

  ošetřovatelů bude zhruba

  ještě rok. Právě dva roky

  jsou takovou pomyslnou

  dobou, po kterou by se

  sloní mláďata od svých

  matek neměla oddělovat.

  MILÁČCI DĚTÍ

  Pan Javůrek (vpravo nahoře)

  pracuje se slony už dvacet let

  a se svými kolegy by tuhle

  práci za nic neměnil 

  „Získat si u slona důvěru

  aautoritu vyžaduje

  nějaký čas. Trvá to

  prakticky rok, než si

  všechno sedne.“

• Strana 17

  www.drmax.cz 17

  zvířeti zaběhnuté praktiky a povely příliš

  neměnit.

  Stejně jako lidi, kteří se o něj starají.

  „Získat si u slona důvěru a autoritu, to

  chce nějaký čas, není to rozhodně ze dne

  na den. Když k nim přijde někdo nový,

  trvá to prakticky rok, než si to všechno

  sedne. A někdy se dokonce stane, že

  zvíře ošetřovatele nepřijme, a ten se tak

  musí přeřadit k jinému druhu, protože

  u nás je v tomto ohledu vše podřízeno

  zvířatům.“

  A jak pan Javůrek říká, stejně jako si

  slon musí najít cestu k ošetřovateli, fun-

  guje to i obráceně. „Když jsem tady začí-

  nal, nikdy by mě nenapadlo, že skončím

  u slonů. Byl jsem u kopytníků a sloni mi

  přišli tak trochu nezajímaví. Zdáli se mi

  pomalí, že se tam nic neděje, v tu dobu

  se u nás ani nerodila mláďata. Ale v roce

  1999 jsem dostal nabídku k nim jít a řekl

  jsem si, že by člověk měl poznat všechno,

  a tak jsem na ni kývl. A brzy jsem pocho-

  pil, jak je práce s nimi zajímavá, že to jsou

  velmi vnímavá a učenlivá zvířata, kte-

  rá jsou vám partnerem, a když si u nich

  nezískáte respekt, prostě vás nepřijmou.

  A ten respekt mám i já k nim. Navíc od té

  doby, co jsme v novém pavilonu, jei ta

  práce taková živější. Sloni mají krásný

  výběh rozdělený na dvě části. Část dne

  jsou v jedné, část v druhé a po přesunu je

  vždy třeba po nich uklidit, doplnit krme-

  ní. Je to prostě práce na celý den, dokud

  se zvířata večer nevrací do svých kójí ve

  sloninci.“

  Ten den, kdy jsem v pražské zoo byl,

  panovalo nebývalé chladno, a tak se sloni

  vypouštěli až v poledne. Jednak proto, že

  měli po koupání, a také kvůli slůňatům,

  aby neprochladla. Do výběhu šli se svý-

  mi ošetřovateli, prakticky bok po boku.

  Bylo zřejmé, že mezi nimi je něco víc než

  vztah ošetřovatel–zvíře, ale že mezi nimi

  funguje skutečný přátelský vztah. „Kdyby

  tomu tak nebylo, nebyl bych u slonů

  už osmnáct let. Každý den má sice svůj

  zaběhnutý řád, ale každý den mě ta zví-

  řata něčím překvapí. A to je důvod, proč

  se na každý den s nimi těším,“ uzavírá

  pan Javůrek. ■

• Strana 18

  pro

  Ženy

  ACTIVE-FIT

  Nové natahovací kalhotky

  pro diskrétní a pohodlnou ochranu

  při aktivním pohybu.

  • Jemný bavlněný elastický materiál

  • Technologie pro pohlcování nepříjemných pachů

  •

  Umístění savého jádra tam, kde ženy i muži potřebují

  • Celobarevné provedení a snížený pas pro maximální diskrétnost

  • Dostupné v různých velikostech pro ženy i pro muže

  CO MŮŽE BÝT PŘÍČINOU INKONTINENCE?

  Naplnění močového měchýře vyvolává přiro-

  zenou potřebu močit. U zdravého člověka se

  tato potřeba skrz nervové centrum ve spodní

  míše dostane do určitých center v mozku, ato

  je okamžik, kdy si uvědomí, že musí jít na toa-

  letu. V té době již pracuje systém svěračů, který

  zabrání moči vytékat do té chvíle, než se dosta-

  ne na wc.

  Nekontrolovaný únik moči může mít mno-

  ho příčin, mezi které patří například nedosta-

  tečná uzavírací síla svěračů, příliš silná nebo

  naopak chybějící kontrakce měchýře či pře-

  rušení předávání nervových impulsů mezi

  močovým měchýřem, míchou a mozkem.

  Příčinou mohou být i různá onemocnění,

  oslabení svalů pánevního dna, stavy těla před

  apo porodu, účinky léků izměny, které na těle

  zanechává stárnutí.

  JAKÉ JSOU DRUHY INKONTINENCE?

  Nejrozšířenějším druhem inkontinence je

  inkontinence stresová. Únik moči je občasný,

  její množství je malé. Projevuje se zejména

  během menších fyzických aktivit, jako je napří-

  klad zakašlání, kýchnutí nebo zvedání těžkého

  předmětu. Někdy může sama odeznít, častěji

  je však za potřebí rada a pomoc lékaře. Z malé-

  ho množství uniklé moči totiž může časem být

  množství větší. Je nutné se chránit speciálními

  vložkami a na čas uzpůsobit fyzické aktivity

  aktuálnímu zdravotnímu stavu.

  Dalším druhem je inkontinence urgent-

  ní. Pacient cítí náhlou a nutkavou potřebu

  dojít si na toaletu, což často nestihne. Únik

  moči je pak často doprovázen křečovitými

  stahy svalstva močového měchýře. Dochází

  k tomu během dne i v noci. Příčinou může

  být jak psychická stresová situace, tak různá

  degenerativní onemocnění, infekce močo-

  vých cest, nádory nebo kamínky v močovém

  měchýři. I zde tak platí, že je nutné navštívit

  lékaře.

  Výjimkou nebývá ani inkontinence smíšená.

  Ta se objevuje v případě, že pacient trpí stre-

  sovou i urgentní inkontinencí. Jedná se o těž-

  ší formu inkontinence a bývá i hůře léčitelná,

  ani v tomto případě však není třeba vzdávat

  se naděje. Opět je nutné vyhledat odborní-

  ka a probrat s ním možnosti léčby. Nejčastěji

  touto formou trpí starší pacienti, u kterých

  může dojít ke vzniku několika příčin, které ke

  smíšené inkontinenci vedou. Důležitý je také

  psychický stav pacienta, který může jeho zdra-

  votní stav velmi ovlivnit.

  18 www.drmax.cz

  |

  ADVERTORIAL

  |

  S INKONTINENCÍ

  aktivní život nekončí

  I přestože se v České republice s problémem inkontinence potýká více než jeden milion lidí,

  mluvit otěchto potížích je pro nás stále tabu. Lidé v produktivním věku si navíc většinou myslí,

  že se jich tyto problémy nemůžou týkat, a tak se o tuto tematiku vůbec nezajímají. Přitom

  samovolný únik moči může trápit téměř kohokoliv.

  Až 45 procent žen již

  trpělo samovolným

  únikem moči nebo

  se s tímto problémem

  potýkají. Nejčastěji se

  u žen vyskytují lehčí

  formy stresové či

  urgentní inkontinence.

  Vsoučasnosti trápí

  drobné úniky moči až

  23 procent žen. Dalších

  22 procent se s nimi

  potýkalo vminulosti.

  Téměř polovina žen

  oinkontinenci nerada

  mluví, a pokud, tak

  nejčastěji skamarádkou.

  INKONTINENCE

  V ČÍSLECH

• Strana 19

  pro

  Ženy

  ACTIVE-FIT

  Nové natahovací kalhotky

  pro diskrétní a pohodlnou ochranu

  při aktivním pohybu.

  • Jemný bavlněný elastický materiál

  • Technologie pro pohlcování nepříjemných pachů

  •

  Umístění savého jádra tam, kde ženy i muži potřebují

  • Celobarevné provedení a snížený pas pro maximální diskrétnost

  • Dostupné v různých velikostech pro ženy i pro muže

  JAK I S INKONTINENCÍ ŽÍT AKTIVNÍ

  ŽIVOT?

  Pokud zjistíte, že se začínáte potýkat

  se samovolným únikem moči, začněte

  jej řešit co nejdříve. MUDr. Jan Pokorný,

  FEBU, MBA, primář Urologického oddě-

  lení Karlovarské krajské nemocnice radí:

  „Základem každého problému, se kterým

  si nedokážeme poradit sami, je svěřit se

  odborníkovi, medicínu nevyjímaje. Váš

  lékař s vámi probere situaci, vyšetří vás

  a doporučí další vhodný postup. Vždy se

  začíná konzervativními a méně invazivní-

  mi opatřeními, jako je pravidelné cvičení

  a posilování, redukce váhy, lepší režim

  životosprávy. Dále se situace dá ovlivnit

  některými léky a v krajním případě opera-

  cí. Pro lepší pocit jistoty lze klientce i klien-

  tovi nabídnout až do zdárného konce

  léčby použití diskrétních inkontinenčních

  pomůcek, například od značky Depend.“

  Ať již trpíte jakoukoli formou inkonti-

  nence, její projevy můžete zmírnit vhod-

  ně zvoleným cvičením. Efekt posilování

  je však zřejmý nejdříve za tři měsíce, je

  tedy důležité mít trpělivost a cvičit pocti-

  vě a pravidelně. Nejvhodnější cvičení

  pro posílení svalů pánevního dna jsou

  Kegelovy cviky, které lze provádět kdy-

  koliv bez toho, aby si toho okolí všimlo.

  Jste-li navíc vyznavači aktivního životní-

  ho stylu, zeptejte se lékaře nebo lékárníka

  na kalhotky Active-Fit od značky Depend.

  Ty jsou vyrobeny z unikátního elastické-

  ho bavlněného materiálu a mají snížený

  pas pro větší diskrétnost. Jsou natahovací

  a díky Motion-Flex technologii se aktivně

  přizpůsobují tělu během pohybu. Mají

  celobarevné provedení a jsou anatomicky

  rozdílně tvarované jak pro muže, tak pro

  ženy. Savé jádro bezpečně uzavře tekutinu

  a spolehlivě pohlcuje nežádoucí pachy.

  ■

  Inzerce

• Strana 20

  20 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Text: David Laňka, foto: Fotolia

  Zatímco všechny předchozí generace si

  nacházely idoly v hrdinech, kteří čelili zlu

  s téměř neposkvrněným morálním štítem,

  dnešní děti mají youtubery. Vrstevníky, kteří to

  umějí s kamerou, pro vysokou sledovanost na

  internetu udělají vše a svým fanouškům udílejí

  pochybné rady, za kterými se mohou skrývat

  bohaté značky.

  R

  odiče své děti často ve sledování videí youtuberů pod-

  porují, místo aby dostáli své roli a ltrovali obsah, který

  jejich děti konzumují, povídali si s nimi o tom, čemu má

  smysl věnovat svůj čas a čemu nikoliv. Snad mají zoufalou

  radost, že jejich děti alespoň o něco projevují zájem.

  PROČ?

  Fenomén youtuberů vlastně souvisí s rozmachem sociálních sítí

  a internetu a vzniká z potřeby veřejně sdílet své pocity. Což je

  trochu paradox i fenoménu Facebook, uvědomíme-li si, že tuto

  „sociální síť“ vytvořil vlastně asociál, který podle svých bývalých

  spolupracovníků není schopen přímé komunikace. Zatímco prv-

  ní youtubeři se ještě snažili o kreativní podobu svých příspěvků,

  kterým dávali formu a obsah s výraznou pointou, u jejich násle-

  dovníků tohle všechno zmizelo. Místo snahy vytvářet převážila

  potřeba stát se slavným. První youtubeři se totiž skutečně záhy

  stali celebritami, které nejprve začaly vydělávat na reklamách

  navázaných na jejich videa, teprve později je začaly podporovat

  rmy, které si uvědomily jejich dosah na teenagery, kteří přesta-

  li číst. Sociální sítě a internet se náhle staly jedinými místy, kde

  bylo možné mládež plošně oslovit. Z youtuberů se staly populár-

  ní osobnosti vydělávající nemalé peníze zábavou. Kdo by něco

  takového nechtěl? A tak se všude na světě začaly rojit desítky dal-

  ších youtuberů. Jenomže ne každý byl schopný kreativní práce

  a už vůbec ne každý měl co říct. Ale co na tom? V dnešní době

  přece stačí, když si vymyslíte bizarní alter ego, ačím bude šíleněj-

  ší, tím lépe, protože to zajistí vyšší sledovanost. A tak se na české

  youtuberské scéně setkáte s člověkem, který si říká Martin Rota,

  a ani po zhlédnutí několika jeho videí není člověku jasné, o jakou

  roli se pokouší. Dále například živoucí reklama na špatné stravo-

  vací návyky zvaná FattyPillow, která uráží všechny kolem sebe

  zveřejňováním videí bez jakékoliv pointy, což platí i o postavě

  jménem Misha, ale tu aspoň omlouvá nízký věk (deset let). Misha

  za podpory své rodiny podniká aktivity, které hraničí s trapností

  a které někteří psychologové označují za ponižující. Diskuse pod

  A KDO JE VÍC?

  JÁ JSEM

  YOUTUBER

  JÁ JSEM

  YOUTUBER

• Strana 21

  Kostivalová

  mast

  proti bolesti svalů a kloubů

  k léčbě:

  • sportovních a úrazových poranění

  • pohmožděnin a vymknutí

  • bolesti svalů a kloubů

  • špatně se hojících iotevřených ran

  Balení dostupná

  natrhu:

  50 a100 g

  Výdej léčivého

  přípravku možný

  bez lékařského

  předpisu.

  Pozorně

  si pročtěte

  příbalovou

  informaci.

  Další informace

  nawww.ibi.cz

  nebo

  www.traumaplant.cz

  Rostlinný léčivý

  přípravek

  kekožnímu podání

  •

  Traumaplant

  ®

  Špatně se hojící rány,

  sportovní úrazy, namožení

  svalů a bolesti kloubů

  Symphytum peregrini herbae succus (šťáva z nati kostivalu cizího)

  ZASTOUPENÍ

  A DISTRIBUCE V ČR:

  – International spol. s r.o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  tel.: 281 028 230, fax: 281 028 232

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  DRŽITEL ROZHODNUTÍ

  O REGISTRACI:

  Harras Pharma Curarina

  Arzneimittel GmbH

  D-81373 Mnichov

  Německo

  inz Traumaplant_2017 70x298 CC.indd 1 29.05.17 16:28

  Inzerce

  jeho videi, která leckdy dosahují mnoha

  milionů zhlédnutí, jsou však ještě šílenější.

  Diskutující mu nadávají, dokonce mu přejí

  smrt. Každý soudný člověk by tváří v tvář

  takovým reakcím měl potřebu své dítě

  chránit. Ale to by tu nesměly být peníze.

  Zisky youtuberů se sice nikde nezveřejňu-

  jí, ale odhaduje se, že za každé zhlédnutí

  mají od jedné do čtyř korun. Vynásobit už

  si to každý může sám.

  Otázka nicméně zůstává: Proč dneš-

  ní mladí lidé sledují videa, na kterých by

  se i politici mohli učit, jak během deseti

  minut neříct vůbec nic? MUDr. Jan Cimický

  k tomu říká: „Vývoj společnosti je dyna-

  mický a někdy možná předstihne schop-

  nost mentální adaptace. Tendence člově-

  ka se pak projevuje v jistém zpovrchnění

  jeho aktivit, zejména se to projevuje pří-

  klonem k nenáročným zábavám, kde není

  zapotřebí investovat energii nebo jiné

  zručnosti.“ Za daleko horší však považuje

  to, že se idoly našich dětí stávají lidé, kte-

  ří by se rozhodně nedali označit za vzory.

  „Moderní technizace vede k systematic-

  kému zpovrchnění obecné vzdělanosti

  a k erozi tradičních hodnot. Neexistuje

  hodnotový rejstřík, a proto mohou být při

  mediální stimulaci pokládáni za výjimeč-

  né lidi zcela průměrní a z  historického

  pohledu zcela nezajímaví a zanedbatelní.

  Hodnota jejich aktivity je mizivá. Přesto

  osoby, které se v médiích stále objevují,

  aniž by přinášely něco zásadního, jsou

  dnes celebritami a zájem o ně je udržován

  právě mediálně.“

  UTAJENÍ SPONZOŘI

  Skutečnost, že youtubeři jsou dnes mo-

  hutně podporováni značkami, které cílí

  právě na mladé lidi, je obecně známá.

  Značka dá youtuberovi své zboží, motivu-

  je ho buď nanční odměnou, nebo dokon-

  ce procentem z prodeje, a on pak méně

  či více nápadně onen produkt zmiňuje

  ve svých příspěvcích. Youtuberky jako

  Shopaholic Nicol, Teri Blitzen, Fallenka

  nebo Makyna mají velmi často připomí-

  nat virtuální kamarádky, jež oslovují své

  fanynky, řeší problémy s pletí nebo vlasy,

  chtějí to či ono trendy oblečení, hledají

  nějaký skvělý nápoj, až dojdou k tomu, že

  nejlepší je právě ta značka, která je pod-

  poruje. Aprotože tyto a další youtuberky

  vystupují vrolích „obyčejných holek“, kte-

  ré se nijak neliší od svých fanynek, dce-

  ry pak jdou za rodiči a vyžadují, aby jim

  koupili to, co jim jejich internetové vzory

  doporučily. Pro značky je to přímá a efek-

  tivní cesta kcílové skupině, pro rodiče je

  to někdy silný tlak na peněženku. Protože

  generace dnešních dětí, daleko více než

  ty předchozí, mají potřebu dosahovat

  stejného společenského statusu jako

  jejich úspěšní vrstevníci, a když se pohy-

  bují o úroveň níž, považují to za selhání

  adoklad toho, že jsou ve svém okolí vní-

  máni jako takzvaní loseři (lidé, kteří niče-

  ho nedosáhli). A to nejhorší na tom všem

  je, že na rozdíl od jiných komunikačních

  platforem je tato forma reklamy zcela

  nekontrolovatelná anemá žádné regule.

  Do vašich dětí je tedy možné tlačit rekla-

  mu tímto způsobem horem dolem a vy

  proti tomu nemáte žádnou obranu. Tedy

  jednu ano – ltrovat, co sledují, ideálně se

  na příspěvky youtuberů dívat s nimi a kaž-

  dé video s nimi rozebrat, nastavit jim man-

  tinely, vjakých je mají vnímat, a naučit je

  ltrovat reklamu přirozenou od placené.

  Tedy s trochou nadsázky – dostát své

  rodičovské úloze. „Všechno se člověk musí

  naučit. Včetně racionálního hospodaře-

  ní s nančními prostředky,“ upozorňuje

  MUDr. Jan Cimický a říká, že je děti třeba

  naučit, že když vidí, že jejich youtuberské

  vzory nosí značkové oblečení a jezdí na

  výlety za oceán nebo do Afriky (které mají

  hrazené rmami), že jde o mylnou před-

  stavu, nikoliv standard. Takové představy

  pak mohou vést k neuváženým krokům,

  které známe ze světa dospělých – k půjč-

  kám a zadlužování. „Je na rodičích, aby

  zdůrazňovali hodnotu peněz a vedli děti

  kjejich racionálnímu užívání.“

  MORÁLKA, NEBO PENÍZE?

  Jenomže morálku většina youtuberů

  avšech, kteří se jimi snaží stát, postrádají.

  Už dávno nejde o tvorbu, už dávno nejde

  o sdělování informací (byť se tak řada pří-

  Youtubeři do našich

  dětí „tlačí“ reklamu

  horem dolem

  a rodiče proti tomu

  nemají žádnou obranu

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  spěvků tváří), ale vždy jde především o peníze.

  Základní sazba je dvacet tisíc. Pro kohokoliv.

  „Jeden youtuber funguje mezi mladými jako

  taková psychologická poradna. Jenomže rady,

  které udílí, jsou zcela pochybné. Například na

  podnět dívky, která má podezření z nevěry své-

  ho partnera, jí poradí, aby mu prolezla mobil

  a e-mail a získala tak případné důkazy. Horší

  radu si lze sotva představit. A protože se řešení

  problémů u dětí v naší neziskovce zabýváme,

  navrhli jsme mu, že mu budeme s poradenstvím

  pomáhat. Jen za to, že uvede, že s námi na pora-

  denství spolupracuje. Souhlasil, ale pod pod-

  mínkou, že za každou zmínku o nás chce dvacet

  tisíc korun, jinak se nemáme o čem bavit,“ říká

  pracovnice jedné neziskovky, která si nepřá-

  la být jmenována. Podobnou zkušenost nám

  potvrdili i další lidé. Youtubeři, jako de facto jedi-

  ný kanál, kterým je možné oslovit teenagery, si

  svůj vliv uvědomují, a tak z něho těží za všech

  okolností. „Jsou to jenom děti,“ zastávají se jich

  jejich příznivci. Je však nutné si uvědomit, že

  právě tyhle děti jsou idoly našich dětí, a přestože

  se někteří z nich sami označují za „inspirátory“,

  morální ahodnotový přesah jejich příspěvků je

  většinou nejen nulový, ale i pochybný. Protože

  i když se nás o tom konzumní společnost snaží

  přesvědčit, tak životní smysl nespočívá ve slávě,

  bohatství a trendech, ale v tom, jak život prožije-

  me a co tu po sobě zanecháme. Desetiminutová

  videa o tom, jakou barvu vypínače do svého

  pokoje si vybrat, by to skutečně být neměla.

  ■

  Zatímco hrdinou a idolem

  předchozích generací byl

  Vinnetou, který bojoval za

  svobodu a spravedlnost,

  hrdiny dnešních dětí jsou

  youtubeři. „Hodnota jejich

  aktivity je mizivá. Přesto

  osoby, které se v médiích stále

  objevují, aniž by přinášely

  něco zásadního, jsou dnes

  celebritami a zájem o ně je

  udržován právě mediálně,“

  říká k tomu MUDr. Jan

  Cimický. 

  Základní sazba, za kterou

  youtubeři propůjčí nějaké

  značce své jméno,

  je dvacet tisíc korun. Ať jde

  okosmetiku, nebo charitu.

  Text: Jiří Vlasák, foto: Fotolia a archiv redakce

  Inzerce ▼

• Strana 23

  Doplněk stravy, dbejte na vyváženou

  stravu a zdravý životní styl!

  Doplněk stravy

  Probiotika

  ve víčku

  Probiotické kapky 7,5 ml

  Komplex 2 probiotických kmenů a fruktooligosacharidů.

  2 kmeny (L. reuteri a L. rhamnosus) a 250 miliónů

  probiotických bakterií v denní dávce.

  Dávkování: 5 kapek denně – přímo do úst kojence

  Od narození

  Balení na měsíc užívání

  Kapky

  ve speciálním

  komfortním

  balení s pipetou

  Speciální balení kapek

  zajišťuje vysokou ochranu

  probiotik tím, že jsou

  před prvním použitím

  uchovávány ve víčku

  odděleně od tekutiny.

• Strana 24

  |

  ROZHOVOR

  |

  Hynek Čermák

  ČLOVĚK MÁ ŽÍT SVŮJ ŽIVOT,

  NE ŽIVOT LIDÍ KOLEM SEBE

  Patří mezi nejobsazovanější české herce. Nejspíš proto, že českému

  lmu tolik chybí typ opravdového chlapa. V reálu je tichý – a jak říká,

  raději z ústraní pozoruje. Ale když se rozpovídá, je radost ho poslouchat.

  Text: David Laňka, foto: Alexandra Laňková

  Poslední dobou jdete z projektu do projektu.

  Máte někdy čas na nicnedělání?

  O práci naštěstí poslední dobou nouzi nemám,

  ale ono se to tak jen může zdát, že nemůžu mít

  čas jen sám pro sebe. Není ho moc, ale najde se.

  Vy jste slávu zažil až díky lmu Nevinnost, kte-

  rý jste natočil kolem čtyřicítky. Čekal jste, že

  by ještě mohl takový úspěch přijít?

  Nečekal. Ale já obecně moc nečekám a neočeká-

  vám, nedělám si vyhlídky do budoucnosti, prostě

  beru život tak, jak jde a co přinese. Já tehdy dělal

  hodně divadlo a to mě bavilo a je fakt, že kdyby si

  mě tenkrát Honza Hřebejk do Nevinnosti nepro-

  sadil, všechno by asi bylo jinak a my bychom tu

  teď spolu nedělali tenhle rozhovor.

  Můžete si dnes role vybírat?

  Musím to zaklepat, ale mám to štěstí. Navíc

  poslední dobou vzniká opravdu spousta zajíma-

  vých projektů a já mám teď na stole čtyři skutečně

  hezké lmové scénáře, chtěl bych hrát ve všech,

  „Moc rád se s vámi sejdu

  a popovídáme si, ale protože

  bulvár z každého seriózního

  rozhovoru vytrhává věty,

  bude to nejspíš takový

  o ničem,“ řekl mi Hynek

  Čermák, když jsem ho žádal

  o tento rozhovor. Chtěli jsme

  to vzít do důsledku a v každé

  otázce slovo nic použít, ale

  už po první otázce jsme si

  řekli, že kašleme na bulvár

  abudeme se bavit otevřeně.

  Z OČÍ DO OČÍ

  24 www.drmax.cz

• Strana 25

  ale nevím, jak bych to stihl. Samozřejmě

  tohle období určitě jednou skončí, ale jsem

  rád, že nemusím brát všechno, hrát v růz-

  ných těch sračičkách, abych poplatil slo-

  ženky, a že se mohu živit hezkými a kvalit-

  ními projekty. Navíc na nich pracuji s lidmi,

  kteří mají odvahu zkoušet nové věci.

  Baví vás pouštět se na neznámou půdu?

  Bez toho by se asi člověk nikam nepo-

  souval a nevyvíjel. A mě teď hodně baví

  dělat žánrové věci. S Honzou Hřebejkem

  jsme dotočili druhou sérii Až po uši, což

  je taková vztahová komedie, a s Petrem

  Zelenkou natáčíme sitkom Dabing Street

  a to je disciplína sama pro sebe. Když jsme

  točili Čtvrtou hvězdu, hledal se vhodný pří-

  stup, protože my máme jiný humor než

  Američani, a kdybychom se snažili dělat

  sitkomy jako oni, byli bychom za blázny.

  Takže hledáme tu správnou polohu a to je

  na tom nesmírně zajímavé.

  Je dnes ještě ochota zkoušet něco nové-

  ho? Když se podívám na to, co běží

  vtelevizi…

  Tak to jsou někdy strašné věci, souhlasím.

  Ale třeba v České televizi je v posledních

  letech vidět snaha dělat věci jinak. Třeba

  Rapl nebo Americké dopisy, to byly odvážné

  projekty. Byť třeba v Amerických dopisech

  jsem skoro nehrál, protože vznik toho lmu

  provázelo tolik problémů, které natáčení

  ohrožovaly, že jsem to chtěl vzdát. Ale pak

  jsme si zavolali s režisérem Jardou Brabcem

  a shodli se, že když je vůle vedení dát zele-

  nou projektům, které jdou proti srsti, tak

  by se měly natočit, i když ty podmínky pro

  natáčení nejsou nejlepší.

  Když mluvíte o zázemí – vy jste si před

  časem stěžoval právě na podmínky

  natáčení seriálu Rapl a strhl se kolem

  toho humbuk. Proč myslíte, že zde

  pořád panuje názor, že kritizovat něco

  nahlas se jaksi nehodí?

  Protože jsme na malém písečku a nikdo si

  nechce nikoho naštvat. Ale pravda je, že

  podmínky, za jakých se u nás natáčí, nej-

  sou snad nikde na světě. Natáčecí den má

  běžně dvanáct hodin, často se to protáhne

  až na šestnáct. A když třeba točíte dál od

  civilizace, hrajete hlavní roli a potřebuje-

  te si odskočit, tak uvažujete, že pokud je

  nejbližší záchod půl hodiny cesty, tak tím

  o hodinu zdržíte všechny ostatní, takže

  radši nejdete, a aby se vám nechtělo, tak

  radši nepijete a nejíte, což tělu a zdraví moc

  neprospívá… ale tak to tu chodí.

  Když se pustíte do projektu, dáte do něj

  vše a on pak nedopadne podle vašich

  představ, mrzí vás to?

  V tu chvíli je mi líto, že člověk obětoval čas

  něčemu, co zapomenuté zmizí. Ale já mám

  opravdu štěstí na to, že dělám s lidmi, kteří

  nejenže se nebojí dělat věci nové a nově,

  ale ještě jsou dobří. Třeba Honza Pachl, se

  kterým jsme dělali Rapla a lm Gangster

  Ka, nebo teď s Petrem Zelenkou. A víte,

  co je krásný? To se stalo právě při natáčení

  Dabing Street. Petr, což je génius a skvělý

  režisér, točil s Mirkem Krobotem, což je dal-

  ší génius a velikán, a dostali se do situace,

  kdy Mirek povídá: „Já ti nevím, jak to mám

  zahrát!“ A Petr na to: „Já ti ale nevím, jak tě

  mám zrežírovat!“ Člověk by si řekl, že tyhle

  dvě veličiny se nemůžou dostat do úzkých,

  že to nějak dají, ale oni taky občas nevědí.

  Měl jste někdy chuť zkusit režii?

  Měl. A drželo mě to docela dlouho, ale teď

  na to není čas. Nevím, kam bych to vměst-

  nal, takže se tahle touha odkládá.

  Co vás na tom láká? Nebýt jen prostřed-

  ník, ale mít tu šanci sám něco sdělit?

  Přesně tak. Někdo řekl, že když režisér

  nemá tu zoufalou potřebu lm natočit,

  když se obrazně řečeno desetkrát za noc

  neprobudí, protože ho něco napadne, jak

  tu kterou scénu natočit ještě líp, tak by to

  točit neměl. Protože bez té touhy nemůže

  nic pořádného vzniknout. Samozřejmě

  jsou potřeba i režiséři dělníci, kteří natáčejí

  takový ten běžný materiál, bez těch by to

  asi taky nešlo, ale když nemáte to puzení,

  nebude z toho nic pořádného, jen rutina.

  Vy se takhle umíte pro věci ještě

  nadchnout?

  Doufám, že ano. Proto mě těší, že scénáře

  a role, které mi chodí, mě k tomu vybízejí.

  Kdybych tohle necítil, bylo by to špatné.

  Máte někdy potřebu nic neříkat, nevní-

  mat, jen tak sedět a koukat?

  Docela často. Někdy třeba sedím tady

  před divadlem na zahrádce a pozoruji lidi.

  Nebo jsem doma a sedím na gauči a zírám.

  Někdo by si mohl myslet, že jsem hrozně

  naštvaný, ale děti vědí, že prostě jen relaxu-

  ji a čistím hlavu.

  Je pravda, že když jste dnes přišel na

  rozhovor, vypadal jste na první pohled

  naštvaně. Záleží vám na tom, co si o vás

  lidé myslí?

  Na to jsem se nikdy moc neohlížel, pro-

  tože to je strašně svazující. To by člověk

  nežil svůj život, ale život lidí kolem sebe.

  Nejsem úplně imunní a vadí mi třeba, když

  se o mně napíše nějaký nesmysl, ale to už

  dnes taky moc neřeším, protože by člověk

  věnoval energii někam, kde to nestojí za to

  a odkud se mu nikdy nevrátí.

  ■

  www.drmax.cz 25

  „Někdo by si mohl

  myslet, že jsem naštvaný,

  ale moje děti už vědí,

  že prostě jen relaxuju

  ačistím si hlavu.“

• Strana 26

  Čtěte pečlivě příbalovou informaci. O správném použití se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. Fenistil 1 mg/g gel je lék na použití na kůži.

  Obsahuje dimetindeni maleas. V případě otázek kontaktujte prosím: GlaxoSmithKline Consumer Healthcare Czech Republic s.r.o., Hvězdova 1734/2c,

  140 00 Praha 4, mail: cz.info@gsk.com, tel: +420 222 001 111. Případné nežádoucí účinky prosím hlaste na: ch.safety@gsk.com.

  Datum vypracování materiálu: 4/2017. Fenistil® je registrovaná nebo licencovaná ochranná známka skupiny společností GSK.

  CHCSK/CHFENI/0001/17d

  s chladivým efektem

  www.fenistil.cz

  Rychlá úleva od svědivé

  podrážděné pokožky

  3 1

  v

  Svědivá

  p

  okožka Po

  p

  álení sluncem Poští

  p

  ání hm

  y

  zem

  Výhodné

  50 g balení

  Fenistil_A4_inzerce_CZ_03.indd 1Fenistil_A4_inzerce_CZ_03.indd 1 18.4.2017 13:57:0218.4.2017 13:57:02

  Uklidňující dotek Sudocremu

  při plenkové dermatitidě

  Kosmetický přípravek.

  Distributor pro ČR: TEVA Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, Česká republika

  www.teva.cz, CZ/SUD/17/0003

  www.sudocrem.com/cz

  ZKLIDŇUJE začervenalou a podrážděnou dětskou pokožku.

  Podporuje její REGENERACI a navrací jí jemnost.

  Vytváří na pokožce ochranný fi lm, který ji CHRÁNÍ před

  dráždivými účinky moči a stolice.

  Více než 85 let zkušeností v péči o citlivou dětskou pokožku.

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 27. 5. 2017 9:55:5127. 5. 2017 9:55:51

  Inzerce 2× ▼

• Strana 27

  Uklidňující dotek Sudocremu

  při plenkové dermatitidě

  Kosmetický přípravek.

  Distributor pro ČR: TEVA Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, Česká republika

  www.teva.cz, CZ/SUD/17/0003

  www.sudocrem.com/cz

  ZKLIDŇUJE začervenalou a podrážděnou dětskou pokožku.

  Podporuje její REGENERACI a navrací jí jemnost.

  Vytváří na pokožce ochranný fi lm, který ji CHRÁNÍ před

  dráždivými účinky moči a stolice.

  Více než 85 let zkušeností v péči o citlivou dětskou pokožku.

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 27. 5. 2017 9:55:5127. 5. 2017 9:55:51

• Strana 28

  |

  OBJEVY

  |

  Svět si ji navždy bude pamatovat jako herečku, která se jako první

  svlékla ve lmu. Ale už jen málo lidí ví, že Hedy Lamarr společně se svým

  mužem vynalezla systém, díky němuž dnes fungují mobilní telefony.

  Text: Jiří Vlasák, foto: archiv redakce

  N

  arodila se jako Hedvika 9. listopadu

  1914 zámožným manželům Kieslero-

  vým. Přestože si je vždy dokázala

  omotat kolem prstu, a dokonce si na

  nich vyvzdorovala studium v berlínské herecké

  škole slavného Maxe Reinhardta, měli o jejím

  životě jasnou představu, o níž se s ní nehodlali

  dohadovat. Když se tedy Heda vrátila ze studií

  domů, oznámili jí, že pro ni našli výhodnou

  partii, zbrojařského magnáta Fritze Mandla.

  Dvacetiletá Heda se tomu příliš nebránila. Se

  svým manželem pronikla do vybrané spo-

  lečnosti a to se jí vzamýšlené lmové kariéře

  mohlo jen hodit.

  Fritz její herecké touhy nikdy nebral vážněji

  než jako rozmar mladé ženy. Věděl, že jeho man-

  želka účinkovala v několika lmech, ale protože

  byl myšlenkami jen u svých obchodů a o kultu-

  ru se absolutně nezajímal, nějak mu uniklo, že

  bytost, kterou pojal za svou choť, je vlastně nej-

  slavnější nahou ženou na světě.

  Rok před svatbou totiž hrála ve snímku, který

  předznamenal její kariéru. Film Extase se prá-

  vem vepsal nejen do dějin české, ale i světové

  kinematograe. Jeho uvedení do kin zapůso-

  bilo na ostatní tvůrce jako zápalka hozená do

  bedny s dynamitem. Ne snad že by lmová

  plátna najednou zahltila nahá těla a otevřeně

  znázorněná sexuální touha, ale lmoví režiséři

  ztratili část zábran a nebáli se do svých děl pro-

  sazovat poněkud názornější erotiku a dvojsmy-

  slné dialogy. Na příkladu Extase bylo také možné

  vysledovat, do jaké míry jsou jednotlivé části

  světa liberální. Zatímco západní Evropa přijala

  lm víceméně s nadšením a recenzenti o něm

  mluvili jako o průlomovém díle, které povyšuje

  kinematograi, do té doby zaměřenou přece jen

  víceméně komerčně, na umění, státy východní

  9. 11. 1913 – 19. 1. 2000

  Narodila se jako Hedwig

  Eva Maria Kieslerová.

  Jako Heda Kieslerová také

  hrála ve slavném lmu

  Gustava Machatého Extase

  (1932), který je považován

  za přelomové dílo

  zhlediska lmové estetiky

  i zobrazením nahoty.

  Pseudonym Hedy Lamarr

  si vzala podle herečky

  němých lmů Barbary

  LaMarr.

  V Hollywoodu se

  prosadila díky lmům

  Tekuté zlato (1940)

  aSamson a Dalila (1949).

  Je jedinou herečkou

  vhistorii, která v USA

  získala čestné uznání za

  zásluhy voblasti vědy.

  HEDY LAMARR

  28 www.drmax.cz

  Hedy Lamarr

  OD NAHOTY

  K RAKETÁM

  Hedy Lamarr

  OD NAHOTY

  K RAKETÁM

• Strana 29

  Evropy odmítly lm uvést s odůvodně-

  ním, že jde o mravně explozivní dílo, které

  může způsobit předčasný příchod apoka-

  lypsy. Ve Spojených státech směl být lm

  distribuován pouze v omezeném počtu

  kopií a uváděn jen ve vybraných kinech

  pro určité publikum. Na tamní plátna se

  dostal až vroce 1938, kdy už se z jeho hlav-

  ní hvězdy stala hollywoodská superstar.

  Přitom zdnešního pohledu je Extase doce-

  la krotká podívaná, rodiče by ji možná ani

  nezakazovali svým dětem.

  Fritz Mandl se o tom, že celý svět zná

  jeho ženu, jak ji pánbůh stvořil, dozvěděl

  až po roce manželství a zareagoval o to

  prudčeji a prudérněji. Najal deset mužů,

  vyzbrojil je slušným balíčkem peněz

  a pověřil je zdánlivě jednoduchým úko-

  lem: Sežeňte všechny kopie toho nemrav-

  ného lmu a jednou provždy jej sprovoďte

  ze světa. Hedě uložil domácí vězení –

  z obavy, že by se mimo zdi domácnosti

  chovala stejně zpustle jako ve lmu. Za

  dveře směla jen v manželově doprovodu.

  Když se Hedě přece jen jednou podařilo

  utéct z vězení přepychu, Fritz ji pak nechal

  hlídat osobní stráží.

  Ponižovaná Heda takový život odmítala

  dál snášet a navzdory silnému odporu rodi-

  čů se dala s Fritzem rozvést. V roce 1937

  odjela do Londýna, aby tam začala nový

  život. Osud na sebe nedal dlouho čekat. Už

  ve vlaku potkala hollywoodského produ-

  centa Louise B. Mayera, který v oné půvab-

  né dívce poznal divu ze svého zamilova-

  ného lmu a nabídl jí velkou slávu a kupu

  peněz. Kdo by takovou příležitost odmítl?

  Heda Kieslerová-Mandlová určitě ne,

  a tak se z ní stala Hedy Lamarr. Hned

  její první lm Algiers z ní udělal hvězdu.

  Tajemná černovláska působila mezi blon-

  ďatými herečkami jako zjevení. Její nos se

  dokonce dostal do amerického preceden-

  tního práva (jakási paní Sullivanová totiž

  obvinila plastického chirurga O´Connora

  z toho, že jí nos vymodeloval podle Hedy

  Lamarr). Zahrála si v bezpočtu velkole-

  pých produkcí, a přestože s výjimkou l-

  mu Samson a Dalila Cecilla B. De Millea

  aJohanky z Arku ani jeden znich neodo-

  lal ostrému zubu času, její jméno dodnes

  znají všichni milovníci kinematograe (ato

  navzdory tomu, že ti američtí ani netuší, že

  existuje nějaká Extase a že jejich hvězda

  Hedy Lamarr je tatáž osoba jako evropská

  hvězda Heda Kieslerová).

  Krása a lmy nebyly to jediné, čím se

  Hedy zapsala do historie. Jako zanícená

  antifašistka se totiž zapojila do boje na

  podporu Rooseveltových válečných půj-

  ček, jejichž výnos šel na nancování boje

  proti Hitlerovi. A šla na to s obvyklou vášní.

  Za pětadvacet tisíc dolarů se totiž rozhodla

  prodávat jeden svůj polibek, čímž do stát-

  ní pokladny přinesla téměř sedm milionů

  (šlo o dvě stě osmdesát políbení). Ten nej-

  důležitější přínos lidstvu však měla Hedy

  teprve před sebou.

  Se svým životním partnerem Georgem

  Antheilem sdílela nadšení pro vědu a nej-

  různější technické vymoženosti. A když při

  jedné vědecké rozpravě ti dva zabrousili

  na zbrojní průmysl, o kterém toho Hedy

  věděla z dob svého manželství s Fritzem

  Mandlem hodně, napadlo je, jak zbavit

  rádiově řízená torpéda největší slabiny –

  snadného svedení ze stopy. Stačí přece

  rušit frekvenci řídicí vysílačky!

  Začali se myšlenkou usilovně zabý-

  vat, a tak přišel na svět vynález jménem

  Frequency Hopping, jehož systém spočí-

  vá v tom, že se mezi sebou mohou vysílač

  apřijímač synchronně přelaďovat a tím se

  vyhnou případnému rušení. Svůj vynález

  si dali patentovat, ale nikdy za něj nedo-

  stali víc než poděkování. Teprve když tuto

  technologii začaly používat a rozvíjet spo-

  lečnosti zabývající se vývojem digitálních

  satelitů či mobilních telefonů, bylo Hedy

  Lamarr uděleno prestižní ocenění Pionýr

  na poli elektroniky. Zastihlo ji bohužel

  na samém sklonku života, který strávila

  v ústraní, opuštěná, zneuznaná a opako-

  vaně souzená za drobné krádeže v super-

  marketech. Jediný, koho k sobě v té době

  pouštěla, byl její adoptivní syn Anthony

  Loder. A právě on po její smrti 19. ledna

  2000 tlumočil prostřednictvím novin světu

  poslední vzkaz, který si přála jeho matka

  předat světu: „Vzali jste mi všechno: slávu,

  mládí i peníze za vynález.“

  ■

  www.drmax.cz 29

  Ocenění za svůj

  revoluční vědecký objev

  se dočkala až na sklonku

  života, který strávila

  opuštěná a zneuznaná

  Hedy Lamarr

  OD NAHOTY

  K RAKETÁM

  Hanbaté lmy vznikaly od začátku kinematograe, ale Hedy

  byla první žena, která se svlékla v seriózním dramatu

  Ve 40. a 50. letech patřila Hedy mezi obdivované

  hollywoodské hvězdy a není divu – byla opravdu krásná

• Strana 30

  Kde můžete studovat?

  Pojďte studovat obor:

  DIPLOMOVANÝ FARMACEUTICKÝ

  ASISTENT

  FARMEKO – Vyšší odborná škola

  zdravotnická a Střední odborná

  škola, s.r.o.

  Znojemská 4880/76, 586 01 Jihlava

  Tel.: +420 567 306 261

  Mob.: +420 739 387 973

  E-mail: farmeko@farmeko.cz

  Vyšší odborná škola, střední škola,

  jazyková škola s právem státní

  jazykové zkoušky, základní škola

  a mateřská škola MILLS, s.r.o.

  Náměstí 5. května 2/12,

  250 88 Čelákovice, Praha-východ

  Tel.: +420 326 999 342

  E-mail: info@mills.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická Brno,

  Merhautova, příspěvková organizace

  pracoviště Lipová 18, 602 00 Brno

  Tel.: +420 543 247 951

  E-mail: info@szslipova.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická, Kolín,

  Karoliny Světlé 135

  se sídlem Karoliny Světlé 135, 280 50 Kolín

  Tel.: +420 321 720 236

  E-mail: sekretariat@zdravotka.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická Plzeň

  Karlovarská 99, 323 17 Plzeň

  Tel.: +420 378 015 224

  E-mail: zdravka@zdravka-plzen.cz

  Vyšší odborná škola zdravotnická

  a Střední zdravotnická škola Praha 1

  Alšovo nábřeží 6, čp. 82, 110 00 Praha 1

  Tel.: +420 221 771 111

  E-mail: voszaszs@szspraha1.cz

  Láká Vás práce

  na lékárně?

  www.drmax.cz

  Dr Max inzerce studenti A4 1.indd 1 1. 6. 2017 11:44:25

  Inzerce 2× ▼

• Strana 31

  Kde můžete studovat?

  Pojďte studovat obor:

  DIPLOMOVANÝ FARMACEUTICKÝ

  ASISTENT

  FARMEKO – Vyšší odborná škola

  zdravotnická a Střední odborná

  škola, s.r.o.

  Znojemská 4880/76, 586 01 Jihlava

  Tel.: +420 567 306 261

  Mob.: +420 739 387 973

  E-mail: farmeko@farmeko.cz

  Vyšší odborná škola, střední škola,

  jazyková škola s právem státní

  jazykové zkoušky, základní škola

  a mateřská škola MILLS, s.r.o.

  Náměstí 5. května 2/12,

  250 88 Čelákovice, Praha-východ

  Tel.: +420 326 999 342

  E-mail: info@mills.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická Brno,

  Merhautova, příspěvková organizace

  pracoviště Lipová 18, 602 00 Brno

  Tel.: +420 543 247 951

  E-mail: info@szslipova.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická, Kolín,

  Karoliny Světlé 135

  se sídlem Karoliny Světlé 135, 280 50 Kolín

  Tel.: +420 321 720 236

  E-mail: sekretariat@zdravotka.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická Plzeň

  Karlovarská 99, 323 17 Plzeň

  Tel.: +420 378 015 224

  E-mail: zdravka@zdravka-plzen.cz

  Vyšší odborná škola zdravotnická

  a Střední zdravotnická škola Praha 1

  Alšovo nábřeží 6, čp. 82, 110 00 Praha 1

  Tel.: +420 221 771 111

  E-mail: voszaszs@szspraha1.cz

  Láká Vás práce

  na lékárně?

  www.drmax.cz

  Dr Max inzerce studenti A4 1.indd 1 1. 6. 2017 11:44:25

• Strana 32

  NOVÝ

  NESMÍ CHYBET

  V ŽÁDNÉ KABELCE

• Strana 33

  NOVÝ

  NESMÍ CHYBET

  V ŽÁDNÉ KABELCE

  S

  oustředit se u kahau jen na nos

  alibido by bylo zavádějící, protože

  tyhle opičky mají spoustu dalších

  zvláštností nejen ve své anatomii,

  ale také v chování. Jako jediné svého dru-

  hu jsou vázány na blízkost vody. Takže

  je na rozdíl od jiných opic nepotkáte ve

  vysokých pralesích, ale výhradně v níz-

  kém stromoví na březích řek, bažin nebo

  na rašeliništích, kde nedělají prakticky

  nic jiného, než že „stolují“.

  ŽIVOT POD VODOU

  Kahau jsou přizpůsobeni pro život u vody

  (a ve vodě), neboť mají jako jediní primáti

  na zadních nohou prsty spojené plovací

  blánou. A nejenže plavou, ale dokonce

  se umějí i potápět. Tak jako se mláďa-

  ta jiných opic učí šplhat, tak se mláďata

  kahau učí potápět, a než se to naučí, drží

  se matek za břicho a ty s nimi plavou

  zcela ponořené pod vodou. Ačkoliv byli

  kahau spatřeni i v moři daleko od břehu,

  plavání není jejich koníčkem. Plavou, jen

  když musí. Neboť na ně ve vodě čeká

  jejich největší nepřítel krokodýl, podle

  zoologů dokonce větší než člověk.

  Nakonec se možná i onen slavný nos

  vyvinul do nynějších rozměrů a tvaru kvůli

  plavání – mohl totiž primárně sloužit jako

  šnorchl, který však postupným vývojem

  ztratil původní roli a začal plnit roli jinou.

  Samice kahau totiž při výběru samce

  „sahají“ po protějšcích s většími nosy. Ale

  nosy kahau mají ještě jeden význam – díky

  nim kejhavé zvuky, které kahau vydávají,

  zvláštně rezonují, jako kdyby kahau bučeli

  do dunivé trubky. Tím si nejen vymezují

  teritorium, ale také upozorňují případné

  nepřátele, že se ocitli na cizím území.

  NA BORNEU A NIKDE JINDE

  Jak už bylo řečeno, podle všech poznatků

  kahau nikdy nežil jinde než na Borneu.

  Ato na rozdíl od ostatních místních pri-

  mátů, kteří se běžně vyskytují i na jiných

  ostrovech Sundského souostroví nebo

  na Malajském poloostrově. Podle vědec-

  kých teorií je důvodem právě schopnost

  kahau plavat. Pokud totiž primáti nejsou

  na jiné ostrovy zavlečeni lidmi, pak „ces-

  tují“ na plovoucích ostrůvcích obestře-

  ných velkou vodou. Druhy, které plavat

  neumějí, se musí v novém domově při-

  způsobit. Ale kahau, který plavat umí,

  může plovoucí kus pevniny opustit a vrá-

  tit se domů.

  ■

  NOSÁČI z Bornea

  Kahau nosatý patří mezi nejpodivuhodnější zvířata na planetě. Samci jsou známi nejen svým

  bambulovitým nosem, ale také prakticky nepřetržitou erekcí. A co víc – jsou to opravdoví

  vlastenci, protože se nevyskytují (a podle výzkumů nikdy nevyskytovali) jinde než na Borneu.

  Text: Jiří Vlasák s využitím textů Stanislava Lhoty, foto: Fotolia

  www.drmax.cz 33

  Inzerce 

  |

  SVĚT ZVÍŘAT

  |

• Strana 34

  |

  ROZHOVOR

  |

  Coby člen legendární komické skupiny Monty Python hrával ženské

  postavy a napsal píseň Každá spermie je svatá. Dnes je držitelem

  Řádu britského impéria a už třicet let točí pro BBC úspěšné cestopisné

  dokumenty. Suchar se z něj však nestal a stále hýří humorem.

  Je nějaké místo, kam, ať už přijedete kamko-

  liv, jdete jako první? Já mířím na hřbitov…

  Já jdu na nádraží. Odmala se zajímám o vlaky,

  jsem jimi zcela posedlý, a tak chci vědět, jaké

  kde jezdí soupravy. Ale ty vaše hřbitovy a mé

  vlaky mají něco společného. Oba nás to sněčím

  spojuje. Vás s mrtvými, mě s živými.

  Když točíte dokument o nějaké zemi, měl

  byste představit pamětihodnosti a místa

  všeobecně známá. Není to nuda?

  Je, a navíc tam jsou kromě vás další tři tisíce lidí,

  což absolutně zničí kouzlo prvního kontaktu.

  Proto když jsem tu točil díl o České republice

  do svého dokumentárního cyklu New Europe,

  zajímalo mě všechno ostatní než Staroměstská

  radnice, Pražský hrad a podobně. Jsou to jis-

  tě krásné stavby, ale o těch se píše vkaždém

  průvodci.

  Podařilo se vám zachytit nějakou skutečně

  unikátní událost?

  Měl jsem to štěstí. Při natáčení cyklu Od pólu

  k pólu jsme byli svědky zániku Sovětského sva-

  zu, v Etiopii jsme byli v době pádu císaře Haileho

  Selasieho, a když jsme projížděli Zambií, zaži-

  Narodil se 5. května 1943.

  Jeho otec Edward byl

  manažerem a inženýrem

  v továrně na toaletní

  papír a matka Mary

  dcerou nejvyššího šerifa

  zNottinghamu. V roce

  1962 začal studovat na

  Oxfordu, kde se dal

  dohromady se členy

  budoucí skupiny Monty

  Python. Po jejím

  rozpuštění hrával ve

  lmech, ale pak herectví

  pověsil na hřebík. Od té

  doby cestuje a píše.

  MICHAEL PALIN

  34 www.drmax.cz

  Michael Palin

  „KOSTKA LEDU“

• Strana 35

  li jsme tam pád diktátorského režimu

  a příchod svobody. Všude hořely ohně,

  oslavovalo se, lidé se nám svěřovali do

  kamery. Bylo to něco neopakovatelného

  a jedinečného.

  Když se vám lidé svěřují se svými pří-

  běhy, nemáte někdy chuť sledovat

  jejich osudy dál formou časosběrného

  dokumentu?

  Ani nevíte, jak rád bych to udělal, ale já

  tvořím formát cestopisných dokumen-

  tů a nevím, zda bych dokázal uchopit

  příběh člověka a dát mu patřičnou for-

  mu. Vzpomínám si, jak jsme při cestě

  po západním pobřeží Indie navštívili

  rybářskou vesnici, kde nás přivítali vel-

  mi srdečně. Ubytovali nás, dali nám jídlo,

  nechali nás poznávat jejich všední život.

  Sice jsme si nerozuměli, protože jsme

  s sebou neměli překladatele, ale přesto

  jsme se sblížili. A když jsme se po třech

  dnech loučili, rybář jménem Kásim si mě

  přitáhl, objal mě a já byl skutečně dojatý.

  Rád bych tam zůstal déle, ale tempo natá-

  čení je neúprosné. Za tři hodiny musíte

  zlidí dostat jejich příběh a pak je necháte

  napospas jejich osudu.

  Prý jste také měl zajímavou kulinář-

  skou zkušenost u jednoho afrického

  kmene…

  Ano, navštívili jsme malou vesnici vEtiopii,

  většina lidí do té doby neviděla bělocha,

  a tam mi dvě starší ženy na uvítanou při-

  nesly v hliněné misce růžový nápoj – víno

  z cukrové třtiny. Tak zvláštně „mimózně“

  se usmívaly svými bezzubými dásněmi,

  a protože jsem je nechtěl urazit, všechno

  jsem to vypil. Bylo to hořké, docela dob-

  ré, ale pak jsem udělal osudovou chybu,

  že jsem se zeptal na postup výroby. Tak

  jsem se dozvěděl, že k fermentaci třtiny

  používají vlastní sliny, a to mi neudělalo

  dobře. Kdyby se mě rovnou zeptaly: Dáte

  si víno, které je z poloviny tvořeno slinami,

  asi bych s díky odmítl, ale takhle jsem to

  prostě vypil. Díky tomu jsem dnes ovšem

  k podobným krajovým specialitám mírně

  nedůvěřivý (smích).

  Myslíte, že dokument může odpově-

  dět na určité otázky o jednotlivých

  místech?

  Podle mě ano, ale já nerad odpovídám,

  raději se ptám. Nikdy v životě se nedo-

  zvím vše, co bych chtěl vědět, a když budu

  ztrácet čas odpovídáním, nebudu ho mít

  dost na poznávání. Všude, kde jsem byl, je

  něco krásného, co stojí za poznání. A mě

  jen děsí, jak se s postupující globalizací

  všechny země unikují, stírají se rozdíly. To

  je ohromná škoda, protože právě jinakost

  jednotlivých národů nás může obohatit.

  Různé profese mají své spolky. Mají je

  také cestovatelé?

  Ano, třeba v Londýně již od roku 1830

  existuje slavný Traveller’s Club. Jenomže

  cestovatelé jsou od přírody silní individua-

  listé, jsou uzavření, všude vyrážejí sami,

  nechtějí se s nikým dělit o své úspěchy.

  Vtom jsou stejní jako herci. Proto mi při-

  jde existence takového klubu nesmysl-

  ná. Anavíc do něj nesmějí vstoupit ženy,

  sčímž nesouhlasím, a proto v něm nejsem.

  Vy jste feminista?

  No… ano. Vlastně ne. Nebo… kostka ledu.

  Kostka ledu? Co to znamená?

  To je takový interní vtip mého lmového

  štábu. Když jsme točili v Maďarsku, naučil

  jsem se frázi, že chci jeden lístek na met-

  ro. Víte, jak je maďarština složitá, takže mi

  to trvalo opravdu dlouho, ale pak jsem

  se vBudapešti spustil do podzemky, řekl

  si olístek, a když jsem ho dostal, byl jsem

  na sebe opravdu hrdý. Jenže asi dva týd-

  ny nato jsme se dívali, co jsme natočili,

  anajednou náš maďarský průvodce říká:

  „Co to tam ten Michael říká?“ Podivil jsem

  se: „Žádám o lístek na metro!“ Ale on na

  to: „Ne, ty žádáš o kostku ledu!“ Takže od

  té doby, když narazím na něco složitého,

  říkám: Kostka ledu.

  Plníte si svými cestami klukovské sny?

  Jistě. Jako malý jsem četl všechny ty špat-

  né dobrodružné knihy, v nichž cestovatel

  překoná všechny strázně, aby svého cíle

  nakonec přece jen dosáhl a stanul na

  neprobádaném území třímaje bibli v ruce

  (smích). Už tehdy jsem zahořel touhou

  po cestování a dnes tu touhu naplňuji.

  Cestování je posedlost, a jak s ním jednou

  začnete, už nemůžete přestat.

  www.drmax.cz 35

  „Čas je vzácná věc,

  akdyž ho budu ztrácet

  odpovídáním,

  nebudu ho mít dost

  na poznávání.“

  Text: David Laňka, foto: David Laňka a archiv redakce

  Dnes Michael Palin natáčí cestopisné dokumenty, na které se

  jen v Británii dívá na deset milionů diváků

  Michael Palin (vpravo dole) se členy dodnes populární

  legendární komické skupiny Monty Python

• Strana 36

  Inzerce ▼

  Inzerce

  Takže když tvrdíte, jak se teď těšíte

  domů, budete už za dva týdny přemýš-

  let, kam pojedete?

  Každý chlap by měl mít dvě věci, které se

  doplňují. Já mám cestování a rodinu. Čím

  více cestuji, tím víc se těším domů. A čím

  déle jsem doma, tím víc chci cestovat.

  Když se po pár měsících na cestách vrá-

  títe domů, nenarušujete rodině zaběh-

  nutý životní stereotyp?

  No jasně, někdy si doma připadám jako

  cizinec. Vracím se zpátky do života, kte-

  rý je trochu jiný, než byl, když jsem ho

  opouštěl. Sklenice s marmeládou je na

  jiné polici, vypínače na druhé straně dveří.

  Ale proto už jsem s manželkou jednačtyři-

  cet let, že jsme stále od sebe (smích).

  Je známo, že svou první cestopisnou

  sérii jste natočil na popud BBC, která

  vás s touto nabídkou oslovila, ale jaký

  byl váš přerod z komika proslaveného

  skupinou Monty Python a lmem Ryba

  jménem Wanda v cestovatele?

  Hm… no, jak bych to…

  To vypadá, že to bylo hodně těžké.

  Ježiši… kostka ledu (smích). Víte, já jsem

  otom přemýšlel a nakonec jsem si uvědo-

  mil, že když se budu stylizovat do nějaké

  role, bude to špatně. A tak jsem prostě

  sám sebou.

  Není to pro herce to nejtěžší? Řada

  z nich si stěžuje, že vinou všech těch

  charakterů, které hrají, už vlastně

  nevědí, kdo jsou…

  Dost se v tom zlepšuji (smích). Jsem si toho

  vědom, když se chovám jako herec. Teď se

  mi vybavila jedna výborná historka z natá-

  čení cyklu New Europe. Začínali jsme točit

  na Slovensku, za mnou hory, všude kolem

  sníh a já do kamery říkám: „Stojíme na hra-

  nicích nové Evropy. Ještě před pár lety žila

  pod nadvládou komunistického diktátu,

  dnes je svobodná. A my ji teď navštívíme.“

  A jak jsem se otočil, že do té nové Evropy

  vkročím, zahučel jsem do závěje sněhu.

  Myslím, že Bůh si tehdy řekl: Jen pojď,

  chlapče.

  Nemohu se nezeptat na Monty Python.

  Posledních pár let se nese ve znamení

  comebacků, neuvažujete o něm také?

  Vedeme o tom vážné diskuse, ale zatím

  nedocházíme výsledku. Víte, Graham

  Chapman, ten neuvěřitelný chlap, měl tak

  úžasný smysl pro humor a byl tak neopa-

  kovatelný, že bez něj staré scénky sehrát

  nemůžeme, a nahradit ho někým jiným

  prostě nelze. A proč dělat něco, co bude

  horší, než to bylo?!

  Mohli byste napsat něco nového…

  O tom právě uvažujeme. Ale aby to stálo

  za to, museli bychom tomu věnovat tak

  dva roky života, a my všichni máme tolik

  vlastní práce, že teď prostě na intenzivní

  práci na nových scénách nebo novém l-

  mu nemáme čas.

  Ve slavných skečích Monty Python jste

  si často utahovali z královny. Jaké to

  bylo, když jste od ní v roce 2001 přebí-

  ral titul Commander of the Order of the

  British Empire?

  Já jsem ten řád nepřebíral přímo od ní…

  Ona vám ho nepředala osobně? To

  máte určitě za ty skeče!

  (smích) Někteří lidé sice tvrdí, že je krá-

  lovna odlitá z vosku, ale já myslím, že má

  docela vytříbený smysl pro humor a že ji

  naše scénky neurážely.

  V životě jste dosáhl mnohého. Lidé

  znají vaše skeče, zpívají vaši píseň

  Každá spermie je svatá, jmenuje se po

  vás vlak, na vaše dokumenty se dívá

  deset milionů Britů. Je přes to všechno

  ještě něco, čeho byste chtěl opravdu

  dosáhnout?

  Rád bych prostě šel dál a bavil se u toho.

  Zbývá ještě mnoho míst, kde jsem nebyl,

  mnoho činností, které neumím. Nikdy

  jsem neměl pevně stanovený plán cílů,

  všechno to byla souhra náhod, vždyc-

  ky mě někdo někam nasměroval. Nebýt

  ostatních, kdo ví, kde bych byl. Já jsem

  totiž od přírody dost líný.

  Poslední lm Monty Python se jmenuje

  Smysl života. A tak mi to nedá a musím

  se nakonec zcela seriózně zeptat: V čem

  vy nacházíte smysl života?

  Kostka ledu (smích). ■

  |

  ROZHOVOR

  |

  „Vrátit se k něčemu,

  co mělo úspěch?

  Nevím. Proč dělat

  něco, co bude horší,

  než to bylo?“

  KAŽDÝ DEN MŮŽE BÝT POEZIE

  Prožívání

  Šárka Hampeisová

  V dnešní době už jsme si odvykli číst básně. Ale tahle

  kniha má sílu nás to znovu naučit. Na těch pár řádcích

  dokáže autorka přesně a trefně vystihnout téma,

  o kterém píše, avždy jsou to témata, která všichni

  důvěrně známe: lásky, radosti, pochyby. Tahle kniha

  je o prožívání, ale také vám umožní si ji prožít.

  Šárka Hampeisová

  www.nolimitsart.cz

  Básnení

  ˇ

  Básnení

  ˇ

  potah_basneni_184x258mm.indd 1potah_basneni_184x258mm.indd 1 8.9.2016 10:37:118.9.2016 10:37:11

  Šárka Hampeisová

  www.nolimitsart.cz

  Prožívání

  P

  rožívání

  potah_prozivani_184x258mm.indd 1potah_prozivani_184x258mm.indd 1 16. 5. 2017 8:16:2416. 5. 2017 8:16:24

  K dostání ve všech knihkupectvích nebo na www.kosmas.cz.

• Strana 37

  Svědění, pálení, výtok nebo bolest

  jsou projevy vaginálního zánětu. Rosalgin Easy

  rychle uleví od bolesti, potlačí patogeny a sníží množství

  výtoku. Jednodušší forma připravená k okamžitému použití.

  Navíc Vás překvapí jeho jemná vůně po růžích.

  Léčivou látkou přípravku Rosalgin Easy 140 mg vaginální roztok je benzydamin hydrochlorid. Roztok k intimním oplachům a výplachům. Čtěte pečlivě příbalový leták.

  www.zenskezanety.cz

  Angelini Pharma Česká republika s.r.o., Páteřní 7, 635 00 Brno

  tel.: 546 123 111, www.angelini.cz

  ROSALGIN_easy_new_210x297.indd 1ROSALGIN_easy_new_210x297.indd 1 19.04.17 16:1719.04.17 16:17

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  Foto: Fotolia a archiv autorky

  S

  edí naproti mně zabořená vkřes-

  le, v němž přečetla ty miliony

  knih, pijeme kafe nejčernější,

  co může být, a melem a melem.

  Když drží šálek za ouško, má zvednutý

  malíček jako hraběnka.

  Kdybych si v tom

  zuby nehty nebrá-

  nila, měla bych

  prst vtomtéž

  zděděném

  směšném ges-

  tu. Máma…

  Kdepak asi

  jsou ty růžové

  šaty s karet-

  ními motivy,

  ve kterých mě

  přijela vysvobodit

  ztábora a odvezla

  mě ubulenou domů,

  napadne mě najednou

  neodbytně.

  Když po chvíli dole na

  ulici nasedám do auta, pevně

  věřím, že tentokrát ne. Marně.

  Vychází na balkon a žádná hůl jí

  vtom nemůže zabránit. Právě naopak,

  zvedá ji vysoko a vesele mi s ní mává.

  „Mami, nastydneš se,“ pronesu, i když mě

  nemůže slyšet. Nejdřív se ani nepohnu.

  Mává dál a vydrží to tak dlouho, dokud

  nevyroluju okénko a její pozdrav neopě-

  tuju. Prostě si to neodpustí. Pokaždé to

  udělá. Mává a vždycky bude. „Loučení

  je důležité,“ říká. „Co kdybychom se

  už neviděly? Člověk nikdy neví.“ V dět-

  ství jsem se za tento patetický způsob

  loučení styděla. V pubertě mi to přišlo

  maximálně trapné. V dospělosti poně-

  kud obtížné. Jakožto zralá žena jsem

  pokaždé unaveně zvedla ruku ve smíře-

  ném pohybu. Máma mě vždycky přiměla

  udělat, co chtěla. Celý život jsem s tím

  bojovala. Teď už ne. Stárnu. A mávám.

  Musím si dát pozor, abych tohle jed-

  nou nedělala svým dětem. Dávám si

  pozor. Proto nevolám dceři, jestli už rodí.

  Bráním si vtom podobně jako ve zdviže-

  ní malíčku.

  Zavibruje mi mobil.

  „Kristýno?“

  „Byla jsem v divadle a při potlesku mi

  odtekla plodová voda,“ oznámí mi jako-

  by nic. „Do porodnice ale pojedu co nej-

  později. Jsem doma i s dulou, Lukáš je tu

  za chvíli. Přijedeš?“

  Poskočím radostí. Chce

  mě mít nablízku!

  Okamžitě měním

  směr jízdy.

  Povídáme,

  smějeme se.

  Čas jako by

  neexistoval,

  odměřují ho

  stahy, které

  zatím nejsou

  pravidelné. Při

  každém z nich dula

  neboli pomocnice

  ženy při porodu pohla-

  dí Kristýnu po břiše

  avšechno se uvolní. Všude

  hoří svíčky, hraje hudba,

  vůně bylinkového čaje se mísí

  s vůní olejů. Kdyby mi to někdo

  vyprávěl, vysmála bych se mu. Teď

  mám pocit, že jsem přítomna zázraku.

  Snažím se vzpomenout, jaké to bylo,

  když jsem se chystala do porodnice

  já. Dula má pravdu, šla jsem tam příliš

  brzy jako většina žen. Vrhli se na mě se

  všemi přístroji, měřili, vážili, kontrolo-

  vali a spolu s údaji přišla hrůza, všech-

  no bolelo aochromil mě strach.

  „Kdy myslíš, že bych měla jet do

  porodnice?“ ptá se Kristýna duly.

  „Až se nebudeš doma cítit bez-

  pečně.“

  Co kdybychom se už

  NEVIDĚLY?

  Irena Obermannová

• Strana 39

  www.drmax.cz 39

  „Ale co když se budu cítit bezpečně

  pořád?“ směje se dcera.

  Dula radši neodpovídá. Kristýna zavře oči.

  „Víš, že jsi způsobila, že stahy nejenom že

  nebolí, ale dokonce začaly být příjemné?“

  Dula to ovšem ví.

  xxx

  Střet se světlem zářivek, antiseptickou

  chodbou a nepříjemnou zdravotnicí působí

  jako ledová sprcha. Sestra odmítá dulu pustit

  dovnitř a na mě se otočí s tím, že babička prý

  počká venku. Jaká babička?! Nejsem její babič-

  ka! Dcera se mi směje, ale vzápětí se zkroutí

  bolestí… Konečně přichází lékař a uklidňuje

  personál. Kristýna, dula i Lukáš mizí za neprů-

  střelnými dveřmi. Osamím v chodbě. Bylo by

  nás tam moc, chápu. Ale nedokážu tu čekat,

  světlo zářivek je ostré, stejně jako střet s insti-

  tucí, nasedám do auta a odjíždím. Dívám se

  na noční oblohu a představuju si mámu, jak

  stojí opřená o hůl na balkoně a mává svému

  prvnímu pravnoučeti, co se právě dere na

  svět.

  xxx

  Je na světě, ukazuju mámě esemesku, co

  mi přišla vzápětí po porodu, a fotku chla-

  pečka, jednu, druhou, další a šíleně ji honím

  a ona se nechává. Pomáhám jí s oblékáním,

  hledáme brýle, kouzelnou hůlku. „Honem,

  honem,“ opakuje ještě častěji než já. Za chví-

  li jsme u Kristýny. Navzdory holi vpadne do

  bytu jako lavina a hrne se rovnou k němu. Pak

  se zastaví v půli kroku. Stojí nad dítětem bez

  pohnutí, jen se dívá. V jejím pohledu se mísí

  něha, štěstí, usedání, dojetí. Teprve potom se

  nakloní, pohne dlaní směrem k maličkému

  a své vytoužené pravnouče pohladí. Všichni

  se usmíváme, jsem si jistá, že nejvíc on.

  Odvážím ji zpátky domů a jsem celá šťastná,

  že jsem ji tam vzala, že jsem to stihla, i když

  vůbec nemám čas, i když za chvíli odjíždím

  mimo Prahu. Jasně, že mi zamává. Málem se

  rozzuřím, je to o fous, ale rychle zvednu ruku

  a kynu. Odákla jsem to, ale mámě to, zdá se,

  nevadí. Dosáhla svého, nátlakářka.

  xxx

  Máme po projekci, kino je plné, náš lm

  poprvé viděli normální diváci, ne žádní spolu-

  pracovníci, odborníci, producenti, dramatur-

  gové. Viděli ho prostě lidi. Bojím se, až se roz-

  svítí. Jak se budou tvářit? Po celou dobu jsem

  vnímala každý jejich pohyb, každé zasmá-

  ní, zakašlání, zívnutí, poposednutí, říhnutí.

  Rozsvítí se a ozve se potlesk. Velký. Nevěřím

  svým uším. Dívají se po nás. Nevím, co mám

  dělat, jak se mám tvářit. Na řadě je diskuze.

  V kapse mi zavibruje mobil. Neznámé čís-

  lo. To ve mně vždycky hrkne, a tak si telefon

  vrychlosti přiložím k uchu.

  xxx

  Znovu se ptám, jestli si to dobře rozmysle-

  ly. Chci je zviklat. Nemusí to být bezbolestné.

  Opravdu to chtějí?

  Obě dcery kývou. Přesto ještě řeknu: „Můžu

  tam jít sama. Pro mě je to nutný. Ale vy klidně

  počkejte v autě.“

  Necouvnou. Za chvíli už jdeme chodbou

  nemocnice. Všechny tři se chytneme za ruce.

  Jdeme, jako bychom měly brnění, postupuje-

  me vpřed jak bojový šik, ať se nám každý klidí

  z cesty. Women power zněl by titulek tohoto

  amerického lmu. Proč se bojíme být američ-

  tí? Možná jsme tu všichni nemocní. Sestřička

  naštěstí moc nemluví.

  „Tady,“ otevře dveře, na nichž visí nápis

  Dospávací pokoj. Humorné. Jenže se nesměju.

  Uleví se mi, okno otevřeli… to byl jeden

  zdůvodů, proč jsem jim volala, že ji chci vidět.

  Ano, po smrti…

  Nikdy jsem neviděla nikoho mrtvého. Až

  maminku. Jdu k ní. Je krásná jako vždy. Září.

  Skláním se nad ní, pevně ji obejmu, líbám ji. Ještě

  je tady, ještě neodešla, vím to. Holky se dívají bez

  hnutí, až na ty slzy… pak se zastaví. Všechno je

  tak samozřejmé. Usedneme kolem ní, začnu odří-

  kávat otčenáš. Nikdy jsem se před nikým hlasitě

  nemodlila. Sedíme teď se sklopenými hlavami.

  Modlitba je fyzická, těžká i lehká jako maminčino

  tělo, jako celá tahle chvíle. Ztratila jsem mámu,

  nabyla jsem vnuka. Kam odešla, odkud přišel?

  Jak s tím vším naložit? … „Otče náš,“ říkám. Je

  to dobrá modlitba. Taková bytelná. Je jako most.

  Pod ním je člověk chráněn před deštěm, nahoře

  převeden na druhou stranu…

  xxx

  Ještě jsme si daly u mě doma čaj. Moc toho

  neříkáme, a když, tak o čaji. Potom holky

  odcházejí.

  Když za nimi zapadnou dveře, vystoupím

  na balkon a mávám jim tak dlouho, dokud ten

  pohyb neopětují.

  Ale kdo teď bude mávat mně? ■

  Patří mezi těch několik

  českých autorek, jejichž.

  knihy se automaticky

  stávají bestsellery.

  Proslavila se románem

  Deník šílené manželky, ve

  kterém se vypsala ze svého

  rozvodu a podle kterého

  vznikl i stejnojmenný

  televizní lm. Z jejích

  dalších knih jmenujme

  například romány

  Divnovlásky, Ženské

  pohyby nebo Tajná kniha.

  Podle jejího scénáře byl

  natočen televizní seriál

  Trapný padesátky, který by

  měl mít v České televizi

  premiéru v letošním roce.

  IRENA

  OBERMANNOVÁ

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  Proč ještě sedět

  u „BEDNY“

  Posledních pár let se tvůrci zvučných jmen přesunuli od lmu k televizi, která jim zajistila svobodu,

  a přivádějí na svět jeden zajímavější seriál než druhý. Často jde o díla, která svou kvalitou dokonce

  převyšují i ta nejlepší díla lmového plátna. A v době internetu si je můžeme pustit, ikdyž je naše

  televize zatím nevysílají.

  THE CROWN

  Scenárista Peter Morgan před jedenácti lety bodoval lmem Královna a pak následovaly

  mistrovské kousky, jako jsou Rivalové nebo Duel Frost/Nixon. Ale britská královská rodina je

  pro něj tématem, ke kterému se neustále vrací. Zajímá ho, jaké jsou jejich postoje a jaký vliv

  následně mají na celé fungování Spojeného království. Proto se ke královně Alžbětě II. vrátil

  vdivadelní hře a proto také napsal seriál The Crown. Mistrovským způsobem v něm zachycuje

  nejen okamžiky, kdy tato nejdéle vládnoucí britská panovnice převzala vládu po svém otci, aniž

  by tušila, o čem politika vlastně je, ale i zlomové chvíle celé země, kdy musela přistoupit na politické

  intrikaření a dělat těžká morální rozhodnutí…

  SENSE8

  Bratři Wachovští, tedy dnes již sestry, spolupracovali s režisérem Tomem Tykwerem už na svém

  snímku Atlas mraků a princip díla, v němž je třeba sledovat nejen dějovou, ale také duchovní

  linii, rozehráli k dokonalosti. Popsat pouhý děj jejich seriálu jako příběh osmi lidí na různých

  kontinentech, kteří jsou vzájemně propojeni natolik, že jsou schopni svými schopnostmi

  pomoci tomu, který je právě potřebuje využít, by bylo přílišným zjednodušením. Sense8 by

  tak mylně vyzníval jako duchovní seance. Dílo, které dalece přesahuje nálepku „televizní seriál“,

  se letos dočká druhé série.

  Text: Jiří Vlasák, foto: archiv redakce

  WHEN WE RISE

  Konec 60. let přinesl nejen

  politické, ale také sexuální

  uvolnění, a tak se konečně

  začalo nahlas mluvit o ho-

  mosexualitě a o právech

  gayů a lesbiček. A právě

  do této doby se vrací seriál

  s prvotřídním hereckým ob-

  sazením, srovnatelný s klasikou

  tohoto tématu – Anděly vAmerice.

  PEAKY BLINDERS

  A když už byla o Peaky Blinders

  řeč, těšit se můžete i na premié-

  ru čtvrté řady tohoto seriálu,

  v níž se dozvíme, proč hla-

  va birminghamského gangu

  Peaky Blinders Thomas Shel-

  by (úchvatný Cillian Murphy)

  hodil celou svou rodinu přes

  palubu a jak se mu ne/vyplatí za-

  plést se do politiky.

• Strana 41

  Inzerce

  TABOO

  Herec Tom Hardy si

  se scenáristou Steve-

  nem Knightem při spo-

  lupráci na legendárním

  seriálu Peaky Blinders natolik

  sedli, že společně napsali historický seriál o majiteli lod-

  ního impéria Jamesi Delaneyovi, který je ochoten dosáh-

  nout úspěchu i přes mrtvoly.

  13 REASONS WHY

  Na první pohled by se

  mohlo zdát, že půjde

  oseriál pro teenagery,

  ale hned druhý po-

  hled ukáže, že tady

  jde o velmi zdařilou

  kritiku dnešní doby

  atoho, jak neumíme za-

  cházet s komunikačními

  prostředky a jak snadno jimi

  někomu zničíme život. Vše začíná smrtí středoškolské

  studentky. Zanechala po sobě kazety a popisuje na nich,

  kdo a jakým způsobem přispěl k její smrti.

  MINDHUNTER

  Režisér David Fincher se prosla-

  vil temnými thrillery jako Sedm

  nebo Zmizelá, už před lety při-

  vedl na svět nekompromisní

  Domek z karet a letos představí

  novinku Mindhunter, v níž spe-

  ciální jednotka policistů, kteří

  se pokoušejí proniknout do mysli

  zločinců, půjde po krku sériovému

  vrahovi.

  THE LAST KINGDOM

  Velká Británie jako by měla patent na

  výjimečné historické podívané.

  Potvrzuje to i tento seriál, jehož

  hlavním hrdinou je syn saské-

  ho šlechtice. Je unesen barbary

  a vychován jako Viking. Když

  dospěje, zdá se, že půjde ve

  stopách těch, kteří ho vychova-

  li, ale začne se v něm probouzet

  modrá krev.

  THE GET DOWN

  Svobodě televizní obrazovky propadl také scenárista a režisér Baz Luhrmann, tvůrce tak

  svébytných a obrazově doslova opulentních snímků, jako jsou Moulin Rouge nebo Velký Gatsby.

  A své pověsti dostál i v tomto seriálu, v němž mapuje vznik hip-hopu v Bronxu v 70. letech. Seriál

  je plný zajímavých postav, vynikající muziky a skvělých hereckých výkonů neokoukaných tváří,

  které mu dodávají na autenticitě. Svým způsobem je možné The Get Down vnímat jako přímou

  odpověď společnosti Netix na seriál HBO Vinyl, ve kterém režisér Martin Scorsese zobrazil vznik

  punku. Ovšem na rozdíl od něj je The Get Down více lmový, divoký a nespoutaný.

• Strana 42

  |

  DUEL

  |

  Inzerce 2× ▼

  42 www.drmax.cz

  Ty už se zase

  ANO

  Vždy velmi záleží na tom, v jak harmonickém stavu či vztahu

  se partneři nacházejí. Pokud mi můj partner věnuje ve vztahu

  pozornost a já se cítím milovaná, a ne ignorovaná, kolikrát se

  pak může stát, že ho sama vyzvu k ohodnocení kolemjdoucí

  slečny a bavíme se tím, jestli bych si na takových podpatcích

  nenabila čumák. Pokud bych však s partnerem řešila něco důle-

  žitého a on by pošilhával k vedlejšímu stolu, dostal by přes

  čumák. Pokusím se odpovědět za sebe, protože mým snem je

  partnerovi nezakazovat nic, co dovolím sama sobě. (Píšu snem,

  protože „aj múdry schybí“.) Přijde mi škoda neocenit něčí krásu.

  Ráda se otočím za krásným člověkem (mužem či ženou) nebo se

  na něj usměju, a přesto jsem schopná dál konverzovat se svým

  partnerem, aniž by mi vypnul mozek. Očekávám samozřejmě

  od svého protějšku totéž. Beru to totiž jako pozdrav hezkému

  člověku, nikoliv jako pobídku k irtu, což je asi zásadní pohled

  na „problematiku“ otáčení se za někým. Při irtu totiž po úsmě-

  vu následuje konverzace (verbální nebo neverbální ve formě

  dalšího pokukování). Jak se říká: že držím dietu, neznamená, že

  si nemůžu prohlédnout jídelní lístek.

  NE

  Ne. Vážně ne, miláčku. Když jsi mě dneska vyzvedla v práci, tak

  jsem na tu novou kolegyni, která měla sukni trochu nad kolena

  a zpod ní jí na pravé noze vykukovalo tetování, které bylo

  barevné (a protože ona je tak trochu esoterický typ, myslím si,

  že tam bude mít nějaký duchovní motiv), opravdu nekoukal.

  A nevrhal jsem vilné pohledy ani na tu recepční, se kterou

  jsem podle tebe loni irtoval na té whisky party a dával jsem jí

  ochutnat ze své skleničky, což sis tehdy špatně vysvětlila jenom

  proto, že se to stalo, zrovna když jsi byla na toaletě. A na červené

  na semaforech jsem netúroval motor našeho sporťáku proto,

  abych na sebe upoutal pozornost blondýny, která stála vedle

  nás v červeném kabrioletu. To byla náhoda, že jsem chtěl jenom

  trochu pošimrat motor a ona se prostě podívala, co blbnu.

  Trochu se na tebe zašklebila, to je fakt, ale znáš tyhle typy.

  Auž prosím vůbec nezmiňuj tu prodavačku, za kterou jsem se

  vrátil, abych se zeptal, jestli sis v kabince nezapomněla sluneční

  brýle, to ona se pustila do řeči, znáš prodavačky z těchhle

  drahých obchodů, nikdo tam celý den nepřijde a ony jsou pak

  nevypovídané a ty víš, že neumím moc říkat ne. A nechytej mě

  za slovo! V klíčových situacích umím říkat ne! Vlastně se občas

  na nějakou tu ženskou podívám jen proto, abych si mohl říct:

  „Ne, Tomáši! Máš doma tu skvělou úžasnou holku. A lepší bys

  nikdy nenašel! Nebo snad jo? Ne! Ne! Tomáši, fakt ne!“

  Sympatická mladá

  herečka na sebe poprvé

  výrazně upozornila

  hlavní rolí v pohádce

  Tajemství staré bambitky.

  Od té doby si zahrála

  například v seriálu 4Teens

  nebo v crazy komedii

  Modelky s. r. o.

  KAMILA

  JANOVIČOVÁ,

  HEREČKA

  TOMÁŠ KRAUS,

  MODERÁTOR

  Televizní moderátor,

  jehož poznávacím

  znamením je hluboký

  zastřený hlas a pokrývka

  hlavy, kterou prakticky

  nesundává. A taky smysl

  pro humor, který ho

  neopouští ani ve vážných

  situacích.

  Foto: Alexandra Laňková a archiv Tomáše Krause

  DÍVÁŠ

• Strana 43

  Zdravotnický prostředek.

  Infacol pomáhá ulevovat od nadýmání,

  zadržených plynů a dětské koliky.

  Napomáhá spojování malých

  vzduchových bublinek do větších, které

  se z těla snadněji uvolňují ve formě větrů.

  Neobsahuje cukr, alkohol ani barviva.

  Může se podávat již od narození.

  Distributor pro ČR: TEVA Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, Česká republika

  www.teva.cz, CZ/INFA/17/0002

  Bez názvu-2 1Bez názvu-2 1 27. 5. 2017 10:00:1827. 5. 2017 10:00:18

• Strana 44

  Vaše

  trávení

  jako

  nové.

  CZ/HFT/16/0008

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8,

  www.teva.cz

  Rychlá a účinná

  obnova střevní

  mikrofl óry při :

  l průjmu

  l křečích

  l nadýmání

  l zácpě

  Lék na vnitřní užití. Před použitím si pozorně přečtěte příbalový leták.

  Více informací naleznete na www.hylak.cz.

  inz_hylak_A4_dr_max_0307_cz.indd 1inz_hylak_A4_dr_max_0307_cz.indd 1 3/28/17 2:22 PM3/28/17 2:22 PM