Strana 25
ale nevím, jak bych to stihl. Samozřejmě
tohle období určitě jednou skončí, ale jsem
rád, že nemusím brát všechno, hrát v růz-
ných těch sračičkách, abych poplatil slo-
ženky, a že se mohu živit hezkými a kvalit-
ními projekty. Navíc na nich pracuji s lidmi,
kteří mají odvahu zkoušet nové věci.
Baví vás pouštět se na neznámou půdu?
Bez toho by se asi člověk nikam nepo-
souval a nevyvíjel. A mě teď hodně baví
dělat žánrové věci. S Honzou Hřebejkem
jsme dotočili druhou sérii Až po uši, což
je taková vztahová komedie, a s Petrem
Zelenkou natáčíme sitkom Dabing Street
a to je disciplína sama pro sebe. Když jsme
točili Čtvrtou hvězdu, hledal se vhodný pří-
stup, protože my máme jiný humor než
Američani, a kdybychom se snažili dělat
sitkomy jako oni, byli bychom za blázny.
Takže hledáme tu správnou polohu a to je
na tom nesmírně zajímavé.
Je dnes ještě ochota zkoušet něco nové-
ho? Když se podívám na to, co běží
vtelevizi…
Tak to jsou někdy strašné věci, souhlasím.
Ale třeba v České televizi je v posledních
letech vidět snaha dělat věci jinak. Třeba
Rapl nebo Americké dopisy, to byly odvážné
projekty. Byť třeba v Amerických dopisech
jsem skoro nehrál, protože vznik toho lmu
provázelo tolik problémů, které natáčení
ohrožovaly, že jsem to chtěl vzdát. Ale pak
jsme si zavolali s režisérem Jardou Brabcem
a shodli se, že když je vůle vedení dát zele-
nou projektům, které jdou proti srsti, tak
by se měly natočit, i když ty podmínky pro
natáčení nejsou nejlepší.
Když mluvíte o zázemí – vy jste si před
časem stěžoval právě na podmínky
natáčení seriálu Rapl a strhl se kolem
toho humbuk. Proč myslíte, že zde
pořád panuje názor, že kritizovat něco
nahlas se jaksi nehodí?
Protože jsme na malém písečku a nikdo si
nechce nikoho naštvat. Ale pravda je, že
podmínky, za jakých se u nás natáčí, nej-
sou snad nikde na světě. Natáčecí den má
běžně dvanáct hodin, často se to protáhne
až na šestnáct. A když třeba točíte dál od
civilizace, hrajete hlavní roli a potřebuje-
te si odskočit, tak uvažujete, že pokud je
nejbližší záchod půl hodiny cesty, tak tím
o hodinu zdržíte všechny ostatní, takže
radši nejdete, a aby se vám nechtělo, tak
radši nepijete a nejíte, což tělu a zdraví moc
neprospívá… ale tak to tu chodí.
Když se pustíte do projektu, dáte do něj
vše a on pak nedopadne podle vašich
představ, mrzí vás to?
V tu chvíli je mi líto, že člověk obětoval čas
něčemu, co zapomenuté zmizí. Ale já mám
opravdu štěstí na to, že dělám s lidmi, kteří
nejenže se nebojí dělat věci nové a nově,
ale ještě jsou dobří. Třeba Honza Pachl, se
kterým jsme dělali Rapla a lm Gangster
Ka, nebo teď s Petrem Zelenkou. A víte,
co je krásný? To se stalo právě při natáčení
Dabing Street. Petr, což je génius a skvělý
režisér, točil s Mirkem Krobotem, což je dal-
ší génius a velikán, a dostali se do situace,
kdy Mirek povídá: „Já ti nevím, jak to mám
zahrát!“ A Petr na to: „Já ti ale nevím, jak tě
mám zrežírovat!“ Člověk by si řekl, že tyhle
dvě veličiny se nemůžou dostat do úzkých,
že to nějak dají, ale oni taky občas nevědí.
Měl jste někdy chuť zkusit režii?
Měl. A drželo mě to docela dlouho, ale teď
na to není čas. Nevím, kam bych to vměst-
nal, takže se tahle touha odkládá.
Co vás na tom láká? Nebýt jen prostřed-
ník, ale mít tu šanci sám něco sdělit?
Přesně tak. Někdo řekl, že když režisér
nemá tu zoufalou potřebu lm natočit,
když se obrazně řečeno desetkrát za noc
neprobudí, protože ho něco napadne, jak
tu kterou scénu natočit ještě líp, tak by to
točit neměl. Protože bez té touhy nemůže
nic pořádného vzniknout. Samozřejmě
jsou potřeba i režiséři dělníci, kteří natáčejí
takový ten běžný materiál, bez těch by to
asi taky nešlo, ale když nemáte to puzení,
nebude z toho nic pořádného, jen rutina.
Vy se takhle umíte pro věci ještě
nadchnout?
Doufám, že ano. Proto mě těší, že scénáře
a role, které mi chodí, mě k tomu vybízejí.
Kdybych tohle necítil, bylo by to špatné.
Máte někdy potřebu nic neříkat, nevní-
mat, jen tak sedět a koukat?
Docela často. Někdy třeba sedím tady
před divadlem na zahrádce a pozoruji lidi.
Nebo jsem doma a sedím na gauči a zírám.
Někdo by si mohl myslet, že jsem hrozně
naštvaný, ale děti vědí, že prostě jen relaxu-
ji a čistím hlavu.
Je pravda, že když jste dnes přišel na
rozhovor, vypadal jste na první pohled
naštvaně. Záleží vám na tom, co si o vás
lidé myslí?
Na to jsem se nikdy moc neohlížel, pro-
tože to je strašně svazující. To by člověk
nežil svůj život, ale život lidí kolem sebe.
Nejsem úplně imunní a vadí mi třeba, když
se o mně napíše nějaký nesmysl, ale to už
dnes taky moc neřeším, protože by člověk
věnoval energii někam, kde to nestojí za to
a odkud se mu nikdy nevrátí.
■
www.drmax.cz 25
„Někdo by si mohl
myslet, že jsem naštvaný,
ale moje děti už vědí,
že prostě jen relaxuju
ačistím si hlavu.“