Strana 13
udělat?“ Popřípadě lze přijít s vlastním
řešením. Je čas vytasit argumenty! Pro
Janu: „Co kdybych zatím těch pár desítek
vteřin obsluhovala místo vás? Chodím sem
už roky, vím, jak to tu chodí.“ Tomu by se
řezník sice nejspíš zasmál, alespoň by to
uvolnilo atmosféru.
4. Rekapitulace Dohoda, jak to udělá-
me. Než se dostaneme k tomuto bodu,
můžeme absolvovat i několik koleček
„polštářků“ a návrhů řešení. Ale i když
dodržíme všechny předchozí body, ne
vždy vyhrajeme. S tím musíme počítat.
A zatímco strategie je prakticky stále
stejná, odstíny hádek se různí.
KONFLIKTY V PARTNERSTVÍ
„Nejčastěji k hádkám ve vztahu dochází
kvůli různým prioritám a žebříčkům hod-
not. Pokud je například pro muže priori-
tou vydělat dost peněz, nemusí pro něj
být už tak důležité, aby se věnoval dětem
nebo chodil včas k večeři,“ říká František
Tlapák. Pokud nám na vztahu záleží,
musíme se naučit včas, ve správnou chví-
li a věcně pojmenovávat i to, s čím jsme
nespokojení. „Jsem s tebou moc šťastná.
Ráda se starám i to, abys měl vždycky
čisté oblečení do práce. Hodně mi pomů-
žeš, když mi špinavé oblečení necháš
vždycky na koši s prádlem.“ A když se to
hodí, nabídnout revanš: „Řekni mi, v čem
se můžu zlepšit já?“ Nebo: „Čím bych ti
udělala radost?“
Útok na slabiny
Spousta lidí má dobrý „čich“, snadno
odhalí slabiny druhých a neváhá na ně
zaútočit. S partnerem se obvykle zná-
me skrz naskrz a víme, kde ho to bolí.
„Obrana proti tomu je znát svá citlivá mís-
ta. A pokud na ně partner v hádce zaútočí,
uznat to. Například: „Ano, když mi připo-
mínáš, jak mě vyhodili z práce, bolí mě to.
Víš, že je to moje citlivé místo. Pojďme se
raději vrátit k podstatě věci,“ radí František
Tlapák. Vůbec je dobré do hádek neplést
minulé křivdy a bolesti. Co bylo, bylo.
Dále bychom se měli vyhnout se
zevšeobecňování typu: „Ty NIKDY nejsi
upřímná!“ „Ty mi VŽDYCKY vyčítáš zby-
tečnosti!“ „Ty VŠECHNO odinkneš!“ To je
podpásovka. Pro takovou situaci je v kaž-
dém případě dobré mít v záloze příklady,
kdy jsme něco, co nám partner vyčítá,
udělali dobře.
Úspěšné komunikační příručky pak
doporučují říkat, co JÁ cítím, nikoliv, jak
je ten DRUHÝ špatný. Například: „Ty na
mě vůbec nemyslíš!“ vs. „Připadá mi, že
na mě vůbec nemyslíš.“ / „Jsi bezohledný
a zlý!“ vs. „Zraňuje mě, když tohle říkáš.“
/ „Nikdy nejsi doma!“ vs. „Když nejsi tak
často doma, mám pocit, jako bych ti
byla lhostejná.“ / „Nemůžeš si pořád
volat skamarádkami, to není normální!“
vs. „Cítím se osamělý, když půl večera
strávíš na telefonu, a ne se mnou.“
DĚTI VS. RODIČE
Jako rodiče bychom měli nejprve sta-
novit dětem hranice a nechat pak dítě
se pohybovat v jejich mezích. A držet
to i v koniktech. Pokud nás potomek
vytočí, což není takový problém, nemě-
li bychom ztrácet ze zřetele cíl koniktu
avýchovný záměr. A hlavně nebýt mani-
pulativní! Psychologové říkají, že může-
me po dětech něco chtít nebo jim něco
zakazovat, aniž bychom to museli vyar-
gumentovat. Je právem rodiče po dítěti
něco požadovat.
Ne vždy jsme však v pozici toho silnější-
ho. Některé dospělé vydírají jejich staří
rodiče: „My jsme ti, Pepíčku, dali všechno
a ty nás navštívíš jen jednou za týden!“
V tom případě platí upřímnost: „Mami,
vím, co jste pro mě udělali. Teď mám
zkrátka taky svoji rodinu, a i když se sna-
žím, častěji než jednou za týden se za
vámi nedostanu.“ Nenechat se vydírat.
„Mami, těmi výčitkami mi ubližuješ.“
NA ÚŘADĚ
Zdá se, že tady jsou jasně rozdané kar-
ty – esa má v ruce úředník. A předpi-
sy. Je však dobré chápat, že i úředník
je člověk, a pokud po něm chceme
pomoc nebo malou výjimku, měli
bychom být hlavně empatičtí a sluš-
ní, aje-li to třeba, trpělivě jít od bodu
jedna k bodu čtyři (viz výše). Pravda,
s razítkem se nediskutuje. Když nepo-
chodíme, můžeme se vždy obrátit na
úředníkova nadřízeného nebo podat
oficiální stížnost (pokud jsme přesvěd-
čeni, že jsme v právu).
V PRÁCI
Kdo nechal špinavé nádobí v kuchyňce?
Jak se nastaví klimatizace? Proč není pro-
jekt odevzdaný včas? Stejně jako doma
je nutné i v práci řešit všechny věci hned,
pokud možno bez zbytečných emocí
a podle pravidel platných pro všechny
bez rozdílu. Nejlepší prevencí je perfektní
komunikace, aby všichni věděli, co a jak
mají dělat. A když na nás řve šéf a silou
prosazuje svoji autoritu? „Je to otřepané,
ale mě to vždycky fungovalo. I když jsem
byl na koberečku třeba u ministra, před-
stavil jsem si ho, jak sedí na záchodě a tla-
čí,“ říká František Tlapák.
■
|
PSYCHOLOGIE
|
1
Abyste dokázali argumentovat a re-
agovat na smeče „soka“, musíte si
udržet sebedůvěru, klid a nadhled.
2
Važte si svého vlastního názoru
abez obav ho vyjádřete, pokud jste
o něm přesvědčeni a nejde jen o dojem.
3
Věřte v pozitivní výsledek, ale na-
učte se přijmout iprohru. V hádce
nejde o to, kdo vyhraje, ale o nalezení
podstaty problému a jeho vyřešení.
4
Co se stalo, si rychle vyhodnoťte
ajednou provždy to pusťte z hlavy,
abyste nedělali to, že při další hádce bu-
dete tahat kostlivce ze skříně.
5
Pokud trvale hádky prohráváme,
obvykle za to může nízké sebevědo-
mí. Vtom případě bychom měli vyhle-
dat pomoc psychologa nebo kouče.
PĚT TIPŮ, JAK SE OPRAVDU KVALITNĚ POHÁDAT
✂
www.drmax.cz 13