2/2018

• Strana 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  LÉTO 2018

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací

  HALINA

  PAWLOWSKÁ

  PROČ JSEM SE

  NEOBĚSILA

  (str. 46)

  STEREOTYP

  CHVÁLA MU!

  (str. 16)

  JAK SE KVALITNĚ

  POHÁDAT?

  (str. 12)

  Pro klienty lékáren .

  Zdarma.

• Strana 2

  Pocení pod kontrolou

  Kombinace extraktu z nati šalvěje

  a yzopu, která podporuje udržení

  normální míry pocení.

  K dostání v lékárnách, prodejnách dm a dalších vybraných drogeriích.

  Zakoupit můžete také na e-shopu www.liftea.cz.

  www.zdravi-liftea.cz

  www. facebook.com/liftea

  bezplatná infolinka: 800 500 500

  Doplněk stravy.

  Nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

• Strana 3

  Pocení pod kontrolou

  Kombinace extraktu z nati šalvěje

  a yzopu, která podporuje udržení

  normální míry pocení.

  K dostání v lékárnách, prodejnách dm a dalších vybraných drogeriích.

  Zakoupit můžete také na e-shopu www.liftea.cz.

  www.zdravi-liftea.cz

  www. facebook.com/liftea

  bezplatná infolinka: 800 500 500

  Doplněk stravy.

  Nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art, s. r. o.

  Vydání: Léto 2018, vychází včervnu 2018, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 25. 5. 2018

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Profimedia

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  Najdete nás

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  SKORO KAŽDÝ MÁ V SOBĚ ASPOŇ KAPKU SEBESTŘED

  NOSTI a trochu si jí tentokrát dopřeju i já. Těžko jedním slovem

  vystihnout Halinu Pawlowskou – je to autorka, entertainerka,

  moderátorka… asi všechno tohle, a ještě něco navíc. Když jsem

  sní kdysi – byl to myslím rok 1996 – jel v kabině výtahu v budově

  rozhlasových stanic Frekvence 1 a Evropa 2, nemohlo mě to setká-

  ní nechat lhostejným. Vrátil jsem se tehdy po necelých třech letech

  v Německu do Česka a nevěděl jsem, o koho jde, ale prostě jsem si

  ji zapamatoval. Ona mě zřejmě nikoliv, ale na tom nesejde. Později

  jsem se bavil u sledování její show Banánové rybičky, kde mě fasci-

  novala její zvláštní manýra v přednesu. A tuhle manýru jsem měl

  vuchu, kdykoli jsem pak četl texty Haliny Pawlowské, protože to

  je věc stejně zapamatovatelná jako nezaměnitelná. A moc mě těší,

  že se nám s paní Pawlowskou podařilo domluvit na dlouhodobější

  spolupráci a že čtenáři (ale vlastně mnohem spíše čtenářky) budou

  na stránkách Maxima nacházet ty svižňoučké fejetonky, které jsou

  pro tuto autorku tak příznačné. Samozřejmě s tou nepostradatel-

  nou životní radou v závěru.

  Jestliže už jsem v osobní rovině začal, budu v ní ještě chvilku

  pokračovat. Jsem rád, že se aspoň prostřednictvím Maxima potká-

  vám se starým známým Vaškem Koptou, s nímž jsem se naposled

  sešel takříkajíc „na place“ při natáčení filmu Karla Smyczka Sněženky

  a machři, který jeho udělal (po právu) mnohem nezapomenutel-

  nějším :). Málokdo by ten odhodlaný charakter ztvárnil líp než on.

  Tu dobu a situaci připomíná fotka Jiřího Kučery a nechce se mi

  věřit, že fotograf zmáčkl spoušť už před pětatřiceti lety! Václav po

  letech vyslovuje údiv nad tím, že se zmíněný film stal kultovním–

  v tom se s ním ztotožňuju a vůbec mám pocit, že naše generace

  stárne tak nějak podobně. Přečtěte si o tom.

  V tomto vydání Maxima najdete samozřejmě spoustu dalších

  zajímavých textů. Rozhovor Davida Laňky s Javierem Bardemem

  vás přenese nejen do dalšího světa filmu, ale především za dalším

  zralým chlapem, který má co říct. A kupodivu se rozpovídal trochu

  i o tom, jaké to je, žít s Penélope Cruz, a nadto i o tom, jaké to je, se

  vedle ní probouzet! Když to zrovna doma neklape jako u Javiera

  a Penélope, možná přijde vhod návod, jak se správně pohádat,

  který uvnitř čísla taky najdete. A z tohoto vydání Maxima si k tomu

  můžete dokon-

  ce vystřihnout

  i tahák. Nicmé-

  ně přeju, abyste

  ho nikdy nemu-

  seli použít.

  Krásné léto,

  přátelé!

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  www.drmax.cz 3

  Tak trochu osobní číslo... ......................................................................3

  Epidemie spalniček ................................................................................4

  Příběhy fotografií ....................................................................................6

  Když světový rockeři hrají podle českého kluka ....................... 10

  Jak se dobře pohádat .........................................................................12

  Chvála stereotypu? ............................................................................. 16

  Penalta – trest, který vymyslel brankář ........................................18

  Neschovávejte se kvůli strestové inkontinenci .........................22

  Václav Kopta: Vrtochy stárnoucího pána .................................... 24

  Jak si užít dobrou chuť ......................................................................28

  Novinky z lékáren Dr.Max ................................................................. 32

  Javier Bardem: O své ženě mluvím rád ........................................36

  Josef Habas Urban: Přes všechny ploty ....................................... 38

  Už je tu zase Mamma Mia!................................................................44

  Proč jsem se neoběsila ......................................................................46

  |

  EDITORIAL

  |

  TAK TROCHU OSOBNÍ ČÍSLO

  Michal Petrov

  šéfredaktor

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  DO FASTFOODU PRO KILA NAVÍC

  Zatímco se v Česku debatuje o zmírně-

  ní takzvané pamlskové vyhlášky ve ško-

  lách, britští pediatři vyzvali k tomu, aby

  byly vokruhu 400 metrů od každé veřej-

  né základní školy zakázány provozovny

  srychlým občerstvením. Podle posledních

  údajů trpí asi třetina dětí mezi druhým

  apatnáctým rokem buď nadváhou, nebo

  přímo obezitou, což prý se všudypřítom-

  ností fastfoodů přímo souvisí. Britští lékaři

  poukazují na to, že ještě před pár desítka-

  mi let byla situace úplně jiná, a jsou pře-

  svědčeni, že když se přístup k rychlému

  občerstvení žákům poněkud ztíží, jejich

  zdraví to prospěje. To, k čemu vyzývají na

  celostátní úrovni, už však řada místních

  samospráv praktikuje dnes. Přesto jen

  mezi lety 2014 a 2017 vznikly v Británii

  čtyři tisícovky provozoven s rychlým ob-

  čerstvením a bezmála dvě tisícovky škol

  mají ve svém čtyřsetmetrovém okolí tako-

  vých provozoven nejméně deset.

  OČKOVÁNÍ JE PROSPĚŠNÉ

  Evropská komise vyzvala členské státy EU, aby účinněji spolupracovaly v boji proti nemocem,

  kterým lze předcházet očkováním. Podle komisaře pro zdraví Vytenise Andriukaitise je vakcina-

  ce nejúčinnější opatření, jaké se na podporu veřejného zdraví podařilo ve 20. století vymyslet.

  Očkování na celém světě každoročně zachraňuje jeden až tři miliony životů, zanedbání této

  péče ovšem v poslední době vedlo v některých členských zemích k nebývalému rozšíření spal-

  niček a dalších nemocí, na které se umírá zbytečně. Za necelý rok zaznamenalo Evropské stře-

  disko pro prevenci a kontrolu nemocí téměř patnáct tisíc případů spalniček, 86% postižených

  přitom nebylo očkováno. Evropská komise proto navrhuje alespoň 95%proočkovanost proti

  této chorobě do roku 2020 aspolečný unijní očkovací průkaz.

  MÍSTO K ZUBAŘI DO LÉKÁRNY?

  Otázka z titulku není tak nesmyslná, jak na první pohled vypadá – aspoň

  vBritánii ne. Nedávný průzkum provedený londýnskou Univerzitou králov-

  ny Marie přinejmenším ukázal, že jen 30 % dětí,

  které ve Spojeném království bolí zuby, jde rovnou

  k zubaři. To je možná dobrá zpráva pro lékárníky,

  ale ne pro systém veřejného zdravotnictví, který

  to stojí ročně navíc přes dva miliony liber. Afakt,

  že se děti s dentálními problémy často nedosta-

  nou ke specialistovi, ale třeba jen na pohotovost,

  přijde na další statisíce, o zanedbanosti chrupu

  ani nemluvě. I když průzkum vzbudil některé

  pochyby, jednoznačně prokázal zásadní slabiny

  vtom, jak se Britové stavějí k péči o zuby, zejména

  u dětí. V Londýně jich například víc než polovina

  za celý rok 2016 neusedla na zubařské křeslo, aby

  absolvovala prohlídku.

  

  ANTIBIOTICKÁ NADĚJE

  Týmu vědců z americké Rockefellerovy univerzi-

  ty se v době, kdy běžná antibiotika čím dál tím

  víc ztrácejí účinnost, podařilo objevit látky, které

  jsou mimořádně úspěšné proti zlatému stafylo-

  koku, respektive jeho kmenu MRSA, který je vy-

  soce rezistentní a způsobuje těžko léčitelné in-

  fekce. Dnes se proti němu nasazuje daptomycin,

  který má ovšem své limity, a vědci proto hledají

  alternativu. Možná ji právě našli zmínění Ame-

  ričané díky tisícovkám odběrů půdy při hledání

  takových přírodních sloučenin (takzvaných malacidinů), které dokážou pů-

  sobit jako antibiotika. Při pokusech s hlodavci vykazují dobré výsledky, ale

  zda a kdy budou nasazeny při léčbě lidí, zatím není jisté. Objevování nových

  antibiotik je podmínkou pro to, aby lidstvo umělo čelit takzvané postantibio-

  tické apokalypse. Novou třídu antibiotik se sice podařilo objevit poměr-

  ně nedávno – v roce 2015, ale stalo se tak po „hluchém“ období trvajícím

  celých třicet let.

  EPIDEMIE spalniček

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  NENAHRADITELNÝ LÉKÁRNÍK

  V obou německy mluvících státech za

  našimi hranicemi se v poslední době

  rozjely kampaně, které mají posilovat

  prestiž lékárníků a poukázat na nena-

  hraditelnost farmaceutické péče. Zatím-

  co v Německu stojí v popředí osvětové

  akce postava lékárníka představované-

  ho jako moderního člověka, který do-

  káže jít s dobou, v Rakousku je hlavním

  hrdinou pacient, jemuž lékárník uleví

  od obtíží. V obou státech propagují roli

  apatykářů lékárenské komory, v Česku

  vznikla nedávno podobná kampaň, ne-

  šlo ovšem o aktivitu komory, nýbrž oini-

  ciativu lékáren Dr.Max.

  TENHLE PRÁŠEK NENÍ

  PRO STARÝ?

  Koncem března oslavila dvacáté naroze-

  niny slavná modrá tabletka určená k léč-

  bě erektilní dysfunkce. Viagra vznikla ve

  Spojených státech, odkud si záhy vyrazila

  na cestu napříč planetou, a dnes globál-

  ně představuje zřejmě nejpopulárnější

  léčivo, i když role originálu v souvislosti

  s nástupem generik poté, co vypršel pa-

  tent, klesá. Původně byla určena k řeše-

  ní potíží spíše starších mužů, poslední

  studie však ukazují, že dnes je to trochu

  jinak. Zvláštní obliby totiž dosáhla u mile-

  niálů, kteří se s problémy s erekcí potýkají

  nikoliv v důsledku pokročilého věku, ný-

  brž kvůli stresu a úzkosti, že nedokážou

  naplnit sexuální očekávání protistrany.

  Platí to přinejmenším pro Spojené státy.

  Jestliže existují zmíněné psychické ba-

  riéry, může viagra pomoci, ale existuje

  řada úskalí. Například ve spojení s „párty

  drogami“ může být její užívání extrémně

  nebezpečné. Česko naštěstí patří mezi

  státy, kde je její výdej v lékárnách vázán

  na lékařský předpis, což vytváří efektivní

  bariéry proti tomu, aby se viagra stala

  běžnou součástí denní kultury.

  ŠÁLEK ČAJE? NEBO RADĚJI PANÁKA?

  Samozřejmě je obvyklejší první z možností, ale na čes-

  kém trhu se v poslední době objevil i produkt, který

  otvírá prostor pro tu druhou. Říká si Samurai Shot

  a jde o nápoj připravený ze silného čajového

  extraktu. Jméno sice odkazuje k zemi, kde je

  pití čaje jednak rituálem a jednak tradicí, ale

  původ produktu je ryze český. Ten, kdo pil

  čaj například v Rusku či v Turecku, má s ča-

  jovým extraktem zkušenost, ten se ovšem

  ředí vodou a nepije se přímo. Jeden

  velký panák Samurai Shotu obsahuje

  tolik kofeinu jako běžný ener-

  gy drink, ale dokáže „na-

  kopnout“ mnohem zdra-

  věji, protože neobsahu-

  je barviva, konzervanty

  a některé druhy tohoto

  nápoje ani cukr.

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  |

  HISTORIE

  |

  Na konci loňského roku jsme vám představili příběhy vybraných ikonických fotografií.

  Zájem, který jste o ně projevili, nás přivedl k tomu, představit vám sérii dalších zajímavých

  snímků.

  PŘÍBĚHY fotografií

  Štedrý den 1914,

  neznámý fotograf

  Lehká nejistota ve tvářích vojáků na foto-

  grafii je daná tím, že fotografie byla poří-

  zena, jak název napovídá, na Štědrý den

  válečného roku 1914, kdy mezi britský-

  mi a německými vojáky na frontě u Yper

  zavládl nečekaný klid zbraní. Všechno

  tehdy vzniklo velmi spontánně. Němečtí

  vojáci z nostalgie po domově ozdobili pár

  stromků a začali zpívat koledy. Britové, kte-

  ří poznali melodii, se pak ke zpěvu přidali,

  když v tom se zněmeckého zákopu ozvalo:

  „Hej, Angláni, proč nevylezete?“ Vojáci se

  pak podle svědků vzájemně přesvědčova-

  li, že když vylezou, nikdo nezačne střílet,

  až posléze několik odvážlivců vkročilo na

  území nikoho. Vojáci spolu strávili něko-

  lik hodin. Vyměňovali si cigarety, knoíky,

  jídlo. Pak se sice vrátili do zákopů, ale jak

  napsal někdejší voják Bruce Bairnsfather

  ve svých zápiscích: „Ty jedinečné a zvláštní

  Vánoce bych nevyměnil za nic na světě.“

  Zkáza vzducholodi

  Hindenburg (1937),

  Sam Shere

  Šestého května 1937 byly na letišti v New Jersey stovky lidí, kteří

  očekávali přílet vzducholodi LZ 129 Hindenburg. Měla přiletět

  už odpoledne, ale kvůli špatnému počasí nabrala několikahodi-

  nové zpoždění. V sedm večer, za plného deště, se diváci koneč-

  ně dočkali. Vzducholoď vyplula z mraků; záměrem pilotů bylo

  připoutat loď ke kotvicí věži a pak se spustit na zem. Jenomže

  když posádka loď připoutala, v zadní části se vzňal oheň a ten

  loď naplněnou plynem pozřel za pouhých 34 vteřin. Z 97 cestu-

  jících katastrofu nepřežilo 36. Někteří uhořeli, někteří nepřežili

  skok na zem. Na místě bylo 22 fotografů, ale z celé události se

  proslavila jen jedna jediná fotografie. Paradoxně ji vyfotil mla-

  dík, který byl na místě z donucení. „Poslala mě tam agentura

  a já to chtěl jen vyfotit a rychle vypadnout, nezajímalo mě to,“

  řekl Sam Shere v roce 1980. „Vyfotil jsem dva snímky doslova od

  boku. Nebyl čas.“ Zkáza Hindenburgu vedla k zastavení stavby

  dalších vzducholodí, které měli Němci v plánu, aby dali na odiv

  svou technologickou vyspělost.

  2. díl

• Strana 7

  www.drmax.cz 7

  Pád berlínské zdi (1989),

  Anthony Suau

  Dvě hodiny po tiskové konferenci, při které mluvčí výcho-

  doněmeckého politbyra de facto otevřel hranice do

  Západního Berlína, popadl newyorský fotograf Anthony

  Suau fotoaparát a vyrazil do ulic. Něco mu říkalo, že by

  mohl zachytit zajímavé momenty. Ani on netušil, že

  bude svědkem pádu dominanty východní totality. Lidé,

  kteří vyšli do ulic, byli v euforii. „Obyvatelé východního

  i Západního Berlína si přes zeď podávali jídlo, květiny,

  šampaňské, plakali. Nikdo z vojáků neměl dost odvahy

  zakročit. Berlíňané bušili do zdi vším, co měli po ruce,

  schovávali si ty kousky betonu,“ vzpomíná fotograf. Když

  začali Berlíňané ze Západu bořit zeď kladivy, na východ-

  ní straně se jim v tom vojáci snažili zabránit vodními

  děly. A právě tento moment Suau zachytil a jeho foto-

  grafie se během pár dní proslavila.

  |

  HISTORIE

  |

  Lochnesska, 1934,

  Dr. Robert Kenneth Wilson

  Ta fotografie dodnes nedá lidem spát, i když se před několika lety definitivně pro-

  kázalo, že šlo o podvod. Jenomže legenda o lochnesské příšeře zjevně chce žít dál.

  První dochované záznamy o bájné obyvatelce skotského jezera jsou staré 1400 let!

  V dubnu 1934 k jezeru přilákala i uznávaného britského chirurga Roberta Wilsona.

  Jel autem se svou přítelkyní; ta najednou zakřičela: „Bože, to je ta příšera!“ Wilson

  také na hladině něco viděl, tak tasil fotoaparát a pořídil pět snímků. Ten nejslavnější

  vyšel už o dva dny později v Daily Mail. Fotografie byla vnímána jako důvěryhod-

  ná právě proto, že Wilson byl uznávaným lékařem. Šéfredaktor Daily Mail okamžitě

  najal lovce velkých zvířat, aby po lochnesce pátral. Ten skutečně na břehu jezera

  našel stopu, jejíž odlitek přivezl, ale v londýnském přírodovědeckém muzeu určili,

  že připomíná stopu hrocha! Lovec si uřízl pořádnou ostudu a právě touha očistit

  jeho jméno přivedla o šedesát let později jeho syna k pátrání, jak to tehdy skutečně bylo. Zevrubně zkoumal fotografii, vyzpovídal svědky

  a zjistil, že v té době dvě děti nasadily na dětskou ponorku krk a hlavu lochnesky a bavily se tím, jak se dal někdo napálit.

  Olympijský vítez (1936),

  autor neznámý

  Olympijské hry toho roku se nenesly v pozitivním duchu. Berlín, kde se

  konaly, byl prodchnutý nacistickými ideály, italská vojska obsazovala

  Etiopii, ve Španělsku zuřila občanská válka a všem bylo jasné, že Evropa

  míří do budoucnosti, která nebude právě růžová. A do toho přišel Jesse

  Owens, třiadvacetiletý Afroameričan, jehož účast na olympijských hrách

  budila nevoli právě pro barvu jeho kůže už doma v Americe, natož

  vBerlíně. Když se Owens objevil na stadionu, začali se Němci Američanům

  posmívat, že posílají do sportovního klání atlety podřadné rasy. Už násle-

  dující den jim však spadla čelist. Owens vyhrál zlatou medaili a pak ještě

  další tři. Jednu z nich mu přitom pomohl získat německý sportovec Luz

  Long. Když viděl, že Owens má při skoku do dálky problém s přešlapy,

  poradil mu, jak rozběh změnit. Díky tomu Owens následně vyhrál, což si

  vzápětí Long od svých nadřízených odnesl. Po vypuknutí války byl poslán

  na frontu avroce 1943 byl zastřelen při vylodění na Sicílii. A Owens? Ten se

  doma ve Státech skutečného uznání dočkal až o dvacet let později, kdy ho

  Dwight D. Eisenhower jmenoval čestným ambasadorem sportu.

• Strana 8

  |

  HISTORIE

  |

  Inzerce

  Andel (1945),

  Richard

  Peter st.

  Fotografie anděla, který plá-

  če nad vybombardovanými

  Drážďany, je jedna z nejslav-

  nějších fotografií druhé svě-

  tové války. Protože zachycu-

  je město, které v noci z 13. na

  14. února 1945 prošlo sku-

  tečným peklem. Zajímavé na

  ní však je to, že vznikla až

  o sedm měsíců později, ale

  i fakt, že se fotografovi po-

  vedla až napotřetí. První po-

  kus mu zhatilo protisvětlo

  a fotka byla takzvaně přepá-

  lená. Druhý den fotil znovu,

  ale nebyl spokojen s kompo-

  zicí. Cítil, že snímek by měl vzniknout z většího nadhledu. A tak si třetí den vzal s sebou pětimetrový žebřík, aby byl výše než

  střecha radnice, ze které fotil předtím. Teprve nyní byl spokojen. Fotografie byla poprvé zveřejněna v roce 1949 a okamžitě

  se stala slavnou. Začalo se jí přezdívat „Anděl pláče nad zkázou Drážďan“. A co na tom, že nejde o sochu anděla, ale perso-

  nifikaci Dobroty, že?!

  Text: David Laňka, foto: reprodukce

• Strana 9

  |

  POD POKLIČKOU

  |

  www.camilia.cz

  Camilia® je homeopatický léčivý přípravek užívaný tradičně v homeopatii ke zmírnění potíží spojených

  s růstem zubů u kojenců a batolat. Lék k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci.

  z

  mírní potí

  z

  e

  pri rustu

  z

  oubku

  ˚

  ˚

  ˚

  ˚

  ˚

  z

  mírní potí

  z

  mírní potí

  z

  mírní potí

  e

  pri rustu

  z

  oubku

  pri rustu

  ˚

  pri rustu

  oubku

  ˚

  oubku

  ˚

  Homeopatie pro vase miminko

  • vhodná i pro ty nejmenší

  • zmírňuje příznaky ve dne i během noci

  Pusobí na více príznaku

  spojených s rustem zoubku

  • bolesti při prořezávání zubů

  • podrážděnost

  • červené tváře, průjem

  Jednoduché a praktické

  pouz

  ití

  • snadno použitelné jednorázové obaly

  • neutrální chuť přirozená pro miminko

  • předem nadávkované množství

  • bezpečná a praktická přeprava

  NOVINKA

  ®

  A4 - inzerce.indd 1 27.01.18 15:47

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  Přehlídka kapel, která využívá jeho „udělátka“, je obdivuhodná – Smashing Pumpkins, Guns

  N

  

  Roses, Metallica... A to je přitom jen vrcholek ledovce. Nebo spíš sopky. Českobudějovický

  rodák Antonín Salva, který s nejslavnějšími kytaristy „tuní“ zvuk jejich kytar, totiž pracuje na

  zařízeních pro řadu dalších slavných kapel.

  Text: David Laňka, Foto: archiv Antonína Salvy

  K

  dyby mi někdo před deseti lety

  řekl, že budu tady kousek od

  Budějovic brát telefony slavných

  rockerů a domlouvat se s nimi

  na spolupráci, vysmál bych se mu,“ říká

  Antonín Salva. Sedí za svým ponkem

  vnevelké místnosti rodinného domku. Na

  stole lampy, součástky, drátky, pájka, na

  stěnách visí fotky, na nichž pózuje se slav-

  nými světovými muzikanty, pro které vyrá-

  bí elektronická zařízení. Ta upravují výsled-

  ný zvuk jejich kytar. Na rovinu přiznávám,

  že až do jeho návštěvy jsem si myslel, že

  to, jak kytara zní, je jen otázkou kytaristo-

  va mistrovství. Z toho mě pan Salva rychle

  vyvedl. „Vždycky nejvíc záleží na muzikan-

  tově invenci a jeho rukách, ale to, jak kytara

  zní, je dlouhý řetězec. Zvuk totiž ovlivňuje

  trsátko, kytara samotná, pedály, zesilovač,

  mikrofon… Fenomén zkreslené kytary, jak

  se tomu říká, pak spadá do šedesátých let,

  kdy se jeho největší osobností a průkopní-

  kem stal Jimi Hendrix. Po něm následovali

  další, a ještě další chtěli znít tak jinak jako

  ti před nimi, a tak výrobci začali masově

  vyrábět zesilovače a modulátory. Ale každý

  muzikant chce znít jinak než ostatní. Chce

  najít svůj vlastní zvuk, který má v hlavě.

  Aprávě to přivedlo k téhle práci i mě.“

  Už odmalinka pan Salva poslouchal

  muziku a hrál na kytaru. Po absolvování

  hotelové školy sice vystřídal řadu profesí,

  ale cítil, že pokud se nebude naplno věno-

  vat muzice, šťastný nebude. Netušil však,

  že to jeho „americký sen“ vezme oklikou

  mimo aktivní hraní přes „zvukové inže-

  nýrství“. Stejně jako většina kytaristů, ani

  on nebyl úplně spokojený se zvukem své

  kytary, respektive zesilovače, který měl.

  „Byl to kvalitní kus americké výroby, ale

  nebylo to ono. V tu dobu jsem na nic lep-

  šího neměl peníze a vlastně bych to u nás

  ani nesehnal, a protože majitel, od kterého

  jsem zesilovač koupil, se v něm už předtím

  trochu vrtal, ztratil jsem ten prvotní respekt

  vůči americkému výrobku a sám jsem

  se pustil do jeho úpravy. Strávil jsem tím

  stovky hodin, díky tomu jsem se naučil, jak

  ztoho dostat různé zvukové barvy, azačal

  jsem si později vyrábět iprvní moduly, což

  jsou takové zmenšené zesilovače. Tahle

  technologie mě hodně zajímala, a když

  jsem na několika fotografiích viděl, že

  je používá ve svém studiu i legendární

  hudební producent Michael Wagener, kte-

  rý produkoval mimo jiné nahrávky Ozzyho

  Osbourna, řekl jsem si, že taková veličina

  by nic špatného nepoužívala.“

  Asi se dá tušit, co se stalo pak. Zvukové

  aparáty pana Salvy se dostaly do studia,

  jehož zvukovým mistrem byl kytarista

  Miloš Dodo Doležal a ten hned Antonína

  přizval ke spolupráci. Pak přišel Olda

  Krejčoves z Monkey Business a pak…

  „Jednoho dne jdu na mail a tam vidím, že

  mi píše Michael Wagener. Že prý viděl moji

  práci, slyšel ukázky a chtěl by ode mě upra-

  vit svoje moduly. Popravdě jsem si nejdřív

  myslel, že si ze mě někdo dělá legraci,

  ale hned jsem odpověděl a do měsíce

  mi kurýrem přišly jeho moduly i se zadá-

  ním, jak by měl zvuk znít. Což od něj byla

  veliká odvaha – poslat je někomu, koho

  nezná, z Ameriky do Česka. Tak jsem mu

  je upravil a on, protože byl spokojený, mě

  KDYŽ SVĚTOVÍ ROCKEŘI

  hrají podle českého kluka

  S kytaristou Kirkem Hammettem

  ze slavné Metalliky jsou nejen přáteli,

  ale iobchodními partnery 

  Videoreportáž najdete na

• Strana 11

  začal doporučovat dál. Vlastně by se dalo

  říct, že každého nového zákazníka mám

  díky doporučení toho předchozího. Díky

  Wagenerovi se mi ozval Wolf Homann

  ze slavných Accept, díky němu pak Billy

  Corgan ze Smashing Pumpkins, díky nim

  zase Kirk Hammett z Metalliky a tak dál.“

  Zajímá nás, jak vlastně vypadá zadání,

  které musí pan Salva splnit. „Není to někdy

  jednoduché, protože řada kytaristů má

  sice v uchu jasnou představu, co chtějí, ale

  zkuste takový zvuk popsat slovy. Já se pak

  jen snažím udělat maximum, abych se jeho

  představě přiblížil. Většinou se to povede,

  ale byly už i případy, kdy to nedopadlo.

  Nejlepší je, když na tom můžeme pracovat

  společně.“ To byl případ právě spoluprá-

  ce s lídrem skupiny Smashing Pumpkins

  Billym Corganem. S Antonínem Salvou se

  na spolupráci domluvili v prosinci 2011

  během svého pražského koncertu. Zadání

  znělo jasně: „Potřebujeme od tebe celou

  soupravu, dvojmo, protože musíme mít

  zálohu, kdyby se něco podělalo, a chceme

  s tím včervnu vyrazit na velké turné.“ A pak

  se tři měsíce nikdo neozval. „Už jsem to

  vduchu odpískal. Říkal jsem si, že si to Billy

  prostě rozmyslel a rozhodl se pro jiné řeše-

  ní, ale pak se na konci dubna ozval jeho

  technik, že dohoda platí a Billy chce, abych

  za ním přijel na dva týdny do Chicaga, že na

  tom budeme pracovat spolu. Tak jsem vzal

  své nástroje a letěl jsem za ním. Byl to úžas-

  ný zážitek, protože Billy je perfekcionista,

  který přesně ví, co chce. Takže jsme hledali

  ten správný zvuk, akdyž jsme ho měli, rov-

  nou to vyzkoušela celá kapela, která zrovna

  cvičila repertoár na turné. Stihli jsme to –

  sice s odřenýma ušima, ale stihli.“

  Na jeho práci muzikanti oceňují, že vše

  dělá takříkajíc na míru, přesně podle jejich

  přání. V jeho modulech není součástka,

  kterou by nedržel v ruce, a on rád použí-

  vá ty nejlepší. „To je moje největší výhoda

  oproti masově vyráběným zesilovačům,

  pedálům a modulům. Oni musí z hlediska

  ekonomičnosti šetřit každý dolar a hledat

  alternativy, dělat kompromisy. U mě všich-

  ni vědí, že nic špatného nepoužiju. A pak

  je tu ten osobní přístup. Ono se to nemusí

  zdát, ale je prostě znát, když něco vyrobí

  stroj, a ne člověk.“

  O zakázky nemá Antonín Salva nouzi.

  A kdyby měl, jak sám říká, manažerské

  myšlení, možná už by se jeho značka dáv-

  no rozrostla, protože od doby, co se stal

  partnerem Kirka Hammetta, neví, kam

  dřív skočit. „Mám spolupracovníky, kteří

  mi pomáhají, protože si myslím, že když

  člověk v něčem není stoprocentně dobrý,

  měl by umět práci delegovat na toho, kdo

  tu práci perfektně umí, což se u mě týká

  třeba grafiky nebo výroby videí či zvuko-

  vých ukázek. Ale co se zvuku týče, to z ruky

  dát nechci. Chci nad tím mít kontrolu, chci

  si být jistý, že bude odvedená poctivá prá-

  ce a zákazník dostane to nejlepší. Raději

  budu dělat kvalitní věci v menším počtu

  než více kusů v horší kvalitě,“ říká.

  Navzdory tomu, že se mu slavní muzi-

  kanti ozývají sami, má prý ještě pár jmen,

  kterým by chtěl své věci nabídnout,

  a neváhá jít příležitosti naproti. „Když tu

  naposledy byli Depeche Mode, tak jsem se

  nechal najmout jako bedňák, stavěl jsem

  od sedmi ráno poctivě pódium a čekal

  jsem na okamžik, až budu moci oslovit

  jejich zvukového mistra. Když ta chvíle při-

  šla, přistoupil jsem k němu, představil se,

  vysvětlil jsem mu, co dělám, a dal mu něja-

  kou svou práci k vyzkoušení. V první chvíli

  byl opravdu překvapený, ale rychle jsme

  našli společnou řeč. Za pár dní mi napsal

  mail, že se mu zvuk líbí, a tak teď jednáme

  o možné další spolupráci.“

  Stejně tak má teď pan Salva rozdělaný

  pedál pro jednu kapelu; spolupracovat

  s ní by pro něj znamenalo splnit si sen.

  Je však pověrčivý, a tak nechce prozra-

  dit její jméno. Vědět prý bude koncem

  června.

  Držme mu palce, aby to dopadlo, pro-

  tože tenhle zapálený „zvukový inženýr“

  by si to zasloužil už jen proto, že navzdo-

  ry svým úspěchům zůstává nohama na

  zemi a je věrný rodným Budějovicím.

  Otom, že je ve svém oboru opravdu dob-

  rý, svědčí nejen jeho slavní klienti, ale ito,

  že má ve Spojených státech zdatného

  plagiátora. „Čekal jsem, že se někdo tako-

  vý objeví, i když spíš v Číně nebo v Rusku

  než ve Spojených státech. Zprvu mě to

  štvalo, ale pak mi došlo, že s tím jednak

  nic neudělám, a jednak že když někomu

  stojí za to, aby kopíroval moji práci, asi ji

  dělám dobře.“

  ■

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  www.drmax.cz 11

  Se skupinou Smashing Pumpkins strávil pan Salva dva týdny

  vjejich chicagské zkušebně, kde jim „ladil moduly“

  Také Richard Fortus z legendární skupiny Guns N

  

  Roses patří

  mezi věrné klienty Antonína Salvy

  „Čekal jsem, že se

  objeví nějaký plagiátor,

  ale že bude z USA,

  nikoliv z Ruska

  nebo zČíny, to mě

  překvapilo.“

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  Jana přijde domů a už podesáté si v hlavě přehrává situaci z obchodu. Chtěla po prodavači, aby jí

  maso nakrájel, on namítl, že už nemá čas, protože bude zavírat. Chvilku se dohadovali, nakonec se mu

  málem omluvila a vypadla z obchodu. Takhle to končí skoro vždycky. Dá se s tím vůbec něco dělat?

  Text: Jana Nováková, Foto: Fotolia

  Z

  ákladní reakcí našeho ega na ohrožení je v první řadě

  útěk – omluva, nemluvení, odchod z místnosti. To je

  případ Jany, rychle se vzdala a odešla. Druhou va-

  riantou je útok – křik, argumenty, dohady. Ve streso-

  vých situacích vyplouvají kromě našeho vnitřního ustrojení na

  povrch strategie, které jsme se naučili v dětství – některé jsme

  odkoukali od rodičů, jiné jsme si vypěstovali v rámci „přeži-

  tí“ v rodině. To, co fungovalo na tátu a mámu, zkoušíme i jako

  dospělí: snahu vzbudit lítost, hru na city, pláč, argumentační

  manipulaci, lež. Někdy vynakládáme značné úsilí, aby to dru-

  hý vzdal, nebo dokonce abychom mu ublížili. „Způsob, jakým

  se hádáme, do značné míry určuje naše genetická výbava, tedy

  temperament a schopnost zvládat koniktní situace. Roli pak

  hraje výchova a prostředí, ve kterém se formovala naše osob-

  nost. Tak či tak, naše reakce je a priori podvědomá,“ shrnuje

  kouč František Tlapák.

  DOBŘE SE POHÁDAT JE UMĚNÍ. JAK NA TO?

  1. Získat čas Je to primitivní rada, ale funguje. Říct si v duchu

  jedna, dva, tři… Zklidnit se, nadechnout, získat pár vteřin čas

  aodstup. Ideální jsou věty typu: „Prosím tě, můžeš mi to říct ješ-

  tě jednou?“ Nebo: „Cože, opravdu někdo poslal špatnou objed-

  návku na zboží?“ Pro Janu: „Promiňte, chápu to správně, že mi

  to maso opravdu nenakrájíte?“

  2. Asertivní polštářek Naším cílem je vyhnout se emocionál-

  ním výlevům, ale to náš „soupeř“ obvykle neví. My tedy emoce

  potlačíme, ale jemu dáme prostor: „Chápu, že tě ta situace štve,

  protože nám oběma záleží na tom, aby…“ Pro Janu: „Chápu, že

  toho máte hodně. Co můžu udělat proto, abyste mi přece jen

  pomohl?“

  3. Řešení Přichází chvíle dostat se k podstatě věci a definitivně

  uhnout od emocí. V této fázi krize bychom neměli řešit, kdo za to

  může. K tomu slouží věty typu: „Co navrhuješ?“ Nebo: „Co mám

  Jak se dobře POHÁDAT

• Strana 13

  udělat?“ Popřípadě lze přijít s vlastním

  řešením. Je čas vytasit argumenty! Pro

  Janu: „Co kdybych zatím těch pár desítek

  vteřin obsluhovala místo vás? Chodím sem

  už roky, vím, jak to tu chodí.“ Tomu by se

  řezník sice nejspíš zasmál, alespoň by to

  uvolnilo atmosféru.

  4. Rekapitulace Dohoda, jak to udělá-

  me. Než se dostaneme k tomuto bodu,

  můžeme absolvovat i několik koleček

  „polštářků“ a návrhů řešení. Ale i když

  dodržíme všechny předchozí body, ne

  vždy vyhrajeme. S tím musíme počítat.

  A zatímco strategie je prakticky stále

  stejná, odstíny hádek se různí.

  KONFLIKTY V PARTNERSTVÍ

  „Nejčastěji k hádkám ve vztahu dochází

  kvůli různým prioritám a žebříčkům hod-

  not. Pokud je například pro muže priori-

  tou vydělat dost peněz, nemusí pro něj

  být už tak důležité, aby se věnoval dětem

  nebo chodil včas k večeři,“ říká František

  Tlapák. Pokud nám na vztahu záleží,

  musíme se naučit včas, ve správnou chví-

  li a věcně pojmenovávat i to, s čím jsme

  nespokojení. „Jsem s tebou moc šťastná.

  Ráda se starám i to, abys měl vždycky

  čisté oblečení do práce. Hodně mi pomů-

  žeš, když mi špinavé oblečení necháš

  vždycky na koši s prádlem.“ A když se to

  hodí, nabídnout revanš: „Řekni mi, v čem

  se můžu zlepšit já?“ Nebo: „Čím bych ti

  udělala radost?“

  Útok na slabiny

  Spousta lidí má dobrý „čich“, snadno

  odhalí slabiny druhých a neváhá na ně

  zaútočit. S partnerem se obvykle zná-

  me skrz naskrz a víme, kde ho to bolí.

  „Obrana proti tomu je znát svá citlivá mís-

  ta. A pokud na ně partner v hádce zaútočí,

  uznat to. Například: „Ano, když mi připo-

  mínáš, jak mě vyhodili z práce, bolí mě to.

  Víš, že je to moje citlivé místo. Pojďme se

  raději vrátit k podstatě věci,“ radí František

  Tlapák. Vůbec je dobré do hádek neplést

  minulé křivdy a bolesti. Co bylo, bylo.

  Dále bychom se měli vyhnout se

  zevšeobecňování typu: „Ty NIKDY nejsi

  upřímná!“ „Ty mi VŽDYCKY vyčítáš zby-

  tečnosti!“ „Ty VŠECHNO odinkneš!“ To je

  podpásovka. Pro takovou situaci je v kaž-

  dém případě dobré mít v záloze příklady,

  kdy jsme něco, co nám partner vyčítá,

  udělali dobře.

  Úspěšné komunikační příručky pak

  doporučují říkat, co JÁ cítím, nikoliv, jak

  je ten DRUHÝ špatný. Například: „Ty na

  mě vůbec nemyslíš!“ vs. „Připadá mi, že

  na mě vůbec nemyslíš.“ / „Jsi bezohledný

  a zlý!“ vs. „Zraňuje mě, když tohle říkáš.“

  / „Nikdy nejsi doma!“ vs. „Když nejsi tak

  často doma, mám pocit, jako bych ti

  byla lhostejná.“ / „Nemůžeš si pořád

  volat skamarádkami, to není normální!“

  vs. „Cítím se osamělý, když půl večera

  strávíš na telefonu, a ne se mnou.“

  DĚTI VS. RODIČE

  Jako rodiče bychom měli nejprve sta-

  novit dětem hranice a nechat pak dítě

  se pohybovat v jejich mezích. A držet

  to i v koniktech. Pokud nás potomek

  vytočí, což není takový problém, nemě-

  li bychom ztrácet ze zřetele cíl koniktu

  avýchovný záměr. A hlavně nebýt mani-

  pulativní! Psychologové říkají, že může-

  me po dětech něco chtít nebo jim něco

  zakazovat, aniž bychom to museli vyar-

  gumentovat. Je právem rodiče po dítěti

  něco požadovat.

  Ne vždy jsme však v pozici toho silnější-

  ho. Některé dospělé vydírají jejich staří

  rodiče: „My jsme ti, Pepíčku, dali všechno

  a ty nás navštívíš jen jednou za týden!“

  V tom případě platí upřímnost: „Mami,

  vím, co jste pro mě udělali. Teď mám

  zkrátka taky svoji rodinu, a i když se sna-

  žím, častěji než jednou za týden se za

  vámi nedostanu.“ Nenechat se vydírat.

  „Mami, těmi výčitkami mi ubližuješ.“

  NA ÚŘADĚ

  Zdá se, že tady jsou jasně rozdané kar-

  ty – esa má v ruce úředník. A předpi-

  sy. Je však dobré chápat, že i úředník

  je člověk, a pokud po něm chceme

  pomoc nebo malou výjimku, měli

  bychom být hlavně empatičtí a sluš-

  ní, aje-li to třeba, trpělivě jít od bodu

  jedna k bodu čtyři (viz výše). Pravda,

  s razítkem se nediskutuje. Když nepo-

  chodíme, můžeme se vždy obrátit na

  úředníkova nadřízeného nebo podat

  oficiální stížnost (pokud jsme přesvěd-

  čeni, že jsme v právu).

  V PRÁCI

  Kdo nechal špinavé nádobí v kuchyňce?

  Jak se nastaví klimatizace? Proč není pro-

  jekt odevzdaný včas? Stejně jako doma

  je nutné i v práci řešit všechny věci hned,

  pokud možno bez zbytečných emocí

  a podle pravidel platných pro všechny

  bez rozdílu. Nejlepší prevencí je perfektní

  komunikace, aby všichni věděli, co a jak

  mají dělat. A když na nás řve šéf a silou

  prosazuje svoji autoritu? „Je to otřepané,

  ale mě to vždycky fungovalo. I když jsem

  byl na koberečku třeba u ministra, před-

  stavil jsem si ho, jak sedí na záchodě a tla-

  čí,“ říká František Tlapák.

  ■

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  1

  Abyste dokázali argumentovat a re-

  agovat na smeče „soka“, musíte si

  udržet sebedůvěru, klid a nadhled.

  2

  Važte si svého vlastního názoru

  abez obav ho vyjádřete, pokud jste

  o něm přesvědčeni a nejde jen o dojem.

  3

  Věřte v pozitivní výsledek, ale na-

  učte se přijmout iprohru. V hádce

  nejde o to, kdo vyhraje, ale o nalezení

  podstaty problému a jeho vyřešení.

  4

  Co se stalo, si rychle vyhodnoťte

  ajednou provždy to pusťte z hlavy,

  abyste nedělali to, že při další hádce bu-

  dete tahat kostlivce ze skříně.

  5

  Pokud trvale hádky prohráváme,

  obvykle za to může nízké sebevědo-

  mí. Vtom případě bychom měli vyhle-

  dat pomoc psychologa nebo kouče.

  PĚT TIPŮ, JAK SE OPRAVDU KVALITNĚ POHÁDAT

  ✂

  www.drmax.cz 13

• Strana 14

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.,

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  ANALERGIN

  cetirizini dihydrochloridum 10 mg

  Pro zmírnění nosních a očních příznaků sezónní

  a celoroční alergické rýmy a příznaků chronické

  kopřivky.

  www.analergin.cz

  Pro dospělé a děti od 6 let. Lék k vnitřnímu užití, obsahuje cetirizini dihydrochloridum 10 mg.

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalový leták.

  Přípravek je volně prodejný v 10 a 30 tabletovém balení.

  CZ/ANA/18/0002

  Inzerce 2× ▼

• Strana 15

• Strana 16

  Text: Jana Nováková, foto: Fotolia

  16 www.drmax.cz

  Opakující se obědy, procházky, návštěvy, milování, dovolená. Je to rutina, nebo rituál? Stejná

  forma i obsah, nebo vždy jiná lákavá náplň v důvěrně známém rytmu? A což teprve stereotyp

  ve vztahu– může být bezpečný i smrtící.

  Text: Jana Nováková, foto: Fotolia

  Č

  eská populace je velmi dobře obeznámená s filmovou

  hláškou z titulku tohoto textu. Ta kromě jiného vyja-

  dřuje, že opakující se věci, zvláště když je nemáme rádi,

  jsou peklo. Pokud něco takového nastane v soužití dvou

  lidí – například pravidelné návštěvy „u maminky“, může to vztah

  citelně rozkolísat. Ovšem bez stereotypu jako takového bychom

  asi vůbec nezvládli fungovat.

  AUTOPILOT PRO PŘEŽITÍ

  „Ke stereotypu máme všichni zcela přirozené sklony,“ říká koučka

  Nikola Šraibová. „Pro náš mozek je hrozně důležité, že se spous-

  ta věcí v životě opakuje. Automaticky si ráno připravujeme kávu

  a čistíme zuby, v autě nepřemýšlíme o cestě do práce. Tenhle

  ‚poloautomat‘ šetří naši pracovní paměť, abychom se pak mohli

  věnovat věcem, které naopak potřebují plné soustředění.“ Kdyby

  náš mozek dělal všechno neustále jako poprvé, sebralo by nám to

  ohromné množství energie. Zásadní otázka pak zní, jaké záležitosti

  nechat na autopilotovi, a v čem se stereotypu naopak vyhnout –

  například když si jdeme automaticky zapálit cigaretu nebo jako

  smyslů zbaveni šátráme v ledničce po něčem dobrém k televizi.

  MALÁ DOMŮ

  V soužití, které trvá pět deset a více let, stereotypy samozřejmě vzni-

  kají. Je to normální stav a stále se opakující rituály či komunikační

  strategie můžou pro oba partnery znamenat bezpečí, zázemí ajis-

  totu. Pozitivní stereotypy vztah upevňují a vyplatí se o ně pečovat.

  Mezi prospěšné patří i ty úplně malé a obyčejné. Psychologové

  tyto „vztahové drobnosti“ zařazují mezi několik klíčových faktorů,

  které symbolizují a udržují pevný vztah – a šťastné páry je mají ve

  svém repertoáru. „Můžou to být drobnosti a jejich síla je v tom, že

  je to vždycky,“ říká Nikola Šraibová. Jde třeba o přivítání partnera,

  když přijde domů: zvednout se od počítače, od hry s dětmi nebo

  od zajímavého programu v televizi a dát mu pusu. Může jít o kaž-

  dodenní krátký e-mail s hezkým vzkazem, společnou kávu během

  odpoledne nebo večerní povídání o tom, co jsme zažili během dne.

  Mimochodem během tohoto povídání bychom měli partnera hlav-

  ně vyslechnout a projevit pochopení, nikoli za každou cenu radit.

  Jde vlastně o krátkou terapii, kterou tím druhému poskytneme.

  PONOŽKY A UCHOŠŤOURY

  Stereotyp samozřejmě nemusí být jen oblažující. Páry se nakonec

  istereotypně hádají. „Fakt, že známe tradiční průběh naší manžel-

  ské hádky, můžeme využít ve svůj prospěch. Dokážeme totiž odha-

  lit vzorec partnerova chování i to, co hádky spouští. Tím pádem

  zvládneme velmi rychle hádku ukončit nebo ji zamezit. Na druhou

  stranu je někdy dobré nechat spor propuknout, protože v emoč-

  ně vypjatých situacích snadněji řekneme, co cítíme, co nás trápí,

  otevřeme se,“ říká Nikola Šraibová. A co když partner není schopen

  Chvála STEREOTYPU?

  Chvála STEREOTYPU?

• Strana 17

  •

  Traumaplant

  ®

  mast

  [

  ]

  Kostivalová mast proti bolesti svalů a kloubů

  k léčbě:

  • pohmožděnin a distorzí

  • bolestí kloubů a svalů

  • špatně se hojících ran

  Rostlinný léčivý přípravek ke kožnímu podání, pečlivě si pročtěte příbalovou informaci.

  Šťáva a extrakt z čerstvé nati kostivalu cizího (Symphytum x uplandicum NYMAN)

  Zastoupení a distribuce v ČR:

  – International spol. s r.o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  tel.: 281 028 230, fax: 281 028 232

  Držitel rozhodnutí o registraci:

  Harras Pharma Curarina

  Arzneimittel GmbH

  D-81373 Mnichov, Německo

  inz Traumaplant_2018 210x99.indd 1 15.05.18 11:43

  Inzerce

  „uklidit po sobě ponožky“ nebo „nechává po bytě

  válet uchošťoury“, což nás dovádí k šílenství? Tady

  funguje jedině velká otevřenost, komunikace.

  Akdyž nic zabírá, pomůže vnitřní rozhodnutí, že

  ve vztahu chceme zůstat a prostě to vydržíme,

  protože existují důležitější věci.

  DVACET LET SPOLU V POSTELI

  Psychologové tvrdí, že člověk má v sobě dvě

  ambivalentní touhy. První je po jistotě, bezpečí,

  zázemí a druhá po vzrušení, nových věcech, dob-

  rodružství. Ovšem bezpečí, jistota a zázemí vsexu

  neznějí moc dobře. „Stereotyp v posteli má ale

  spoustu výhod. Třeba v tom, že se s partnerem

  známe, věříme mu, víme, co se mu líbí, aon ví,

  co se líbí nám,“ říká koučka. Pravidelnost intim-

  ního života je pak pro přežití vztahu zcela klíčová.

  Loňská studie z USA zjistila, že šťastné páry mají

  sex jednou týdně a ty, které ho mají častěji, jsou

  také šťastné, ale ne šťastnější. Lepší je pak milo-

  vat se spontánně, když je chuť. A pokud touhu

  válcuje únava nebo starosti, je dobré se přemo-

  ci alespoň k něžnostem a blízkému fyzickému

  kontaktu: podle odborníků jde o vědomou péči

  apozornost, kterou dáváme druhému i našemu

  vztahu. Pokud sex neklape, nezbývá než porad-

  na. Povzbuzující je, že dlouhodobé partnerství,

  které je jinak šťastné, je dobrým základem pro

  uspokojující sexuální život.

  NA RYBY, NA KAFE, ZA MAMINKOU

  Stereotypy či rituály fungují dlouhodobě jen teh-

  dy, když je děláme rádi. Pokud nás partner nutí

  k návštěvám kamarádů, rodičů či jízdě na kole,

  není šance, že to dlouhodobě vydržíme. Pokud

  bez toho ovšem nevydrží náš partner, je třeba

  to respektovat a dát mu prostor, aby žil své ste-

  reotypy, které mu dělají dobře. Na druhou stranu

  je zcela klíčové ve vztahu mít i rituály společné,

  které vyhovují oběma: například nedělní snída-

  ně, tajné milostné oslovení, polibek při odchodu

  zdomova. Bez rituálů vztah nepřežije.

  KDYŽ TO NEFUNGUJE

  I v partnerství existují patologické stereotypy.

  Jsou to všechny ty, které dlouhodobě dělá-

  me mechanicky, bez obsahu, s pocitem vnitř-

  ní nespokojenosti. Opakující se dohady, které

  nikam nevedou, sex, který neprožíváme, vyprázd-

  něná forma komunikace, která zastírá skutečné

  problémy. „Stereotyp je špatně i ve chvíli, kdy si

  pořád říkám: Měl bych, měla bych. Důležité ale

  je, co skutečně chci, co je pro mě důležité, co mi

  dává smysl a co mi dělá dobře.“ Pokud je stereo-

  typ v posteli při milování nebo u stolu při jídle

  vždy trochu jiný obsahem, podtextem, prožívá-

  ním, pak je ozdravný a prospěšný, i když je forma

  podobná. „Je to takové vzkříšení každodennosti,“

  říká koučka.

  MILÁČKU, CHCI TO JINAK

  Při větších rodinných otřesech, například když

  děti definitivně vyletí z hnízda, dostávají někteří

  lidé konečně možnost uskutečnit si sny a začít

  s koníčky, na něž dosud neměli čas nebo finan-

  ce. „Chceme-li ve vztahu zavést nový stereo-

  typ, musíme na to partnera důkladně připravit,

  všechno mu vysvětlit. Radikální řezy nejsou

  obvykle funkční a kromě jiného můžou být pro-

  jevem nezralosti,“ říká Nikola Šraibová. Musíme

  sami vědět, zda nás naše stereotypy ubíjejí, nebo

  nás posilují. Když jsme si jisti svými životními

  hodnotami, postoji, když jsme dostatečně sebe-

  vědomí, víme, že opakování je krásné.

  ■

  › Uvědomit si, že stereotyp

  není sprosté slovo, ale

  prospěšná věc.

  › Pěstovat drobné

  stereotypy – rituály, které

  platí jen pro vás dva.

  › Milovat se (alespoň)

  jednou týdně.

  › Respektovat stereotypy

  partnera.

  › Být si vědomi

  svých potřeb, postojů,

  plánů, hodnot a citů

  akomunikovat o nich

  spartnerem.

  JAK PŘEŽÍT

  STEREOTYP

  VE VZTAHU

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Chvála STEREOTYPU?

  Chvála STEREOTYPU?

• Strana 18

  18 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  OBJEVY

  |

  PENALTA–TREST,

  který vymyslel brankář

  Přesně 2. června oslavil pokutový kop 128 let od chvíle, kdy se stal součástí fotbalových pravidel.

  Kupodivu ho nevymyslel rozhodčí ani hráč z pole, nýbrž brankář. Jmenoval se William McCrum

  a hrál za irský klub Milford FC. A kromě toho měl dost pohnutý osud.

  M

  ožná není ve fotbale dramatičtější

  chvíle. Hráč si pečlivě připraví míč

  na značku, ustoupí si. Tribuny ztich-

  nou. Hráč se rozebíhá a střílí. Zdá se,

  že není nic jednoduššího než dát gól právě z této

  situace. Mnozí, i ti nejslavnější fotbalisté by o „jed-

  noduchosti“ penalty mohli vyprávět, ale William

  McCrum to právě proto s prosazením nového

  pravidla neměl jednoduché. Jeho oponenti tvrdi-

  li, že to je příliš přísný trest. Pravdu měl ovšem on.

  „Obráncům se tehdy před brankou vyplatilo hrát

  hrubě. Za faul, který třeba zabránil jasnému gólu,

  se kopal jen trestný kop, kdy se všichni bránící hrá-

  či nahrnuli do branky a tam to zacpali. Z takových

  trestných kopů nebylo prakticky možné dát gól,“

  říká fotbalový expert a publicista Pavel Procházka.

  Ačkoliv se McCrumovi podařilo zavést penaltu

  na lokální úrovni, mezinárodní fotbalová komi-

  se a anglická fotbalová asociace byly zpočátku

  zděšeny. První návrh v roce 1890 byl smeten ze

  stolu jako „irské pravidlo“ s tím, že ve skutečnos-

  ti k takovým nepravostem na hřišti nedochází,

  protože fotbal hrají džentlmeni. Ovšem v letech

  1890 a 1891 se kolem branek hrálo tak hrubě, že

  pokutový kop byl legalizován, i když mu nějaký

  čas vydržela přezdívka „trest smrti“. Penalta byla

  vpravidlech zanesena pod číslem 13.

  Zpočátku se směla kopat z jakéhokoliv mís-

  ta na linii vzdálené 12 yardů od brankové čáry.

  Vsoučasnosti z ní zůstal jen malý bod proti středu

  branky. Takhle se pokutový kop kope zhruba od

  začátku minulého století. „Zajímavé je, že penal-

  ta je jediný herní úkon, který se může provést i po

  skončení hrací doby nebo ‚kdyby se ztratil míč‘.

  To je dovětek doplněný krátce po zavedení poku-

  tového kopu na základě stížnosti hráčů Stoke

  City, kteří o penaltu přišli kvůli tomu, že k hru-

  bému faulu u brány došlo v poslední minutě

  zápasu, a brankář soupeřů z Aston Villy navíc

  pro jistotu zakopl míč tak daleko, že nebylo s čím

  hrát,“ doplňuje historii Pavel Procházka.

  McCrum byl vášnivý sportovec. Někteří odborní-

  ci ovšem rádi tvrdí, že za penaltu, která ve hře zna-

  mená skutečné drama, může jeho záliba vamatér-

  ském divadle, protože vypjaté okamžiky divadlo

  přímo vyžaduje. Penalta je navíc chvíle, která upře

  pozornost jen na dva hráče – střelce a gólmana.

  První penaltu v historii kopal a také promě-

  nil John Heats, útočník týmu Wolverhampton

  Wanderers, 14. září 1891.

  „MASTER WILLIE“

  Tak se mu přezdívalo. William McCrum se naro-

  dil 20. února 1865. Vyrůstal ve vesničce Milford

  Tohle je situace, které se bojí

  nejen hráči, ale také všichni

  fanoušci klubu 

  1857 – Byl založen první

  výlučně fotbalový klub

  Sheffield FC.

  1870 – V sestavách týmů se

  poprvé objevili brankáři.

  1872 – Hrál se první

  mezistátní zápas.

  1873 – Hráč mohl být za

  hrubé porušení pravidel

  vyloučen ze hry.

  1877 – Délka zápasu byla

  definitivně stanovena

  na 90 minut.

  1878 – Rozhodčí poprvé

  začali používat píšťalku.

  1881 – Bylo stanoveno,

  že zápasy musejí vždy řídit

  rozhodčí.

  1882 – K brankám bylo

  přidáno břevno (předtím se

  hrálo jen mezi dvě tyče).

  1887 – Poprvé byl vyznačen

  střed hřiště a středový kruh.

  1898 – Byly zavedeni čároví

  rozhodčí.

  1909 – Brankáři museli mít

  odlišné dresy.

  (Kniha fotbalu, Knižní

  klub 2010)

  RANÁ FOTBALOVÁ

  HISTORIE

• Strana 19

  PHOTO EDDY BRIÈRE

  V KINECH OD 28. C

  ˇ

  ERVNA

  LÁSKA

  BEZ

  BARIÉR

  REŽIE:

  FRANCK DUBOSC

  GÉRARD DARMON ELSA ZYLBERSTEIN

  CAROLINE ANGLADE LAURENT BATEAU

  AVEC LA PARTICIPATION AMICALE DE

  FRANÇOIS-XAVIER DEMAISON

  ET LA PARTICIPATION EXCEPTIONNELLE DE

  CLAUDE BRASSEUR

  SCÉNARIO ORIGINAL

  FRANCK DUBOSC

  DIRECTEUR DE LA PHOTOGRAPHIE

  LUDOVIC COLBEAU-JUSTIN

  INGÉNIEUR DU SON

  ANTOINE DEFLANDRE

  CHEF MONTEUR

  SAMUEL DANESI

  DÉCORS

  JEREMIE VON KARLIN

  COSTUMES

  ISABELLE MATHIEU

  PRODUCTEUR EXÉCUTIF

  YANN ARNAUD

  UNE PRODUCTION

  GAUMONT LA BOÉTIE FILMS POUR TOI PUBLIC PRODUCTIONS TF1 FILMS PRODUCTION

  EN COPRODUCTION AVEC

  NEXUS FACTORY

  ET

  UMEDIA

  EN ASSOCIATION AVEC

  UFUND

  ET

  CINÉMAGE 12

  AVEC LA PARTICIPATION DE

  ENTOURAGE PICTURES

  AVEC LA PARTICIPATION DE

  OCS CINÉ+ TF1

  ET

  TMC

  AVEC LE SOUTIEN DU

  TAX SHELTER DU GOUVERNEMENT FÉDÉRAL DE BELGIQUE ET DES INVESTISSEURS TAX SHELTER

  POUR TOI PUBLIC

  PRODUCTIONS

  laska_bez_barier_inzerce_210x297_01.indd 1 18.5.18 11:34

• Strana 20

  |

  OBJEVY

  |

  20 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  v hrabství Armagh v luxusním sídle plném na

  svou dobu převratných technických vymože-

  ností. William byl synem pokrokového milionáře

  ainovátora Roberta Garmanyho McCruma, který

  zaměstnával v továrně na lněné textilie (milford-

  ské prádlo bylo známé po celém světě) většinu

  místního obyvatelstva a zasloužil se o rozvoj

  života a stavebního ruchu nejen v Milfordu, kde

  rodina žila, ale i v okolí. V době největšího rozkvě-

  tu osvětlovala cestu vedoucí do jejich domu –

  Milford House – elektrická světla, na něž se cho-

  dili dívat lidé z celého hrabství.

  Po studiích na Trinity College v Dublinu (byl

  talentovaným a pracovitým studentem a stal se

  bakalářem umění) začal William pracovat pro

  rodinnou firmu. Mimo jiné působil jako zástupce

  svého otce v Londýně a jako jeden z ředitelů fir-

  my McCrum, Watson and Mercer. Při provozování

  rodinného podniku ovšem příliš úspěšný nebyl.

  Když nepracoval, trávil čas v Milfordu, a to

  hlavně sportem. Byl zástupcem a funkcionářem

  mnoha sportovních klubů a výborů: Milford FC,

  kriketových klubů Milford a Armagh a fotbalové-

  ho klubu Armagh Rugby. Hrál i šachy. Sport jaké-

  hokoliv druhu mu šel evidentně lépe než byznys.

  Mnoho let strávil na hřišti jako brankář za

  Milford FC včetně první sezony Irské fotbalové

  ligy (1890–1891). Klubu se nedařilo, jeho tým

  skončil na dně tabulky s nula body ze čtrnácti

  zápasů, přičemž inkasoval 62 gólů (ty jdou na

  McCrumovo triko) a skóroval jen desetkrát. Právě

  reálné zkušenosti ze hry byly Williamovi inspirací

  pro průlomové fotbalové pravidlo.

  Krátce poté, co se mu podařilo prosadit poku-

  tový kop a – aniž by to tušil – vstoupil do fotbalo-

  vých dějin, se oženil. Narodil se mu syn, ale pak

  se všechno zvrtlo. Podle jedné z legend ještě

  v roce 1893 onemocněl a lékař mu oznámil, že

  zemře. Vzhledem k tomu, že jeho matka umřela

  na tuberkulózu, když mu byly teprve čtyři roky,

  neměl důvod mu nevěřit.

  Jeho manželství záhy přestalo fungovat.

  William vyrazil na cesty po Evropě. Hodně času

  strávil v kasinech Monte Carla. Jeho otec, obá-

  vající se o rodinnou čest, prý zaplatil Williamově

  manželce, aby se s jeho synem nerozváděla.

  Williama vyloučil z rodinné firmy.

  Ukázalo se, že lékařova předpověď byla myl-

  ná, Williamův život však šťastný nebyl. Otec ho

  v podstatě zavrhl, žena se s ním sice nerozved-

  la, ale v roce 1903 od něj odešla. Když se v roce

  1915 odebral otec na věčnost, William se vrátil do

  Milfordu, utrácel rodinný majetek a pokračoval

  vhazardu. Obchodem s lněným prádlem zamá-

  val krach na burze a William rok před smrtí musel

  prodat i střechu nad hlavou. Zemřel po dlouhé

  nemoci 21. prosince 1932, nejspíše jako alkoho-

  lik, bez peněz, opuštěný, v penzionu v Armaghu.

  VZKŘÍŠENÍ LEGENDY

  O Williamu McCrumovi se znovu začalo mluvit asi

  před deseti lety. Velký zájem o jeho osobu částeč-

  ně vyvolal místní historik Joe McManus a jeho syn

  Stephen. Milfordský fotbalový klub se nachází za

  Joeovým domem. Město chtělo pozemky prodat

  na výstavbu, pak se ovšem kolem McCrumova

  příběhu strhlo mediální šílenství a větší část

  pozemků se podařilo zachránit. Vparku, který na

  místě vznikl, je jeho socha. Slavný dům rodiny je

  dnes už jen stínem své původní podoby. Existuje

  ovšem iniciativa k ochraně domu a obnovení jeho

  původní slávy. Otázka je, co na to současní majite-

  lé. Stephen McManus pak spravuje Milford House

  Collection – pozůstalost po rodině McCrumových.

  Mistr Willie je pro obyvatele Milfordu výjimečným

  rodákem. Jsou na něj právem pyšní jako na člově-

  ka, který navždy změnil fotbal.

  KONTAKT TAM BYL

  Jak je na tom fotbal s penaltami teď? Penalta

  stále patří k nejvypjatějším okamžikům na hřišti

  a vzbuzuje velké emoce. Tradičním zaklínadlem

  pro její zapískání je formulace „Kontakt tam byl“.

  „O penaltu jsou věčné a velké spory. Pro mnohé

  stále znamená nepřiměřený trest – zvláště když je

  provázena červenou kartou. V pravidlech stojí, že

  penalta by se měla pískat za prohřešek, který by

  se pískal i mimo pokutové území, abez ohledu na

  to, zda běží první, či devadesátá minuta,“ říká Pavel

  Procházka. „Existují ovšem hlasy, že toto pojetí

  není citlivé. Podle mě jdou současná pravidla pro-

  ti původnímu smyslu, proti tomu, co chtěl William

  McCrum: tedy že by se měla kopat jen vpřípadě

  hrubé hry nebo pokud obránce faulem znemožní

  přímé ohrožení branky. Nakonec něco podobného

  platí v hokeji – trestné střílení nebo sedmimetrový

  hod. Zato ve fotbale, když někdo nechtě nastřelí

  ruku někde vkoutě vápna a rozhodčí za to odpíská

  v devadesáté minutě penaltu, nedává to smysl. Já

  bych za drobný ‚kontakt‘ na kraji vápna nebo na-

  střelenou ruku uděloval trestný kop z vápna. Video

  vtomto případě nepomůže, protože i při jasně či-

  telném zákroku může být polovina odborníků pro,

  adruhá proti. To se reálně stává, například nedávno

  při čtvrtfinále Ligy mistrů v zápase Real Madrid –

  Juventus Turín. Sporně nařízenou penaltu Ronaldo

  proměnil a zajistil tak svému týmu těsně před kon-

  cem utkání postup. Brankář Turína Gianluigi Buon

  se rozčílil a urazil rozhodčího. A odborníci nebyli

  v názorech na tuhle penaltu jednotní. Bohužel

  komise rozhodující změny pravidel je velmi konzer-

  vativní a žádná úprava nás hned tak nečeká.“

  ■

  Text: Jana Nováková, foto: Fotolia

  V listopadu 1863 se

  sešli členové dvanácti

  londýnských klubů, aby

  se dohodli na prvních

  společných pravidlech.

  Rozhodli, že nadále bude

  zakázáno nošení míče

  vrukou a okopávání

  (kopání do holení soupeře).

  Ti, kteří s těmito pravidly

  nesouhlasili, založili

  ragbyovou unii, ti, kdo

  souhlasili, sepsali fotbalová

  pravidla a založili první

  fotbalovou asociaci.

  (Kniha fotbalu, 2010,

  Knižní klub)

  VZNIK MODERNÍHO

  FOTBALU

  Jedna z mála zachovaných

  fotografií Williama

  McCruma 

• Strana 21

  v

  PRO ZDRAVÍ POCHVY

  ellen®– tvoje probiotická pomoc

  při vaginálním dyskomfortu

  www.ellen-tampony.cz

  ellen® probiotické tampóny

  • obnovují vaginální mikroflóru

  • snižují nežádoucí výtok

  • snižují svědění a zápach

  • snižují četnost vaginálních zánětů

  • řešení 2 v 1 – patentované laktobacily

  ve formě menstruačních tampónů

  Obsahuje stejné patentované probiotické kmeny

  jako probiotický intimní krém ellen

  ®

  .

  cenově výhodné

  ekonomické balení

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  |

  ADVERTORIAL

  |

  Přestože se v České republice s problémem inkontinence v různé podobě potýká více než

  jedenmilion lidí, mluvit o těchto potížích je stále tabu. Lidé se proto často místo návštěvy lékaře

  avolby postupu léčby včetně používání vhodných inkontinenčních pomůcek uchylují k různým

  alternativám, které však jejich problém neřeší. Navíc se cítí nepříjemně, což je nutí vyhýbat se

  sociálním interakcím. Jedním z typů inkontinence je takzvaná inkontinence stresová, u které

  včasná avhodná léčba dokáže problémy zmírnit a často i odstranit. Jaké jsou její příčiny a souvisí

  vůbec se stresem z hlediska psychiky?

  N

  ejprve je potřeba vysvětlit si,

  jak je stresová inkontinence

  definována. K úniku moči při

  tomto typu inkontinence totiž

  dochází u běžných činností jako je kašel,

  kýchání, smích, cvičení nebo u jiných

  aktivit, které vytváří tlak na močový

  měchýř. Z toho tedy vyplývá název

  stresová inkontinence, jelikož vychází

  zvýznamu slova stres = tlak, v tomto pří-

  padě nitrobřišní, nikoliv ve smyslu psy-

  chické zátěže. Jde o nejrozšířenější typ,

  který charakterizuje únik moči bez pocitu

  nucení na močení. Stresová inkontinence

  je dána oslabením mechanismu močo-

  vého svěrače nebo svalstva pánevního

  dna. U žen to může být důsledkem těho-

  tenství, porodu nebo menopauzy. Za

  oslabené svalstvo pánevního dna však

  může také nadváha, nesprávné držení

  těla, nošení těžkých věcí nebo chůze na

  vysokých podpatcích. U mužů může být

  příčinou stresové inkontinence chirurgic-

  ké odstranění prostaty.

  JAK SE PROJEVUJE?

  Na počátku mohou být úniky moče oje-

  dinělé a pouze v nepatrném množství.

  Malý únik moči pocítíte při běžných akti-

  vitách jako cvičení, skákání, ale i prud-

  kých pohybech, které může způsobit

  například kýchnutí. Postupně, jak se

  močová trubice stále více uvolňuje ze

  své původní polohy anebo více ochabuje

  svěrač močové trubice, jsou úniky častější

  a s větším množstvím moči. V tuto chvíli

  začíná být problém velmi nepříjemný a je

  potřeba do svého života zařadit inkonti-

  nenční pomůcky. Již při prvních přízna-

  cích je proto důležité vyhledat lékaře

  anechat si určit správnou diagnózu. Čím

  dříve je problém zachycen, tím větší je

  šance na vyléčení. Z hlediska vyšetření

  opravdu není čeho se bát.

  A CO DÁL?

  Po odborné a pečlivé diagnostice při-

  stoupí lékař k léčbě. Nižší stadia inkon-

  tinence, mezi které patří také stresová

  inkontinence, se často léčí konzerva-

  tivními postupy, kam patří návyk zá-

  kladních léčebních režimů, rehabilitace,

  elektrostimulace, pesaroterapie a far-

  makologická terapie.

  Velký význam má u inkontinence

  posilování svalů pánevního dna. Zpre-

  ventivního hlediska se pak doporu-

  čuje začít s posilováním již v pubertě

  apokračovat v něm průběžně celý život.

  Správně posílené svalstvo pánevní-

  ho dna totiž pomáhá udržet správnou

  polohu močového měchýře i správ-

  né postavení pánve. Díky tomu pak

  vbudoucnu hrozí menší riziko inkonti-

  nence. K dosažení viditelných úspěchů

  je vhodné pánevní dno procvičovat

  několik měsíců, zhruba deset až dva-

  cet minut denně. Ke cvičení může lékař

  podle intenzity problému přidat také

  další farmakologickou terapii.

  Při cvičení je nejvhodnější prakti-

  kovat takzvané Kegelovy cviky, které

  vyvinul na konci padesátých let ame-

  rický gynekolog Arnold Kegel. Díky

  tomuto cvičení se posilují svaly v oblas-

  ti močové trubice, genitálií i koneční-

  ku. Nacvičování spočívá v rytmickém

  zatínání svalstva, obdobně jako při

  zadržování močení, a jejich následné

  uvolňování. Pokud s cvičením toho-

  to typu nemáte žádné zkušenosti, je

  vhodné poradit se s odborníkem. Cviky

  pak můžete provádět téměř kdekoliv,

  aniž by si toho někdo všimnul. Varianty

  Neschovávejte se kvůli

  STRESOVÉ

  INKONTINENCI

• Strana 23

  těchto cviků lze navíc provádět ve stoje,

  vleže nebo vsedě v práci či doma u tele-

  vize. Během cvičení vždy dbejte na to,

  abyste pravidelně dýchali.

  NEPOSTRADATELNÍ POMOCNÍCI

  V současnosti je naštěstí na trhu velké

  množství různých absorpčních pomů-

  cek, které pacientům s inkontinencí

  pomáhají žít normální život. Absorpční

  pomůcky jsou konstruovány tak, aby

  rychle odváděly ze svého povrchu

  moč do speciálního savého jádra, kte-

  ré moč zachytí a zajistí její přeměnu

  na gel, který je v jádru pevně vázán.

  Tento gel navíc odstraňuje i zápach.

  Povrch pomůcky zůstává suchý a pro-

  dyšný. Příkladem jsou inkontinenční

  vložky pro mírnější formy inkontinence

  nebo natahovací kalhotky pro případ

  urgentní inkontinence značky Depend.

  Ty jsou vybavené ultra absorpčním

  jádrem, které zajišťuje rychlé vsáknu-

  tí moči a její následné uzavření uvnitř

  kalhotek či vložky. Díky tomu nedochá-

  zí k unikání nepříjemného pachu. Jste-li

  navíc vyznavači aktivního životního sty-

  lu, zeptejte se lékaře nebo lékárníka

  na kalhotky Depend Active-Fit. Ty jsou

  vyrobeny ze speciálního elastického ba-

  vlněného materiálu a mají snížený pas

  pro větší diskrétnost. Jsou natahovací

  adíky technologii Motion-Flex se aktiv-

  ně přizpůsobují tělu během pohybu.

  Mají celobarevné provedení a jsou ana-

  tomicky rozdílně tvarované jak pro

  muže, tak pro ženy. Nebojte se o svém

  problému mluvit a nechat si poradit.

  Řešení se dá najít vždy.

  ■

  |

  ADVERTORIAL

  |

  Depend

  ®

  Active-Fit – diskrétní a pohodlná ochrana při aktivním pohybu

  PRO AKTIVNÍ

  ŽIVOT S INKONTINENCÍ

  Vzorek zdarma na www.depend.cz

  • Jemný bavlněný elastický materiál

  • Technologie pro pohlcování nepříjemných pachů

  • V tělové barvě pro ženy, v modré pro muže

  • Snížený pas pro maximální diskrétnost

  • Dostupné v různých velikostech pro ženy i pro muže

  ZNÁTE Z

  ZNÁTE Z

  TV

  TV

  Inzerce

• Strana 24

  24 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Populární a oblíbený herec jde v posledních deseti letech z role do role

  a dokazuje, že by byla chyba vnímat ho jen jako představitele bodrých

  chlapíků. To ostatně dokazuje i svou novou rolí v komedii Chata na prodej,

  která jde v červenci do kin.

  Blíží se léto. Na co se nejvíc těšíte?

  Na pobyt u moře. Už popáté pojedeme s partou

  lidí kolem kamaráda Jardy Duška na takový malý

  chorvatský ostrov. Uplynulý rok jsem měl pracov-

  ně poměrně náročný, takže už se vidím na lodi.

  A ač jsem viděl kus světa, sem se opravdu rád

  vracím.

  Takže objevování nových míst už vás tolik

  neláká?

  Já jsem člověk veskrze tradiční, konzistentní

  anevyhledávám zbytečný adrenalin ani vzrušení,

  protože obojího mám dost díky svému povolá-

  ní. Ne, že bych nerad poznával nová prostředí,

  ale… Nedávno jsme byli se ženou na Madeiře.

  Je to krásný ostrov a opravdu jsme si to tam uži-

  li, jenomže při zpáteční cestě jsme se stali zajat-

  ci aerolinek. Dvě hodiny jsme trčeli v zavřeném

  autobuse na přistávací ploše, předtím jsme čekali

  v hale. Návrat domů se tak protáhl na šestnáct

  hodin. Což mě na nějakou dobu z létání tam, kde

  to neznám, vyléčilo a raději se budu vracet tam,

  kde to znám, kde vím, co mě čeká.

  V červenci jde do kin film Chata na prodej, kde

  hrajete. Jste chalupář?

  Měl jsem chalupu po rodičích v Libochovicích,

  rodišti mých předků. Strávil jsem tam celé dětství,

  ale chalupářský gen po svém otci jsem bohužel

  nezdědil. S ohledem na své časové vytížení jsem

  se tam dostal jednou za čtrnáct dní a to člověk

  stačí posekat trávu, uklidit a už jede pryč a za dva

  týdny to samé. No a když nás potom vykradli, řekl

  jsem si dost. Prodal jsem to kamarádovi, takže se

  tam kdykoliv můžeme přijet podívat a musím

  říct, že se nám všem ulevilo. Koupili jsme si malou

  kajutovou loď, na které občas se ženou vyrazíme

  na Vltavu, a je nám dobře.

  * 21. 6. 1965

  Pochází ze „spiso-

  vatelské“ rodiny. Tatínek

  Pavel byl slavný textař,

  dědeček Josef Kopta

  spisovatel, mj. autor

  známého románu

  Hlídač č. 47.

  Václav zazářil ve filmu

  Sněženky a machři

  zroku 1982, ale během

  následujícího čtvrtstoletí

  natočil jen dva filmy. Na

  vrchol popularity vystoupal

  až filmem Sněženky

  amachři po 25letech.

  Od roku 2008 natočil

  jedenáct celovečerních

  filmů aobjevil se

  vosmnáctiseriálech.

  Žije s herečkou Simonou

  Vrbickou, se kterou má

  dcery Františku a Janu.

  VÁCLAV KOPTA

  Václav Kopta

  VRTOCHY

  STÁRNOUCÍHO PÁNA

  Václav Kopta

  VRTOCHY

  STÁRNOUCÍHO PÁNA

• Strana 25

  www.drmax.cz 25

  Když zmiňujete loď – mezi vaše další

  záliby patří ještě řízení autobusu, včela-

  ření. Jak městský kluk ze spisovatelské

  rodiny přijde k takovým koníčkům?

  To má kořeny v mém dětství. Bydleli jsme

  na Hanspaulce a tam byl dobře vedený

  včelařský kroužek. Jasně, mohl jsem chodit

  modelařit nebo do pionýra, ale mně vče-

  ly přišly zajímavější. V očích spolužáků to

  byl samozřejmě projev největší stupidity.

  Jako bych je slyšel, jak říkají: Včely, vole, seš

  debil?! Jenomže včely… Vůně otevřených

  úlů, to je jedna z nejkrásnějších vůní na

  světě. Během dospívání, jak se ze mě stal

  konzervatorista, bohém a umělec ve vel-

  kých uvozovkách, včely skončily na ved-

  lejší koleji. Ale pak jsem se přehoupl přes

  padesátku a to byl zlom. Najednou jsem

  si uvědomil, že čas není nekonečná veli-

  čina, že sice ubíhá všem stejně, ale roze-

  bíhá se rychleji, ařekl jsem si, že si začnu

  plnit všechny své dávné sny. No a tak

  jsem si udělal řidičák na autobus, pořídil si

  malou loď a teď mi přibudou dva úly, snad

  i k radosti sousedů (smích). Prostě takové

  decentní vrtochy stárnoucího pána.

  Je pro vás důležitý ten klid, který plavba

  po řece a včelaření přinášejí?

  Pojmenoval jste to přesně. Je to kontrast

  k tomu hektickému hereckému životu.

  Člověk podvědomě hledá protipól, kdy

  nemusí jen plnit úkoly, být někde včas,

  umět nazpaměť stránky textů a kdykoliv

  být ten milý, sympatický usměvavý chla-

  pík. Když pak vyrazíme se ženou na tříhodi-

  novou plavbu po Vltavě mezi železničním

  mostem a modřanským zdymadlem, stane

  se z toho týdenní dovolená v Lurdech!

  Vedle hraní také píšete písňové texty.

  Potřebujete na to klid?

  Ne. Můj táta vždycky říkal, že ryby se chy-

  tají tak, že se na ně chodí. Prostě nežvaň

  o tom, dělej to! Dělá to tak i Jiří Suchý,

  kterému v Semaforu už přes třicet let kou-

  kám přes rameno a nestačím se divit, jak

  nesmírně pilný člověk to je. My jsme jako

  rodina měli blízko k Jaroslavu Seifertovi,

  který byl tchánem mého strýce Petra,

  atenhle veliký básník napsal své největší

  verše v kuchyni svého bytu na Ladronce,

  kde paní Seifertová vařila, malá Jana si

  tam hrála, z okna dovnitř doléhal zvuk vel-

  koměsta, puštěné rádio… A on tam seděl,

  v ruce tužku, pokuřoval a psal básně, které

  ho dovedly k Nobelově ceně. Takže žád-

  ná setmělá pracovna, žádný absint nebo

  polonahé víly, jen potřeba to napsat.

  Kde se nejlépe píše vám?

  V poslední době jsem své nejlepší texty

  napsal ve vlaku. Loni jsem na Slovensku

  točil pohádku, když mi volal Petr Malásek,

  že by potřeboval text pro Lucii Bílou a že

  do studia se jde za pár dní. A já měl jedi-

  nou chvíli volna právě ve vlaku na cestě

  do Prahy. Vlak plný, hluk. Našel jsem si kus

  čistého papíru, tužku a najednou to přišlo.

  A zrovna včera se stalo něco podobného.

  Tak jsme se domluvili, že když ode mě

  budou potřebovat dobrý text, koupí mi

  permici, nechají mě pendlovat vlakem po

  republice a já jim klidně napíšu celou des-

  ku (smích).

  Neměl jste někdy chuť napsat knihu?

  Já už ji mám hotovou. Je to série poví-

  dek, vzpomínek na dětství. Velmi mi s ní

  pomohla Halina Pawlowská, která mě vra-

  cela k počítači, abych tu něco doplnil, upra-

  vil, dopsal, aby ta kniha stála za to. Do roka

  by mohla být na světě.

  Také vás někdy přepadne potřeba vra-

  cet se do míst, kde jste trávil dětství,

  nebo ještě hůř – vodit na ně svoje děti?

  Ale jistě. Mám v sobě, stejně jako větši-

  na českých mužů, genetickou výbavu

  pana Spejbla. Protože Spejbl je podle

  mě ukázkovým českým otcem, se vší

  tou schopností stát se trapným v očích

  svých dětí (smích). Zrovna před chvílí po

  mně chtěla dcera, abych se jí podíval do

  mailu, jestli tam nemá maturitní výsled-

  ky. Aco myslíte?! Já se umím podívat do

  své schránky, ale do její jsem se nedostal.

  Vtu chvíli jsem byl ukázkový Spejbl, nitě

  se mi blýskaly nad hlavou. Pěkně mě

  pak Skupa povodil. Ale ono je to nutné.

  Je třeba dětem říkat, kde jsem se topil,

  kdy jsem se zamiloval, a ony budou se

  sluchátky na uších dělat, že je to zajímá.

  Apak přejde čas, ony si na to vzpomenou

  a budou to zase vyprávět svým dětem. Je

  to kolečko, kterým si musí projít všichni

  rodiče i děti.

  Film Chata na prodej, který jde v létě do kin, je podle Václava

  Kopty komedií, která pobaví

  Po filmu Sněženky a machři mu prorokovali slávu. Dočkal se

  jí až o 25 let později

  |

  ROZHOVOR

  |

  „Mám v sobě

  genetickou výbavu

  pana Spejbla. On je

  ukázkovým českým

  otcem.“

  Václav Kopta

  VRTOCHY

  STÁRNOUCÍHO PÁNA

• Strana 26

  26 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  Text: David Laňka, foto: Tomáš Pánek, Profimedia a CinemArt

  Inzerce

  |

  ROZHOVOR

  |

  Neděsí vás někdy ten jejich vir-

  tuální svět?

  Vlastně ani ne. Je to součást vývoje.

  To, že děti dnes mají v ruce pořád

  telefon… ony komunikují, jen jinak.

  Moje dětství bylo, že jsme seděli

  vparku a čuměli jsme, pak jsme jezdi-

  li na kole, čuměli, šli jsme k řece, kou-

  řili jsme a zase čuměli… A teď co je

  lepší?! Děsí mě spíš to, co ten virtuál-

  ní svět přinesl, a upřímně říkám, že

  kdybych měl ty kompetence, plošně

  bych zakázal internetové diskuse.

  Kdejaký zamindrákovaný blb, které-

  mu se nepovedl život, si tam dá přezdívku

  a vyblije všechnu svou frustraci vůči všem

  a všemu. Netušil jsem, kolik zla a špíny

  vlidech je, a to mě trápí.

  Nelze se vyhnout filmu Sněženky

  a machři. Tušil jste, že po druhém díle

  přijde to, co všichni ve vašem případě

  očekávali spíš po tom prvním – že se sta-

  nete populárním?

  To by mě nikdy nenapadlo. Vědělo se, že

  na ten film přijde hodně lidí, protože

  jednička je, jakkoliv tomu dodnes nero-

  zumím, kultovní. Ale že mi natolik změní

  život… Já jsem od prvního dílu dlouhých

  pětadvacet let seděl na zadku, vedl jsem

  poklidný život, seděl jsem na obláčku,

  aaž bych na něm doputoval do krema-

  toria, nikdo by si toho nevšiml. Nestrádal

  jsem, ale rozhodně jsem nevedl dyna-

  mický život. A když najednou přišla ta

  šance, rozhodl jsem se chytit ji za pačesy,

  protože mi došlo, že to je možná šance

  poslední. Začal jsem chodit na konkurzy,

  přestal jsem ohrnovat nos nad seriály.

  Úplně se mi změnil život a jsem za to

  opravdu vděčný.

  Žijete už třicet pět let ve spokojeném

  manželství. Kdo z vás je doma větší

  držák?

  Vztah je vždycky otázkou rovnováhy.

  Tam, kde jeden zaostává, musí druhý

  přidat, a naopak. Pokud to tak není,

  začne se to přehoupávat k jedné nebo

  druhé straně a pak to končí u rozvo-

  dových soudů. My jsme se Simonou

  naštěstí lidé povahou konzistentní. Ne-

  libujeme si ve změnách pro změnu.

  A když i po těch letech máte chuť strávit

  spolu den, večer si sednout k vínu, vyjet

  někam na víkend, je to znamení, že všech-

  no funguje, jak má. A to není zásluha ani

  moje, ani Simony, ale manželů Koptových.

  Co se vám honí hlavou, když se na ni

  díváte?

  Že je to neskutečně krásná ženská a že jsem

  si před těmi pětatřiceti lety opravdu dobře

  vybral. A přál bych si, aby si to samé říkala

  iona.

  ■

  S herečkou Simonou Vrbickou jsou manželé už

  neuvěřitelných pětatřicet let

• Strana 27

  CHATA NA PRODEJ

  V kinech od 26. července

  Nová česká komedie

  chata_na_prodej_inzerce_210x297_02.indd 1 21.5.18 17:26

• Strana 28

  28 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Jak si užít DOBROU CHUŤ

  Kvalita potravin a surovin určených k vaření je stále aktuální téma. Proto jsme se rozhodli připravit

  pro vás seriál o tom, jak vybírat opravdu kvalitní potraviny, abyste si jídlo, které uvaříte, skutečně

  vychutnali. A protože Češi jsou většinou masožravci, rozhodli jsme se začít masem.

  P

  růměrná spotřeba masa na osobu

  (včetně kojenců) za rok činí v Česku

  neuvěřitelných 80,3 kilogramu. To zna-

  mená bezmála čtvrt kila masa denně.

  Více než polovinu z toho představuje vepřo-

  vé, třetinu drůbeží, desetinu hovězí. Následují

  ryby, králičí maso, zvěřina, telecí… V posled-

  ních letech jsme si zvykli na řadu kampaní

  zaměřených na snížení spotřeby masa, nezříd-

  ka dokonce na jeho vypuštění z jídelníčku.

  Pokud však pomineme ty, kteří maso ze svého

  jídelníčku vyškrtli především z etických důvo-

  dů, je třeba masu přiznat, že pro kvalitní život

  člověka hraje významnou roli. Obsahuje totiž

  bílkoviny s takzvaným dlouhým řetězcem,

  které jsou stavebním kamenem našich svalů

  a kostí, stejně jako je maso bohatou zásobár-

  nou například železa, zinku a některých vita-

  minů, které lidské tělo potřebuje a jen těžko je

  čerpá z jiných zdrojů.

  CO JE KONVENČNÍ MASO?

  Proč se tedy v souvislosti s masem mluví o škod-

  livosti? Může za to především opravdu nadměr-

  ná spotřeba (a u masa stejně jako u jiných věcí

  platí, že všechno má člověk jíst s mírou), ale také

  to, že Češi konzumují mnoho nekvalitních uze-

  nin a maso především z takzvaných konvenč-

  ních chovů. „Když vynecháte extrémy, které jsou

  bohužel docela běžné, jako je křehčené kuřecí

  nebo nastavované mělněné maso, využívání

  separátu a živočišné bílkoviny při výrobě uzenin

  a podobné lahůdky, tak problém spočívá v cho-

  vu zvířat, v jejich transportu a ve způsobu poráž-

  ky, stejně jako v jejich překotném růstu podporo-

  vaném stravou, která připomíná spíše výživu pro

  kulturisty, a v hrozivých podmínkách velkocho-

  vů,“ vysvětluje David Kukla, autor kodexu kvality

  řetězce zaměřeného na kvalitní potraviny. „To

  už se z etiket v běžných obchodech nedozvíte,

  ovšem kvalita z právního hlediska nemá chybu.

  Hovězího masa se většina

  lidí stále bojí. Obává se,

  že bude tvrdé. Pokud však

  vyberou maso z kvalitního

  chovu, nejsou obavy

  namístě 

  Smutná pravda je,

  že většina masa, které

  kupujeme, pochází

  zvelkochovů, kde zvířata

  nemají dostatečný pohyb

  ani péči. Přitom právě

  to se odráží na kvalitě

  masa, na jeho křehkosti,

  ale především na jeho

  chuti. Navíc si dnes

  opravdu kvalitní maso

  zmenších farem můžeme

  bez problému koupit přes

  internet.

  MUSÍME VĚDĚT,

  CO JÍME

  Inzerce ▼

• Strana 29

  Jak si užít DOBROU CHUŤ

  Czech

  Provázíme vás životem

• Strana 30

  30 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  Text: David Laňka, foto: Fotolia

  To, co jde ruku v ruce se zvyšující se spotře-

  bou a souběžným tlakem zákazníků, je tlak

  na cenu, kterému se prodejci přizpůsobují.

  Pevně věřím, že jíst o polovinu méně masa,

  ale kvalitního, vyjde domácnost finanč-

  ně srovnatelně.“ A dodejme, že náš trávící

  trakt, a zdraví vůbec mnohem lépe.

  Jak už bylo řečeno, v prodejnosti vede

  v Česku vepřové a kuřecí, následova-

  né hovězím. Smutné je, že všechno se

  knám dováží ve velkém z různých, občas

  pochybných zdrojů. Nejčastěji jde o dovo-

  zy zPolska a Německa. To vás jako konzu-

  menta velmi limituje v tom, abyste měli

  kontrolu o kvalitě chovu porážkových

  zvířat. Na co se tedy zaměřit při výběru

  masa, aby bylo opravdu dobré a mělo

  chuť? Bohužel je třeba si připustit, že na

  první pohled v obchodě nemáte moc šancí

  cokoliv poznat. Musíte se spolehnout jen

  na to, co je na etiketě. Je však dobré sledo-

  vat, jaké maso kupujete, odkud je ajakou

  má chuť. Jistě se vám už také stalo, že jste si

  koupili vepřové maso, které už při naklepá-

  vání bylo mazlavé apo přípravě mělo nija-

  kou chuť. To je dáno nekvalitním krmivem,

  respektive krmnou směsí, která se takto na

  kvalitě masa projeví. Výsledek je, že sice

  koupíte vepřovou kýtu levně, ale moc si na

  ní nepochutnáte. Bude tedy dobré se příště

  vepřovému z daného koncernu vyhnout.

  ČEMU VĚNOVAT POZORNOST

  Pokud jde o drůbež, věnujte při nákupu

  pozornost stavbě kuřete. Pokud má totiž

  menší prsa a silnější běhy, je to indikátor

  toho, že kuře mělo v průběhu svého živo-

  ta dostatek pohybu, což se projeví na jeho

  šťavnatosti a křehkosti. Jen pro zajímavost –

  ve zmíněných konvenčních chovech ros-

  te kuře pouhé dva, maximálně tři týdny,

  během svého života má minimální prostor

  pro pohyb a pak jde na porážku. Ta je pře-

  vážně masová; kuřata chytá stroj, porazí je,

  oškube. Při tradičním způsobu kuře roste

  kolem čtyřiceti dnů, může se proběhnout

  aporážka probíhá jinde než chov. To všech-

  no se pak odrazí na kvalitě masa, které je

  chutnější, šťavnatější a „nevystresované“.

  Pokud totiž kuřata nejsou vystavena tomu,

  že je pás žene vstříc smrti, je jejich maso

  křehčí. I tak by se však správně mělo kuře na

  den až dva vyvěsit, aby se svaly zbavily křečí.

  O porážce platí totéž i v případě hovězího

  dobytka. Podmínky, které skot v konvenč-

  ních chovech má, jsou opravdu žalostné.

  Krávy se porážejí v těsné blízkosti ohrad,

  kde vyrůstají, jsou tak vystaveny neustálé

  přítomnosti budoucí smrti. A po ní? Maso

  je zpracováno a bezprostředně poté smě-

  řuje na pulty. Stažené, křečovité. Maso je

  tvrdé a příčina tkví právě v jeho zpracování.

  I hovězí by se totiž po porážce mělo „vyvě-

  sit“. Zhruba dva týdny by mělo odpočívat

  v chladicích boxech, aby zkřehlo. Bohužel

  to pro zpracovatele znamená, že jednak by

  musel mít další haly a jednak to, že maso

  během této doby ztratí na objemu a váze

  a zkrátka vynese míň. Aby alespoň částeč-

  ně v konvenčních chovech zamezili tomu,

  že maso bude opravdu tvrdé, „křehčí“ ho.

  To znamená, že do něj vpravují vodu. Tím

  nabyde na váze, takže zákazník koupí

  poměrně draze vodu, která se při zpraco-

  vání odpaří.

  BIO KVALITA

  Takže co dělat, aby měl člověk na talíři

  skutečně kvalitní maso? Pokud ho neku-

  puje od známého sedláka, kde se mohl

  přesvědčit o tom, jak zvířata žijí a čím jsou

  krmena, je nejspolehlivějším indikátorem

  kvality označení BIO. Protože toto ozna-

  čení mohou užívat jen ty chovy, kde zvíře

  vyrůstá přirozeně, bez zbytečných léčiv

  akde má dostatek prostoru v co nejpřiro-

  zenějších podmínkách.

  Bylo by na samostatný článek, co všech-

  no BIO je a není. A je otázka, zda je možné

  v našich podmínkách zajistit stoprocentní

  BIO. Farmář nemůže nikdy zcela ohlídat,

  aby k němu z vedlejšího pole silnější vítr

  nezavál nějaké chemické látky nebo aby

  neprosákly spodními vodami. Ale používat

  tyto argumenty jako důvod odmítnutí BIO

  by nebylo fér. Půda biofarem několik let

  prochází před startem produkce takzva-

  ným přechodným obdobím, kdy se čistí,

  aby se zbavila obsažené chemie z předcho-

  zího intenzivního zemědělství a plodiny či

  zvířata na ní pak produkované už do kon-

  taktu s chemií nepřišly. Biofarmář si také

  nemůže jen tak jednoduše půjčit řekněme

  kombajn od souseda, protože ten by mohl

  být kontaminovaný. Na dodržování všech

  předpisů dohlížejí i každoroční kontroly

  dohledových orgánů.

  A jak je to s uzeninami? „Jednoduše se

  dá říct, že opravdu kvalitní uzeniny nejsou

  nikdy levné. Musejí obsahovat maso, což

  se projeví v ceně. Kromě ní se rámcově

  vyplatí hlídat i obsah masa v procentech,

  ale tady už byste museli mít povědomí,

  kolik je správně třeba u párku, špekáč-

  ku a podobně,“ říká David Kukla. „Je ale

  samozřejmě nesmysl očekávat párky nebo

  dušenou šunku se stoprocentním obsa-

  hem masa, to je technologicky nemožné.

  A pak je potřeba sledovat, zda neobsahují

  zbytečné chemické přísady a konzervanty.

  Doporučuji se obloukem vyhnout výrob-

  kům, kde soupiska éček ve složení připo-

  míná telefonní seznam, například včetně

  glutamátu (E621).“ Obecně lze říct, že uze-

  niny by náš jídelníček měly spíše doplňo-

  vat než tvořit.

  ■

  Aby hovězí maso bylo opravdu lahodné, je třeba, aby krávy měly dostatek pohybu

  na pastvinách a ideálně aby měly přirozenou stravu. Tou nejsou krmné směsi

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  „Ve velkochovech roste

  kuře dva až tři týdny.

  Přitom správná doba

  jeho růstu by měla být

  čtyřicet dní.“

• Strana 31

  ®

  ®

  Máte ucpaný nos? Špatně se vám dýchá?

  Cítíte se jako pod vodou? Sáhněte po:

  Sinex VickS Aloe A eUkAlYPTUS

  CZ/VCK/16/0014b

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Sinex Vicks aloe a eukalyptus 0,5 mg/ml (oxymetazolin), nosní sprej.

  3v1 PRO ÚLEVU OD UCPANÉHO NOSU

  1. OD PRVNÍCH MINUT

  2. PO

  3. OSVĚŽUJÍCÍ VŮNĚ

  ALOE A EUKALYPTU

  12H

  LBVI_180034_Sinex pacienti_Maximum_210x297.indd 1 08.01.18 13:48

• Strana 32

  32 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  NOVINKY z lékáren Dr.Max

  NA LETNÍ CESTY

  Při letních výpravách za teplem se určitě vyplatí

  myslet na cestovní lékárničku a v té souvislosti

  třeba i na to, že to se sluncem člověk někdy doká-

  že pořádně přehnat a na sklonku dne se chvěje

  nikoliv blahem, ale horečkou a přemíra dovo-

  lenkových zážitků je to poslední, kvůli čemu by

  mu třeštila hlava. Novinka vlastní značky Dr.Max

  Parapyrex Combi se užívá právě při horečkách,

  migrénách a k úlevě od bolestí hlavy, ale i zad,

  zubů či při menstruačních bolestech. Po konzul-

  taci s lékařem lze lék užívat i k potlačení bolesti

  při revmatických onemocněních, jako je artróza.

  DĚTSKÁ TRAUMATA STRANOU!

  Rybí tuk či olej má zejména starší generace spojený shrů-

  zou polykání něčeho, co se na lžíci nezadržitelně blíží

  kústům, a polknutí je zkrátka nutné vydržet (málem pře-

  žít). Až do šedesátých let to byla zejména během zimního

  období v českých školách vcelku běžná věc, a třebaže

  na ten zážitek pamětníci často nevzpomínají s lás-

  kou, své dobré důvody tato praxe měla. Mezitím

  čas oponou trhnul a změnila se jak praxe ve ško-

  lách, tak chuť rybích olejů. O tom, že jejich užívání

  je zdraví prospěšné, nikdo nepochyboval ani dřív

  anepochybuje ani dnes. Koneckonců Svěrákův film

  Obecná škola přibližuje přednosti přípravku velmi

  přesvědčivě. A dnes je lze využít příjemněji třeba

  i díky vlastní značce Dr.Max, pod níž se do lékáren

  právě teď dostává Omega 3 rybí olej s přírodním

  citrusovým aromatem, díky němuž je chuť přípravku

  takřka lahodná (zkušenost redakce). U ryb se hod-

  ně sleduje původ – v tomto případě jde o volně

  žijící tresky ze Severního moře. Vedle esenciálních

  Omega-3 mastných kyselin obsahuje olej i vitaminy A,

  D a E. Zatímco „áčko“ přispívá k normálnímu stavu pokožky, sliznic a zraku,

  „déčko“ krom jiného podporuje normální stav kostí, svalů a zubů a „éčko“ je

  respektovaný antioxidant. Stačí lžička oleje denně a tohle všechno dosta-

  nete do těla.

  Text: a foto: archiv Dr.Max

  PRO KRÁSNÁ SELFIE Z DOVOLENÉ

  Opar na rtu může pořádně znepříjemnit život. V létě k jeho

  vzniku přispívá řada faktorů jako stres, alergická reakce na

  potraviny či sluneční záření nebo třeba nachlazení z klimatiza-

  ce. Přírůstek do rodiny produktů vlastní značky Dr.Max Herpes

  Care je gel, který vytvoří transparentní biofilm. Ten dokáže

  opar překrýt a brání jeho rozšíření. Podporuje mechanismus

  hojení, zkracuje čas léčení a zároveň snižuje bolest či svědění.

  Je to zkrátka ideální ochrana pro ošetření rtů, které se potýkají

  s těmi nepříjemnými puchýřky.

  KTERÝ TĚLESNÝ ORGÁN JE NEJVĚTŠÍ?

  Aniž si to uvědomujeme, je to kůže. Slouží nám jako štít, a tak jí léto

  dává pěkně zabrat. „Až dvě třetiny kožních nádorů vznikají kvůli

  tomu, že se lidé vystavují škodlivému slunečnímu záření,“ upo-

  zorňuje MUDr. Gabriel Pallay, ředitel odborného rozvoje lékáren

  Dr.Max, a dodává: „I když úmrtnost na rakovinu kůže neroste tak

  strmě jako její výskyt, melanom patří k nejfatálnějším nádorům.

  V posledních letech umírá v Česku na zhoubný melanom každo-

  ročně přes 400 lidí.“ Téměř 160 melanomů bylo diagnostikováno

  v letošním Stanu proti melanomu, na kterém se lékárny Dr.Max

  podílely už potřetí jako generální partner. To je vyšší záchyt než

  vuplynulých letech a dokazuje to, že obyvatelé Česka stále podce-

  ňují nebezpečí slunečního záření. Je to jasné varování před nastu-

  pující sezónou. Všechny lékárny Dr.Max se v posledních letech

  zaměřily na péči o pokožku systematicky. Asi v sedmi desítkách

  z nich fungují dermocentra a sortiment léčivé dermokosmetiky

  ipřípravků na ochranu kůže před sluncem je velmi široký.

• Strana 33

  www.drmax.cz 33

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

   vysoký stupeň ochrany

  • garantovaná voděodolnost

  • extrakt zmořské „zlaté“

  řasy Laminaria Ochroleuca

  TO NEJLEPŠÍ

  POD SLUNCEM

  equilibria-cosmetics.cz

  Exkluzivně vlékárnách

  anae-shopu drmax.cz.

  Equilibria-05-2018-210x125mm.indd 1 5/24/18 6:31 PM

  NA SEZONU SE LZE VYBAVIT I ZDARMA…

  … pokud má tedy člověk trochu štěstí a sleduje Instagram

  Dr.Max. Ten nejenže má schopnost potěšit oko, ale dokáže

  i obdarovat. Každé tři až čtyři týdny tu lze nalézt soutěž. Za

  dobu, co lékárenský Instagram existuje, si výherci odnesli

  už bezmála sedmdesát produktů. Výběr produktů je často

  navázán na sezonu, v níž soutěž probíhá, a léto nemůže být

  výjimka. Sledujte nás a dozvíte se víc!

  ABY KŮŽE NETRPĚLA

  VÍC, NEŽ MUSÍ

  O přednostech léčivé

  dermokosmetiky Uriage

  informuje redakce Maxima

  takřka se železnou

  pravidelností a výjimku

  neudělá ani tentokrát. Ten,

  kdo používá přípravky z řady

  Bariéderm, ví, že chrání před

  škodlivými vlivy slunečního

  záření. Novinka CICA-Crème

  50+ s obsahem mědi a zinku

  nabízí hned dvě výhody

  vjednom: jednak má vysoký

  ochranný faktor a jednak hojí

  poraněnou pokožku. Je to zkrátka

  reparativní a zklidňující krém, který

  zároveň chrání před sluncem.

  Exkluzivně v lékárnách Dr.Max

  ataké v jejich e-shopu

  www.drmax.cz.

  Inzerce

• Strana 34

  Kde můžete studovat?

  Pojďte studovat obor:

  DIPLOMOVANÝ FARMACEUTICKÝ

  ASISTENT

  FARMEKO – Vyšší odborná škola

  zdravotnická a Střední odborná

  škola, s.r.o.

  Znojemská 4880/76, 586 01 Jihlava

  Tel.: +420 567 306 261

  Mob.: +420 739 387 973

  E-mail: farmeko@farmeko.cz

  Web: www.deefacko.cz

  Web: www.farmeko.cz

  Vyšší odborná škola, střední

  škola, jazyková škola s právem

  státní jazykové zkoušky,

  základní škola a mateřská

  škola MILLS, s.r.o.

  Náměstí 5. května 2/12,

  250 88 Čelákovice, Praha-východ

  Tel.: +420 326 999 342

  E-mail: info@mills.cz

  Web: www.deefacko.cz

  Web: www.vos.mills.cz

  Střední zdravotnická škola

  a Vyšší odborná škola zdra-

  votnická Brno, Merhautova,

  příspěvková organizace

  pracoviště Lipová 18, 602 00 Brno

  Tel.: +420 543 247 951

  E-mail: podatelna@szslipova.cz

  Web: www.szsmerh.cz

  Střední zdravotnická škola

  a Vyšší odborná škola zdravot-

  nická, Kolín, Karoliny Světlé 135

  se sídlem Karoliny Světlé 135,

  280 50 Kolín

  Tel.: +420 321 720 236

  E-mail: sekretariat@zdravotka.cz

  Web: www.zdravotka.cz

  Střední zdravotnická škola

  a Vyšší odborná škola

  zdravotnická Plzeň

  Karlovarská 99, 323 17 Plzeň

  Tel.: +420 378 015 224

  E-mail: zdravka@zdravka-plzen.cz

  Web: www.zdravka-plzen.cz

  Vyšší odborná škola zdravotnic-

  ká a Střední zdravotnická škola,

  Hradec Králové

  Komenského 234,

  500 03 Hradec Králové

  Tel.: +420 495 075 111

  E-mail: zshk@zshk.cz

  Web: www.zshk.cz

  Vyšší odborná škola zdravotnic-

  ká a Střední zdravotnická škola

  Praha 1

  Alšovo nábřeží 6, čp. 82,

  110 00 Praha 1

  Tel.: +420 221 771 111

  E-mail: voszaszs@szspraha1.cz

  Web: www.szspraha1.cz

  Střední zdravotnická škola

  a vyšší odborná škola zdravot-

  nická, Karlovy Vary, příspěvková

  organizace

  Poděbradská 1247/2, 360 01 Karlovy Vary

  Tel.: +420 353 233 936

  E-mail: sekretariat.skoly@zdravkakv.cz

  Web: www.zdravkakv.cz

  Láká Vás práce

  na lékárně?

  www.drmax.cz

  Dr Max inzerce studenti A4 2.indd 1 28. 5. 2018 13:13:22

  Inzerce 2× ▼

• Strana 35

  NEŠTÍPE, NEBARVÍ,

  BEZ ZÁPACHU

  BALENÍ NA CESTY

  BEZ POUŽITÍ VODY

  Dettol antibakteriální

  gel na ruce

  ZÁKLADNÍ INFORMACE O PŘÍPRAVKU PODLE SCHVÁLENÉHO SPC.

  Dettol 0,2% antiseptický sprej. Složení: benzalconii chloridum 0,2 g ve 100 ml roztoku. Indikace: K antiseptickému čištění drobných ran. Dávkování a způsob podání: Kožní podání.

  Pouze k příležitostnému, místnímu, krátkodobému použití. U dospělých a dětí starších 12 měsíců: Aplikuje se na čerstvé drobné rány s cílem eliminovat běžné bakterie doprovázející

  infekce drobných ran. Přípravek se musí nanést tak, aby pokryl celou ránu, přičemž v případě opětovného otevření rány jej lze aplikovat znovu. V případě potřeby lze k odstranění

  přebývající tekutiny použít čistý kapesník nebo bavlněný tampón. Používá se jednou za 24 hodin, a to po dobu maximálně 3 až 5 dní. Nesmí se používat dlouhodobě. U dospělých

  a dětí starších 6 let: Na každou ránu nanést dávku (1 až 2 stříknutí) pouze jednou a nechat působit 5 minut. U dětí ve věku 1 až 6 let: Na každou ránu nanést dávku (1 stříknutí) pouze jednou (během jednoho použití lze

  ošetřit maximálně 4 rány) a nechat působit 5 minut. Přípravek není určen ke zlepšení hojení ran ani není určen k použití pro zlepšení hojení ran. Kontraindikace: děti ve věku 1 roku nebo mladší; známá přecitlivělost

  na benzalkonium-chlorid nebo na kteroukoli z pomocných látek. Upozornění: Pouze k zevnímu podání. Nepoužívat okolo očí, genitálií ani uší, neaplikovat do úst ani na velké plochy těla, které přesahují 5 % celkového

  tělesného povrchu. Nevdechovat. V případě náhodného kontaktu s očima propláchnout oko velkým množstvím studené vody. Obsahuje propylenglykol a může způsobit podráždění kůže. Benzalkonium-chlorid může

  být při současném použití mýdla nebo jakéhokoli jiného surfaktantu deaktivován. Těhotenství a kojení: Nepředpokládá se, že by použití během těhotenství a kojení bylo spojeno se škodlivými účinky, kožní absorpce

  je minimální. K zamezení požití přípravku kojencem se během období kojení nedoporučuje aplikace na prsy. Interakce: Žádné specifi cké studie nebyly provedeny; proto nemůže být doporučeno používání s jakýmkoli

  dalším lokálním přípravkem. Nežádoucí účinky: Postmarketingové zkušenosti neukazují žádné nežádoucí účinky specifi cké pro lokální aplikaci přípravku; byly omezeny na takové, které jsou obvykle hlášeny u lokálních

  antiseptik. Obecně platí, že výskyt nežádoucích účinků u lokálních antiseptik je velmi vzácný (< 1/10 000), pro podrobnější informace viz SPC. Držitel rozhodnutí o registraci: Reckitt Benckiser (UK) Ltd., 103-105 Bath

  Road, Slough, Berkshire, Velká Británie. Registrační číslo: 32/138/10-C. Datum revize SPC: 14. 12. 2012. Výdej léčivého přípravku není vázán na lékařský předpis. Přípravek není hrazen z prostředků veřejného

  zdravotního pojištění. Další informace získáte v souhrnu údajů o přípravku (SPC) nebo na adrese: Reckitt Benckiser (Czech Republic), spol. s r. o., Atrium Flora, Budova B, Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3, Tel:

  +420 227 110 141. Datum vypracování materiálu: květen 2018.

  Likviduje běžné bakterie, které infikují drobné rány

  – léčivá látka benzalconii chloridum

  Bez obsahu jódu

  Rychlá aplikace formou spreje na ránu

  Praktické balení na cesty

  Ničí 99,9% bakterií a virů

  Ideální po použití veřejných toalet, před jídlem a kdykoliv

  jindy pro pocit perfektně čistých rukou

  Biocidní účinek po 60 sekundách

  Dettol antibakteriální gel na ruce: Používejte biocidy bezpečným způsobem.

  Před použitím si vždy přečtěte označení a informace o přípravku.

  Dettol 0,2%

  antiseptický sprej

  K antiseptickému čištění drobných ran

  a zabránění infekce v místě poranění.

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 22. 5. 2018 10:02:4622. 5. 2018 10:02:46

• Strana 36

  Patří mezi nejžádanější španělský export a se svou ženou Penélope

  Cruz, která je označována za nejkrásnější Španělku, tvoří už dlouhé roky

  stabilní pár a vychovávají dvě děti. Mohl by chodit s hlavou v oblacích,

  ale on raději chodí bosý po kamenitých cestách.

  Dlouhá léta jste si pěstoval image milovníka,

  a pak jste najednou přehodil výhybku a začal

  hrát hodně rozporuplné charaktery. Co vás

  vedlo k téhle změně?

  Rád bych odpověděl, že to byl nějaký záměr,

  ale hrál v tom největší roli hlavně můj pocit, že

  vrolích milovníků se už nemám kam posunout.

  A já strašně nerad stojím na místě. Mám rád risk

  atohle byl risk na druhou.

  Který nemusel vyjít…

  Nemusel. To bych se pak vrátil k těm milovníkům.

  Ale naštěstí vyšel a myslím, že to je tak pro mě

  ipro diváky zajímavější (smích).

  Z Hollywoodu vám prý chodí stohy scénářů,

  ale vy většinu z nich odmítáte. Proč?

  Zatím jsem hrál jen v několika skutečně hol-

  lywoodských filmech. Ale hned ten první –

  Collateral – mě nesmírně bavil. Byla to pří-

  ležitost poznat Ameriku, Los Angeles, Toma

  Cruise. A během něj, ale i při natáčení těch dal-

  ších jsem získal jedno opravdu velmi důležité

  poznání. Nezáleží na tom, jestli je film americ-

  ký, nebo evropský, ze současnosti, nebo histo-

  rický. Všude se při natáčení říká akce, stop, všu-

  de jde všem o dobrý výsledek. Jediný rozdíl je

  v tom, že v Americe na to všechno prostě mají

  více peněz.

  Přišel na rozhovor

  vdžínách, bílém triku

  avkožené bundě. Posadil

  se za stůl, dal nohu přes

  nohu, a když se usmál tím

  svým širokým úsměvem,

  bylo mi jasné, co na něm

  holky mají. Odpovídal

  nenuceně, otázkám se

  nevyhýbal a na závěr

  poděkoval, že o rozhovor

  sním máme zájem. Javiere,

  kdo by neměl?!

  JAKÝ JE JAVIER

  BARDEM?

  36 www.drmax.cz

  Javier Bardem

  O SVÉ ŽENĚ

  MLUVÍM RÁD

  |

  ROZHOVOR

  |

  Text: David Laňka, foto: Profimedia a archiv redakce

• Strana 37

  Zájem o vás tam však neutuchá. V pře-

  hledu filmů, které máte točit, se to

  hemží zajímavými tituly a tvůrci.

  Tyhle avizované filmy! Před několika lety

  jsem brouzdal po internetu a našel jsem

  tam, že mám s Martinem Scorsesem natá-

  čet film Silence. Úplně jsem se nadchnul,

  protože pracovat s režisérem Scorsesem

  je můj sen, a volal jsem agentovi, co je na

  tom pravdy. On mi bohužel řekl, že nic.

  Takže jsem měl smůlu. Ale jedno poučení

  z toho plyne.

  Jaké?

  Že člověk nemůže věřit všemu, co najde na

  internetu.

  Jaké to je, převtělovat se do jiných

  postav?

  Obohacující. Proniknete do myšlení jiných

  lidí a to vám pak pomáhá pochopit jejich

  jednání, nesoudit je jen ze svého úhlu

  pohledu. A také můžete dát průchod tem-

  ným stránkám svého já, která jinak musíte

  mít pod kontrolou. Což ale neznamená,

  že když hraju zabijáka, musím v sobě najít

  touhu někoho zabít. Ačkoliv kdo z nás

  někdy nemá chuť někoho zardousit, když

  ho štve, co?

  Ve svých rolích často pácháte násilí.

  Nemáte s tím někdy morální problém?

  Kdybych točil film, ve kterém nepůjde onic

  jiného než pozabíjet co nejvíce lidí, tak

  bych s tím problém měl. Ale myslím, že nic

  takového jsem zatím nenatočil. Vždycky šlo

  o to, že jsme násilnými scénami chtěli něco

  říct, sdělit, poukázat na amorálnost postav

  a jejich činů. Samozřejmě jsou tu pak role

  ve filmech jako Skyfall nebo Piráti z Karibiku,

  ale myslím, že v těch byly tyto scény velmi

  decentní a že i tam platilo, že zlo nakonec

  bylo potrestáno.

  Věříte, že to tak v životě je?

  Všichni víme, že není. Ale je důležité v to

  nepřestat věřit, protože kdybychom si při-

  pustili, že zlo vyhrává častěji než dobro,

  bude to konec našeho lidství.

  Nemohu se nezeptat na vaši spolupráci

  s Milošem Formanem na Goyových pří-

  zracích, kde jste si zahrál roli zrůdného

  inkvizitora. Vzal jste ji kvůli scénáři,

  nebo kvůli Formanovi?

  Kvůli Milošovi. On byl legenda. Každý

  herec snil, že ho obsadí do svého filmu!

  A byla radost s ním pracovat. Byl jedineč-

  ný a nesmírně zábavný. Jeho věčný klid

  byl nakažlivý. Člověk má stále tendence

  nervovat se, ale po práci s Milošem se už

  na všechno díváte stylem: Dám do toho

  všechno, ale když to nedopadne, svět se

  kvůli tomu točit nepřestane.

  Váš Lorenzo se ve filmu v jednu chví-

  li ocitne na pomezí mezi rozumem

  acitem. Nastolí inkvizici, aby očistil lid

  od hříchu, a pak znásilní dívku. Máte pro

  jeho činy pochopení?

  Dokážu si je vysvětlit, ale pochopení pro

  ně nemám. On podle mě ani nemá srdce.

  A přestože je mnich, myslím, že ani nevě-

  ří v Boha. Jenom v moc. A ve svůj vlastní

  úspěch. Pro ten je ochoten udělat cokoliv.

  Třeba poslat lidi na mučidla. Teprve na kon-

  ci svého života začne projevovat skutečné

  emoce, ale to už je pozdě.

  Takových lidí je dnes více než dost.

  Máte pravdu. Myslíme si, že když nedo-

  sáhneme úspěchu, jsme na tomto světě

  zbyteční. A úspěšnost se měří penězi

  amocí. Když nemáte ani jedno, jste spo-

  lečností odepsaný. Proto se lidé chovají

  bezcharakterně.

  Proč se podle vás ve jménu víry a lásky

  páchají ta největší zla?

  Protože jsme století utvrzováni v tom, že

  když s námi někdo nejde v jedné linii, tak

  jde proti nám. Ve jménu Boha, Alláha ajá

  nevím čeho ještě prosazujeme vlastní

  pohled na život a nejsme ochotni tolerovat

  pohled jiný. A každý fanatismus plodí násilí.

  Je to začarovaný kruh.

  Mohu přejít k jinému, osobnějšímu

  tématu?

  Myslíte k Penélope? Ale jistě, mluvím o ní

  rád. Je sexy, krásná, skvělá herečka, která

  se nádherně směje a se kterou je radost žít,

  ale to asi víte.

  Jaké to je žít s ní, bohužel nevím…

  Tak o tom si nechte vyprávět! (smích) Už jen

  to, že se vedle ní probudíte, otočíte se na ni,

  aona tam leží vedle vás, krásně se směje…

  to vám ten den prostě začne úžasně a už

  ho nemůže nic zkazit.

  Dovolte ještě poslední otázku: Ve stu-

  dentských letech jste maloval a hrál

  ragby. Proč jste toho nechal?

  Protože jsem brzy pochopil, že v tom nikdy

  nebudu tak dobrý, jak bych chtěl. Což byl

  myslím můj největší přínos pro španělské

  malířství a sport. ■

  www.drmax.cz 37

  |

  ROZHOVOR

  |

  Javier Bardem

  O SVÉ ŽENĚ

  MLUVÍM RÁD

  S Penélope Cruz jsou svoji už osm let a mají spolu dvě děti.

  Tvoří jeden z nejobdivovanějších manželských párů

  V bondovce Skyfall si zahrál padoucha s blond přelivem.

  „Mám rád tuhle masku. Úchyl na první pohled,“ říká

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  Ilustrace: Marko Čermák

  Ch

  ceš-li rozumět kame-

  nům, musíš se poklonit

  zemi. Sklonit znamená

  se dotknout, být jako

  ony. Protože kdo jiný může kamenům rozu-

  mět než zase jenom kámen. Pozoruj je bez

  dechu, myšlenky nech běžet. Kamenům

  nepřísluší uvažovat, protože jsou a také

  budou. Ne ony, ale my lačníme po dechu

  a také po životě. Myslíme, protože nevíme,

  jestli tu budeme zítra. Čím víc toho nevíme,

  tím víc se snažíme na všechno přijít. A tak

  se z nejistoty zrodil člověk. Jeho pes, poto-

  mek vlka, jej doprovodil z pravěké jeskyně

  až do moderního domu. Spíš než nejis-

  totou trpěl hlady, často na řetězu, a také

  samotou. Říká se, že přátelství k lidem při-

  nesl právě pes, neboť opravdové přátelství

  je instinkt. Někdy opětovaný, jindy ne. Také

  se říká, že pes je přítel člověka, ne naopak.

  Abys lépe porozuměl svému psovi, buď

  jako on, spoléhej na instinkt: moc nemluv,

  spíš běhej, očichej všechno, co ti voní

  (psům voní téměř všechno). Jídlem neplýt-

  vej, raději je zahrab u plotu na zahradě, na

  horší časy. Buď vytrvalý jako vlk, je to jeho

  vlastnost, aza hluboké noci vyj dlouze na

  měsíc: „Vaúú, vaúúú…“ Pokud se k tobě při-

  pojí tvůj pes, věz, že patříte k sobě. Neboť

  není nad společné kořeny.

  Přivřu-li oči, vidím ho v proudu let.

  Slyším popěvek, kterým jsem na něj volá-

  val: „Bóójků, Boječkůů, Bóójku, Bóóječku!“

  Přišel, většinou přiběhl, když byl za plo-

  tem, tak ho přeskočil anebo přelezl. Bylo

  mi tenkrát deset a jemu dva. Vlastně jsme

  byli stejně staří, protože jeden psí rok prý

  vydá za pět lidských. Kdyby byl můj pes

  Bojar člověk, možná by se mnou chodil na

  3. zédéešku v ulici Školská v Zábřehu na

  Moravě. Možná by se mnou seděl v jedné

  lavici, místo spolužačky Jany Pěníčkové,

  adělal ještě větší vylomeniny než já. Třeba

  by na otázku potřeštěné soudružky uči-

  telky Žváčkové „Kdo chybí?“ odpověděl:

  „Haf, haúúúú!“ A ona by si nevěděla rady,

  protože si ji nevěděla s naší třídou i bez

  Bojara ana třídních schůzkách před rodi-

  či pravidelně plakala. Definitivně ztratila

  nervy, když Bojar dole před školou později

  skutečně zaštěkal.

  Můj pes se narodil feně Barušce, v Rájci,

  kam jsem s maminkou a sestrou často jez-

  dil na kole za babičkou Marií. Bylo to čtyři

  kilometry od rodného Zábřehu, ve starém

  domě pana Najpávra v roce 1973. Dodnes

  si pamatuju jeho na bílo natřené stěny

  ičernou térovou střechu. Starý pán, jemuž

  bylo tenkrát kolem devadesátky a jenž

  bojoval za první světové války uVerdunu,

  sedával před domem a kouřil z dlouhé

  porcelánové fajfky. Vedle, s hlavou vztyče-

  nou, německý ovčák Šarik, obrovskej čer-

  nej hafan s kožichem plným blech. Často

  na nás ze zahrady štěkal, když jsme s bra-

  trancem Jirkou házeli kameny ze skalky

  za domem na plechovou střechu jakéhosi

  přístřešku. Hráli jsme si na válku. „Bum!“

  ozval se výbuch, jako když hodíš handgra-

  nát. „Bim, bum, bác!“ kameny létají vzdu-

  chem dolů, čím větší šutr, tím větší výbuch.

  Jakmile dole vrzly dveře, lehli jsme do

  zákopů a na frontě se rozhostilo ticho.

  „Šariku,“ ozval se strohý povel. „Ber je!“

  Oba jsme věděli, co to znamená. A tak

  jsme rovnou vzali nohy na ramena. Šarik,

  jenž byl v přepočtu psích a lidských let ješ-

  tě starší než samotný pan Najpávr, vyrazil

  na skalní defilé. Pozorovali jsme ho z dál-

  ky mezi stromy. Byl chytrý, věděl, že nás

  nedohoní. Když dofuněl k první zatáčce,

  Přes všechny PLOTY

  Josef Habas Urban

• Strana 39

  www.drmax.cz 39

  zastavil se azačal výhružně své: „Hau, hau!

  Hau, hau!“ Špatně vyštěkával, protože

  mu chyběly zadní zuby. A ty jsou pro psa

  nejdůležitější.

  „Tak který si vyberete?“ zeptal se sta-

  rý pán a zabafal. Modrý kouř se vznesl ke

  stropu a my se sestrou na sebe na oka-

  mžik pohlédli. Potom jsme se oba jako na

  povel sklonili k malé dřevěné ohrádce pod

  kuchyňským stolem. Štěňátka tam zbyla

  již jenom čtyři. Pohladil jsem bez váhání to

  největší, se sluncem na plecích, a mrkl na

  ségru, jako že tenhle psík je ten pravý. Ten

  bude náš, teda ve skutečnosti můj, věděl

  jsem hned.

  „Mně by se líbila tahle bílá,“ zapípala

  tichým hlasem Pavlína, ale já mávl rukou,

  protože jsem byl už rozhodnutý.

  „Podívej, ségra,“ začal jsem výklad, „je

  to fena, tu si nemůžeme dovolit, co kdyby

  taky přinesla štěňata?“

  „No jo,“ Pavlína bezradně pokrčila

  rameny.

  „Co teda myslíš ty?“ Přesně na tuhle otáz-

  ku jsem čekal.

  „Toto je náš pes!“ vzal jsem ekáče do

  dlaní a položil si ho na prsa. „Bude se jme-

  novat Bojek!“ Šarik na zablešeném gauči

  pozorně zvedl hlavu a lehounce zavrčel.

  Pan Najpávr ho pohotově pohladil po hla-

  vě, jako by čekal, že se na mě chce vrhnout.

  Důvod by měl. Jeho dravé vlčí oči se dívaly

  do mých a já měl na okamžik pocit, že se

  ztoho zablešeného gauče fakticky vymrští

  a skočí mi rovnou po krku.

  „No tak, Šariku!“ pan Najpávr ho pohladil,

  „nech toho, ať si mladý pán v klidu vybere.

  Třeba nám pak přestane házet kamení na

  střechu!“

  Věděl, že s Jirkou podnikáme nájezdy na

  barák, a neřekl nikomu nic. Je to formát,

  napadlo mě, ale nemohl jsem říct ani slovo.

  A tak jsem dělal, jakože nic, ale ve skuteč-

  nosti jsem se červenal jako rak. Bojar se ke

  mně lísal a Pavlína ho spokojeně hladila.

  „Tak jo,“ řekla nakonec, „bereme ho!“

  Vzala ho ode mě a přivinula k sobě. Stál

  jsem před starým pánem a jeho psem

  jako u posledního soudu. Dívali se na mě

  oba abylo jasné, že s šutrákama a zákopa-

  ma vzadu za barákem je nadobro konec.

  Připadal jsem si jako nahý v trní, jak jsem

  se styděl. A tak jsem raději rychle vytá-

  hl z kapsy sežmoulanou dvacetikorunu

  apodal ji panu Najpávrovi.

  „Ať se má Bojar u tebe dobře,“ pohladil

  psíka v sestřině náručí a pak mi podal ruku.

  Kývl jsem horlivě hlavou, ale na kloudné

  slovo už mi nezbylo morálních sil. Jeho

  pevný stisk cítím čas od času ve své dlani

  i dnes a v hlavě nosím obraz i vůni toho

  dávno zmizelého domu.

  „A je náš!“ vykřikl jsem radostí hned za

  dveřmi. Psíka jsem od sestry vzal a posta-

  vil jej na zem. „Bóójku, Bóóječku,“ zanoto-

  val jsem jednoduchou melodii, „Bóójku,

  Bóóječku!“ Bojarovi se nožky pod vahou

  vlastního tělíčka ještě chvěly, ale udělal

  první krok. A šli jsme po návsi vedle sebe

  jako tři mušketýři. Tři dávní hrdinové.

  Nalevo si to hrdě vykračuju já, uprostřed se

  neobratně batolí Bojek, napravo se k psíko-

  vi ohlíží sestra Pavlína. Má dojem, že nám

  štěně nebude stačit. Jenže jak se ukázalo,

  stačilo, a jak.

  Aby měl psík pořádný výběh, přivezli

  jsme ho z Rájce v neděli večer do Zábřehu

  k babičce Anežce a dali ho do bedničky

  od okurek. Bojek ke mně hned od začátku

  přilnul. Asi ocenil, že jsem si ho vybral bez

  jakéhokoliv zaváhání, taky se mu líbilo,

  že jsem s ním trávil každou volnou minu-

  tu. Hned když jsem přišel domů ze školy,

  praštil jsem taškou v předsíni a běžel ze

  sídliště na ulici Československé armády

  přes Tunklovku na Křtalt k babičce. Chodil

  jsem kolem staré vily z první republiky,

  kde tenkrát bydlel pan učitel Chmela. Měl

  nezapomenutelné jméno Vladivoj, které

  mi připomínalo Bivoje ze Starých pověstí

  českých. A pan učitel byl stejně tak udatnej,

  a taky choval kokršpaněla Ámose. Hladil

  jsem si ho přes plot, když jsem chodíval

  za Bojarem. A pan učitel, když jednou stál

  u okna, se na mě usmál a zamával mi. Taky

  jsem zvedl ruku, spíš nesměle, protože já se

  s učiteli nikdy nepaktoval. Jenže Bivoj, teda

  pan učitel, měl pro mě, na rozdíl od paní

  učitelky Žváčkové, která mi jen každoden-

  ně dávala poznámky, opravdové pocho-

  pení. Byl to, snad kromě tělocvikáře pana

  Winklera, který uměl bezvadně lyžovat,

  jedinej učitel, se kterým se dalo rozumně

  mluvit. Pan Vladivoj zářil nadějí jako jiskřič-

  ka v temnotách obludně velké školy, kte-

  rou jsem neměl nikdy rád.

  Bojar mě vítal vždycky stejně: chviličku

  seděl, kroutil hlavou, jako to dělají psi skla-

  patýma ušima, čekal, až na něj zavolám to

  naše: „Bóójku, Bóóječku, Bóójku, Bóóječku!“

  Vyrazil jako blesk a hned mi trhal ze samé

  radosti nohavice. Když jsem ho zvedl do

  náruče, olizoval mi obličej ataky kousal do

  nosu. Stále cítím jeho horký štěněcí dech,

  plný života.

  Bojek rostl jako z vody. Určitě hlavně

  proto, že jsem mu nosil velké kusy masa

  ze školní jídelny. Chodil jsem pro ně

  vždycky po obědě. Zvláště, když byly říz-

  ky, měl opravdové hody. A paní kuchařka

  Léharová, jež pocházela z Rájce jako moje

  babička, mi nakládala velký porce nejen na

  talíř, ale taky do igeliťáku pro mého chlu-

  patého kamaráda. Hned na začátku jsem jí

  totiž řekl, že mám opravdového ovčáka od

  pana Najpávra. Pamatuju se, jak se na mě

  od okýnka usmála a pohladila mě po hlavě.

  Pak bramborovou kaši zakryl řízek velkej

  jako Amerika. Vždycky jsem snědl všechno,

  protože mi maminka říkala, že jídlo je boží

  dar. A Bojar snědl taky všechno, i když mu

  odarech a Bohu neříkal nikdo vůbec nic.

  Jednou v pátek, když jsem dovedl Bojara

  do našeho paneláku a dal mu do misky mlí-

  ko, si ho chtěla Pavlína pohladit.

  „No tak, maličký můj,“ nejprve ho mateř-

  sky pohladila a potom ho chtěla odtrhnout

  od misky. „No tak, pojď ke mně, malič-

  ký!“ Jenže to neměla dělat. Bojar se po ní

  ohnal, i přesto se ještě jednou pokusila,

  naposledy.

  „Vrr, raf, vrr, vrr,“ Bojar kolem sebe výhruž-

  ně seká.

  „Chce tě zakousnout!“ křiknu na ni

  zlegrace. „Utečme, ať nás nedohoní!“ Atak

  jsme oba utíkali pryč z kuchyně a vrčící ště-

  ně za námi. Sestřiny vykulené oči dávaly

  jasný signál, že tohle bere docela vážně,

  atak jsem si ještě přisolil. „Asi chce sežrat

  právě tebe!“ Dýchám naoko, jako že ze stre-

  su a z plných plic. „Řekni mi, ségra, proč?!“

  Dívám se na sestru, ale ona neodpovídá.

  Na čele se jí dělají vrásky jako staré babce.

  „Von jde fakt po mně,“ piští Pavlína, tím

  psíka k sobě ještě více popohání. Stojíme

  na gauči, není kam utíkat. Říkám si v duchu,

  že je tohle opravdicky ostrý štěně. To už je

  Bojar na gauči a cení své zoubky na svět,

  teda spíš na sestru, zatímco ona hbitě

  přeskočí na stůl a já za ní, aby se neřeklo.

  „Brácho, tak sakra, udělej něco,“ lapá po

  dechu Pavlína, „já ještě nechci umřít, vždyť

  je léto!“ Ta její slova si pamatuju dodnes.

  Ale komu by se chtělo umírat, natož pak

  vlétě. V tom se do pokoje vřítil otec Josef.

  „Tak ty budeš sestru strašit!“ zařval jak

  tygr Akbár, „kde mám řemen?!“ Věděl jsem,

  |

  POVÍDKA

  |

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  že je zle. Pavlína, téměř zalknutá strachy, na

  mě čučí jak na svatý obrázek. Jako by se mě

  ptala, co budeme teď dělat.

  „Jestli chceš žít,“ to už si nedělám ani

  trochu legraci, „tak poběž za mnou!“ Otec,

  hbitý jak panter v úzkých, běží do ložnice

  pro řemen. Oba se sestrou víme, že je zle.

  Bojar naštěstí už nevrčí, beru ho bez rozpa-

  ků do náručí, protože by otec v návalu zuři-

  vosti mohl přetáhnout i jeho. „Vypadnem

  odsud!“ šeptám důrazně ségře. „Jinak

  dostaneme po čuni všichni, i ty!“

  Z ložnice se ozývá stále větší lomoz. Je

  mi jasné a sestře taky, že otec hledá dlouhý,

  tlustý řemen.

  „Nemůže ho najít!“ mluvím polohlasem,

  „ale až ho najde?!“ Sestra má na krajíčku,

  skoro brečí. Mrknu na ni, v pudu sebezá-

  chovy vyrážíme z bytu i s Bojarem. Kouká

  kolem, jako mravenec na moře, které má

  přeplavat. Unikáme na poslední chvíli.

  To odpoledne jsem měl docela zřetelný

  dojem, že atomová bomba dnes u nás

  doma exploduje naprázdno.

  Venku nám bylo dobře a Bojar s námi

  poskakoval k Americe a taky k řece Sázavě,

  do které jsme z mostu u hospody zvané

  Rafanda házeli šutry. Granáty tentokrát

  nevybuchovaly na střeše u pana Najpávra,

  ale šplouchaly ve vodě pod námi. Co dělal

  to odpoledne otec, to nevím, ale já jsem si

  všiml, že na řece u lomu jezdí kluci na kaja-

  ku, a viděla to i moje setra Pavlína.

  „To je krása, co?“ zasnil jsem se, „myslíš, že

  jim ty lodě koupili rodiče?“

  „Možná že jo…,“ ségra pokrčila rameny,

  protože nevěděla, čí ty lodě jsou, „ale nám

  koupili psa a teď máme průšvih.“

  „No jo,“ přestal jsem snít a sklonil se

  kBojarovi. „Táta do večera vychladne, uvi-

  díš,“ hladil jsem psa a promlouval přitom

  k ségře, „mám to už vyzkoušený!“ Pavlína

  mě objala a Bojar žárlivě zaštěkal a přivinul

  se k našim nohám. Navečer, když jsme se

  vrátili, bylo doma ticho po pěšině, přesně

  jak jsem předpovídal.

  Do starého lomu u Sázavy se mnou cho-

  dil Bojar nejčastěji. S Mirkem Václavským,

  zvaným Ještěr, cikánkem Julkem Štrkačem

  a Markem Prokopem jsme se tam připra-

  vovali na opravdovou válku proti třem

  věžákům. Ty ležely přímo naproti našemu

  dlouhému paneláku v ulici Československé

  armády, kde jsme všichni v různých vcho-

  dech bydleli. Dodnes mu nikdo neřekne

  jinak než kravín.

  Ve starém lomu, kde se těžila rula, pro-

  bíhal náš výcvik. Kameny jsme házeli na

  přesně stanovené cíle a někdy taky po

  sobě. Pamatuju si, jak Marek dostal od

  kohosi šutrem kousek nad spánek. Měl

  štěstí, a přesto brečel, když vyplachovali

  ránu v řece Sázavě. Kolem jezdili stejně sta-

  ří kluci na kajacích mezi brankami a vyje-

  veně na nás koukali. Nejostřejší z celého

  výcviku byla střelba gumovými praky do

  ašek od piva. V lomu jich bylo po dělní-

  cích dostatek. Postavili jsme hezky jednu

  vedle druhé, pak naše kanonáda mohla

  začít. Nedovedete si představit tu sílu letec-

  ké gumy 10×10 nadvakrát natažené mezi

  dřevěnou vidlicí. Uprostřed kožený lapač,

  do kterého jsme spíše než kameny vkládali

  ocelové kuličky z ložisek. Průraznost byla

  přímo strašlivá. Sklo se rozletělo jako nic

  apři zásahu zdi se v omítce vyrazila díra až

  na cihly.

  Naše těla snesla téměř všechno. Byli

  jsme mladí a taky blbí, proto nás ani před-

  stava vlastní smrti neděsila. Naše srdce pře-

  kypovala dychtivostí a odvahou.

  „Nabít!“ velím ze střeleckého stanoviště.

  Před námi v řadě padesát lahví. Padesát

  skopčáků jsme říkávali. Praky se natahu-

  jí jeden po druhém. Čím více síly dáš, tím

  rychleji olověnka vyletí.

  „Pal!“ ozve se krátce. Kulky hvízdají vzdu-

  chem. Sklo se tříští, střepiny ve vzduchu

  explodují. Rota lahví se poroučí k zemi, kácí

  se, pokořená kluky z kravína.

  Bojar leží vedle mě v zákopu, mám ho

  připoutaného k noze, aby ho před námi

  vpoli nesmetla zbloudilá kulka.

  Ani plechová vrata strážní věže nevydr-

  žela. Nevím proč, ale vždycky byla prázdná.

  Kulky prolétávaly plechem, jak by to byl

  jenom papír. Nikdo tu nehlídal ani opuště-

  né drtiče či dlouhé dopravníky, ani železné

  buldozery. Ty se nám líbily ze všeho nejvíc,

  protože připomínaly tanky. Prolezli jsme je

  úplně všechny a Bojar s námi. Žádná pře-

  kážka mu nebyla cizí. Bylo už pozdě odpo-

  ledne, když na nás Julek zavolal: „Polezte ke

  mně, něco jsem našel!“

  V okamžiku jsme byli všichni nalezlí

  v prosklené kabině tanku a svorně se

  dívali do jediného bodu. Tím byl železný

  klíč v zapalování. Jen Bojar, jenž se právě

  vyškrábal po železných schůdcích, zavrtěl

  hlavou, jako by tušil, co se stane.

  „Kam s tím vehiklem?“ zeptal se lako-

  nicky Ještěr. Myslel to docela vážně. Julek

  bez váhání otočil klíčkem. Ocelová oblu-

  da se otřásla v základech. Bojar seskočil

  na zem jako první, protože z nás byl jasně

  nejchytřejší. Buldozer vrčel jako rozzuřený

  medvěd, my jsme na sebe v kokpitu hleděli

  chvíli jako zkoprnělí.

  „Kam teda pojedeme?“ zeptal se Marek.

  Julek Štrkač, trochu pobledlý, pokrčil

  rameny.

  „Musíš zařadit!“ Ještěr mu pod rukou

  zarval jakousi pákou. Buldozer sebou škubl,

  nejprve dopředu a potom dozadu. Jako

  když chce kočka běžet a někdo ji táhne

  zpět za ocas. Všichni jsme svorně bouchli

  hlavou o sklo. Motor zdechnul a Bojar ven-

  ku se rozštěkal.

  „Támhle někdo je!“ ukazuju směrem

  k cestě od Rafandy. Po silnici k nám běží

  chlap, je zjevně opilý a zvedá ruce, asi

  vzteky, jako můj otec. „Padáme!“ velím

  jednoduše, protože nám stejně nic jiné-

  ho nezbývá. Skáčeme z kabiny jeden přes

  druhého.

  Chlápek má na sobě zamaštěné montér-

  ky, v brunátné tváři se mu stahují mraky. Je

  mi hned všechno jasné:

  „Je to řidič!“ To už ale běžíme všichni

  i sBojarem k lesu.

  „Jakej řidič?“ Marek se ke mně nechápa-

  vě otočí.

  „Od toho buldozeru, vole!“ úsečně

  odpovídám.

  Dál už ale nebylo co vysvětlovat, zvláš-

  tě když vystrašenej Julek zvedl ruku a v ní,

  nebesa smilujte se, klíče od zapalování!

  „Když nemáme celej tank,“ žertuje Ještěr,

  „máme od něho aspoň klíče!“ Připadá mi

  to docela vtipný, jenomže k popukání naše

  situaci vůbec není: Julek za námi zaostává,

  hromotluk v montérkách po něm už nata-

  huje ruce. Má je nebezpečně dlouhé.

  „To bude průser!“ šeptám si pod vousy

  a myslím přitom na otce a taky na řemen.

  „Zahoď to!“ volám na kamaráda. Bojar

  se vmžiku vysmekne z vodítka a Julek

  v posledním okamžiku odhodí klíč od

  buldozeru.

  „Vrr, haf, vrr, haf!“ ozve se v lomu na celé

  kolo. Bojar je opravdový bojový pes, neo-

  chvějně na opilého řidiče štěká: směsice

  zběsilosti a odvahy hromotluka nakonec

  zastaví.

  „Já si vás najdu!“ hřmí na nás k lesu,

  „i toho čokla!“ Zjevně otřesený kleká na

  kolena, hledá klíče v prachu cesty. Julek,

  kterému Bojar s největší pravděpodob-

• Strana 41

  www.drmax.cz 41

  |

  POVÍDKA

  |

  ností zachránil život, ho vděčně bere za prázdný

  konec vodítka a dobíhá k nám.

  Jak běžely dny a měsíce, Bojar sílil. Babička, jež

  pocházela z malých poměrů, se nestačila divit,

  jak velkýho psa vlastně na dvorku má. Jenže mně

  se Bojek líbil a v duchu jsem si přál, aby vyrostl

  alespoň do velikosti Šarika od pana Najpávra.

  Čím víc masa jsem mu ze školy nosil, tím byl větší

  a taky udatnější.

  Někdy jsem měl dojem, že babička Bojarovi

  jídlo záviděla. Dívala se na něho téměř náruživě.

  „Jak to maso chlamstá,“ říkala, když se k němu

  vúžasu nakláněla. „Jeden řízek na jeden chlamst!“

  Dělalo mi to moc dobře, když jsem viděl, jak se

  Bojar láduje. Když za babičkou Anežkou přišel

  strýc Jenda z nedalekých jatek, kde pracoval jako

  řezník, klidili jsme se mu s Bojkem z cesty. Často

  přišel na kus řeči se zástěrou ještě od krve. Byl to

  řezník, opravdovej zabiják. Neměl jsem ho rád,

  protože zabíjel nevinná zvířata.

  Před dvěma lety ublížil taky našemu Rekovi.

  Brečeli jsme s Pavlínou jak děti, protože jsme děti

  byly. Ale sotva mi oschly slzy, přísahal jsem své-

  mu proradnému strýci pomstu. Ne nahlas, to by

  mě asi zabil taky jako Reka, ale v duchu. Umínil

  jsem si tenkrát, že až vyrostu, sejmu ho bez milos-

  ti taky. Jako to on udělal pro pár zadávenejch sle-

  pic mýmu kamarádu Rekovi.

  Žádná pomsta se nakonec ale nekonala, pro-

  tože se strýček upil k smrti. Umřel, když mu bylo

  třicet osm let. Možná měl špatné svědomí za

  všechna ta zvířata, která zabil. Možná to bylo jen

  kvůli Rekovi, nevím. Když všichni nad jeho rakví

  na hřbitově truchlili, stáli jsme nad hrobem se

  ségrou jako sochy. Tenkrát mě poprvé napadlo,

  že na přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní

  padá,“ něco bude.

  Bojek rostl jako z vody, běhal se mnou každý

  den do lesa Ameriky, zaručeně toho největšího

  lesa na světě. Poprvé přeskočil plot, když mu

  bylo šest měsíců. Udiveně jsem na něho hleděl,

  potom ho pro jistotu zavedl znovu za branku

  azavolal:

  „Bóójku, Bóóječku, Bóójku, Bóóječku!“ Jak

  lehce se rozběhl a potom přeskočil plaňkový

  plot jako nic. Ani jediným chlupem se ho nedo-

  tknul. „Šikovnej pes,“ pohladil jsem ho po hlavě

  a potom přiložil svou dlaň na jeho žlutej ek na

  zádech. Měl stejný tvar, jako měla moje ruka,

  adokonce i prsty byly podobné, jen ty na žluté

  srsti byly o něco delší.

  Naše přátelství rostlo i přes vzdálenost těch

  několika ulic, jež nás zdánlivě rozdělovaly. Zvykli

  jsme si jeden na druhého a já uzavíral s kluka-

  ma sázky o to, jaký plot Bojek přeskočí. Vždycky

  jsem vyhrál a bylo jedno, jestli byla ohrada ze

  dřeva, anebo z pletiva. Jenom přes ostnaté drá-

  ty, jež posedlí majitelé zahrádek připevňovali

  nad pletivo nebo plaňky, jsem ho nepouštěl.

  Nechtěl jsem, aby si poranil břicho. Vzpomínám,

  jak mi Ještěr poprvé ukázal na plot u dolního

  jezu.

  „Takovej zátaras nepřeskočí žádnej pes,“ krátce

  se na mne podíval. „Ani Bojar to nedokáže!“ pohr-

  davě pohodil hlavou, jako že je to nad slunce jas-

  ný. Bojar hleděl nejprve na překážku před sebou

  a potom na mě. Jako by věděl, o čem se bavíme.

  „Klid brácho,“ poplácal jsem ho po šíji, „my

  totiž skáčeme jenom o pořádný ceny, že. A ty…“

  podíval jsem se na Ještěra, „máš leda blbý kecy,

  a ne odměnu pro psa!“ Tím se vše zdálo odbyto.

  Ten rezavej dráťák byl fakt převysokej, oddě-

  loval prašnou cestu od areálu sběrných suro-

  vin. Dovnitř jsme lezli vždycky odpoledne dírou

  vplotě, když už všude kolem bylo pusto prázdno

  a zaměstnanci odešli domů. V dřevěné hale byl

  opravdovej ráj na zemi: vedle lisovacích strojů

  byly vyrovnané balíky s nejrůznějšími časopisy

  a všechno vonělo starým, jakýmsi tajemným,

  nám neznámým světem. Našince ve věku dese-

  ti let by normálně zajímaly časopisy typu ABC,

  Pionýr či starý Vpřed nebo tenkrát už zakázaný

  Junák. Jenže Ještěra, Marka, mě a Julka Štrkače

  interesovaly výhradně zahraniční tituly. Těch

  bylo ve stozích svázaných kartonů jako šafránu

  čili málo. Náš zájem, bože odpusť, nepramenil

  z toho, že bychom Stern nebo Quick chtěli číst

  v němčině. Líbily se nám fotky úplně nahatejch

  holek.

  Byla to často mravenčí práce: některé žurnály

  byly již vybrakované, tedy vystříhané, v jiných

  chyběly celé stránky. A tak jsme trpělivě dolova-

  li hambaté obrázky v té obrovské mase papíru,

  stejně jako zlatokopové rýžovali zlaté nugety na

  Klondiku. Jakmile někdo našel úplně nahatou

  holku, ozvalo se jen krátké: „Mám!“ A všichni se

  kněmu hned seběhli.

  A potom, když už každý našel alespoň jednu

  nahotinku, jsme soutěžili o to, která holka je nej-

  krásnější a kdo ji „vydoloval“.

  Staré přísloví praví, že každá liška chválí svůj

  ocas a ta, která ho nemá, říká, že nejlepší je být

  bez něj. Prakticky to vypadalo tak, že Ještěr hájil

  svůj obrázek, Marek, Julek a já jsme byli rovněž

  přesvědčeni, že naše holky jsou ty zaručeně nej-

  krásnější. Jenom Bojarovi to bylo jedno, protože

  honil v uzavřeném hangáru potkana dlouhého

  jako týden. ■

  Bývalý reprezentant

  ČSSR ve sjezdu na divoké

  vodě se ve své literární

  tvorbě zaměřuje na bílá

  místa československé

  historie. Asi nejznámějšími

  knihami, které se dočkaly

  také filmového zpracování,

  jsou Habermannův mlýn

  a 7 dní hříchů. Podle jeho

  scénářů vznikly také filmy

  Tenkrát v ráji a Na vlastní

  nebezpečí. Na podzim

  vyjde jeho nová kniha

  Zloděj psů, ze které je také

  tato povídka.

  JOSEF HABAS URBAN

  Pokračování povídky najdete

  v příštím čísle nebo v aplikaci

• Strana 42

  KDE KONČÍ BOLEST

  ZAČÍNÁ ŽIVOT

  JDE DO AKCE JIŽ ZA

  10 MINUT.

  *

  BOJUJE PROTI

  OBTÍŽNÉ BOLESTI

  *Farmakokinetické údaje ulidí ukazují, že paracetamol je vplazmě detekovatelný po 10minutách.

  Čtěte pečlivě příbalovou informaci. O správném použití se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. Panadol Extra Novum

  500 mg/65 mg potahované tablety je lék k vnitřnímu užití. Ochranné známky jsou vlastněné nebo licencované skupinou společností

  GSK. © 2018 skupina společností GSK nebo poskytovatel příslušné licence. V případě otázek kontaktujte prosím: GlaxoSmithKline

  Consumer Healthcare Czech Republic s.r.o., Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4, mail: cz.info@gsk.com. Případné nežádoucí účinky

  prosím hlaste na: ch.safety@gsk.com.

  CHCSK/CHPDL/0003/18

  MIGRÉNA

  BOLEST ZAD

  MENSTRUAČNÍ BOLESTI

  BOLEST ZUBŮ

  BOLEST HLAVY

  Bez názvu-2 1Bez názvu-2 1 18. 5. 2018 21:07:4918. 5. 2018 21:07:49

  Inzerce 2× ▼

• Strana 43

  Uklidňující dotek Sudocremu

  při opruzeninách

  Kosmetický přípravek.

  www.sudocrem.cz

  ZKLIDŇUJE začervenalou a podrážděnou dětskou pokožku.

  Podporuje její REGENERACI a navrací jí jemnost.

  Vytváří na pokožce ochranný fi lm, který ji CHRÁNÍ před

  dráždivými účinky moči a stolice.

  Více než 85 let zkušeností v péči o citlivou dětskou pokožku.

  Distributor pro ČR: TEVA Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, Česká republika

  www.teva.cz, CZ/SUD/18/0001

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  Text: David Laňka, foto: CinemArt

  Už je tu zase

  MAMMA MIA!

  Když před deseti lety na plátna kin vtančila Meryl Streepová v muzikálu Mamma Mia!, postaveném

  na slavných písních skupiny ABBA, nikdo nečekal, že bude lm lámat rekordy návštěvnosti a vydělá

  přes 600 milionů dolarů. Ale stalo se, a tak není divu, že je tu pokračování plné nečekaných novinek.

  3

  Novou posilou hereckého obsazení je zpěvačka Cher, která

  čas od času ve filmech hraje, získala dvě nominace na Os-

  cara a jednu proměnila. Za jejím obsazením přitom stojí sama

  Meryl Streepová, která si s Cher zahrála v dramatu Silkwoodová.

  Zajímavostí je, že Cher tu hraje její matku.

  4

  O největší překvapení se ovšem postarala sama skupina

  ABBA. Poté co od doby svého rozpadu několikrát odmítla

  turné, za něž jí producenti nabízeli až dvě miliardy dolarů, se

  skupina znovu sešla, nahrála dvě úplně nové skladby a roz-

  hodla se, že uspořádá virtuální turné, na němž budou místo

  živých zpěváků vystupovat jejich hologramy. To vše je samo-

  zřejmě naplánováno kpremiéře filmu.

  1

  Za oběma filmy stojí jako producenti Tom Hanks a jeho

  manželka Rita Wilsonová. Do původního muzikálu se zami-

  lovali, dali do něj svoje vlastní peníze a ty se jim mnohoná-

  sobně vrátily. Právě oni dva také pro druhý díl získali skutečně

  zajímavé tvůrce.

  2

  Richard Curtis je muž, kterého nejspíš neznáte. Ale urči-

  tě znáte filmy, které napsal nebo natočil – Láska nebeská,

  Notting Hill, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Mr. Bean. A přestože se

  Curtis, mimochodem syn českého válečného pilota, před lety

  zařekl, že už nechce psát romantické filmy, nechal se zlákat, pro-

  tože jak sám řekl: „Psát film pro Meryl s písničkami kapely ABBA,

  na kterých jsem vyrostl, to je prostě sen.“

  Mama Mia 2

• Strana 45

  5

  Pokud vás zajímá, o čem film tentokrát bude, můžeme pro-

  zradit, že má dvě dějové roviny. Jedna je o tom, jak Sophie

  (Amanda Seyfriedová), která se v prvním díle vdávala, čeká dítě

  ana ostrově se budou konat jeho křtiny. Druhá se pak odehrává

  vsedmdesátých letech, kdy se Donna (Meryl Streepová) seznámi-

  la se svými třemi nápadníky (Pierce Brosnan, Colin Firth a Stellan

  Skarsgard), a vypráví o tom, jak vlastně došlo k Sophiinu početí.

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  8

  Na otázku, na co by diváky nalákala do kina, odpověděla

  Meryl Streepová takto: „Jde o první pokračování některého

  z filmů, které jsem kdy natočila. Nešla bych do toho, kdybych si

  nebyla jistá, že to dopadne dobře. Tak se přijďte podívat, proto-

  že nic horšího, než že jsem neměla pravdu, se nestane.“

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy, zejména kolene, kyčle akloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá 2xročně, vždy podobu 3měsíců

  Pro pohyb bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý

  přípravek k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci

  dříve, než začnete přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení, dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  K dostání

  bezlékařského

  předpisuvedvou

  velikostechbalení:60

  nebo180tvrdýchtobolek.

  www.ibi.cz

  Condrosulf 210x99 CC.indd 1 15.05.18 9:44

  Inzerce

  7

  Obyvatelé ostrova Skiathos, kde se filmy natáčely, si filma-

  ře natolik oblíbili (nejen proto, že po premiéře prvního dílu

  se tu mnohonásobně zvětšil turistický ruch), že jim každý den

  připravovali řecké speciality. Což s nadšením přivítali nejen

  herci a štáb, ale také producenti. „Byla to taková úspora v roz-

  počtu, že mám chuť všechny filmy natáčet už jen a jen tady,“

  říká Tom Hanks.

  6

  Christine Baranski, která ve filmu hraje jednu z kamarádek Me-

  ryl Streepové a která je na Broadwayi slavná jako herečka váž-

  ných rolí, byla při obou natáčeních považována za největší pařmen-

  ku. Na place byla jako první, spát chodila jako poslední. „Nevím, kde

  bere tu sílu, ale ona je prostě k neutahání. Dvacetiletí asistenti už

  nemohli, zatímco ona nás pořád nutila tančit,“ směje se Tom Hanks.

• Strana 46

  |

  FEJETON

  |

  Inzerce 2× ▼

  46 www.drmax.cz

  Proc jsem se

  Foto: Profimedia

  á jsem se nikdy nechtěla oběsit.

  Připadalo mi to takové neestetic-

  ké. Z filmů jsem znala ty vyhřez-

  lé fialové jazyky, rýhy na krku

  a oběšence, kteří se po přeříz-

  nutí provazu odporně zhroutí do navěky

  nepoužitelné hromádky. Já jsem se chtě-

  la utopit! Chtěla jsem se utopit a plout

  po proudu řeky třeba až do moře. Chtěla

  jsem elegantně zmizet a zároveň doufat,

  že mne po smrti budou kolébat konejšivé

  vlny. Za mým neštěstím byla (pochopitel-

  ně) láska! Milovala jsem Jeníka. On mne

  taky miloval. Zdála jsem se mu nejkrás-

  nější dívkou, kterou kdy potkal. Díval se

  na mne očima, ve kterých byl nejen obdiv

  k mé dokonalosti, ale taky údiv, že právě

  jemu tenhle drahocenný poklad spadl do

  klína. Milovali jsme se do svatby, milovali

  jsme se po svatbě, milovali jsme se hez-

  ky asi osm let. Pak Jeník potkal druhou

  Osudovou ženu! V té době mi bylo třicet

  dva, měla jsem dvě děti, kruhy pod očima

  a o deset kilo víc než před svatbou. Jí bylo

  dvacet jedna, neměla kruhy, neměla děti

  a vážila tolik jako já, když mi bylo čtrnáct.

  Jeník měl v očích údiv, že takový poklad se

  jím nechá líbat a že právě jemu říká věty

  typu: „Jsem na starší kluky…“ (Jeníkovi

  bylo třicet čtyři) a „… připadám si s tebou

  tak bezpečně…“

  Já jsem si tedy bezpečně nepřipadala.

  Potkala jsem je. Byla to jedna z největších

  ran v mém životě. On se totiž na tu mla-

  dou krasavici díval tak, tak zamilovaně, že

  mi pukalo srdce.

  Šla jsem proto k Vltavě (vždycky jsme

  bydleli blízko). Dívala jsem se na vodu.

  Byla kalná, šedivá a jistě chladná. Stála

  jsem na úplném okraji a slzy mi proudi-

  ly po tvářích. Chtěla jsem skočit, chtě-

  la jsem skončit se svým zoufalstvím.

  Litovala jsem své rodiče, své děti, Jeníka

  i sebe. A pak až úplně ke břehu připlulo

  asi sto labutí. Byly špinavé a šedé jako

  Vltava. Největší labuťák vylétl na břeh

  anatáhl po mně krk. Labutě byly nesmír-

  ně agresivní. Obklopily nábřeží tak, že se

  tam prostě nedalo skočit. Vztekle jsem je

  odháněla, možná že jsem do toho něžné-

  ho zvířete, které mne tahalo za nohavici,

  i kopla. A takhle se z mé lítosti stal vztek.

  Šla jsem pryč. V pekárně jsem si koupila

  koláč, dětem jsem koupila čokoládové

  bonbony a Jeníkovi jsem řekla rázně:

  „Hele, seber se a jdi za tou svou krasavicí!“

  A on se sebral a šel. Byl u té své krasa-

  vice tři dny…

  Je mi dnes víc než šedesát. Jeník se

  na mne třicet let díval s láskou i údivem,

  že mu takový poklad (já) spadl do náru-

  če. Avěřím, že se na mě tak kouká i teď

  odněkud z nebe.

  Často jsme chodili na procházky, ale

  kVltavě krmit labutě, to jsme nešli nikdy.

  A přitom… zasloužily by si to.

  Mějte se dobře a nevěšte se. Nikdo

  anic za to nestojí!

  Vaše

  Halina Pawlowská

  P. S.: Jinak mám zvířata dost ráda.

  neobesila

  J

• Strana 47

  Bez názvu-4 1Bez názvu-4 1 18. 5. 2018 21:12:0118. 5. 2018 21:12:01

• Strana 48

  MammaMiaMovie.com

  SOUNDTRACK ON POLYDOR RECORDS

  V KINECH OD 19. ČERVENCE

  mamma_mia_inzerce_210x297_02.indd 1 21.5.18 10:11