Strana 25
www.drmax.cz 25
Když zmiňujete loď – mezi vaše další
záliby patří ještě řízení autobusu, včela-
ření. Jak městský kluk ze spisovatelské
rodiny přijde k takovým koníčkům?
To má kořeny v mém dětství. Bydleli jsme
na Hanspaulce a tam byl dobře vedený
včelařský kroužek. Jasně, mohl jsem chodit
modelařit nebo do pionýra, ale mně vče-
ly přišly zajímavější. V očích spolužáků to
byl samozřejmě projev největší stupidity.
Jako bych je slyšel, jak říkají: Včely, vole, seš
debil?! Jenomže včely… Vůně otevřených
úlů, to je jedna z nejkrásnějších vůní na
světě. Během dospívání, jak se ze mě stal
konzervatorista, bohém a umělec ve vel-
kých uvozovkách, včely skončily na ved-
lejší koleji. Ale pak jsem se přehoupl přes
padesátku a to byl zlom. Najednou jsem
si uvědomil, že čas není nekonečná veli-
čina, že sice ubíhá všem stejně, ale roze-
bíhá se rychleji, ařekl jsem si, že si začnu
plnit všechny své dávné sny. No a tak
jsem si udělal řidičák na autobus, pořídil si
malou loď a teď mi přibudou dva úly, snad
i k radosti sousedů (smích). Prostě takové
decentní vrtochy stárnoucího pána.
Je pro vás důležitý ten klid, který plavba
po řece a včelaření přinášejí?
Pojmenoval jste to přesně. Je to kontrast
k tomu hektickému hereckému životu.
Člověk podvědomě hledá protipól, kdy
nemusí jen plnit úkoly, být někde včas,
umět nazpaměť stránky textů a kdykoliv
být ten milý, sympatický usměvavý chla-
pík. Když pak vyrazíme se ženou na tříhodi-
novou plavbu po Vltavě mezi železničním
mostem a modřanským zdymadlem, stane
se z toho týdenní dovolená v Lurdech!
Vedle hraní také píšete písňové texty.
Potřebujete na to klid?
Ne. Můj táta vždycky říkal, že ryby se chy-
tají tak, že se na ně chodí. Prostě nežvaň
o tom, dělej to! Dělá to tak i Jiří Suchý,
kterému v Semaforu už přes třicet let kou-
kám přes rameno a nestačím se divit, jak
nesmírně pilný člověk to je. My jsme jako
rodina měli blízko k Jaroslavu Seifertovi,
který byl tchánem mého strýce Petra,
atenhle veliký básník napsal své největší
verše v kuchyni svého bytu na Ladronce,
kde paní Seifertová vařila, malá Jana si
tam hrála, z okna dovnitř doléhal zvuk vel-
koměsta, puštěné rádio… A on tam seděl,
v ruce tužku, pokuřoval a psal básně, které
ho dovedly k Nobelově ceně. Takže žád-
ná setmělá pracovna, žádný absint nebo
polonahé víly, jen potřeba to napsat.
Kde se nejlépe píše vám?
V poslední době jsem své nejlepší texty
napsal ve vlaku. Loni jsem na Slovensku
točil pohádku, když mi volal Petr Malásek,
že by potřeboval text pro Lucii Bílou a že
do studia se jde za pár dní. A já měl jedi-
nou chvíli volna právě ve vlaku na cestě
do Prahy. Vlak plný, hluk. Našel jsem si kus
čistého papíru, tužku a najednou to přišlo.
A zrovna včera se stalo něco podobného.
Tak jsme se domluvili, že když ode mě
budou potřebovat dobrý text, koupí mi
permici, nechají mě pendlovat vlakem po
republice a já jim klidně napíšu celou des-
ku (smích).
Neměl jste někdy chuť napsat knihu?
Já už ji mám hotovou. Je to série poví-
dek, vzpomínek na dětství. Velmi mi s ní
pomohla Halina Pawlowská, která mě vra-
cela k počítači, abych tu něco doplnil, upra-
vil, dopsal, aby ta kniha stála za to. Do roka
by mohla být na světě.
Také vás někdy přepadne potřeba vra-
cet se do míst, kde jste trávil dětství,
nebo ještě hůř – vodit na ně svoje děti?
Ale jistě. Mám v sobě, stejně jako větši-
na českých mužů, genetickou výbavu
pana Spejbla. Protože Spejbl je podle
mě ukázkovým českým otcem, se vší
tou schopností stát se trapným v očích
svých dětí (smích). Zrovna před chvílí po
mně chtěla dcera, abych se jí podíval do
mailu, jestli tam nemá maturitní výsled-
ky. Aco myslíte?! Já se umím podívat do
své schránky, ale do její jsem se nedostal.
Vtu chvíli jsem byl ukázkový Spejbl, nitě
se mi blýskaly nad hlavou. Pěkně mě
pak Skupa povodil. Ale ono je to nutné.
Je třeba dětem říkat, kde jsem se topil,
kdy jsem se zamiloval, a ony budou se
sluchátky na uších dělat, že je to zajímá.
Apak přejde čas, ony si na to vzpomenou
a budou to zase vyprávět svým dětem. Je
to kolečko, kterým si musí projít všichni
rodiče i děti.
Film Chata na prodej, který jde v létě do kin, je podle Václava
Kopty komedií, která pobaví
Po filmu Sněženky a machři mu prorokovali slávu. Dočkal se
jí až o 25 let později
|
ROZHOVOR
|
„Mám v sobě
genetickou výbavu
pana Spejbla. On je
ukázkovým českým
otcem.“
Václav Kopta
VRTOCHY
STÁRNOUCÍHO PÁNA