Strana 8
8 www.drmax.cz
|
DĚLAJÍ TO S CHUTÍ
|
Z amerických filmů máme zažitou představu, že agenti slavných osobností žijí z toho, že občas
klientovi domluví nějaký kšeft, a pak si z honoráře vezmou půlku. Podle herecké agentky Lenky
Daňkové je česká realita úplně jiná.
Text: David Laňka , foto: Iwona Navrátilová a archiv Lenky Daňkové
Co vás vlastně k profesi herecké agent-
ky přivedlo?
Už při studiu na Masarykově univerzitě
jsem se věnovala hudební produkci. Díky
tomu jsem začala dělat scouting (tj. hle-
dat, „lovit“ – pozn. red.) talentů, vytvářet
jim program, číst a tvořit smlouvy, jed-
nat slidmi a hlavně rychle řešit zdánlivě
nevyřešitelné situace. A nezbláznit se
z toho. A když se pak moje sestra (Eva
Josefíková – pozn. red.) začala věnovat
herectví, já jí nějak přirozeně dělala
manažerku. Postupně se přidávali její
spolužáci a mí kamarádi, že by potřebo-
vali také pomoct, a z kamarádské výpo-
moci za pivo se stala regulérní práce.
Řada herců si určitě myslí, že agenta
nepotřebují. V čem jste jim vlastně
prospěšná?
Herecký agent tady v Čechách a na Moravě
funguje úplně jinak než například v USA.
Tam mají herci samostatně manažera,
agenta, právníka a píáristu. Tady u nás je
agent – alespoň v mém pojetí – manažer,
sekretářka, právník, píárista, kouč, mediá-
tor a často i psycholog dohromady (smích).
Jsem máma dvou dětí a v míře a náplni
různorodých činností se práce agentky od
toho „mámování“ moc neliší. Základním
heslem je, že herec má mít klid na kreativní
práci a já zařídím vše okolo.
Jste to vy, kdo pro ně hledá příležitos-
ti, nabízí je režisérům, producentům?
Jde to ruku v ruce. Někdy si je režisér vyžá-
dá napřímo, někdy musím tahat za lanka na
různých frontách já. Rozesílám portfolia, při-
pomínám, ale netlačím. Do obsazování fil-
mů ovšem mluví hodně lidí a každý tam má
své zájmy. Castingová agentura, režisér, pro-
ducent, televize… všichni mají „své koně“.
A ti se na herci musí shodnout. Je to velká
loterie aněkdy peprný útok na herecká ega.
Herec si musí pořád opakovat, že pokud ho
nevybrali, neznamená to, že byl špatný. Do
příštího castingu musí jít zase s plnou ver-
vou. Což není vždycky lehké. Nemohla bych
to dělat a hluboce před herci smekám.
Umělci většinou nebývají právě nej-
spolehlivější, co se týče termínů. Jak je
složité držet je „v lati“?
Většina „mých“ herců je velmi spolehlivá.
Jsou vycepovaní a hlavně máme sdílené
online fermany, které vidí i divadla a pro-
dukce, takže všichni můžou zkontrolovat,
zda jejich termíny sedí. Vyhneme se tak
kolizím a průšvihům. Není nic horšího, než
když si herec smolí své termíny do papí-
rového deníčku, který občas někde nechá,
ztratí, tam nezapíše to či ono a hlavně
Herecká MÁMA