Strana 13
www.drmax.cz 13
nepředvídatelné také naše pocity, a navíc mohou být vel-
mi proměnlivé. To samozřejmě platí i pro lidi kolem nás.
První věcí, kterou psychologové radí, je zastavit se a uvě-
domit si, že se mě zmocnila emoce. Druhým krokem je
přijetí vlastních pocitů. Připusťte, co cítíte. Jak říká Špok:
„Přijetí znamená naši ochotu připustit, že realita je tako-
vá, jaká je. Je to ochota nelhat si.“ To nejhorší, co může-
me udělat, je snažit se negativní prožitek někam zastrčit.
Cítíme-li úzkost a snažíme-li se ji někam zasunout, vyros-
te. Začneme se bát vlastních úzkostných myšlenek. A už
tu máme úzkosti dvě. Mozek ovšem máme jenom jeden.
Ten si úzkosti sečte, a když to nezastavíme, udělá z nich
zmiňovanou matrjošku.
Abychom své emoce mohli přijmout, je dobré uvědomit
si, jak a kde přesně v těle je prožíváme, a tento stav pojme-
novat – je to úzkost, beznaděj, panika?
Poté, co jsme své pocity pojmenovali, doporučuje psycho-
log, abychom si zkusili říci „Cítím úzkost a přijímám ji“
nebo „Cítím vztek a beru si jej k sobě“ nebo „Cítím roz-
mrzelost a tak to nyní je“. Každému vyhovují jiná slova,
měla by však vyjadřovat postoj přijetí – že svůj prožitek
respektujeme, akceptujeme, nechceme jej vyhodit a od
sebe odříznout.
Nečekejte, že to budete umět hned napoprvé, chce to cvi-
čit. Takže na sebe nebuďte naštvaní, když se to hned nepo-
vede. Zkoušejte, trénujte a hledejte svá správná slova.
Umět přijmout pocity nám totiž umožňuje s nimi něco
dělat. Například se v nich přestat motat a nasměrovat své
myšlení jinam. Jenomže kam?
SEBERTE STŘEPY A VRAŤTE JIM ŘÁD
Těm, kteří trpí úzkostí, odborníci doporučují vytáhnout
strašidla na světlo, pořádně si je prohlédnout a rozhod-
nout se, co s nimi provedeme. Zkrátka mít plán. Jestliže
se bojím, že přijdu o práci, je potřeba si tuto úzkost při-
znat, přijmout ji a podívat se, co s tím můžu dělat. Můžu
si najít dočasnou brigádu? Na jaké inzeráty budu odpoví-
dat? Můžu se třeba ale také bát o své zdraví nebo o zdraví
svých blízkých – jaký na to mám vliv? To už není ztrácení
se v úzkostných myšlenkách, ale vytváření plánu. Zapojuji
svůj mozek, dostávám svůj život pod kontrolu a to by mi
mělo přinést také zmírnění negativních emocí.
Plán a struktura jsou klíčovými pomocníky v boji proti
životním strašidlům (myšlenkám) i reálným propadům.
Rozsypaný život je potřeba sesbírat a dát mu znovu řád
a tvar – tedy strukturu a plán. Věci, které nemůžete nijak
ovlivnit, opusťte. Zamávejte jim na cestu a nechte je být.
Neplýtvejte energií na něco, co je úplně mimo vaši kont-
rolu. Zaměřte se na to, co ovlivnit můžete. Což je mimo-
chodem i množství času, které věnujete sledování zpravo-
dajství v televizi nebo na internetu. Na to, abyste věděli,
co se děje, vám stačí patnáct minut denně. Nepouštějte si
úzkost a strach domů přes zapnuté obrazovky.
DÝCHEJTE, RELAXUJTE A HÝBEJTE SE
Úzkosti a strachy napínají naše svaly, protože naše tělo
chce bojovat nebo utíkat. Je tedy důležité naučit se uvolňo-
vat emoce také na úrovni fyzické. Pomáhají tři věci: dýchá-
ní, pohyb a relaxace.
Naučit se relaxovat je pro mnoho z nás možná stejně
těžké jako naučit se pojmenovat a přijímat vlastní emoce.
A je to úplně stejně důležité. Když je naše tělo v neustá-
lém napětí, začne nás brzy něco bolet, špatně spíme, když
špatně spíme, hůř zvládáme své emoce, jsme celí napja-
tí… Matrjoška roste a roste. Zastavte to. Tedy nejdříve se
zastavte sami. Můžete využít například nahrávky s říze-
nou relaxací, ale pozor – měla by to vždy být relaxace sku-
tečně zaměřená na uvolnění těla.
Dalším důležitým spojencem v boji proti úzkostem
a strachu (ale třeba i trémě) je dýchání. Spoustu cvičení
na správné dýchání najdete na internetu nebo v knihách.
Dostanete-li se do nějakého vypětí, může vám přinést rych-
lou pomoc dýchání na čtyři doby. Nadechněte se a v duchu
počítejte do čtyř. Zadržte dech (počítejte do čtyř), výdech
(počítejte do čtyř), zadržet dech (počítejte do čtyř), nádech
… a tak dál. Jen pozor, abyste se nadechovali do břicha,
povrchní nádechy přes hrudník vás rozhodně neuklidní,
spíš se vám může udělat pořádně šou.
Pusťte do svého života pohyb. Máte-li jakékoliv zdra-
votní potíže, poraďte se s lékařem. Určitě vám nezakáže,
abyste se hýbali, ale doporučí správný typ pohybu. Jestliže
jste zdraví, měli byste zapojit různé druhy pohybu: inten-
zivní pohyb jako běh, tanec a také přirozený a déle trvající
pohyb (například a ideálně chůze nebo třeba běžná manu-
ální práce). Dobře nám také dělá rytmický pohyb. Úplně
vidím vyděšený výraz mnoha čtenářů, kteří si pod rytmic-
kým pohybem nejdříve představí tanec. Není třeba vrhat
se zrovna do tréninku na StarDance. Rytmické je třeba
sekání dřeva, kosení trávy, luxování, vytírání.
Proč je vlastně pohyb tak důležitý? Zmocní-li se našeho
těla strach, úzkost, vztek a další negativní pocity, připra-
ví se naše vnitřní chemie, jak už bylo řečeno, na boj nebo
na útěk. Naši předkové tu chemii zpracovali právě tím, že
bojovali nebo utíkali. My sedíme a chemie nemá kam ode-
jít. To je jeden důvod. Další je staré známé: ve zdravém
těle zdravý duch. Náš mozek má jenom dva zdroje – kys-
lík a cukr. Cukr si umí z těla vzít, ale kyslík mu musíme
dodat, a to právě nejlépe pohybem na čerstvém vzduchu.
Trpíte-li silnou úzkostí nebo strachem a cítíte, že to sami
nezvládáte, rozhodně se obraťte na odborníka – psycholo-
ga nebo psychiatra. Pochroumaná duše někdy potřebuje
pomoci stejně jako třeba pochroumaná noha.
■