2/2020

• Strana 1

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací Pro klienty lékáren .

  Zdarma.

  MAXIMUM

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ LÉTO 2020

  JAK

  SKLAPNOUT

  past

  závislosti?

  ČEKÁNÍ

  je pro chudé

  „Dnes už jsem smířený s tím,

  jaký jsem,“

  říká JIŘÍ LANGMAJER

• Strana 2

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 26. 5. 2020 17:53:4026. 5. 2020 17:53:40

• Strana 3

  www.drmax.cz 3

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  editorial

  Milé čtenářky, milí čtenáři,

  toto je jiné Maximum, než na které jste zvyklí. První tři

  strany zabírá speciální fotoreportáž, věnovaná tématu,

  kterého už sice asi máte stejně jako já plné zuby, ale

  vyhnout se mu nedá. Koronavirová infekce a s ní spojené

  zásahy vstoupily do našich životů, aniž by se ptaly na

  svolení. V tomto vydání vašeho magazínu se ale za uply-

  nulými týdny ohlédneme s vděkem, protože poděkovat je

  zdvořilé za všech okolností. Komu a za co, to se dozvíte,

  jen co otočíte list.

  Titulní strana magazínu patří herci Jiřímu Lang-

  majerovi, který podle toho, co tvrdí v rozhovoru pro

  Maximum, stihl v životě zatáhnout za záchrannou brz-

  du a zpomalit ho. Vůbec tím nemá na mysli uzavřená

  divadla a jejich vynucenou přestávku, ale už jen fakt, že

  to říká ve stále ještě zpomaleném světě, činí rozhovor

  zvláštním.

  Úplně jiná energie vyzařuje z interview s britským

  hercem Rickym Gervaisem. Chlapík, jehož jsem popr-

  vé viděl před málem dvaceti lety v hlavní roli seriálu

  Kancl (který si sám napsal), neztrácí pořád nic ze své-

  ho ostrovtipu, a žádný strach – v rozhovoru nepředvádí

  nic z trapnosti příznačné pro seriálového šéfa Kanclu

  Davida Brenta, a ani nemá potřebu pozurážet všechno

  a všechny, co jsou na dohled, jako to předvedl při posled-

  ní moderaci Zlatých glóbů. Ačkoliv mluví o nové řadě

  svého posledního seriálu Po životě, kde ztvárnil postavu

  chmurného vdovce topícího se v depresi, odpovědi reál-

  ného Rickyho Gervaise vás osvěží, což je dneska potřeba

  víc než kdy jindy.

  A jestliže jsem u seriálů a kanclu (tentokrát s malým k),

  tak si neodpustím „tip na tipy“ – doporučení toho, co

  stojí za zkouknutí, třebaže si jsem vědom, že éra home

  officů téměř skončila a seriálových diváků oproti uply-

  nulým týdnům výrazně ubylo. Možná, že pro tuhle chvíli

  máte ještě obrazovek a displejů už plné zuby, ale žádný

  strach, svět bude zase normální. Stejně jako v těch seri-

  álech má život své epizody. A takovou byl i ten prokletý

  covid.

  Nevěříte? Vsaďte se!

  Upřímně vám přeju léto strávené co možná nejvíc

  podle vašich představ!

  Váš

  Michal Petrov, šéfredaktor Maxima

  VDĚČNÉ číslo

  MAXIMUM; vydavatel: Česká lékárna holding, a. s., Palackého 924/105, Brno, IČO: 262 30 071

  Šéfredaktor: Michal Petrov; odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková; náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz;

  inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344; zpracování časopisu: No Limits Art, s. r. o.; vydání: Léto 2020, vychází

  včervnu 2020, čtvrtletník; datum uzávěrky: 29. 5. 2020; registrováno pod č. MK ČR E 20683. Publikování nebo šíření jakéhokoliv

  materiálu zčasopisu bez písemného souhlasu vydavatele je zakázáno. Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených

  vreklamě avinzerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či spotřeby přípravků. Vrámci témat se redak-

  ce snaží poskytovat objektivní, pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků. Foto: Profimedia, ilustrace na titulní straně Miro Budiš

  Inzerce ▲

  Najdete nás

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 26. 5. 2020 17:53:4026. 5. 2020 17:53:40

  Foto: archiv Dr.Max

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  svět zdraví

  B

  ěhem covidové krize byly

  lékárny jedinými zdravot-

  nickými zařízeními, která

  fungovala v zásadě normál-

  ně. Pravda, některé se zavřely, protože

  i lékárenský personál postihla povin-

  nost karantény, a vzhledem k tomu, že

  jeho většinu tvoří ženy, spousta z nich

  musela zůstat doma kvůli péči o děti,

  kterým osud nadělil nečekané volno.

  Ale přesto většinou zelené neonové

  kříže svítily nad otevřenými dveřmi,

  za kterými čekal pacienty obvyklý

  servis.

  Ano, na tvářích přibyly roušky, na rukách rukavice, někdy z regálů zase

  ubyly některé přípravky, vyprodávané podle toho, jak se o nich ve vlnách

  psalo nebo vysílalo v médiích, ale pořád lékárny víceméně sloužily tak, jak

  na to byl člověk zvyklý ze starých časů. Aby mohly plnit svou roli, stálo to

  lékárnice, laborantky i sanitářky nemalé úsilí. A řada pacientů to dokázala

  spontánně ocenit. Našli si spoustu způsobů, jak říci „díky“. Tímhle textem

  bychom rádi vyjádřili vděk za všechen personál lékáren Dr.Max zase opač-

  ným směrem. Bylo to velké povzbuzení pro lidi, kteří byli také součástí tak-

  zvané první linie. Dělili se o svou radost také fotografiemi – ať už jen tak

  mezi kolegy, anebo na sociálních sítích, kde se objevovaly i momentky zve-

  řejňované nejen obdarovanými, ale i dárci. Nedělali to pro publicitu (určitě

  ne většinou), a právě proto jich pár otiskujeme i v tomto vydání magazínu

  Maximum. Do fotoreportáže zařazujeme i pár obrázků úplně jiného dru-

  hu – jen jako doklad, jak lékárny Dr.Max v době koronakrize žily. Tím vším

  je úvod časopisu jiný než obvykle, ale kdy jindy dělat mimořádné věci než

  v mimořádné době?

  „HLAVNĚ SE PROSÍM

  VÁS NEPTEJTE, ČÍM

  JSTE SI TO ZASLOUŽILY!“

  V titulku by samozřejmě mohlo být i měkké i, protože ta věta zahrnovala

  i muže, ale žen se zkrátka týkala víc, a tak realita pro jednou poráží

  pravopis. Ten výrok patří ženě, která někdy na přelomu března a dubna

  přišla do lékárny Dr.Max v areálu prostějovského Tesca

  a tamním lékárnicím rozdala růže jako dík za jejich práci v době,

  na kterou hned tak nezapomeneme.

  Výzvu k používání ochranných prostředků

  si někteří návštěvníci lékáren vyložili

  poměrně svérázně. Mohly tak vzniknout

  tyhle dvě kuriózní fotky – jedna ze severu

  Čech a druhá z Horní Moravy

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  Milá pozornost od pekařství Gusto pro

  lékárnu v Holešově

  Do lékárny v Rakovníku doručila posilující

  balíček hamburgrárna Ella´s Burger

  Tenhle štrúdl napekla pro lékárnu

  vKadani vděčná klientka

  Restaurace Monaco v Chrudimi přidala

  k občerstvení i roušky

  Zatímco manželka musí do služby

  vpoděbradské lékárně, o domácnost se

  doma postará manžel. A stíhá i takhle

  upéct!

  Rádio Blaník organizovalo spolu

  suzenáři a pekaři akci Svačina pro

  hrdiny. Tu zavezli do lékárny v Novém

  Městě nad Metují

  V Karlových Varech se v jeden den sešlo

  kytiček hned několik

  Kytice růží pro vedoucí lékárnici

  vpražské Jabloňové ulici

  Kavárna Starbucks hodně myslela na lékárny Dr.Max v Praze

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  svět zdraví

  Inzerce ▼

  U spousty květin zůstal dárce

  neznámý – jako tady v Liberci

  Karlovarský recept, jak zvýšit eleganci

  vtěžkých časech – stačila červená fixa

  Roušky se speciální maxovskou

  výšivkou byly dílem vedoucí lékárnice

  zValašských Klobouků

  V Teplicích se stala lékárna Dr.Max

  distribučním místem pro roušky

  rozdělované městem

  Firma Prusa Research dodala dvacítku

  ochranných štítů do Karlových Varů

  úplně zdarma

  A tyto štíty byly zase dar ředitele

  kadaňského gymnázia

  Takhle oblastní dermokoordinátorce Dr.Max pomáhala se šitím roušek její pětiletá Anička

  Cheb dvakrát mezinárodně – v jednom

  případě na nás mysleli vietnamští

  spoluobčané, v tom druhém jsme

  zase rouškou zdarma udělali radost

  pacientovi z Ukrajiny. Poděkoval na

  svém Instagramu

  Kvůli nákupním horečkám paralen

  občas nebyl, a tak, když dorazil, radost

  byla nelíčená – třeba v Havířově

• Strana 7

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Hylak forte je léčivý přípravek k vnitřnímu užití.

  Více informací naleznete na www.hylak.cz

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  CZ/HFT/20/0006

  Regeneruje

  střevní sliznici

  Obnovuje střevní

  mikroflóru

  pH

  Upravuje pH

  ve střevech

  Komplexní péče

  o Vaše trávení

  Vhodný i pro děti a kojence

  CZ_HYLAK_MAXIMUM_2_2020_laici.indd 1CZ_HYLAK_MAXIMUM_2_2020_laici.indd 1 25/05/2020 14:4625/05/2020 14:46

• Strana 8

  J

  e to doslova symfonie pro mouku, vodu, kvas

  a ruce. Každý pohyb v sobě má ladnost. Ať už

  popráší vál moukou, nebo když válí tenké prouž-

  ky těsta, aby z nich pak během chvíle umotali

  pletýnku, položili ji na plech vedle desítky dalších a ty

  pak zavřeli do vyhřáté pece, odkud je za pár minut vytáh-

  nou dozlatova upečené. Dá to práci, přemoct tu chuť po

  jedné sáhnout a neochutnat. „Tohle řemeslo nejde dělat

  bez lásky. Protože když ho nebudete milovat, na tom chle-

  bu nebo houskách se to vždycky projeví,“ svěřuje se jeden

  z pekařů. Jeho kolega z pekárny Krusta právě válí těs-

  to na croissanty. Je to práce, která vyžaduje čas. „Když

  kousnete do croissantu, okamžitě poznáte, jestli to někdo

  odákl, nebo tomu dal všecko, co tohle pečivo vyžaduje.

  Při válení totiž musíte každou vrstvu prokládat más-

  lem. Díky tomu pak budou nadýchané, křupavé a přitom

  křehké, díky tomu se jednotlivé vrstvy oddělují,“ vysvět-

  luje a nám nedá se nezeptat, podle čeho vlastně může

  dělají to s chutí

  Když to udělá KŘUP…

  Centrum metropole je ještě ponořené do tmy, jen zpěv ptáků dává

  tušit, že se den brzy probudí. Dvěma mužům svižným krokem

  mířícím do dveří domu za chvíli začne směna. Oblečou se do bílých

  zástěr, rozpálí pec a pak jejich ruce začnou hníst těsto.

  TEXT: DAVID LAŇKA

  Foto: Marta Režová

  8 www.drmax.cz

• Strana 9

  běžný zákazník poznat opravdu dobrý croissant. „Prvním

  vodítkem může být cena. Poctivý croissant je plný másla,

  takže nemůže stát deset korun. Druhým struktura. Musí

  být nadýchaný, těsto vláčné, při kousnutí nadrobíte všu-

  de kolem sebe. A ne že je croissant gumový.“

  A to už pekaři z pece vytahují první chleby. Krásné

  rustikální řemeslné pecny, ke kterým je radost přivo-

  nět. Jakmile vychladnou, míří nahoru do krámu. Dlouho

  se tam neohřejí… Nebo spíš dlouho tu nechladnou.

  Prodavač potvrzuje, že na tom není nic zvláštního: „Lidé

  z okolí vědí, kdy vytahujeme chleba z pece, takže jsou

  zvyklí k nám chodit, aby ho měli ještě teplý. A když se

  někomu nechce vstávat, nemusí zoufat, protože u nás

  pečeme chleby třikrát denně.“

  Jdeme ven za zákazníkem, který

  za čerstva odtrhuje od pecnu pat-

  ku. „Tohle je něco jako vzpomínka

  na dětství,“ pustí se do vyprávění.

  „Vždycky když jsme jeli s rodiči

  na chalupu, stavěli jsme u jedné

  malé pekárny a koupili tam rov-

  nou dva čerstvě upečené chleby,

  protože jeden jsme snědli ještě v autě. A tady v Krustě

  pečou chleba úžasně, chodím sem pro něj každý druhý

  den. Děti se po něm můžou utlouct.“

  Podle pekařů je v jejich řemesle nejdůležitější držet

  se motta, které jejich zaměstnavatel razí: mouka, voda,

  kvas, čas. „Nic lepšího totiž ještě nikdo nevymyslel,“ říká

  jeden z pekařů. „Doufám, že ty doby, kdy chleby byly plné

  věcí, které tam nemají co dělat, časem skončí, protože to,

  co se někdy jako chleba prodává, to s ním nemá nic spo-

  lečného. Všechno tady děláme, jako se dělalo dřív. Ručně

  těsto válíme, ručně housky pleteme. Žádné urychlovače,

  žádné ražení vzoru. Trvá to dýl, ale na výsledku se to

  zkrátka projeví.“ S tím souvisí i to, že každý šéfpekař,

  který tu začne pracovat, podstoupí dvou- až třítýdenní

  stáž v pekárnách ve francouzské Bretani.

  Proč ve Francii? Protože právě myšlenka na to, při-

  vézt do Česka tradici francouzského pekařství, stála

  před deseti lety u zrodu pekáren Krusta. Poptávka po

  řemeslném pečivu v té době začínala a Češi se tehdy

  učili vyhledávat opravdu pečené, a nikoliv rozpékané

  pečivo, které je pořád významná část toho, co se pro-

  dává v běžných obchodech. „Podařilo se nám trefit do

  správné nálady. Tři roky po vzniku jsme otevřeli první

  pekařství a další následovala. Lidi také oceňují, že část

  výroby je přímo v prodejně, takže zákazníci vidí, jak

  pečivo vzniká. A protože je chceme do celého toho proce-

  su vtáhnout ještě víc, máme v plánu otevřít workshopy,

  kde si budou moct pod vedením našich mistrů peka-

  řů upéct vlastní chleba,“ vysvětluje výkonný ředitel

  Jan Vala a obloukem se vrací do Francie. „Přestože

  v naší nabídce zákazníci najdou i české klasiky, jako je

  vánočka nebo moravské koláčky, základem jsou fran-

  couzské druhy pečiva, jako třeba ořechový chleba nebo

  chleba s jablky a švestkami. Dovážíme mouku a máslo

  z Francie, dodržujeme původní postupy a důvod, proč

  naše pekaře posíláme na stáž, není ten, že by se tam

  naučili něco, co už neznají, ale aby tam nasáli atmosfé-

  ru. Protože ve Francii je pekařství váženým řemeslem

  a to řemeslo se tam dělá opravdu s láskou. Pekaři jsou

  hrdí na to, co dělají, řemeslo si předávají z generace na

  generaci a není to pro ně jen pouhá cesta, jak si vydělat

  na živobytí.“

  Člověka nutně napadne,

  jestli je takový rozdíl ve fran-

  couzské a české mouce, na což

  nám jasnou odpověď dají zase

  pekaři. „Nezdá se to, ale roz-

  díl je značný. Začíná to chutí

  i zpracováním obilí, hrubos-

  tí mouky. Jinak se s ní dělá

  a její konzistence pak určuje

  charakter pečiva. To samé platí o másle. Když zaděláte

  těsto s tím francouzským a pak úplně stejně s českým,

  rozdíl pozná i laik. Jiná je struktura, jiná je vláčnost, jiná

  je chuť.“

  Ale jak dodává Jan Vala, stejně důležité jsou i ruce

  a schopnosti pekařů, kteří jsou alfou a omegou každé

  dobré pekárny. „Najít lidi, pro které to není jen práce,

  kteří sem chodí s láskou, protože ten obor prostě milují,

  to není jednoduché, a proto jsme rádi, že máme pekaře,

  kteří svou profesi dělají opravdu s nadšením, a někteří

  u nás pracují od samých začátků firmy.“

  Když v polovině března přišla karanténa, rozhodli se

  v Krustě pro odvážný krok. „Už delší dobu jsme si říka-

  li, že bychom vybudovali možnost objednat si pečivo až

  domů, ale tahle situace všecko urychlila. Odezva byla

  velká. Naši zákazníci ocenili, že mohou mít naše pečivo

  i tehdy, když venku panovala obava někam chodit a kdy

  většina z nás byla raději v bezpečí svého domova. A naše

  pekaře povzbudilo, že mohou dál péct a nemusí nechat

  vyhasnout pece. No a když přišel obecný nedostatek

  droždí, začali jsme zákazníkům nabízet i to, protože my

  ho tu máme pořád, tak proč bychom se nepodělili.“

  Na odchodu nám to nedá a kupujeme si pečivo, proto-

  že všechno, co jsme dostali ochutnat, bylo prostě… boží.

  Člověk si řekne houska jako houska, ale když ochutnáte

  tu ručně pletenou, jinou už nechcete. A když si přibíráme

  i chleba, je nám jasné, že musíme do domácích potřeb pro

  chlebník, protože tenhle pecen si takové to obvyklé české

  „přenocování“ v igeliťáku prostě nezaslouží.

  ■

  Mouka, voda, kvas,

  čas – nikdo zatím nic

  lepšího nevymyslel

  www.drmax.cz 9

• Strana 10

  05_2020_Systane_INZERCE_DrMax_A4_CZ_FINAL.indd 105_2020_Systane_INZERCE_DrMax_A4_CZ_FINAL.indd 1 25.05.2020 9:2625.05.2020 9:26

  Inzerce ▲▼

• Strana 11

  05_2020_Systane_INZERCE_DrMax_A4_CZ_FINAL.indd 105_2020_Systane_INZERCE_DrMax_A4_CZ_FINAL.indd 1 25.05.2020 9:2625.05.2020 9:26

  Extra velké kostky kolagenu!

  Extra dávka kolagenu svitaminem D3

  pro správnou funkci kostí a svalů.

  doplněk stravy

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  psychologie

  STRACHU

  Přísná takzvaná protipandemická opatření se sice postupně

  uvolňují, ale koronavirus nějakým způsobem ovlivní životy

  většiny z nás na delší dobu, než je trvání nouzového stavu. Nejde

  jen o rány, které utržila ekonomika, ale i o naši psychiku.

  S

  pousta lidí se bojí o zdraví své nebo svých blíz-

  kých, o práci, o peníze, o to, co bude dál... Ztratili

  jsme obvyklý životní rytmus a pocit, že máme své

  životy pod kontrolou. Není tedy divu, že mnozí

  z nás pociťují úzkost nebo strach. Ztratíme-li se v bludišti

  negativních emocí na delší dobu, může to vést až k oslabe-

  ní imunitního systému a ke vzniku celé řady onemocnění.

  Úzkost, strach, ale i vztek nebo hněv se dokážou živit samy

  sebou. Když ze začarovaného kruhu nevystoupíme, vrší se

  na sebe jako figurky v matrjošce, až nás mohou přerůst,

  pohltit a dovést třeba na jednotku intenzivní péče.

  NEZALÉVEJTE SI ZAHRÁDKU NEGATIVNÍCH

  POCITŮ

  Co v těchto situacích radí psychologové? Především je

  potřeba, abychom začali sami u sebe. Můžu být vyděšená

  nebo naštvaná, protože při propouštění ukázal šéf na mě.

  Zlobit se na něj mi ale nijak nepomůže. O svých pocitech

  rozhodujeme my sami. Už slyším námitku: „Ale když on…

  (dosaďte, co chcete) podrží své oblíbence; nikdy neposlou-

  chá, co říkám; neocení moji práci.“ Dokonce to může být

  i pravda a nepochybně máte právo se na něj zlobit. Ale

  jak říká postava otce Šebka ve filmu Pelíšky: „A komu tím

  prospějete?“ Sobě rozhodně ne. Pěstovat si úzkost, vztek,

  strach znamená sám do sebe neustále vypouštět chemický

  koktejl, který nás připravuje na boj nebo útěk.

  Slavný rakouský psychiatr Viktor E. Frankl, který pro-

  šel nezměrným utrpením koncentračních táborů, takže

  o stresu a negativních emocích věděl své, tvrdil: „Mezi

  podnětem a reakcí existuje prostor. V něm spočívá naše

  schopnost zvolit si, jak budeme reagovat. A právě tady se

  skrývá potenciál našeho osobního růstu a svobody.“ Najít

  ten prostor, ve kterém se můžeme rozhodnout, jak se

  zachováme, není jednoduché. Chce to trénink a je to práce.

  Ovšem naučit se to znamená získat významnou kontrolu

  nad svými emocemi, a tedy i nad kvalitou svého života.

  POD KOBERCEM SE NIC NEVYŘEŠÍ

  Psycholog Dalibor Špok upozorňuje, že v současné „koro-

  navirové“ a prakticky nepředvídatelné realitě mohou být

  TEXT: MARIE PETROVOVÁ

  Foto: Adobe Stock, zdroj: Čerpáno z e-knihy Koronavirus-Manuál pro naši duši.

  Nebojte se

• Strana 13

  www.drmax.cz 13

  nepředvídatelné také naše pocity, a navíc mohou být vel-

  mi proměnlivé. To samozřejmě platí i pro lidi kolem nás.

  První věcí, kterou psychologové radí, je zastavit se a uvě-

  domit si, že se mě zmocnila emoce. Druhým krokem je

  přijetí vlastních pocitů. Připusťte, co cítíte. Jak říká Špok:

  „Přijetí znamená naši ochotu připustit, že realita je tako-

  vá, jaká je. Je to ochota nelhat si.“ To nejhorší, co může-

  me udělat, je snažit se negativní prožitek někam zastrčit.

  Cítíme-li úzkost a snažíme-li se ji někam zasunout, vyros-

  te. Začneme se bát vlastních úzkostných myšlenek. A už

  tu máme úzkosti dvě. Mozek ovšem máme jenom jeden.

  Ten si úzkosti sečte, a když to nezastavíme, udělá z nich

  zmiňovanou matrjošku.

  Abychom své emoce mohli přijmout, je dobré uvědomit

  si, jak a kde přesně v těle je prožíváme, a tento stav pojme-

  novat – je to úzkost, beznaděj, panika?

  Poté, co jsme své pocity pojmenovali, doporučuje psycho-

  log, abychom si zkusili říci „Cítím úzkost a přijímám ji“

  nebo „Cítím vztek a beru si jej k sobě“ nebo „Cítím roz-

  mrzelost a tak to nyní je“. Každému vyhovují jiná slova,

  měla by však vyjadřovat postoj přijetí – že svůj prožitek

  respektujeme, akceptujeme, nechceme jej vyhodit a od

  sebe odříznout.

  Nečekejte, že to budete umět hned napoprvé, chce to cvi-

  čit. Takže na sebe nebuďte naštvaní, když se to hned nepo-

  vede. Zkoušejte, trénujte a hledejte svá správná slova.

  Umět přijmout pocity nám totiž umožňuje s nimi něco

  dělat. Například se v nich přestat motat a nasměrovat své

  myšlení jinam. Jenomže kam?

  SEBERTE STŘEPY A VRAŤTE JIM ŘÁD

  Těm, kteří trpí úzkostí, odborníci doporučují vytáhnout

  strašidla na světlo, pořádně si je prohlédnout a rozhod-

  nout se, co s nimi provedeme. Zkrátka mít plán. Jestliže

  se bojím, že přijdu o práci, je potřeba si tuto úzkost při-

  znat, přijmout ji a podívat se, co s tím můžu dělat. Můžu

  si najít dočasnou brigádu? Na jaké inzeráty budu odpoví-

  dat? Můžu se třeba ale také bát o své zdraví nebo o zdraví

  svých blízkých – jaký na to mám vliv? To už není ztrácení

  se v úzkostných myšlenkách, ale vytváření plánu. Zapojuji

  svůj mozek, dostávám svůj život pod kontrolu a to by mi

  mělo přinést také zmírnění negativních emocí.

  Plán a struktura jsou klíčovými pomocníky v boji proti

  životním strašidlům (myšlenkám) i reálným propadům.

  Rozsypaný život je potřeba sesbírat a dát mu znovu řád

  a tvar – tedy strukturu a plán. Věci, které nemůžete nijak

  ovlivnit, opusťte. Zamávejte jim na cestu a nechte je být.

  Neplýtvejte energií na něco, co je úplně mimo vaši kont-

  rolu. Zaměřte se na to, co ovlivnit můžete. Což je mimo-

  chodem i množství času, které věnujete sledování zpravo-

  dajství v televizi nebo na internetu. Na to, abyste věděli,

  co se děje, vám stačí patnáct minut denně. Nepouštějte si

  úzkost a strach domů přes zapnuté obrazovky.

  DÝCHEJTE, RELAXUJTE A HÝBEJTE SE

  Úzkosti a strachy napínají naše svaly, protože naše tělo

  chce bojovat nebo utíkat. Je tedy důležité naučit se uvolňo-

  vat emoce také na úrovni fyzické. Pomáhají tři věci: dýchá-

  ní, pohyb a relaxace.

  Naučit se relaxovat je pro mnoho z nás možná stejně

  těžké jako naučit se pojmenovat a přijímat vlastní emoce.

  A je to úplně stejně důležité. Když je naše tělo v neustá-

  lém napětí, začne nás brzy něco bolet, špatně spíme, když

  špatně spíme, hůř zvládáme své emoce, jsme celí napja-

  tí… Matrjoška roste a roste. Zastavte to. Tedy nejdříve se

  zastavte sami. Můžete využít například nahrávky s říze-

  nou relaxací, ale pozor – měla by to vždy být relaxace sku-

  tečně zaměřená na uvolnění těla.

  Dalším důležitým spojencem v boji proti úzkostem

  a strachu (ale třeba i trémě) je dýchání. Spoustu cvičení

  na správné dýchání najdete na internetu nebo v knihách.

  Dostanete-li se do nějakého vypětí, může vám přinést rych-

  lou pomoc dýchání na čtyři doby. Nadechněte se a v duchu

  počítejte do čtyř. Zadržte dech (počítejte do čtyř), výdech

  (počítejte do čtyř), zadržet dech (počítejte do čtyř), nádech

  … a tak dál. Jen pozor, abyste se nadechovali do břicha,

  povrchní nádechy přes hrudník vás rozhodně neuklidní,

  spíš se vám může udělat pořádně šou.

  Pusťte do svého života pohyb. Máte-li jakékoliv zdra-

  votní potíže, poraďte se s lékařem. Určitě vám nezakáže,

  abyste se hýbali, ale doporučí správný typ pohybu. Jestliže

  jste zdraví, měli byste zapojit různé druhy pohybu: inten-

  zivní pohyb jako běh, tanec a také přirozený a déle trvající

  pohyb (například a ideálně chůze nebo třeba běžná manu-

  ální práce). Dobře nám také dělá rytmický pohyb. Úplně

  vidím vyděšený výraz mnoha čtenářů, kteří si pod rytmic-

  kým pohybem nejdříve představí tanec. Není třeba vrhat

  se zrovna do tréninku na StarDance. Rytmické je třeba

  sekání dřeva, kosení trávy, luxování, vytírání.

  Proč je vlastně pohyb tak důležitý? Zmocní-li se našeho

  těla strach, úzkost, vztek a další negativní pocity, připra-

  ví se naše vnitřní chemie, jak už bylo řečeno, na boj nebo

  na útěk. Naši předkové tu chemii zpracovali právě tím, že

  bojovali nebo utíkali. My sedíme a chemie nemá kam ode-

  jít. To je jeden důvod. Další je staré známé: ve zdravém

  těle zdravý duch. Náš mozek má jenom dva zdroje – kys-

  lík a cukr. Cukr si umí z těla vzít, ale kyslík mu musíme

  dodat, a to právě nejlépe pohybem na čerstvém vzduchu.

  Trpíte-li silnou úzkostí nebo strachem a cítíte, že to sami

  nezvládáte, rozhodně se obraťte na odborníka – psycholo-

  ga nebo psychiatra. Pochroumaná duše někdy potřebuje

  pomoci stejně jako třeba pochroumaná noha.

  ■

• Strana 14

  Inzerce ▲▼

• Strana 15

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Analergin je léčivý přípravek k vnitřnímu užití. Obsahuje

  účinnou látku cetirizini dihydrochloridum. 10 a 30 tabletové balení Analergin je volně prodejný léčivý přípravek.

  Pro zmírnění nosních a očních příznaků

  sezónní a celoroční alergické rýmy

  a příznaků chronické kopřivky.

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.,

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  CZ/ANA/20/0006a

  www.analergin.cz

• Strana 16

  16 www.drmax.cz

  životní styl

  ČAS JSOU

  PENÍZE –

  čekání je

  pro chudé

  Člověk, který dnes musí na něco čekat, se ve

  společnosti zvolna stává outsiderem. Rychlé

  zážitky jsou skoro stejně trendy jako fast

  food, okamžité uspokojení se stává mantrou.

  Rychlost, s jakou konzumujeme vlastní

  život, je málem děsivá.

  T

  ím, jak nám na jedné straně vládne rychlost

  jako uznávaná hodnota, synonymum úspěchu

  a výkonu, na druhé misce vah krystalizuje

  velmi zajímavé slovo: čekání. Čekat se v dneš-

  ní době jaksi nehodí. Pohledem zjednodušené optiky je

  čekání jen pro snílky nebo pro ty, co nemají peníze na

  expres zásilku, soukromého doktora, který je kdykoliv

  k dispozici, nebo okamžitou dovolenou.

  STAČÍ PÁR MINUT – A ŠÍLÍME

  Fenoménu čekání věnovala před pár lety německá novi-

  nářka Friederike Gräff útlou knihu s názvem Warten –

  Čekání. Mimo jiné v ní najdeme rozhovory s různými

  lidmi na toto téma. Friederike popisuje třeba čekání

  matky na narození dítěte, spisovatele na román, nemoc-

  ného na darovaný orgán, uprchlíka na azyl. Čekání má

  v jejím pojetí různé odstíny a podoby. Může být bezmoc-

  né, nadšené, dobrovolné, ubíjející, pokorné a každé má

  svůj příběh.

  Friederike mluví mimo jiné o tom, že její generace,

  narozená v 70. letech, už ve srovnání s pokolením jejích

  rodičů nebo prarodičů nemusela skoro na nic čekat. A vel-

  ká část společnosti dnes čekat vůbec neumí. „Nenaučili

  jsme se to,“ říká. Stačí pár minut na zastávce tramvaje

  a vytahujeme telefony. Chvíle navíc ve frontě v super-

  marketu nás dohání k šílenství, stejně jako když nás na

  poště zdržuje člověk, který si kupuje tři známky. Ten

  vztek, to ponížení, ta ztráta v našem dokonalém a smys-

  luplně naplánovaném dni. Jsme otroci času a zároveň nic

  nestíháme. Zvláštní. Přitom ještě před rokem 1989 byly

  i několikahodinové fronty na nedostatkové zboží běžnou

  součástí života. „Dříve patřilo čekání i k dobrému vycho-

  vání,“ říká Friederike Gräff. „Děti čekaly, až budou moct

  promluvit nebo než něco dostanou.“ Zatímco pro střední

  TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ

• Strana 17

  www.drmax.cz 17

  a starší generaci je možnost mít všecko rychle k dispozici

  stále ještě spojená s jistým potěšením nebo výjimečností,

  pro mileniály a děti je norma plnění přání „na jeden klik“.

  ČAS NA ZEMI JAKO FESTIVAL, KTERÝ JE

  POTŘEBA SI „UŽÍT“

  Friederike ve své knize píše, že pacienti s rakovinou

  často před smrtí litují toho, co ve svém životě odložili.

  Jedním dechem ale dodává, že toto vědomí nás mění

  v myši v kolečku – vůbec nám nedělá radost, když si uvě-

  domíme, že náš čas je tak strašně vzácný. Naopak, jsme

  pod tlakem a máme pocit, že musíme brát život jako jedi-

  nečný festival, na němž bychom se měli bavit a hodně

  toho stihnout.

  Fenoménem zrychleného života se zabývají i sociolo-

  gové a historikové. Německý historik Peter Borscheid

  napsal knihu Virus času: kulturní dějiny zrychlování

  (2004), kde píše o tom, že zrychlovat začínáme už od

  konce středověku. Nadneseně řečeno, tehdy nám pěkně

  zavařil Johann Gutenberg vynálezem knihtisku. V dru-

  hé fázi vše výrazně zrychlila průmyslová revoluce a od

  roku 1950, kdy nasazení kombajnů při sklizni dokázalo

  původních sto padesát hodin práce redukovat na hodinu

  a do domácností se dostala pračka, má svět dost nakvap

  v takzvané rychlostní fázi. „Sociální antropolog Thomas

  Hylland Eriksen napsal inspirativní knížky Tyranie

  okamžiku a Syndrom velkého vlka,“ říká sociolog Lukáš

  Urban. „V nich se zmiňuje o možnosti definovat dobu

  tím, co jí chybí, nikoliv tím, čeho je v ní dostatek. A mezi

  nedostatkové komodity současné společnosti zařadil lid-

  skou pozornost: umění a chuť se koncentrovat, skutečně

  se potkávat s okolím – lidmi a věcmi. A pomalý čas: umě-

  ní se zastavit a vychutnávat přítomný okamžik... Proč

  jenom se mne dnes žáci a studenti ptají, jak je doporu-

• Strana 18

  18 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  životní styl

  čovaná knížka tlustá, a ne kdo ji napsal, o čem je a zda

  je dobrá.“

  ÚSPORY NA ÚKOR KVALITY

  Když zrychlujeme, sklízíme úspěch. Jsme rychlí v práci –

  zvládneme napsat hlášení dříve než kolegové, jsme rychle

  připraveni na nečekanou poradu. Jsme rychlí i doma –

  rychle uvařit, uklidit, úkoly s dětmi, rychle na výlet.

  Stihneme toho hodně, ale určitě ne všechno. Potřebujeme

  další úsporu času. Kde ji vzít? Možnosti jsou někdy pře-

  kvapivé. Čas nám například krásně šetří politici, hlavně

  v čase voleb a také když se řeší různé exponované kauzy.

  Nemusíme se vůbec zabývat reálným stavem věcí, stačí

  si poslechnout jejich opakované výkřiky. Například kan-

  didát na amerického prezidenta Donald Trump před pár

  lety volal: Postavíme zeď! Není jednoduššího sdělení, to

  pochopil i poslední Američan. Kdo by se zajímal o to, zda

  je něco takového na hranicích mezi Mexikem a USA vůbec

  možné? „Volby jsou silně personifikované a zjednodušené

  na několik málo snadno uchopitelných témat. To je vel-

  mi populární úspora času i námahy voličů,“ říká Lukáš

  Urban. A my si čas na pochopení různých věcí šetříme rov-

  nou sami. „Třeba v době koronavirové krize, kdy se část

  společnosti rychle uchýlila k nenávistným projevům vůči

  cizincům, lyžařům nebo lidem, kterým se infekce nevy-

  hnula. Opět se jedná o projev úspory mentální energie

  a snahy být se světem rychle hotov, tedy rychle najít obět-

  ního beránka a tím redukovat strach z neznámého,“ popi-

  suje sociolog. Zjednodušený svět nám dává spoustu času –

  jednoduchým světem se nemusíme zbytečně trápit.

  ZRYCHLIT A JEŠTĚ ZRYCHLIT

  Americký sociolog George Ritzer v souvislosti se zrychle-

  ním a „konzumováním“ života hovořil o procesu mcdonal-

  dizace společnosti. Jejími základními rysy jsou efektivita,

  vypočitatelnost, předvídatelnost a kontrola. Máme rádi náš

  bezpečný, kontrolovatelný a předvídatelný svět. Můžeme

  v něm být také velmi rychlí – nic nás totiž nepřekvapí,

  nezastaví, zdá se nám, že všechno máme pod kontrolou.

  „Mcdonaldizace společnosti se týká různých oblastí života,

  třeba i turistiky, školství nebo zdravotnictví,“ říká Lukáš

  Urban. Čímž se dostáváme k volnému času. Najednou se

  zdá, že jím nemůžeme jen tak plýtvat. Naopak: musíme

  toho hodně stihnout a hodně si toho užít. „Nepromarnit

  lákavé nabídky, co se už nebudou ,nikdy‘ opakovat, nasbí-

  rat co nejvíce zážitků. Sice jde o zážitky instantní, tedy

  poněkud zploštělé, zkarikované, kýčovité, ale i ty lze

  veřejně vystavovat na tak populárních sociálních sítích,“

  popisuje sociolog. „Hon za zážitky může být útěkem před

  nepříjemně nezodpovězenými existenciálními otázkami

  typu ,kdo jsem‘ a ,proč tu jsem‘ a stejně tak může souviset

  s hédonistickou podstatou člověka, tedy jeho přirozenými

  sklony k požitkářství.“

  PARADOXY RYCHLOSTI A SLOW TRENDY

  Naše posedlost rychlostí nás dostává do paradoxních

  situací. Snaha zrychlit dovedla například automobilovou

  dopravu k tomu, že zpomalujeme. Trčíme v nekonečných

  zácpách kvůli nehodám, stavbám nových či lepších silnic

  nebo prostě kvůli příliš vysokému počtu aut na jednom

  místě. I pro nákup ve fast foodu je potřeba si vyčlenit

  dost času. Ve špičce totiž se slovem fast – rychlý – nemá

  rychlé občerstvení nic společného. Koupit si dnes ham-

  burger nebo bagetu znamená nejdřív se málem nervo-

  vě zhroutit při snaze o elektronickou objednávku a pak

  čekat v dlouhé frontě na výdej.

  Ti, kterým došlo, jak směšně zoufalá je v těchto ohledech

  naše realita, sázejí na slovíčko pomalý – slow. Vzniká tak

  slow móda nebo třeba slow food. Cílem vyznavačů těchto

  trendů je snaha dávat věcem, například přípravě jídla,

  tolik času, kolik je potřeba. Také si rádi udělají čas na to,

  aby zjistili, jak se věci mají. Zda například výroba oble-

  čení, které kupují, nedrancuje přírodu. A přístroje chtějí

  spíš nechat opravovat než vyměňovat za nové.

  ŽIVOT POTŘEBUJE ČAS

  Je nutné změnit optiku. Pointa je v tom, uvědomit si,

  že nikdy nestihneme všechno, co bychom chtěli, stejně

  jako si nikdy nekoupíme všechno, po čem lační naše ego.

  Odmítnutí jakéhokoliv čekání, přirozeného životního

  rytmu a věcí s tím spojených je jako odmítnutí vlastního

  života. Jako bychom ho neustále dělili na to „hezké a dob-

  ré“ a to „špatné a ošklivé“. Jako bychom jeho velkou část

  odmítali a vykazovali někam mimo nás, na imaginár-

  ní „skládku“ – přesto je každá vteřina tohoto „odpadu“

  nedílnou součástí našeho života. Tím, že se naučíme sami

  čekat, naučíme to i své děti a je docela dobré vědět, že

  přestože žijí ve světě okamžitého uspokojení, jsou zhruba

  stejně (ne)šťastné jako (čekající) generace před nimi.

  „Kdo nám namluvil, že musíme chtít stále více a rychle-

  ji? Dítě rychle nevychovám, kávu v džezvě na čase neoši-

  dím, rychlostudiem nezmoudřím. Lze být dobrým rodičem

  a nemít na své nejbližší dostatek pomalého času? Těžko.

  Kde není čas věci pravidelně prožívat a odžívat, pojmenová-

  vat a inventarizovat, tam se začnou hromadit chyby, nepo-

  rozumění a křivdy. Koronakrize nás – některé, či mnohé,

  to nevím – donutila se zastavit, popřemýšlet, bilancovat

  a začít lépe pojmenovávat realitu,“ říká Lukáš Urban.

  Být schopen obejít se bez okamžitého uspokojení je

  podle mnoha psychologů a psychiatrů možná cesta ke

  kvalitnějšímu životu. A kdo ví, třeba nám totéž napoví

  i prostý selský rozum.

  ■

  Foto: Adobe Stock

• Strana 19

  HOJÍ RÁNY

  RYCHLE

  A BEZ JIZEV

  NOVINKA

  HORKÁ

  KÁVA

  JÓGA

  NA KOBERCI

  ŘÍZNUTÍ

  PŘI HOLENÍ

  PUCHÝŘ

  Z LODIČEK

  SKALNÍ

  STĚNA

  PÁD

  Z KOLA

  MODERNÍ HYDROGEL

  › Urychluje hojení

  › Chladí a nepálí

  › Chrání před další infekcí

  › Zabraňuje vzniku jizev

  BepanGel je zdravotnický prostředek. www.bepanthen.cz

  L.CZ.MKT.CC.02.2020.1836

  IN20-181_BepanGel_inzerce_A4.indd 1IN20-181_BepanGel_inzerce_A4.indd 1 18.05.20 10:3318.05.20 10:33

• Strana 20

  20 www.drmax.cz

  naše doba

  Slovo inovace se už v době předkoronavirové stalo poněkud

  inačním. Inovovat se dalo kdeco, od bankovních služeb skoro až

  po prodej zmrzliny. Mimořádná doba však ukázala, že inovace

  nemusí být jen barevný obal pro nějakou nepříliš významnou změnu.

  Ukázala, že naše země je plná chytrých a pracovitých lidí,

  kteří chtějí díky inovacím zlepšit život ostatních.

  TEXT: MARIE PETROVOVÁ

  NAUČÍ NÁS KORONAVIRUS

  táhnout za jeden – chytrý – provaz?

  Z

  řejmě nejvíc byl vidět robot Pipeťák, pomáha-

  jící s testováním v Nemocnici na Bulovce, nebo

  pokročilý respirátor – obojí z dílny Českého insti-

  tutu informatiky a robotiky ČVUT v Praze. Právě

  urychlení certifikace onoho respirátoru a propojení s českým

  výrobcem, konkrétně Sigmou Lutín, je zatím asi největším

  úspěchem týmu, který stojí za platformou Spojujeme Česko.

  CO TO TA PLATFORMA VLASTNĚ JE?

  Zjednodušeně řečeno je to jedno místo, kde se potkávají

  nápady jednotlivců, firem i státních organizací, které

  mohou pomoci v koronavirové krizi ostatním – tedy opět

  občanům i podnikům. Platformu spustila na konci břez-

  na agentura CzechInvest ve spolupráci s Ministerstvem

  průmyslu a obchodu, Ministerstvem zdravotnictví

• Strana 21

  www.drmax.cz 21

  a Svazem průmyslu a dopravy.

  V polovině května už je na platfor-

  mě 82 projektů.

  CO TAM NAPŘÍKLAD MŮŽEME

  NAJÍT?

  Indikativní test na covid-19, který

  je přístupný on-line. V počítači nebo

  v mobilu vám pomůže vyhodnotit

  příznaky a poradí, co udělat a kam

  se obrátit. Testem už prošlo více než

  100 000 lidí. Tento virtuální test

  samozřejmě nemůže nahradit lékař-

  skou diagnózu, ale může pomoci lépe

  rozložit síly zdravotníkům a posílat

  k nim skutečně relevantní dotazy

  od pacientů. Test dokázali vývojáři

  naprogramovat a spustit během tří

  dnů. Dobře plánovat v době, kdy se

  řada z nás bojí o své zdraví, tomu

  chce pomoci aplikace Nebojsa.

  Jejím cílem je poradit, kdy se vydat

  ven a zároveň se vyhnout frontám

  nebo příliš zalidněným místům. Po

  skončení koronavirové krize by pak

  mohla umožnit pohodlné plánování

  návštěv obchodů, zdravotnických

  zařízení nebo třeba poštovních úřa-

  dů. Nebojsa je světově unikátní

  projekt ČVUT a jeho výhodou je, že

  chrání soukromí uživatele. Se sbě-

  rem dat mohou pomáhat zájemci

  pouze anonymně.

  S výukou na dálku pomáhá uči-

  telům projekt Učíme.se. Kantoři

  mohou nejen přednášet, pouštět

  žákům videa a ledacos dalšího, ale

  také zadávat testy nebo studenty

  vyzkoušet. Další projekt Tiskne

  celé Česko sdružuje vlastníky 3D

  tiskáren, kteří využívají své kapaci-

  ty na výrobu a distribuci ochranných

  pomůcek pro zdravotníky. Dnes už

  má tato komunita více než stovku

  členů. Iniciativa Pomoc souse-

  dům zase podporuje dobrovolníky

  v pomoci seniorům. Nabízí rady,

  jak se zapojit, a letáčky k vytištění,

  které seniory informují o správných

  hygienických opatřeních, ale i o tom,

  jak vypadá spolupráce s dobrovol-

  níky, aby nenaletěli podvodníkům.

  Breakfaststory je projekt, který

  pomáhá lidem v těžké životní situ-

  aci. Funguje na principu 1 + 1 zdar-

  ma – jedno jídlo pro vás a jedno pro

  někoho, kdo si ho nemůže dovolit.

  Breakfaststory uvaří za 160 korun

  dva obědy – jeden pro toho, kdo si

  oběd objednal, druhý pak putuje už

  zcela zdarma například k seniorům,

  matkám samoživitelkám nebo lidem

  s hendikepem. Breakfaststory se

  zřeklo jakéhokoliv honoráře ve pro-

  spěch zaměstnanců sociálních pod-

  niků, které obědy vaří. Takto už se

  rozdalo 3 000 obědů.

  Platforma Spojujeme Česko tedy

  funguje jako informační zdroj

  a snadný rozcestník, tak aby

  návštěvník webu snadno našel

  důležité informace nebo možnosti,

  jak se zapojit a podpořit Českou

  republiku. Mluvčí CzechInvestu

  Jana Kohoutová připomíná, že na

  této platformě se také pravidelně

  aktualizuje seznam českých výrob-

  ců ochranných prostředků a doda-

  vatelů, kteří už jsou nebo v blízké

  době budou schopní vyrábět cer-

  tifikované zdravotnické a osobní

  ochranné prostředky.

  Jedním z projektů, kterým plat-

  forma Spojujeme Česko fakticky

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  naše doba

  Inzerce ▼

  odstartovala, je portál CoVpoint,

  kde mohou firmy nabídnout své

  produkty a služby státu nebo dal-

  ším společnostem. Zároveň mohou

  poptávat pomoc od ostatních firem.

  CzechInvest společně s MPO

  rozjel také dlouhodobější inciativu

  Hack the Crisis Czech Republic,

  která spojuje stát, kraje, univerzity,

  firmy, asociace i jednotlivce proto,

  aby se urychlila realizace užiteč-

  ných projektů, které mohou pomo-

  ci ve střetu s koronavirem. Možná

  jste už někdy narazili na pojem

  hackathon. V podstatě jde o to, že

  se chytré hlavy dají dohromady

  a v krátkém čase společně hledají

  řešení nějakého problému. A prá-

  vě na podobném principu funguje

  tahle iniciativa. Od začátku dubna

  se na webu Hack the Crisis přihlá-

  silo 146 projektů. Přihlásit se mohly

  až do konce května, takže toto čís-

  lo do uzávěrky Maxima nemuselo

  být konečné. Některé nápady se do

  té doby už uskutečnily. Například

  Dáme krev, projekt, který se sna-

  ží zvýšit a udržet počet dárců krve.

  Pracuje se i na už zmíněné aplika-

  ci Nebojsa a také třeba na virtuál-

  ním cestování pro seniory Kaleido.

  Vybrané projekty získají finanční

  podporu a propojení s patrony, kte-

  ří patří ke špičkám ve svém obo-

  ru. Automobilka Hyundai se navíc

  rozhodla podpořit vítězné projekty

  deseti miliony korun.

  České hlavy bodují i na evropské

  úrovni, konkrétně v panevropském

  hackathonu EUvsVirus. Nejvíce se

  v této souvislosti psalo o CoroVent,

  který získal druhé místo v katego-

  rii Ventilátory/respirátory. Tento

  plicní ventilátor vyvinuli vědci

  z Fakulty biomedicínského inže-

  nýrství ČVUT, a to s pomocí dob-

  rovolníků z iniciativy Covid19CZ,

  kteří propojili vědce s výrobou.

  Podle webu ihned.cz o něj projevi-

  li zájem už i zákazníci v zahraničí.

  Úspěchy slavila i Qesadila, kte-

  rá přišla s návrhem bezpečných

  on-line voleb, protože pandemii vní-

  má i jako velkou výzvu pro demo-

  kracii. Ve své kategorii se dostala

  mezi tři nejlepší projekty.

  Počty projektů přihlášených do

  různých akcí a iniciativ ukazují, že

  jsme země chytrých a talentovaných

  lidí. Říká se, že krize může být i pří-

  ležitostí. Možná je to fráze, ale tře-

  ba právě tahle vážná situace ukáže,

  že propojení vědy, univerzit, firem

  a podpora od státu je tím chytrým

  mostem k překlenutí krizí. A nemu-

  sí je nutně vyvolat jen virus.

  ■

  POHLED ČESKÉ HLAVIČKY

  Mladý muž sČeskou hlavičkou nepochybně je Jakub Dostál.

  Mladý muž z Olomouce totiž získal stejnojmennou cenu

  (Česká hlavička, kategorie Ingenium), a to za svou práci

  Nový způsob simulace šíření epidemie ve společnosti.

  Proč se pustil právě do tohoto tématu? „Když se podíváte

  do historie, tak si začnete klást otázku, jak je možné, že

  navzdory všem epidemiím ještě jako civilizace vůbec

  existujeme. Stačila malá náhoda a nějaký virus nás mohl

  úplně zlikvidovat,“ vysvětluje Jakub. Právě prvek náhody

  hraje v šíření epidemií významnou roli, aje proto potřeba

  zahrnout ho do simulace možného průběhu nákazy. Starší

  algoritmy sice prvek náhody zahrnovaly, ale nedokázaly

  oddělit strukturu společnosti od vlastnosti choroby. Prostě

  jen počítaly s tím, že je nemoc nakažlivá a k jejímu šíření

  stačí, aby byl mezi lidmi nějaký vztah. Jakubova práce říká,

  že tak to úplně nefunguje, že takto nastavené výpočty

  mohou být zavádějící. Jenže se podle nich řídí vědci i politici,

  a tak je důležité, aby se udělaly co nejlíp. Jakubův výpočet

  tedy zahrnuje to, jak se s lidmi doopravdy potkáváme. Co to

  vlastně znamená?

  „Soused, který bydlí o patro výš, pro vás vůbec nemusí

  představovat riziko, protože se za celý rok nepotkáte.

  Mnohem rizikovější pro vás mohou být lidé, které

  potkáváte každý den, třeba když si jdete koupit kávu.“

  Jakubovo vysvětlení zní velmi logicky, ovšem dostat ho

  do matematických a statistických modelů už je výrazně

  komplikovanější. Musejí brát v úvahu třeba i takzvané

  superšiřiče, tedy lidi, kteří za den potkají (a mohou nakazit)

  velký počet osob. Navíc je dnešní společnost neskutečně

  propojená. Dříve se mohla nemoc vyřádit v omezené lokalitě,

  teď se nezadržitelně a rychle dokáže rozlézt po celém

  světě. K čemu jsou vlastně takové výpočty dobré? Nejde

  jen o možnost simulace možného vývoje různých nemocí,

  ale model se dá využít také k lepší imunizaci společnosti.

  Zjednodušeně řečeno, dokáže předvídat, jaké cesty si virus

  vybere, a na ně pak nasadit správnou závoru.

  Foto: Adobe Stock a archiv redakce

• Strana 23

  www.drmax.cz 23

  Pro pohyb

  bez bolesti kloubů.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci

  dříve, než začnete přípravek užívat.

  Registrovaný léčivý přípravek

  k perorálnímu podání.

  Výrobce:

  IBSA Farmaceutici Italia Srl

  via Martiri di Cefalonia, 2

  26900 Lodi, Itálie

  Distributor:

  IBSA PHARMA s.r.o.

  Senovážné náměstí 1463/5,

  110 00 Praha 1 - Nové Město

  info.cz@ibsagroup.com

  K léčbě artrózy,

  zejména kolene, kyčle

  a kloubů prstů ruky.

  Obvykle se užívá 2x ročně,

  vždy po dobu 3 měsíců.

  K dostání bez lékařského předpisu

  ve dvou velikostech balení:

  60 nebo 180 tvrdých tobolek.

  IBSA-C400-001-2020/5

• Strana 24

  24 www.drmax.cz

  rozhovor

  Jiří Langmajer

  PROŠVIHNOUT

  ZÁPAD SLUNCE

  JE NA JAŘE

  BOLESTIVÉ

  V posledních letech se stal doslova králem

  českých filmových komedií, zvlášť těch

  romantických. Možná to souvisí s tím, že

  konečně našel sám sebe, jak říká. Dokáže

  otevřeně mluvit o tom, co se jiní snaží skrývat.

  Protože přiznat slabosti přece není žádná

  slabost. Naopak to chce odvahu.

  TEXT: DAVID LAŇKA

  V

  září do kin vstoupí filmová adaptace

  románu Radky Třeštíkové Bábovky.

  Jakou roli v něm hrajete?

  Bábovky jsou o několika partnerských dvo-

  jicích a já jsem součástí jedné z nich. Oproti ostatním

  mám asi nejmenší part, pokud jde o čas, který strávím

  na plátně, ale je to role pro celý ten příběh důležitá a pěk-

  ná v tom, jak je vystavěná. Ale kdybych tu teď popisoval

  příběh, už by na to lidi nemuseli chodit do kina a to by

  byla škoda, kdyby nepřišli.

  Nebráníte se menším rolím?

  Proč bych měl? Jak jsem říkal, ta role je pěkná, a taky jsem

  na filmu spolupracoval s režisérem Rudou Havlíkem,

  se kterým jsme předtím točili film Po čem muži touží,

  a máme před sebou další projekty, takže jsem věděl, do

  čeho jdu, že to bude příjemná práce.

  Když si člověk povídá s těmi, co román četli, tak se

  nikdo neshoduje, kdo v tom příběhu vlastně za ty

  bábovky je. Jedni říkají, že muži, jiní zase, že ženy.

  Neumím na to odpovědět, protože jsem nad tím takhle

  nepřemýšlel, a vlastně by mě to samotného zajímalo.

  A vy sám si někdy připadáte jako bábovka?

  Záleží na tom, co si pod tím pojmem představujete.

  Situaci, kdy se člověk neozve ve chvíli, kdy se hra-

  je o jeho důstojnost, kdy po sobě nechá tak trochu

  šlapat…

  Víte, v tom případě jsem vlastně celý roky žil úplný opak

  a nadělal jsem si strašně moc nepřátel a nepříjemností. Do

  nějakých svých šestačtyřiceti let jsem všem říkal, co si mys-

  lím, bez okolků, bez přemýšlení. A nebylo to správně. Žil

  jsem v jednom extrému a druhým je chovat se jako bábov-

  Foto: Profimedia

• Strana 25

  www.drmax.cz 25

  ka. Já jsem šťastný, že jsem se, troufnu si tvrdit, zastavil

  někde mezi tím a naučil jsem se ty dvě polohy zdravě vyba-

  lancovat jak v soukromém, tak v pracovním životě.

  Před časem jste v rozhovoru pro DVTV až nečeka-

  ně otevřeně mluvil o problémech, kterými jste si

  procházel, o nejistotách… Bylo těžké o tom mluvit?

  Ani ne, protože já jsem tam nešel vyzbrojený touhou něco

  na sebe prozradit. Šel jsem tam doslova jako nepopsa-

  ný list. Věděl jsem, že Martin Veselovský je mimořádně

  chytrý člověk, a těšil jsem se na to, že si s ním příjemně

  popovídám. A možná to, že jsem v něj měl důvěru a že on

  se mě nesnažil nikam manipulovat, byl klidný a neútočil,

  sehrálo to, že jsem mu odpovídal tak, jak jsem to cítil.

  Byl jste překvapený, že ten rozhovor způsobil

  takový ohlas?

  Vlastně ano, protože nechápu, proč způsobí rozruch to,

  když chlap ve svých třiapadesáti letech řekne, že chodí

  k psychiatrovi. To mi přijde úsměvné.

  Lidi dnes možná nejsou připravení na takovou ote-

  vřenost, zvlášť v době, kdy si většina lidí hraje na

  to, jak jsou dokonalí…

  Víte, já šel do DVTV asi až po dvou letech, kdy mě průběž-

  ně zvali, až když jsem věděl, že tam mohu jít v klidu mlu-

  vit sám o sobě a nevytvářet o sobě nějaké iluze, tvrdit, že

  jsem něco, co nejsem, nebo naopak démonizovat některé své

  vlastnosti. Já už jsem dnes smířený s tím, jaký jsem, dobře

  vím, co to znamená, takový být, a někdy to není jednoduché.

  Což je samo o sobě obdivuhodné.

  Na tom není nic obdivuhodného. Po padesátce spousta čes-

  kých chlapů neumí přiznat svoje slabosti. Chtějí vypadat

• Strana 26

  26 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  rozhovor

  jako namáklí chlapíci, kteří nedělají

  chyby, všechno znají a všechno umí.

  Navíc si hodně z nich v těchhle letech

  dělá děti a pak jsou nasraní, když

  jim říkají dědečku. Tak tihle chlapi

  mě moc nebaví. I když samozřejmě

  ne všichni jsou takoví.

  Když mluvíte o věku, co pro vás

  znamená plynutí času? Nemáte

  někdy myšlenky na to, že už jste

  v druhé polovině života?

  Kdybych takhle přemýšlel, musel

  bych k doktorovi, aby mi zvýšil dávky

  antidepresiv (smích). A to nepotře-

  buju, protože mně je po té padesátce

  konečně dobře. Hrozně se mi ulevilo,

  že jsem našel někoho, s kým mám

  šanci v klidu zestárnout, že jsem

  opustil velkoměsto a odešel na ves-

  nici, že už mi nevadí, když jiní kluci

  mají větší úspěch než já. Netoužím

  vyniknout, netoužím po cenách, chci

  si práci spíše užívat než v ní něko-

  mu něco dokazovat. Pochopil jsem,

  že pro mě jako pro Langmajera, kte-

  rý už třicet let hraje a žil životem,

  který by leckoho zabil, je důležitější

  čas strávený s mými dětmi, vnukem,

  partnerkou, při západu slunce nebo

  na kole než na jevišti. Když jsem

  před dvaceti lety šel večer do diva-

  dla, byl jsem napnutý jako tětiva,

  abych to odehrál na maximum, aby

  se z toho diváci po*****. To je už

  pryč a strašně se mi ulevilo. Nebylo

  to jen tak. Abych to tak mohl mít,

  musel jsem vyhledat pana dokto-

  ra. Věděl jsem, že jsem nemocný, že

  potřebuji pomoct, a tak jsem za ním

  šel. Nevidím na tom nic mimořád-

  ného. Když vás bolí zuby, taky jdete

  k lékaři.

  Bylo pro vás obtížné začít o všem,

  co vás tíží, mluvit nahlas?

  To víte, že to chvíli trvalo. Nebylo to

  na lusknutí prstu.

  Když budu mluvit z vlastní zku-

  šenosti, nestalo se vám, že když

  jste se pomyslně odemkl, naučil

  se ty věci pojmenovávat, mluvit

  o nich, že jste od té doby sensi-

  tivnější, takový rozcitlivělý?

  Ne. To je vaše zkušenost. Já to mám

  opačně. To, o čem mluvíte, jsem měl

  předtím. Kdybych se najednou cítil

  sensitivnější a smutnější, to by neby-

  la žádná léčba přece. Předtím jsem

  byl smutný, předtím jsem se vytá-

  čel… Spíš by bylo přesnější říkat

  dřív, protože já po té cestě stále ještě

  jdu a taky z ní mohu sejít a skončí to

  tam, kde to začalo. Já teď ale vím,

  že se mi ruku v ruce s partnerkou,

  dětmi, věkem, prací a lékaři podařilo

  poznat cestu, která je smysluplnější

  než ta, po které jsem dříve šel.

  My jsme ve věku, kdy se svět

  oproti tomu, jak jsme ho pro-

  žívali kolem dvaceti, opravdu

  rapidně změnil. Míváte někdy

  pocit, že tomu současnému světu

  nerozumíte?

  Asi ne. Protože to, co mám teď, je

  to, co jsem tehdy neměl, a přitom po

  tom toužil. Obě mé dcery jsou dospě-

  lé, jedna dokončuje vysokou školu

  a má skvělý vztah, druhá je vdaná

  a má dítě, a jak jsem odešel z Prahy

  a máme dům se zahradou, tak koneč-

  ně mám čas na to, abychom se jed-

  nou za čas sešli a prostě spolu byli.

  To jsou chvíle, které jsem dřív hledal

  velmi těžko, protože jsem měl pocit,

  že musím stále pracovat, a když pra-

  covat nebudu, bude to špatně.

  Kdy jste se rozhodl žít na

  venkově?

  To byl můj dávný sen. Už před mno-

  ha a mnoha lety jsem postavil bará-

  ček za Prahou, kam jsem se chtěl

  přestěhovat, ale moje děti a tehdejší

  žena na to nebyly stavěné, takže mi

  to vyšlo až v pozdějším věku. A mož-

  ná to bylo tak dobře načasované, pro-

  tože holky sem jezdí rády, vnouček tu

  běhá po trávě a hraje si na pískoviš-

  ti, máme tu svůj kus světa a můžeme

  prožívat společné chvíle, které do mě

  vlévají nový život.

  Takže když musíte jet do Prahy

  hrát divadlo nebo natáčet, nikam

  se vám vlastně nechce?

  Nejtěžší je to na jaře, kdy kvetou

  stromy a kdy je kolem páté šesté ten

  nejhezčí čas a pak nádherný západ

  slunce. Takže sednout do auta a jet

  do Prahy je bolestivé, protože jsem

  na přírodu stále více fixovaný. Ale

  když už jsem pak v divadle, tak to,

  že mám to štěstí hrát ve hrách, které

  mám rád, že jsem s kolegy, se který-

  mi je mi dobře, a když pak ještě lidé

  zatleskají, tak to mi vrátí fakt, že

  jsem nemohl pozorovat západ slunce

  ze svého oblíbeného místa.

  Často mluvíte o své ženě…

  Protože v ní mám neskutečnou oporu,

  protože mě má ráda, dokonce tako-

  vého, jaký jsem, a ještě velmi jemně,

  ale intenzivně obrušuje mé hrany.

  Když jste byl většinu života takový

  kostrbatý a pichlavý, tak se toho jen

  tak nezbavíte, a ona má tu schopnost

  mě toho zbavovat, vyplavovat ze mě

  tyhle kostlivce. Nemusím se před ní

  přetvařovat, mohu být svůj a za to si

  jí opravdu nesmírně vážím.

  ■

  JIŘÍ LANGMAJER

  Od prvního okamžiku, kdy se

  vprvní polovině 80. let postavil

  před kameru ve filmu Kluk za dvě

  pětky av seriálu Třetí patro, bylo

  zřejmé, že jeho herecký talent je

  mimořádný, což potvrdil nejen

  ve filmech Proč?, Copak je to za

  vojáka?, Návrat idiota nebo v seriálu

  Zdivočelá země, ale především na

  divadle, kde ztvárnil řadu velkých

  dramatických postav, jako byl třeba

  Amadeus ve stejnojmenné hře Petera

  Schaera. Byl dvakrát nominovaný

  na Českého lva, je držitelem Ceny

  Thálie. Vloňském roce si vzal za ženu

  herečku Adélu Gondíkovou.

  Foto: Profimedia

• Strana 27

  Dostupné také v savostech Super a Maximum.

  Natahovací kalhotky jsou hrazené zdravotní pojišťovnou.

  Více informací na www.depend.cz

  Obvod boků Savost Počet ks

  (cm) (ml) v bal.

  5010555 Depend

  ®

  Normal S/M pro ženy 70-105 995 10

  5010556 Depend

  ®

  Normal L pro ženy 95-130 995 9

  5010557 Depend

  ®

  Normal S/M pro muže 70-105 995 10

  5010558 Depend

  ®

  Normal L/XL pro muže 95-150 995 9

  SÚKL kód Název výrobku

  SPOLEHLIVÉ

  A DISKRÉTNÍ ŘEŠENÍ

  INKONTINENCE

  PRO KAŽDÝ DEN

  Celobarevné

  natahovací kalhotky

  Depend® Normal

   Anatomicky tvarované pro ženy i pro muže

   Vysoce savé jádro rychle uzavírá tekutiny

   Oblékají se jako běžné spodní prádlo

   Neutralizace nežádoucího zápachu

   Jemný a prodyšný materiál

• Strana 28

  28 www.drmax.cz

  T

  ermín sociální nebo názorová bublina je nový,

  ale vlastně popisuje staré věci. Bublina zna-

  mená skupinu lidí, kteří jsou si nějak podobní.

  Většinou jsou si blízcí názory na život, politi-

  ku nebo výchovu a sbližuje je i obdobná výše vzdělání,

  příjmů a životní styl. Bublina je přirozená věc, lidem je

  tendence sdružovat se do homogennějších skupin vlast-

  ní odpradávna. Různorodost i počet bublin se v různých

  společnostech liší. V diktátorských nebo totalitních reži-

  mech jim pšenka moc nekvete: všichni lidé jsou zhruba

  stejně chudí a společnost má pár jasných vrstev – vzpo-

  meňte si na časy před rokem 1989. Demokratický sys-

  tém je pro ně naopak velmi vhodný a sociální sítě z naší

  společnosti dělají úplný bublifuk. Hloupé na tom je, že

  si své spřízněné duše ve virtuálním světě najde nejen

  maminka pečící kváskový chléb, ale i každý nerozkouka-

  ný neofašista v zapadlé vísce. Navíc máme tendence se

  v našich malých společenstvích zavírat. Trpíme nechutí

  vstupovat do jiných, dokonce máme sklony ty jiné igno-

  rovat nebo nenávidět. Podle sociologů i ekonomů to může

  být v budoucnu docela průšvih: společnost se rozdělí do

  skupin, které nebudou mít cokoliv společného a nebudou

  Vítejte ve své BUBLINĚ

  Určitě jste o nich slyšeli. Bubliny… Je to okruh lidí, kteří žijí podobný

  život jako my a nadávají zhruba na stejné lidi jako my. Napadlo vás

  ale někdy, jak vznikají a proč je nám v nich dobře?

  TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ

  psychologie

• Strana 29

  www.drmax.cz 29

  ani chtít mít cokoliv společného. O důvod víc vědět, jak

  tohle všechno funguje.

  SVĚT PODLE MĚ

  První krok k vlastní sociální bublině činíme ve své hlavě.

  Náš svět, jak ho vnímáme my sami, vůbec není odrazem

  nějaké objektivní reality. Je souhrnem toho, co projde fil-

  trem v naší hlavě, toho, co se dostane do naší vědomé,

  soustředěné pozornosti. „Ve skutečnosti jsou všechny

  naše smysly i náš vnitřní svět neustále atakovány pod-

  něty,“ říká psycholožka Barbora Čeledová. „A my nejsme

  schopni vnímat všechno najednou. Zkuste se rozhlédnout

  kolem sebe: světlo, stíny, zvuky blízké i vzdálené, vůně,

  pohyb vzduchu, svalové napětí, všechny věci v zorném poli

  v popředí, věci v pozadí, myšlenky a tak dále. Kdybychom

  si to všechno uvědomovali najednou, nebyli bychom tře-

  ba schopni ani promluvit. Respektive naše tělo by zkola-

  bovalo,“ říká psycholožka. Samozřejmě si můžete zkusit

  vnímat všechno najednou a určitě nezkolabujete, protože

  to prostě nejde. Mozek a neurofyziologické procesy nám

  to nedovolí. Tím se dostáváme k faktu, že filtr, jímž vní-

  máme okolní svět, je převážně nevědomá záležitost.

  JAKÉ JSOU ZÁKLADNÍ DRUHY POZORNOSTI?

  Pozornost může být záměrná. Zapínáme ji ve chvíli,

  kdy píšeme e-mail, posloucháme na poradě, učíme se

  na zkoušku nebo posloucháme vyprávění kamaráda.

  Existuje ale také bezděčná pozornost a ta je mnohem

  zajímavější. Funguje asi tak, že když do baru vstou-

  pí atraktivní blondýna v červených šatech, určitě si jí

  všimneme, ačkoliv pět osob před ní jsme vůbec nevzali

  na vědomí. Naši bezděčnou pozornost upoutá blikající

  majáček sanitního vozu v šedém dálničním provozu, ať

  chceme, nebo ne. „Bezděčná pozornost je podle výzku-

  mů fyziologicky daleko starší než záměrná a funguje už

  u miminek, která mají nulovou zkušenost,“ říká Barbora

  Čeledová. „Bezděčná pozornost nám měla v době, kdy

  jsme ,lovili mamuty‘, umožnit přežití a na stejném prin-

  cipu funguje i dnes: upozorňuje nás na něco nečekaného,

  neobvyklého, nebezpečného, na něco, co nás může ohro-

  zit nebo nám poskytnout nečekanou příležitost, zkrát-

  ka na věci, které bychom rozhodně neměli nechat pla-

  vat.“ Zajímavé je, že bezděčná pozornost funguje nejen

  jako vrozený mechanismus. Její určitá část je naučená.

  Každého ovšem život naučil něco jiného: například kos-

  metička si bezděčně všímá stavu naší pleti, vrátná si

  snadno pamatuje, jak kdo vypadá a co říkal, zahradník

  nevědomky zkontroluje stav našich kytek před domem,

  zatímco automechanikovi proběhne hlavou, že ten výfuk

  nám už dosluhuje. A jestli nás na základní škole týral

  malý zrzek, tak si malých zrzků budeme, bohužel, na uli-

  cích, v hospodách a v práci všímat asi celý život, zatímco

  pro ostatní budou „neviditelní“ jako kdokoliv jiný.

  PŘÍPAD Z TRAFIKY

  Selektivní pozornost nás má v hrsti dokonce i ve chvíli,

  kdy si myslíme, že máme život úplně pod kontrolou. Třeba

  v trafice. Kdybychom selektivní pozornost neměli, museli

  bychom si, asi jako umělá inteligence, prohlédnout všechny

  časopisy a noviny a vyhodnotit každý jeden kus, nakolik je

  kompatibilní s našimi potřebami. Ve skutečnosti zamíříme

  rovnou k pultíku, kde je to, co nás zajímá, možná rovnou

  k časopisu, který si pravidelně kupujeme. Ano, v trafice už

  hrají roli i mnohem složitější psychologické procesy, než

  je jen selektivní pozornost, ale výsledkem je, že pak doma

  s velkým uspokojením otevřeme časopis o zahrádkaření,

  o autech nebo politice. Do našeho světa jsme si totiž při-

  nesli něco, co nám dělá dobře. „Zahrádkář si třeba nekou-

  pí časopis o autech, protože ho nezajímá, a kdyby mu ho

  někdo nutil, bude navíc frustrovaný, protože je možné, že

  mu nebude rozumět,“ říká Barbora Čeledová. „Zdá se to

  banální, ale pro náš každodenní život, kdy činíme stovky

  malých rozhodnutí, je klíčové, zda věci, lidé nebo činnosti

  jsou kompatibilní s naším světem a názory, tudíž zda nám

  dělají dobře, nebo nás dostávají do diskomfortu. A zásadní

  je fakt, že do naší bezděčné i vědomé pozornosti se automa-

  ticky prioritně dostávají ty souhlasné podněty otevřenými

  dveřmi. Jsou vítány.“

  A CO Z TOHO MÁŠ?

  Je to tedy úplně jednoduché. Svět, který vytváří naši

  selektivní pozornost, nám dělá dobře nebo nás chrání.

  A naše selektivní pozornost si tyhle kompatibilní pod-

  něty dokonce sama vybírá v první řadě mezi ostatními.

  My jsme schopni to jen velmi chabě nebo s až určitým

  časovým zpožděním kontrolovat. „Máme-li kolem sebe

  skupinu lidí, která sdílí náš názor, uklidňuje nás to,

  máme pocit, že jsme v pořádku a že náš svět je v pořád-

  ku,“ říká Barbora Čeledová. „Zatímco když narážíme

  na nesouhlas, začneme se tomu časem vyhýbat. Jako

  když se stále dostáváme do koniktu s jedním známým.

  Nepřesvědčíme ho, on nás taky ne, na kompromisu se

  neshodneme a časem se přestaneme vídat. Nechceme

  ten diskomfort zažívat. Ale mezi lidmi, kteří si myslí

  skoro to samé, co my, se nám dostává sebepotvrzení,

  lepšího sebehodnocení a zvyšuje nám to sebevědomí. Je

  tomu otevřené i naše nevědomí.“

  KDO JSOU TI OSTATNÍ

  Podle sociologů začíná být problém ve chvíli, kdy se jed-

  notlivé skupiny – bubliny – začnou od sebe vzdalovat.

  A samozřejmě nejde o zahrádkáře a motoristy, ale třeba

• Strana 30

  30 www.drmax.cz

  zastánce demokratických hodnot na

  jedné straně a lidí, kterým by neva-

  dilo, kdyby to tu dal nějaký osvíce-

  ný diktátor do latě na straně dru-

  hé. A jde také o rozdělení na chudé

  a bohaté, kdy se tyto skupiny úpl-

  ně přestanou setkávat ve veřejném

  prostoru a už třeba od školkového

  věku budou jejich děti navštěvovat

  odlišná vzdělávací zařízení. Aby se

  společnost postupně nerozpadala,

  je podle odborníků jedinou cestou

  vědomě svoje bubliny opouštět, vy-

  dávat se zkoumat ty jiné, neztrá-

  cet kontakt s ostatními světy a vést

  klidnou, nikoliv emocionální disku-

  si. I když se nám to totiž v naší bub-

  lině nezdá, ne všichni doma pečou

  kváskový chléb, jezdí na kole a volili

  by Donalda Trumpa.

  POZORNOST V DOBĚ

  KORONAVIRU

  Jak jsme na tom byli s našimi bubli-

  nami v době, kdy přišla koronaviro-

  vá krize? Většina populace soustře-

  dila svou pozornost na zprávy kolem

  nemoci covid-19 postupně víc a víc.

  Nejdřív byla nemoc daleko, ale zna-

  menala hrozbu, postupně se přibli-

  žovala, pak se dostala do Česka a asi

  většina z nás zažila dny, kdy jsme

  měli od rána do večera puštěné zprá-

  vy a nechali na sebe chrlit informa-

  ce o počtech nakažených a mrtvých

  doma i ve světě. „Mediálním éterem

  létala čísla o desetitisících zemře-

  lých a spousta lidí se od obrazovek

  nebyla schopná odtrhnout. Bylo tu

  něco nového, neznámého, nebezpeč-

  ného, výjimečného. Logicky jsme na

  to upřeli svou pozornost, protože na

  tom v tu chvíli obrazně, ale v někte-

  rých případech možná i doslova,

  záviselo naše přežití,“ říká psycho-

  ložka Barbora Čeledová. Časem,

  zhruba v průběhu května, se lidé

  začali od tématu postupně odvra-

  cet. Krize ustupovala a lidé také

  začali být unavení z neustálého

  přísunu informací. Začali sledovat

  jiné zprávy, řešit jiné věci, někteří

  se odvážili zase navštívit příbuzné

  a přátele. „Intenzivní dlouhodobý

  stres, například z hrozby z koro-

  navirové nákazy, může způsobit

  celkové vyčerpání a u některých

  citlivějších jedinců přerůst napří-

  klad v úzkosti či jiné duševní potíže.

  I takoví lidé mě během koronaviro-

  vé krize kontaktovali a setkávám se

  s nimi v poradně,“ říká odbornice.

  „Upadání pozornosti vůči trvalému

  stresoru, například koronaviru, je

  totiž také v souladu s naším žitím

  a přežitím. Pokud se lidé pohybují

  například v léta trvajícím válečném

  stavu, necítí neustálé ohrožení živo-

  ta, protože by se zhroutili. Čili jistý

  opad zájmu o věc je dalším obecným

  nástrojem přežití.“

  JEDINÁ CESTA JE VEN

  Je také otázka, nakolik máme obec-

  ně tendenci v době krize své bubli-

  ny opouštět nebo naopak se v nich

  zavírat. „Tohle už je velmi složitá

  problematika, kde hraje roli kom-

  plexní nastavení člověka a velké

  množství proměnných. Nejde tedy

  jednoznačně říci, že nás krize spíše

  sbližuje, nebo spíše rozděluje,“ říká

  psycholožka. „U někoho nastává sil-

  nější uzavření se v původních pře-

  svědčeních – a i kdyby celý svět tvr-

  dil opak, on neustoupí. Jiný člověk

  naopak snáze přeskupí své hodnoty

  a je schopen nejen sebereexe, ale

  i nějaké reálné změny,“ vysvětluje.

  V něčem nás tato zvláštní doba sblí-

  žila, ale stačí se podívat na politické

  preference a společné šití roušek se

  může ukázat jako chabý propojovací

  mechanismus.

  Podle ekonomů platí zejména

  v politické rovině, že se stoupají-

  cím stresem a tlakem přestávají

  voliči „slyšet“ argumenty soupeře,

  podléhají emocím podobným, jaké

  zažívají fanoušci fotbalových týmů,

  a bez ohledu na slova či činy toho či

  onoho „mužstva“ bojují jen za svého

  lídra. Aby se nám společnost neroz-

  padla, je jedinou cestou cesta ven.

  Ven z bublin! Ale bohužel nám je

  v nich tak proklatě dobře a cítíme se

  v nich bezpečně, takže to nebezpe-

  čí, které skrývají, nedokážeme plně

  nahlédnout.

  ■

  POZORNOST OČIMA VĚDY

  Pozornost (prosexie) je zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý

  objekt nebo děj. Její funkcí je do vědomí pouštět pouze omezený počet informací.

  Umožňuje monitorovat vnější i vnitřní prostředí a vybírat z něj pouze ty podněty,

  které v daném okamžiku potřebujeme nebo které si přejeme uvědomit si a ostatní

  ignorovat.

  Pozornost v závislosti na naší aktivitě:

  1. Bezděčná: něco nás upoutá „samo od sebe“, nesnažíme se to vyhledat, ale stejně

  nás zaujme, například náhlý hluk, nečekaný výjev, změna v rutině.

  2. Záměrná: vědomě se soustředíme na nějaký objekt nebo činnost a podobně.

  Jdeme si číst knihu. Píšeme dopis a podobně.

  Pozornost lze rozdělit do dvou fází:

  1. Zaměření (upoutání) pozornosti = selektivní pozornost – v této fázi dochází

  kvýběru podstatných podnětů, probíhá převážně nevědomě. Například jedeme

  autem a zahlédneme blikající majáček v pozadí.

  2. Vlastní soustředění vědomí – tato fáze má určitý psychický obsah a kvalitu.

  Začneme majáček pozorně sledovat, zaměříme se na auta v okolí tak, abychom

  včas a bezpečně nechali sanitku projet.

  psychologie

  Inzerce ▼

  Foto: Adobe Stock, zdroj: wikisofia.cz

• Strana 31

  KRÉM

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Herpesin, krém je léčivý přípravek k zevnímu použití. Obsahuje účinnou látku aciklovir.

  Pro dospělé a děti.

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz, CZ/OTC/20/0003

  CZ_2019_HERPESIN_LAICI_A4_0220.indd 1CZ_2019_HERPESIN_LAICI_A4_0220.indd 1 05/05/2020 10:2705/05/2020 10:27

• Strana 32

  rozhovor

  ČTVRTHODINA

  ZPRÁV

  je pro většinu

  lidí až dost

  Nejen drogy, alkohol a hazard, ale třeba

  i nadužívání internetu – to jsou rizika,

  která jsme probírali v rozhovoru se

  známým odborníkem na léčení závislostí

  MUDr. Karlem Nešporem. Dozvíte se ale

  také, jak správně spát a jak se zasmát,

  i když vám zrovna není do smíchu, a jak

  se vypořádávat se strachem, který budí

  televizní zprávy.

  M

  imořádný stav platil od poloviny břez-

  na. Spousta lidí musela zůstat doma,

  ocitla se v nedobrovolné sociální izo-

  laci. V čem bylo to období těžší pro ty,

  kteří prošli léčením závislosti a abstinují?

  Největším problémem je dostupnost doléčování. Za normál-

  ních okolností se například v Praze scházeli Anonymní alko-

  holici třikrát denně česky a třikrát denně v angličtině. To

  vzhledem k epidemiologickým opatřením odpadlo. Doléčo-

  vání za pomoci Anonymních alkoholiků a dalších svépomoc-

  ných organizací se přesunulo na internet. V době, kdy tenhle

  článek vyjde, bude možná všechno fungovat zase normálně.

  Dá se vůbec říci, jaký vliv měla ta situace na vývoj

  závislostí obecně?

  Na spotřebu alkoholu a zneužívání drog působí v součas-

  nosti protichůdné vlivy. Spotřebu může zvýšit stres, roz-

  volnění životního rytmu a menší dohled ze strany nadříze-

  ných. Spotřebu ale mohou naopak snížit omezené finanční

  prostředky, nižší dostupnost a to, že lidé věnují větší pozor-

  nost svému zdraví. Dobře také působí dobrovolnictví, pomoc

  druhým a s tím související zdravé emoce, jako je laskavost.

  Asi tím prvním, co nás napadne, když se řekne závis-

  lost, bude trojice drogy, alkohol a hazard. Nucená

  izolace nás ale nutí hodně využívat internet. To se

  týká i dětí. Co můžu jako rodič dělat proti tomu, aby

  se dítě nestalo na internetu a technologiích v téhle

  době závislým?

  Formálně vzato se nejedná o závislost. Nadužívání moder-

  ních technologií ale může působit velké problémy. Platí tu

  totéž, co v prevenci zneužívání alkoholu a drog. Doporuču-

  je se trávit s dětmi víc času. Pomáhá i moudrá láska. K ní

  patří zájem, pochopení a vřelost a zároveň jasná a důrazně

  prosazovaná pravidla. Tohle smíš, tohle nesmíš a basta!

  Alkohol a domácí lékárničku je třeba před dětmi zamykat.

  Důležité jsou i dobré sebeovládání a zdrženlivost rodičů

  vůči návykovým rizikům.

  TEXT: MARIE PETROVOVÁ

  32 www.drmax.cz

• Strana 33

  Závislost může vzniknout také na sledování

  pornografie.

  Spíše než o závislosti je lépe mluvit o návykovém pro-

  blému. Jeho zvládání se v mnoha směrech podobá léč-

  bě jiných návykových nemocí. Jednoduchý svépomocný

  návod je také na zmíněném webu drnespor.eu.

  Jak může nadměrné sledování pornografie negativ-

  ně ovlivnit partnerské vztahy?

  Negativně. Kdyby nic jiného, tak muži s tímto problémem

  často popisují po pornografickém úletu několikadenní

  impotenci.

  Někteří provozovatelé pornostránek nabídli sle-

  dování porna v době koronavirové zdarma. Co si

  o tom myslíte?

  Jedná se průhledný trik, jak získat nové zákazníky. Ono

  to navíc není zdarma, člověk tak ztrácí čas a energii, které

  by šly využít mnohem lépe.

  Zdravé jídlo, sport – člověk by si řekl, že to

  by mohla být pozitivní závislost. Ale nic tako-

  vého jako dobrá závislost nejspíš neexistu-

  je, že?

  Člověk s návykovou nemocí zanedbává jiné oblasti své-

  ho života a škodí sobě nebo okolí. Žádná zdravá závislost

  opravdu neexistuje.

  Jsou nějaké postupy v léčbě závislosti, které mohou

  prospět i lidem, kteří žádnou závislostí netrpí, ale

  teď se jim život poněkud vymknul zpod kontroly

  a potřebují znovu získat trochu té pevné půdy pod

  nohama?

  Při zvládání návykových nemocí je užitečné se vyhýbat

  spouštěčům, tj. podnětům, které zhoršují sebeovládání.

  Podobně i lidé, kteří nejsou závislí, udělají dobře, když

  se vyhnou podnětům, které zbytečně vyvolávají stres. To

  může být kontakt s určitými lidmi, některá média nebo

  třeba přetěžování se.

  www.drmax.cz 33

• Strana 34

  34 www.drmax.cz

  rozhovor

  Drogově závislé mj. upozorňujete

  na to, že by se měli vyhnout urči-

  tým typům filmů nebo hudby,

  protože mohou vyvolávat bažení

  a stres a tím vlastně snižovat sebe-

  ovládání. Co byste teď vůbec nedo-

  poručoval sledovat, poslouchat,

  abychom si nezvyšovali stres?

  Uklidňuje většinou klidná, tišší

  a melodická hudba. Pro lidi s návy-

  kovou nemocí je nejrizikovější hudba,

  kterou měl člověk spojenou s návy-

  kovým chováním. To může být pro

  někoho dechovka a pro jiného rock.

  Nebezpečné jsou také audiovizuální

  reklamy, alkohol, hazard a drogy.

  Když nahlédneme do médií, často

  se potkáváme se slovními spojení-

  mi jako „lidé mají strach“, „obáva-

  jí se“… Jak moc taková mediální

  atmosféra může zvyšovat riziko

  závislosti nebo její recidivy?

  Strach působí různě. Někdo má

  strach, a proto zlepší svůj životní

  styl, přiměřeně spí, cvičí, odpočívá

  atd. U jiného člověka zhoršuje strach

  schopnost rozumně uvažovat. Co se

  médií týče, pro většinu lidí je 15 minut

  zpravodajství denně až dost.

  Někdo by ale mohl namítnout,

  že z 15 minut si nemůže udělat

  objektivní názor…

  Po 60 minutách stresující mediální

  masáže nebude mít člověk objektivní

  názor, ale pořádný zmatek v hlavě.

  Hodně lidí se opravdu bojí. Bojí

  se, že se nakazí a zemřou. Můžeme

  tento strach z nemoci a smrti nějak

  korigovat, aby se nestal spouště-

  čem nějaké vážnější diagnózy?

  Negativní emoce včetně strachu nebo

  smutku mírní fyzická aktivita, což

  může být nejen jóga nebo čchi-kung,

  ale třeba chůze nebo uklízení. Pomá-

  hají i uklidňující prostředí, dobrá

  společnost a relaxačních techniky.

  Nahrávky relaxačních technik taky

  najdete na mých stránkách.

  Jaký je vůbec rozdíl mezi stra-

  chem a úzkostí? A jak poznám,

  že už to sama nezvládnu a měla

  bych se obrátit na odborníka?

  Strach se týká něčeho konkrétního,

  například moje babička měla strach

  z myší. Úzkost takovou konkrétní pří-

  činu nemá. Tyto emoce bývají prová-

  zeny tělesnými projevy a dají se mír-

  nit způsoby, které jsem zmínil výše.

  Profesionální pomoc bych doporučil

  tam, kde nestačí svépomoc. Snad-

  no dostupnou formu profesionální

  pomoci představují linky telefonické

  pomoci.

  Radíte lidem, kteří bojují se závis-

  lostí nebo abstinují, aby dbali na

  dobrý spánek. Proč je spánek pro

  naše sebeovládání tak důležitý?

  Zjednodušeně řečeno při spánku se

  mozek a tělo věnují samy sobě a dáva-

  jí se do pořádku.

  Dobré spaní – to je pro ledaskoho

  tak akorát krásný sen, kterého

  téměř nedosáhne bez léků. Kolik

  spánku je vlastně dobře? Kdy už

  je to na návštěvu u lékaře?

  Potřeba spánku je individuál-

  ní, u někoho to může být 7 hodin

  a u někoho 12. Při léčbě poruch spán-

  ku nelze spoléhat jenom na odborní-

  ky, ale je potřeba se taky sám snažit.

  Vy hodně pracujete se smíchem.

  Teď mnohým z nás do smí-

  chu zrovna není. Díváme se do

  budoucnosti s obavami o práci,

  o peníze… Občas se zasmějeme

  nějakému vtipu na internetu, ale

  ten opravdový, ulevující, radost-

  ný, svobodný smích to úplně není.

  Poraďte, jak se od srdce zasmát,

  když to zrovna potřebuji?

  Navrhuji vám následující pokus.

  Stoupněte si před zrcadlo a tvařte

  se jako rozladěná sova. Uvědomte

  si, jak vypadáte a jak se cítíte. Pak

  se místo toho na sebe lišácky usměj-

  te. Přimhuřte oči, zuby se nedotýkají

  a koutky úst se jemně pohybují smě-

  rem k uším. Opět si uvědomte, jak

  vypadáte, a hlavně jak se při tom cítí-

  te. Tento jednoduchý pokus vás asi

  přesvědčí, že vztah mezi dobrou nála-

  dou a smíchem je obousměrný. Smě-

  jeme se, když máme dobrou náladu,

  a naopak dobrou náladu si můžeme

  navodit smíchem.

  A jak pracovat s tím, když na nás

  pak ostatní koukají tak trochu

  jako na blázny?

  Lidé, kteří se často usmívají nebo

  smějí, bývají naopak oblíbenější.

  Napadá mě – je závislost i to, když

  se přehnaně ohlížíme na to, co by

  si o nás mohli myslet druzí?

  Závislost to není, psychologové hovoří

  o vnějším místu kontroly. To by ale

  bylo téma na jiný rozhovor.

  Dá se vůbec říct, proč nám pří-

  roda „nadělila“ sklony k závis-

  lostem? Z evolučního pohledu to

  zrovna jako žádná velká výhra

  nevypadá…

  Některé drogy slouží jako obrana

  rostlin proti zvířatům. Intoxikovaný

  býložravec se stane snadnou kořistí

  lišek nebo vlků. Návykové látky pro-

  nikavě zasahují do křehké chemické

  rovnováhy mozku a dělají tam velký

  zmatek. To se týká alkoholu, tabáku,

  marihuany, kokainu atd. Příroda je

  v tom nevinně, za rozsah tohoto pro-

  blému mohou lidé, kteří na návyko-

  vých látkách vydělávají.

  Jak náročná je současná situa-

  ce ve společnosti pro pacienty

  i lékaře v psychiatrických zaříze-

  ních? Vidíme obrovské nasazení

  personálu v nemocnicích, domo-

  vech seniorů, o situaci psychicky

  nemocných toho ale moc nevíme.

  Tato situace vyžaduje jistou sebeká-

  zeň, větší pružnost a přizpůsobivost.

  Ale řekl bych, že to kolegyně a kolego-

  vé zvládají dobře.

  ■

  Rozšířený rozhovor najdete v aplikaci

  Foto: Profimedia

• Strana 35

  www.drmax.cz 35

  jak to vidí Marie

  K

  dyž jsem se člověka, co nás učil s počítačem

  zacházet, zeptala, jestli mu (počítači, niko-

  liv dotyčnému předobrazu „ajťáka“) nemůžu

  nějak ublížit, tak mi věnoval soucitný pohled

  a komentář: „Vy? Leda tak kladivem.“ Tím předurčil můj

  vztah k výpočetní technice na mnoho desetiletí dopředu.

  Pochopila jsem, že do klávesnice můžu nabušit cokoliv

  a počítači neublížím, protože dovnitř, do toho opravdové-

  ho mozku, se nikdy nedostanu. Pravda, u zkoušky z pro-

  gramování se ukázalo, že tento můj přístup nemá úplně

  univerzální platnost, ale sálový počítač na Vysoké škole

  ekonomické moje programovací pokusy ustál. Ten pán,

  který nás zkoušel, měl při žádosti o index trochu šílený

  pohled a říkal něco o tom, že už mě nikdy nechce vidět.

  Vzhledem k tomu, že tento náhled na naši spolupráci byl

  oboustranný, žádná slza neukápla.

  Od svých gymnaziálních začátků používám při komu-

  nikaci s umělými chytráky stále stejnou metodu pokus

  omyl, a když přestane fungovat, tak to vypnu a zapnu.

  Úspěšnost je tak 90 %. To, co se osvědčilo u slušovických

  krabic, mi umožnilo beze strachu přistoupit k prvním

  textovým editorům (diplomovou práci už jsem tvořila

  v T602), k prozkoumání nespočetných verzí Windows,

  k notebookům, více i méně chytrým telefonům, i k těm

  věcem s nakousnutým jablkem ve znaku. Dodnes nemám

  nejmenší tušení, jak to všechno funguje, ale rozhodně mi

  to nebrání v tom, abych něco nového zkoušela. Dlužno

  podotknout, že co ctím, je bezpečnost. Ani k antikoncepci

  jsem v mládí nepřistupovala tak odpovědně jako k anti-

  virové ochraně na stará kolena. A virus je právě tím, proč

  jsem se za svými výpočetními zkušenostmi ohlédla.

  Ne virus počítačový, ale ten biologický, konkrétně

  nechvalně známý koronavirus. Všem nám nějak zasáhl

  do života, nějak se nás dotknul. Jsem osoba extrovertní,

  ráda pobývám s lidmi, a navíc je mojí prací učení dospě-

  lých novým kouskům v komunikaci. Zavřete někoho jako

  jsem já na samotku, a buď se zblázní, nebo povede neko-

  nečné dialogy sám se sebou (to je asi totéž, že?).

  Najednou se začalo vymýšlet, jak na komunikaci digi-

  tálně. Videokonference, webináře, on-line schůzky – roz-

  koply dveře do našich obyváků s neočekávanou razancí.

  No, a protože je mi tolik, kolik mi je, tak se začaly obje-

  vovat také opatrné otázky „Můžeme to udělat on-line?“,

  „Není to pro vás problém?“. Raději jsem tento typ tazate-

  lů nepodrobovala křížovému výslechu na téma: „Jak jste

  to, sakra, myslel? Jako že jsem stará?!“

  Lakonický komentář k mým technickým dovednos-

  tem z roku 1986 by asi z dnešního pohledu byl poněkud

  diskriminační, možná i trestný. Ovšem byl pravdivý

  a skvěle mě připravil na veškerou technologii, se kte-

  rou jsem musela v životě pracovat (některé kousky už

  jsou v muzeu a zcela vymizely ze slovníků – třeba cyklo-

  styl neboli mimeograf). Základem byla teze, že rozbít to

  můžu jedině kladivem. Abych byla upřímná, tak moc se

  těším na živé setkání s účastníky kurzů, že bych do těch

  elektronických záležitostí už někdy tím kladivem docela

  praštila. Jenomže by to bylo příliš drahé zjištění, že by

  v té své chytrosti možná fungovaly i pak. Úplně všechno

  zase zkoušet nemusím.

  ■

  PADESÁTKA u počítače

  S prvním počítačem jsem se potkala v roce 1986. Doputoval k nám

  na gymnázium z tehdejšího JZD Slušovice. Naučila jsem se na něm

  pracovat s děrnou páskou, ukládat soubory dat na něco, co vypadalo jako

  magnetofonová kazeta, a hlavně jsem se naučila nebát se ho.

  TEXT: MARIE PETROVOVÁ

  Foto: archiv autorky

• Strana 36

  36 www.drmax.cz

  svět Dr.Max

  V LÉKÁRNÁCH DR.MAX

  jste v bezpečí

  PLEXISKLA PROTI KAPÉNKOVÉ NÁKAZE

  Ve všech lékárnách Dr.Max byly k ochraně personálu i pacientů instalovány nad výdejní

  pulty ochranné bariéry z plexiskla. S instalací plexisklových bariér se začalo už v pondělí

  16. března. „Bylo to jen tři dny poté, co byly odzkoušené prototypy – to byl pátek a už

  přes víkend mohla začít výroba,“ konstatuje Daniel Horák, generální ředitel lékáren

  Dr.Max. „Ta rychlost byla enormní a jsem rád, že jsme to zvládli takovým tempem,

  prakticky během deseti dnů. Velmi nám záleželo na tom, aby naši expedienti měli pocit

  většího bezpečí. A bezpečí to přináší i pacientovi.“ Během extrémně krátké doby se

  podařilo instalovat postupně celkem přes 1 300 plexisklových přepážek.

  VLASTNÍ ZNAČKA ve znamení novinek

  IMUNITA A ENERGIE

  Jedním z nejfrekventovanějších slov uplynulého období byla

  imunita, zvláště ta seniorská. Z pochopitelných důvodů. Jenže

  zatímco se lidstvo potýkalo s infekcí, vpřírodě utíkalo jaro jakoby

  nic. A schválně – co se vám vybaví nejčastěji při vyslovení slova

  „jarní“? Není to náhodou únava? Jestli ano ajestli vás taky trápí,

  nevěšte hlavu – ta se podepisuje totiž na valné většině znás.

  Imunita a energie jsou také výrazy, které se vážou ke dvěma

  novinkám vlastní značky Dr.Max.

  DR.MAX MULTIVITAMIN GENERATION 50+

  Komplexní doplněk stravy pro dospělé nad 50 let obsahuje

  13 vitamínů a 10 minerálů. Vitamíny B6, B9, B12, C, D, zinek,

  měď, selen a železo přispívají k normální funkci imunitního

  systému. Vitamíny C, D, K, mangan, zinek, vápník a hořčík

  přispívají kudržení normalního stavu kostí.

  Běžná cena: 399 Kč

  Akční cena pro červen: 299 Kč

  DR.MAX MULTIVITAMIN ENERGY

  I tady najdete třináctku vitamínů a desítku minerálů. Vitamíny

  B2, B3, B5, B6, B9, B12, C, hořčík a železo přispívají ke snížení

  únavy a vyčerpání. Vitamíny A, B6, B9, B12, C, D, měď, železo,

  zinek a selen podporují normální funkci imunitního systému.

  Vitamíny B2, A a zinek přispívají zase k udržení normálního

  stavu zraku. A i tady vitamíny C, D, K, mangan, zinek, vápník

  ahořčík přispívají k udržení normálního stavu kostí.

  Běžná cena: 399 Kč

  Akční cena pro červen: 299 Kč

• Strana 37

  www.drmax.cz 37

  KOFEIN NEHLEDEJTE JEN

  V KÁVĚ

  DR.MAX CAFFEINE SHAMPOO

  Kofein dokáže probrat i vlasy, pokud

  ho máte v šampónu. Stimuluje totiž

  už během mytí kořínky a napomáhá

  tak růstu vlasů. Speciální složení šam-

  pónu zahrnuje i panthenol a hydro-

  lyzovaný keratin, které napomáhají

  kregeneraci vlasů a jejich zpevnění.

  NA PŘÍŠERKY NEMUSÍTE JEN DO KINA

  DĚTSKÁ ZUBNÍ PÉČE PRO 32

  Pojďme si zahrát takovou hru: pokud jsou někde poblíž vaše děti nebo vnoučci, na chvilku

  si je k sobě vezměte a zkuste společně vymyslet jména pro členy téhle příšerčí partičky.

  Právě oni totiž zpestřují novou dětskou sérii přípravků dentální péče v rámci řady

  Pro 32. Patří sem gel na prořezávání zoubků, který poskytuje úlevu namáhaným dás-

  ním, protože tvoří ochranný film. Obsahuje výtažky z heřmánku a lékořice se zklidňují-

  cím aprotizánětlivým účinkem.

  Zubní pasta pro nejmenší (Kids) je speciálně určená pro čištění mléčných zoubků.

  Je šetrná a pomáhá chránit před vznikem zubního kazu. Navíc je bezpečná při spolknu-

  tí, neobsahuje žádné cukry ani uoridy. A chutná jahodově.

  Vzrostlejším dětem je určená ver-

  ze Junior. I ta chrání před vznikem

  kazu a posilňuje sklovinu. Obsažený

  xylitol brání tvorbě plaku. Pasta má

  osvěžující mátovou příchuť.

  Do juniorské kolekce patří i úst-

  ní voda s uoridem poskytující

  ochranu proti kazu. Pomáhá ničit

  bakterie v celé ústní dutině a zabra-

  ňuje tvorbě plaku. Sklovině dodává

  navíc minerály.

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  naše doba

  Co jsme neviděli

  VE ZPRÁVÁCH

  V době, kdy jsme se s jehlou v ruce pokoušeli ušít ze starých dětských

  povlečení první roušky, se svět nepřestal točit. Zatímco média vysílala

  univerzální program zvaný covid-19 (a Nemocnici na kraji města na ČT3),

  pár věcí nám možná uniklo. Například nakonec neshořela Austrálie.

  TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ

  Z

  ačátkem března Česko zaznamenalo prvního

  nakaženého koronavirem a už o pár dnů dří-

  ve se zpravodajství zaobíralo pandemií tako-

  vou intenzitou, jako by nic jiného neexistovalo.

  Postupem času jsme, neschopni odtrhnout se od televize,

  věděli, kolik tisíc lidí zemřelo v Lombardii nebo v Iránu –

  aniž bychom tušili, kolik lidí v daném regionu žije. Bez

  povědomí o statistikách sebevražd, autonehod nebo úmr-

  tí na rakovinu u nás jsme se děsili prvních zemřelých

  v Česku. Vytvořit si objektivní obrázek o nákaze, nebo

  dokonce o tom, co se děje mimo pandemii, bylo těžké.

  V době, kdy nastává rozvolňování, je docela zajímavé

  podívat se, co se událo nebo co by se možná ve „zdravé“

  době objevilo na titulních stranách novin.

  PONAUČENÍ Z KRITIKY

  O tom, jak média obstála v době pandemie

  jsme se ptali Daniela Kaisera, komentátora

  internetového deníku Echo24.cz a týdeníku

  Echo

  Jak hodnotíte zpravodajství českých,

  zejména veřejnoprávních, médií vdobě

  koronavirové krize?

  Zpravodajský kanál ČT sehrál zásadní

  roli, samozřejmě hlavně proto, že v nejis-

  té době s neznámou infekcí mají televizní

  záběry mimořádnou sílu. ČT24 byla navíc

  tou dobou pořád ještě jediný zpravodaj-

  ský kanál v republice. Jeho takřka váleč-

  né zpravodajství od začátku roku z Číny

  pak od začátku března vystřídalo postá-

  vání před Bulovkou a pomáhalo vytvářet

  ovzduší, ve kterém by vláda těžko zacho-

  vávala nervy, dokonce i kdyby chtěla.

  Co se povedlo – a co méně?

  Nelíbila se mi zavádějící práce s čís-

  ly a hlavně ze začátku jsme mohli sle-

  dovat až nábožně vedená interview

  s epidemiologem Romanem Prymulou.

  Pochválil bych celovečerní speciál

  knemoci a karanténě vpůlce dubna. Na

  obrazovku už se dostali iodborníci, kte-

  ří infekci, a hlavně následnou karanténu

  vidí jinak. Tehdy se mi zdálo, že si televize

  trochu bere ponaučení z kritiky.

  JAK SE DĚLÁ ZPRAVODAJSTVÍ

  Víte, jak se vybírají zprávy do médií? Samozřejmě, faktorů je

  mnoho, teorií také a realita je mnohdy ještě zajímavější. Nicméně,

  svá pravidla zpravodajství má, stejně jako bulvár nebo jakékoliv

  jiné mediální řemeslo.

  Jeden z žebříčků zpravodajských hodnot v západních médiích.

  Neboli co musí událost mít, aby se dostala do zpravodajství. (Žebříček

  sestavili norští badatelé Johan Galtung a Marie Ruge v roce 1965.)

  · Rozměr událostí – Malá, nebo velká věc (požár, stávka, záplava)?

  · Jasnost – Dobré, špatné, černé, bílé. Složité věci se špatně

  komunikují.

  · Blízkost – Za hranicemi, nebo na druhém konci světa?

  · Omezený časový rozměr – Co se vleče, postupně se vytrácí.

  · Závažnost – Je to pro čtenáře/diváka důležité?

  · Souznění – Bude to zpráva, kterou publikum čeká a chce?

  · Personifikovanost – Obyčejný lidský příběh zaujme.

  · Negativnost – Špatné zprávy jsou zajímavější.

  · Významnost – Jak nás to ovlivní? (Zajímají nás také významní

  lidé – někdy celebrity – a významné státy, například USA.)

  · Drama a akce – Hlavně nenudit.

  V některých variantách žebříčku se objevuje také Překvapení,

  Kontinuita a další faktory.)

• Strana 39

  www.drmax.cz 39

  Můžete-li práci českých médií srovnat se

  zahraničním zpravodajstvím, které jste

  sledoval, jak jsme si vedli?

  Dovolil bych si srovnávat s Británií

  aNěmeckem, dvěma zeměmi, které dlou-

  hodobě sleduji. Naše televize, tady mys-

  lím ČT, Novu i Primu, rozhodně nebyly

  horší, hlavně veřejnoprávní kanály vobou

  zemích vysílají ještě panikářštější zpravo-

  dajství, než na jaké je zvyklý český divák.

  Česká televize „pouze“ neutrálně přenášela

  vládní tiskovky apřijala výklad nemoci od

  vládních epidemiologů. Ale od jisté doby

  aspoň zvala do vysílání i kritické lékaře nebo

  vědce.

  Německá veřejnoprávní média koro-

  navirus zpravodajsky nezvládla?

  Ano. A stále to trvá. V Německu vědce

  a lékaře kritické k vládní karanténě redak-

  toři veřejnoprávních kanálů v některých

  případech vyloženě skandalizují. Záběry

  z masových demonstrací proti karanténě,

  konaných o víkendech v mnoha městech,

  se do hlavních zpráv ARD nedostanou,

  a když už, v rámci varování publika před

  údajnými konspiračními teoretiky, vybere si

  televize z davu detail se dvěma skinheady.

  Pro lidi u nás, kteří si pamatují, jak státní tele-

  vize vletech 1988–89 referovala o demon-

  stracích na Václavském náměstí a taky se jí

  vždycky podařilo najít v davu jednoho pan-

  káče s čírem, by to bylo nemilé déjà vu.

  Zaznamenal jste nějakou konkrétní

  zprávu, která českým médiím v době

  koronaviru unikla nebo byla silně upo-

  zaděna, ale byla důležitá?

  Ano, například právní kličku, kdy vlá-

  da svá opatření už neopírala o krizový

  zákon, ale o zákon o veřejném zdraví, tím

  se pokusila předejít žalobám podnikatelů

  o odškodnění, neobjevila a veřejné téma

  z ní neučinila velká a silná televize, ale

  malé weby, v tomto případě i moje Echo.

  A pak samozřejmě rozhodnutí Městského

  soudu v Praze.

  ZTRACENO v koronavirové krizi

  AUSTRÁLIE ZACHRÁNĚNA…?

  Ještě než netopýři zachvátili zpravodajství,

  měli smutnou výsadu „zvířátek na konec“

  uhořelí klokani a obvázané koaly. Při

  běžné konzumaci médií mohlo mnoha

  lidem uniknout, že ještě koncem ledna

  hrozilo, že popelem lehne hlavní město

  Austrálie Canberra. Pak se přihnaly bouře

  a lijáky, oheň ustoupil a Australané

  se začali brodit bahnem ze záplav.

  Výsledkem jsou desítky obětí na lidských

  životech a miliony mrtvých zvířat. Horké

  léto rozsáhle poškodilo i Velký bariérový

  útes, který znovu vybledl. Poslední

  australské plameny se podařilo uhasit

  4. 3. 2020.

  V ZÁHŘEBU SE OTŘÁSLA

  ZEMĚ

  V půl sedmé ráno otřáslo 22. března

  zemětřesení o síle 5,3 stupňů Richterovy

  stupnice Záhřebem a jeho okolím,

  přičemž záhy nato přišly ještě dva

  navazující otřesy o síle 5,1 a 3,7 stupňů.

  Zemětřesení si vyžádalo značné škody

  v historickém centru chorvatské metro-

  pole. Ze záhřebské katedrály se zřítil

  kamenný kříž, v bazilice Srdce Ježíšova

  strop. Zemětřesení si vyžádalo několik

  obětí.

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  naše doba

  HRA SE SLOVY

  V tabulce níže se můžete podívat, v kolika mediálních výstupech

  se loni v Česku objevila různá slova – a pro srovnání jejich výskyt

  za letošní rok do 10. května. Přesná data z Českého statistického

  úřadu to nejsou, ale pro představu poslouží. Zajímavá je třeba

  četnost zpráv se jménem Greta Thunberg: co do počtu se zdá,

  že si v průměru vede stejně jako loni. Nezměněné pozornosti

  se těší i papež František. Sousloví „první linie“ naštěstí neznačí

  třetí světovou válku, to si jen média vypůjčila pro koronavirus

  válečnou rétoriku.

  Počet mediálních výstupů s klíčovým slovem

  koronavirus pandemie Greta Thunberg

  Rok 2019 37 zpráv 1 060 8 272

  Rok 2020 (1. 1. – 10. 5.) 353 715 zpráv 125 629 2 380

  roušky papež František první linie

  Rok 2019 4 229 7 670 21 631

  Rok 2020 (1. 1. – 10. 5.) 11 5638 2 903 21 045

  POD ČAROU

  Planeta se nepřestala oteplovat

  7. 2. 2020: Antarktida zažila nejteplejší den v historii

  měření. Teplota na nejsevernějším výběžku kontinentu

  dosáhla rekordních 18,3 °C.

  Televize dál vysílaly show

  18. 3. 2020: Účastníci reality show Big Brother v růz-

  ných státech, několik týdnů izolovaní od světa, nevěděli

  nic o pandemii. Pravdu se účastníci v Německu dozvědě-

  li 18. března. Následovali tak svoje „kolegy“ z Kanady,

  Austrálie nebo Rakouska.

  Korejský vůdce zůstal nevypočitatelný

  11. 4. 2020: V tento den byl naposledy před delší pau-

  zou viděn severokorejský vůdce Kim Čong-un. Objevil se

  1. 5., kdy mu už mimořádnou pozornost věnovala většina

  světa. Od té doby (do uzávěrky tohoto čísla) zase nebyl

  viděn a tajné služby celého světa jsou ve varu.

  V Sýrii se nepřestalo válčit a začalo se volit

  13. 4. 2020: Na územích ovládaných vládou preziden-

  ta Bašára Asada se konaly parlamentní volby. Vyhrála

  Asadova Socialistická strana arabské obrody. Západ

  označil hlasování za nelegitimní.

  UPRCHLÍCI ODEŠLI Z ŘECKÝCH HRANIC

  Když turecký prezident Erdogan koncem února oznámil uprchlíkům

  pobývajícím v Turecku, že mají volnou cestu do Evropy, stejným směrem

  v tu chvíli mířila i koronavirová hysterie. V prvních dnech, kdy se tisíce

  lidí pokoušely dostat za hranici s Řeckem, ještě média zaznamenávala

  jejich konikty s řeckou policií a noviny se plnily otřesnými fotkami

  a články popisujícími humanitární krizi. Pak všechno odvál „koronavítr“.

  Humanitární krize se ze zpráv vytrácela, stejně jako postupně mizeli

  zhranic zoufalí nositelé smutných životních příběhů. Poslední uprchlíky si

  zpět do vnitrozemských táborů Turecko odvezlo 28. 3. 2020.

  SLOVENSKO MÁ NOVOU VLÁDU

  Volby do slovenského parlamentu se konaly 29. 2. a strhujícím

  finišem je vyhrálo hnutí Obyčajní ľudia v čele Igorem

  Matovičem – se ziskem 25,03 % hlasů. Strana Progresívne

  Slovensko, jejíž členkou byla i současná prezidentka

  Slovenska Zuzana Čaputová, se do parlamentu nedostala.

  Úspěšnější byl naopak bývalý slovenský prezident Andrej

  Kiska a jeho strana Za ľudí. Slovensko dostalo novou vládu

  včele s premiérem Igorem Matovičem za tři týdny od voleb:

  21. 3. 2020.

  Foto: archiv redakce, Zdroje: Úvod do teorie masové komunikace, Denis McQuail, Mediasearch.newtonmedia.eu

• Strana 41

• Strana 42

  42 www.drmax.cz

  Rozhovor

• Strana 43

  www.drmax.cz 43

  Ricky Gervais

  BUDOUCÍ POZŮSTALÍ

  VÁM DĚKUJÍ

  O tom, že mu nic není svaté, nás tenhle britský komik přesvědčil už

  mnohokrát. Takže když měl premiéru seriál Po životě, který si tradičně

  napsal, natočil a hraje v něm roli reportéra, který se vypořádává se smrtí

  manželky, všichni čekali, že vyzve smrt na souboj a vyhraje ho.

  A

  Gervais skutečně vyhrál. Nejen proto, že prv-

  ní série seriálu se (jak už je u něj zvykem) sta-

  la hitem, ale také proto, že všechna očekávání

  vzala za své. Ano, bylo to vtipné, sarkastické

  a britsky suché až na samý práh nebeské brány, ale také

  neskutečně lidské. Takže teď, když Gervais přišel s dru-

  hou sérií, ve které se jeho hrdina sbližuje s jednou vdovou,

  a navíc hrozí, že noviny, ve kterých pracuje, zkrachují, byl

  čas si s touhle britskou legendou popovídat.

  Reakce na všechny vaše filmy a seriály jsou vždy vel-

  mi pozitivní. Je to příjemný pocit?

  Je. Ale taky pokaždé, když začnu psát něco nového, musím

  počítat s tím, že někdo napíše: už to není, co to bývalo.

  Takže s tím počítám, ale nemůžu na to myslet, protože

  to bych se užral. Tvorba je o tom, že tvoříte, a ne že kal-

  kulujete s diváckým očekáváním, což je stejně něco, s čím

  kalkulovat nejde. Dneska vás někdo miluje nebo obdivuje,

  zítra někde něco plácnete a pozítří po vás neštěkne ani pes.

  Když jsem přišel s nápadem na tenhle seriál, narazil jsem

  na otázky: Vážně chceš točit něco tak depresivního, jako je

  smrt? A dalo mi práci jim vysvětlit, že to není o smrti, ale

  o životě po ní. A život přece není depresivní.

  S tím by se dalo polemizovat…

  No dobře, máte pravdu, život je někdy jedna velká depka,

  ale sedět v nebi v bílém rouchu na obláčku asi taky nebu-

  de kdovíjak veliká legrace. Život je fajn. Většinou. Myslím.

  Nevím. Co?

  Já jsem spokojený. A co vy?

  Takže jsme dva spokojení muži, co si povídají o tom, co je

  čeká (smích). Každopádně, pokud tedy ještě smím o seriálu

  Po životě mluvit, protože vím, že vy novináři vždycky polo-

  žíte k nové věci dvě tři otázky a pak hurá na soukromí, a vy

  už jste tři položil…

  Zatím jenom dvě.

  Takže nás třetí ještě čeká? Skvělé (smích). No jen jsem chtěl

  říct, že tohle je první seriál, u kterého bych rád udělal ještě

  třetí sérii. Vlastně ani nevím proč. Možná proto, že jsem

  starý a nechci už vymýšlet nic nového. A než rozjíždět něco

  nového, budu dojit, co funguje. To zní depresivně, co? Jako

  kdybych se vyčerpal a dojížděl do cíle.

  V oblibě jsou teď seriály a filmy o skutečných osobnos-

  tech, tak by pak třeba někdo mohl napsat seriál o tom,

  jak jste umělecky umíral při psaní seriálu o umírání…

  (Smích) Ano, přesně. A pak se práva prodají do aspoň dva-

  cítky zemí, všude si pojedou lokální verze a nikdo neunik-

  ne tomu, jak byl Ricky Gervais na konci života v háji. To

  se mi líbí.

  A kdybyste ještě nechal pro takový seriál poznámky…

  Vám to obchodně myslí, poslouchejte! To se bude prodávat

  samo. Chcete nějaká procenta?

  To máte jako poděkování za tenhle rozhovor.

  Velkorysý novinář, to už se dneska skoro nevidí. Tak

  děkuju. Ale ne že si pak budete rvát vlasy, že jste si měl

  o nějaká procenta říct, nechci vás mít na svědomí. Tak si

  to do konce rozhovoru ještě můžete rozmyslet, platí?

  Platí. Když už jsme u té smrti…

  Přesně. Neexistuje vděčnější téma, navíc když se týká

  všech.

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  rozhovor

  Bojíte se smrti?

  Ne. Tedy vlastní smrti ne. Myslím,

  vím, že pak už nic není. Že prostě

  odejdu a nebudu se nikde jako duch

  trápit tím, že už nežiju. Samozřejmě

  mě občas napadne, aby ten odchod

  byl tak nějak bezbolestný, bez trápe-

  ní a bolesti, ale počítám s tím, že tady

  jednou nebudu… To, čeho se bojím, je

  samota a ztráta. Ale právě v tom je

  myslím smrt osvobozující, jak se říká.

  Protože žít tu 300 let jako Highlander,

  ztrácet všechny lidi, které jste kdy

  miloval, to by bylo na levačku. To je

  prostě přirozený řád věcí. Ukončil

  bych to tím, že přeji každému, aby

  umřel ve spánku…

  Když se člověk podívá na věci,

  které píšete, zjistí, že pro vás je

  smrt živé téma…

  Je. Ani nevím proč. Někdy mi lidé

  říkají, že bych před smrtí měl mít

  větší pokoru, být uctivější, ale mě ta

  holka s kosou někdy tak irituje, že

  mám potřebu se jí vysmát. Ale možná

  je v tom i ten strach z ní, o kterém

  tvrdím, že ho nemám. Možná je v tom

  ta obava ze ztrácení těch, které mám

  rád. Sám nevím. A slibuju, že o tom

  budu přemýšlet.

  Vy jste měl na BBC pořad Desert

  Island Discs, kde jste velmi ote-

  vřeně mluvil o odchodu svých

  rodičů.

  To byl jeden z těch případů, kdy zazní-

  valy hlasy, jestli to zlehčování smrti

  nebylo už moc. Ale věřte mi, že rodiče

  by se plácali do kolen a slzeli by smí-

  chy, kdyby to mohli slyšet, protože to

  svoje nastavení, že když se něčeho

  bojím, tak se tomu směju, mám asi po

  nich. Je to o úhlu pohledu…

  Přemýšlel jste o tom, jaký by se

  vám líbil váš vlastní pohřeb?

  To je mi popravdě jedno. Stejně si to

  neužiju. Ať ho udělají mí blízcí takový,

  jaký se bude líbit jim. Ale očekávám,

  že to bude slušný masakr, protože

  každému v mé rodině jsem řekl, že

  dostane všechen můj majetek. Takže

  si teď každý myslí, že zdědí všechno.

  Umíte si představit tu divočinu, až

  zjistí, že se budou muset dělit (smích)?

  Tak a teď půjdeme k něčemu

  jinému?

  Veselejšímu? Tak jo.

  Jak se vám moderovalo předává-

  ní Zlatých glóbů?

  Říkal jste veselejšího. Víte, co mě napad-

  ne jako první, když mi zavolají, jestli to

  chci znovu uvádět? Vždycky si řeknu:

  Po tom všem, co jsem tam posledně

  řekl, koho všeho jsem se dotknul, vážně

  chcete, abych to šel znovu moderovat?

  Jak chcete! Je to neuvěřitelné. Já už

  bych se nezaměstnal, být jimi.

  Z čeho máte největší obavy?

  Z právníků těch, které urazíte?

  To jsou fajn kluci, co dělají svou prá-

  ci (smích). Obavy mám jen z toho,

  že nepodám dobrý výkon. Nad tím,

  jaká bude reakce na to, co řeknu, moc

  nepřemýšlím. Ani nad tím, jestli mě

  někdo nesnáší. Nepřemýšlím o nikom

  v sále, nemám vůči nikomu žádné

  závazky. Ani nesmím, jinak bych byl

  jako v kleštích a nestál bych za nic.

  Stand-up je náročná práce. A jediné,

  co druhý den řeším, je to, že mě bolí

  záda. A víte, co na to beru? Feminax

  Ultra. Od své ženy vím, že to výborně

  zabírá na menstruační bolesti, a stej-

  ně dobře to funguje na moje záda. Jo,

  tohle je můj skutečný život.

  Jak se cítíte, když dostáváte ceny?

  Ještě pořád je mi milé je dostávat, být

  nominovaný. I po těch dvaceti letech,

  co v tomhle oboru dělám. Protože

  i když si z toho dělám legraci, je těžké

  se v naší profesi udržet. A je to poprav-

  dě někdy i dost vyčerpávající. O to víc,

  když si píšete většinu toho, co děláte.

  Potřebujete si lehnout?

  Můžu? Děkuju. Když jsem byl mladý,

  divil jsem se, proč můj táta polehává

  a jak může spát po obědě, když by

  měl něco dělat, žít. A teď, když to jde,

  si stejně jako on dám přes den dva-

  cet. Vezmu si Feminax a spím jako

  miminko (smích).

  Můžete si dát do smlouvy, že

  budete všechny své výkony odvá-

  dět vleže.

  Chlape, nechcete mi dělat agenta? To

  by mě nenapadlo. Ale teď mě napad-

  lo, že bych si mohl napsat nějakou roli

  kosmonauta. Nejen že bych se vleže

  vznášel, ale mohl bych i čůrat, kde chci,

  nikam bych nemusel chodit, jen bych

  poletoval. A hrát bych mohl ne vleže,

  ale třeba na kolečkovém křesle. Seděl

  bych, publikum by se smálo a netušilo,

  že třeba zrovna čůrám do bažanta.

  Zkoušel jste pilates? A tuhle otáz-

  ku myslím vážně.

  Nezkoušel. Jsem totiž jako většina

  lidí. Na něco si stěžuji, ale nic proti

  tomu nedělám. Ani nechodím k dok-

  torovi. Jen si vždycky usilovně říkám,

  že chci, aby ta bolest zad přešla, a ono

  to nakonec přejde. Teď je to dobrý,

  když ležím. Ale zase na mě jde spaní.

  Tak dobrou noc. A díky za

  rozhovor.

  Já děkuju. Jo a co ta procenta, neroz-

  myslel jste si to?

  Ne.

  Děkuju. Budoucí pozůstalí po Rickym

  Gervaisovi vám budou jistě vděční, že

  se budou mít o co porvat.

  ■

  Rozšířený rozhovor najdete v aplikaci

  RICKY GERVAIS

  Je to už dvacet let, kdy na televizní

  obrazovky vstoupil seriál Kancl,

  který tenhle svéráz britského

  humoru napsal a hrál v něm hlavní

  roli zupáckého šéfa tyranizujícího

  podřízené. Od té doby vytvořil další

  seriály jako Komparz, Derek nebo

  aktuální Po životě. Hraje ve filmech

  na obou stranách oceánu.

  Inzerce ▼

  Foto: Profimedia

• Strana 45

• Strana 46

  46 www.drmax.cz

  povídka

  Bianca Bellová

  ŽIŽKOV, ŽIŽKOV

  B

  ylo půl šesté ráno a Hans

  nemohl zabrat. Už půl

  hodiny se obracel z boku

  na břicho a pak na druhý

  bok, ale věděl, že už neusne. Na ulici

  po dlažebních kostkách zarachtala

  popelnice, pak uslyšel pšouk hyd-

  raulického pístu popelářského auta

  a naříkavé vyprazdňování útrob

  popelnice. Cítil, jak se mu z žaludku

  dere vzduch. Zakryl si ústa a posa-

  dil se na posteli. Opřel se o pelest

  a pozoroval Mínu. Ležela na polštáři,

  zakrytá většinou jeho peřiny. Z poo-

  tevřených úst jí na vějíř blond vlasů

  a polštář stékala slina. Mína hlasitě

  oddychovala a on najednou k ní a její

  živočišné vitalitě pocítil v útrobách

  silný odpor, který nedokázala překo-

  nat ani křivka jejích boků. Na ulici

  troubil řidič, frustrovaný tím, jak

  úzkou žižkovskou ulici ucpalo pope-

  lářské auto.

  Nedokázal se zbavit pocitu nechu-

  tenství, který ho přepadl, pokaždé

  když na ženě uviděl kůži povolenou

  po porodech, vrásky nebo faldy. Pro-

  to si musel hledat mladé milenky,

  jako byla Mína, i když ho jinak nudi-

  ly. Jak by si mohl s holkou mladší

  o pětadvacet let povídat o filmech

  nebo o Vitacitu, jak si ho jako děcka

  sypali přímo do pusy, až z toho měli

  odřenej a barevnej jazyk? O hudbě?

  Prokristapána, hovorům o hudbě

  se musel programově vyhýbat, aby

  se mu nezvýšil tlak… Když vyslovil

  jména jako Red Hot Chilli Peppers

  nebo The Cure, začala Mína hýkat

  smíchy a ptala se, jestli ještě žijou.

  Musel jí zakázat, aby si v jeho pří-

  tomnosti pouštěla hudbu; časem jí

  zakázal i zpěv. Teď si tady klidně

  spí a hlasitě dýchá, jako by na celým

  světě neměla jedinou starost. Však

  za pár let taky zjistí, co je to, budit

  se zpocená uprostřed noci ze spa-

  ní s výkřikem nebo nesnesitelnou

  bolestí v kyčli. Díval se na a rostl

  v něm vztek.

  Vyrazil ze sebe rezolutní výdech

  a svižně vstal. Otevřel okno a závan

  čerstvého vzduchu mu na těle vztyčil

  všechny chlupy. Položil se na parke-

  ty pod okno a udělal rychlým tem-

  pem dvacet kliků. Kdyby na to při-

  šlo, zvládnul by i těch padesát kliků

  do dvou minut, které pro test zdat-

  nosti vyžadují americké námořnické

  jednotky Navy SEAL. Ano, kdyby na

  to přišlo, dokázal by Hans na ulici

  doběhnout i dvacetiletýho sígra.

  Ještě zadýchaný stál u okna

  a pozoroval, jak nad střechou protěj-

  šího domu svítá. Najednou se v něm

  něco pohnulo, potěšilo ho, nedoká-

  zal ale identifikovat příčinu té tiché

  radosti. Sluneční kotouč byl střechou

  v půlce rozkrojený a jeho paprsky

  mu pomalu klouzaly po těle dolů. Po

  okenním rámu lezl drobný pavouk

  a ozývali se první ptáci. Přemýšlel,

  zda to nemůže být dojezd po včerej-

  ším koksu. Z jedné lajny by se ale

  po tolika hodinách těžko radoval.

  Možná se prostě těšil z toho, že je na

  světě? Rychle tak banální myšlenku

  zahnal.

  Stál u okna a pozoroval dění na

  ulici. Několik mládenců s náma-

  hou stoupalo do strmé ulice a cosi

  nesrozumitelně vykřikovalo. Jeden

  z nich upadl a jen se pak na chod-

  níku schoulil do klubíčka, jako by

  se ukládal ke spaní. Hans se pou-

  smál a zavrtěl hlavou. Žižkov, čtvrť

  s nejhustší sítí hospod, barů a heren

  v Praze, ne-li v celé střední Evropě.

  Čtvrť, která nikdy nespí. Mládenci

  dál neúspěšně zdolávali kopec, jeden

  z nich začal falešně zpívat Internaci-

  onálu. Mladík, který ležel na chodní-

  ku, se obrátil na druhý bok.

  Hans měl žízeň. Došel si k umyva-

  dlu natočit vodu. Když hledal v led-

  nici citrón, zaslechl houkání alarmu

  svého vozu. V klidu dopil sklenici

  vody a postavil ji na kuchyňskou lin-

  ku. Pak z kapsy kalhot vytáhl klíče

  od vozu, vyklonil se z okna a alarm

  dálkovým ovládáním vypnul.

  „Co se děje?“ zamumlala Mína

  ospale.

  „Ale nic, spi dál. Nějaký opilci mi

  šťouchli do auta,“ řekl téměř vesele.

  Jeho Range Rover byl prakticky nezci-

  zitelný. Byl vybavený GPS alarmem,

  který při násilném vniknutí do vozu

  automaticky aktivoval signál vysílaný

  jak do Hansova mobilu, tak i do cen-

  trály bezpečnostní služby, která tak

  auto dokázala ihned lokalizovat. Bez

  originálního klíče k autu neměl zloděj

  šanci. V téhle čtvrti to ani jinak nešlo.

  Sám byl minulý týden svědkem, jak

  speciální policejní jednotka v kuklách

  a plné výzbroji v protějším domě

  vyrazila domovní dveře beranidlem,

  zatímco jim chlápek v bílém nátělníku

  z okna hrozil pěstí a škaredě nadával.

  „Poslouchej, co to tu vlastně bylo

  minulej týden za akci, jak tu policie

  vyrážela ty vrata?“ otočil se k Míně,

  K dostání ve vybraných lékárnách Dr. Max.

  KOMBINACE EXTRAKTU

  Z NATI ŠALVĚJE A YZOPU

  ,

  KTERÁ PODPORUJE UDRŽENÍ

  NORMÁLNÍ MÍRY POCENÍ

  .

  www.zdravi-liftea.czwww.liftea.cz

  POCENÍ POD KONTROLOU

  Doplněk stravy.

  Nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

  Nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

• Strana 47

  ale ta už mezitím znovu usnula. Když

  už je tak brzy vzhůru, mohl by si do

  trafiky skočit pro noviny a přečíst

  si je, ještě než pojede do firmy. Bylo

  by to takové starosvětské, pořádné;

  noviny už si teď kupoval jen výjimeč-

  ně, obyčejně v sobotu, aby měl co číst

  u snídaně.

  Ale co, zprávy si přečte na interne-

  tu, jako každý den. Teď by ještě mohl

  využít těch pár chvil, co mu zbývají.

  Vlezl si zpátky pod peřinu a přitiskl

  se k Míně. Hřála, jak hřeje jen člo-

  věk po celonočním spánku. Zavrtěla

  se a něco zamumlala, ale neznělo to

  nepřátelsky. Přitiskl se ještě o něco

  silněji a Mína překvapeně zasténala.

  Když si pospíší, mohl by Hans ještě

  stihnout snídani s rodinou. Řekne

  manželce, že si ze služební cesty

  ještě zaskočil domů, protože se mu

  hrozně stýskalo, a všichni budou

  šťastni. Alarm jeho auta se znovu

  hlasitě rozhulákal.

  „Kurva!“ ulevil si Hans. „Promiň.“

  Vstal, znovu otevřel okno a ovlada-

  čem deaktivoval alarm.

  „Kolik je vůbec hodin?“ zeptala se

  Mína. Měla zastřený hlas spáče.

  „Bude šest.“

  „Tak proč tady šmejdíš? Slušný

  lidi ještě spěj!“

  Dneska Mínu pustí k vodě. Najed-

  nou si uvědomil, jak moc mu jde na

  nervy. Nedokázal přesně říct, čím ho

  tak iritovala, ale zdálo se mu, že ji

  nesnese už ani jeden den. Aspoň si

  s ní ale ještě jednou zapíchá. Odhr-

  nul z ní peřinu a přitáhl si ji za nohy

  k sobě.

  „Co blbneš?“ zachraptěla se vzdo-

  rem puberťačky.

  „Mlč,“ odseknul a nalehnul na ni

  zezadu. V tu chvíli se potřetí roze-

  zněl alarm jeho auta.

  „Doprdelepráce!“

  „Co jsi tak nervní?“ řekla rozmrze-

  le Mína a znovu se přikryla.

  „Budu se tam muset podívat, kur-

  vadrát. Nejspíš mi tam nějakej kre-

  tén položil půllitr přímo na senzor

  nebo tak něco.“

  Mína si ho nevšímala.

  Hans vyšel ven, jak byl – ve spod-

  kách, jen na sebe hodil svůj lehký

  trenčkot Burberry. Seběhl dvě patra

  činžáku a před vchodovými dveřmi šlá-

  pl ve spěchu do louže, která se při bliž-

  ším ohledání zdála být žlutá. Zaklel.

  Otevřel domovní dveře. Jeho vůz

  mezitím přestal houkat a nehybně

  stál u chodníku jako čerstvě nakr-

  mená šelma.

  „No to je dost, že jdeš, ty debile,“

  bylo poslední, co Hans slyšel, než ho

  knokautoval úder lešenářskou trub-

  kou do zátylku. „Čekám tu půl hodi-

  ny a už mám hlad jak had.“

  Pak se ozval motor. Ranní slunce

  se odráželo od vyleštěné karosérie

  vzdalujícího se Range Roveru. Po

  Seifertce projela devítka.

  ■

  K dostání ve vybraných lékárnách Dr. Max.

  KOMBINACE EXTRAKTU

  Z NATI ŠALVĚJE A YZOPU

  ,

  KTERÁ PODPORUJE UDRŽENÍ

  NORMÁLNÍ MÍRY POCENÍ

  .

  www.zdravi-liftea.czwww.liftea.cz

  POCENÍ POD KONTROLOU

  Doplněk stravy.

  Nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

  Nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

  Inzerce

• Strana 48

  svět hvězd

  48 www.drmax.cz

  SERIÁLY, kam se podíváš

  Není snad dne, kdy by se na streamovacích službách nebo kabelových

  televizích neobjevil nějaký nový seriál. Těžko se pak vyznat v tom, čemu

  věnovat čas a co odložit na později. Maximum pro vás proto vybral výběr

  toho nejlepšího, co světová seriálová tvorba nabízí.

  TEXT: DAVID LAŇKA

  DEVS

  Málokdo dokáže stavět příběhy z nedaleké budoucnosti tak mistrovsky jako britský sce-

  nárista a režisér Alex Garland, který má za sebou takové hity jako Ex Machine nebo 28 dní

  poté. Ve svém prvním seriálu, nazvaném Devs, nás zavádí do stejnojmenné počítačové

  firmy, která se ve svém tajném programu zabývá možností nahlížet do klíčových histo-

  rických událostí. Ve chvíli, kdy za podezřelých okolností zemře přítel mladé softwarové

  inženýrky Lily (skvělá Sonoja Mizuno), začnou na povrch vyplouvat podezření, že v téhle

  společnosti se pod pláštíkem technologického pokroku dějí věci, které by neměly zůstat

  utajeny. Seriál vás vtáhne svou vizuálně podmanivou atmosférou a příběhem, který vás

  donutí si pustit všech osm dílů najednou.

  BABYLON BERLIN 3

  Když měl přede dvěma lety premiéru seriál Babylon Berlin,

  rázem se z něj stal hit. Kriminálka odehrávající se v době nastu-

  pujícího nacismu v německé metropoli fascinovala nejen do-

  konalou atmosférou, ale také strhujícím příběhem inspektora

  Gereona Ratha, který kromě vyšetřování případů, jež ho zavedou

  do vysoké politiky, musí najít cestu také k sám sobě, respektive

  ven ze svých válečných traumat. A nyní se BB vrací se třetí sérií,

  ve které Gereon Rath vyšet-

  řuje násilnou smrt populární

  herečky Betty Winter. A za-

  tímco se na Berlín chystá tvr-

  dý dopad krachu na burze

  a chapadla rodícího se nacis-

  mu se stále více stahují, Berlín

  bezstarostně tančí, jako by ho

  budoucnost vůbec nezajímala.

  GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ

  Světový bestseller Eleny Ferrante Geniální přítelkyně se dočkal

  filmového zpracování v podobě osmidílného seriálu, který plně

  ctí atmosféru knihy a ve kterém ožívá příběh přátelství Eleny

  aRaaelly, které trvalo více než 60 let. Elena je teď už postarší

  žena, kterou ke vzpomínkám na společné chvíle dožene okamžik,

  kdy Raaella beze stopy zmizí. Tehdy sedne k počítači a v jejích

  vzpomínkách ožívají nejen jejich životní příběhy, ale také historie

  krásné Neapole.

  THE SPY

  Snad každý komik

  jednoho dne zatou-

  ží všem dokázat, že

  je také výborným

  charakterním her-

  cem. Sacha Baron

  Cohen, který proslul postavou Borata, už ve Scorseseho sním-

  ku Hugo a jeho velký objev dokázal, že „to“ v sobě má, ale až teď

  v seriálu The Spy naplno potvrzuje, že by měl všechny ty obhroublé

  komedie hodit za hlavu a věnovat se vážnějším projektům, proto-

  že jeho výkon je fantastický. Hlavní postavou seriálu je Eli Kohen,

  agent Mossadu, kterému se díky poctivému sbírání důkazů podaři-

  lo v 60. letech najít a před spravedlnost poslat řadu bývalých nacis-

  tických důstojníků. Seriál vyniká důsledně budovanou atmosférou

  a poskytuje realistický pohled na sice méně atraktivní, ale neméně

  zajímavou část „špionské“ práce.

  Foto: archiv redakce

• Strana 49

  MRS. AMERICA

  Zdá se to neuvěřitelné, ale boj za schválení dodatku k Ústavě

  Spojených států o stejných právech bez ohledu na pohlaví se

  skutečně odehrál před necelými padesáti lety. Boj, proti němuž

  se zformovalo nečekaně silné hnutí odporu v čele s konzerva-

  tivní aktivistkou a někdejší královnou krásy Phyllis Schlay, kte-

  rou v Mrs. America představuje jako vždy skvělá Cate Blanchett.

  Minisérie se na tuto historickou událost, která navždy změnila

  americkou politickou scénu, dívá jak očima Schlay, tak i před-

  stavitelek feministického hnutí.

  BEZ VĚDOMÍ

  Píše se říjen 1989 a Marie se po dvanácti letech emigrace vrací se

  svým mužem do Československa. Záhy po svém příletu jsou však

  oba sraženi autem, a když se Marie probudí v nemocnici, zjistí, že její

  muž je nezvěstný. Ale nikdo nechce pátrat, kde je. Marie se tedy pustí

  do pátrání sama. V patách jí jsou agenti StB a při postupném odha-

  lování událostí nehody zjišťuje, že nejenže netuší, co je její manžel

  vlastně zač, ale také že nikomu nesmí věřit… Seriálem, který vyniká

  pečlivě budovanou atmosférou a skvělými hereckými výkony ze-

  jména Jana Vlasáka, Táni Pauhofové a Martina Hofmanna, Ivan Za-

  chariáš (Pustina) dokazuje, že patří mezi nejzajímavější české filmaře.

  DEFENDING JACOB

  Andy Barber je respektovaným žalobcem. Zvrat v jeho životě

  přinese případ vraždy čtrnáctiletého chlapce, jehož vyšetřování

  se Andy sám ujme. Brzy po zahájení vyšetřování se totiž obje-

  ví důkazy, které s vraždou spojují jeho syna Jacoba. Dosavadní

  život rodiny se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, Andy a jeho

  žena Laurie prožívají jednu z nejhorších nočních můr, která může

  rodiče potkat. Barberovi podřídí všechno jedinému cíli – obhá-

  jit Jacoba před soudem i před veřejností. Svého syna přece znají

  lépe než kdokoliv jiný. Anebo neznají?

  HOLLYWOOD

  Válka skončila. Hollywood se chce vrátit do starých kolejí, ale je jasné, že diváci se

  změnili a budou chtít vidět trochu jiný druh filmů. Co se ale nemění, je fakt, že ve

  filmové branži není ani tak podstatné, kdo co umí, ale kdo se s kým stýká, kdo má na

  čem jaký zájem a samozřejmě kdo s kým spí. Což skupina ctižádostivých herců, kteří

  se chtějí za každou cenu prosadit v showbyznysu, rychle prokoukne a ještě rychleji se

  zaběhnutým praktikám přizpůsobí… Seriál Hollywood nabízí zábavnou a zkaženou

  jízdu plnou krásných kostýmů, hudby a skvělých hereckých výkonů.

  MĚLAS TO VĚDĚT

  Psycholožka Grace má chvíli po rozvodu, její syn se chystá cho-

  dit na elitní školu a zanedlouho by jí měla vyjít kniha. Jenomže

  než k tomu dojde, její manžel zmizí a Grace se tím okamžikem

  probudí do noční můry, protože jak se ukáže, život, který do té

  doby žila, byl úplně jiný, než si myslela, a lidé, kteří ji obklopo-

  vali, rozhodně nejsou takoví, za jaké je měla… Napínavá thrille-

  rová minisérie HBO vyniká skvělými hereckými výkony Nicole

  Kidman, Hugha Granta a Donalda Sutherlanda.

  www.drmax.cz 49

• Strana 50

  Inzerce 2x ▼

  M

  á kamarádka lyžovala a vydělávala

  a manžel studoval a dostudoval, velmi

  dobře se zavedl a pak zbohatl a velmi zbo-

  hatl a narodilo se jim pět dětí a všechny ty

  děti byly krásné a inteligentní a manžel stavěl domy po

  celém světě a má přítelkyně krásněla s lety a lyžovala

  a hrála golf a podporovala charitativní spolky a udržova-

  la všechny ty domy po celém světě a pak se jim narodila

  vnoučata a pak jednou na Vánoce manžel porušil tradiční

  obřad a nepřečetl úryvek z bible a všechny ty děti zmlk-

  ly, i vnoučata zmlkla, a má přítelkyně pochopila, že něco

  není v pořádku. A nebylo. Za pár dní přišel z luxusního

  hotelu na Bermudách účet a ten účet byl za pokoj slečny

  Kristýny. Kristýna byla manželovou sekretářkou a bylo

  jí dvaadvacet. Mé přítelkyni bylo sedmapadesát a man-

  želovi bylo přesně nachlup stejně.

  Mou přítelkyni píchlo u srdce. Manžel se tvářil skles-

  le. Mlčky houpal na klíně vnoučata a hned druhý den

  odjel se sekretářkou do Paříže. Tady měla má přítel-

  kyně spoustu známých a těm její manžel představoval

  svou novou partnerku. Měla pevná stehna, hladkou tvář

  a chtivé srdce. Má přítelkyně plakala a plakala a pla-

  kala. Její pravé perly najednou ztratily lesk, její zlato

  zčernalo a její služebnictvo mělo falešně chápající oči.

  Má přítelkyně jednou v noci vzala telefonní sluchátko,

  zavolala manželovi a slečně, použila třikrát slovo děvka,

  pak rozmlátila manželovu truhlu po babičce, rozstříhala

  jeho fotografie a zablokovala společné bankovní konto.

  Veškerý ten třpyt a esprit bohatství a blahobytu se náh-

  le rozpadl v prach a na světě zbyla jen opuštěná žena

  a nevěrný muž.

  Stojím na straně té zrazené ženy, chápu toho zálet-

  ného muže a vidím do karet té chudé slečně sekretář-

  ce. Murphy říká: Mužům většinou nevadí být dědečkem,

  většinou jim ale vadí spát s babičkou... Já říkám: A proto

  za trest dědečkové umírají dřív než babičky.

  ■

  fejeton

  A proto dřív UMŘOU

  Mám jednu kamarádku, která

  se opravdu vyšvihla. Vždycky

  byla nesmírně chytrá a vždycky

  báječně lyžovala. Emigrovala

  v roce 1958, a protože tak báječně

  lyžovala, tak jí u nohou ležel

  celý svět. Odjela do Kalifornie

  a její mladý manžel si konečně

  mohl splnit svůj sen. Mohl začít

  studovat právnickou fakultu.

  Komunisté v Československu mu

  to totiž nechtěli dovolit.

  TEXT: HALINA PAWLOWSKÁ

  Foto: Profimedia

  heparinum natricum 100 000 IU/100 g

  PRO ZDRAVÍ

  AKOMFORT

  VAŠICH

  NOHOU

  LIOTON

  ®

  JE ÚČINNÝ PŘI LÉČBĚ

  KŘEČOVÝCH ŽIL AJEJICH PŘÍZNAKŮ

  Volně prodejný lék Lioton

  ®

  obsahuje heparinum natricum. Ke kožnímu podání – nenanášet

  přikrvácení, na otevřené rány, na sliznice, nazanícenou hnisající pokožku.

  Pečlivě si pročtěte příbalový leták.

  Materiál vytvořen: květen 2020.

  CZ-LIO-21-2020-v01-press

  Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

  Budějovická 778/3, 140 00 Praha 4 – Michle

  tel.: 267 199 333, fax: 267 199 336, e-mail: office@berlin-chemie.cz

  CVIČENÍ, KTERÁ ULEVÍ OD OTOKŮ NOHOU AKŘEČOVÝCH ŽIL

  10 –15 MINUT CVIČENÍ DENNĚ MŮŽE ZMÍRNIT BOLEST ANEPŘÍJEMNÉ POCITY VNOHÁCH.

  CVIČENÍM TĚCHTO 4 CVIKŮ SI MŮŽETE ULEVIT OD KŘEČOVÝCH ŽIL.

  Vestoje: Postavte se celým

  chodidlem na zem, zvedněte

  paty co nejvýše avydržte

  3sekundy. Chvilku si

  odpočiňte. Pak se postavte na

  paty azvedněte prsty.

  Opakujte 10krát.

  Vsedě: Pomalu aplynule

  suňte jednu nohu po zemi

  co nejdále vpřed audržujte

  přitom celé chodidlo na zemi.

  Pak přisuňte nohu zpět

  k židli azvedněte paty.

  Opakujte 30krát.

  Vsedě: Mírně zvedněte obě

  nohy. Vytočte vnitřní hrany

  chodidel směrem dovnitř

  apak nahoru. Následně

  vytočte vnější hrany chodidel

  ven apak směrem nahoru.

  Opakujte 30krát.

  CVIK č. 1 KOLÍBKA

  CVIK č. 2 SUNUTÍ NOHY

  CVIK č. 3 VYTÁČENÍ CHODIDEL

  CVIK č. 4 OTÁČENÍ NOHOU

  Vsedě: Natáhněte nohu před

  sebe apropněte nárt. Otáčejte

  nohou ve směru hodinových

  ručiček apak naopačnou

  stranu. Opakujte 5krát

  na každé noze.

  WWW.LIOTON.CZ

  50 www.drmax.cz

• Strana 51

  heparinum natricum 100 000 IU/100 g

  PRO ZDRAVÍ

  AKOMFORT

  VAŠICH

  NOHOU

  LIOTON

  ®

  JE ÚČINNÝ PŘI LÉČBĚ

  KŘEČOVÝCH ŽIL AJEJICH PŘÍZNAKŮ

  Volně prodejný lék Lioton

  ®

  obsahuje heparinum natricum. Ke kožnímu podání – nenanášet

  přikrvácení, na otevřené rány, na sliznice, nazanícenou hnisající pokožku.

  Pečlivě si pročtěte příbalový leták.

  Materiál vytvořen: květen 2020.

  CZ-LIO-21-2020-v01-press

  Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

  Budějovická 778/3, 140 00 Praha 4 – Michle

  tel.: 267 199 333, fax: 267 199 336, e-mail: office@berlin-chemie.cz

  CVIČENÍ, KTERÁ ULEVÍ OD OTOKŮ NOHOU AKŘEČOVÝCH ŽIL

  10 –15 MINUT CVIČENÍ DENNĚ MŮŽE ZMÍRNIT BOLEST ANEPŘÍJEMNÉ POCITY VNOHÁCH.

  CVIČENÍM TĚCHTO 4 CVIKŮ SI MŮŽETE ULEVIT OD KŘEČOVÝCH ŽIL.

  Vestoje: Postavte se celým

  chodidlem na zem, zvedněte

  paty co nejvýše avydržte

  3sekundy. Chvilku si

  odpočiňte. Pak se postavte na

  paty azvedněte prsty.

  Opakujte 10krát.

  Vsedě: Pomalu aplynule

  suňte jednu nohu po zemi

  co nejdále vpřed audržujte

  přitom celé chodidlo na zemi.

  Pak přisuňte nohu zpět

  k židli azvedněte paty.

  Opakujte 30krát.

  Vsedě: Mírně zvedněte obě

  nohy. Vytočte vnitřní hrany

  chodidel směrem dovnitř

  apak nahoru. Následně

  vytočte vnější hrany chodidel

  ven apak směrem nahoru.

  Opakujte 30krát.

  CVIK č. 1 KOLÍBKA

  CVIK č. 2 SUNUTÍ NOHY

  CVIK č. 3 VYTÁČENÍ CHODIDEL

  CVIK č. 4 OTÁČENÍ NOHOU

  Vsedě: Natáhněte nohu před

  sebe apropněte nárt. Otáčejte

  nohou ve směru hodinových

  ručiček apak naopačnou

  stranu. Opakujte 5krát

  na každé noze.

  WWW.LIOTON.CZ

• Strana 52