Strana 16
16 www.drmax.cz
životní styl
ČAS JSOU
PENÍZE –
čekání je
pro chudé
Člověk, který dnes musí na něco čekat, se ve
společnosti zvolna stává outsiderem. Rychlé
zážitky jsou skoro stejně trendy jako fast
food, okamžité uspokojení se stává mantrou.
Rychlost, s jakou konzumujeme vlastní
život, je málem děsivá.
T
ím, jak nám na jedné straně vládne rychlost
jako uznávaná hodnota, synonymum úspěchu
a výkonu, na druhé misce vah krystalizuje
velmi zajímavé slovo: čekání. Čekat se v dneš-
ní době jaksi nehodí. Pohledem zjednodušené optiky je
čekání jen pro snílky nebo pro ty, co nemají peníze na
expres zásilku, soukromého doktora, který je kdykoliv
k dispozici, nebo okamžitou dovolenou.
STAČÍ PÁR MINUT – A ŠÍLÍME
Fenoménu čekání věnovala před pár lety německá novi-
nářka Friederike Gräff útlou knihu s názvem Warten –
Čekání. Mimo jiné v ní najdeme rozhovory s různými
lidmi na toto téma. Friederike popisuje třeba čekání
matky na narození dítěte, spisovatele na román, nemoc-
ného na darovaný orgán, uprchlíka na azyl. Čekání má
v jejím pojetí různé odstíny a podoby. Může být bezmoc-
né, nadšené, dobrovolné, ubíjející, pokorné a každé má
svůj příběh.
Friederike mluví mimo jiné o tom, že její generace,
narozená v 70. letech, už ve srovnání s pokolením jejích
rodičů nebo prarodičů nemusela skoro na nic čekat. A vel-
ká část společnosti dnes čekat vůbec neumí. „Nenaučili
jsme se to,“ říká. Stačí pár minut na zastávce tramvaje
a vytahujeme telefony. Chvíle navíc ve frontě v super-
marketu nás dohání k šílenství, stejně jako když nás na
poště zdržuje člověk, který si kupuje tři známky. Ten
vztek, to ponížení, ta ztráta v našem dokonalém a smys-
luplně naplánovaném dni. Jsme otroci času a zároveň nic
nestíháme. Zvláštní. Přitom ještě před rokem 1989 byly
i několikahodinové fronty na nedostatkové zboží běžnou
součástí života. „Dříve patřilo čekání i k dobrému vycho-
vání,“ říká Friederike Gräff. „Děti čekaly, až budou moct
promluvit nebo než něco dostanou.“ Zatímco pro střední
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ