Strana 17
www.drmax.cz 17
a starší generaci je možnost mít všecko rychle k dispozici
stále ještě spojená s jistým potěšením nebo výjimečností,
pro mileniály a děti je norma plnění přání „na jeden klik“.
ČAS NA ZEMI JAKO FESTIVAL, KTERÝ JE
POTŘEBA SI „UŽÍT“
Friederike ve své knize píše, že pacienti s rakovinou
často před smrtí litují toho, co ve svém životě odložili.
Jedním dechem ale dodává, že toto vědomí nás mění
v myši v kolečku – vůbec nám nedělá radost, když si uvě-
domíme, že náš čas je tak strašně vzácný. Naopak, jsme
pod tlakem a máme pocit, že musíme brát život jako jedi-
nečný festival, na němž bychom se měli bavit a hodně
toho stihnout.
Fenoménem zrychleného života se zabývají i sociolo-
gové a historikové. Německý historik Peter Borscheid
napsal knihu Virus času: kulturní dějiny zrychlování
(2004), kde píše o tom, že zrychlovat začínáme už od
konce středověku. Nadneseně řečeno, tehdy nám pěkně
zavařil Johann Gutenberg vynálezem knihtisku. V dru-
hé fázi vše výrazně zrychlila průmyslová revoluce a od
roku 1950, kdy nasazení kombajnů při sklizni dokázalo
původních sto padesát hodin práce redukovat na hodinu
a do domácností se dostala pračka, má svět dost nakvap
v takzvané rychlostní fázi. „Sociální antropolog Thomas
Hylland Eriksen napsal inspirativní knížky Tyranie
okamžiku a Syndrom velkého vlka,“ říká sociolog Lukáš
Urban. „V nich se zmiňuje o možnosti definovat dobu
tím, co jí chybí, nikoliv tím, čeho je v ní dostatek. A mezi
nedostatkové komodity současné společnosti zařadil lid-
skou pozornost: umění a chuť se koncentrovat, skutečně
se potkávat s okolím – lidmi a věcmi. A pomalý čas: umě-
ní se zastavit a vychutnávat přítomný okamžik... Proč
jenom se mne dnes žáci a studenti ptají, jak je doporu-