Strana 24
24 www.drmax.cz
rozhovor
Jiří Langmajer
PROŠVIHNOUT
ZÁPAD SLUNCE
JE NA JAŘE
BOLESTIVÉ
V posledních letech se stal doslova králem
českých filmových komedií, zvlášť těch
romantických. Možná to souvisí s tím, že
konečně našel sám sebe, jak říká. Dokáže
otevřeně mluvit o tom, co se jiní snaží skrývat.
Protože přiznat slabosti přece není žádná
slabost. Naopak to chce odvahu.
TEXT: DAVID LAŇKA
V
září do kin vstoupí filmová adaptace
románu Radky Třeštíkové Bábovky.
Jakou roli v něm hrajete?
Bábovky jsou o několika partnerských dvo-
jicích a já jsem součástí jedné z nich. Oproti ostatním
mám asi nejmenší part, pokud jde o čas, který strávím
na plátně, ale je to role pro celý ten příběh důležitá a pěk-
ná v tom, jak je vystavěná. Ale kdybych tu teď popisoval
příběh, už by na to lidi nemuseli chodit do kina a to by
byla škoda, kdyby nepřišli.
Nebráníte se menším rolím?
Proč bych měl? Jak jsem říkal, ta role je pěkná, a taky jsem
na filmu spolupracoval s režisérem Rudou Havlíkem,
se kterým jsme předtím točili film Po čem muži touží,
a máme před sebou další projekty, takže jsem věděl, do
čeho jdu, že to bude příjemná práce.
Když si člověk povídá s těmi, co román četli, tak se
nikdo neshoduje, kdo v tom příběhu vlastně za ty
bábovky je. Jedni říkají, že muži, jiní zase, že ženy.
Neumím na to odpovědět, protože jsem nad tím takhle
nepřemýšlel, a vlastně by mě to samotného zajímalo.
A vy sám si někdy připadáte jako bábovka?
Záleží na tom, co si pod tím pojmem představujete.
Situaci, kdy se člověk neozve ve chvíli, kdy se hra-
je o jeho důstojnost, kdy po sobě nechá tak trochu
šlapat…
Víte, v tom případě jsem vlastně celý roky žil úplný opak
a nadělal jsem si strašně moc nepřátel a nepříjemností. Do
nějakých svých šestačtyřiceti let jsem všem říkal, co si mys-
lím, bez okolků, bez přemýšlení. A nebylo to správně. Žil
jsem v jednom extrému a druhým je chovat se jako bábov-
Foto: Profimedia