Strana 30
30 www.drmax.cz
zastánce demokratických hodnot na
jedné straně a lidí, kterým by neva-
dilo, kdyby to tu dal nějaký osvíce-
ný diktátor do latě na straně dru-
hé. A jde také o rozdělení na chudé
a bohaté, kdy se tyto skupiny úpl-
ně přestanou setkávat ve veřejném
prostoru a už třeba od školkového
věku budou jejich děti navštěvovat
odlišná vzdělávací zařízení. Aby se
společnost postupně nerozpadala,
je podle odborníků jedinou cestou
vědomě svoje bubliny opouštět, vy-
dávat se zkoumat ty jiné, neztrá-
cet kontakt s ostatními světy a vést
klidnou, nikoliv emocionální disku-
si. I když se nám to totiž v naší bub-
lině nezdá, ne všichni doma pečou
kváskový chléb, jezdí na kole a volili
by Donalda Trumpa.
POZORNOST V DOBĚ
KORONAVIRU
Jak jsme na tom byli s našimi bubli-
nami v době, kdy přišla koronaviro-
vá krize? Většina populace soustře-
dila svou pozornost na zprávy kolem
nemoci covid-19 postupně víc a víc.
Nejdřív byla nemoc daleko, ale zna-
menala hrozbu, postupně se přibli-
žovala, pak se dostala do Česka a asi
většina z nás zažila dny, kdy jsme
měli od rána do večera puštěné zprá-
vy a nechali na sebe chrlit informa-
ce o počtech nakažených a mrtvých
doma i ve světě. „Mediálním éterem
létala čísla o desetitisících zemře-
lých a spousta lidí se od obrazovek
nebyla schopná odtrhnout. Bylo tu
něco nového, neznámého, nebezpeč-
ného, výjimečného. Logicky jsme na
to upřeli svou pozornost, protože na
tom v tu chvíli obrazně, ale v někte-
rých případech možná i doslova,
záviselo naše přežití,“ říká psycho-
ložka Barbora Čeledová. Časem,
zhruba v průběhu května, se lidé
začali od tématu postupně odvra-
cet. Krize ustupovala a lidé také
začali být unavení z neustálého
přísunu informací. Začali sledovat
jiné zprávy, řešit jiné věci, někteří
se odvážili zase navštívit příbuzné
a přátele. „Intenzivní dlouhodobý
stres, například z hrozby z koro-
navirové nákazy, může způsobit
celkové vyčerpání a u některých
citlivějších jedinců přerůst napří-
klad v úzkosti či jiné duševní potíže.
I takoví lidé mě během koronaviro-
vé krize kontaktovali a setkávám se
s nimi v poradně,“ říká odbornice.
„Upadání pozornosti vůči trvalému
stresoru, například koronaviru, je
totiž také v souladu s naším žitím
a přežitím. Pokud se lidé pohybují
například v léta trvajícím válečném
stavu, necítí neustálé ohrožení živo-
ta, protože by se zhroutili. Čili jistý
opad zájmu o věc je dalším obecným
nástrojem přežití.“
JEDINÁ CESTA JE VEN
Je také otázka, nakolik máme obec-
ně tendenci v době krize své bubli-
ny opouštět nebo naopak se v nich
zavírat. „Tohle už je velmi složitá
problematika, kde hraje roli kom-
plexní nastavení člověka a velké
množství proměnných. Nejde tedy
jednoznačně říci, že nás krize spíše
sbližuje, nebo spíše rozděluje,“ říká
psycholožka. „U někoho nastává sil-
nější uzavření se v původních pře-
svědčeních – a i kdyby celý svět tvr-
dil opak, on neustoupí. Jiný člověk
naopak snáze přeskupí své hodnoty
a je schopen nejen sebereexe, ale
i nějaké reálné změny,“ vysvětluje.
V něčem nás tato zvláštní doba sblí-
žila, ale stačí se podívat na politické
preference a společné šití roušek se
může ukázat jako chabý propojovací
mechanismus.
Podle ekonomů platí zejména
v politické rovině, že se stoupají-
cím stresem a tlakem přestávají
voliči „slyšet“ argumenty soupeře,
podléhají emocím podobným, jaké
zažívají fanoušci fotbalových týmů,
a bez ohledu na slova či činy toho či
onoho „mužstva“ bojují jen za svého
lídra. Aby se nám společnost neroz-
padla, je jedinou cestou cesta ven.
Ven z bublin! Ale bohužel nám je
v nich tak proklatě dobře a cítíme se
v nich bezpečně, takže to nebezpe-
čí, které skrývají, nedokážeme plně
nahlédnout.
■
POZORNOST OČIMA VĚDY
Pozornost (prosexie) je zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý
objekt nebo děj. Její funkcí je do vědomí pouštět pouze omezený počet informací.
Umožňuje monitorovat vnější i vnitřní prostředí a vybírat z něj pouze ty podněty,
které v daném okamžiku potřebujeme nebo které si přejeme uvědomit si a ostatní
ignorovat.
Pozornost v závislosti na naší aktivitě:
1. Bezděčná: něco nás upoutá „samo od sebe“, nesnažíme se to vyhledat, ale stejně
nás zaujme, například náhlý hluk, nečekaný výjev, změna v rutině.
2. Záměrná: vědomě se soustředíme na nějaký objekt nebo činnost a podobně.
Jdeme si číst knihu. Píšeme dopis a podobně.
Pozornost lze rozdělit do dvou fází:
1. Zaměření (upoutání) pozornosti = selektivní pozornost – v této fázi dochází
kvýběru podstatných podnětů, probíhá převážně nevědomě. Například jedeme
autem a zahlédneme blikající majáček v pozadí.
2. Vlastní soustředění vědomí – tato fáze má určitý psychický obsah a kvalitu.
Začneme majáček pozorně sledovat, zaměříme se na auta v okolí tak, abychom
včas a bezpečně nechali sanitku projet.
psychologie
Inzerce ▼
Foto: Adobe Stock, zdroj: wikisofia.cz