Strana 38
38 www.drmax.cz
naše doba
Co jsme neviděli
VE ZPRÁVÁCH
V době, kdy jsme se s jehlou v ruce pokoušeli ušít ze starých dětských
povlečení první roušky, se svět nepřestal točit. Zatímco média vysílala
univerzální program zvaný covid-19 (a Nemocnici na kraji města na ČT3),
pár věcí nám možná uniklo. Například nakonec neshořela Austrálie.
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ
Z
ačátkem března Česko zaznamenalo prvního
nakaženého koronavirem a už o pár dnů dří-
ve se zpravodajství zaobíralo pandemií tako-
vou intenzitou, jako by nic jiného neexistovalo.
Postupem času jsme, neschopni odtrhnout se od televize,
věděli, kolik tisíc lidí zemřelo v Lombardii nebo v Iránu –
aniž bychom tušili, kolik lidí v daném regionu žije. Bez
povědomí o statistikách sebevražd, autonehod nebo úmr-
tí na rakovinu u nás jsme se děsili prvních zemřelých
v Česku. Vytvořit si objektivní obrázek o nákaze, nebo
dokonce o tom, co se děje mimo pandemii, bylo těžké.
V době, kdy nastává rozvolňování, je docela zajímavé
podívat se, co se událo nebo co by se možná ve „zdravé“
době objevilo na titulních stranách novin.
PONAUČENÍ Z KRITIKY
O tom, jak média obstála v době pandemie
jsme se ptali Daniela Kaisera, komentátora
internetového deníku Echo24.cz a týdeníku
Echo
Jak hodnotíte zpravodajství českých,
zejména veřejnoprávních, médií vdobě
koronavirové krize?
Zpravodajský kanál ČT sehrál zásadní
roli, samozřejmě hlavně proto, že v nejis-
té době s neznámou infekcí mají televizní
záběry mimořádnou sílu. ČT24 byla navíc
tou dobou pořád ještě jediný zpravodaj-
ský kanál v republice. Jeho takřka váleč-
né zpravodajství od začátku roku z Číny
pak od začátku března vystřídalo postá-
vání před Bulovkou a pomáhalo vytvářet
ovzduší, ve kterém by vláda těžko zacho-
vávala nervy, dokonce i kdyby chtěla.
Co se povedlo – a co méně?
Nelíbila se mi zavádějící práce s čís-
ly a hlavně ze začátku jsme mohli sle-
dovat až nábožně vedená interview
s epidemiologem Romanem Prymulou.
Pochválil bych celovečerní speciál
knemoci a karanténě vpůlce dubna. Na
obrazovku už se dostali iodborníci, kte-
ří infekci, a hlavně následnou karanténu
vidí jinak. Tehdy se mi zdálo, že si televize
trochu bere ponaučení z kritiky.
JAK SE DĚLÁ ZPRAVODAJSTVÍ
Víte, jak se vybírají zprávy do médií? Samozřejmě, faktorů je
mnoho, teorií také a realita je mnohdy ještě zajímavější. Nicméně,
svá pravidla zpravodajství má, stejně jako bulvár nebo jakékoliv
jiné mediální řemeslo.
Jeden z žebříčků zpravodajských hodnot v západních médiích.
Neboli co musí událost mít, aby se dostala do zpravodajství. (Žebříček
sestavili norští badatelé Johan Galtung a Marie Ruge v roce 1965.)
· Rozměr událostí – Malá, nebo velká věc (požár, stávka, záplava)?
· Jasnost – Dobré, špatné, černé, bílé. Složité věci se špatně
komunikují.
· Blízkost – Za hranicemi, nebo na druhém konci světa?
· Omezený časový rozměr – Co se vleče, postupně se vytrácí.
· Závažnost – Je to pro čtenáře/diváka důležité?
· Souznění – Bude to zpráva, kterou publikum čeká a chce?
· Personifikovanost – Obyčejný lidský příběh zaujme.
· Negativnost – Špatné zprávy jsou zajímavější.
· Významnost – Jak nás to ovlivní? (Zajímají nás také významní
lidé – někdy celebrity – a významné státy, například USA.)
· Drama a akce – Hlavně nenudit.
V některých variantách žebříčku se objevuje také Překvapení,
Kontinuita a další faktory.)