Strana 44
44 www.drmax.cz
rozhovor
Bojíte se smrti?
Ne. Tedy vlastní smrti ne. Myslím,
vím, že pak už nic není. Že prostě
odejdu a nebudu se nikde jako duch
trápit tím, že už nežiju. Samozřejmě
mě občas napadne, aby ten odchod
byl tak nějak bezbolestný, bez trápe-
ní a bolesti, ale počítám s tím, že tady
jednou nebudu… To, čeho se bojím, je
samota a ztráta. Ale právě v tom je
myslím smrt osvobozující, jak se říká.
Protože žít tu 300 let jako Highlander,
ztrácet všechny lidi, které jste kdy
miloval, to by bylo na levačku. To je
prostě přirozený řád věcí. Ukončil
bych to tím, že přeji každému, aby
umřel ve spánku…
Když se člověk podívá na věci,
které píšete, zjistí, že pro vás je
smrt živé téma…
Je. Ani nevím proč. Někdy mi lidé
říkají, že bych před smrtí měl mít
větší pokoru, být uctivější, ale mě ta
holka s kosou někdy tak irituje, že
mám potřebu se jí vysmát. Ale možná
je v tom i ten strach z ní, o kterém
tvrdím, že ho nemám. Možná je v tom
ta obava ze ztrácení těch, které mám
rád. Sám nevím. A slibuju, že o tom
budu přemýšlet.
Vy jste měl na BBC pořad Desert
Island Discs, kde jste velmi ote-
vřeně mluvil o odchodu svých
rodičů.
To byl jeden z těch případů, kdy zazní-
valy hlasy, jestli to zlehčování smrti
nebylo už moc. Ale věřte mi, že rodiče
by se plácali do kolen a slzeli by smí-
chy, kdyby to mohli slyšet, protože to
svoje nastavení, že když se něčeho
bojím, tak se tomu směju, mám asi po
nich. Je to o úhlu pohledu…
Přemýšlel jste o tom, jaký by se
vám líbil váš vlastní pohřeb?
To je mi popravdě jedno. Stejně si to
neužiju. Ať ho udělají mí blízcí takový,
jaký se bude líbit jim. Ale očekávám,
že to bude slušný masakr, protože
každému v mé rodině jsem řekl, že
dostane všechen můj majetek. Takže
si teď každý myslí, že zdědí všechno.
Umíte si představit tu divočinu, až
zjistí, že se budou muset dělit (smích)?
Tak a teď půjdeme k něčemu
jinému?
Veselejšímu? Tak jo.
Jak se vám moderovalo předává-
ní Zlatých glóbů?
Říkal jste veselejšího. Víte, co mě napad-
ne jako první, když mi zavolají, jestli to
chci znovu uvádět? Vždycky si řeknu:
Po tom všem, co jsem tam posledně
řekl, koho všeho jsem se dotknul, vážně
chcete, abych to šel znovu moderovat?
Jak chcete! Je to neuvěřitelné. Já už
bych se nezaměstnal, být jimi.
Z čeho máte největší obavy?
Z právníků těch, které urazíte?
To jsou fajn kluci, co dělají svou prá-
ci (smích). Obavy mám jen z toho,
že nepodám dobrý výkon. Nad tím,
jaká bude reakce na to, co řeknu, moc
nepřemýšlím. Ani nad tím, jestli mě
někdo nesnáší. Nepřemýšlím o nikom
v sále, nemám vůči nikomu žádné
závazky. Ani nesmím, jinak bych byl
jako v kleštích a nestál bych za nic.
Stand-up je náročná práce. A jediné,
co druhý den řeším, je to, že mě bolí
záda. A víte, co na to beru? Feminax
Ultra. Od své ženy vím, že to výborně
zabírá na menstruační bolesti, a stej-
ně dobře to funguje na moje záda. Jo,
tohle je můj skutečný život.
Jak se cítíte, když dostáváte ceny?
Ještě pořád je mi milé je dostávat, být
nominovaný. I po těch dvaceti letech,
co v tomhle oboru dělám. Protože
i když si z toho dělám legraci, je těžké
se v naší profesi udržet. A je to poprav-
dě někdy i dost vyčerpávající. O to víc,
když si píšete většinu toho, co děláte.
Potřebujete si lehnout?
Můžu? Děkuju. Když jsem byl mladý,
divil jsem se, proč můj táta polehává
a jak může spát po obědě, když by
měl něco dělat, žít. A teď, když to jde,
si stejně jako on dám přes den dva-
cet. Vezmu si Feminax a spím jako
miminko (smích).
Můžete si dát do smlouvy, že
budete všechny své výkony odvá-
dět vleže.
Chlape, nechcete mi dělat agenta? To
by mě nenapadlo. Ale teď mě napad-
lo, že bych si mohl napsat nějakou roli
kosmonauta. Nejen že bych se vleže
vznášel, ale mohl bych i čůrat, kde chci,
nikam bych nemusel chodit, jen bych
poletoval. A hrát bych mohl ne vleže,
ale třeba na kolečkovém křesle. Seděl
bych, publikum by se smálo a netušilo,
že třeba zrovna čůrám do bažanta.
Zkoušel jste pilates? A tuhle otáz-
ku myslím vážně.
Nezkoušel. Jsem totiž jako většina
lidí. Na něco si stěžuji, ale nic proti
tomu nedělám. Ani nechodím k dok-
torovi. Jen si vždycky usilovně říkám,
že chci, aby ta bolest zad přešla, a ono
to nakonec přejde. Teď je to dobrý,
když ležím. Ale zase na mě jde spaní.
Tak dobrou noc. A díky za
rozhovor.
Já děkuju. Jo a co ta procenta, neroz-
myslel jste si to?
Ne.
Děkuju. Budoucí pozůstalí po Rickym
Gervaisovi vám budou jistě vděční, že
se budou mít o co porvat.
■
Rozšířený rozhovor najdete v aplikaci
RICKY GERVAIS
Je to už dvacet let, kdy na televizní
obrazovky vstoupil seriál Kancl,
který tenhle svéráz britského
humoru napsal a hrál v něm hlavní
roli zupáckého šéfa tyranizujícího
podřízené. Od té doby vytvořil další
seriály jako Komparz, Derek nebo
aktuální Po životě. Hraje ve filmech
na obou stranách oceánu.
Inzerce ▼
Foto: Profimedia