Strana 29
„komunikátor“ zNávštěvníků, tedy něco jako sluchátko,
které vám překládá zjiných jazyků. Jak reagujete, když
nějaký technologický gigant přde sněčím, co napadlo
vašeho otce před 40 lety?
Těch vynálezů je celá řada. Začalo to někdy vroce 1959 al-
mem Zpívající pudřenka, kdy se mu podařilo vdobě elektro-
nek vtěsnat vysílačku do miniaturní pudřenky. Pak byl lmu
Klaun Ferdinand araketa zroku 1962, kde měl 3D scanner
vdobě, kdy byl ještě čirou fantazií.
Odysseus ahvězdy natočený vroce 1972 zase přišel
spředstavou komunikace budoucnosti pomocí skype.
Pak je unás dosud nevysílaný německý seriál Připoutejte se,
pod námi je Atlantida zroku 1982, kde kromě cestování časem
odpovídá na dotěrné otázky počítač pomocí umělé inteligence.
AVámi zmíněný seriál Návštěvníci. Jen namátkou– Oko
jedna, oko dvě– miniaturtní kamerky, dnes zcela běžná sou-
část našich životů. Centrální mozek lidstva, ten mi hodně při-
pomíná internet. Také samozřejmě komunikátory - dnes má
mobil každý aumělá inteligence přidává ten další bonus, atím
je okamžitý překlad vreálné čase… laserová pilka, autonomní
řízení uauta. Já opravdu nevím, kam na ty nápady táta chodil.
Apak je tu ještě lm Délka polibku devadesát, kde si lm
(kromě prvního zaznamenaného striptýzu v československé
kinematograi) pohrává i s nápadem pilulky, která je dnes
všeobecně známá pod názvem viagra. Co ztoho vymyslel táta
a co máma, se kterou při pravidelném rituálu káva-pasiáns
všechno řešil, nevím.
Vzpomínám si ještě, že moc rád četl sci-, atěch dob-
rých tehdy mnoho nebylo. Přál si třeba moc realizovat ve
skupině dětského lmu snímek na základě povídku Ludvíka
J
aké to bylo vyrůstat státou, který vytvořil tolik
úžasných děl?
Pro mě to byl hlavně bezva táta ajeho výjimečnost
aspisovatelskou genialitu jsem si začal uvědomovat
až mnohem, mnohem později. Víte, ty vzpomín-
ky na tátu jsou už jen takové záblesky paměti, jak hrajeme
stolní hokej, máma státou sedí ukonferenčního stolu nad
partičkou pasiánsu ukávy, táta upsacího stroje se spoustou
kuliček zmuchlaného papíru na podlaze kolem židle, ajak si
nahlas přehrává dialogy. Vidím ho ustolu nad skleničkou vína
skolegy apřáteli na zahradě vŘíčanech. Ale nemohu nevzpo-
menout ina mámu, bez níž by se táta tou legendou, jak jste
to nazval, nestal. Byla to ona, která se starala oopravy vbytě,
vymalování, zajela sautem do servisu. Byla také rádcem itím
první kritikem. Atřeba jméno pana Tau vymyslela ona.
Když se člověk podívá na otcovu lmograi, nutně si
musí položit otázku, jestli na vás měl vůbec čas. Měl?
Samozřejmě. Vždycky si čas na nějakou tu hru našel. On
nikdy neměl pevnou pracovní dobu. Psal doma nebo poz-
ději na chalupě vŘíčanech. Když na něho tlačil čas, uměl
zabrat. Třeba na měsíc odjel do spisovatelského domu
vKarlových Varech (vila Charlotte– pozn. red.) atam na-
psal scénař kMalé mořské víle. Pak si chodil třeba ubabičky
adědy vKostelní Lhotě snámi začutat nebo zahrát pinčes.
Povídali jste si někdy otom, kam na všechny ty své nápa-
dy chodil?
To ani ne, opráci se bavil velmi málo, ikdyž byl vždycky
zvědavý, co po premiéře nového lmu řeknu na výsledek.
Nicméně máma byla jeho parťák při psaní. Taky přinesla
několik námětů, které spolu zrealizovali. Děda sbabičkou
třeba správcovali po válce na Labské boudě vKrkonoších
aty peripetie rodiny zhorské boudy se pak přenesly do se-
riálu My zkonce světa. Nebo lm Délka polibku devadesát,
který natočil náš věčný soused atátův kamarád Antonín
Moskalyk.
Na Žižkově vHusově ulici měl táta známého knihkupce.
Každý čtvrtek vycházely nové knihy aten knihkupec dával
zajímavé tituly stranou aobčas tam táta zajel aty „odlože-
né“ tituly koupil. Pamatuji se, že jsem se vždy strašně těšil,
jestli mezi nimi také přiveze nějakou novou kodovku nebo
verneovku pro mě. Knihy byly vzácné a ty zvlášť pěkné
podpultové.
Každý asi tuší, co jsou verneovky, ale kodovky?
To byly knihy ze zvláštní edice pro mládež Knihy odvahy
adobrodružství se speciálním lesklým přebalem anezamě-
nitelnou grakou. Jednou měl před Vánocemi vyjít Vinnetou
od Karla Maye ato byl jeden znejkrásnějších dárků, co jsem
jako kluk kdy dostal. Věděl jsem, že vychází jako nedostat-
kové zboží. Bude tam, nebude… Ta radost, když jsem dárek
rozbalil, je ale nezapomenutelná.
Na ty nápady se ptám iproto, že ve lmech podle jeho
scénářů je několik technických vynálezů, které oněkolik
desítek let později skutečně vznikly. Naposledy to byl asi
MAXIMUM
|
29
ROZHOVOR
Opráci se mnou táta nikdy
nemluvil, ale vždycky byl
zvědavý na můj názor
po premiéře.
❝
28-32_Hofmann.indd 2928-32_Hofmann.indd 29 21.07.2025 14:0421.07.2025 14:04