Strana 3
EDITORIAL
L
éto je vplném proudu acelá redakce by si přála, aby
ktěm příjemným chvílím nejhezčího období roku
přispěl ičasopis, který právě držíte vruce, anebo si
ho právě prohlížíte díkyon-line kiosku na adrese maxi-
mum.drmax.cz.
Jako obvykle na vás čekají zajímavé rozhovory, kde asi
mohu stěží začít jinde než usuperhvězdy znaší titulní stra-
ny, Toma Cruise. Je to trochu ošidný rozhovor. Včem? Inu
vtom, že po jeho přečtení člověk nabyde dojmu, že vživotě
stačí někde na začátku mít sen, pak si za ním jít aon se dřív
nebo později splní. Ano, takový život ti lidé, jejichž tváře se
na titulních stranách objevují, leckdy vedou. Jenže pak je tu
ta armáda ostatních. Nemusejí mít takové štěstí. Nemuseli
se ocitnout ve správných chvílích na těch pravých místech.
Mohli vydat třeba ivíc energie než jejich vzory, ale smno-
hem menším efektem. Nekupují si ostrovy jako superstars
znaší rubriky Společnost, jejich soukromí existuje vedle vr-
tačky od sousedů anad hlukem zprávě opravované silnice,
svůj rozpočet sestavují smnoha neznámými anadějí, že za
pár let došetří na nový ojetý auťák (pokud se něco nesta-
ne). Dřina může být na život zkrátka krátká. Ale je to život
abuďme za ten svůj vděční, už jen pro to, že ho můžeme žít
doma. Apokud jinde– jako třeba Barbora Bobuľová–, pak
jen zvlastního rozhodnutí.
Podstatné je, abychom vtomhle divadle svého světa vy-
stupovali sami za sebe, což je věc, se kterou se taky člověk
někdy pere, adobrá rada může přít vhod. Třeba ji najdete
ivtomto vydání Maxima - díky rozhovoru sterapeutkou
Lucií Kovaříkovou. Osobně si myslím, že je důležité život
něčím naplnit; čímkoli smysluplným. Otto Homan ho
zvelké části například zasvětil péči oodkaz svého otce, spi-
sovatele ascenáristy Oty Hofmana. Rozhovor, který s ním
vedl David Laňka, je plný detailů olmové tvorbě druhého
ze zmíněných, ale klíčová je na něm ta obecná rovina. To
úsilí syna zasloužit si tátovu pochvalu, ikdyž ta už nahlas
zaznít nemůže.
Náměty ze sítě Dr. Max jsou tentokrát hodně doširoka
rozkročené. Na jedné straně jde vlastně opozvánku určenou
především dámám– ktomu, aby projednou dopřály jen ajen
sobě, aby při rituálech vnovém konceptu Bjut na pražském
Chodově zapomněly na všednodenní starosti. Jsem si jist, že
málokde to jde tak dobře jako právě tady. Na druhé straně
jde opozvánku do míst, kam se naopak běžný člověk ne-
dostane, protože viditelná část lékárenské logistiky je až ta
vocíně při výdeji. Než ale léky do této cílové rovinky dopu-
tují, urazí při tom pořádnou cestu aovelkou část zní už se
dnes starají roboti. Fotoreportáž dokládá, že ani tak tradiční
obor, jako je lékárenství, se dnes bez chytrých řešení neobe-
jde. Nabízíme tedy témata jak pro „holky“, tak pro „kluky“
atato slova volím naprosto záměrně– jako odkaz na další
text, který pojednává odětech, které stále ží vnás. Olga
Procházková si totiž položila otázku, kdy je člověk vlastně
„úplně dospělý“, arozhodla se na ni hledat odpověď.
Já vtuto chvíli mohu popřát jen to, aby co nejdéle ne-
dospělé bylo toto léto, ikdyž to babí, které přde po tom
pravém, taky nemusí být špatné.
Ivy E. Morwen
MAXIMUM
|
3
Ošidné číslo
Milé čtenářky / Milí čtenáři,
Michal Petrov, šéfredaktor Maxima
03_Editorial.indd 303_Editorial.indd 3 21.07.2025 13:3421.07.2025 13:34