Jak si nastavit hranice
Máte pocit, že s vámi ostatní vymetou, kdykoli se jim zlíbí? A vy jim za to ještě poděkujete? Nastavit si hranice, to je výzva.
MAXIMUM
|
35
ROZHOVOR
vyrostla vprostředí, které nezajímalo, zda něco chceme, nebo
ne. Dospělí, ať už to byli rodiče, učitelé, nebo trenéři, fungo-
vali vmodelu, my ti řekneme, co máš dělat. Naše integrita tím
byla narušovaná. Anaše děti se zase potýkají sopačným pro-
blémem. Kdispozici mají nekonečné množství aktivit, zboží,
podnětů amožná jsou vystavené až příliš častému dotazování
rodičů, až příliš často se musejí rozhodovat. Ale dítě potřebuje
hranice, protože mu vytvářejí bezpečné prostředí. Díky nim se
orientuje vnastaveném prostoru pravidel amantinelů, který je
pro něj srozumitelný apředvídatelný. Ideální je střední cesta.
Rodič musí tak trochu tančit mezi vejci, aby dítěti dal bezpeč-
né hranice a zároveň dost svobody.
Takže naše reakce, kdy nám třeba někdo zcela neprá-
vem vynadá amy se mu ještě omluvíme, jsou nastavené
způvodní rodiny?
Dá se to tak říct. Pokud se nás vdětství nikdo neptal na to,
co chceme nebo jak se cítíme, prostě přestaneme cítit, co si
přejeme, po čem vlastně toužíme. Ztratíme schopnost uvě-
domovat si, že nám v něčem není dobře. Nastavíme se na
fungování vrodině například tím, že očekáváme příkaz, úkol
asplníme ho– anakonec nám tenhle model vyhovuje. Je to
naše nejlepší vnitřní strategie pro „přežití“ vpůvodní rodině.
Avdospělosti to děláme dál, většinou nevědomě. Nutno do-
dat, že izchování, které nás samé poškozuje, pro nás na ne-
vědomé úrovni stále plyne nějaký benet. Pokud jsme hodně
pasivní, necháme si leccos líbit astále se omlouváme, zároveň
se zdruhé strany vyhneme koniktům, nemusíme nic moc
plánovat, diskutovat, argumentovat, vybojovávat.
K
čemu své vnitřní hranice máme?
My adruzí lidé jsme do určité míry vpropoje-
ní asouladu. Máme třeba podobné představy
otom, jak prožít šťastný život, většina znás
chce hezké vztahy, málo koniktů, naplňující
práci apodobně. Ale také jsme individuality. Tady jsem já, to
je moje zóna. Atady už začínáš ty. Hranice nás chrání aod-
děluje od ostatních, vytyčuje nám životní prostor– mentální
izický–, proto se třeba tak neradi mačkáme vtramvaji.
Akdyž pro sebe ten vnitřní ivnější prostor máme, můžeme
se nadechnout, cítíme více svobody améně tlaku.
Často zjistíme, že někdo překročil naše hranice, až když
je pozdě, sčasovým odstupem nebo když se situace opa-
kuje. Proč to nevidíme hned?
Na jednu stranu je možné, že jsme se nenaučili naslouchat své
intuici avnímat svoje pocity, takže bezprostředně psychický
diskomfort ani necítíme. Na druhou stranu, pokud je to prv-
ní setkání snepříjemným člověkem, požadavkem či situací,
nemusíme okamžitě vnímat, že se překračují naše hranice,
protože tu situaci neznáme. Jako když si kápnu kapku něja-
kého léku, který mi nedělá dobře– většinou to poznám až po
více dávkách.
Někdy to trvá dlouho. Často pomáháme členům rodiny
nebo zavíráme oči před problémy vpráci, než nám dojde,
že takhle to vlastně nechceme. Je to tedy normální?
Je. Někdy dojde ke krizové situaci, která nám otevře oči, avta-
kové chvíli bychom se podle toho měli zařídit avěc vyřešit. Když
najímám nové lidi do týmu, tak se mi třeba líbí, ale taky vím,
že toxičtí lidé bývají obvykle ze začátku hodně fajn– amu-
sím počkat azjistit zmnoha různých reakcí nebo situací pod
tlakem, zda snimi budu idál pracovat, nebo ne. Doporučuju
spíš trochu se uvolnit aříct si, no aco?– tak si občas nechám
překročit hranici, někdy mi trvá dlouho, než to poznám, ale
aspoň můžu pořádně pocítit, kde je. Nemusíme se tolik bát.
Schopnost chránit své hranice se ustavuje vdětství?
Ano. Záleží na tom, jak kdo vdětství respektoval naše posto-
je apocity, jestli se nás někdo ptal: Co chceš? Jak se vtom
cítíš? Je to pro tebe ok? Moje generace čtyřicet plus většinově
Máte pocit, že s vámi ostatní vymetou, kdykoli se jim zlíbí?
A vy jim za to ještě poděkujete? Nastavit si hranice, to je výzva.
Zvlášť, když s vámi cloumá vztek i strach. Velké téma na
rozhovor s psycholožkou Lucií Kolaříkovou.
Jak si nastavit hranice
Olga Procházková
|
Archiv Lucie Kolaříkové, Adobe Stock
LUCIE KOLAŘÍKOVÁ
» Absolvovala obor psychologie na univerzitě vŘeznu,
tříletý výcvik Transakční analýzy vPraze ad.
» Napsala knihu Učebnice sebelásky, jíž se prodalo přes
65 000 výtisků.
» Je mentorkou Klubu Ultimátně spokojená® aodbornicí
vpodcastu Řešidlo na platformě Firstclass.cz.
» Žije za Prahou amá dceru Olivii.
❧
❧
34-39_Lucie_Kolarikova_2.indd 3534-39_Lucie_Kolarikova_2.indd 35 22.07.2025 12:1722.07.2025 12:17