Strana 41
MAXIMUM
|
41
nálad, dospívání adospělost. „Nepříjemný pocit bývá skvělým
vodítkem kpotřebě zastavit se apoložit si otázku, proč je mi
zrovna v tomto okamžiku špatně. Kde se bere tento pocit?
Možná– odkud ho ze své minulosti znám? Jaká přesvědče-
ní osobě uvnitř sebe nosím– apomáhají mi? Motivují mě
krůstu? Nebo jsou zastaralá a mělo by smysl je začít pře-
hodnocovat?“ ptá se apokračuje: „Problém, který má Ema,
je zejména problémem suvědoměním si sebe sama. Dospělý
člověk si je totiž plně vědom sám sebe, svých hodnot, dokáže
se ocenit, pochválit, je si jistý ve svých rolích.“
Pokud Ema nemá dost sebevědomí, aby se vrůzných si-
tuacích cítila komfortně avrovnosti sostatními dospělými,
pak prvním krokem k vnitřní dospělosti může být místo
sebe-vědomí právě vědomí sebe. To znamená vědět, jak to
má. Pro začátek postačí, když bude reektovat různé situ-
ace, například: zrovna se tady ponižuju před šéfovou ače-
kám pochvalu jako „hodná holka“, zrovna mám strach jít
do školy řešit problém, protože mám pocit, že nejsem dost
chytrá – mám totiž komplex ztoho, že
jsem neudělala vysokou; teď se směju
jako diblík, protože si hraju hru na ma-
lou holku achci vzbudit sympatie. Atak
dále. Vědět, jak to mám já, s vědomím
vlastních aktuálních limitů amožností, je
dospělé.
ZODPOVĚDNOST
VS. ROLE OBĚTI
Mnoho lidí, kteří se cítí jen jako děti
v dospělých tělech, často mívá neurčitý pocit, že se jim
život nějak „děje“ aže za to špatné může spíš okolí než oni.
Od toho, že se přetáhli na túře skamarády po nešťastné
manželství. Vždycky za to můžou okolnosti, nemožnost
volby apodobně. Kdospělosti ovšem patří zodpovědnost
za vlastní rozhodnutí, objektivní náhled na situaci aschop-
nost postarat se o sebe. Takže, pokud se ve svém živo-
tě cítíte jako oběť, nesplňujete všechny znaky dospělého
vyrovnaného života. „Někomu tahle zodpovědnost nedojde
nikdy. Ani třeba nemůže, člověk si nemusí být vůbec vě-
dom, že nástroje ke spokojenosti jsou již vkaždém znás,“
říká Zuzana Výravská. Dospělost nepřichází svěkem (sic!),
ale spřevzetím odpovědnosti za své činy aza svůj život.
AUTENTICITA VS. HRA
Rozdíl mezi jedinci, kteří dospělost jen předstírají, atěmi, co
jsou skutečně dospělí, je právě vté hře. Dospělí nic nehrají,
jsou autentičtí ve svých potřebách, ale ive svých slabostech.
„Být dospělý neznamená všechno vždycky zvládnout, nýbrž
postarat se co nejlépe vdané situaci sebe anásledně oostatní.
Kdybych teď řekla:,Olgo, já se omlouvám, mně fakt není dob-
ře, potřebovala bych to ukončit. Moc mě to mrzí, jste stím
vpohodě? Můžeme se sejít třeba příští týden?ʻ Tak to je do-
spělý přístup: snažím se postarat se osobe, ovás, osituaci,
nikoli vydržet něco, včem mi je zle, apak mít pocit, že za to
nejspíš můžete vy nebo moje náročná profese,“ říká Zuzana
Výravská. Ukázat svou slabost akřehkost je součástí autenti-
city aje to dospělé.
Kdospělosti
patří zodpovědnost
za vlastní rozhodnutí,
objektivní
náhled na situaci
aschopnost
postarat se osebe.
M
zdová účetní Ema působí úplně dospěle
a taky se tak chová. Má stabilní práci,
manželství, dvě děti, platí daně, chodí
plavat a na jógu, stará se o svého otce,
když je potřeba. Přesto se jako dospělá
úplně necítí. „Často mám pocit, že jsem mladší, míň zkušená,
míň kompetentní nebo míň důležitá než ostatní. Připadám si
míň dospělá než učitelé ve škole mého syna, než kamarádka,
co má oněco starší děti, než řemeslník, co nám přišel opravit
pračku, než architekt, co nám plánoval dům, než moje star-
ší sestra, která byla vždycky ‚ta velká‘. Nikdy mi to nepřišlo
divné, protože jsem byla reálně mladší, ale po čtyřicítce mi
dochází, že to není úplně vpořádku. Co budu dělat, až mi
bude třeba šedesát, budu se pořád cítit ‚míň‘?“ svěřuje se.
Pocit, že ti druzí jsou dospělí amy ne, že ti druzí vědí, jak
na život, amy ne, není tak neobvyklý. Sice dobře víme, jak se
hra na dospělost „hraje“, perfektně ji ovládáme, ale dospělí si
zdaleka často nepřipadáme. Co s tím? Pro začátek je dobré
nahlédnout do toho, jak dospělost chápe
psychologie.
DOSPĚLOST PODLE VÝVOJOVÉ
PSYCHOLOGIE
Vývojoví psychologové sestavovali různé
škály, do nichž rozdělili naše životy,
aopentlili je náležitostmi, které kda-
ným škálám aobdobím patří. Něco máme
zvládnout vdětství, něco vpubertě, vdo-
spělosti atak dále. Pravděpodobně nejčas-
těji je citována škála Osmi věků života Erika H. Eriksona,
německého psychologa židovského původu. Podle něj při-
chází na konci každého vývojového období krize, zníž vy-
cházíme posíleni ojednotlivé ctnosti aneseme si je dál do
života. Videálním případě. Vedle krásného sloupku ctností
je ale isloupek zátěží, které nás provázejí, když dané období
nenaplníme. Ito je život– anáš život je spíš mixem obojího.
Co tedy kdospělosti podle různých teorií vývojové psycholo-
gie patří? Krané dospělosti mimo jiné náleží přetí vlastního
těla azických změn, ujasnění si životních hodnot aprio-
rit, představa oprofesním směřování aschopnost intimního
vztahu ve smyslu sexuálním iemočním (důvěra aodevzdání
se)– což podle Eriksona patří kzásadním úkolům této ži-
votní fáze. Kdospělosti obecně patří ekonomická nezávislost,
schopnost přetí závazku, založení vlastní rodiny, schopnost
rozvoje a sebereexe, emoční stabilita, zodpovědné sociální
chování vůči společnosti, práce apéče odruhé, respektující,
anikoli emočně závislostní vztah kostatním dospělým včet-
ně rodičů, autorit, atak dále. Ikdyž výčet zdaleka není celý,
vposlední položce by Ema nejspíše našla odpověď na otázku,
proč se necítí dospělou. Nemá respektující vztah sostatními,
ale spíš závislostní.
JAK NAJÍT SVOJI DOSPĚLOST
VĚDOMÍ SEBE VS. SEBEVĚDOMÍ
„Na místě Emy bych si všímala, jak jí je vsituacích, kdy se
necítí dospělá,“ říká psychoterapeutka Zuzana Výravská, kte-
rá se krom jiného specializuje na mezilidské vztahy, poruchy
TÉMA
40-42_Deti_v _telech_2.indd 4140-42_Deti_v _telech_2.indd 41 22.07.2025 10:3922.07.2025 10:39