Štěpán Pícha: Za draky a obry
Vládli planetě a pak zmizeli. Dinosauři. To ale neznamená, že setkání s nimi je už zhola nemožné. Nejblíž od Prahy takovou příležitost dostane člověk na její periferii, v Tuchoměřicích. O sbírky Dinosauria Museum Prague se stará paleontolog a kurátor Štěpán Pícha.
Text: Jan Čáp, autor je redaktorem magazínu Téma | Foto: Dinosauria Museum Prague
Čím podle vás dinosauři získávají pozornost dalších a dalších generací?
Podle mě jsou vizuálně tak neuvěřitelní, že obzvlášť děti musí fascinovat, že někdy něco takového doopravdy žilo. A jestli existuje něco, co se vzhledem blíží pohádkovému drakovi, tak jsou to rozhodně dinosauři – ostatně paleontologické nálezy příběhům o dracích určitě pomohly. Pro děcka hraje velkou roli i jejich velikost. Když jim ukazujeme opeřeného dinosaura, který je naprosto unikátní a pro nás téměř svatý grál paleontologie, tak to děti ani moc nezajímá, jelikož ten dinosaurus je malý a slepice má přece peří taky. Velikost je ale skutečně fascinuje. Dnes se u dětí mluví dokonce o takzvaném „dinosauřím období“ – to je skutečně termín pro děti mezi čtvrtým a šestým rokem, kdy dinosauři uhranou kluky i holky.
A v čem spočívá přitažlivost dravého tyranosaura rexe, kterého máte také k vidění?
Především je to veliký, masožravý predátor a asi největší suchozemský dravec, který kdy existoval – u těch největších jedinců se bavíme až o deseti tunách váhy. My máme jeho model v životní velikosti i se slinami v tlamě. Kostry tyranosaurů nejsou sice zase tolik vzácné, ale většinou končí v soukromých sbírkách a nikde se nevystavují – z čehož bohužel často plyne i to, že exponáty neviděl ani žádný paleontolog.
Pro naše návštěvníky je nicméně atraktivní, že T-Rex hraje hlavní roli v několika filmech (kromě Jurského parku a Jurského světa vystupuje například i v Cestě do pravěku, pozn. redakce), což se mimochodem odráží v ceně koster i jednotlivých kostí a zubů. Kdybyste si chtěl někdy pořídit kostru nebo zub dinosaura, tak je to sice i u tyranosaura možné, ale vliv dinosauřích filmů byl tak velký, že tyranosauří zuby jsou desetkrát dražší než zuby jeho příbuzných. Laik přitom není schopen poznat, jestli zuby pocházejí opravdu z tyranosaura nebo třeba daspletosaura.
Vlivem filmu jsou tyranosauří zuby desetkrát dražší než zuby jeho příbuzných.
Máte vy osobně tady v DMP nějakého nejoblíbenějšího dinosaura?
Mám nejradši našeho triceratopse, a to z toho důvodu, že je pokousaný od tyranosaura. Dá se to poznat i na kostře, protože tyranosauři mají velkou sílu skusu. Kousance na kostech ze souvrství Hell Creek jsou poměrně běžné. Náš triceratops má poškozený kostěný límec, na jeho horní straně je jasně patrné poškození ve tvaru písmene „U“. To by nebylo až tak výjimečné, ale náš jedinec je unikátní v tom, že má zranění zahojené. To tedy znamená, že útok tyranosaura přežil. Na světě víme jen o jedné další kosti triceratopse, která je pokousaná a zároveň zahojená. A to, že útok provedl právě tyranosaurus, zase poznáme podle tvaru zranění. Tyranosauři jsou jediní velcí draví dinosauři, kteří mají čelisti do U. Ostatní mají čelisti do V. Navíc v prostředí, kde žili triceratopsové, se z velkých dravců vyskytovali jen tyranosauři.
Mluvíte o souvrství Hell Creek. Většina pražských koster tedy pochází z Ameriky?
Ze Spojených států, ano, protože tam je prodej fosílií legální. Když máte potvrzení, že dinosaurus pochází ze soukromého pozemku a jeho majitel k tomu dal písemný souhlas a vy získáte potřebná razítka od notáře – protože to je poměrně velká úředničina –, tak potom už dinosaura jen normálně proclíte. Legislativa jednotlivých států se v tomhle různí a třeba ze zemí Jižní Ameriky nevyvezete vůbec nic. Zajímavý přístup k tomu má Čína, která dovoluje vnitřní trh, ale nic se od nich nesmí vyvézt do zahraničí. Černý trh s fosíliemi sice existuje, ale takový exponát si pak nedáte do muzea. Hlavně bych ale upozornil, že jestli někam jedete na dovolenou a najdete tam nějakou zkamenělinu, tak nic domů nepřevážejte. Jsou za to vysoké pokuty, někde i vězení a hromada států to má silně nevyjasněné, takže například v Africe jste pak vydaní na milost celníkům, což není nejlepší volba.
Minule jsem vás tady viděl součástky dovezených dinosaurů i opravovat…
Opravuji jen drobné věci, na celé dinosaury nemáme kapacitu. Vezměte si, že na našem diplodokovi dělalo třináct lidí skoro 17 měsíců. Sám někdy dodělám jen nějakou kost, ale hlavně pracuji na amonitech – to jsou hlavonožci, příbuzní chobotnic, kteří mají domečky (schránky). Amonité jsou pro paleontologii nesmírně důležití proto, že podle jejich schránky umožňují výborné datování, jsou známí už z prvohor a jejich příbuzní jsou k vidění i v obkladech stanic pražského metra.
Zkamenělé hlavonožce staré stovky milionů let má i příbramský kostel v oltáři…
Ano, to se dříve dělalo naprosto cíleně. I v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře jsou ve stěnách zkameněliny (na zdejší prehistorické otisky z pravěkého moře upozornil už v 17. století Bohuslav Balbín, pozn. redakce). Na průřezu tyhle zkameněliny totiž připomínají kosti a lidé si mysleli, že to jsou kosti obrů. Velmi často se také na katedrály věšely lebky čtvrtohorních zvířat, protože se to považovalo za jakýsi ochranný talisman. V krakovské katedrále na Wawelu takto u vchodu visí kosti velryby, mamuta a lebka nosorožce.
Jak to měli dinosauři se životem ve vodě… třeba ten váš diplodokus?
Ten nemohl ve vodě trávit moc času, protože by se udusil. Ne ovšem kvůli tomu, že by se nalokal s hlavou pod vodou, ale kvůli jednoduché fyzice. Bylo propočítáno, že diplodokus má tak velký povrch těla, že jakmile by se jeho nohy nedotýkaly dna a on by splýval, tak by okolní voda vyvinula na jeho hrudník tak velký tlak, že by se ani nedokázal nadechnout. Tihle dinosauři by se vlastně utopili i s hlavou nad vodou. Samozřejmě řeky brodili, jak to vidíme i v legendárním československém filmu Cesta do pravěku (1955), ale že by se dlouhokrcí dinosauři (sauropodi) vznášeli, to tedy ne. Menší druhy dinosaurů ovšem zřejmě byly i relativně dobrými plavci. Měly v sobě dost vzduchu, takže se vznášely podobně jako bójky, a díky silným zadním nohám dokázaly efektivně plavat.
Na co se tady návštěvníci nejčastěji ptají?
Mladší děti se hodně ptají, jestli vyhraje tyranosaurus, nebo spinosaurus. To jim pak musím vysvětlit, že mezi oběma dinosaury je asi 30 milionů let a jeden kontinent rozdíl. A kdyby se bývali náhodou potkali, tak vždycky vyhraje tyranosaurus. Spinosaurus totiž neměl zuby stavěné na kousání jiného dinosaura a tyranosaurus byl zase podstatně těžší. A v přírodě právě hmotnost hraje rozhodující roli.
Jak jste se k téhle práci dostal?
Vlastně úplně náhodou. Byl jsem ve správný čas na správném místě. Když DMP vznikalo, tak lidé odpovědní za projekt sháněli paleontologa na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde jsem v té době pracoval. Začal jsem se vznikajícím muzeem externě spolupracovat, a když se otevřelo, tak jsem do něj nastoupil. ■