Strana 22
Č T E N Í N A LÉ TO
ho času sociálním sítím, odsoudíte ktomu, že musejí být
on-line prakticky pořád, dopady to mít musí. Anemuselo
to eskalovat jen do sociálního ostychu, ale ijinak. Zvýšila
se četnost domácího násilí. Jednak kvůli těsnému soužití na
malém prostoru, jednak kvůli dramatickým změnám vživo-
tě – lidé se třeba ocitli bez práce, ztratili příjem apevný
režim. Konikty, které do té doby byly naředěné tím, že lidé
chodili do zaměstnání, do společnosti avůbec ven, se najed-
nou zhutnily, zintenzivnily. Vycházím ze své praxe, protože
vypracovávám iznalecké posudky pro kriminální psychologii
arůst domácího násilí akonzumace návykových látek byly
pro covid příznačné.
Návykových látek?
Ano, když je člověk dlouhodobě na home
oce, vsoukromí, užívají se snáz, než když
musí chodit do práce.
Ajak knim za lockdownu přišli?
Oni to byli vesměs lidé, kteří po drogách
nebo alkoholu sahali už dřív, takže si tu cestu
uměli najít. Jen je ta nová situace připravila
okorektivy. Nebyli nikomu tolik na očích.
Jestli dřív třeba pili jen večer, teď mohli
najednou během celého dne– azačít třeba
už ráno. Jestli do té doby unich mohla být
řeč očastějším užívání, teď se ztoho vlivem
absence zábran vyvinula tvrdá závislost.
Klidským vztahům patří isexualita– jak se
projevil covid na ní?
Nerada bych mluvila přímo ovlivu covidu, ale
můžeme to vzít ze strany toho, co covid významně akcele-
roval, ato je virtuální on-line prostředí. Atady vidíme, že
přibývá mladých lidí, kteří nemají partnery asrůstem inter-
netových možností se sexuálním obsahem se unich hledání
partnerů zpomaluje, toho stálého lidé nacházejí mnohem
později než dřív. Dvě tři generace zpátky měl člověk prvního
sexuálního partnera ve čtrnácti až šestnácti. Dneska je to
oněkolik let posunuté. Složky dospívání– atohle je jedna
znich– se vždycky lišily. Na druhou stranu je dnešní mladá
generace mnohem vyspělejší, pokud jde ocestování nebo
znalost cizích jazyků. Ovládají technologie, které jim usnad-
ňují život vcizím prostředí. Vtom jsou zralí poměrně rychle,
ale pokud jde osexuální dospělost, té dosahují později.
Ta dnešní povinnost deklarované konsenzuality, vyslove-
ného souhlasu– hraje vtom roli, nebo ne?
Způsob namlouvání se určitě mění, konkrétně způsob
„balení holek“. Věci, které byly běžné uminulých gene-
rací, kdy to probíhalo tak, že kluci zvedali holkám sukně,
vtipkovali na jejich účet, už neplatí nebo se to posouvá.
Ti kluci – anejen oni – musejí mít oprávněnou silnou
obavu, že té druhé osobě to bude výrazně vadit aže budou
odmítnuti. Tady bych řekla, že se trochu možná vrací časy
romantických námluv. Že přichází znovu podoba vstupu
do partnerských vztahů, kterou bych označila jako jemnou,
květinkovou nebo dárečkovou.
Apak je tu druhý extrém. Pro mou boomerovskou gene-
raci začal vztah pusou, velkou pusou. A prvním sexem
se vztah utužil. Ale tohle dneska vůbec neplatí: pusa nic
neznamená, sex jako by nic nepečetil…
Neřekla bych, že jsou zásadně jiné vztahy, ale že se hodně
rozevírají nůžky mezi jejich jednotlivými typy. Na jedné
straně opravdu hodně přibývá těch romantických, kdy si
lidé vyměňují třeba půl roku jen dopisy, pak spolu vyrazí
někam na procházku, apotom teprve možná něco další-
ho. Na druhé straně zase hodně přibývá on-line seznamek,
kde žádné takové rituály potřeba nejsou. Lidé se prostě
dohodnou, že za půl hodiny se někde sejdou,
za hodinu už mají sex apak je konec… Takže
tu máme takové, kteří jsou ochotni si počkat
třeba iměsíce aroky, apak ty, kteří to chtějí
amají hned.
Tak mě napadá, že to je vlastně taky takový
e-shop…
Vlastně ano ata zkušenost sním může být vel-
mi bolestná. Ze své praxe vím, že ulidí, kteří
jsou psychicky křehčí nebo mají se vztahy jen
malou nebo dokonce žádnou zkušenost, to
může vést ktraumatům, vyvolávat otázky, zda
nešlo vlastně oznásilnění. Vposlední době se
s tím setkávám opakovaně. Když se potkají
dva lidé, znichž jeden rande zprostředkované
internetovou seznamkou automaticky považu-
je za sexuální schůzku adruhý neumí říct dost
důrazně ne, pak ke kontaktu dojde vlastně
proti vůli jedné strany anásleduje šok. Dnes
je to relativně časté téma, bohužel. Zdruhé
strany nové technologie vseznamovacích metodách dávají
mnohem víc příležitostí ktomu, aby ksobě našli cestu lidé
snějakými speciky či odlišnostmi nebo nestandardní ori-
entací, preferencí. Někdy slýcháme, že tahle doba má víc
problémů, ale taky má mnohem víc řešení.
My jsme se mezitím už zase dostali od covidu do součas-
nosti apojďme zase trochu kvaší knížce. Lidé se vrátili po
covidu do práce. Ale máme tu nějaká nákladová hlediska
atrendy, atedy ity sdílené prostory, okterých píšete. Co
byste pro soužití vnich doporučila?
Jsou to univerzální doporučení, která by dokázal asi vyjme-
novat každý: být tolerantní, respektovat druhé, zkrátka se
nechovat jako kretén (smích). Já bych zdůraznila schop-
nost komunikovat ovlastních potřebách. Umět říct, co mi
vadí aco potřebuju. Nebát se navrhnout zlepšení. Ale ještě
předtím je podstatné spolu začít mluvit, běžně se seznámit
apak si prostě povídat uhrnku kafe oobyčejných věcech.
Teprve pak zmínit, co bych si představoval jinak.
Je spousta sdílených prostorů. Často tu člověku vytanou
na mysli tolikrát skloňované open spaces, hromadné kan-
celáře. Někde je to dovedené do krajnosti, židle jsou, řekli
bychom, vrotačním režimu. Dělá nás to exibilnějšími,
anebo nám to bere kotvu?
Může to být obojí. Myslím, že tenhle rotační režim není
22
|
MAXIMUM
❝
Tváříme se,
jako by
fyzická práce
pomalu ani
neexistovala…