Strana 30
30
|
MAXIMUM
ON-LINE SVĚT
Jistý typ uvíznutí v přítomnosti nabízí i virtuální svět.
Při scrollování na mobilu ve společnosti Facebooku,
Instagramu či TikToku čas utíká rychle, protože virtuální
prostor zcela pohltí naši pozornost. Ta je ale roztříštěná
anejde oskutečné vtažení asplynutí. Zatímco po hodnot-
ném ow cítíme radost auspokojení, po dlouhém výletu
kvirálním videím se většinou cítíme hůř. Nuda po návratu
do reality nemizí, naopak narůstá.
Svébytnou kategorií jsou pak počítačové hry, které jsou
vtahující, pro ow jakoby stvořené. Anejsou všechny jen
špatné. Některé můžou být i přínosné, tvůrčí a inspira-
tivní. Rozdíl poznáme podle toho, co vnás po „vynoře-
ní“ zůstane. Energie, naplnění, rozzáření? Nebo vyhasnutí
apocit, že běžný život je zoufale špatně „nadesignovaný“?
JAK SI NATÁHNOUT ŽIVOT
Vypadá to sice celé hezky, ale něco tady nesedí. Pokud tvr-
díme, že nejlepší je pro nás být ve ow, kdy čas dokonce
zmizí, ado reality se můžeme vrátit až po několika hodi-
nách spocitem „Jejda, to to uteklo!“, tak by nám měl život
nekontrolovaně ubíhat pod rukama. Avpokračování této
logiky bychom nakonec mohli tvrdit, že nuda je nejspo-
lehlivější cesta pro subjektivně dlouhý život, protože má
schopnost ručičky na hodinách prakticky úplně zastavit.
Tady naštěstí do příběhu vstupuje paměť, která minulost
rekonstruuje ainterpretuje. Náš mozek si totiž neukládá
čas, nýbrž události, zejména nové aintenzivní. Zpětně je
čas bohatý na nové podněty ačas ve ow vyhodnocený jako
dlouhý. Adoba rutiny, opakování anudy se nám zpětně
jeví jako krátká aprázdná.
Jak tedy zabránit tomu, aby se nám dny, týdny aroky
ztrácely jako písek mezi prsty? Je třeba „krmit“ mozek.
Novým poznáním, novými zážitky, novými lidmi, cesta-
mi ahodnotným, posilujícím ow. Čím více „nakrmíme“
svůj mozek, tím delší nám pak nabídne paměť prožitý čas.
Není to ovšem výzva k honbě za zážitky, spíš motivace
nezanevřít spostupujícími roky na nové věci, nerezignovat
na okolní svět, neuzavřít se, pěstovat si schopnost být pře-
kvapován, objevovat aučit se. Amezi tím vším si klidně
dopřát rutinu, klid atrochu nudy. To všechno je život.
KDE UVÍZLA NAŠE MYSL
Kromě subjektivního vnímání času, který může být dosti
exibilní, existuje taky individuální ukotvení v čase ve
vztahu k minulosti, budoucnosti a přítomnosti. Kniha
Časový paradox od psychologů Philipa Zimbarda (ano,
je to ten, co má na svědomí známý vězeňský experiment)
aJohna Boyda popisuje, jak může vztahování se ktěmto
třem časovým rovinám ovlivňovat naše myšlení, chování
arozhodování.
Kniha mimo jiné shrnuje naše vnímání času zhlediska
vývoje lidstva: vpravěku žili lidé převážně vpřítomnosti,
protože právě to zvyšovalo šanci na přežití. Nebylo důležité,
co bude zítra nebo za rok– podstatné bylo sehnat potravu,
ochránit děti či utéct před nebezpečím. Postupně si ale lidé
začali uvědomovat nejen střídání dne anoci, ale ilunár-
ních cyklů aročních období. Vytvářeli si zásoby na zimu,
chránili obydlí ateprve spocitem většího bezpečí moh-
li obrátit pozornost za horizont aktuálního dne. Lidské
uvažování se tak postupně přesouvalo od přítomnosti
k budoucnosti a stále větší význam získávalo také přes-
né měření času. Západní společnost je dnes obecně silně
orientovaná na budoucnost, plánování, zajištění, udržitel-
nost. Individuálně mezi lidmi ale existují výrazné rozdíly.
Někteří znás neustále plánují aodkládají potěšení, jiní ží
hlavně „tady ateď“, další zůstávají spojeni sminulostí nebo
upínají pozornost ktomu, co přde po smrti. Každý znás
vnímá svět skrze určitý „časový ltr“.
Jak bezprostředně ovlivňuje naše rozhodování aktuál-
ní časová perspektiva, ukazuje jeden ze starších výzkumů
ze 70. let, který je vknize zmiňován. Stručně popsáno:
studenti teologického semináře Princetonovy univerzity
měli přednést důležitý projev o pomoci bližnímu (sic!)
na druhé straně kampusu. Části studentů bylo řečeno, že
jdou pozdě, ačásti, že jdou včas a s rezervou. Studenti
cestou na projev museli projít přes místo, kde byl „nastra-
žený“ člověk potřebující pomoc. Seminaristé ve zpoždění ho
v90 % případů minuli, ačkoli ho viděli, zatímco většina těch,
co „šli včas“, pomohla. Anebylo to tím, že by jedni byli hodní
a druzí zlí, ale změnu v chování způsobila pouze (!) jejich
časová perspektiva.
Je také například prokázáno, že narkomani, kteří
jsou naladěni na fatalistickou přítomnost (nemám život
vrukách, vše je vřízení osudu) si méně často mění jehly
než jiní. Atakto bychom mohli pokračovat.
Zimbardo a Boyd denovali celkem šest základních
časových perspektiv, vnichž se pohybuje naše mysl. Ana
základně mnohaleté práce avýzkumů vytvořili standardi-
zovaný dotazník, který dokáže určit pro jednotlivé perspek-
tivy naše skóre– jde oteorii takzvané časové perspektivy.
Naše časová perspektiva čili to, zda jsme převážně zamě-
řeni na budoucnost, minulost či přítomnost, nevzni-
ká náhodou. Formuje ji kombinace mnoha faktorů, jako
jsou temperament, rodinné prostředí, pocit bezpečí či
nejistoty vdětství, výchova, kultura včetně vztahu kčasu
P S YC H O L O G I E
Kniha Časový paradox
vyšla poprvé v roce 2008
a patří k nejvlivnějším knihám
o psychologii času.