Strana 31
MAXIMUM
|
31
nebo životní zkušenosti. Například dítě vyrůstající
vnepředvídatelném prostředí může získat silnou ori-
entaci na přítomnost. Život vnejistotě je kneunese-
ní, atak se dětský mozek přirozeně naučí soustředit
hlavně na „teď“, budoucnost totiž nepůsobí jako něco
stabilního, na co se lze spolehnout. Naopak děti vede-
né kvýkonu, disciplíně aodpovědnosti často rozvíjejí
orientaci na budoucnost– schopnost plánovat, odklá-
dat odměnu akontrolovat impulzy.
Vliv na naše zaměření včase má icelospolečenská či
mezinárodní situace. Například generace květinových
dětí v60. letech měla přímo v„genech“ žití vhédo-
nistické přítomnosti. Ekonomická stabilita zase pod-
poruje spíše zaměření do budoucnosti, protože umož-
ňuje bezpečně plánovat, naopak chudoba, ekonomická
nejistota či válka lidi vtahují více přítomnosti.
VYVÁŽENÁ ČASOVÁ PERSPEKTIVA
Pokud se vrátíme na individuální úroveň, Zimbardo
aBoyd nevnímají jednotlivé časové perspektivy jako
chyby nebo charakterové vady, ale spíše jako adaptač-
ní strategie, které člověku kdysi pomáhaly fungovat.
Někdo se naučil plánovat akontrolovat, jiný si chránit
radost zpřítomnosti, další se opírá ominulost atra-
dice. Problém vzniká až ve chvíli, kdy člověk zůstane
„uvězněný“ pouze nebo převážně v jednom časovém
nastavení a ztratí schopnost přepínat mezi různými
perspektivami podle situace.
Ideálem je pak takzvaná „balanced time perspec-
tive“ – vyvážená časová perspektiva. Psychicky nej-
stabilnější podle ní bývají lidé, kteří dokážou: čerpat
sílu zpozitivní minulosti, být přítomní vaktuálním
okamžiku azároveň realisticky myslet na budoucnost.
Nejde tedy oto žít jen přítomností nebo být neustále
produktivní azaměřený na výkon. Důležitá je pruž-
nost aschopnost používat různé časové pohledy podle
toho, co život právě vyžaduje.
Možná nakonec nejde oto, kolik času nám zbývá,
ale jakým způsobem ho prožíváme. Čas se může vléci,
mizet, zrychlovat izpomalovat, ale téměř nikdy není
jen objektivní veličinou. Vzpomínky, vztahy, nové
objevy i chvíle hlubokého ponoření dávají našemu
životu pocit délky ahloubky. Areexe naší časové
perspektivy nás může posunout zase blíže kpochope-
ní sama sebe.
■
P S YC H O L O G I E
Šest časových perspektiv
podle Zimbarda aBoyda
❶ Pozitivní minulost– pěstujte si ji achraňte.
Lidé se zaměřením na pozitivní minulost jsou plni nostalgie ahez-
kých vzpomínek. Je pro ně důležitá rodina ajejí tradice, vztahy, vře-
lost, rituály, pocit kontinuity abezpečí. Tato časová perspektiva je
velmi důležitá. Aktuální prožívání ivrůstání do budoucnosti je totiž
mnohem příjemnější, když máme pocit, že vnaší minulosti bylo dost
lásky, dobrých věcí, dobrých lidí, zážitků apodpory. Anejde vždy jen
oto, zda jsme to všechno objektivně zažili, ale oto, jak se kminulos-
ti stavíme vrámci svých dispozic, výchovy, temperamentu adalšího.
Pozor : Lidé přespříliš zaměření na pozitivní minulost si ji můžou
slepě idealizovat. Také neradi něco mění, nesnášejí změnu. Není pro
ně nic lepšího než „staré dobré časy“.
❷ Negativní minulost– pracujte sní, nejlépe terapeuticky.
Lidé soustředění na negativní minulost si jako břemeno nesou nena-
plněné touhy, pocit, že se nerozhodovali dobře, že jim bylo ublíženo
nebo sami leccos zkazili. Bolestivé vzpomínky, křivdy, chyby ase-
lhání jsou převážným obrazem jejich minulosti. Mívají vyšší sklon
kúzkostem adepresivitě. Pokud vnegativní minulosti uvíznou moc
hluboko, můžou mít pocit, že vbudoucnu nikdy nic nebude lepší.
Pozor : Realistický pohled na negativní věci vminulosti nás může
posunout, naučit nás dělat věci jinak, využít zkušenosti azměnit věci
vpřítomnosti abudoucnosti klepšímu.
❸ Hédonistická přítomnost– využívejte ji, ale střídmě.
Jedince s orientací na hédonistickou přítomnost poznáme hned.
Často chodí pozdě, jsou zaměření na zážitky aradost, jsou spon-
tánní, vyhledávají nové impulsy, mají silnou potřebu intenzivně žít.
Bývají charismatičtí akreativní. Rychle se rozhodují, dokážou vnímat
přítomný okamžik, najdou si čas „přivonět krůžím“.
Pozor : Přespříliš energie vydané na užívání přítomnosti aneschop-
nost odkládat potěšení jsou pastí. Takoví lidé si mnohdy nejsou
schopni udržet práci, dostudovat, spořit, plánovat. Hodně riskují. Hé-
donistická přítomnost vede kobezitě. Kdybychom se skaždým dortí-
kem vruce podívali do budoucnosti, ztratili bychom na něj chuť.
❹ Fatalistická přítomnost– není to ideální pohled na svět.
Lidé žijící spocitem, že nemají život pod kontrolou, aspřesvědče-
ním, že to „stejně nemá cenu“, jsou silně zaměřeni na fatalistickou
přítomnost. Myslí si, že nemají šanci změnit běh věcí avede je to
kpasivitě arezignaci. Fatalistické prožívání přítomnosti se mnohdy
týká lidí žijících vprostředí dlouhodobé bezmoci nebo nepředvídatel-
nosti. Typická pro toto zaměření je apatie, nízká motivace, beznaděj.
Pozor : Někdy vživotě přijdou chvíle, kdy už nemáme ve vlastních
rukou moc cokoli změnit. Občas je třeba jen přijmout osud anechat
se vést cestou, kterou ukazuje. Atehdy se hodí fatalistická přítom-
nost a„odevzdání“ věcí osudu.
❺ Budoucnost– plánujte, ale neodkládejte všechny radosti.
Lidé zaměření na budoucnost chodí na schůzky včas, platí pojistky,
zakládají spoření miminkům a nezanedbávají preventivní prohlídky
ulékaře. Jsou schopni odkládat potěšení aplánovat. Jsou discipli-
novaní, spolehliví, produktivní, výkonově orientovaní, dokážou dosa-
hovat svých cílů amají vysokou sebekontrolu.
Pozor : Lidem pohlceným pohledem do budoucnosti hrozí workoho-
lismus, neschopnost odpočívat, pustit věci zpod kontroly, vyhoření,
neschopnost „přivonět krůžím“, neschopnost být „teď“, uvolnit se.
❻
Transcendentní budoucnost– spiritualita jako koření, ne plán
.
Lidé se zaměřením na transcendentní budoucnost silně vnímají pře-
sah vlastního života, jsou hluboce spirituální, mají víru vpokračování
existence po smrti, touží po hlubším smyslu. Často jsou to věřící
nebo „hledači“.
Pozor : Spirituální přesah vživotě je velmi důležitý, extrémně spiri-
tuálně zaměřeným lidem často uniká realita, schopnost „platit včas
složenky“. Někdy se úplně odtrhnou od běžného života.