Strana 46
46
|
MAXIMUM
F E J E T O N
P
osledních padesát let jsem
si myslela, že mám jasno.
Zdvořilostní áze a zdvo-
řilostní gesta, jako třeba
podání ruky, pro mě byly prostým
projevem zdvořilosti, nikoli zaháje-
ním výměny informací o stavu mé
duše, zdraví, rodiny, práce nebo mých
názorů na vývoj globalizace. Ne, že
bych je neměla. Názor mám na kde
co, ale myslím, že mohu neskromně
tvrdit, že dokážu rozeznat situace, kdy
je vhodné se rozpovídat akdy je lepší
poděkovat za projevený zájem astruč-
ně odpovědět.
Kdybych neměla sociální sítě, tak
ani netuším, že zdvořilostní áze
mají mimořádný potenciál pro roz-
víjení nedorozumění nebo dokonce
sporů. To si samozřejmě trochu vy-
mýšlím. Komunikace je moje práce
imůj koníček, atak mi neuniklo, že
se těmito tématy lingvisté pilně za-
bývají. To ale není tak úplně zábavné
čtení. Takový Instagram nebo Lin-
kedIn pobaví mnohem spolehlivěji,
protože na téma zdvořilostních ází
najdete rozhořčené příspěvky avidea
plná pohoršení nad falší aprázdno-
tou, popřípadě nad neefektivitou,
kterou vnášejí do našeho jinak vysoce
disciplinovaného pracovního života.
Pracuju už několik desítek let.
Az těch desítek let jsem rozhodně
pár desítek hodin věnovala rozhovo-
rům na úplně jiná témata, než byla
ta pracovní. Prostě jsem je prokecala,
prodrbala, proplkala. Většiny ztěch
hodin rozhodně nelituji. Přinesly
mi totiž to nejcennější – příjemné
vztahy. Neumím být produktivní
bez dobrých vztahů. Možná je prá-
vě tohle znamením, že stárnu. Ne, že
by mě nezajímal stav světa, ale my-
slím, že stojí za to zamyslet se nad
poděkování iupřímnou zdvořilost.
Dobrý den, děkuji, prosím – ne-
jsou to silná slova plná vášní, není to
erupce neutuchajícího zájmu oblaho
všech vdosahu mých hlasivek. Jsou to
jen hezká, zdvořilá slova, ale podle mě
mají sílu měnit svět, protože mají sílu
měnit naše chování inaše myšlení.
Na počátku prý bylo slovo. Nikdo
znás utoho nebyl, ale kdo ví, jestli
to náhodu nebyly dokonce celé věty:
„Dobrý den. Jak se máš, Adame?“
■
tím, jestli si právě teď potřebujeme
vyměnit informace, nebo zda zrov-
na spíš tvoříme vztah aoinformace
zase tolik nejde. Jen těžko mi někdo
vymluví, že dobré vztahy dělají svět
lepším místem kživotu.
Možná někdy stačí súsměvem od-
povědět: „Díky, mám se fajn. Aco
vy?“ Nebo: „Děkuji, jídlo bylo vý-
borné, určitě tu nejsme naposledy.“
Nedobrou situaci planety to rozhod-
ně nevyřeší, ale možná někdo podě-
kování a zdvořilost přenese dál, na
své kolegy, do své rodiny. Upřímné
Dobrý den, jak se máte?
„Dobrý den, jak se máte?“ Připadá vám tahle otázka normální,
nebo vás hned dostane do varu, protože je pokrytecká a navíc
je to slovní vata, která každé pracovní jednání zbytečně zdržuje?
Když se vás obsluha v restauraci zeptá, zda je všechno v pořádku,
máte dojem, že od vás očekává hodnocení stavu světa,
nebo chce jen vědět, jestli vám chutnalo.
M a r i e Pet r ov ov á
|
Ad o be S toc k .cz , arc h iv M ari e Petr o v o v é
Možná někdy stačí súsměvem odpovědět:
Děkuji, jídlo bylo výborné, určitě tu nejsme naposledy.
❝