Strana 22
Jak reagovali spolužáci apedagogové, když jste vaka-
demickém prostředí přišla stím, že budete vrámci své
diplomové práce mimo jiné třeba také sledovat módní
inuencery?
Když jsem nápad zkoumat oblečení jako faktor zhlediska
psychologie poprvé prezentovala před spolužáky, vysmáli
se mi. Překvapilo mě to, protože jsem je do té doby vní-
mala jako tolerantní. Ivedoucí práce, významný klinický
psycholog, mě od tématu odrazoval. Až se mi nakonec
podařilo ho přesvědčit tím, že jsem splnila jakýkoli těžký
úkol, který mi dal. Ale bylo to opravdu extrémně nároč-
né období. Kdykoli jsem sedla kpočítači, padla na mě
úzkost, stálo mě to hodně potu, hodně slz. Ale říkala
jsem si, že pokud dodržím metodologii avědecká pravi-
dla, proč bych to neměla zkoumat? Je naopak velmi ne-
vědecké odmítnout téma, protože se druhým nezdá dost
košer. Nakonec vedoucí mou diplomovou práci sám velmi
ocenil aprávě on navrhl, abych ji rozpracovala avydala
jako knihu. Aprotože je uznávanou osobností voboru,
od té doby mě iostatní tolerují.
Každá společnost má určitá očekávání, jak bude člověk
chodit oblékaný. Ata se mění včase. Ženy už nemusí
nosit korzet avneděli nechodí rodiny vnejlepších šatech
do kostela. Na druhou stranu– nedevalvují se očekávání
příliš? Například děti si často ani kpřebírání vysvědčení
na konci školního roku nevezmou lepší šaty.
Je jasné, že se jako společnost proměňujeme, mění se naše
hodnoty asamozřejmě se mění ipohled na odívání. Na-
padá mě třeba taková tepláková móda. Může vypadat jako
úpadek akatastrofa, že lidi nosí tepláky. Chápu. Ale je to
tím, že se mění hodnoty. Hodnotou už nejsou vyžehlené
puky, ale pohodlí, pohoda, respekt ktělu, odklon od for-
malismu, možná iodmítání přetvářky. Může za tím stát
icelá řada jiných vlivů, například fakt, že spoustu profesí
lze dělat mimo pracoviště achodit vteplácích celý den.
Staré padá apřichází nové.
Asi je vtom ipocit ztráty dřívějších jistot. Pak člověk
snadno řekne, že je na tom společnost špatně, protože
dřív by si tohle nikdo nedovolil.
Kdybychom se vrátili třeba do sedmdesátých let, kdy tep-
22
|
MAXIMUM
celosvětové. Vznikly nové skupiny, například lidé vdeni-
mu, hipsteři, manažeři, sportovci, turisté.
Co nám oblečení odruhých říká?
Je zajímavé si uvědomit, že oděv je druh analogové komu-
nikace. Máme digitální komunikaci, atou je řeč, jazyk,
obvykle konkrétní, přesný, jasný. Analogová komunika-
ce– oblečení– nastiňuje „jen“ kontext. Není konkrétní
anelze na něj aplikovat výrokovou logiku ve smyslu „pak-
liže“ nebo „když– tak“. Oděv téměř nikdy není přesný.
Černý oblek si můžete vzít na pohřeb ina promoci nebo
jednání. Při svém výzkumu jsem narazila na „odborníky“,
kteří se tváří, že dokážou přečíst osobnost podle oděvu.
Na to bych byla velmi opatrná. Sama vím, jak těžké je
popsat osobnost zpsychologického hlediska akolik hodin
testování to zabere. Při vší úctě kosobním zkušenostem
kohokoli, oblečení nám může jen něco načrtnout, můžeme
si vytvořit tezi, ale daného člověka pouze skrz oděv skuteč-
ně do hloubky poznat nelze.
Existuje názor, že oblečení může fungovat jako faktor
potěšení, který souvisí skonzumem. Koupím si novou
věc pro svou subjektivní slast. Je to nový fenomén?
Upřímně, nepamatuju si zdětství, že bychom se oblékali
pro sebe, aby nám bylo dobře, pro potěšení. Pěkné ob-
lečení se nesmělo nosit, viselo ve skříni, ai kdyby tam
mělo „shnít“, nosilo se jen občas. Myslím, že je dobře, že
jsme objevili aspekt téhle sebepéče. Proč pro sebe nemůžu
udělat něco příjemného tím, že si koupím kvalitní ahezký
kousek oblečení apak ho sradostí nosím? Osobní růst je
skvělá věc, ale nemusíme žít vaskezi. Amůže to mít ileh-
ký přesah. Spousta inuencerů, kteří se věnují módě, točí
videa otom, že se zastaví, zamyslí ařeknou si: Jak se dnes
cítím? Co bych si dnes rád oblékl? Jak je na tom moje tělo,
moje emoce, vnitřní naladění? Myslím, že to je hezké. Je
to takové malé usebrání. Ačasto stylem reektují iroční
období, atím se ukotvují tady ateď.
Mgr. Jana Horáková, Ph.D.
❧
❧
» Absolventka jednooborové psychologie na Katedře psycho-
logie Filozocké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
» Rovněž absolvovala ucelené psychoterapeutické vzdělání
pod Českým institutem PCA vBrně.
» V rámci disertace se věnovala otázce hledání souvislostí
mezi stylem odívání a osobností člověka.
» Mimo jiné pracovala jako dobrovolník centra Amelie, který
poskytuje péči onkologickým pacientům a jejich rodinám.
» V roce 2021 vyšla na základě její diplomové a disertační
práce kniha Oblékám se, tedy jsem. Aneb je skutečně prav-
da, že šaty dělají člověka?
» Již sedmým rokem pracuje jako psycholog ve zdravotnictví.
» V oblékání má ráda spíše ležérnost, street styl a taky prvky
boho. „Vždycky jsem byla trochu rebel a na oblečení je to vidět.“
20-22,24_Odivani.ndd.indd 2220-22,24_Odivani.ndd.indd 22 02.03.2026 12:3102.03.2026 12:31