Strana 30
ŽIVOTNÍ STYL
uní připadal úplně zásadní. Samozřejmě je to komplex-
ní, nejde jen ovýživu samu osobě.
Víme vůbec, jak jedí průměrní Češi?
Ideální data nemáme. Dost máme jen zdravotních para-
metrů– víme, jak tloustnou, jak jsou nemocní. Na tom-
to základě lze tvrdit, že jsme hodně nezdravý národ, což
není jen záležitost výživy, ale třeba izávislostí– poměr-
ně dost lidí unás kouří nebo konzumuje alkohol. Ve
skutečném životě nemůžete nikoho zavřít do laboratoře
a zkoumat, jak se na zdravotním stavu projevil každý
jednotlivý faktor. Proto máme ve výživě běžněji studie,
které souvislosti spíš naznačují, než aby prokazovaly jed-
noznačnou kauzalitu– tedy studie nižší hodnoty. Jestliže
tu dochází knějakým zlepšením, řekla bych, že je to
spíš zásluha vyšší úrovně zdravotní péče, modernější
medicíny. Vidíme, že dnes přežívají běžně lidé isnapří-
kladvážnějšími srdečními příhodami.
Přestože by si vás člověk představoval při nákupu spíš
vnějakém obchodě slokálními potravinami nebo na far-
mářských trzích, určitě zajdete ido běžných supermar-
ketů. Koukáte se lidem do vozíků amáte chuť jim znich
něco vyhazovat aněco naopak přidávat, aby žili lépe?
To víte, že to tak mám. Každého jeho profese nějak
postihne, jen každého jinak (smích). Ale já chci být
pozitivní. Na jednu stranu řada ukazatelů svědčí otom,
jak žeme nezdravě, na druhou stranu pozoruji zejména
umladších lidí amladých rodin, že pro ně začínají být
zdravá výživa apéče osebe důležité. Téma je utéto sku-
piny obrovsky populární, je pro ně cool. Když jsem před
více než třiceti lety řešila výživu, představa byla tako-
vá, že zdravá výživa je miska rýže vjeskyni aasketické
odříkání. Člověk úplně viděl toho vychrtlého mužíčka,
jak tam sedí atrpí. Dneska to vypadá úplně jinak. Já
už tomu vlastně ani neříkám jen zdravá výživa, protože
ktomu jídlu se přidává ito, že chtějí lidé dobře vypadat,
mít nějaké svaly apodobně. Je to úžasný trend, ze kte-
rého mám radost.
Je klíčové pro to, co Češi jedí, kolik to jídlo stojí?
Je to hodně důležité ašla bych ještě dál. Když to roze-
bereme dopodrobna, dojdeme ktomu, že zdravé jezení
nemusí být nutně dražší. To, co nám chybí, je dosta-
tek vzdělání, znalostí aschopností. Když někdo vyros-
tl v rodině, kde se nevařilo právě ideálně, neměl od
koho ty správné návyky okoukat apřevzít je do vlastní
domácnosti. Vsituaci, kdy má své vlastní povinnosti–
jak pracovní, tak rodinné, kdy musí vtom zrychleném
životě stíhat mnoho věcí, je extrémně těžké něco radi-
kálně začít měnit. Aprávě tady vidím úkol pro všechny,
kteří mají nějaký vliv na rozhodování ostatních – od
státu až po inuencery. Ti by měli vést ainspirovat dru-
hé, pomáhat jim hledat odpověď na otázku, jak to dělat
lépe. Většina znás dělá to, co je nejsnazší, sahá po tom,
co je nejblíž. Takže když budeme obklopeni nezdravost-
mi, budeme je zkrátka jíst. Až bude oněco jednodušší
jíst zdravě, budeme to dělat raději.
Ono taky záleží na nějakém stupni poznání, který se
neustále mění. Můžeme uvíznout v nějakých stereoty-
pech typu „špenát je zdravý“, ikdyž čas ukáže, že takový
zázrak to zase není. Nejsme na konečné stanici poznání,
nemůžeme si říct, že teď už víme doopravdy všechno.
Stravovací doporučení dávaná ještě nedávno někdy pře-
stávají platit. Musela jste vy sama pod tlakem nějakých
nových zjištění udělat nějakou otáčku?
Za sebe mohu říct, že ani moc ne. Já propaguji SKUTEČNÉ
jídlo, a tady jsem žádnou obrátku dělat nemusela. Mám
pocit, že problém vznikl tehdy, kdy jsme znormálního jedení
udělali výživovou vědu. Když jsme třeba místo doporučování
vajec začali řešit, co všechno vejce obsahují. Přestali jsme se
zaměřovat na skutečné celé jídlo azačali radit, kolik gramů
mastných kyselin, kolik polynenasycených, kolik omega-3,
omega-6 aomega-9 aže transtuky ne. Stala se ztoho výživo-
vá věda. Člověk, který tohle sledoval, viděl, že se něco pořád
mění, amusel ztoho velmi znejistět.
Podívejte se, jak dlouho se diabetikům říkalo, že by měli
mít pět až šest jídel denně, aby se udržela stabilní hladina
cukru– než se došlo ktomu, že prostě každé jídlo tu gly-
kemii rozhodí. Takže čím častěji budeme jíst, tím častěji tu
hladinu rozbouříme apodpoříme riziko inzulinové rezistence
apodobně. Potvrdily to studie staré nějakých patnáct let, ale
ty poznatky se dodneška nedostaly do všech ordinací dia-
betologů. Občas jsou dokonce pacienti ve svých znalostech
dál než lékaři– vpřípadě, kdy ti druzí zkrátka rezignovali na
celoživotní vzdělávání.
Změn vtrendech bylo hodně, ale obecně si myslím, že
kté nejzásadnější došlo vmomentu, kdy se zjídla stala
výživová věda. Vokamžiku, kdy jsme najednou začali mít
pocit, že ktomu, abychom dobře jedli, musíme mít za zády
nutričního terapeuta asestavovat dietní plán postavený na
dietních produktech. Snažím se pořád dokola vysvětlovat,
že výživová věda je bezva, ale patří do výzkumáku nebo do
nemocnic, kde ji lékaři uplatní umetabolicky rozvrácených
pacientů. Ale doma v kuchyni nepotřebujeme ani jednu
studii k tomu, abychom jedli skvěle. Úplně stačí jíst to
SKUTEČNÉ jídlo avnímat arespektovat vlastní tělo. Nic
složitějšího není potřeba.
Kam by měl průměrný člověk hlavně po informacích
sáhnout?
Vezmu to opačně– kam by sahat neměl. Každý by se
měl vyhnout zdrojům, které ho zneklidňují, znepoko-
jují nebo dokonce manipulují. Zkrátka u kterých se
necítí dobře. Ať shání inspiraci jinde. Já hledám takřka
výhradně vzahraničních pramenech, znichž to nejpod-
statnější ve zkrácené podobě publikuji– ale vždy sodka-
30
|
MAXIMUM
K tomu, abychom jedli skvěle, nepotřebujeme ve své kuchyni
ani jednu studii, říká Margit Slimáková.
❝
28-36_Rozhovor_Margit_Slimakova.indd 3028-36_Rozhovor_Margit_Slimakova.indd 30 02.03.2026 18:1302.03.2026 18:13