Strana 52
POZNÁNÍ
nou vrámci nějaké ezoterické hierarchie, tak se uzdraví.
„Vesmír“ je uzdraví nebo jim pomůže „za odměnu“, pro-
tože se „polepšili“.
Můžu mluvit za sebe jako teologa. Vkřesťanství máte
knihu Jób. AJób je něco jako druhý Adam aposlední
člověk, k němuž Bůh hovoří přímo. Jeho příběh říká
zhruba toto– ďábel jde za Bohem apovídá: „Podívej se,
Jób je zbožný, ty mu přeješ, ale pro něj je to kše, snad-
no tě bude vzývat, když se mu daří.“ ABůh říká: „Dobře,
dělej, co chceš, ale nesmíš mu sahat na zdraví.“ Apři-
jdou ony Jobovy zvěsti. Jób přde obohatství, ale stále
se modlí kBohu aneztrácí víru. Ďábel tak přde znovu
za Bohem aten říká: „Dobře, dělej, co chceš, ale nesmíš
ho nechat zemřít.“ Tak Jóbovi zemřou děti, manželka ho
opustí, on trpí nějakou vředovitou chorobou apřdou
za ním tři přátelé, velmi zbožní lidé– asnaží se vtěsnat
svou představu laskavého aspravedlivého Boha do reali-
ty Jóbova života. Všichni tři mu říkají: „Tys musel něco
udělat! To není možné, abys trpěl jen tak! Jsi jen pyšný
anepřiznáváš si to, neuvědomuješ si to, jdi do hlubin
svého nitra, přiznej se, odhal svou špatnost auleví se
ti.“ A Jób říká: „Ale já jsem neudělal nic zlého.“ Až
pak do toho vstupuje Bůh adává za pravdu Jóbovi. Jób
má znovu bohatství a novou rodinu… Ale proč musel
trpět? Prostě se to stalo. Je to famózní pokus říct, že
logika není tak jednoduchá, jak bychom si mysleli, ale
že věci, které se nám vživotě dějí, mají účel asmysl,
jemuž nerozumíme aneporozumíme. Odvážná myšlenka
Karola Wojtyły zněla, že když my nedokážeme vysvětlit
smysl utrpení, tak to ještě neznamená, že smysl nemá.
Jak nakládat stím, když nás vživotě potká neštěstí? Jak
to zvládnout?
Nebát se vyhledat psychologa nebo psychiatra. Když si
zlomím nohu, nebojím se navštívit lékaře. Za to se nikdo
nestydí. Když si zlomím duši, měl bych jednat podobně
anestydět se za to, že potřebuji pomoc. Dodávám, že
mezi psychoterapeutem a knězem jsou významné roz-
díly. Terapeut chce zdraví duše, kněz chce spásu duše.
I když jedno ovlivňuje per eectum druhé, cíle jsou
různé. Když někdo zabe babičku, terapeut chce, aby
se stím klient vyrovnal. Kněz chce, aby „klient“ činu
litoval.
Co děláte, když čelíte jako kněz ajako člověk utrpení?
Předně, problém utrpení je hluboký. Pokud vám někdo
dá vyčerpávající odpověď na všechny otázky po smyslu
utrpení, je to nejspíše člen nějaké sekty. Židovství ani
křesťanství nevnímají otázku utrpení tak jednoduše, aby
se dala vysvětlit během jednoho novinového rozhovoru.
Přišla za mnou na faru žena, jíž zemřelo dvouleté dítě.
Co jí chcete říct? Jakou přednášku vysypat z rukávu?
Jakou denici utrpení? Aopravdu si myslíte, že ta žena
chtěla intelektuální diskurs? Chtěla, abych plakal sní
aabych mlčel sní. Což jsem udělal. Francouzský lozof
Blaise Pascal to říká efektně, ikdyž taky nic nevysvět-
luje– Ježíš utrpení ani neodstranil, ani nevysvětlil. Jen
je nesl snámi. Nemám žádný návod. Můžu jen velmi
opatrně sdělit, že to není žádný trest za žádný hřích nebo
podobně. Lidé, jimž se stala strašná věc, nechtějí inte-
lektuální vysvětlení světa, chtějí jen ujištění, že to není
trest za jejich hříchy, za jejich život, protože oni se často
obviňují. Oni za to nemůžou.
Je tedy vůbec křesťanský Bůh laskavý?
Nevím, jak mám „zrýmovat“ představu laskavého,
milujícího Boha například schvílí, kdy jsem pohřbíval
svou třiatřicetiletou švagrovou, která umřela na rako-
vinu anechala tu dvě děti ve věku devět ajedenáct let.
Představu laskavého Boha, který vystupuje v pohád-
ce Anděl Páně, jsem nazval Růžový bůh, aje to mylná
představa. Akdyž jsem svědkem toho, že zemře matka
dvou dětí, není to chvíle, která by volala po tom, abych
byl advokátem Boha proti člověku. Abych z kazatelny
vykládal, že co Bůh dělá, dobře dělá, že Bůh má své
plány aže jistě vBoží moudrosti tohle bylo od počátku
světa. Ale takhle to přeci není. My teď a tady stojí-
me tváří vtvář utrpení, které je nezměrné, připadá nám
nespravedlivé, hloupé, nesmyslné– amusíme se stím
nějak vypořádat. Volá po vysvětlení, po protestu. Ale to
nejsou věci, které bych hodlal vysvětlovat, spíš jsem na
straně protestujících.
Pokud utrpení na tomto světě není trest aštěstí není
odměna, platí to ipo smrti?
Kdybych teď životní cestu postavil na představě, že
musím udělat dobrý skutek, abych po smrti přišel do
nebe, anesmím udělat nic špatného, abych nepřišel do
pekla, tak to je strategie obchodníka, kalkulujícího hrá-
če, který se snaží, aby mu to vkonečném součtu nějak
vyšlo. Ato je nesmysl. Rozhodně to není tak, že bychom
my tady vtéhle kavárně odměnou za své dobré skutky
šli po smrti do nebe– aže bychom za své špatné skutky
šli za trest do pekla. Celá židovsko-křesťanská tradice,
azejména ta křesťanská, je protestem proti takové před-
stavě. Kdybyste se mě zeptala, proč my dva půjdeme po
smrti do nebe, rozhodně to není proto, že se modlí-
me, že jsem kněz nebo proto, že jsme slušní lidé. Jediný
důvod, proč se my dva– nebo kdokoli jiný– dostane do
nebe, je milosrdenství Boží. Protože kdo znás tady na
zemi může říct, že je bez chyby? Bez hříchu? Že jsme
nikdy nelhali a nikdy jsme nikomu neublížili? Nikdo
znás nemůže říct, že si zaslouží nebe. Nebe je pouze
milosrdenství Boží– anaopak to platí taky. Nemůžu
onikom říct, že po smrti půjde za trest do pekla, pro-
tože nemůžu věřit vBoha, okterém se říká, že je láska,
ajedním dechem dodat, že trestá peklem. Trest je důtka
třídního učitele, ale trest nemůže být věčný jako peklo.
Kdybych navěky trpěl za trest, tak co by to bylo za kru-
tého Boha?
Takže očistec? Náprava?
Ale ne tak, že mě tam Pán Bůh posílá. Jsou různé
křesťanské tradice, zejména protestantské, které říkají,
že peklo je prázdné. Že to není možné. Sváťa Karásek
otom zpívá vjedné písničce. Připusťme ale možnost, že
52
|
MAXIMUM
50-55_Rozhovor_Vacha.indd 5250-55_Rozhovor_Vacha.indd 52 02.03.2026 18:3202.03.2026 18:32