Strana 54
54
|
MAXIMUM
POZNÁNÍ
vrejstříku lidské svobody je možné si svobodně vybrat
peklo. Že mě Pán Bůh natolik respektuje, že když se roz-
hodnu pro to, čemu říkáme peklo, tak mě tam nechá jít.
Existuje biblický příběh omarnotratném synovi. Mladší
syn jednoho hospodáře rozházel majetek, nechoval se
hezky aodešel do světa. Po návratu mu otec odpustil
apozval ho na hostinu. Apředstavme si, že hostina je to
„nebe“. Přichází starší syn, co celá léta poctivě pracoval,
anajednou vidí oknem, jak jeho mladší bratr hoduje.
Otec zve istaršího syna ke stolu, ale on odmítá vejít,
posadit se vedle bratra ahodovat taky. Tak to je peklo.
Říkám studentům: Představte si, že venku prší anebe je
útulná, milá hospůdka, kde je jedno volné místo pro vás.
Vy se musíte rozhodnout, zda tam půjdete azda si sed-
nete vedle někoho, kdo vám ublížil– krutě vám ublížil,
třeba vám zničil život, zabil děti– avy se musíte rozhod-
nout, zda půjdete dovnitř aposadíte se. Nebo zůstanete
venku. Abýt venku, to je to peklo. Nebo méně mys-
ticky: Můžu vnímat krásný letní den, krásnou přírodu,
milé lidi. Ale když mi v hlavě pořád hrkají myšlenky
otom, kdo mi ublížil, co stím udělám, proč to udělal,
tak to je peklo. To je reálné peklo. Stvořené člověkem.
Ato je moje volba? Ano!
Promiňte, ale kčemu tedy Boha máme? Na zemi nám
moc nepomůže, mám-li citovat zpohádky Anděl Páně:
Vnebi se „každému odpustí“, apro peklo se rozhodne-
me nakonec taky my sami.
Člověk a Bůh ruku v ruce tvoří tento svět. Asvobo-
da, kterou máme, není taková, že by mi Bůh nalinkoval
život jako dráhu orientačního běžce, kde mám zastávky
jako vysokou školu amanželku. Vy aBůh dokončujete
stvoření tohoto světa. Je to vprocesu. Ata vaše svoboda,
kterou máte, je tvůrčí– to není hledání Boží vůle, ale
vlastní tvořivost. Představte si Boha jako toho, co přde
se skleničkou vína obdivovat vaše obrazy na vernisáž.
Ana co potřebujeme Boha? Na stejné věci, jako potře-
bujeme rodiče – že ráno můžu vstát aříct: „Děkuju.“
Ale ne, aby mě ostříhal od všeho zlého. Oto může žádat
malé dítě, ale pokud jsem dospělý, tak potom věřím, že
se stím musím porvat sám. Mojžíš říká, že člověk si má
vybrat dobro, nebo zlo, život, nebo smrt– ale my křesťa-
né nějak pořád tiše předpokládáme, že nás Pán Bůh zté
bryndy nakonec vytáhne, že to dopadne dobře, že nás
například nečeká jaderná katastrofa. Ale já si myslím, že
tak to není. Že pokud si lidstvo zvolí globální sebevraž-
du, Bůh jí nezabrání.
Mně ztoho vyplývá, že Bůh není nade mnou, ale se
mnou…
To je obrovské téma. Nejenže existují falešné předsta-
vy oBohu coby policistovi. Bůh trestající nebo moud-
rý stařec, co se na stropě Sixtinské kaple dotýká Adama
svým prstem– ale vůbec jakékoli představy oBohu jsou
nesmyslné. Všimněte si, že Bůh nemá jméno. Akdyž se
něčemu nedává jméno, tak to znamená: Pozor, tady je
tajemství, kterému nikdy nebudeme rozumět. Vpohád-
kách i v té semitské tradici znamená dát někomu jmé-
no mít nad ním určitou moc. Pokud bůh nemá jméno,
nevíme, ským máme tu čest. Aněkdy potřebujeme vichr
ateismu, aby spálil všechny ty naše příliš domestikované
představy oPánu Bohu– ito, co my sebevědomě hlásáme
zkazatelen vpocitu, že jsme majitelé konečné pravdy aže
úplně přesně víme, jaká je Boží vůle aco si Bůh přeje aco
si nepřeje. Někdy je třeba ten očistný oheň, abychom si
uvědomili, že máme do činění sobrovským tajemstvím,
kterému nikdy nebudeme schopni porozumět. Víme jen,
že to je to nějak založeno na lásce aže nám to dává svobo-
du, abychom byli, nebo nebyli dobří.
Velké téma nejen vteologii je holocaust. Tam je utrpení
esenciální.
Dvacet let trávím jeden den z těch 365 se studenty
vOsvětimi. Ty trasy všechny znám, výklady průvodců za
ty roky umím nazpaměť, tak tam chodím sám amod-
lím se. Kholocaustu chci říct, že to utrpení bylo tak
strašné, že je lepší otom mlčet. Nemůžu nic vysvětlo-
vat, před takovým utrpením musím mlčet. Apokud má
někdo vysvětlení, tak to je opět nejspíš člen nějaké sek-
ty. Empiricky se dá říct, že někdo musel nakreslit plány,
natahat ostnatý drát, postavit plynové komory, vybudo-
vat krematoria, dovézt tam lidi. Ato nebyl Bůh. To byl
člověk. VOsvětimi proto ztratíte víru nikoli vBoha, ale
včlověka.
Dospíváme ktomu, že oBohu nevíme skoro nic,
apřesto jste kvůli své víře zásadně formoval svůj život.
Proč to děláte?
To, o čem jsme se bavili do této chvíle, jsou témata,
onichž se rozpráví, když se vnoci podíváme na hvězdy.
Ajedna věc je klást si podobné otázky vkavárně nebo
vnoci na horách, ajiná být členem organizované církve,
která žádá celibát amá nějaká další pravidla. Židovství
říká, že sBohem se dá mluvit, není to jen nějaká věc za
světem, ale záleží mu na člověku ana tom, aby člověk byl
dobrý, aby nebyl zlý, aby se choval nějakým způsobem.
Není to jen ten deus otiosus, zahálčivý Bůh, co stvořil
svět apak to nechal plynout, ale že mu dost žárlivě záleží
na tom, aby se lidé chovali hezky. Morálka není nauka
o hříchu, ale o umění činu, o umění života, oumění
pojmout život. To je absolutně důležité. A křesťanství
říká, že nejenže se „stím“ dá mluvit, ale že „to ono“ se
stalo kouskem hmoty – Ježíšem – a ten příběh nějak
pokračuje. Křesťané nejsou lidé, kteří by nebyli hříšní
nebo se vyznačovali tím, že mají nějaké názory na sex či
morálku.
Pokud mi v hlavě pořád hrkají myšlenky, kdo mi ublížil, proč to udělal
a tak dále, tak to je peklo. Reálné peklo. Stvořené člověkem.
❝
50-55_Rozhovor_Vacha.indd 5450-55_Rozhovor_Vacha.indd 54 02.03.2026 18:3202.03.2026 18:32