Strana 23
(smích) Na jevišti jsem se nikdy obhajovat
nepotřebovala. Ani v dabingu. Zpěv je jiná
káva. Je to cesta tak trochu mimochodem
a nikdy nebyla tou mou vysněnou. Takže
se na našem unplugged tour budu bavit
a vychutnávat si těch pětadvacet let prá-
ce a písniček, co se nastřádaly tak nějak
vedle studia na vysoké a práce na filmech
i na divadle.
Vedle táboru fanoušků máte i tábor kri-
tiků. Jak kritiku snášíte?
To má každej, ne? (smích) Nemám v úmys-
lu se líbit všem. Kamarádíte taky jen s tím,
s kým máte něco společného. S tím, kdo
nejede na stejné vlně, se potkávat nemu-
sím. V práci, kterou má rád, ať si dělá kaž-
dý, co uzná za vhodné. To, co mi nesedí,
nekritizuju, a poslouchám něco jiného.
Možnost volby je omamná.
V životě jste se musela vypořádat
s řadou předsudků. Nejprve jste byla
dítě ze slavné rodiny, teď jste ženou
sportovce. To musí člověka zocelit…
Víte, když máte v sobě motor a děláte, co
vás baví, tak jsou vám řeči kolem jedno.
A někdy vás dokonce nabijou další ener-
gií. Od mala jsem tušila, co chci dělat a šla
jsem si za tím krok za krokem.
Kdybyste si mohla vybrat, s kým byste
chtěla hudebně spolupracovat?
Nemusela bych ani spolupracovat, stačilo
by mi setkání. S Bryanem Adamsem. Toho
mám moc ráda.
Máte nějaké životní sny? A máte potře-
bu si je plnit?
Chci, aby byli kluci zdraví, aby našli v životě
svoje místo, chci točit pěkný filmy, pomá-
hat, kde se dá, a každý den se něco nového
dozvědět.
Žijete v Kanadě, kde je životní styl pře-
ce jen trochu jiný než u nás. Jak jste si
na něj zvykla?
Ale on tu není jiný, je stejný jako kdekoliv
jinde. Lidi tu musí pracovat a vychová-
vat děti. Jíst, nestresovat se, cvičit, makat
na sobě, pomáhat jiným, zvířatům...
Představy o manželkách hokejistů jsou
většinou takové, že jsou doma, vytvá-
řejí manželům zázemí, a maximálně se
občas sejdou s jinými českými manžel-
kami hokejistů. Jaký je ale opravdu váš
životní rytmus, když jste v Kanadě?
Mám dvě malé děti a do toho pracuju
v Česku. Takže je pořád co dělat. Navíc
jedeme bez chův a je nám takhle fajn.
Našla jste si tamní přátele?
Kamarádů tu za těch pět let máme dost.
Když není jazyková bariéra, máte cestu
k lidem otevřenou.
Neměla byste chuť pracovat s tamními
muzikanty nebo producenty?
Pár klipů už jsem tu natočila a snad se i něco
dalšího podaří. Jsem tu ale hlavně za mamin-
ku, takže to nemá takový tah na branku, jako
když jste zaměřený jen na sebe. Uvidíme.
Sama jsem teď zvědavá, co přijde.
Tak mě teď napadá, že se vás neustále
někdo ptá na hudbu nebo na rodinu,
ale jaké jsou takové ty „obyčejné rados-
ti“ Lucky Vondráčkové, když je sama
a má čas jen sama pro sebe?
Tak pořád čte a čte. Knížky. A taky zachra-
ňuje opuštěná mláďata, pomáhá útulkům
a chodí na své oblíbené dlouhé procházky.
Máte nějaké své denní nebo životní
„očistné“ rituály?
Plavání, chůze, spánek. Toho tedy
za posledních pět let moc není, ale vidím
i v téhle oblasti světlo na konci tunelu
(smích).
Když jste před lety začala studovat kul-
turologii, co vás k tomu vlastně vedlo?
Potřeba mít diplom, prodloužit si mládí,
touha vědět?
Ráda se učím cokoli a tahle katedra mi ote-
vírala oči v oblasti psychologie, sociologie,
antropologie. Byl to můj vysněný obor
a moc ráda na ta krásná léta vzpomínám.
Zaujalo mě téma vaší diplomové práce
– „Tradice české pohádky v české kine-
matografii“. Proč jste si ho vybrala? Že
by kvůli rodinné tradici v pohádkách
hrát?
Dost jsem jich natočila a měla jsem přístup
k lidem, kteří o jejich tvorbě a výrobě hod-
ně vědí. Tak jsem spojila teorii i praxi.
Věříte v životě na „pohádky“?
Celkem ano (smích). Věřím na to, že se vám
všechno vrátí jako bumerang. Že když při-
ložíte ruku k dílu, tak se váš největší sen
vyplní, a že pýcha předchází pád.
Kdybyste mohla v životě použít tři
kouzla, jaká by to byla?
Stačilo by mi jen cestování časem. Zaměřila
bych se na události, které nemusely nastat,
a zabránila bych jim.
Na jednu stranu působíte jako roman-
tická duše, na druhou stranu cílevědo-
mě s jasnými znaky perfekcionalismu.
Jaká vlastně jste? Co byste napsala
do seznamovacího inzerátu, kdybyste
ho měla psát?
Když já bych si asi nikdy inzerát nedávala
(smích).
V co anebo čemu věříte?
Chci věřit, že to s námi lidmi všechno dob-
ře dopadne.
■
www.drmax.cz 23
Slavíme deset let
maximum_cislo_3_2016.indd 23maximum_cislo_3_2016.indd 23 2.9.2016 16:53:192.9.2016 16:53:19