Strana 8
onů, ale zato vznikla vůbec první soukromá
lékárna v Československu. Po dvaačtyřiceti
letech! A v roce 1992 jsem už vlastně provo-
zoval první síť, protože přibyly další dvě oficí-
ny – ještě na Náměstí bratří Synků a na poli-
klinice v Táborské v pražských Nuslích.
Bylo snadné lékárnu otevřít?
Vůbec ne. My jsme ji sice měli hotovou, ale
pro pacienty byla zavřená. Pořád to zdr-
žoval zákon o nestátních zdravotnických
zařízeních, jehož přijetí se pořád odkládalo.
Víte, já měl lékárnu, na které bylo napsáno
Swiss Medical Center a všichni švýcarští
dovozci tam chtěli mít své léky. Nebyli jsme
tehdy jediní – i jiní lékárníci čekali na to, až
to budou moci spustit. Já za jedním zašel,
abychom se domluvili na společném postu-
pu. Jenže mě odmítl, protože jsem nebyl
lékárník. Řekl, že se se mnou vůbec nebu-
de bavit. Tak jsem v tom byl pořád sám,
ale dostal jsem nápad, jak to udělat. Zašel
jsem za ředitelem tehdejší Lékárenské služ-
by Praha – ta sídlila o kousek dál v pasáži
Lucerna a jako jediná tenkrát směla provo-
zovat lékárny v Praze. A já za ním přišel s tím,
že bychom mohli založit konsorcium. A to
bude provozovat lékárnu a všechny náklady
půjdou za námi. Lékárenská služba nebu-
de platit nic, naopak za každý den provozu
od nás dostane tisícovku. A to tehdy zase tak
malé peníze nebyly. Takový byl můj návrh.
Nakonec na něj kývl, i když si myslím, že nej-
spíš proto, aby se mě už konečně zbavil. Já
tam pořád chodil a přesvědčoval ho a on už
toho musel mít plné zuby (smích).
Kdy jste nakonec otevřeli?
Bylo to na podzim 1991, přesně 11. 11.
v 11 hodin. Přijela televize a byla z toho slá-
va. Lékárníkům se to sice nelíbilo, komora
hrozila, že na mě podá trestní oznámení
pro neoprávněné otevření, jenže její revizní
komise na mě nic nenašla. Tak aspoň komo-
ra na Lékárenskou službu tlačila, aby už žád-
nou další podobnou lékárnu nepřipustila.
Takže jsme opravdu zůstali jediní a vydrželo
to tak tři čtvrtě roku. Umíte si představit, že
by dneska někdo přijel z České televize, aby
natočil zprávu o otevření švýcarské lékárny?
To už by dnes nešlo. A co bylo dál?
Pak jsme začali dělat velkoobchod jako dis-
tributoři, o což měli zájem právě švýcarští
dovozci, kteří už nás znali. A tahle činnost
se celkem rozvinula – natolik, aby se o tom
doslechla německá distribučka GEHE, která
chtěla vstoupit na československý trh. A tak
koupili podíl Karla Hrnčiříka, který mi ale
těsně před tím daroval dalších deset pro-
cent a já se stal s dvaceti procenty partne-
rem těchhle Němců. Mimochodem, Karel
Hrnčiřík do projektu vložil šest a půl milionu
a odcházel s 28 miliony zisku. Za rok a půl.
Ale nehledejte v tom ani stín závisti. Já si ho
dodnes vážím jako ohromného člověka.
A co jste dělal jako partner GEHE?
Ještě než jsem se jím stal, říkal mi Karel
Hrnčiřík, ať se stanu generálním mana-
žerem všech jeho firem – měl jich tehdy
několik desítek. Že prý kdybych mu jen
v polovině z nich udělal takový pořádek,
jaký panoval u SMC Pharma, byl by spoko-
jený. Upřímně, on v Česku hodně investo-
val a já byl jeden z mála, kdo ho nepodve-
dl. Kdekdo mu pouštěl žilou. A dodneška
říká, že byla škoda, že jsem do GEHE šel.
Jenže já se tak halt rozhodl – přijal jsem
pozici country manažera v (teď už) GEHE
Pharma, ale to znamenalo velkou ztrátu
samostatnosti. Management GEHE hod-
ně prosazoval německé modely, které
u nás nemohly fungovat, a vedení v Česku
nebylo moc kompetentní. Představte si, že
mě donutilo prodat ty tři lékárny v Praze
za pořizovací cenu! Že prý v Německu
není obvyklé, aby měla distribučka lékár-
ny. Za další dva roky se zase rozhodli, že
lékárny chtějí, a abych je koupil. A ještě
předtím mi navýšením základního kapi-
tálu srazili podíl na 5 procent, takže jsem
po necelých 10 letech měl dost důvodů
k tomu dát výpověď.
To na vás musela konkurence skočit, ne?
Ano. Já si chtěl dát chvíli oraz, ale brzy
se na mě obrátil Dušan Novotný, majitel
MoraviaPharm. Že prý má smlouvu na jed-
nu lékárnu v Kauflandu na Kladně, ale vzhle-
dem k tomu, že je z Brna, má to z ruky a nemá
na to čas, tak by s tím potřeboval pomoct.
I prý s ohledem na to, že má s Kauflandem
dobré vztahy a takových lékáren by mohlo
být víc. Představoval si to tak, že to bude celé
financovat a já zase řídit. A podíly si dáme
padesát na padesát. A tak jsem do toho šel.
Takže znova lékárna od začátku?
Dá se říct, ale pomohlo mi několik lidí, kte-
ré jsem si přetáhl od GEHE – a byli to ti nej-
lepší. To se psal rok 2000 a vznikla akciovka
Česká lékárna. A ta za 27 měsíců otevřela
35 nových lékáren! To znamená, že se nám
podařilo získat 105 lékárníků – v době, kdy
byl k řetězcům mnohem silnější odpor než
dneska. Naštěstí jsem měl u lékárníků dob-
rý kredit. Dušan Novotný z toho byl pryč.
Na jednu stranu to byl obrovský úspěch,
na druhou ale takový rozvoj vyžaduje vyso-
ké investice. A na ty on už neměl. Každá
lékárna má náběhovou křivku, musíte ji ze
začátku držet nad vodou za cenu ztrát třeba
až tři roky. A v téhle situaci byly všechny.
Čili prodat?
My jsme ty – jak se říká – „dlouhé peníze“
prostě neměli a Dušan Novotný to prodat
chtěl. Ale řekl jsem mu, že jestli tomu byz-
nysu nevěří, ať to nechá na mě. Tak jsem
se pustil do hledání partnera, kterého jsem
nakonec našel v Pentě. A ta od něj odkou-
pila jeho 50% podíl v České lékárně. Později
také koupila jinou firmu, BRL Center, která
tehdy získala exkluzivní práva na otvírání
lékáren v nových Kauflandech. Původně
jsme s Pentou měli v úmyslu Českou lékár-
nu prodat, ale záměry Penty se změnily –
jeden z jejích spoluzakladatelů Martin Kúšik
mi řekl, že se rozhodli budovat velkou síť,
ve které mi za to, že ji budu řídit, nabídli čtvr-
tinový podíl. Ale já už pod vlivem minulých
zkušeností nechtěl být v postavení minorit-
ního vlastníka a rozloučili jsme se. A při
odchodu jsem si slíbil, že už nikdy nebudu
zaměstnanec a nikdy ani žádného zaměst-
nance nechci mít. A ten slib jsem si dodržel.
Byla to dlouhá cesta k mému současnému
koníčku - dovozu vín z jižní Francie, který lze
charakterizovat jako lifestyle business a sou-
časně one-man show.
■
8 www.drmax.cz
|
TÉMA
|
• Původem strojař otevíral první
soukromou lékárnu vČesku
• Spoluzakládal společnost Česká
lékárna
• Pod jejím jménem otevíral první
lékárnu vKau andu (Kladno)
• Zavedl funkci regionálních ředitelů
• Dnes velkou část tráví veFrancii
adováží vína
• Užívá si vnoučat – vdobě uzávěr-
ky jich bylo šest, dnes už nejspíš
sedm
• Své manažerské zkušenosti pře-
dává synovi Martinovi
ING. JAROSLAV HAVRDA
Inzerce ▼
maximum_cislo_3_2016.indd 8maximum_cislo_3_2016.indd 8 2.9.2016 16:53:032.9.2016 16:53:03