Strana 22
|
ROZHOVOR
|
Jsou rozhovory, které vás naplňují radostí, a jak při nich plyne čas, člověk
si jen přeje, aby nikdy neskončily. Naslouchat Zdeňku Svěrákovi, když
vypráví o svých rodičích, by člověk vydržel celé dny.
O vás se ví, že svým postavám pečlivě
vybíráte jména. Všímáte si jmen lidí třeba
ivrestauracích nebo v úřadech, když mají
jmenovky, a podle toho pak pojmenovává-
te své postavy?
Jsem za tenhle zvyk, kdy servírky nebo pro-
davačky mají svá jména na prsou, rád (smích).
Odhaduji, ve kterém roce se ta dívka narodi-
la, sleduji, jak je které jméno frekventované,
a díky tomu pak vím, že určitý rok byl třeba
rokem Dominik.
Spojují se vám některá jména s nějakými
konkrétními charakterovými vlastnostmi?
Takhle daleko nejdu, jména přiřazuji podle
toho, jak mi zní. Hodně jmen pro své postavy
nacházím na hřbitovních pomnících, a vracím
jim tak život. Neříkám poprvé, že když jsem
hledal jméno pro svou postavu ve Vratných
lahvích, chtěl jsem, aby to bylo příjmení, které
bude znít přiléhavě a nezvykle jako… prostě
jako Tkaloun. Spousta lidí ani neví, co to tka-
loun je. Ono se lépe píše, když máte své hrdiny
„Sejdeme se na Andělu
u metra,“ napsal mi, když
jsem se ptal, kde se potkáme.
Není nic neobvyklého
dát si sraz u vchodu do
metra s kamarádem, ale
stouhle legendou? Jenomže
Zdeněk Svěrák, ač legenda,
je především skromný
člověk, se kterým se cítíte
doslova jako s kamarádem.
Čas plyne rychle, a když se
setkání chýlí ke konci, těšíte
se, až se zase potkáte.
Z OČÍ DO OČÍ
22 www.drmax.cz
Rodinná tajemství
ZDEŇKA SVĚRÁKA
Rodinná tajemství
ZDEŇKA SVĚRÁKA