Strana 24
Rostlinný
léčivý
přípravek
kekožnímu
podání
•
Traumaplant
®
Špatně se hojící rány, sportovní úrazy, namožení svalů a bolesti kloubů
[
]
Kostivalová mast proti bolesti svalů a kloubů
k léčbě:
• sportovních a úrazových poranění
• pohmožděnin a vymknutí
• bolesti svalů a kloubů
• špatně se hojících iotevřených ran
Symphytum peregrini herbae succus (šťáva z nati kostivalu cizího)
Zastoupení a distribuce v ČR:
– International spol. s r.o.
®
Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1
tel.: 281 028 230, fax: 281 028 232
Držitel rozhodnutí o registraci:
Harras Pharma Curarina
Arzneimittel GmbH
D-81373 Mnichov, Německo
inz Traumaplant_2017 210x99 CC.indd 1 18.07.17 14:26
24 www.drmax.cz
Co jsem z lmu viděl ukázky, opět bude
kladen důraz na vztah Edy amaminky.
Co pro vás maminka znamenala?
Maminka… Maminka byla milovaná by-
tost, která se strachovala o svého syna,
a že o jednoho Zdeňka Svěráka přišla,
protože šlápl na rezavý hřebík a dostal
otravu krve, tak o toho druhého pečova-
la. Někdy až přehnaně, ale divte se, když
přišel s tím, že chce chodit bos.
Jak maminka vnímala, když jste domů
vodíval svá děvčata? Byla tolerantní,
nebo s nimi o vás trochu zápasila?
Jednou jsem přinesl domů školní fotogra-
i. Maminka se na ni podívala a ukázala na
holku, která se mi líbila a která měla už dost
vyvinutá ňadra: „Prosím tě, Zdeno, tohle je
učitelka?“ Já na to, že ne, že to je Jana a že
se mi líbí, a maminka jen zakroutila hlavou:
„Musíš si počkat na mladší, to nejde, tohle.“
Což se mě velice dotklo a uvědomil jsem si,
že některé věci matky nechápou.
Měli s tatínkem rozdělené role ve
výchově?
Maminka, přestože mě měla nezřízeně
ráda, někdy vyprovokovala tatínka, aby mě
ztrestal. Ale když mě trestal moc, držela ho
za ruce a říkala, že už to stačí. Po tátovi jsem
myslím zdědil smysl pro humor. On doká-
zal krásně vyprávět vtipy a pokaždé, když
knám přišla návštěva, jsem netrpělivě čekal,
kdy už s nějakým vtipem přijde. Kdežto
maminka jim kolikrát nerozuměla. Když
táta poslouchal za protektorátu Voskovce
a Wericha, kteří měli pravidelný pořad na
Hlasu Ameriky, tak on se smál a maminka
říkala: „Mně, táto, připadá, že jsou hloupí.“
Nechápala, že si na hloupé jen hrajou.
Měli jste s tatínkem otevřený vztah?
Kdybych to měl srovnat s tím, jaký vztah
já mám s Honzou a co všechno si říkáme,
tak to srovnat nejde. Táta nebyl příliš sdíl-
ný, pokud jde o pocity, ale to nic neměni-
lo na tom, že jsme k sobě měli blízko. To
zklamání, že jsem nechtěl jít v jeho sto-
pách a studovat elektrotechniku, časem
vyvanulo a začalo mu imponovat, že se
živím humorem.
Vy pracujete neustále s dětmi a máte
srovnání už ze tří generací. V čem jsou
mezi nimi rozdíly?
Já s cizími dětmi do přímého styku moc
nepřijdu. Ale uvědomuji si, že žijeme
vpřevratné době, která tu asi ještě nikdy
nebyla. Já jsem vyrůstal v době, kdy
dospělí byli dlouho chytřejší než já. Teď
je to často naopak. Děti mají nad svými
rodiči a prarodiči převahu v tom ajťác-
tví a stáváme se pro ně „nepoužitelní“,
když nevíme, kde si co najít na interne-
tu, jak skenovat, stáhnout aplikaci…
Mám tu zkušenost se svými vnoučaty.
Mimochodem, některá se mi v pubertě
odcizila tak moc, že se nemůžu dočkat, až
to budou mít za sebou a zase se mi vrátí.
Jiří Sovák říkal: „Já bych tak rád těm
mladým řekl, že už jsme to, co děla-
jí, zkoušeli, a byla to slepá kolej, ale
stejně by mi nevěřili, tak se jen dívám
aříkám: To není špatný nápad.“ Jak to
máte vy?
Znám to z obou stran, ale je to přesně, jak
říkal pan Sovák – každý si tím musí projít,
musí si některé věci vyzkoušet, aby zjistil,
že nemají smysl. Teď jste mi připomněl,
jak jsme se s rodiči nemohli na některých
věcech shodnout. Třeba co se hudebního
vkusu týče. Naši nemohli uvěřit, že se mi
může líbit orchestr Karla Vlacha! Ta kape-
la sem tehdy vnesla jazzovou harmonii
ajim to připadalo falešné a říkali: „Zdeno,
přiznej se, opravdu se ti to líbí víc než
dechovka?“ Ale i když jsem jim říkal, že
namouduši ano, nevěřili.
Ty rozdíly mezi generacemi dětí: mys-
lím, že my jsme k sobě mívali blíž. Já
jsem ještě jako vysokoškolák četl rodi-
čům kapitoly z Jiráskova F. L. Věka a oni
poslouchali a maminka pak tatínkovi
řekla: „Kluk čte hezky, viď?“ To si dneska
neumím představit. Ale ono to souviselo
s dobou. Nebyla televize, bylo jen rádio.
Scházeli jsme se vždycky v neděli po
obědě na nedělní rozhlasovou pohádku
a poslouchali jsme ji společně, byť tatí-
nek někdy usnul…
Zatímco dnes, když sedí rodiny spo-
lečně u stolu, kolikrát každý kouká
do svého mobilu… Když jste zmínil
rozhlas, váš nový lm začíná právě
scénou, kdy jste udělal něco, co jste
neměl…
Tehdy sousedé, zaměstnanci elektrárny,
hráli volejbal a já jsem se jim pletl pod
|
ROZHOVOR
|
Ve lmu Po strništi bos původně Zdeněk Svěrák hrát neměl,
ale nakonec mu syn Jan připsal roli učitele
Obecná škola, které nový lm předchází, patří do zlatého
fondu české kinematograe a byla nominována na Oscara
„Žijeme v době, která tu
asi ještě nikdy nebyla.
Dnešní děti jsou totiž
často chytřejší
než jejich rodiče.“
Text: David Laňka, foto: Alexandra Laňková a archiv distributorů