Strana 41
z toho nemám. Ráda ke mně jezdí na
návštěvu a nestěžují si. A kdyby snad
začala, musel bych jim přestat vyplácet
kapesné. (smích)
Píšete svým blízkým dopisy?
Upřednostňuji osobní kontakt, ale dopi-
sy píšu rád. Rukou. Maluji do nich dokon-
ce i obrázky. Dopisy se v době e-mailů
aSMS zpráv stávají vzácností. Když něk-
do nějaký dostane, je zpravidla nadšen.
Říká se, že moderní komunikační tech-
nologie odcizují lidi. Ale není to tak,
že ti, kteří by dopis nikdy nenapsali,
napíšou alespoň e-mail, takže je spíše
sbližují?
Všechno má své klady a zápory. Mému
tchánovi je devadesát let a nedokáže
psát rukou, ale na klávesnici ano, takže
sedí doma na internetu a je ve spojení
scelým světem.
Opravdu podle vás platí, že všechno,
co člověk potřebuje znát, se naučí
vmateřské škole, jak zní titul vaší nej-
úspěšnější knihy?
To je spíš takový bonmot, ale pravda je,
že vše, co se naučíme jako malí, v nás
pak přetrvává po celý život. Všechno,
co se naučíme v mateřské, sice vypadá
na první pohled jednoduše, ale přitom
to má nesmírný vliv na naše životní
směřování.
Vystřídal jste na dvacet povolání. Od
kovboje po pastora. Dá se to chápat
jako hledání místa v životě?
To bych neřekl. Každý má své první
zaměstnání a to dost často neodpoví-
dá tomu, co by chtěl dělat. Tu práci vzal
proto, že se zrovna naskytla. Jisté však
je, že se z ní pokaždé člověk hodně na-
učí. Já jsem se v patnácti letech začal živit
jako kopáč a právě tahle zkušenost mě
donutila jít na univerzitu, abych po zby-
tek života nemusel tolik dřít (smích). A od
té doby jsem svůj život začal vnímat jako
dobrodružství. Chtěl jsem být kovbojem,
protože holky na kovboje vždycky letěly,
a tak jsem se jím stal. Vím, je to hloupý
důvod, ale holek jsem měl tehdy víc než
dneska… (smích)
Někdo spatřuje v časté změně pracov-
ního oboru nestálost, já v ní vidím obo-
hacení. V každém zaměstnání se můžete
přiučit něčemu, co vám pomůže vyvaro-
vat se chyb v tom následujícím. Když se
zeptáte dětí, čím by chtěly být, málokte-
ré vám jmenuje jen jedinou profesi.
Většinou na vás rychle za sebou vypálí, že
hercem, právníkem, doktorem, kosmo-
nautem a nejlépe vším najednou. Když
já byl malý, měl jsem dvě hustě popsané
stránky, čím vším bych chtěl být. A ten
seznam v průběhu života neubýval, ale
narůstal. Je hodně profesí, které bych
si rád vyzkoušel, jen ten čas se mi krátí.
Víte, od života dostanete jen to, co do
něj investujete. Když se nebudete onic
nového pokoušet, nemůže nic nového
přijít.
Vyrůstal jste v Texasu ve válečných
a poválečných letech. Jak jste vní-
mal to období, kdy se svět rozdělil
na západní a východní, kapitalistický
asocialistický?
Když jsem byl dítě, žili bílí lidé na jed-
né straně řeky a černí na druhé. Já jsem
nezažil rozdělení světa, já už jsem se do
rozděleného světa narodil. Svět byl roz-
dělený už od samého počátku astále je.
Když nastala studená válka, my jsme se
báli, že na nás Rusové shodí atomovou
bombu, a oni se zase báli, že ji my sho-
díme na ně. Pak spadla železná opona
ateď si bratrsky tiskneme ruce, všechno
se zdá být v pořádku, ale objevil se nový
nepřítel – islám. Svět prostě nikdy nebu-
de úplně sjednocený.
Vzpomenete si na okamžik, kdy jste
si poprvé řekl, že byste mohl napsat
knihu?
Psát jsem začal pro lidi ve svém kostele,
pro své přátele a studenty. Byly to takové
krátké příběhy a, věřte nevěřte, nikdy mě
ani nenapadlo, že by mohly vyjít knižně.
Jenomže lidé začali ty příběhy kopírovat,
rozdávat je zase svým přátelům a taky
se třeba stalo, že mi někdo přinesl mou
vlastní povídku s tím, že si ji musím určitě
www.drmax.cz 41
Z doby, kdy byl Fulghum kovbojem, si přinesl lásku ke koním.
Jízdu na nich označuje za nejkrásnější okamžiky života
Další z Fulghumových vášní je malování, a byť sám sebe
označuje za amatéra, podle kritiků je jeho styl vytříbený
„Někdo vidí v časté
změně povolání
nestálost, ale já v ní
vidím obohacení.“