Strana 6
6 www.drmax.cz
|
DĚLAJÍ TO S CHUTÍ
|
V
racenky, Krajina s nábytkem, Stupně poražených, Kam
pánové, kam jdete nebo Fandy, ó, Fandy – to jsou jen
některé z lmů, které vznikly podle scénářů MILANA
LEŽÁKA (72). A jeho život by sám vydal na scénář. Už
jen fakt, že jeho úspěšnou scenáristickou kariéru odstartova-
ly milostné dopisy, stojí za pozornost. „Byl jsem tehdy zamilo-
vaný do dívky, která však chodila s jiným, a já ve snaze ji nějak
zaujmout jsem jí začal psát dopisy. A aby to nebylo nudné, začal
jsem si vymýšlet, fabulovat, ulétával jsem do fantazií. A jí se to
líbilo. Přála si, abych nepřestával, a tak jsem psal a psal, až si
některé z těch dopisů přečetla máma a řekla mi: Milane, je sice
hrozný, že máš takový trápení, ale píšeš nečekaně dobře, měl
bys to s psaním někde zkusit. Já tehdy žil takovým povalečským
způsobem života, nechávalo mě v klidu, co mě v budoucnu
čeká, ale když máma přišla s tím, že v Bratislavě zakládají katedru
scenáristiky, řekl jsem si, že nic neztratím, když tam něco pošlu.
Tak jsem poslal, a když mě pozvali na pohovory a ptali se mě,
proč se hlásím k nim, a ne na FAMU, netušil jsem, co FAMU je,“
vzpomíná s úsměvem Milan Ležák.
Následujících sedm let strávil v Bratislavě na škole, kde ho uči-
ly osobnosti jako Tibor Vichta nebo Peter Solan a kde se, jak říká,
naučil pít víno, mít rád rock-and-roll a kde se taky oženil. Nejspíš
by na Slovensku zůstal, ale protože v aktivním psaní bylo na pře-
kážku, že neuměl perfektně slovensky, rozhodl se vrátit se do
Čech, kde získal práci jako scenárista na Barrandově. Jeho prv-
ním realizovaným scénářem byla komedie Muž s orlem a slepicí.
Již v něm se projevila Ležákova potřeba „hladit“ tehdejší režim
proti srsti, provokovat výběrem tématu a charakterem postav…
Ale tenkrát ještě barrandovská mašinerie scénář obrousila.
„Režim měl vypracované páky, jak třeba i provokativní námět
v průběhu schvalování ohlodávat tak, aby se mu nakonec líbil.
Začalo to u námětu, a když člověk nebyl dost odolný, aby si stál
za svou vizí, vznikl nakonec kompromis, který nestál za moc,“
popisuje Ležák tehdejší praxi. Proto se rozhodl, že usvých dal-
ších projektů musí být důslednější a s každým dalším lmem se
mu skutečně dařilo „přitvrzovat“. Ve lmu Fandy, ó, Fandy, kte-
rý vznikl pod taktovkou Karla Kachyni, zachytil tápání mladé
generace, toho, co vlastně čeká od života, a kromě toho, že šlo
o poslední snímek Dany Medřické, jde také o první lm, ve kte-
rém se objevuje postava homosexuála, což bylo s ohledem na
skutečnost, že homosexualita byla v té době trestně stíhána,
poměrně odvážné. A i když se Ležákovi zdálo, že Kachyňa mohl
lm celkově pojmout syrověji, padli si lidsky do noty a začali při-
pravovat další společný lm, společensky kritickou komedii Kam
pánové, kam jdete. Film měl úspěch, stejně jako další Ležákovy
Služebníci UMĚNÍ
Mnozí z vás jejich práci nejspíše znají, ale nedokážou si k ní přiřadit jejich tváře, i když ve svých
profesích patří mezi vyhledávané a uznávané profesionály. Scenárista a zpěvačka, které od sebe
dělí dvě generace. Seznamte se.
lmy – Krajina s nábytkem vyprávějící hluboce lidský příběh mla-
díka, který zůstane sám na výchovu dítěte, drama Stupně pora-
žených ze zákulisí vrcholového sportu nebo na Slovensku rea-
lizované Sladké starosti, které dodnes patří mezi nejúspěšnější
slovenské komedie.
Blížil se konec osmdesátých let, režim polevoval a Ležák cítil,
že je čas napsat scénář, který by mapoval jeho dětství v pade-
sátých letech. „Bylo to moje životní téma. Výpověď o době, na
kterou se už začínalo zapomínat. A tak jsem napsal Vracenky.
A hned s nimi byly problémy. Režisér Jiří Sequens prohlásil, že
jde o protisocialistický lm, který se nesmí nikdy natočit, a tak
se výroba na rok zastavila. A když zase dostaly zelenou, přišel
Zdeněk Svěrák s Obecnou školou, která zpracovávala podobné
téma podobnou optikou. Oceňuji, že když dramaturg Václav
Šašek za Svěrákem přišel, jestli by realizaci Obecné školy pozdr-
želi, protože jinak na Vracenky nikdo nepřijde, byl tak velkorysý,
že na to přistoupil.“ Vracenky se natočily, ale jejich premiéra při-
šla do revoluční doby, kdy se do kina nechodilo, a tak tento sní-
mek, který patří do zlatého fondu české kinematograe a který
se stal posledním Ležákovým realizovaným scénářem, upadl tak
trochu v zapomnění.
Ležák cítil právem určitou deziluzi, a když pak došlo na priva-
tizaci Barrandova a všichni tvůrčí zaměstnanci dostali výpověď,