3/2017

• Strana 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  3/2017

  Pro klienty lékáren . Zdarma.

  ZDENĚK SVĚRÁK

  A JEHO RODINNÁ TAJEMSTVÍ

  (str. 22)

  ZDENĚK SVĚRÁK

  A JEHO RODINNÁ TAJEMSTVÍ

  (str. 22)

  NEBOJTE SE

  eRECEPTU

  (str. 20)

  NEBOJTE SE

  eRECEPTU

  (str. 20)

  JAKÉ BAKTERIE

  MÁTE DOMA VY?

  (str. 14)

  JAKÉ BAKTERIE

  MÁTE DOMA VY?

  (str. 14)

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací

• Strana 2

  NOVÁ JEDINEČNÁ LÉKOVÁ FORMA

  ŽVÝKACÍ TOBOLKY

  Není nutné zapíjet tekutinou.

  Pro děti od 7 let.

  Pro děti od 7 let.

  Junior Pomeranč

  NOVINKA

  LÉČBA BOLESTI A HOREČKY

  Ž

  Ž

  Ž

  V

  V

  V

  V

  Ý

  Ý

  K

  K

  K

  A

  A

  A

  A

  C

  C

  C

  C

  C

  Í

  Í

  T

  T

  T

  T

  T

  T

  T

  T

  O

  O

  O

  O

  O

  B

  B

  B

  B

  B

  B

  B

  B

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  L

  L

  L

  L

  L

  L

  L

  L

  LL

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  Y

  Y

  Y

  Y

  Y

  Y

  Y

  ŽVÝKACÍ TOBOLKY

  Nurofen Junior Pomeranč je lék k vnitřnímu užití, užijte ústy. Obsahuje ibuprofen. Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  O případných rizikách a nežádoucích účincích se poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Další informace získáte na adrese: Reckitt Benckiser

  (Czech Republic), spol. s r.o., Atrium Flóra, Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3, tel.: +420 227 110 141.

  Datum vypracování materiálu: červenec 2017

• Strana 3

  NOVÁ JEDINEČNÁ LÉKOVÁ FORMA

  ŽVÝKACÍ TOBOLKY

  Není nutné zapíjet tekutinou.

  Pro děti od 7 let.

  Pro děti od 7 let.

  Junior Pomeranč

  NOVINKA

  LÉČBA BOLESTI A HOREČKY

  Ž

  Ž

  Ž

  V

  V

  V

  V

  Ý

  Ý

  K

  K

  K

  A

  A

  A

  A

  C

  C

  C

  C

  C

  Í

  Í

  T

  T

  T

  T

  T

  T

  T

  T

  O

  O

  O

  O

  O

  B

  B

  B

  B

  B

  B

  B

  B

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  O

  L

  L

  L

  L

  L

  L

  L

  L

  LL

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  K

  Y

  Y

  Y

  Y

  Y

  Y

  Y

  ŽVÝKACÍ TOBOLKY

  Nurofen Junior Pomeranč je lék k vnitřnímu užití, užijte ústy. Obsahuje ibuprofen. Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  O případných rizikách a nežádoucích účincích se poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Další informace získáte na adrese: Reckitt Benckiser

  (Czech Republic), spol. s r.o., Atrium Flóra, Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3, tel.: +420 227 110 141.

  Datum vypracování materiálu: červenec 2017

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art s. r. o.

  Vydání: Podzim 2017, vychází vzáří 2017, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 28. 8. 2017

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Alexandra Laňková

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  Najdete nás

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  CO ASI TAK MŮŽE ČLOVĚK SDĚLIT NEOBYČEJNÉHO

  VÚVODNÍKU ČASOPISU, který čtenářům přináší mimo jiné

  rozhovory se Zdeňkem Svěrákem a Robertem Fulghumem?

  S takovým vědomím se začíná psát opravdu těžko. A tak ne-

  zbývá nic jiného než hrábnout buď do jednoho, nebo druhého

  interview a jako v samoobsluze si nabrat do pomyslného košíku

  pár poučení od mužů, kteří mají – a nejen kvůli svému zralému

  věku – pouvoir taková poučení dávat.

  Jenže když si člověk ty rozhovory přečte, nakonec si uvědomí,

  že jsou tito muži mimořádní tím, že jsou vlastně absolutně oby-

  čejní. Protimluv je jen zdánlivý. Úspěch Zdeňka Svěráka se opírá

  především o schopnost skvělým způsobem převyprávět scény

  posbírané ze životů absolutně obyčejných lidí. Muži zabsolutně

  obyčejného prostředí, kde máma byla máma a táta táta – kde

  tedy fungoval klasický model rodiny –, stačí obyčejný zápisník

  na to, aby se stal kronikářem obyčejných dnů. Že je výsledek

  mimořádný, je věc jiná.

  Robert Fulghum začal svůj dospělý život u obyčejné lopaty

  azřejmě ho to ještě víc utvrdilo v přesvědčení, že spokojený ži-

  vot se dá vést jen tak, že člověk zkrátka a jednoduše dělá to, co

  dělat chce. I tahle pravda zní obyčejně, ale když se nad ní člověk

  zamyslí, je v ní všechna moudrost světa a člověk se skrz ni může

  dostat i k něčemu absolutně netuctovému. Třeba se může stát

  profesionálním plašičem ptáků (a zvěře vůbec) na ruzyňském

  letišti v Praze. O jednom takovém pojednává naše reportáž.

  Jmenuje se Jan Marek a nemá chvilku klidu kromě opravdu tep-

  lých dní, kdy jsou i ptáci unavení a na létání nemají dokonce ani

  na letišti pomyšlení.

  Příjemné dny v čase, kdy jsme ty teplé dny už asi nechali za

  sebou, a hezké počtení. Třeba vás přes všechnu svou obyčejnost

  pobaví.

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  www.drmax.cz 3

  Obyčejné číslo .........................................................................................3

  Očkováním proti heroinu? ..................................................................4

  Služebníci umění ....................................................................................6

  Těžké rozhodnutí ................................................................................. 10

  Dravci na dráze .....................................................................................12

  Řekni mi, jaké máš bakterie... .......................................................... 14

  Být chvíli sám ........................................................................................ 16

  S eReceptem bezpečněji a pohodlněji ........................................ 20

  Rodinná tajemství Zdeňka Svěráka .............................................. 22

  O síle člověka ........................................................................................26

  Sny o uklízení ........................................................................................ 30

  Novinky z lékáren Dr.Max .................................................................32

  Mravenec z rodu vos .......................................................................... 34

  Křížovka .................................................................................................. 36

  Barbora Šťastná: Co bys udělala jinak? ........................................ 38

  Robert Fulghum: Vyprávět příběhy mě naučila maminka ....40

  Prokletá pauza ......................................................................................44

  Já bych ty děti někdy... ...................................................................... 46

  |

  ÚVODNÍK

  |

  OBYČEJNÉ ČÍSLO

  Váš

  Michal Petrov,

  šéfredaktor

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  OČKOVÁNÍM proti heroinu?

  NĚMECKO: SVATEBNÍ SNÍTKOU

  PROTI NÁDORU?

  Že myrta za oknem odhání mouchy, to už

  věděly naše babičky, a staří Řekové ji pova-

  žovali za symbol životní síly. Bylinkáři dáv-

  no využívají éterické oleje na bázi myrty při

  léčbě dýchacích potíží a farmaceuti z Uni-

  verzity Friedricha Schillera v Jeně a další

  spolupracující odborníci (mimo jiné český

  profesor Aleš Svatoš) teď přišli se zjištěním,

  že by mohla pomáhat i proti rakovině. Látka myrtucommulon obsažená

  vrostlině vykazuje podle nich antioxidační, protizánětlivé a antibakteriální

  účinky a je prý částečně úspěšná i v boji proti nádorovým buňkám, a to

  dokonce i při nízkých dávkách. Mechanismus působení myrtucommulonu

  popsal šéf jenského výzkumného týmu profesor Oliver Werz v odborném

  časopisu Cell Chemical Biology. Podle něj je vhodná chvíle k testování aniti-

  kancerogenních účinků myrtucommulonu in vivo. Profesor si na látce cení

  zejména její schopnosti selektovat mezi zdravými a nemocnými buňkami.

  Myrtucommulon by se tak podle něj mohl stát v budoucnu základem pro

  léky proti leukémii a dalším formám rakoviny.

  ČESKO: NEHOŘÍCÍ TABÁK UŽ I U NÁS

  V létě na tuzemský trh vstoupila alternativa ke klasickému kouření – nehořící,

  pouze zahřívaný tabákový výrobek IQOS. Start byl opatrný – nutné propriety

  i náplně se daly pořídit jen na e-shopu výrobce, kterým je tabákový gigant

  Philip Morris. Jeho šéf André Calantzopoulos se v souvis-

  losti s novinkou dal slyšet, že doufá, že jednoho dne pře-

  stane prodávat cigarety. Podle informací rmy na novin-

  ku přechází denně na celém světě bezmála 800kuřáků

  klasických cigaret. Princip alternativního výrobku, který

  si svou celosvětovou premiéru odbyl vJaponsku, spo-

  čívá v tom, že je tabáková náplň v elektrickém pouzdře

  pouze zahřívána a při vtahování páry obsahující niko-

  tin „kuřák“ nevdechuje dehet. Škodliviny, které vznikají

  hořením, totiž IQOS neprodukuje. Vzhledem k tomu, že

  jde o tabákový výrobek, při jehož užívání nevzniká dým,

  nemusí obaly obsahovat obrázková varování. Tabákové

  náplně se vyrábějí v Česku.

  ITÁLIE: HOMEOPATIKA MÍSTO

  ANTIBIOTIK S TRAGICKÝMI

  NÁSLEDKY

  Během léta v Itálii rozvířila hladinu po-

  zornosti zpráva o úmrtí sedmiletého

  chlapce na následky zánětu středního

  ucha. Jeho život mohl být zachráněn,

  kdyby se ošetřující lékař nerozhodl

  místo antibiotik, předepisovaných vta-

  kovém případě běžně, naordinovat ho-

  meopatika – konkrétně preparát Arnica

  Montana. Ten nedokázal zabránit tomu,

  aby se vcelku banální onemocnění vyvi-

  nulo v zánět mozku. Když se stav malého

  pacienta vážně zhoršil, rozhodli se rodi-

  če konečně k tomu, že ho z malé vesnice

  Cagli u Anconi – přes odpor lékaře – dají

  odvézt ke specialistům do nemocnice.

  Na záchranu ovšem bylo už příliš pozdě.

  Nedlouho poté, co upadl do kómatu,

  chlapec zemřel.

  USA: LÉK NA NEMOCNÉ SVALY SMÍ DO EVROPY

  Americká rma Ionis oznámila, že přípravek Spinraza, na jehož pro-

  dukci se podílí spolu se společností Biogen a který slouží k léčbě spi-

  nální svalové atroe, získal svolení ke vstupu na evropský trh. Spinraza

  je první speciální přípravek používaný proti zmíněnému vrozenému

  onemocnění, které se projevuje ochabováním svalů, vrcholícím na-

  příklad i ztrátou schopnosti dýchat nebo jíst. Spinraza vykazuje velmi

  dobré výsledky – nejenže dokáže stav pacienta stabilizovat, ale prokazatelně zlepšuje jeho kondici. Přípravek je proto velkou na-

  dějí pro pacienty trpící nevyléčitelnou atroí svalů – jen v Česku je jich přibližně sto padesát. Jejich jedinou starostí však není jen

  to, jak rychle schválí Státní ústav pro kontrolu léčiv přípravek i pro Českou republiku, nýbrž i nanční stránka. Cena jedné dávky

  (v první fázi léčby je nutno aplikovat několik dávek) se pohybuje v řádu několika milionů korun. V sousedním Německu, kde se

  Spinraza prodává od začátku července, stojí první rok léčby 540 tisíc eur.

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  USA: MÍSTO VAKCÍNY NÁPLAST?

  Místo návštěvy u lékaře a bolestivého

  vpichu jen náplast, kterou si pacient

  nalepí sám – tak má vypadat očková-

  ní proti chřipce, alespoň podle expertů

  z Georgijského technického institutu

  avakcinačního centra Emoryho univerzity

  v Atlantě. Náplast, kterou vyvinuli, obsa-

  huje sto mikrojehel a lepí se na zápěstí.

  VELKÁ BRITÁNIE: SENIOŘI, ASPIRIN

  S OPATRNOSTÍ!

  Podle expertů z Oxfordské univerzity sahá v Evro-

  pě a Spojených státech denně až šedesát procent

  seniorů nad 75 let po přípravcích na bázi kyseliny

  acetylsalicylové, z nichž je nejznámější Aspirin.

  U mnoha z nich jde o dlouholetý návyk, který

  ovšem může být nebezpečný. Podle oxfordské

  studie zveřejněné v časopisu Lancet roste u lidí

  se zmíněnými návyky riziko vnitřního krvácení do

  horní části zažívacího traktu. Dosud však nebylo

  jasné, nakolik přesně se zvyšuje a jak pokročilý

  věk ovlivňuje sílu krvácení. Studie se zaměřila na

  3 166 pacientů, kterým bylo na počátku deseti-

  letého pozorování nejméně 75 let a jimž lékař doporučil Aspirin užívat po

  prodělaném infarktu. Výzkum prokázal, že čím je věk pokročilejší, tím větší

  riziko krvácení hrozí, někdy i s tragickým koncem. Oproti nižším věkovým

  kategoriím pacientů je míra fatálních důsledků upětasedmdesátníků a star-

  ších až desetkrát vyšší.

  AUSTRÁLIE: NEČEKANÝ PACIENT

  Nenadálé, ale přesto milé návštěvy se toto léto dočkali v jedné

  lékárně vaustralském státě Nový Jižní Wales. Do jejích dveří totiž

  vstoupila koala, které sdělovací prostředky – aby zdůraznily, že

  nešlo o ochočeného tvora – daly přídomek „divoká“. S divokostí

  ovšem její výstup neměl společného vůbec nic. Roztomilé zvířátko

  si okamžitě získalo přízeň personálu i kolemjdoucích a prakticky

  současně sehrálo i roli hvězdy sociálních sítí. Ačkoliv není jasné,

  sjakými úmysly koala do apatyky napochodovala, lékárník, který

  její entrée zaznamenal na mobil a video pak rozeslal do světa, jí

  vložil do úst velmi srozumitelnou větu: „Tak kdepak tu máte euka-

  lyptové pastilky?“

  USA: OČKOVÁNÍM PROTI HEROINU

  Tým expertů z kalifornského výzkumného insti-

  tutu Scripps tvrdí, že se jim podařilo vyvinout

  vakcínu, která má terapeutické účinky u lidí zá-

  vislých na heroinu. Přípravek už byl zkoušen na

  opicích a jde o první látku, která se dostala do

  tak pokročilé fáze preklinických testů. Odbor-

  níci zveřejnili své poznatky v odborném perio-

  diku Journal of the American Chemical Society.

  Podstata látky spočívá v tom, že dokáže účinky

  drogy neutralizovat – do té míry, že se nedosta-

  ví po užití heroinu stav euforie, takzvaný „high“,

  kvůli kterému narkomani po droze sáhnou.

  Odborníci se domnívají, že tak odpadne důvod

  k recidivě. Podle vědců redukuje vakcína úči-

  nek heroinu až patnáctkrát – působí přitom až

  několik měsíců. Látku teď čekají klinické studie

  a po nich by mělo přijít i testování na lidech.

  Heroin je nejrozšířenější drogou v Evropě.

  Tam se musí nechat působit dvacet mi-

  nut, aby kůže stačila vstřebat očkovací lát-

  ku, přičemž se jehličky rozpustí. Zmíněný

  způsob vakcinace byl odzkoušen v roce

  2015 na stovce zdravých dospělých pa-

  cientů a testy prokázaly, že je stejně

  účinný jako aplikace injekční stříkačkou.

  Lokální projevy podrážděné pokožky

  zmizely po dvou až třech dnech. Téměř

  tři čtvrtiny testovaných přitom vyjádřily

  přesvědčení, že by této metodě očková-

  ní daly přednost před „injekční klasikou“.

  Nejenže jde pravděpodobně o příjemnější

  aplikaci, náplast má i další

  výhody. Účinná látka ne-

  ztrácí „sílu“ ani během roč-

  ního uchovávání při čtyřiceti

  stupních Celsia – nevyžadu-

  je tedy takzvaný chladový

  řetězec při transportu a skla-

  dování, jehož přerušení vede

  ke znehodnocení. Vzhledem

  k tomu, že mikrojehly tělo

  vstřebá, lze zbytek náplasti

  likvidovat v běžném komu-

  nálním odpadu.

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  V

  racenky, Krajina s nábytkem, Stupně poražených, Kam

  pánové, kam jdete nebo Fandy, ó, Fandy – to jsou jen

  některé z lmů, které vznikly podle scénářů MILANA

  LEŽÁKA (72). A jeho život by sám vydal na scénář. Už

  jen fakt, že jeho úspěšnou scenáristickou kariéru odstartova-

  ly milostné dopisy, stojí za pozornost. „Byl jsem tehdy zamilo-

  vaný do dívky, která však chodila s jiným, a já ve snaze ji nějak

  zaujmout jsem jí začal psát dopisy. A aby to nebylo nudné, začal

  jsem si vymýšlet, fabulovat, ulétával jsem do fantazií. A jí se to

  líbilo. Přála si, abych nepřestával, a tak jsem psal a psal, až si

  některé z těch dopisů přečetla máma a řekla mi: Milane, je sice

  hrozný, že máš takový trápení, ale píšeš nečekaně dobře, měl

  bys to s psaním někde zkusit. Já tehdy žil takovým povalečským

  způsobem života, nechávalo mě v klidu, co mě v budoucnu

  čeká, ale když máma přišla s tím, že v Bratislavě zakládají katedru

  scenáristiky, řekl jsem si, že nic neztratím, když tam něco pošlu.

  Tak jsem poslal, a když mě pozvali na pohovory a ptali se mě,

  proč se hlásím k nim, a ne na FAMU, netušil jsem, co FAMU je,“

  vzpomíná s úsměvem Milan Ležák.

  Následujících sedm let strávil v Bratislavě na škole, kde ho uči-

  ly osobnosti jako Tibor Vichta nebo Peter Solan a kde se, jak říká,

  naučil pít víno, mít rád rock-and-roll a kde se taky oženil. Nejspíš

  by na Slovensku zůstal, ale protože v aktivním psaní bylo na pře-

  kážku, že neuměl perfektně slovensky, rozhodl se vrátit se do

  Čech, kde získal práci jako scenárista na Barrandově. Jeho prv-

  ním realizovaným scénářem byla komedie Muž s orlem a slepicí.

  Již v něm se projevila Ležákova potřeba „hladit“ tehdejší režim

  proti srsti, provokovat výběrem tématu a charakterem postav…

  Ale tenkrát ještě barrandovská mašinerie scénář obrousila.

  „Režim měl vypracované páky, jak třeba i provokativní námět

  v průběhu schvalování ohlodávat tak, aby se mu nakonec líbil.

  Začalo to u námětu, a když člověk nebyl dost odolný, aby si stál

  za svou vizí, vznikl nakonec kompromis, který nestál za moc,“

  popisuje Ležák tehdejší praxi. Proto se rozhodl, že usvých dal-

  ších projektů musí být důslednější a s každým dalším lmem se

  mu skutečně dařilo „přitvrzovat“. Ve lmu Fandy, ó, Fandy, kte-

  rý vznikl pod taktovkou Karla Kachyni, zachytil tápání mladé

  generace, toho, co vlastně čeká od života, a kromě toho, že šlo

  o poslední snímek Dany Medřické, jde také o první lm, ve kte-

  rém se objevuje postava homosexuála, což bylo s ohledem na

  skutečnost, že homosexualita byla v té době trestně stíhána,

  poměrně odvážné. A i když se Ležákovi zdálo, že Kachyňa mohl

  lm celkově pojmout syrověji, padli si lidsky do noty a začali při-

  pravovat další společný lm, společensky kritickou komedii Kam

  pánové, kam jdete. Film měl úspěch, stejně jako další Ležákovy

  Služebníci UMĚNÍ

  Mnozí z vás jejich práci nejspíše znají, ale nedokážou si k ní přiřadit jejich tváře, i když ve svých

  profesích patří mezi vyhledávané a uznávané profesionály. Scenárista a zpěvačka, které od sebe

  dělí dvě generace. Seznamte se.

  lmy – Krajina s nábytkem vyprávějící hluboce lidský příběh mla-

  díka, který zůstane sám na výchovu dítěte, drama Stupně pora-

  žených ze zákulisí vrcholového sportu nebo na Slovensku rea-

  lizované Sladké starosti, které dodnes patří mezi nejúspěšnější

  slovenské komedie.

  Blížil se konec osmdesátých let, režim polevoval a Ležák cítil,

  že je čas napsat scénář, který by mapoval jeho dětství v pade-

  sátých letech. „Bylo to moje životní téma. Výpověď o době, na

  kterou se už začínalo zapomínat. A tak jsem napsal Vracenky.

  A hned s nimi byly problémy. Režisér Jiří Sequens prohlásil, že

  jde o protisocialistický lm, který se nesmí nikdy natočit, a tak

  se výroba na rok zastavila. A když zase dostaly zelenou, přišel

  Zdeněk Svěrák s Obecnou školou, která zpracovávala podobné

  téma podobnou optikou. Oceňuji, že když dramaturg Václav

  Šašek za Svěrákem přišel, jestli by realizaci Obecné školy pozdr-

  želi, protože jinak na Vracenky nikdo nepřijde, byl tak velkorysý,

  že na to přistoupil.“ Vracenky se natočily, ale jejich premiéra při-

  šla do revoluční doby, kdy se do kina nechodilo, a tak tento sní-

  mek, který patří do zlatého fondu české kinematograe a který

  se stal posledním Ležákovým realizovaným scénářem, upadl tak

  trochu v zapomnění.

  Ležák cítil právem určitou deziluzi, a když pak došlo na priva-

  tizaci Barrandova a všichni tvůrčí zaměstnanci dostali výpověď,

• Strana 7

  začal přemýšlet, co dál. Psát scénáře už se mu nechtělo. Ateh-

  dy přišla nabídka od Haliny Pawlovské, aby šel dělat redakto-

  ra do nově vzniklého deníku Telegraf, z něhož se posléze stal

  Metropolitan. „To byla bezvadná doba. Mohli jsme otevřeně

  psát, o čem jsme chtěli, nikdo nám nic nediktoval a já naiva si

  myslel, že to tak bude pořád. Což jsem se samozřejmě pletl.“

  Právě vTelegrafu začala Halina Pawlovská psát odlehčené člán-

  ky o českých celebritách, které vlastně položily základy bulvá-

  ru v Česku. „Bylo to přátelské, cílem nebylo nikomu ublížit, jen

  nakouknout do života slavných. Ale pak přišel Blesk, ten přitvrdil,

  jako reakci na to přitvrdili také ostatní, a tak jsme se dostali až

  k dnešní podobě bulváru, který už mi není blízký. Přestalo mě

  bavit ho psát ajednoho dne jsem si uvědomil, že já jako redak-

  tor, který stráví s článkem celý den, za něj dostanu pár stovek,

  zatímco fotograf, který během půlhodiny něco nafotí, dostane

  několik tisíc a že bych vlastně mohl přesedlat na fotky. Půjčil

  jsem si tehdy od své dcery úplně obyčejný laciný fotoaparát

  aono se to rozběhlo tak, že jsem se po čase stal hlavním fotogra-

  fem časopisu Šťastný Jim.“ A tak se zúspěšného scenáristy stal na

  následujících dvacet let úspěšný bulvární fotograf. Nastal kolo-

  běh slavnostních premiér, křtů, večírků. Jenomže stále rostou-

  cí tlak, aby byl bulvár útočný, přivedl Milana Ležáka k úvahám,

  jestli toho chce být ještě součástí. „Najednou jsme scelebritami

  neměli spolupracovat, ale měly se stát našimi oběťmi. Tehdy

  jsem si řekl, že je čas odejít.“

  A tak Milan Ležák odešel do důchodu. A jak byl plný zážitků

  ze své kariéry bulvárního fotografa, napsal scénář Smrt švýcar-

  ského pornoherce, který se odehrává právě v prostředí bulváru

  a se kterým vyhrál scenáristickou soutěž, byť podle něj do-

  dnes nevznikl lm, jak Ležák sebekriticky podotýká. „Ještě je

  na něm co vylepšovat a mám v plánu se do toho pustit, proto-

  že si stále myslím, že to téma by mělo být zpracováno.“ A také

  se chystá psát knihy. „Jak jsem si myslel, že už psát nebudu,

  tak zjišťuju, že je stále dost témat, ke kterým mám potřebu

  se vyjádřit. Jen k tomu musím najít klid a dostatek času, aby

  mě to chytilo. Což teď nemůžu, protože jako aktivní důchodce

  zahrádkář mám plné ruce se sklizní rajčat, okurek acuket…“

  směje se Milan Ležák. ■

  www.drmax.cz 7

  KAROLÍNA TOTHOVÁ (25) zpívá se skupinou Bek Os, sólově

  vystupovala jako vokalistka například s Ewou Farnou, ale účinku-

  je také v muzikálech, naposledy například v Adéla ještě nevečeřela

  nebo Sugar, což je divadelní zpracování lmové komedie Někdo to

  rád horké. V podstatě není večer, kdy by nezpívala na takzvaných

  velkých prknech nebo pódiích. A že zpívá skvostně, na tom se

  shodnou nejen její kolegové, kteří navíc oceňují její profesionalitu

  a to, že je s ní při práci zábava, ale také posluchači.

  Jako většina zpěvaček i Karolína zpívá odmala. První veřej-

  né vystoupení si odbyla v šesti, ale to ještě s housličkami pod

  krkem. Zpěv přišel o dva roky později. Učitelky hudební výchovy

  ji zbožňovaly – na „zušce“ v Dobřanech apozději na Konzervatoři

  Jaroslava Ježka, kde letos ukončila obor muzikál. „Měla jsem veliké

  štěstí, že jsem byla ve skvělých rukách profesorky Jany Slavatové,

  atak se mi vnich líbilo, že ve studiích u ní budu pokračovat v obo-

  ru populární zpěv,“ směje se Karolína.

  Skloubit studium s prací sice někdy není jednoduché, ale bez

  „praxe“ by se prý dnes už nedovedla obejít. „Na koncertech milu-

  ji uvolněnou atmosféru, tančící a zpívající publikum a cestování

  do různých měst. Na divadle si zase užívám tříměsíční intenzivní

  práci, poznávání nových kolegů a učení se novým věcem ve zpě-

  vu, tanci i herectví. Samozřejmě ten nejkrásnější pocit přichází

  s děkovačkou, kdy nás diváci odměňují potleskem.“ A přesto

  všechno Karolína připouští, že jsou chvíle, kdy ji všechno to zpívání

  prostě neuživí, protože náklady na živobytí, na cesty na koncerty

  Film Vracenky je považován za jeden z nejzajímavějších

  snímků mapujících život v Československu v padesátých letech

• Strana 8

  Inzerce ▼

  dynove_tablety_210x99mm.indd 1dynove_tablety_210x99mm.indd 1 23. 6. 2017 16:49:5223. 6. 2017 16:49:52

  Inzerce

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  Text: David Laňka, foto: David Laňka a archiv Karolíny Tothové

  a podobně jsou prostě vysoké. „Jsem proto

  velmi vděčná rodičům, kteří mě při studiu

  pořád podporují, protože bez nich bych se

  nemohla svému snu věnovat naplno.“

  Jenomže každý, kdo se někdy zajímal

  hlouběji o českou hudební scénu, ví, že je

  více než kterákoliv jiná oblast svázaná zná-

  mostmi a kamarádšofty. Nebo musíte mít

  opravdu silné nanční zázemí, protože jak

  před časem na stránkách našeho časopi-

  su prozradila Marta Jandová – za nasazení

  písně do vysílání na jedné komerční rozhla-

  sové stanici musíte zaplatit nejméně čtyři-

  cet tisíc korun. Kdo chce, aby jeho tvorba

  měla masový ohlas, musí ji nasadit nejmé-

  ně do desítky nejposlouchanějších stanic.

  Karolína připouští, že na ni někdy sedne

  skepse, že se jí nikdy nepodaří prorazit.

  „Ale jsou to naštěstí jen chvilkové záchvěvy

  marnosti. Důležité je neztrácet sebedůvěru,

  netlačit na pilu a najít si správný tým. Ajá

  myslím, že ten jsem našla.“ Na rozdíl od

  některých svých vrstevníků si však nemys-

  lí, že by snad měla větší šance vzahraničí.

  Možná tam je víc příležitostí, ale také větší

  konkurence.

  Na Karolíně je sympatické i to, že si jde

  za svým cílem se ctí. Stačilo by najet na

  vlnu takzvaného gastro jazzu, za který

  jsou slušné honoráře, ale na to je prý času

  dost. „Při tom všem zpívání se někdy bojím

  vyhoření, a tak se mu snažím předcházet.

  Nezpívám ,holírny‘, což je hraní, kde jste

  spíše jako kulisa, například v restauracích

  nebo na zábavách. Rozhodně neodsuzuji

  nikoho, kdo to dělá. Já se tomu vyhýbám

  jen proto, že nechci, aby mě zpívání omrze-

  lo aabych chodila někam zpívat jen proto,

  že mi to hodí nějakou korunu.“ Stejně tak se

  Karolína necpe do bulvárního tisku, který

  by jí zajistil snadnou popularitu, stačilo by

  vyfotit se polonahá na pláži, někde na večír-

  ku to pořádně rozjet, ale…

  Když potřebuje vypnout, tak nejraději

  vaří a peče. „To je chvíle, kdy nemyslím na

  nic jiného a soustředím se jen na jednu

  věc. Fyzické odpočívání mi bohužel tolik

  nepomáhá, i když si jen tak lehnu, hlava

  pracuje pořád. Naštěstí mám úžasného

  pejska, který mě každý den vytáhne ven

  do přírody, což je skvělý relax,“ říká. To, na

  co zatím kvůli zpívání nemá čas, je soukro-

  mý život. Ale jak říká, na hledání partnera,

  vedle kterého by se usadila, prý má ještě

  pár let čas. Teď po prázdninách okamžitě

  naskočila do pracovního kolotoče – diva-

  dlo, koncerty, škola. A tvorba vlastních pís-

  niček, aby dosáhla svého pěveckého cíle.

  „Když si moje písničky budou lidé zpívat,

  co bych si mohla víc přát?“ ■

  Karolína byla nedávno členkou poroty soutěže Miss Princess,

  které se účastní malé dívenky

  Má jeden z nejzajímavějších hlasů mezi zpěvačkami své

  generace, ale na svůj skutečný průlom ještě čeká

• Strana 9

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  |

  OBJEVY

  |

  Lékaři nad lůžkem pacienta ve vysokém věku často zvažují, kdy mu operace

  či nasazení dalších léků prospěje, kdy jeho stav už neovlivní anebo jen

  ztíží. Stanovení správného léčebného postupu bývá velmi obtížné.

  Text: David Laňka, foto: Fotolia

  Dosud se MPI ověřoval

  vrámci právě ukončeného

  evropského projektu

  vsedmi evropských

  zemích – kromě České

  republiky i v Itálii,

  Španělsku, Francii,

  Německu, Holandsku,

  Švédsku – a rovněž

  v Austrálii. Vrámci

  rozšíření použití

  indexu MPI proběhly

  ve všech zúčastněných

  zemích odborné

  konference, workshopy

  a mediální akce, jejichž

  výsledky budou letos

  prezentovány na

  několika mezinárodních

  kongresech.

  UPLATNĚNÍ MPI

  J

  ak totiž geriatři zdůrazňují, u starších

  pacientů nelze uplatňovat medicínské

  postupy ověřené pouze na mladších

  lidech anelze léčit pouze jednu konkrétní

  chorobu bez přihlédnutí k dalším onemocně-

  ním a fyzickým nebo psychickým omezením.

  Senioři navíc nebývají zařazováni do klinických

  studií, často proto není zřejmé, zda při kom-

  binaci různých nemocí daná metoda či lék

  v posledních letech života pacientovi vůbec

  prospívá. A právě proto začali lékaři ze sedmi

  evropských zemí před patnácti lety sbírat data,

  která by jim v jejich rozhodování byla nápo-

  mocna. Probíhaly obšírné pozorovací studie

  více než tisíce pacientů, které přinesly shodný

  závěr: Lékaři u starších nemocných léčbu kvůli

  fyzickým omezením, domnělé křehkosti avyso-

  kému věku zbytečně omezovali, i když tato

  léčba mohla být prospěšná. Aby se podobným

  případům do budoucna zamezilo, začali lékaři

  vyvíjet takzvaný MPI index (multidimenzionální

  prognostický index), který dokáže u geriatric-

  kých pacientů předpovědět riziko úmrtí během

  hospitalizace, odhadnout její délku, a navíc sta-

  novit i úmrtnost během dalších dvanácti měsí-

  ců po propuštění z nemocnice. „Vědci vyvíjeli

  MPI několik let, aby bylo dosaženo co největší

  přesnosti a spolehlivosti. V zásadě jde o posou-

  zení osmi oblastí amožných klinických problé-

  mů, které zhoršují u staršího člověka kvalitu

  života a v případě akutního onemocnění nebo

  úrazu jeho schopnost navrátit fyzické iduševní

  funkce do výchozího zdravotního stavu před

  onemocněním a snižují pravděpodobnost vylé-

  čení,“ vysvětluje přednostka Geriatrické kliniky

  1. LF UK a VFN prof. MUDr. Eva Topinková, CSc.

  Index hodnotí přítomnost a závažnost

  nemocí jednotlivých orgánových systémů

  (například ischemická nemoc srdce, cukrovka,

  postižení mozku, kloubů a další). Vyhodnocuje

  schopnost sebeobsluhy (samostatnost při

  hygieně, jídle, oblékání, chůzi či používání toa-

  lety) a nezávislého života ve vlastní domácnos-

  ti (schopnost obstarat si samostatně nákup,

  základní údržbu a úklid domácnosti, rozhodo-

  vat o svých nancích a užívat správně asamo-

  statně léky). Dále MPI sleduje stav výživy, pří-

  tomnost poruch poznávacích funkcí (například

  Těžké ROZHODNUTÍ

• Strana 11

  www.drmax.cz 11

  schopnost myšlení, orientace, paměť,

  rozhodování a podobně), přítomnost

  deprese a u hospitalizovaných také ohro-

  žení rozvojem proleženin. Pokud jsou

  tyto problémy přítomny, je opět celková

  prognóza pacienta horší. Větší počet uží-

  vaných léků svědčí obvykle ozávažnější

  nemocnosti a ohrožuje staršího pacienta

  nežádoucími účinky.

  „Každá ze zmiňovaných oblastí MPI

  využívá krátké standardizované vyšet-

  ření, které může celé provádět lékař, ale

  rozhodně přesnější informace, napří-

  klad o výživě nebo soběstačnosti, může

  poskytnout nutriční terapeut, zdravotní

  sestra, ergoterapeut nebo sociální pra-

  covník,“ upřesňuje profesorka Topinková.

  Společné posouzení přispívá i ke spolu-

  práci ošetřujícího týmu. Konečné vyhod-

  nocení obvykle provádí lékař, k dispozici

  má jednoduchý počítačový program, kte-

  rý po zadání výsledků jednotlivých vyšet-

  ření zařadí pacienta do jedné ze tří skupin

  MPI. První skupina má nejlepší prognózu

  zotavení, nejnižší výskyt zdravotních kom-

  plikací a také nejlepší přežití. U třetí sku-

  piny jsou tyto parametry nejhorší adruhá

  skupina je někde uprostřed těchto rizik.

  „Je však důležité říci, že jde o statistic-

  ká data, tedy pouze pravděpodobnost.

  Index MPI nám v žádném případě nedo-

  káže určit konkrétní okolnosti úmrtí kon-

  krétního pacienta. Sama jsem po letech

  geriatrické praxe překvapená, že iu velmi

  starých pacientů ve věkové skupině nad

  osmdesát pět let s komplexními zdravot-

  ními problémy dokládá MPI u některých

  léčiv vliv na prodloužení života. U mno-

  ha z nich bychom bez těchto znalostí se

  zahájením léčby dlouho váhali,“ říká pro-

  fesorka Topinková.

  Jako příklad uvádí dosavadní praxi

  při podávání takzvaných antikoagulač-

  ních léků u poruch srdečního rytmu.

  U starých pacientů lékaři „intuitivně“

  omezují podání antikoagulační léčby

  při brilaci síní u rizikových pacientů,

  kteří jsou indexem MPI zařazeni do třetí

  skupiny. Studie však potvrdila, že riziko

  úmrtí v následujících dvou letech bylo

  při podávání warfarinu (léku na ředě-

  ní krve) sníženo o 32 % u robustních,

  36%ukřehkostí ohrožených, a dokonce

  o 45 % u křehkých seniorů. A to je jen

  jeden znečekaných efektů MPI u pacien-

  tů, unichž se doposud od léčby v tako-

  vém stadiu často upouštělo.

  Index MPI přitom neslouží k rozhodo-

  vání jen lékařům, ale umožňuje i efek-

  tivnější využití omezených zdrojů ve

  zdravotnictví a lepší plánování zdravotní

  péče. „Pokud je například nákladná bio-

  logická léčba nasazena pacientům, kteří

  z ní neprotují a pouze je zatěžuje ved-

  lejšími účinky, pomůže index MPI k racio-

  nálnímu rozhodnutí od léčby ustoupit

  nebo ji vůbec nenasazovat, což vedle úspo-

  ry přináší především zvýšení kvality v závě-

  ru života pacienta,“ uzavírá Eva Topinková. ■

  Co z hlediska medicínského nebo

  technologického pomohlo k vývoji

  indexu MPI?

  Z klinického pohledu přispělo k vývoji

  MPI poznání z oboru geriatrické medi-

  cíny, které více než třicet let zdůrazňuje

  potřebu komplexnějšího zhodnocení

  geriatrického pacienta včetně těch oblas-

  tí, jež zdánlivě nemusejí souviset s právě

  řešeným zdravotním problémem. Index

  MPI přebírá tento přístup a na základě

  matematického modelování byly vytipo-

  vány právě zmiňované oblasti hodnoce-

  ní. Nově je volně dostupná verze pro kal-

  kulaci MPI na mobilních telefonech.

  Budou moci o uplatnění indexu MPI

  požádat i blízcí pacienta?

  Ano, pokud si to pacient přeje, může lékař

  sdělit skupinu MPI pacientovi nebo další

  osobě, kterou pacient určí. Je však třeba

  doplnit informaci o tom, jaká je relativní

  výše rizika například budoucí nesoběstač-

  nosti nebo riziko úmrtí v následujících

  třech nebo dvanácti měsících. Je to stej-

  né, jako když pacientovi před výkonem

  operatér říká: „Pacienti vám podobní,

  kteří podstoupili stejnou operaci, mají 5%

  riziko úmrtí během následujícího měsíce

  po operaci a 10%riziko, že by mohli ztra-

  tit soběstačnost.“ Na tyto informace má

  pacient právo, stejně jako má právo je

  odmítnout, ale vždycky je třeba doplnit

  je o další vysvětlení a vést s pacientem

  rozhovor; odpovědět na jeho otázky: „Je

  to riziko velké, nebo přiměřené? Co pro

  mě konkrétně znamená, když opera-

  ci odmítnu, jaká rizika to představuje?“

  Rozhodnutí o dalším postupu by pak

  mělo být společné – učiněné společně

  pacientem alékařem.

  Pokud se u pacienta vypočítá index

  MPI a nebude mu doporučena kon-

  Vždy je třeba STANOVIT SI CÍL

  Index MPI přináší podle prof. MUDr. Evy Topinkové, CSc., významnou

  pomoc při medikaci seniorů. O to významnější, že není určen jen

  geriatrům, ale díky tomu, že je k dispozici na webových stránkách nebo

  jako mobilní aplikace, jej mohou využívat všichni lékaři.

  krétní léčba, nevysílá to k němu nega-

  tivní signál, že se chýlí jeho čas?

  Stejně jako u odborných doporučení, jak

  léčit konkrétní nemoc, je konečné roz-

  hodnutí o způsobu léčby zodpovědnos-

  tí lékaře. Ten rozhoduje na základě svých

  znalostí, zkušeností a vědeckých důkazů

  získaných obvykle na mnoha stovkách

  nebo tisících pacientů o nejvhodnější

  léčbě svého konkrétního pacienta. Může

  to být individuálně modikovaná léč-

  ba třeba s nižší nebo vyšší dávkou léku

  nebo pro velké riziko operace se lékař

  rozhodne operaci neprovádět. Právě

  index MPI pomáhá při tomto rozhodo-

  vání u pacientů starých avelice starých

  nad osmdesát, nebo dokonce – nad

  devadesát let, u nichž jsme informace

  potřebné pro naše rozhodování nemě-

  li. Index MPI nám tak nepřímo hodnotí

  funkční rezervy pacienta a jeho šance

  přestát léčbu a protovat z ní. S pacien-

  tem je třeba společně zhodnotit reálné

  možnosti léčby, stanovit terapeutický

  cíl. Může to být vyléčení, prodloužení

  života s nemocí nebo závislostí, udržení

  kvality života a zmírnění tělesného nebo

  duševního utrpení. Současná medicína

  nabízí řadu alternativ, jak stanoveného

  cíle dosahovat. ■

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  |

  REPORTÁŽ

  |

  DRAVCI na dráze

  Po přistávací dráze pražského letiště jede džíp. Před ním běží ohař, nad ním se vznáší jako stín

  naruby orel. V jednu chvíli pes přidá na tempu a krátce nato z ranveje vzlétne hejno ptáků. Dravec

  se k nim rozletí. Zatímco jeho menší příbuzní mizí v dálce, on s neuvěřitelnou jistotou vletí do

  jedoucího auta a sedá svému sokolníkovi na ruku.

  Text: David Laňka, foto: archiv Letiště Václava Havla

  T

  ato scéna není na pražském letišti nijak

  výjimečná. Muž, který řídí speciál-

  ně vybavené otevřené terénní vozidlo,

  se jmenuje Jan Marek a má na starosti

  biologickou ochranu letiště. Co to přesně zna-

  mená? Spolu se svými pěti kolegy se stará oto,

  aby se nad prostorem letových drah nevysky-

  tovali ptáci. Jejich případný střet s letícím

  letadlem by totiž mohl způsobit pro posádku

  letadla komplikace. Aby k tomu nedošlo, pou-

  žívají se k ochraně letiště před ptactvem vedle

  loveckých psů a speciálně vycvičených dravců

  také další prostředky.

  „Základem je, že na letišti udržujeme trav-

  ní porost ve výšce 15–20 centimetrů, aby se

  vněm nezdržovali ptáci, kterým je právě tahle

  výška nepříjemná, a zároveň v ní není potra-

  va z výšky tolik vidět,“ pustí se do vyprávění

  pan Marek. Vysoká tráva však pochopitelně

  nezabrání hejnům ptáků nad přistávacími

  drahami létat. Proto mají členové biologické

  ochrany ve voze různé přístroje. Pan Marek mi

  ukazuje takzvané bioakustické zařízení, které

  reprodukuje poplašné signály různých druhů

  ptáků od špačků až po havrany. „Tohle zařízení

  funguje dokonale především na sociální dru-

  hy ptactva, jako jsou racci, havrani nebo špač-

  ci. Signály, které přístroj vydává, jsou přitom

  varovné a vysílají zprávu typu: Uleťte, je tu

  nebezpečí.“ To však nelze dělat bez rozmyslu,

  protože tu jsou hned dvě možná rizika. Tím

  prvním je, že po puštění takové zprávy se ptá-

  ci nerozlétnou, ale naopak letí za hlasem sig-

  nalizujícím nebezpečí, protože chtějí zachrá-

  nit druha v ohrožení. Proto je třeba, aby se

  bioakustické zařízení používalo v místě, kde

  nehrozí střet hejna s letadlem. Tím druhým

  problémem je, že intenzita vydávaného zvu-

  ku se musí přizpůsobit danému druhu. „Kdyby

  intenzita převýšila běžnou míru hlasitosti

  toho kterého druhu, ptáci by hned poznali,

  že to je nahrávka. A stejně tak je třeba tento

  druh plašení používat ne příliš často, protože

  hejna, která hnízdí v blízkém okolí, by na tuto

  výstrahu brzy přestala reagovat a zvykla by

  si na ni. Proto se musí použít jen krátce ave

  chvíli, kdy se hejno vydá hledat podnět, se

  musí vypnout a pro jeho rozehnání už se musí

  zvolit jiná metoda – dravec nebo dělbuch.“

  Novinkou, která se nyní na letišti začala pou-

  žívat, jsou speciální laserové paprsky. Ty jsou

  účinné především při svítání nebo při stmívá-

  ní, kdy jsou nejvíce kontrastní. Používají se tak,

  že laserovou stopou začnete na zemi před hej-

  nem kmitat, až ho vyplašíte. Tyto lasery jsou

  účinné až do dálky dvou kilometrů ajsou kon-

  struované tak, že kdyby měl náhodou paprsek

  mířit do výšky, kde by mohl případně oslnit

  pilota letícího letadla, vypne se.

  Biologická ochrana letiště je práce na celý

  den po dobu celého roku za každého počasí.

  Kdo si myslí, že při mlze nebo při dešti mají

  letištní sokolníci klid, plete se. „Právě za mlhy

  a za deště mají ptáci skutečně veliký provoz,“

  vysvětluje pan Marek. „Navíc třeba v mlze

  létají nízko, protože se cítí bezpečněji, čímž

  nebezpečí vzrůstá, a my musíme být ještě

  ostražitější. Obecně by se vlastně dalo říct, že

  relativní klid nastává jen ve chvíli, kdy je vel-

  ké horko, protože to ptáci odpočívají ve stínu

  anelétají.“

  Stejně mylnou představou je, že vzdušný

  prostor nad letištěm při dnešním rozvoji může

  ochránit už jen technologie. Ani ty nejmoder-

  nější přístroje totiž nedokážou nahradit lidské

  zkušenosti a schopnost rozeznat druhy ptáků,

  které se nad letiště blíží, natož zvolit správ-

  nou metodu jejich zaplašení. Proto pan Marek

  a jeho muži musí monitorovat pohyb ptáků

  ze země, a to nejen nad územím letiště, ale

  Draví ptáci a lovečtí psi

  nejsou na ruzyňském

  letišti jedinými zvířaty.

  Vedle nich se zde totiž

  chovají ještě ovce a včely.

  Ovce jsou nezbytné pro

  spásání trávy v místech,

  kde je nebezpečné

  používat sekačky, aby

  nedošlo k případnému

  nežádoucímu přeskočení

  jiskry z elektrického

  motoru. Včely se pak

  na letišti chovají jako

  indikátor dodržování

  ekologického provozu

  letiště. Za svůj med pak

  letiště získalo certikát

  Český med, který se

  uděluje jen vysoce

  kvalitnímu medu.

  ZVÍŘATA

  NA LETIŠTI

  Pan Marek je jedním z šesti

  členů biologické ochrany

  letiště, kteří hlídají, aby nad

  vzdušným prostrem letových

  drah nelétali ptáci 

  Kdo si myslí, že ptáci při

  mlze nebo v dešti nelétají,

  plete se. Právě za tohoto

  počasí jich nad letištěm

  létá nejvíce.

• Strana 13

  v daleko širším měřítku. „Monitorujeme

  hnízdiště v okolí letiště. Musíme totiž

  vědět, kde se jací ptáci av jakém množ-

  ství vyskytují, abychom mohli počí-

  tat s tím, na co máme být připraveni.

  Vdobě jarního a podzimního tahu totiž

  mluvíme o stovkách tisíc ptáků denně.

  Když migrovali špačci, tak se tu doslo-

  va zatmělo nebe. Bylo jich tu kolem půl

  milionu a s takovým množstvím ptáků

  nic moc nenaděláte. Proto tu musí být

  tráva o určité výšce, aby neměli možnost

  si sednout,“ říká Jan Marek a doplňuje, že

  spolu s tím, jak se jim daří chránit vzduš-

  ný prostor nad letištěm, aby se nad ním

  nevyskytovali ptáci, jde ruku v ruce další

  problém.

  Tím, že je ptákům zabráněno požírat

  na území letiště hmyz, tu dochází k jeho

  přemnožení. A když je pak delší dobu

  teplé počasí a rychle se ochladí, hmyz se

  vydá na přistávací dráhy, které nakumu-

  lovaly teplo, ohřát. To přiláká vlaštovky,

  rorýse nebo jiřičky a tehdy nastává podle

  pana Marka problém, protože tyto druhy

  nelze snadno vyplašit. „Jen vás obléta-

  jí, létají sem a tam a za žádnou cenu se

  nechtějí vzdát představy snadno dostup-

  né potravy, která se jim na dráze nabízí.

  Podobné je to s netopýry. Ty také přita-

  huje vyhřátá dráha a létá jich tu kolem

  dvou tří stovek.“

  Potíže však působí i bažanti, koroptve

  a savci, například zajíci. Jejich množství

  v okolí letiště v posledních letech dra-

  maticky narůstá, neboť se tu nevyskytu-

  jí predátoři, kteří by je ohrožovali. Mají

  tu tak klid na rozmnožování. Proto se

  neustále vylepšuje zabezpečení letiště –

  zpevňují se ploty a usazují se podhrabo-

  vé desky, aby se zvěř nemohla pod ploty

  na letiště podhrabat.

  Pan Marek, který na letišti pracuje už

  pětatřicet let a který biologickou ochra-

  nu letiště rozjížděl, se dnes usmívá nad

  tím, jak v dobách jeho začátků zabezpe-

  čení vypadalo. „Když jsem sem nastoupil,

  tak to tu hlídali myslivci. Chodili pěšky,

  takže je ptáci pozorovali a dávali si pozor

  na to, aby se jim vyhnuli. Za ty roky se

  způsoby ochrany posunuly neuvěři-

  telně dopředu. Stejně jako schopnosti

  dravců. Jsou perfektně vycvičení, a když

  je pustíte, aby rozehnali hejna ptáků,

  za pár vteřin se k vám vrátí.“ Nakonec

  něco podobného jsme viděli před chví-

  lí. Povídali bychom si s panem Markem

  dál, ale musel vystřídat kolegu a vyrazit

  na dráhu monitorovat nebe a zajišťovat

  bezpečí leteckého provozu. A že je co se

  ohánět. Vždyť zákroků proti hejnům ptá-

  ků udělají pan Marek a jeho muži denně

  kolem sto padesáti! ■

  www.drmax.cz 13

• Strana 14

  14 www.drmax.cz

  Zajímá vás, kolik

  nežádoucích „nocležníků“

  najdete ve své

  domácnosti? 

  • Kuchyňská houbička:

  100 000 bakterií/cm

  2

  • Dřez:

  7000 bakterií/cm

  2

  • Vana:

  10 000 bakterií/cm

  2

  • Umyvadlo:

  1000 bakterií/cm

  2

  • Záchodové prkénko:

  100 bakterií/cm

  2

  • Splachovadlo:

  10 bakterií/cm

  2

  BAKTERIE

  U VÁS DOMA

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Řekni mi, jaké máš

  BAKTERIE…

  Patříte mezi ty, kdo dbají na pořádek, pravidelně luxují, utírají prach, vytírají podlahu

  a myslí si, že doma mají čisto? A co kdybychom vám řekli, že i tak sdílíte svůj domov s víc

  než sedmi tisíci druhy bakterií?

  Text: Jiří Vlasák, foto: Fotolia

  Podle nedávného

  průzkumu Češi nejčastěji

  uklízejí o víkendu mezi

  9. a 12. hodinou, přičemž

  průměrná doba úklidu je

  30 minut. V partnerských

  domácnostech uklízejí

  ženy v 60 procentech

  případů, v domácnostech

  sdětmi dokonce

  66procent žen. Právě

  v rodinách s dětmi pak

  rapidně narůstá délka

  celkového úklidu – místo

  30 minut neuvěřitelné tři

  hodiny!

  ČEŠI A ÚKLID

  O

  dborníci jejich počet přesně vyčíslili

  na 7726! Právě tolik různých typů

  bakterií se nachází v průměrné

  domácnosti. Jsou všude kolem nás.

  S některými žijeme v „míru“, jiné mohou být

  nebezpečné, přičemž si vybírají samozřejmě

  jedince se slabší imunitou, především malé

  děti a starší lidi. Některé bakterie se za určitých

  podmínek mohou dělit každých dvacetminut,

  a jejich šíření tak může být opravdu rychlé.

  Základní vlastností bakterií navíc je, že mají

  vysokou schopnost mutace, takže se snadno

  přizpůsobují novým podmínkám. Lze se jim

  nějak bránit? Prozradíme vám, kde se bakte-

  rie vyskytují nejčastěji. Rýpavé otázky přitom

  neberte ve zlém.

  KUCHYNĚ

  Jak často měníte utěrky a mycí houbičky?

  V těch se totiž bakterie drží a množí nejvíc.

  Stejně tak baterie u dřezu – saháme na ni

  rukama, které přišly do kontaktu se špinavý-

  mi talíři, se syrovou zeleninou, masem, vejci.

  Ale kdy naposledy jste ji vyčistili?

  KLIKY A MADLA

  Jedněmi z nejčastěji umýva-

  ných klik jsou ty na zácho-

  dě a v koupelně. Přitom

  právě na tu koupelnovou

  saháme umytýma ruka-

  ma. Ale co kliky uvchodo-

  vých dveří, u oken, madlo

  na lednici nebo na skříňkách?!

  ŠPINAVÉ PRÁDLO

  Většina z nás hází špinavé prádlo do koše vkou-

  pelně. Kupí se v něm měsíc nošené kalhoty, pro-

  pocená košile, spodní prádlo, na kterém jsou mik-

  ročástice exkrementů (ať chceme, nebo ne, jsou

  tam!). Dokážete si představit to bujení bakterií,

  když tam leží pár dní? A pokud do pračky nepři-

  dáte bělidlo nebo neperete při vysoké teplotě

  vody, nezlikvidujete je, jen je zanesete do pračky.

  ČISTÉ PRÁDLO

  Taky už se vám určitě stalo, že jste vypra-

  né prádlo nechali v pračce pár hodin, nebo

  dokonce přes noc, protože se vám nechtělo ho

  věšet? V souvislosti svýše uvedeným bodem

  asi chápete, že jste bakteriím a mikrobům dali

  prostor k„bujení“. Ideální je dát prádlo ihned

  po vyprání do sušičky. A pokud leží v pračce

  déle než půl hodiny, tak ho znovu vymáchejte

  a vyždímejte.

• Strana 15

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy, zejména kolene, kyčle akloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá 2xročně, vždy podobu 3měsíců

  Pro pohyb bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý

  přípravek k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci

  dříve, než začnete přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení, dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  K dostání

  bezlékařského

  předpisuvedvou

  velikostechbalení:60

  nebo180tvrdýchtobolek.

  www.ibi.cz

  Condrosulf 210x99 CC.indd 1 18.07.17 14:25

  Inzerce

  MATRACE

  Buďme optimisté a věř-

  me, že všichni měníme

  povlečení alespoň jed-

  nou za dva týdny. Ale co

  matrace? Ta matrace, kte-

  rá vsakuje náš pot, kvůli

  němuž se v ní vytváří pří-

  jemné vlhko, co tak svěd-

  čí roztočům, kteří navíc

  mají díky částečkám naší

  suché kůže zajištěn pří-

  sun potravy. Kdy jste

  ji naposledy vyklepali

  nebo čistili přístrojem pro

  hloubkové čištění?

  ELEKTRONIKA

  Počítač, počítačová myš, telefon, tablet,

  ovladač na televizi a další – tam všude je

  víc bakterií než na záchodovém prkýnku.

  Prostě proto, že prkýnko čistíme, zatímco

  elektroniku máme ve zvyku přetřít až ve

  chvíli, kdy je na ní usazena viditelná vrst-

  vička prachu.

  KOSMETIKA

  Štětce, štětečky, špachtličky, aplikátory jsou hotovým rájem

  mikroorganismů. Aprávě podle toho, kterých částí obličeje se

  jimi dotýkáte, mohou být příčinou infekce očí nebo kůže. Měly

  by se proto pravidelně čistit vodou a mýdlem nebo čistidlem

  na bázi alkoholu. A pokud si teď muži myslí, že se jich to netý-

  ká, a přitom používají štětku na holení, měli by zpozornět.

  PES

  V domácnostech, ve kterých se vyskytuje pes, vědci objevili o více než 40 procent více bak-

  terií než v rodinách, kde psa nemají. To však neznamená, že byste se měli psa zbavovat. Jen

  ho pravidelně koupejte.

  S trochou nadsázky by

  se dalo parafrázovat zná-

  mé rčení: Řekni mi, kolik

  máš bakterií, a já ti řeknu,

  jaký jsi člověk. Bakterií

  se nikdy zcela nezbaví-

  me. Ale je důležité jejich

  množství pravidelně eli-

  minovat. Právě proto, aby

  zdlouhodobého hlediska

  negativně neovlivňovaly

  naše zdraví.

  KARTÁČEK NA ZUBY A KELÍMEK

  Stejně jako v případě elektroniky je na

  nich podle studií více bakterií než na

  toaletě. Je proto důležité zubní kar-

  táček měnit alespoň jednou měsíčně

  a kelímek na kartáčky nejmíň jednou

  týdně pořádně vyčistit.

• Strana 16

  Inzerce ▼

  16 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Na první pohled na tom není nic těžkého.

  Ale přitom jde v západní civilizaci o jeden

  znejtěžších úkonů. Kamkoliv se hnete, tam

  jste „na příjmu“, a navíc se vyžaduje, abyste

  sdíleli všechno, co prožíváte. Osobní zóna

  každého z nás se v posledních letech stává

  veřejnou.

  V

  idět a být viděn. To je nepsané pravidlo současného

  moderního člověka. Stalo se doslova společenskou

  povinností, abychom o sobě dávali vědět. A to jak

  vsoukromé rovině, tak v té pracovní. Nejprve vznikl

  Facebook jako ryze soukromá komunikační platforma. Ten

  odstartoval boom sdílení všeho – od toho, že se vám něco

  povedlo, až po to, že od dnešního rána používáte nový zubní

  kartáček. Nejprve mezi skutečnými přáteli a pak i mezi těmi

  virtuálními, které jste vlastně nikdy osobně neviděli. Adalší

  komunikační kanály se začaly rojit jako včely. Od těch „osob-

  ních“, jako je Instagram, až po pracovní, jako jsou Twitter

  nebo Linked-In. Nemít na některém z nich účet rovná se spo-

  lečenské sebevraždě. Své o tom ví Martin M. (38): „Ucházel

  jsem se o místo v jedné technologicky zaměřené společnos-

  ti, prošel jsem přes tři kola přijímacích pohovorů, ale nako-

  nec jsem to místo nedostal, protože jsem neměl účet ani na

  Facebooku, ani na Linked-Inu. Sám majitel té rmy mi řekl, že

  když jsem v online prostředí neviditelný, jsem pro ně nedůvě-

  ryhodný.“ Zdá se to být extrém, ale není. Podobných případů

  jsou spousty.

  HLAVNĚ BÝT VIDĚT

  Vzhledem k tomu, že člověk je tvor společenský, sdílí zážit-

  ky, postoje i názory od nepaměti a samozřejmě ke sdílení

  Být chvíli SÁM

• Strana 17

  Uklidňující dotek Sudocremu

  při opruzeninách

  Kosmetický přípravek.

  Distributor pro ČR: TEVA Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, Česká republika

  www.teva.cz, CZ/SUD/17/0003

  www.sudocrem.com/cz

  ZKLIDŇUJE začervenalou a podrážděnou dětskou pokožku.

  Podporuje její REGENERACI a navrací jí jemnost.

  Vytváří na pokožce ochranný fi lm, který ji CHRÁNÍ před

  dráždivými účinky moči a stolice.

  Více než 85 let zkušeností v péči o citlivou dětskou pokožku.

• Strana 18

  Inzerce ▼

  18 www.drmax.cz

  využíval a využívá nástroje, které jsou

  zrovna k dispozici. Jenomže nástroje,

  které nyní máme, jsme se ještě nena-

  učili používat aony nad námi, respek-

  tive nad selským rozumem, začínají mít

  navrch. Ukázkou toho je nedávný pří-

  pad dvou dívek, které se rozhodly svou

  jízdu vautě vysílat živě do online pro-

  storu. Co se stalo, je děsivé. Dívky měly

  u Obrnic na Mostecku autonehodu, při

  níž jedna znich zemřela, a jejich telefon

  vše stále živě přenášel. Z tohoto zázna-

  mu se stala senzace. A hned se rozhoře-

  ly diskuse, jestli by se měl dál šířit, nebo

  by měl být stažen. Příznivci šíření tvrdili,

  že video bude sloužit jako odstrašující

  příklad. Odpůrci argumentovali nee-

  tičností takového záznamu. A z dívek

  se staly hvězdy. Sice jinak, než zamýš-

  lely, ale staly. Psalo se o nich ve všech

  médiích, lidé si zpětně začali dohledá-

  vat jejich příspěvky na sociálních sítích.

  Surčitou mírou cynismu se jim podařilo

  to, co chtěly – být vidět. Cena, kterou za

  to zaplatily, je děsivá. Stejně jako fakt,

  že cokoliv vypustíme do „éteru“, může

  být použito proti nám.

  „Potřeba sdílet, která přímo navazu-

  je na potřebu někam patřit a budovat

  si vrámci skupin určité postavení a zís-

  kávat tak jistou atraktivitu pro ostatní,

  zkrátka potřeba se ukázat a upozornit

  na sebe, je většině lidí vlastní,“ vysvětlu-

  je psycholožka Marta Boučková avaru-

  je před rizikem, které tuto potřebu pro-

  vází – před vyčleňováním těch, kteří

  se diktátu sdílení vzpírají. Kdo nesdílí

  s námi, sdílí proti nám. „Těm, kteří jsou

  aktivní na sociálních sítích, se zdá záko-

  nitě nepřirozené, že někdo tu potřebu

  nemá, protože, jak už jsem řekla, sdílet

  je přirozená lidská potřeba, která vždy

  vyjadřovala přátelský postoj vůči dru-

  hým. Takže ten, kdo najednou nesdílí

  jako většina, působí divně a odtaži-

  tě. Ale je třeba si uvědomit, že to není

  výraz nepřátelství ani podivínství, ale

  snahy uchránit si svou vlastní intimní

  zónu, což není v dnešním světě vůbec

  snadné.“

  HEJTŘI KOLEM NÁS

  Jedním z nejdůležitějších momentů

  sdílení je přirozená korekce toho, co

  na sebe prozradíme, jak moc těm, kteří

  jsou na nás v online prostředí navázáni,

  dovolíme nahlédnout do svého živo-

  ta, do svých myšlenek, nálad a pocitů.

  Protože na jedné straně budou vždy

  v okruhu virtuálních přátel lidé, kteří

  člověka podpoří, ale zároveň se mezi

  nimi najde i několik takzvaných hejtrů,

  tedy lidí, kteří čekají na sebemenší pří-

  ležitost, aby druhé před ostatními zne-

  možnili. „Toho kluka jsem vlastně osob-

  ně neznala. Ale protože měl mezi přáteli

  některé mé známé, přidala jsem si ho

  do přátel,“ vypráví Anežka F. (22). „Zprvu

  se nijak neprojevoval, občas nějaký můj

  příspěvek olajkoval. Ale po Silvestru

  loňského roku se to změnilo. Cokoliv,

  co jsem napsala, nějakým nevybíravým

  způsobem komentoval. Tak jsem ho

  odebrala z přátel a myslela jsem si, že se

  to tím vyřeší, ale nevyřešilo. Dál mě sle-

  doval a reakce na mé příspěvky posílal

  mým přátelům. Ptala jsem se jich, kdo

  to je a proč to dělá, ale neznali ho. Prý si

  ho také přidali, protože měl v přátelích

  jejich jiné známé.“ Anežka nevěděla, co

  má dělat, a tak se rozhodla na nějaký čas

  úplně opustit sociální sítě. A nastal roz-

  ruch. Všichni známí jí začali psát, jestli

  je v pořádku, jestli se jí nic nestalo, jestli

  je zdravá. „Všem jsem poctivě vysvětlo-

  vala, co se stalo, ale měla jsem pocit, že

  to nechápou. Po půl roce jsem se roz-

  hodla znovu přihlásit ke svým účtům na

  sociálních sítích, ale když jsem si četla

  příspěvky ostatních, ale i své vlastní,

  došlo mi, že už tam vlastně nechci být

  a že přátele, které chci vidět, raději uvi-

  dím osobně.“

  Anežčin případ velmi názorně uka-

  zuje, jak jsou informace, které sdílíme,

  snadno zneužitelné a že si to většina

  znás dostatečně neuvědomuje. Na jed-

  né straně si jako oko v hlavě chráníme

  některé osobní údaje, jako je například

  rodné číslo, a na druhé straně zveřej-

  ňujeme fotky svého domova, všeho,

  co v něm máme, ventilujeme zážitky

  z cest po světě… Samozřejmě to pro-

  bouzí u některých lidí závist a potřebu

  nám život trochu „osladit“. Dříve byl

  okruh lidí, se kterými člověk přišel do

  kontaktu, daleko užší, a hlavně valná

  většina těchto kontaktů byla takříkajíc

  „napřímo“, zkrátka věděli jsme, kdo se

  okolo nás točí, kdo o nás co ví a kdo nás

  „sleduje“, takže jsme informace osobě

  mohli daleko lépe regulovat. Zato

  dnes nemáme ani tušení, kdo nás má

  v hledáčku aco všechno o nás ví. Zdá

  se, že mnoho lidí to podceňuje a že se

  poučí až z vlastní negativní zkušenos-

  ti nebo zkušeností někoho z blízkého

  okolí. Technologie nás pomalu vyzý-

  vají k tomu, abychom svou přiroze-

  nou potřebu sdílení skutečně vědomě

  asrozmyslem usměrňovali.

  PŘEKOMUNIKOVANÉ VZTAHY

  Potřeba maximálního sdílení však zasa-

  huje i do soukromých vztahů. Zatímco

  dřívější generace dost často narážely na

  to, že si spolu prostě nedokázaly ote-

  vřeně o svém vztahu promluvit, dnešní

  páry řeší opačný extrém – rozebírá se

  úplně všechno. A pokud se nerozebírá,

  nemluví, model se opakuje. „Když mi

  táta vyprávěl, jak se s mámou ráno roz-

  loučili, šli do práce, odpoledne se posta-

  rali o nás děti a pak si sedli vkuchyni

  ke stolu, aby si řekli, co bylo nového,

  znělo to jako pohádka z jiného světa.

  Se ženou se sice taky ráno rozloučíme,

  ale pak si píšeme SMS, e-maily nebo

  zprávy přes messenger, každou chvíli

  mi zavolá, jestli má koupit tohle, jestli

  pojedeme tam nebo tam, co si mys-

  lím o tomhle, takže když přijdu domů,

  nemám už vůbec chuť si o něčem poví-

  dat a jsem rád za každou chvilku klidu.

  Mám prostě pocit, že náš vztah je překo-

  munikovaný,“ svěřuje se Tomáš P. (35).

  Jeho slova potvrzuje i psycholožka

  Marta Boučková, která upozorňuje, že

  osobní zóna je „jedna znejdůležitějších

  podmínek spokojeného přežití v dneš-

  ním světě. Pro většinu lidí je čím dál

  těžší setrvat sám se sebou a se svými

  myšlenkami, najít si chvíli samoty, kte-

  rá jim to umožní. Žijeme v uspěchaném

  světě, který je akční, hlučný a který není

  nakloněn našemu přirozenému tempu,

  klidu a odpočinku.“ ■

  Udržování osobní zóny

  je podle psychologů

  jednou z podmínek

  spokojeného přežití

  v dnešní chaotické době.

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Text: Jiří Vlasák, foto: Fotolia

• Strana 19

  Čistý

  krystalický

  kolagen

  s vitamínem c

  přispívajícím

  k normální tvorbě

  kolagenu pro normální

  funkci chrupavek,

  kostí, kůže a zubů.

  Čistý

  krystalický

  kolagen

  + extrakt

  růže šípkové

  pro udržení

  normálního stavu

  kloubů

  Doplňky stravy.

  Dbejte na vyváženou stravu a zdravý životní styl.

  Přišli jsme kloubům

  na kloub

• Strana 20

  jdou bez počítače, ale domnívá se, že tu jde

  převážně o přesluhující praktiky v odleh-

  lejších lokalitách a takových bude čím dál

  míň. Podle něj umožní eRecept vbudouc-

  nu vytvářet lékový záznam u každého pa-

  cienta, zněhož každý lékař včetně praktiků

  nebo příslušníků složek záchranného sys-

  tému okamžitě získá informace, které léky

  pacientovi předepsal kolega specialista.

  Lékaři budou moci kontrolovat, jestli nej-

  sou léky předepisovány duplicitně, protože

  se stává, že si dnes pacient dává vystavo-

  vat recept v několika ordinacích zároveň.

  Elektronická evidence tedy přinese i úspo-

  ry pro systém veřejného zdravotnictví.

  To jsou sice výhody, k nimž bude ješ-

  tě nutná změna legislativy, ale zmínit lze

  řadu dalších, které nová praxe přinese už

  po Novém roce. Elektronický recept není

  například možné vyplnit neúplně nebo

  nečitelně. To leckdy ocení právě lékárníci,

  protože nejasný text na klasickém papí-

  rovém předpisu je (ale zejména pacienty,

  samozřejmě) vystavoval riziku, že vydají

  nesprávný lék. Lékárník s eReceptem zís-

  kává stoprocentní jistotu o tom, co lékař

  předepsal. Do ordinace naopak nazpátek

  s uplatněným eReceptem putuje ověře-

  ná informace, že si pacient lék vyzvedl,

  a třebaže to ještě není doklad o tom, že ho

  skutečně užívá, pravděpodobnost je tu

  vysoká. Jestliže si ho z lékárny odnesl, pak

  o něj nejspíš také stojí. Pokud jde ochro-

  nického pacienta, třeba cukrovkáře užíva-

  jícího pravidelně inzulin, nebude muset

  kvůli nové dávce opakovaně na středisko.

  Lékař mu recept jednoduše pošle.

  Další předností – tentokrát spíš pro

  zdravotnický systém než pro pacienty –

  je, že eRecept je vždy pravý. Padělané

  recepty u nás představují mnohem reál-

  nější riziko než padělané léky. Velkým

  problémem jsou například falšované

  předpisy na opiáty, protože neobsahují

  žádné ochranné prvky. Hrozí tu také, že

  na takové padělky nikdo nikdy nepřijde –

  pokud jsou léky plně hrazeny pacientem,

  pak neexistuje kontrola pojišťovny, která

  by podvod odhalila. Odhadem je padě-

  laný sice jen jeden recept z tisíce, ale

  riziko pro společnost je zde vysoké. Přes

  veškerou kritiku, která se na elektronický

  recept snáší, nabízí pacientovi iveřejné-

  mu zdravotnictví v Česku především vyšší

  míru bezpečí. Má se pacient připravit na

  situaci, že si z ordinace žádný kus papíru

  odnášet od ledna nebude? To zatím ne.

  Podstatný je totiž čárový kód s identi-

  kačním znakem eReceptu a doba ještě

  nedozrála natolik, aby se přenášel pouze

  digitálně. ■

  20 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR. MAX

  |

  N

  ejčastěji se hlasy proti eReceptu

  ozývají od lékařů, méně jich je

  slyšet z lékáren. Proti eRecep-

  tům se v minulosti stavěla odmí-

  tavě Česká lékařská komora, a přestože lze

  v České republice takové recepty vysta-

  vovat už od roku 2009, na vůbec první se

  čekalo dva roky a tuto praxi uplatňovaly

  donedávna řádově jen stovky lékařů zdesí-

  tek tisíc. Elektronické recepty dnes tvoří jen

  procento všech preskribcí. Největší domácí

  lékárenská síť Dr.Max je na příjem eRecep-

  tu plně připravená už od října 2014. To

  určitě dělá radost Státnímu ústavu pro

  kontrolu léčiv, který je hlavním tahounem

  elektronického předepisování léků v Česku

  (garantem je pak ministerstvo zdravotnic-

  tví). Ředitel SÚKL PharmDr. Zdeněk Blahuta

  je o výhodách eReceptu pevně přesvěd-

  čen. Blahuta připouští, že elektronické

  předpisy mohou znamenat problém pro

  ty lékaře, kteří se při své práci dosud obe-

  S eRECEPTEM

  bezpečněji a pohodlněji

  Klasický papírový lékařský předpis neboli recept se od nového roku stane raritou. Nahradí ho

  elektronický recept (zkráceně eRecept). Jde o zásadní změnu. Určitě nelze říct, že jsou jí nakloněni

  všichni, kdo mají s předpisy co do činění. Pro pacienty však eRecept představuje bezpečnější

  aněkdy i pohodlnější cestu k lékům na předpis.

  Ředitel SÚKL Zdeněk Blahuta si je

  výhodami eReceptu jistý

  Hlavní stan eReceptu – Státní ústav

  pro kontrolu léčiv

  Na první pohled

  se v papírové

  formě eRecept od

  klasického zase tolik

  neliší 

  Text: - mp -, foto: Fotolia

  Inzerce ▼

• Strana 21

  Kde můžete studovat?

  Pojďte studovat obor:

  DIPLOMOVANÝ FARMACEUTICKÝ

  ASISTENT

  FARMEKO – Vyšší odborná škola

  zdravotnická a Střední odborná

  škola, s.r.o.

  Znojemská 4880/76, 586 01 Jihlava

  Tel.: +420 567 306 261

  Mob.: +420 739 387 973

  E-mail: farmeko@farmeko.cz

  Vyšší odborná škola, střední škola,

  jazyková škola s právem státní

  jazykové zkoušky, základní škola

  a mateřská škola MILLS, s.r.o.

  Náměstí 5. května 2/12,

  250 88 Čelákovice, Praha-východ

  Tel.: +420 326 999 342

  E-mail: info@mills.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická Brno,

  Merhautova, příspěvková organizace

  pracoviště Lipová 18, 602 00 Brno

  Tel.: +420 543 247 951

  E-mail: info@szslipova.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická, Kolín,

  Karoliny Světlé 135

  se sídlem Karoliny Světlé 135, 280 50 Kolín

  Tel.: +420 321 720 236

  E-mail: sekretariat@zdravotka.cz

  Střední zdravotnická škola a Vyšší

  odborná škola zdravotnická Plzeň

  Karlovarská 99, 323 17 Plzeň

  Tel.: +420 378 015 224

  E-mail: zdravka@zdravka-plzen.cz

  Vyšší odborná škola zdravotnická

  a Střední zdravotnická škola Praha 1

  Alšovo nábřeží 6, čp. 82, 110 00 Praha 1

  Tel.: +420 221 771 111

  E-mail: voszaszs@szspraha1.cz

  Láká Vás práce

  na lékárně?

  www.drmax.cz

  Dr Max inzerce studenti A4 1.indd 1 1. 6. 2017 11:44:25

• Strana 22

  |

  ROZHOVOR

  |

  Jsou rozhovory, které vás naplňují radostí, a jak při nich plyne čas, člověk

  si jen přeje, aby nikdy neskončily. Naslouchat Zdeňku Svěrákovi, když

  vypráví o svých rodičích, by člověk vydržel celé dny.

  O vás se ví, že svým postavám pečlivě

  vybíráte jména. Všímáte si jmen lidí třeba

  ivrestauracích nebo v úřadech, když mají

  jmenovky, a podle toho pak pojmenovává-

  te své postavy?

  Jsem za tenhle zvyk, kdy servírky nebo pro-

  davačky mají svá jména na prsou, rád (smích).

  Odhaduji, ve kterém roce se ta dívka narodi-

  la, sleduji, jak je které jméno frekventované,

  a díky tomu pak vím, že určitý rok byl třeba

  rokem Dominik.

  Spojují se vám některá jména s nějakými

  konkrétními charakterovými vlastnostmi?

  Takhle daleko nejdu, jména přiřazuji podle

  toho, jak mi zní. Hodně jmen pro své postavy

  nacházím na hřbitovních pomnících, a vracím

  jim tak život. Neříkám poprvé, že když jsem

  hledal jméno pro svou postavu ve Vratných

  lahvích, chtěl jsem, aby to bylo příjmení, které

  bude znít přiléhavě a nezvykle jako… prostě

  jako Tkaloun. Spousta lidí ani neví, co to tka-

  loun je. Ono se lépe píše, když máte své hrdiny

  „Sejdeme se na Andělu

  u metra,“ napsal mi, když

  jsem se ptal, kde se potkáme.

  Není nic neobvyklého

  dát si sraz u vchodu do

  metra s kamarádem, ale

  stouhle legendou? Jenomže

  Zdeněk Svěrák, ač legenda,

  je především skromný

  člověk, se kterým se cítíte

  doslova jako s kamarádem.

  Čas plyne rychle, a když se

  setkání chýlí ke konci, těšíte

  se, až se zase potkáte.

  Z OČÍ DO OČÍ

  22 www.drmax.cz

  Rodinná tajemství

  ZDEŇKA SVĚRÁKA

  Rodinná tajemství

  ZDEŇKA SVĚRÁKA

• Strana 23

  správně pojmenované. Nedokázal bych

  napsat, že pan X řekl…

  Proč jste se rozhodl pojmenovat své

  alter ego ve lmech Obecná škola a Po

  strništi bos právě Eda Souček?

  Nechtěl jsem postavám nechat jejich sku-

  tečné jméno, protože ty příběhy nejsou

  úplně autobiogracké. V případě Součka

  to bylo něco hmotného, stejně jako Svěrák,

  a Zdeňka jsem nahradil Edou, protože

  jde také o městské jméno. Když jsme se

  zPrahy přestěhovali do Kopidlna, byl jsem

  jako Zdeněk terčem posměchu, protože

  tam všichni kluci byli Pepíci nebo Tondové

  aZdeněk tam zněl poněkud nepatřičně.

  Jaké to vlastně je, vracet se při psaní

  a pak při natáčení do svého dětství

  apřitom si uvědomovat, že ty věci jsou

  už dávno pryč?

  Hodně mi to docházelo právě teď při

  natáčení Po strništi bos. My jsme jeho

  pražskou předehru, než se Součkovi

  odstěhují na venkov, natáčeli ve stejné

  elektrárně, kde jsme točili Obecnou školu.

  Ale od té doby se tam všechno změnilo

  tak, že tam nerad chodím, protože mi to

  doslova gumuje vzpomínky.

  A stejné to bylo s Kopidlnem, kde

  se příběh skutečně odehrál. Když jsme

  tam přijeli, byli jsme v úplně jiném měs-

  tě, než jak si ho pamatuji. Všechno je

  zmodernizované, všude jsou plastová

  okna, široké asfaltové silnice. Po těch

  by prostě Rudá armáda nemohla přijet.

  Tak architekt našel Slavonice, kde jsme

  nakonec většinu lmu natočili. Ale co

  vám budu říkat, člověku to někdy trhá

  srdce, že místa, ve kterých vyrůstal, už

  nejsou.

  Míváte tendence jezdit na místa, kde

  jste dříve něco pro vás důležitého pro-

  žil? A jaké míváte pocity?

  Míval jsem tu potřebu, ale teď už tam

  nemám koho brát. Děti mám veliké

  avnoučata také. Ale vzali jsme své děti

  Honzu a Haničku po letech na chalupu,

  kde jsme se inspirovali pro lm Na samo-

  tě u lesa, když byly ještě malé. Je taky

  knepoznání.

  V rozhovoru s vaším synem jsem četl,

  že jste se při psaní scénáře začal více

  zajímat o osudy jednoho člena vaší

  rodiny, o kterém se nikdy moc nemlu-

  vilo. Čekalo vás na konci nějaké pře-

  kvapivé zjištění?

  Když jsme se s rodiči přestěhovali do

  Kopidlna, tak mi naši řekli: „Tady v tom

  domě bydlí tvůj strejda. Ale nikdo sním

  nemluvíme. Říkáme mu Vlk, protože škr-

  til babičku. Nezdrav ho, nemluv sním.“

  Byl jsem dítě, tak jsem to respektoval.

  Navíc mi připadal strašidelnej, a když

  jsme proti sobě šli po cestě, přešel jsem

  raději na druhou stranu. Jen abych

  nemusel zdravit člověka, který škrtil

  mou babičku. Ale zároveň mě něčím

  přitahoval. Na konci války, když němečtí

  vystěhovalci utíkali před Rudou armá-

  dou, stál před domem a sběračkou jim

  naléval pitnou vodu. A já si říkal: „Tak je

  hodnej, nebo zlej?“ On mě tehdy zahlé-

  dl, podíval se na mě svýma bleděmod-

  rýma očima, pokrčil rameny ařekl jen:

  „Mají žízeň…“

  Když jsem začal Po strništi bos psát, byl

  jsem stále v zajetí toho dávného zákazu,

  ale napsal jsem jeho dceři do Kanady, jak

  ona se vlastně na to, že jeho otce rodina

  zapudila, dívá, a tak jsem se dozvěděl,

  že se přede mnou mnohé tajilo, a řekl

  jsem si, že Vlka bude třeba rehabilitovat

  (smích).

  Nikdy jste se na něj, když jste byl star-

  ší, rodičů neptal?

  Ptal, ale oni stále udržovali tu legendu.

  Na všech fotkách byl dokonce jeho obli-

  čej začmárán inkoustovou tužkou… čer-

  ná ovce.

  Je pro vás snadné měnit události

  a charaktery tak, aby byly dramatič-

  tější pro lm?

  Když mě k tomu začal Honza nutit,

  nechtělo se mi do toho. Hlavně ne

  hned, muselo se to usadit. Já jsem tu

  knížku, podle které je film natočený,

  psal už jako sled filmových obrazů,

  akdyž mě Honza požádal, abych podle

  ní napsal scénář, uvědomil jsem si, že už

  bych jen kopíroval předlohu a že bude

  lepší, když to udělá on a podívá se na to

  nezaujatýma očima. Tím jsem se chytře

  zbavil úkolu dělat řezy, do kterých se

  mi nechtělo. Pak mi třeba řekl: „Tak

  jsme přišli na to, že postava pana

  Myšky je tam zbytečná.“ Já oponoval:

  „Jak to? Vždyť to byl hodnej kočí, kte-

  rý mi půjčoval koně, ana rozdíl od Vlka

  jsem ho měl rád,“ na což Honza řekl, že

  ho sloučíme právě s Vlkem. To pro mě

  bylo naprosto nepředstavitelné, ale

  když jsem se na to pak podíval sodstu-

  pem, musel jsem uznat, že to příběhu

  prospělo.

  www.drmax.cz 23

  „Nerad chodím na

  místa, která vypadají

  jinak, než si je pamatuji,

  protože mi to doslova

  gumuje vzpomínky.“

  Rodinná tajemství

  ZDEŇKA SVĚRÁKA

  Rodinná tajemství

  ZDEŇKA SVĚRÁKA

• Strana 24

  Rostlinný

  léčivý

  přípravek

  kekožnímu

  podání

  •

  Traumaplant

  ®

  Špatně se hojící rány, sportovní úrazy, namožení svalů a bolesti kloubů

  [

  ]

  Kostivalová mast proti bolesti svalů a kloubů

  k léčbě:

  • sportovních a úrazových poranění

  • pohmožděnin a vymknutí

  • bolesti svalů a kloubů

  • špatně se hojících iotevřených ran

  Symphytum peregrini herbae succus (šťáva z nati kostivalu cizího)

  Zastoupení a distribuce v ČR:

  – International spol. s r.o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  tel.: 281 028 230, fax: 281 028 232

  Držitel rozhodnutí o registraci:

  Harras Pharma Curarina

  Arzneimittel GmbH

  D-81373 Mnichov, Německo

  inz Traumaplant_2017 210x99 CC.indd 1 18.07.17 14:26

  24 www.drmax.cz

  Co jsem z lmu viděl ukázky, opět bude

  kladen důraz na vztah Edy amaminky.

  Co pro vás maminka znamenala?

  Maminka… Maminka byla milovaná by-

  tost, která se strachovala o svého syna,

  a že o jednoho Zdeňka Svěráka přišla,

  protože šlápl na rezavý hřebík a dostal

  otravu krve, tak o toho druhého pečova-

  la. Někdy až přehnaně, ale divte se, když

  přišel s tím, že chce chodit bos.

  Jak maminka vnímala, když jste domů

  vodíval svá děvčata? Byla tolerantní,

  nebo s nimi o vás trochu zápasila?

  Jednou jsem přinesl domů školní fotogra-

  i. Maminka se na ni podívala a ukázala na

  holku, která se mi líbila a která měla už dost

  vyvinutá ňadra: „Prosím tě, Zdeno, tohle je

  učitelka?“ Já na to, že ne, že to je Jana a že

  se mi líbí, a maminka jen zakroutila hlavou:

  „Musíš si počkat na mladší, to nejde, tohle.“

  Což se mě velice dotklo a uvědomil jsem si,

  že některé věci matky nechápou.

  Měli s tatínkem rozdělené role ve

  výchově?

  Maminka, přestože mě měla nezřízeně

  ráda, někdy vyprovokovala tatínka, aby mě

  ztrestal. Ale když mě trestal moc, držela ho

  za ruce a říkala, že už to stačí. Po tátovi jsem

  myslím zdědil smysl pro humor. On doká-

  zal krásně vyprávět vtipy a pokaždé, když

  knám přišla návštěva, jsem netrpělivě čekal,

  kdy už s nějakým vtipem přijde. Kdežto

  maminka jim kolikrát nerozuměla. Když

  táta poslouchal za protektorátu Voskovce

  a Wericha, kteří měli pravidelný pořad na

  Hlasu Ameriky, tak on se smál a maminka

  říkala: „Mně, táto, připadá, že jsou hloupí.“

  Nechápala, že si na hloupé jen hrajou.

  Měli jste s tatínkem otevřený vztah?

  Kdybych to měl srovnat s tím, jaký vztah

  já mám s Honzou a co všechno si říkáme,

  tak to srovnat nejde. Táta nebyl příliš sdíl-

  ný, pokud jde o pocity, ale to nic neměni-

  lo na tom, že jsme k sobě měli blízko. To

  zklamání, že jsem nechtěl jít v jeho sto-

  pách a studovat elektrotechniku, časem

  vyvanulo a začalo mu imponovat, že se

  živím humorem.

  Vy pracujete neustále s dětmi a máte

  srovnání už ze tří generací. V čem jsou

  mezi nimi rozdíly?

  Já s cizími dětmi do přímého styku moc

  nepřijdu. Ale uvědomuji si, že žijeme

  vpřevratné době, která tu asi ještě nikdy

  nebyla. Já jsem vyrůstal v době, kdy

  dospělí byli dlouho chytřejší než já. Teď

  je to často naopak. Děti mají nad svými

  rodiči a prarodiči převahu v tom ajťác-

  tví a stáváme se pro ně „nepoužitelní“,

  když nevíme, kde si co najít na interne-

  tu, jak skenovat, stáhnout aplikaci…

  Mám tu zkušenost se svými vnoučaty.

  Mimochodem, některá se mi v pubertě

  odcizila tak moc, že se nemůžu dočkat, až

  to budou mít za sebou a zase se mi vrátí.

  Jiří Sovák říkal: „Já bych tak rád těm

  mladým řekl, že už jsme to, co děla-

  jí, zkoušeli, a byla to slepá kolej, ale

  stejně by mi nevěřili, tak se jen dívám

  aříkám: To není špatný nápad.“ Jak to

  máte vy?

  Znám to z obou stran, ale je to přesně, jak

  říkal pan Sovák – každý si tím musí projít,

  musí si některé věci vyzkoušet, aby zjistil,

  že nemají smysl. Teď jste mi připomněl,

  jak jsme se s rodiči nemohli na některých

  věcech shodnout. Třeba co se hudebního

  vkusu týče. Naši nemohli uvěřit, že se mi

  může líbit orchestr Karla Vlacha! Ta kape-

  la sem tehdy vnesla jazzovou harmonii

  ajim to připadalo falešné a říkali: „Zdeno,

  přiznej se, opravdu se ti to líbí víc než

  dechovka?“ Ale i když jsem jim říkal, že

  namouduši ano, nevěřili.

  Ty rozdíly mezi generacemi dětí: mys-

  lím, že my jsme k sobě mívali blíž. Já

  jsem ještě jako vysokoškolák četl rodi-

  čům kapitoly z Jiráskova F. L. Věka a oni

  poslouchali a maminka pak tatínkovi

  řekla: „Kluk čte hezky, viď?“ To si dneska

  neumím představit. Ale ono to souviselo

  s dobou. Nebyla televize, bylo jen rádio.

  Scházeli jsme se vždycky v neděli po

  obědě na nedělní rozhlasovou pohádku

  a poslouchali jsme ji společně, byť tatí-

  nek někdy usnul…

  Zatímco dnes, když sedí rodiny spo-

  lečně u stolu, kolikrát každý kouká

  do svého mobilu… Když jste zmínil

  rozhlas, váš nový lm začíná právě

  scénou, kdy jste udělal něco, co jste

  neměl…

  Tehdy sousedé, zaměstnanci elektrárny,

  hráli volejbal a já jsem se jim pletl pod

  |

  ROZHOVOR

  |

  Ve lmu Po strništi bos původně Zdeněk Svěrák hrát neměl,

  ale nakonec mu syn Jan připsal roli učitele

  Obecná škola, které nový lm předchází, patří do zlatého

  fondu české kinematograe a byla nominována na Oscara

  „Žijeme v době, která tu

  asi ještě nikdy nebyla.

  Dnešní děti jsou totiž

  často chytřejší

  než jejich rodiče.“

  Text: David Laňka, foto: Alexandra Laňková a archiv distributorů

• Strana 25

  Rostlinný

  léčivý

  přípravek

  kekožnímu

  podání

  •

  Traumaplant

  ®

  Špatně se hojící rány, sportovní úrazy, namožení svalů a bolesti kloubů

  [

  ]

  Kostivalová mast proti bolesti svalů a kloubů

  k léčbě:

  • sportovních a úrazových poranění

  • pohmožděnin a vymknutí

  • bolesti svalů a kloubů

  • špatně se hojících iotevřených ran

  Symphytum peregrini herbae succus (šťáva z nati kostivalu cizího)

  Zastoupení a distribuce v ČR:

  – International spol. s r.o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  tel.: 281 028 230, fax: 281 028 232

  Držitel rozhodnutí o registraci:

  Harras Pharma Curarina

  Arzneimittel GmbH

  D-81373 Mnichov, Německo

  inz Traumaplant_2017 210x99 CC.indd 1 18.07.17 14:26

  Inzerce

  nohama. Táta mě vyhazoval za lajnu,

  abych nepřekážel, a když to udělal asi

  potřetí, tak jsem se v těch čtyřech pěti

  letech stal udavačem. V té lítosti a v plá-

  či jsem mu řekl: „A řeknu, že posloucháš

  Londýn!“ Všichni tehdy ztichli, znehybně-

  li. Za něco takového se popravovalo. Táta

  mě vzal do chodby a vůbec se mu nedi-

  vím, že mě nemilosrdně ztrestal. Tohle

  jsem si v sobě nesl jako hrozný hřích.

  V tu dobu?

  I mnohem později. Dodnes si pama-

  tuji, co to s tátou udělalo. Zbledl jako

  stěna. To mohlo mít hrozné následky.

  A v našem baráku se pak dokonce stalo,

  že souseda, na kterého se provalilo, že

  poslouchá zahraniční rozhlas, poslali do

  koncentráku.

  Spisovatel Robert Fulghum říká, že

  místo aby mu ubývalo věcí, které ješ-

  tě chce vyzkoušet, tak mu jich na stará

  kolena přibývá. Jak to máte vy?

  Já Roberta Fulghuma znám, byli jsme

  spolu na obědě a byl jsem svědkem jeho

  taneční vášně, ale musím říct, že nemám

  tolik temperamentu a zvídavosti jako on

  (smích).

  Vy jste se před časem začal věnovat

  psaní knih. V čem je to jiné než psaní

  scénářů? I v tom, že vám do toho nikdo

  nemluví?

  Také. Ale já se do toho pustil především

  proto, že jsem si ještě jako student před-

  sevzal, že chci být spisovatelem povídek

  a psát věci, jako psali Jan Neruda nebo

  Karel Čapek. Ten formát mě baví i jako čte-

  náře, protože já sám nejsem čtenář tlus-

  tých knih, odrazují mě. Už v mládí jsem

  se snažil povídkami prorazit, ale stále mi

  je vraceli, a pak jsem dělal divadlo a lmy

  a na sklonku života jsem si to přání usku-

  tečnil. Napsal jsem knihu povídek a ona

  se kupodivu dobře prodávala, takže mi

  vnakladatelství řekli, ať napíšu další.

  Do třetice to nezkusíte?

  Zkusím, ale víc vám o tom říct nemohu,

  to se nesmí (smích).

  Kde vy neustále pro své knihy a scéná-

  ře vlastně berete nápady?

  Ono už se vám toho v mém věku hlavou

  tolik nehoní, ale naštěstí mám štos zápis-

  níčků z dob, kdy to bylo jinak, kam jsem

  si ty nápady psal. Listuji jimi, a i když je to

  většinou odpad, až se za to někdy stydím,

  najdou se tam zlatá zrnka, která si přepi-

  suji do jiného zápisníčku, a z těch pak

  dělám tu novou knihu.

  Není vám někdy při tom psaní

  samotno?

  Někdy ano, ale zase na druhou stranu

  isvobodno. Když píšete sám, můžete

  se dopustit větších niterností a něž-

  ností, než když jsem třeba psával

  sLáďou Smoljakem, před kterým bych

  se za některé nápady styděl. A taky

  u psaní knížky nemusíte přemýšlet

  nad tím, kolik bude natočení té které

  scény stát… Psaní je činnost, kterou

  dělám moc rád, ale je zajímavé, že

  neustále hledám něco jiného, čemu

  se věnovat, abych si ktomu nemusel

  sednout. Takže když nevím, jak v psa-

  ní dál, dělám pořádek ve skříni, jdu

  na takzvanou tvůrčí procházku… Ale

  už jsem se naučil sednout si kpočíta-

  či i ve chvíli, kdy je člověk bezradný,

  protože jak začnete psát, tak většinou

  přijdete na nějakou nitku, která vás

  někam zavede. Jedině psaním se něco

  napíše.

  Váš syn nedávno někde řekl, že Po str-

  ništi bos je váš poslední lm. Opravdu?

  Asi ano.

  Ani pro jiného režiséra byste nic

  nenapsal?

  Asi ne. My už jsme si na sebe zvykli. Mně

  se líbí, jak Honza točí. A jemu se líbí, jak

  píšu… někdy (smích). Je pravda, že další

  scénář už asi neudělám… (Zdeněk Svěrák

  se na chvíli odmlčí a pak se usměje.) Ale je

  tam pořád to asi.

  ■

  „Píšu velmi rád, ale je

  zajímavé, že neustále

  hledám něco jiného,

  čemu se věnovat, abych

  psát nemusel.“

• Strana 26

  26 www.drmax.cz

  |

  PŘÍBĚH

  |

  O síle ČLOVĚKA

  V létě roku 1973 se šestnáctiletý Jan z Plané u Mariánských Lázní vydal na projížďku na svém

  pionýru. Kdo ví, proč se mu snažila dvě děvčata zastoupit cestu. Legrace? Finta na kluka? Sázka?

  Jan se snažil vyhnout, přejel lehce do protisměru a zavadil o blatník protijedoucího náklaďáku.

  V

  íce než rok byl v bezvědomí. První

  známky vědomí si jeho maminka

  Hana všimla na Vánoce, když mu

  přímo v plzeňské Fakultní nemocni-

  ci chystala improvizovaný Štědrý den. Začala

  cesta, která trvá dodnes.

  KDYŽ SE UČITELKA UČÍ

  Janovo zranění bylo devastující. Dodnes je

  vidět hluboká proláklina v jeho lebce, půlka

  těla se nikdy nedala do pořádku, průmyslovku

  dokončit nemohl, nechodil, nemluvil, nečetl.

  Na knihu by vydalo líčení jeho cest po klini-

  kách a rehabilitačních zařízeních. Paní Hana

  si přesně pamatuje jména lékařů i rehabili-

  tačních pracovnic, slovy plnými vděku mluví

  o pochopení svých spolupracovníků i nadří-

  zených, přesně si vzpomíná, proč se rozhodla

  vzít svého syna domů a starat se o něj. Byla celý

  život učitelkou a Jan si potřeboval znovu osvo-

  jit právě ty nejobyčejnější dovednosti – chodit,

  mluvit, rozeznávat běžné věci.

  Dnes je takový úkol přetěžký, v sedmdesá-

  tých letech minulého století téměř nevídaný.

  „Měla jsem štěstí na rodinu. Sourozenci, mé

  další děti, moji rodiče. Všichni pomáhali, mohla

  jsem i dál chodit do práce. A právě pedago-

  gická praxe mě vedla k hledání metodiky, jak

  Honzu učit. Moje maminka, zkušená učitelka

  žáčků v první a druhé třídě základní školy avté

  době už důchodkyně, začala Honzu prohánět

  s učivem od první třídy až k čítance pro třídu

  čtvrtou, pak přešli na Robinsona. Já se specia-

  lizovala na chůzi. Syn se mě držel kolem krku

  a zkoušeli jsme to. Nejprve jeden, pak další

  kroky. Naše tréninková dráha byla na chodní-

  ku, zvládnutou vzdálenost jsme měřili podle

  kandelábrů. V Janských Lázních ho pak naučili

  chodit s francouzskými holemi. Tisíce hodin

  jsme opakovali a opakovali. Když jsem byla

  v práci, starala se opět moje maminka, když

  jsem jezdila za synem po nemocnicích a ústa-

  vech, mé další děti zvládly všechno. Vlastně ani

  neměly pubertu, musely se rovnou chovat jako

  dospělí. Jediný, kdo naše břemeno neunesl, byl

  manžel. Odešel od nás…“

  Vyprávění pozoruhodně svěží Hany Fundové

  je tak strhující, že si ani neuvědomíte její věk –

  v osmaosmdesáti letech doslova srší energií.

  Stěny půvabné vilky by asi mohly přidat další

  fakta. Léta se starala o rodiče ve velmi pokroči-

  lém věku, nikdy neopustila svou profesi, nikdy

  si nepřipustila, že by těžce postižený syn měl za

  jejího života skončit v nějakém ústavu. Zvládla

  i rehabilitační cvičení, úpravy domu, provoz

  celé rodiny. Vlastně získala novou kvalika-

  ci – dnes by mohla vydávat knihy o metodice

  výuky a znalostní rehabilitaci postižených.

  Takže barvotiskový obrázek? Ne, i ona pozna-

  la lidi nepřející a nevěřící v Janovo zlepšení.

  Asíly přece jenom ubývají, takže procházky se

  synem bez elektrického vozíku už zrušila stej-

  ně jako pěstování zeleniny na zahradě.

  Inzerce ▼

  Už 44 let se paní Fundová

  musí každodenně starat

  o svého syna Honzu. Musela

  mu obětovat život, ale

  nelituje ani jediného dne 

  Policie ČR v období

  od ledna do července

  roku 2017 prošetřovala

  57 923 dopravních

  nehod na pozemních

  komunikacích. Při

  těchto nehodách došlo

  k usmrcení 275osob,

  1251osob bylo zraněno

  těžce a13747osob

  bylo zraněno lehce.

  83,2%nehod bylo

  zaviněno řidiči

  motorových vozidel.

  Příčinou více než

  66%dopravních nehod

  zaviněných řidiči

  motorových vozidel byl

  nesprávný způsob jízdy.

  DOPRAVNÍ

  NEHODY 2017

• Strana 27

  KOMPLEXNÍ

  HYGIENA UCHA

  EFEKTIVNÍHO

  ČIŠTĚNÍ UCHA

  KROKY

  1.

  2.

  3.

  Následně použijte ušní svíčky

  Aurecon Plus (Natural),

  které Vám srovnají tlak

  na ušním bubínku

  a maz z ucha snadněji

  vytáhnou.

  Nakonec vypláchněte

  ucho přípravkem

  Aurecon ušní sprej,

  ucho se Vám tak

  lépe vyčis.

  Nejprve kápněte

  ušní kapky Aurecon

  drops pro změkčení

  ušního mazu.

  PREVENCE

  I AKUTNÍ STAV

  aurecon A4.qxp_Sestava 1 11.7.2017 21:12 Stránka 1

• Strana 28

  28 www.drmax.cz

  |

  PŘÍBĚH

  |

  CO JE, A BÝT NEMUSELO

  Jan Funda už brzy oslaví šedesátiny. Dnes

  zvládne základní hygienu, o berlích udělá i pár

  kroků, čte, i když ho to trochu unavuje, skama-

  rádil se s počítačem, sleduje život kolem sebe

  a v žádném případě se neuzavírá do ulity osa-

  mění.

  Paní Hana vzpomíná, jak jeho babička, také

  učitelka, s pomocí slabikáře trpělivě a laskavě

  učila téměř dospělého vnuka. „Víte, v tako-

  vé situaci nevystačíte s láskou a soucitem.

  Kdybychom nebyli kantorská rodina, asi by šlo

  všechno mnohem hůř, a třeba vůbec ne. Sílu

  můžete mít sebevětší, ale potřebujete i doved-

  nost. Každý nemůže být učitelem, i když to tak

  dneska někdy vypadá. A stejně jako ve škole

  musíte mít nějaké konkrétní cíle – dnes zvlád-

  neme to a to, zítra to zopakujeme a pak teprve

  můžeme jít dál. A za čas znovu zopakujeme.

  Nesmíte spěchat, přeskakovat jednotlivé kro-

  ky, ztrácet trpělivost. Takže my jsme s Honzou

  nestvořili nějaký zázrak, my jsme jenom praco-

  vali a pracovali.“

  Pracovali… V rodinách s postiženými

  potkáváme někdy beznaděj živenou dneš-

  Časopis Můžeš je zaměřen

  naznevýhodněné občany

  apřináší řadu poutavých

  reportáží arozhovorů

  svelmi inspirativními

  osobnostmi. Také proto

  jsme se rozhodli, že vám

  vkaždém čísle našeho

  časopisu ztitulu Můžeš

  přineseme jeden zajímavý

  příběh.

  PŘÍBĚHY PRO VÁS

  Text: Zdeněk Jirků, foto: Jan Šilpoch

  „V určitých situacích si nevy-

  stačíte s láskou a soucitem.

  Kdybychom nebyli kantorská

  rodina, asi by šlo všechno

  hůř,“ říká paní Fundová 

  ním životním stylem, úprkem za úspěchy,

  materiálními hodnotami, takzvanými zážitky.

  Trpělivost se v naší společnosti stala téměř

  nemoderní. Raději problém odhodíme, zaml-

  číme, překryjeme, než abychom ztratili tem-

  po šíleného času. Proto lidé jako paní Hana

  mohou vypadat divně, až neuvěřitelně. Ale

  oni existují, a i když by dávno mohli žádat

  pomoc od jiných, nezastaví se. Dokonce i plá-

  nují, třebaže už i neradostné životní situace:

  „Samozřejmě přemýšlím, co s Honzou bude,

  až já nebudu. Jeho sourozenci by si ho i vzali,

  ale to nejde, rozbili by si celý svůj život. Spíš

  se teď musím poohlédnout po nějakém dob-

  rém zařízení, kde by mohl žít. Myslím opravdu

  žít, nejen se najíst akoukat bez cíle celý den

  z okna. Nějaké peníze má našetřené, takže

  bychom pro něj chtěli najít opravdu kvalitní

  domov. Přece nezůstane tady. Sám a sám. To

  by pak celá naše letitá práce byla k ničemu.

  Však nějaké řešení určitě najdeme.“

  Tenkrát, v létě 1973, se stala strašná věc.

  Dnešní medicína by možná uměla Janovi

  pomoci lépe, i když i neodborníkovi při

  pohledu na jeho promáčklou lebku zatrne

  a ptá se, jak mladý student průmyslovky

  vůbec mohl přežít. Více než čtyřicet let od

  té nehody je důkazem nejen schopnos-

  tí lékařů, fyzioterapeutů, foniatrů, peda-

  gogů a dalších dobrých profesionálů, ale

  také obrovské životní síly jedné paní, kte-

  rá si, věrna tradici své rodiny, prostě řekla:

  Tohle nikdy nevzdám. Tragická chvíle může

  potkat každého z nás. Přejme si, aby se pak

  v našem okolí našel takový člověk, jako je

  paní Hana. ■

  „Přemýšlím, co s Honzou

  bude, až tu nebudu.

  Sourozenci by si ho

  i vzali, ale rozbili by

  si celý svůj život.“

  Inzerce ▼

• Strana 29

  Odpočinek

  pro vaše nohy…

  Reparil‐Dragées, enterosolventní tablety, je lék

  k vnitřnímu užití obsahující léčivou látku escin.

  Pečlivě čtěte příbalovou informaci.

  Reparil-Dragées léčí chronickou žilní

  nedostatečnost dolních končetin:

  redukuje otoky a zánět

  zlepšuje mikrocirkulaci

  redukuje pocit tíhy, bolest, únavu,

  svědění, napětí a křeče v lýtkách

  REPARIL INZ_ODPOCINEK A4 bez kontaktu [06-17].indd 1 22.06.17 11:48

• Strana 30

  30 www.drmax.cz

  |

  OBJEVY

  |

  Jsou předměty, u kterých člověka ani nenapadne, že za nimi stojí

  zajímavé životní osudy. Třeba mop. Přitom jeho autorka Joy Mangano

  se kvůli němu zadlužila a málem přišla o střechu nad hlavou.

  Text: Jiří Vlasák, foto: archiv redakce

  U

  ž jako malou holku, dceru italských

  přistěhovalců vyrůstající na Long

  Islandu v New Yorku, ji bavilo vyna-

  lézat. Místo aby si hrála s panenkami

  nebo trávila čas s kamarády, četla odborné

  časopisy a přemýšlela, co by tak mohla vymys-

  let. Doma dělala různé zlepšováky, a když pak

  začala na střední škole brigádničit na veterinár-

  ní klinice a co chvíli tam někdo přišel se svým

  mazlíčkem, kterého srazilo auto, napadlo ji, že

  by se mohly vyrábět obojky, které by v noci sví-

  tily. Neváhala a hned jeden vyrobila. Nevěděla

  však, za kým by se svým nápadem mohla zajít,

  a tak zůstal schovaný ve skříni. A o dva roky

  později přišel se stejným obojkem na trh velký

  výrobce obojků a udělal s ním díru do světa.

  ROZMÁČENÉ RUCE

  Tahle cimrmanovská zkušenost Joy přivedla

  k přesvědčení, že až ji zase něco podobného

  napadne, musí si za tím víc jít. Ale pak měla

  na dlouhých patnáct let úplně jiné starosti.

  Na konci sedmdesátých let totiž během svých

  vysokoškolských studií potkala muže svého

  srdce, brzy se za něj provdala a narodilo se

  jim dítě. Vynálezy musely stranou. Nastoupila

  Narodila se 1. února

  1956. Je jednou

  zneznámějších

  amerických vynálezkyň.

  Průlomu dosáhla svým

  vynálezem mopu, díky

  jehož úspěchu dosáhla

  nejprve v amerických

  domácnostech a pak po

  celém světě odhadovaného

  jmění dosahujícího

  miliardy dolarů. O svém

  životním příběhu napsala

  knihu Inventing Joy a její

  osudy byly zlmované

  vroce 2015 pod názvem

  Joy. Ztvárnila ji populární

  herečka Jennifer

  Lawrence, která byla za

  svůj výkon v tomto lmu

  nominována na Oscara.

  JOY MANGANO

  SNY o uklízení

• Strana 31

  www.drmax.cz 31

  do zaměstnání a musela se starat o tři

  děti a partnera. Tomu se však záhy začal

  manželský život poněkud zajídat, a tak

  Joy zůstala na konci osmdesátých let

  sama se svými třemi dětmi, přičemž

  alimenty chodily velmi nepravidelně.

  „Pamatuji si to jako dnes, jak jsem seděla

  večer vkuchyni, právě jsem vytřela pod-

  lahu, dívala jsem se na své rozmáčené

  ruce a říkala si, že se přece musí něco

  stát, protože takhle zbytek života prožít

  nechci. Ajak jsem se tak dívala na sme-

  ták a mokrý hadr schnoucí na kbelíku,

  napadlo mě to.“

  Mop už sice byl v té době na světě, ale

  jeho třásně se vyráběly ze syntetických

  materiálů, takže špatně sály, a co víc – byl

  tu problém s jeho vyždímáním. „V ten

  večer mě napadlo řešení obojího. Třásně

  se budou vyrábět z bavlny, která má vyni-

  kající savé vlastnosti, a tyč mopu zkon-

  struujeme tak, aby se jejím otočením hla-

  vice vyždímala,“ vzpomíná Joy. Hned ten

  večer vzala papír, tužku a začala vymýš-

  let, jak svůj nápad co nejlépe doladit tak,

  aby výroba stála co nejméně peněz.

  Hned druhý den ráno vytvořila ke

  svému vynálezu prezentaci, udělala si

  seznam výrobců domácích potřeb aza-

  čala je se svým vynálezem obcházet.

  Ale nikde neuspěla. Žádný z nich jejímu

  nápadu nevěnoval pozornost a později

  to nejednoho produktového manažera

  oněch rem možná stálo i místo.

  „Byla jsem zoufalá, ale natolik jsem

  tomu věřila, že jsem se rozhodla vzít

  všechny své úspory, půjčit si peníze od

  banky a všechno to rozjet sama. Dala

  jsem takhle dohromady sto tisíc dola-

  rů, nejprve jsem dala vyrobit prototyp,

  a když jsem viděla, že splňuje všechny

  mé předpoklady, založila jsem si spo-

  lečnost a dala vyrobit prvních sto kusů.

  Když mi je přivezli domů, měla jsem

  konto skoro na nule, u banky dluh a celá

  moje rodina si klepala na čelo, že jsem se

  musela asi zbláznit.“

  ZÁZRAKY SE DĚJÍ

  Otázkou bylo, jak dostat Miracle Mop –

  tak Joy svůj vynález nazvala – mezi lidi.

  Aprotože tehdy byly v USA velmi úspěš-

  né teleshoppingové televizní kanály, vza-

  la poslední peníze a nakoupila si prostor

  v televizním vysílání. Ale nezabralo to.

  Reklamu na mop totiž doprovázely sta-

  tické fotograe a ty nikoho nenadchly.

  Odvysílání každého teleshoppingového

  spotu sice nějaké mopy prodalo, ale sta-

  čilo to právě jen na pokrytí nákladů na

  výrobu a nákup vysílacího času. „Pořád

  jsem věřila, že se něco stane, nějaký

  zázrak, protože jsem si byla jistá, že

  Miracle Mop má na víc. Když mi vedení

  televizní stanice oznámilo, že s mopem

  končí, protože obraty nejsou veliké, roz-

  hodla jsem se odprezentovat ho sama.“

  Joy si totiž uvědomila, že kdykoliv něko-

  mu o mopu vypráví a ukáže mu, jak fun-

  guje, rychle ho nadchne. A tak se posta-

  vila před kamery osobně a ukázala, co její

  mop umí. Bylo to buď, anebo.

  A tehdy se stal zázrak. Joy byla při

  svém vystoupení natolik přesvědčivá, že

  už dvacet minut nato měla objednáv-

  ky na osmnáct tisíc kusů! A s každým

  dalším odvysíláním počet objednávek

  narůstal. „Rozjeli jsme výrobu naplno,

  pracovali jsme málem dvacet čtyři hodin

  denně, abychom udrželi krok s poptáv-

  kou.“ Nakonec Joy prodala za jediný rok

  na milion mopů a ze zadlužené matky

  samoživitelky začala na miliony počítat

  isvůj zisk. Dnes už se její majetek odha-

  duje na víc než miliardu dolarů.

  Joy však nespí na vavřínech a ve své spo-

  lečnosti se věnuje vývoji dalších domácích

  potřeb. Má registrováno kolem dvou set

  patentů. „Podařilo se mi zažít si svůj vlastní

  americký sen, ale pořád zůstávám tou oby-

  čejnou mámou tří dětí, která doma sama

  uklízí, vaří a pere, protože bez toho bych

  ztratila kontakt s realitou a nemohla bych

  vymýšlet další věci, které ženským, jako

  jsem já, usnadní život,“ říká Joy. Její příběh

  přede dvěma lety zaujal i Hollywood, který

  o ní natočil úspěšný lm Joy. Sice je v něm

  řada událostí kvůli dramatičnosti pozmě-

  něna, ale i tak si za ním Joy stojí. „Aby

  také ne, když mě hraje Jennifer Lawrence,

  jedna z nejkrásnějších mladých hereček.

  Kdybych vypadala jako ona, možná by

  se mi podařilo s Miracle Mopem prorazit

  rychleji. Ale jak se říká – všechno má svůj

  čas a já věřím, že v mém životě bylo všech-

  no tak, jak to mělo být.“

  ■

  „Pamatuji si jako dnes,

  jak jsem seděla

  v kuchyni a říkala jsem

  si, že se přece musí

  konečně něco stát.“

  Joy Mangano je v USA ženami považována za vzor toho, že

  když obyčejná žena za něčím skutečně jde, splní se jí to

  Životní příběh Joy Mangano byl přede dvěma lety zlmován

  pod názvem Joy, kde ji ztvárnila herečka Jennifer Lawrence

• Strana 32

  32 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR. MAX

  |

  NOVINKY z lékáren Dr.Max

  PRO32  KOMPLETNÍ PÉČE O CHRUP

  Díky produktům vlastní značky se lékárny Dr.Max zásadně liší od ostat-

  ních. Letos se seznam položek zásadně rozrostl o přípravky dentální

  péče PRO32. Zdravé zuby a dásně mají vliv na zdraví celého organis-

  mu. Zubní kartáčky PRO32 jsou vhodné pro citlivé i velmi citlivé zuby

  a dásně či obnažené krčky a malá hlava kartáčku je speciálně vyvinuta

  tak, aby snadno dosáhla ke všem místům v ústní dutině. Jenom kar-

  táček však k dokonalému vyčištění chrupu nestačí a pečovat se musí

  také oprostory mezi zuby. K tomu slouží mezizubní kartáčky a dentální

  nitě. Jako osvěžující tečku za čištěním doporučujeme ústní vodu s anti-

  bakteriálními účinky, která pomáhá našim ústům v boji s vetřelci způ-

  sobujícími zánět dásní nebo paradontózu. Fixačním krémem a čisticími

  tabletami pak řada PRO32 myslí i na třetí chrup.

  URIAGE BÉBÉ  PŘÍPRAVKY PRO NEJMENŠÍ S TERMÁLNÍ

  VODOU Z FRANCOUZSKÝCH ALP

  Přípravky léčivé dermokosmetiky značky Uriage si už našly své věrné, kteří na

  jejich účinek a vynikající snášenlivost nedají dopustit. Teď na český trh, opět

  exkluzivně v lékárnách a e-shopu Dr.Max, přichází i řada Bébé určená těm nej-

  menším. Jemná dětská pokožka si speciální péči zaslouží a zcela nová řada pří-

  pravků Uriage Bébé jí poskytne přesně to, co potřebuje. Navrch tyto přípravky

  obsahují jedinečnou termální vodu, která pleť hydratuje, zklidňuje a chrání. Řada

  nabízí dokonce první dětský šampon s obsahem termální vody. Všechny pří-

  pravky jsou hypoalergenní, mají fyziologické pH a neobsahují parabeny. V této

  nové dětské řadě najdou maminky přípravky, jež miminko potřebuje pro svou

  běžnou hygienu, i takové, které pomohou řešit

  případný dermatologický problém. Přípravky pro

  děti se vyplatí vybírat velmi pečlivě a lékárna je mís-

  tem, které vám kvalitní přípravky nabídne. Pečující

  dětskou sadu Uriage můžete doplnit i vlhčenými

  ubrousky Dr.Max s panthenolem.

  PŘIPÍT SI NA ZDRAVÍ ZELENÝM

  JEČMENEM NATURAL

  Oblíbený antioxidant, na jehož účinky pří-

  sahá nejeden stoupenec zdravé výživy, je

  v lékárnách k mání už i pod značkou Dr.Max.

  Stoprocentní prášek z listů zeleného ječmene

  k přípravě instantního nápoje je

  zdrojem řady vitamínů, mine-

  rálních látek, stopových prvků

  a aminokyselin. Kromě jiného

  dokáže tělu dodat i vlákninu.

  Je ovšem třeba dbát zásady, že

  nápoj nepřipravujeme v příliš

  teplé vodě anebo nemícháme

  s teplými nápoji. Mohlo by tak

  totiž dojít k neutralizaci aktiv-

  ních enzymů.

  PROBIOTIKA S VYLEPŠENOU

  RECEPTUROU

  Probiotika Dr.Max se mohou tradičně chlubit

  vysokou kvalitou. Nejnověji se na trh dostávají

  dva výrobky – Probio Femina určený ženám

  a dětský ProbioMaxík Baby. Oba obsahují

  probiotický kmen lactobacillus reuteri, první ze

  zmíněných Probio Femina navíc i lactobacillus

  rhamnosus a zinek, který přispívá

  k normální činnosti imunit-

  ního systému, metabolis-

  mu makroživin, plodnosti

  a správné reprodukční

  funkci. Dětský probiotický

  přípravek se dodává v lépe

  přijímané formě kapek,

  které lze podávat už od

  narození.

  Sleva 20 % navšechny kosmetické

  přípravky značky Uriage Bébé

  Bébé

  Péče odětskou

  pokožku stermální

  vodou Uriage

  NOVINKA

  -

  20 %

  Dermoletak-Zari-2017.indd 10 8/15/17 11:24 AM

• Strana 33

  Inzerce

  BeautyBuzz.cz

  Pro zdraví akrásu

  PURESSENTIEL Čisticí sprej 200ml

  Ničí viry, bakterie, roztoče, plísně, alergeny,

  moly aštěnice vmístnostech.

  Knákupu PURESSENTIEL Čisticí sprej 200ml získáte NAVÍC PURESSENTIEL Relaxační sprej 20ml za0,01 Kč.

  Akční cena

  499 Kč

  Běžná cena Ušetříte

  589 Kč 90 Kč

  Produkt

  NAVÍC

  Bezplatné DERMOKOSMETICKÉ

  poradenství

  vdermocentrech lékáren Dr.Max

  *

  Přijďte naodborné poradenství

  avyšetření pleti diagnostickým

  přístrojem dodermocenter

  lékáren Dr.Max.

  * Kompletní seznam dermocenter viz kartavyhod.drmax.cz/prozdraviakrasu.

  Neplatí vdermocentrech: Karlovy Vary – Kpt.Jaroše 375/1, Mladá Boleslav – tř. Václava Klementa 1459, Ostrava – Masarykovo náměstí 3090/15 aMladá Boleslav – Jičínská 1350.

  Používejte biocidy bezpečným způsobem. Před použitím si vždy přečtěte označení ainformace opřípravku.

  Dermoletak-Zari-2017.indd 11 8/15/17 11:24 AM

  BIODERMA Sébium

  Pore Refiner 30ml

  Zmatňující krém stahující póry

  vhodný namastnou pleť.

  BIODERMA Sébium Hydra

  40ml

  Hydratační krém naaknózní pleť.

  Intenzivně hydratuje avyživuje.

  Při nákupu 2 produktů Bioderma Sébium Hydra 40ml

  zaplatíte zadruhý znich pouze 0,01 Kč.

  *Kompletní seznam dermocenter naleznete nazadní straně.

  1.–30. 9. 2017

  Výjimečná péče

  ozdraví akrásu

  vdermocentrech lékáren Dr.Max

  *

  Při nákupu 2 produktů Bioderma Sébium Pore Rener

  30ml zaplatíte zadruhý znich pouze 0,01 Kč.

  Běžná cena

  319 Kč

  Běžná cena

  369 Kč

  1 + 1

  1 + 1

  Dermoletak-Zari-2017.indd 1 8/15/17 11:22 AM

  NABÍDKA PRO ZDRAVÍ A KRÁSU

  Ve vybraných lékárnách Dr.Max, kde fungují odborná dermocent-

  ra, se začal objevovat nový leták upozorňující na výhodné nabídky,

  které souvisejí se sortimentem určeným výhradně ženám. Prémiové

  produkty z kategorie Health & Beauty (zdraví a krása) nacházejí čím

  dál více místa právě v lékárnách, kde je klientky stále častěji vyhledá-

  vají. Těží tak z výhody expertního poradenství dermoporadkyň pří-

  mo vlékárnách, ale nejen tam. Zájemkyním je k dispozici i virtuální

  poradna beautybuzz.cz. Současná nabídka z katalogu Dr.Max pro

  zdraví a krásu platí do konce září.

  DR.MAX NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH 

  SPOJTE SE S NÁMI

  Lékárny Dr.Max mohou být vaším společníkem i na

  sociálních sítích, zejména na Facebooku a Instagramu.

  Obě platformy navíc slouží jako cesta k výhře oblí-

  bených produktů známých značek. Například na

  Instagramu se můžete každý měsíc zúčastnit soutěže

  o nejrůznější kosmetické výrobky a získat doporučení

  na právě probíhající akce. Nechybějí ani užitečné tipy

  a pohledy do zákulisí Dr.Max.

• Strana 34

  34 www.drmax.cz

  |

  ZVÍŘE

  |

  N

  a první pohled vypadá jako

  roztomilý mraveneček, ale

  pokud byste ho ve volné pří-

  rodě v Chile, Argentině nebo

  v Mexiku, kde se vyskytuje, potkali,

  vyhněte se mu. Kdyby byl člověk, mluvili

  bychom o něm jako o příživníkovi.

  Pandí mravenec, jak se mu pro jeho podo-

  bu a zbarvení přezdívá, vlastně vůbec není

  mravenec, ale druh bezkřídlých vos, a vyka-

  zuje takzvaný pohlavní dimorsmus (samice

  vypadá výrazně jinak než samec). Zatímco

  samička připomíná mravence, je bezkřídlá

  a porostlá chlupy, samec se liší barevně, má

  křídla a na rozdíl od samice nemá žihadlo.

  Jak samec, tak samička dosahují velikosti až

  jednoho centimetru a mají jednu z nejpev-

  nějších vnějších koster mezi vosami.

  DEJ DĚTI SOUSEDŮM

  Pandí mravenci žijí jako bezdomovci

  atuláci. Neustále se přesouvají, nevytvá-

  řejí žádná společenství ani hnízda, každý

  si žije na vlastní triko. Když nastane doba

  páření, samec létá po okolí, a když uvidí

  samičku, slétne k ní, zvedne ji do vzduchu

  a za letu se s ní spáří. Pak ji obvykle pustí

  ze svých spárů a nechá ji, ať si s„outěž-

  kem“ dělá, co chce. Ale u samice se žád-

  né mateřské pudy neprobudí. Protože je

  cizopasník, naklade svá vajíčka do vosího,

  včelího nebo čmeláčího hnízda. Samička

  může za svůj život naklást až dva tisíce

  vajíček, ale většinu z nich hostitelé zahubí

  nebo vystrčí z hnízda. A dělají dobře, pro-

  tože se cizí larvy živí jejich larvami a nym-

  fami. Poprvé byl pandí mravenec objeven

  vChile. Žije v suchých teplých oblastech,

  kde je dostatek štěrku a písku.

  POZOR, KOUŠU!

  Živí se hlavně rostlinným nektarem, ale

  když má hlad, nepohrdne ani housen-

  kou nebo larvou, případně svým vlast-

  ním druhem. Dokáže totiž velmi boles-

  tivě bodnout a tím omráčit i podstatně

  většího živočicha, než je on sám. Také

  proto se mu přezdívá „cow killer“, tedy

  zabiják krav. Vyřídit tak velikého tvora

  nadobro sice nedokáže, ale i tak – kdy-

  byste na sebe někde v přírodě narazili,

  spíše pandího mravence uctivě obejdě-

  te a nesnažte se ho blíž zkoumat. Jako

  samotář a asociál je na podobné proje-

  vy náklonnosti háklivý. ■

  MRAVENEC z rodu vos

  Pozoruhodného je toho na pandím mravenci dost. Nejen že je chlupatý a svým zbarvením

  připomíná pandu, ale navíc patří do stejné čeledi jako vosy, žije v písku a rozmnožuje se

  poněkud „aviaticky“.

  Text: Jiří Vlasák, foto: Fotolia

  Inzerce ▼

• Strana 35

  Zajímá vás, jak posílit v chladném podzimním období

  imunitu svých ratolestí?

  Na podzim je dětský imunitní systém nadměrně zatěžován. Nejen, že se vaše ratolesti vrací po prázd-

  ninách zpět do kolektivu, kladný vliv na imunitu nemají ani časté změny počasí. Proto je třeba podpořit

  funkci imunitního systému. Doplněk stravy s názvem Preventan® Junior obsahuje originální českou

  látku ProteQuine® a vitamin C, který přispívá k normální funkci imunitního systému a k normálnímu

  energetickému metabolismu. Tento doplněk stravy je navíc obohacen o rozpustnou vlákninu inulin

  a obsahuje sladidlo přírodního původu z rostliny stévie sladké. Preventan® Junior je bez lepku a je určen

  k dlouhodobému a pravidelnému užívání především pro děti od 3 do 15 let.

  IMUNITA

  PRO NEJMENŠÍ

  od českého výrobce

  Medvědí síla

  pro Vaše děti

  www.farmax.cz

  www.preventan.cz

  SVUS Pharma a.s.

  Smetanovo nábřeží 1238/20a, 500 02 Hradec Králové, Česká republika

  Tel.: 495 736 153, fax: 495 214 192, e-mail: farmax@tarmax.cz

  Doplňky stravy

  se sladidlem

  BRUSINKA

  GRAPEFRUIT

  JABLKO

  JAHODA

  N

  O

  V

  I

  N

  K

  A

• Strana 36

  Inzerce ▼

  36 www.drmax.cz

  |

  KŘÍŽOVKA

  |

  Doplňte citát: „Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl, či ne. Má takový smysl...“

  (Seneca)

• Strana 37

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8

  www.teva.cz

  CZ/OFN/16/0005

  12

  hodin

  12

  12

  hodin

  hodin

  hodin

  Úleva od bolesti svalů a kloubů

  končetin s dlouhodobým účinkem

  po dobu 12 hodin

  12

  hodin

  Léčivé náplasti s okamžitým

  senzorickým efektem

  Rychle a účinně ulevuje od bolesti

  zad, svalů a kloubů

  Hydrofi lní gel s příjemnými

  kosmetickými vlastnostmi

  komfort aplikacepraktické rady

  průnik síla způsob aplikace gel kosmetické vlastnosti

  způsob aplikace náplasti

  kam aplikovat

  Dlouhodobý účinek

  a extra komfort

  Když je rychlost

  a síla důležitá

  Olfen® gel

  Olfen®140 mg

  léčivé náplasti

  Olfen®, gel, Olfen® 140 mg léčivé náplasti, diclofenacum natricum. Léčivý přípravek pro zevní použití. Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Řada osvědčených přípravků

  proti lokální bolesti s diklofenakem

  Olfen_inzerce_A4_laici_001.indd 1 25.07.17 15:13

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  Foto: Fotolia a archiv autorky

  C

  o bys změnila, kdyby ses moh-

  la vrátit do svých sedmnácti?“

  zeptám se Petry a dolívám jí

  zbytek vína z té druhé lahve,

  kterou jsme si před chvílí koupily na rohu

  u Vietnamců.

  O takových věcech se bavíme pořád.

  Jako třeba: koho bychom si vzaly, kdyby

  ona nepotkala Jáchyma a já Mirka. (Ona

  prý nikoho, já nejspíš Jáchyma, ale to

  je dlouhá historie.) Anebo: co bychom

  dělaly, kdyby v roce 1989 nebyla revolu-

  ce a pořád by tu vládli komunisti. (Ona

  je přesvědčená, že by byla v disentu, já

  si zdaleka nejsem tak jistá, nejspíš by to

  záleželo na tom, koho bych si vzala.)

  O takových věcech se bavíme hlav-

  ně poslední dobou, protože letos nám

  oběma bude čtyřicet tři (jí už tedy vlast-

  ně bylo), a tak ociálně prožíváme krizi

  středního věku a užíváme si bilanco-

  vání. A taky proto, že jsme se s Mirkem

  před dvěma měsíci po sedmnácti letech

  dohodli na rozchodu. Úplně v klidu.

  Civilizovaně. Stejně v klidu, jako proběh-

  lo posledních asi sedm let našeho man-

  želství. Kdybychom to dětem neřekli,

  nejspíš by si ani nevšimly, že se odstěho-

  val. Ale já tak úplně klidná nejsem. Pořád

  myslím na to, co jsem udělala špatně.

  Takže otázka, co bych udělala jinak, kdy-

  bych se mohla vrátit do svých sedmnácti,

  je pro mě poměrně aktuální.

  „Víc bych cestovala. Učila bych se

  jazyky. Neákala bych se. Dodělala bych

  práva,“ vypočítává Petra. „Jo, a samozřej-

  mě bych investovala do Seznamu nebo

  Googlu nebo něčeho takovýho.“

  Zakloním hlavu – nad sebou vidím

  obdélník hvězdné oblohy, zarámovaný

  střechami okolních domů.

  „Já bych se hlavně snažila nebejt tak

  blbá!“

  „Pšššš!“ mírní mě Petra. U nich na

  dvorku se po desáté večer nesmí mluvit

  nahlas.

  „Nebyla bych pořád do někoho ne-

  šťastně zamilovaná. Kdyby mi bylo znovu

  sedmnáct a věděla bych všechno, co vím

  teď, byla bych femme fatale. Ničila bych

  muže. Nezamilovala bych se do každý-

  ho pitomce a netrápila bych se tím, že

  nejsem dost dobrá, jenom proto, že mě

  nechce.“

  „Když ty pořád moc řešíš ty vztahy,“

  řekne Petra.

  „Na čem jiným záleží? Jo, a taky bych

  nebyla tlustá,“ rozohňuju se ještě víc.

  „Nebyla jsi tlustá,“ namítne Petra skoro

  šeptem, ale to neberu. Jako moje nejlepší

  kamarádka to musí říkat. Já vím, jak jsem

  vypadala.

  Na pavlač ve druhém patře vyjde její

  sousedka, ta, co v jednom kuse uspává

  dítě, už asi poslední čtyři roky nedělá nic

  jiného. Takže víme, že večírek končí, pro

  mou nadměrnou hlučnost.

  O tři minuty později už stoupám vzhů-

  ru po kočičích hlavách příkrými ulicemi

  dolního Žižkova. Trochu se motám, ale

  ještě se mi nechce domů. Děti odjely na

  tábor, takže ani nemusím, a navíc tam

  možná bude Mirek, který si měl večer

  přijet pro nějaké věci. Ale co teď? Na

  to, abych někomu zavolala, je už poz-

  dě. Stejně ani nevím komu. A rozhodně

  nepůjdu do nonstopu tady na rohu, mož-

  nost, že tam v tom mrtvolně modrém

  světle budu posedávat s místními štam-

  Co bys udělala

  JINAK?

  Barbora Šťastná

• Strana 39

  www.drmax.cz 39

  gasty, mě ani trochu neláká a představa, že mě

  tam někdo z nich bude balit, je skoro stejně

  děsivá jako to, že mě nikdo balit nebude.

  Ještě dva bloky a jsem doma. Míjím indický

  obchod se staženou roletou, potřeby pro insta-

  latéry, kavárnu Kočkafé a pak projdu kolem

  pootevřených dveří, kterých jsem si nikdy

  předtím nevšimla. Zevnitř vychází divné čer-

  vené světlo, dým a jakási retro hudba. Bordel,

  napadne mě. Ale vtom se těmi pootevřenými

  dveřmi kolem mě protáhne ven do tmy načan-

  čaná osmnáctka venkovského vzezření a kluk

  v obleku. Tohle vypadá spíš na pořádně rozjetý

  večírek v baru.

  Normálně to nedělám, abych takhle poz-

  dě někam chodila sama, ale proč vlastně ne?

  Seberu odvahu a vejdu dovnitř.

  První, co mě překvapí, je téměř neproniknu-

  telná kouřová clona. Bar, kde se kouří? Možná

  to je nějaká soukromá párty. Retro párty, nej-

  spíš. Z vedlejší místnosti vyhrává ABBA. U sto-

  lů s umatlanými bílými ubrusy a přetékajícími

  popelníky se povaluje pár chlápků – no, spíš

  kluků – v oblecích, které evokují sjezd něja-

  ké venkovské buňky sociální demokracie. Na

  okamžik mi zastoupí cestu mohutná holčina

  s úplně bílým obličejem, v růžových šatech

  sobrovskými vycpanými rameny. Na chvíli obě

  ztuhneme, úplně mě poleká, ale pak mi dojde,

  že to já jí překážím v cestě na záchod. Asi tam

  fakt hodně spěchá.

  Posadím se k baru. ABBU vystřídali Boney M.,

  no nazdar. Barman, co vypadá jako sňatko-

  vý podvodník, si mě chvíli zkoumavě prohlíží

  apak řekne: „Přání?“

  „Gin s tonikem, prosím.“

  Barman se uchechtne: „Dobrý. Takže jeden

  beton? Nebo bavoráka?“

  Vypadám asi zmateně, barman se tváří

  otráveně.

  „No tak si dáte becherovku s tonikem, nebo

  ferneta s tonikem?“

  Nemají gin? „Tak ten fernet a tonik, prosím.“

  Zapaluju si cigaretu (když se to tady teda

  může) a vedle mě se o bar opřou dvě holky.

  Sleduju je jen periferně, nechci na ně úplně zírat,

  takže z nich zachytím jen útesy lesklého saténu

  (proboha!) a trsy chundelaté trvalé (tohle je fakt

  hodně retro večírek). Ale slyším je dobře.

  „Tak za ním jdi a řekni mu to,“ říká jedna.

  „Já nevím,“ vzdychne ta druhá podivně

  povědomým hlasem. „To je blbý.“

  „Normálně mu řekni: Somráku, chceš se

  mnou chodit?“

  Když uslyším tu přezdívku, cuknu sebou.

  Podívám se na ně pořádně a teprve v tu chvíli

  mi dojde, kde to vlastně jsem a vedle koho to

  sedím.

  Takže ne, fakt jsem nebyla tlustá. Jak jsem

  si to o sobě mohla myslet? Jenom jsem se

  úplně blbě oblíkala. Ty ramenní vycpávky,

  proboha! Ta šílená nabíraná sukně, která mi

  přidávala aspoň sedm kilo! A ty příšerné oční

  linky, po třech hodinách maturitního večír-

  ku už tak rozmazané, že jsem vypadala jako

  panda.

  „Tak za ním půjdu já a řeknu mu to,“ naléhá

  Petra. Sedmnáctiletá Petra, která neví, že v příš-

  tích letech by měla víc cestovat, učit se jazyky

  a investovat do Googlu. Petra, která neví, že se

  sice dostane na práva, ale nedodělá je.

  „Ne, Petro, to je blbý,“ protestuju já – tedy ta

  druhá já. „Počkej…“

  Ale Petra už odhodlaně vyrazila do té dru-

  hé místnosti, odkud právě teď vyhrává kapela

  Kiss.

  Zůstala jsem na baru sedět sama se sebou,

  se svým sedmnáctiletým já.

  Vím, že mám asi čtyři minuty času. Čtyři

  minuty, kdy můžu změnit svůj osud. Poradit

  téhle sedmnáctileté holce, aby do budouc-

  na nebyla tak blbá, aby se nezamilovávala do

  každýho pitomce a nepřipadala si méněcen-

  ná, když ji ten pitomec nebude chtít. Protože

  za čtyři minuty se Petra vrátí a řekne mi, že

  Somrák, ten kluk ze čtvrté cé s lennonkama,

  kterého už celé dva roky o přestávkách hypno-

  tizuju, se mnou chodit nechce. Pak si dá ještě

  jeden beton a já do ní budu hučet, aby mi pro-

  zradila podrobnosti, a ona mi řekne, že Somrák

  si chození se mnou vůbec neumí představit.

  Anakonec se zmíní, že Somrák vlastně pozval

  na rande ji.

  Snažím se rychle vymyslet nějakou radu, kte-

  rá by nezněla jako titulek z motivačního člán-

  ku na internetu. Pak mi dojde, že takhle holka

  nikdy žádný motivační článek na internetu

  nečetla, takže by to možná nevadilo. Ale stejně

  mě nic nenapadá.

  „Kristýno?“ řeknu. „Jmenuješ se tak, že jo?“

  Holka kývne, ani ne moc překvapeně.

  „Kristýno, já vím, že ti to teď tak asi nepři-

  padá, ale v budoucnosti bude všechno dobrý.

  Všechno, co ti teď připadá hrozný, se zlepší.“

  „Hm,“ řekne moje mladší já.

  „Jsi skvělá a všechno děláš dobře. Nemusíš

  nic měnit,“ pokračuju. „Nemáš se čeho bát.

  Všechno dobře dopadne.“

  Holka obrátí v sloup svoje pandí oči, pod-

  malované rozmazanou řasenkou. Nevěří mi ani

  slovo, to je zřejmé.

  Ale já tomu věřím. Já to vlastně vím. ■

  Vystudovala

  scenáristiku na FAMU

  a pracovala jako lmová

  recenzentka. Několik

  let byla redaktorkou

  časopisu ELLE, nyní je

  šéfredaktorkou časopisu

  Moje psychologie.

  Velký úspěch má se

  svým blogem Šťastný

  blog apozitivní ohlasy

  učtenářů i kritiků sbírá

  svými knihami Šťastná

  kniha (2013), Jak jsem

  sebrala odvahu (2015)

  aDobrá tak akorát (2017),

  kterou autorka popisuje

  takto: „Ženy prý samy

  sebe kritizují v průměru

  osmkrát denně. Poprvé

  hned ráno v koupelně

  před zrcadlem. Ani mě

  to nepřekvapuje. Taky to

  dělám. Za to, že nejsem

  dost krásná. Za to, že

  nemám dost uklizeno.

  Za to, že nezvládám

  všechno v práci, že nejsem

  skvělá matka a že nežiju

  v harmonii s vesmírem.

  Takže tahle kniha je plná

  historek o tom, co se mi

  nepovedlo. Ale taky o tom,

  že právě takovýhle život je

  doopravdy můj a že přesně

  takhle mě to baví. Zkrátka

  že je dobrý tak akorát.“

  BARBORA

  ŠŤASTNÁ

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Tenhle americký spisovatel má rád Česko. Nakonec i proto jeho knihy

  často vycházejí u nás dřív než v Americe. Je plný elánu, nápadů a energie

  má na rozdávání. Vedle něj má člověk pocit, že život je nekonečný.

  Máte od svých knih nějaká očekávání?

  Nikdy jsem si nemyslel, že mám úspěch

  dopředu zaručený, proto mě pokaždé pře-

  kvapí, že si lidé mou knihu koupí. A když

  se jim navrch ještě líbí… Před časem jsem

  si zřídil webové stránky a skoro se mi tomu

  nechce věřit, ale týdně je navštíví půldruhé-

  ho milionu lidí. To je neuvěřitelné. Ale velmi

  potěšující.

  Když jste zmínil své webové stránky: vy jste

  se internetu dlouho bránil. Už k němu máte

  lepší vztah?

  S těmi mými stránkami je to legrační. Internet

  stále neovládám, takže když něco napíšu,

  vypálím to na CD, sednu do auta a jedu deset

  bloků za pánem, který se o mé stránky stará.

  Ten to stáhne do počítače a pověsí na inter-

  net. Akdyž mi něco chce poslat nebo když mi

  přijdou e-maily od čtenářů, musí mi to vytisk-

  nout a poslat sekretářku, aby mi to přivezla.

  (smích)

  Co na to říkají vaše vnoučata?

  I ta nejmladší mají mobil, počítač, iPad, ale

  naštěstí si nemyslí, že jsem podivín, když nic

  Narodil se 4. června 1937.

  Americký spisovatel, pastor,

  lozof, učitel, zpěvák, malíř,

  kovboj, tanečník tanga... těch

  profesí vyzkoušel za svůj život

  mnoho. Největšího úspěchu

  však dosáhl svými knihami,

  které se těší úspěchu na celém

  světě. Mezi jeho nejznámější

  tituly patří Všechno, co

  opravdu potřebuju znát, jsem

  se naučil v mateřské školce,

  Už hořela, když jsem si do

  ní lehal, Ach jo, Třetí přání

  nebo Drž mě pevně, miluj

  mězlehka.

  ROBERT FULGHUM

  Robert Fulghum

  VYPRÁVĚT PŘÍBĚHY

  MĚ NAUČILA

  MAMINKA

• Strana 41

  z toho nemám. Ráda ke mně jezdí na

  návštěvu a nestěžují si. A kdyby snad

  začala, musel bych jim přestat vyplácet

  kapesné. (smích)

  Píšete svým blízkým dopisy?

  Upřednostňuji osobní kontakt, ale dopi-

  sy píšu rád. Rukou. Maluji do nich dokon-

  ce i obrázky. Dopisy se v době e-mailů

  aSMS zpráv stávají vzácností. Když něk-

  do nějaký dostane, je zpravidla nadšen.

  Říká se, že moderní komunikační tech-

  nologie odcizují lidi. Ale není to tak,

  že ti, kteří by dopis nikdy nenapsali,

  napíšou alespoň e-mail, takže je spíše

  sbližují?

  Všechno má své klady a zápory. Mému

  tchánovi je devadesát let a nedokáže

  psát rukou, ale na klávesnici ano, takže

  sedí doma na internetu a je ve spojení

  scelým světem.

  Opravdu podle vás platí, že všechno,

  co člověk potřebuje znát, se naučí

  vmateřské škole, jak zní titul vaší nej-

  úspěšnější knihy?

  To je spíš takový bonmot, ale pravda je,

  že vše, co se naučíme jako malí, v nás

  pak přetrvává po celý život. Všechno,

  co se naučíme v mateřské, sice vypadá

  na první pohled jednoduše, ale přitom

  to má nesmírný vliv na naše životní

  směřování.

  Vystřídal jste na dvacet povolání. Od

  kovboje po pastora. Dá se to chápat

  jako hledání místa v životě?

  To bych neřekl. Každý má své první

  zaměstnání a to dost často neodpoví-

  dá tomu, co by chtěl dělat. Tu práci vzal

  proto, že se zrovna naskytla. Jisté však

  je, že se z ní pokaždé člověk hodně na-

  učí. Já jsem se v patnácti letech začal živit

  jako kopáč a právě tahle zkušenost mě

  donutila jít na univerzitu, abych po zby-

  tek života nemusel tolik dřít (smích). A od

  té doby jsem svůj život začal vnímat jako

  dobrodružství. Chtěl jsem být kovbojem,

  protože holky na kovboje vždycky letěly,

  a tak jsem se jím stal. Vím, je to hloupý

  důvod, ale holek jsem měl tehdy víc než

  dneska… (smích)

  Někdo spatřuje v časté změně pracov-

  ního oboru nestálost, já v ní vidím obo-

  hacení. V každém zaměstnání se můžete

  přiučit něčemu, co vám pomůže vyvaro-

  vat se chyb v tom následujícím. Když se

  zeptáte dětí, čím by chtěly být, málokte-

  ré vám jmenuje jen jedinou profesi.

  Většinou na vás rychle za sebou vypálí, že

  hercem, právníkem, doktorem, kosmo-

  nautem a nejlépe vším najednou. Když

  já byl malý, měl jsem dvě hustě popsané

  stránky, čím vším bych chtěl být. A ten

  seznam v průběhu života neubýval, ale

  narůstal. Je hodně profesí, které bych

  si rád vyzkoušel, jen ten čas se mi krátí.

  Víte, od života dostanete jen to, co do

  něj investujete. Když se nebudete onic

  nového pokoušet, nemůže nic nového

  přijít.

  Vyrůstal jste v Texasu ve válečných

  a poválečných letech. Jak jste vní-

  mal to období, kdy se svět rozdělil

  na západní a východní, kapitalistický

  asocialistický?

  Když jsem byl dítě, žili bílí lidé na jed-

  né straně řeky a černí na druhé. Já jsem

  nezažil rozdělení světa, já už jsem se do

  rozděleného světa narodil. Svět byl roz-

  dělený už od samého počátku astále je.

  Když nastala studená válka, my jsme se

  báli, že na nás Rusové shodí atomovou

  bombu, a oni se zase báli, že ji my sho-

  díme na ně. Pak spadla železná opona

  ateď si bratrsky tiskneme ruce, všechno

  se zdá být v pořádku, ale objevil se nový

  nepřítel – islám. Svět prostě nikdy nebu-

  de úplně sjednocený.

  Vzpomenete si na okamžik, kdy jste

  si poprvé řekl, že byste mohl napsat

  knihu?

  Psát jsem začal pro lidi ve svém kostele,

  pro své přátele a studenty. Byly to takové

  krátké příběhy a, věřte nevěřte, nikdy mě

  ani nenapadlo, že by mohly vyjít knižně.

  Jenomže lidé začali ty příběhy kopírovat,

  rozdávat je zase svým přátelům a taky

  se třeba stalo, že mi někdo přinesl mou

  vlastní povídku s tím, že si ji musím určitě

  www.drmax.cz 41

  Z doby, kdy byl Fulghum kovbojem, si přinesl lásku ke koním.

  Jízdu na nich označuje za nejkrásnější okamžiky života

  Další z Fulghumových vášní je malování, a byť sám sebe

  označuje za amatéra, podle kritiků je jeho styl vytříbený

  „Někdo vidí v časté

  změně povolání

  nestálost, ale já v ní

  vidím obohacení.“

• Strana 42

  přečíst, protože je to vážně dobré (smích). Znáš

  to? ptali se mě a já jim odpovídal: Ano, já jsem

  to napsal!

  A když jsem pak dostal nabídku od jednoho

  vydavatele ze Seattlu, že by ty povídky vydal,

  souhlasil jsem. Vzpomínám si, jak jsem asi

  měsíc poté, co mi kniha vyšla, šel kolem knih-

  kupectví aona tam byla vystavená na čestném

  místě jako nejprodávanější publikace měsíce.

  Byl to krásný pocit, ale nepřekonalo to ten

  zážitek, když mi známý přinesl můj text a řekl:

  Tohle si určitě přečti.

  Kdo vás naučil tak báječně vyprávět pří-

  běhy?

  Určitě maminka. Tím, že mi předčítala příběhy

  z bible, jsem si začal všímat, že každá story

  začíná: Bylo nebylo… Kdysi před dávnými

  lety žili… A pak to pokračuje: Uplynula léta…

  Jednoho dne… A pak přijde konec. To jsou

  zákonitosti dramatické stavby a ty není radno

  měnit. Já jsem vyrůstal jako jedináček, měl

  jsem loutkové divadlo, a když jsem se začal

  pokoušet ovlastní hry, rozehrával jsem příběh

  podle toho, co jsem vypozoroval v těch úryv-

  cích z bible. A o mnoho let později, když jsem

  začal psát, to bylo zrovna tak.

  Píše se vám dnes snadněji, nebo obtížněji

  než před dvaceti lety?

  Povídkářský duch je ve mně odmalička. Hlavou

  se mi pořád honí nějaké příběhy, až si někdy

  rouhačsky říkám, že bych si na chvíli rád dopřál

  menší tvůrčí krizi, abych si trochu odpočinul.

  (smích)

  Někteří autoři se vracejí k předchozím kni-

  hám. Nemáte také někdy chuť přepsat, co

  už jste napsal?

  Mám. Když někdy čtu, co jsem psal před pat-

  nácti lety a o čem jsem si nafoukaně myslel, jak

  je to skvělé, chytá mě mánie úplně to přepsat.

  Proto jsem také v případě Školky v jejím dal-

  ším vydání něco vyházel, něco přepsal a něco

  nového doplnil.

  |

  ROZHOVOR

  |

  „Někdy si říkám, že

  bych si rád dopřál

  menší tvůrčí krizi, abych

  si od psaní na chvíli

  odpočinul.“

  Text: David Laňka, foto: Promedia a archiv Roberta Fulghuma

  42 www.drmax.cz

  Málokdo si pořídí hrob ještě

  za svého života jako právě

  Robert Fulghum 

  Archivní snímek zachycuje

  Roberta Fulghuma

  během jízdy na motorce

  po Spojených státech.

  Poznávání krás vlastní země

  a jeho obyvatel považuje za

  nejdůležitější pro psaní 

• Strana 43

  Inzerce

  Máte před psaním nějaký rituál?

  Píšu prakticky nepřetržitě a to sázení

  slov na papír je vlastně jen poslední fáze.

  Všechno to začíná ve chvíli, kdy někomu

  vyprávím příběh, který mě zaujal, abych

  si ověřil, jak na něj reaguje on. Pak už

  se jen dívám kolem sebe, pozoruji lidi,

  jejich chování v určité situaci a všech-

  no si zapisuji. Dnes, když jsem šel pěšky

  Žižkovem na tenhle rozhovor, všiml jsem

  si, že domy tu mají takové pseudoantické

  ozdůbky. Někomu to může připadat jako

  nepodstatný detail, ale člověk nikdy neví,

  kdy se mu to při psaní bude hodit.

  Vaše knihy vyšly ve víc než sto zemích svě-

  ta. Nezamává s člověkem takový úspěch?

  Pro mě je důležité žít život, který chci žít, což

  se mi daří. A protože jsem spokojený taky

  sživotem, který jsem vedl předtím, než jsem

  začal psát, nechodím s hlavou voblacích.

  Nejde o to, aby byl člověk slavný, pro-

  tože slavným se stanete snadno, stačí

  postřílet pár lidí, ale o to, aby hodnota

  člověka stála za to, aby ho ostatní znali.

  Díky svým knihám jste se stal známým

  a jistě také bohatším, než jste byl jako

  pastor. Změnila vás nějak skutečnost, že

  už nemusíte přemýšlet o každém dolaru?

  Doufám, že ne příliš. Ale jedna změna

  přišla – předtím, když jsem chtěl přispět

  penězi na charitu, mohl jsem tak učinit

  jen malou částkou. Dnes mohu dát mno-

  hem víc. Představu bohatství mám totiž

  spojenou s možností rozdávat.

  Jak vnímáte, že lidé dnes nemají pení-

  ze jako prostředek, ale jako cíl?

  Vydali se špatným směrem. Ale já nemám

  právo mluvit druhým do svědomí. Mohu

  jen nabídnout svůj přístup. Když mi před

  lety volali z nakladatelství Argo, že by

  chtěli vydat mou knihu a jaký si před-

  stavuji honorář, napsal jsem jim: Když to

  vydělá nějaké peníze, tak mi je pošlete.

  Jinak mi nemusíte dávat nic. Jim to ale

  bylo hloupé, tak jsme sepsali smlouvu

  na symbolickou jednu korunu. Při pode-

  pisování smlouvy na Co jsem to proboha

  udělal už jsem chtěl víc. Jenomže oni mi

  ty tři koruny ještě neposlali, tak jsem tady,

  abych je z nich vyrazil. (smích)

  Lze nalézt rovnováhu mezi tím, co od

  sebe očekáváme sami, a co od nás oče-

  kává okolí?

  (smích) Ne, ale můžete se o to pokoušet.

  Harmonie je něco velmi dynamického. Když

  si kachna sedne na hladinu moře, bude se

  houpat. S lidmi je to podobné. Všechno

  se stále hýbe. Svět, vesmír. Den, kdy bylo

  všechno v pořádku, byl včera. (smích)

  ■

  NEJPŮVABNĚJŠÍ

  DĚTSKÁ KNIHA ROKU

  K dostání ve všech knihkupectvích nebo na www.kosmas.cz

  MIKY A DOBRODRUŽSTVÍ

  S AUTÍČKEM

  Příběh chlapce, který se spolu smluvícím autíčkem

  vydá hledat po celém světě svého tatínka

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  TOM CRUISE

  Když před deseti lety natočil válečný lm Valkýra, vzal si dva roky pauzu, aby

  se věnoval své tehdejší partnerce Katie Holmes. Ale nebyl to klidný čas. Noviny

  plnila jeho bláznivá vystoupení – například v televizní show začal zničehonic

  tančit a zpívat, když mluvil o své ženě, pak se spekulovalo, že po porodu snědl

  placentu, přetřásal se jeho příklon ke scientologii. To všechno mu ubíralo

  fanoušky, a když se po dvou letech vrátil příjemnou akční komedií Zatím

  spolu, zatím živi, trhák se z ní nestal. Muzikál Rock of Ages byl propadák jako

  hrom, thriller Jack Reacher si vydělal jen díky nízkým nákladům. A nebýt dvou

  pokračování Mission: Impossible, byla by to série propadáků, korunovaná letošní

  Mumií. Další roky bude Cruise tahat esa z rukávu – šestý díl Mission: Impossible,

  druhý Top Gunu. Ale co bude následovat?

  CAMERON DIAZ

  Zní to neuvěřitelně, ale Cameron Diaz už tři roky nenatočila žádný lm! Někdejší

  továrna na komediální a romantické hity se dala slyšet: „Je mi pětačtyřicet a zjev-

  ně už nejsem ve formě na žánr, v němž se mi dařilo. Tak ještě chvíli počkám a vrhnu

  se na horory.“ Ale aby neměla dlouhou chvíli, pustila se do psaní knih zaměřených

  na péči o tělo. Dlužno dodat, že velmi úspěšných. Kdo by také nechtěl mít postavu

  jako ona?! Přestože některé lmy, které za posledních jedenáct let natočila, byly

  velmi dobré – například v Konzultantovi vystřihla svou mrchoidní manipulátorku

  brilantně! –, většina z nich se potácela v průměru. Jejím posledním skutečným

  úspěchem tak zůstávají romantické Prázdniny z roku 2006!

  TOM HANKS

  Jeho postavení bylo dobrých dvacet let absolutně výjimečné. Točil lehké komedie,

  válečné lmy, těžká dramata a na všechny se chodilo. Tom Hanks byl zárukou,

  že co lm, to kasovní úspěch. Když se v roce 2008 rozhodl polevit, zrovna jeho

  snímek Andělé a démoni utržil 900 milionů dolarů. Tři roky sbíral Hanks síly do

  dalšího natáčení a odskočil si jen dvakrát do televize a k dabování Toy Story 3, aby

  se pak vrátil dramatem Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně blízko a Atlasem mraků. Oba

  lmy byly sice skvělé, ale oba nečekaně neúspěšné. Následovalo drama Kapitán

  Phillips, kterým zabodoval a v němž předvedl skvostný výkon (jako vždy), ale pak

  zase přišla série neúspěšných (byť dobrých) lmů, završená absolutním propadem

  Inferna, třetího dílu adaptací románů Dana Browna, a letošním The Circle. Tento rok

  ho uvidíme po boku Meryl Streepové ve lmu Stevena Spielberga The Papers.

  Text: David Laňka, foto: archiv redakce

  PROKLETÁ

  pauza

  Původně si chtěli dát jen pár měsíců oddechu a pak znovu naskočit do práce. Ale ukázalo se, že

  navázat na úspěchy, které měli před přestávkou, nebude tak jednoduché. Jako kdyby se během

  těch pár měsíců všechno změnilo.

• Strana 45

  Inzerce

  WILL SMITH

  Až do roku 2008 tržby za jeho lmy neklesly pod 200 milionů dolarů. Od

  té doby, s jedinou výjimkou, nepřekročily sedmdesát. A zlomem byla

  opět pauza. Tříletá. Smith měl za sebou role v dramatech Ali, Sedm životů

  a Štěstí na dosah, kdy se cítil podle svých slov vyčerpaný a chtěl mít čas

  na své děti (mimochodem velmi úspěšné v uměleckých oblastech). Pro

  svůj návrat si vybral třetí pokračování komedie Muži v černém. Zdánlivá

  sázka na jistotu, ale zmýlená neplatí! Film sice vydělal, ale dosáhl jen

  na polovinu tržeb předchozích dílů. Následoval monstr sci- propadák

  Po zániku Země. Propadla i Zimní pohádka, zlodějská romance Focus

  nebo melodrama Collateral Beauty. Úspěch tak zaznamenal pouze

  skomiksovým Sebevražedným oddílem, který však ztrhali kritici. A tak se

  Smith, mimochodem i producent svých lmů, rozhodl vsadit na jistotu

  a připravuje třetí díl úspěšných Mizerů.

  JOHNNY DEPP

  Těžko říct, co se kde zadrhlo a jak se herec, který byl celou předchozí

  dekádu zárukou úspěchu, stal jistotou neúspěchu. Jako kdyby jeho

  potrhlé převleky a kreace už diváky omrzely, a vše to jen dovršil jeho

  loňský dramatický rozvod s herečkou Amber Heardovou, který na

  něj vrhl podezření zdomácího násilí. Jisté však je, že jeho posledním

  úspěšným filmem byli Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna před šesti

  lety. Od té doby střídá jeden neúspěch druhý (Temné stíny, Rumový

  deník, Transcedence) a tuto bilanci zpestřují jen vyslovené propadáky

  (Osamělý jezdec, Mortdecai). Nedařilo se ani druhému dílu Alenky

  v říši divů, ani pátým Pirátům z Karibiku. Největší naděje jsou tak

  kladeny do nové adaptace Vraždy v Orient expresu a do druhého

  dílu „potterovského“ filmu Fantastická zvířata a kde je najít. Uvidíme,

  jestli Depp ještě někdy naskočí na svou „vlnu“.

• Strana 46

  |

  DUEL

  |

  Inzerce 2× ▼

  46 www.drmax.cz

  Já bych ty DĚTI

  NE

  Jednoho krásného dne jsem se probudil jako medvěd. Proti

  mně stála holčička, která se sice jmenuje Karolína, ale od téhle

  chvíle se plně transformovala do své pohádkové předlohy, do

  Máši. Obě jsou blondýnky, jen Máša o něco starší, a tím pádem

  i světem protřelejší. Ví, jak správně trucovat, kdy a čím svému

  tátovi, promiňte, medvědovi, způsobit srdeční zástavu i že svět

  je tady od toho, aby ho řídila máváním drobné ručky. Jen několik

  dní trvalo mé odhodlání vyvléct se z medvědí kůže zpátky do

  té otcovské. Například vyjednáváním, kdo bude řídit auto, jsme

  dokázali strávit hodiny a já se zapotil víc než na té nejnáročnější

  prezentaci. Nakonec jsem zabručel a Karolína, zjevně spokojená

  s vývojem téhle šachové partie, se vzorně přesunula do dětské

  sedačky. A mně v tu chvíli došla jedna věc. Stejně jako Máša má

  tahle moje holka prostě spoustu energie achuti do života, která

  nám dospělým občas schází. Pokorně tedy zůstávám medvědem,

  bavím se a těším, která pohádková role na mě připadne příště.

  NE

  Tak v první řadě, kdybych je přetrhla, tak mám ze dvou čtyři,

  ato by bylo značně kontraproduktivní. Život s devítiletými

  dvojčaty je ovšem, bez ironie, tak pohodový, že k zásadněj-

  šímu rozčilování, natož k trestům prakticky nemám důvod.

  Jasně, občas požaduju aspoň základní zpřehlednění poko-

  jíčku poněkud důrazněji. Jindy děti ovane už lehce pre-

  pubertální chování – kupodivu dcerku i syna v příkladně

  vyrovnaném poměru. Moje děti ovšem dobře vědí, jak tem-

  peramentní matku mají, takže moudře neriskují, že by mě

  opravdu vytočily. Obvykle stačí zvýšený hlas nebo podráž-

  děný tón, a naopak ony se míní přetrhnout, aby daly věci

  do pořádku. Možná je to tím, že spoustu záležitostí neřeším

  (ačkoliv k liberální výchově máme s mužem daleko), protože

  běžné trable s novopečenými čtvrťáky se ani náhodou nedají

  srovnat s peklem, jakým byly první dva roky sdvojčaty. Tehdy

  jsem si opravdu zoufala, bylo to na mě prostě moc. O to víc si

  vážím toho, že z někdejších ubrečených notorických nespav-

  ců vyrostly dvě bezvadné, pohodové děti, na které jsem prá-

  vem hrdá.

  Patří mezi renomované

  knižní editorky, vede

  recenzní rubriku

  literárního časopisu Tvar.

  Své básně publikovala

  nejen v různých antologiích

  aalmanaších, ale i knižně.

  Letos jí vyšla sbírka Zatímco

  hlídací psi spí. Mezi její

  největší vášně, kromě

  psaní, patří amenco

  alatinskoamerické tance.

  SIMONA

  MARTÍNKOVÁ

  RACKOVÁ

  BÁSNÍŘKA

  AEDITORKA

  PAVEL SOBEK

  BÁSNÍK

  A REKLAMNÍ

  TEXTAŘ

  Narodil se v roce 1973

  v Opavě. Po studiu se

  živil, čím se dalo, od

  stavění veletržních stánků

  až po kouzelníkova

  manažera. Nakonec se

  etabloval jako reklamní

  textař. Stojí za spoty pro

  Kofolu, Fio banku nebo

  jogurty Müller. Vydal dvě

  ceněné básnické sbírky –

  Sbírka milostných dásní

  aPrincové jsou na koksu.

  Foto: archiv autorů

  někdy...

• Strana 47

• Strana 48

  100 %

  1

  1

  1

  0

  0

  0

  0

  0

  0

  0

  %

  %

  %

  %

  %

  přírodní

  p

  p

  p

  p

  ř

  ř

  í

  í

  r

  r

  r

  o

  o

  o

  d

  d

  d

  d

  n

  n

  n

  í

  í

  barviva

  b

  b

  b

  a

  a

  a

  r

  r

  r

  v

  v

  v

  i

  i

  v

  v

  v

  v

  a

  a

  a

  Zinek

  Kyselina

  listová

  Selen

  Biotin

  Vitamin E

  Niacin

  Vitamin C

  Vitamin

  B12

  Vitamin D

  Vitamin A

  Podpora imunity malých nezbedníků

  Vitaminy C, A, D, B12 + zinek a selen podporují

  správné fungování imunitního systému

  Vynikající ovocná chuť

  Testováno Švýcarským

  vitaminovým institutem*

  * No. TVA CHE-110.020.312TVA (data on file)

  DOPLNĚK STRAVY

  Distributor pro CZ:

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8,

  Česká Republika

  www.teva.cz,

  CZ/FSUP/17/0010

  farma17_A4_07_cz.indd 1farma17_A4_07_cz.indd 1 7/26/17 9:59 AM7/26/17 9:59 AM