Strana 7
začal přemýšlet, co dál. Psát scénáře už se mu nechtělo. Ateh-
dy přišla nabídka od Haliny Pawlovské, aby šel dělat redakto-
ra do nově vzniklého deníku Telegraf, z něhož se posléze stal
Metropolitan. „To byla bezvadná doba. Mohli jsme otevřeně
psát, o čem jsme chtěli, nikdo nám nic nediktoval a já naiva si
myslel, že to tak bude pořád. Což jsem se samozřejmě pletl.“
Právě vTelegrafu začala Halina Pawlovská psát odlehčené člán-
ky o českých celebritách, které vlastně položily základy bulvá-
ru v Česku. „Bylo to přátelské, cílem nebylo nikomu ublížit, jen
nakouknout do života slavných. Ale pak přišel Blesk, ten přitvrdil,
jako reakci na to přitvrdili také ostatní, a tak jsme se dostali až
k dnešní podobě bulváru, který už mi není blízký. Přestalo mě
bavit ho psát ajednoho dne jsem si uvědomil, že já jako redak-
tor, který stráví s článkem celý den, za něj dostanu pár stovek,
zatímco fotograf, který během půlhodiny něco nafotí, dostane
několik tisíc a že bych vlastně mohl přesedlat na fotky. Půjčil
jsem si tehdy od své dcery úplně obyčejný laciný fotoaparát
aono se to rozběhlo tak, že jsem se po čase stal hlavním fotogra-
fem časopisu Šťastný Jim.“ A tak se zúspěšného scenáristy stal na
následujících dvacet let úspěšný bulvární fotograf. Nastal kolo-
běh slavnostních premiér, křtů, večírků. Jenomže stále rostou-
cí tlak, aby byl bulvár útočný, přivedl Milana Ležáka k úvahám,
jestli toho chce být ještě součástí. „Najednou jsme scelebritami
neměli spolupracovat, ale měly se stát našimi oběťmi. Tehdy
jsem si řekl, že je čas odejít.“
A tak Milan Ležák odešel do důchodu. A jak byl plný zážitků
ze své kariéry bulvárního fotografa, napsal scénář Smrt švýcar-
ského pornoherce, který se odehrává právě v prostředí bulváru
a se kterým vyhrál scenáristickou soutěž, byť podle něj do-
dnes nevznikl lm, jak Ležák sebekriticky podotýká. „Ještě je
na něm co vylepšovat a mám v plánu se do toho pustit, proto-
že si stále myslím, že to téma by mělo být zpracováno.“ A také
se chystá psát knihy. „Jak jsem si myslel, že už psát nebudu,
tak zjišťuju, že je stále dost témat, ke kterým mám potřebu
se vyjádřit. Jen k tomu musím najít klid a dostatek času, aby
mě to chytilo. Což teď nemůžu, protože jako aktivní důchodce
zahrádkář mám plné ruce se sklizní rajčat, okurek acuket…“
směje se Milan Ležák. ■
www.drmax.cz 7
KAROLÍNA TOTHOVÁ (25) zpívá se skupinou Bek Os, sólově
vystupovala jako vokalistka například s Ewou Farnou, ale účinku-
je také v muzikálech, naposledy například v Adéla ještě nevečeřela
nebo Sugar, což je divadelní zpracování lmové komedie Někdo to
rád horké. V podstatě není večer, kdy by nezpívala na takzvaných
velkých prknech nebo pódiích. A že zpívá skvostně, na tom se
shodnou nejen její kolegové, kteří navíc oceňují její profesionalitu
a to, že je s ní při práci zábava, ale také posluchači.
Jako většina zpěvaček i Karolína zpívá odmala. První veřej-
né vystoupení si odbyla v šesti, ale to ještě s housličkami pod
krkem. Zpěv přišel o dva roky později. Učitelky hudební výchovy
ji zbožňovaly – na „zušce“ v Dobřanech apozději na Konzervatoři
Jaroslava Ježka, kde letos ukončila obor muzikál. „Měla jsem veliké
štěstí, že jsem byla ve skvělých rukách profesorky Jany Slavatové,
atak se mi vnich líbilo, že ve studiích u ní budu pokračovat v obo-
ru populární zpěv,“ směje se Karolína.
Skloubit studium s prací sice někdy není jednoduché, ale bez
„praxe“ by se prý dnes už nedovedla obejít. „Na koncertech milu-
ji uvolněnou atmosféru, tančící a zpívající publikum a cestování
do různých měst. Na divadle si zase užívám tříměsíční intenzivní
práci, poznávání nových kolegů a učení se novým věcem ve zpě-
vu, tanci i herectví. Samozřejmě ten nejkrásnější pocit přichází
s děkovačkou, kdy nás diváci odměňují potleskem.“ A přesto
všechno Karolína připouští, že jsou chvíle, kdy ji všechno to zpívání
prostě neuživí, protože náklady na živobytí, na cesty na koncerty
Film Vracenky je považován za jeden z nejzajímavějších
snímků mapujících život v Československu v padesátých letech