3/2018

• Strana 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  PODZIM 2018

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací

  KEIRA

  KNIGHTLEY

  „UMÍM SE ZABEJČIT“

  (str. 36)

  KORZETY

  ZASE FRČÍ

  (str. 10)

  BLÍŽÍ SE VLÁDA

  ROBOTŮ?

  (str. 18)

  Pro klienty lékáren .

  Zdarma.

  NAUČTE SE

  MÍT SVŮJ

  NÁZOR!

  (str. 14)

  AKCE

  SLEVOVÝ

  KUPON

  (na str. 30)

• Strana 2

  ■ ke krátkodobé léčbě bolesti jako je bolest hlavy,

  zubů, svalů, zad a menstruační bolesti

  ■ k léčbě bolesti a horečky způsobené chřipkou

  anachlazením nebo očkováním

  ■ pohodlné dávkování 1 tobolka po 8–12 hodinách

  Naproxen Apotex 220 mg měkké tobolky

  NOVINKA

  Lék k vnitřnímu užití. Obsahuje naproxenum.

  Správné použití konzultujte s svým lékařem či lékárníkem.

  1. naproxen v měkkých tobolkách

  pro léčbu bolesti a horečky

• Strana 3

  ■ ke krátkodobé léčbě bolesti jako je bolest hlavy,

  zubů, svalů, zad a menstruační bolesti

  ■ k léčbě bolesti a horečky způsobené chřipkou

  anachlazením nebo očkováním

  ■ pohodlné dávkování 1 tobolka po 8–12 hodinách

  Naproxen Apotex 220 mg měkké tobolky

  NOVINKA

  Lék k vnitřnímu užití. Obsahuje naproxenum.

  Správné použití konzultujte s svým lékařem či lékárníkem.

  1. naproxen v měkkých tobolkách

  pro léčbu bolesti a horečky

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art, s. r. o.

  Vydání: Podzim 2018, vychází vzáří 2018, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 12. 9. 2018

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Profimedia

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  Najdete nás

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  SPOUSTA ROZHOVORŮ, KTERÉ SI ČLOVĚK V NEJRŮZ-

  NĚJŠÍCH ČASOPISECH PŘEČTE, VZNIKÁ BŮHVÍJAK.

  Zejména lmové superstars by se možná někdy i divily, jaké

  odpovědi jsou jim vkládány do úst – a bodejť taky ne, když je

  nikdy nevyslovily, protože je zkrátka napsal jejich tajemník

  nebo agentura a jediné, čeho se osobně dopustily, bylo zapózo-

  vání fotografům. Protože fotky to chce, bez nich to jaksi nejde.

  Takže ano – fotograe bývají obvykle autentické.

  Hvězdy, se kterými si povídá David Laňka, aby pak rozhovor

  exkluzivně vyšel v našem (a vašem) časopisu, s námi ovšem

  opravdu mluvily. A je to pro nás jednak čest a jednak taky

  radost, že něco takového můžeme čtenářům Maxima zpro-

  středkovat. A i nám samotným se zdá neuvěřitelné, že napří-

  klad Keira Knightley, hvězda z titulní strany podzimního vydání

  Maxima, se mu rozhodne věnovat svůj čas. A nejen to. Ona při

  tom ani nekouká na hodinky! A dokonce je u toho naprosto

  bezprostřední! Jen pro tu náladu stojí za to si interview s ní

  přečíst. Každou druhou doprovází smíchem, a když si člověk

  její odpovědi projde, má navíc pocit, že dostat se vHollywoodu

  na vrchol je něco tak snadného, že to zvládne každá druhá jen

  tak mimochodem o pauze na oběd. Keira je velmi skutečná,

  navzdory tomu, že její kariéra začala ve virtuálním studiu, kde

  natáčela scénu s neviditelnými (protože rovněž virtuálními)

  bojovníky.

  A protože ženského půvabu není v žádném časopisu

  nikdy dost, určitě bych rád upozornil i na rozhovor s Terezou

  Kostkovou; ale nejen na něj. Neméně ženský je i příběh krej-

  čovské mistrové, která šije pod jménem Riwaa Nerona. Podařilo

  se jí v našich zeměpisných šířkách vzkřísit slávu korzetu, který

  ovšem – světe div se – občas nosí i muži. Snad to vaši zvědavost

  podnítilo natolik, abyste se do reportáže uvnitř Maxima měli

  chuť začíst. Nejlépe hned.

  Má-li to být veselé číslo, pak si trochu vyčítám zmínku

  o PODZIMNÍM čísle, protože v době, kdy toto vydání držíte

  vruce, už astronomickému létu pro letošek nadobro odzvonilo.

  To pro většinu z nás prostě dobrá zpráva není. Ale ty barvy vpří-

  rodě halt nikdo jiný než podzim tak dobře nenamaluje.

  Přeji vám ostrý obraz.

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  www.drmax.cz 3

  Takové veselé a půvabné číslo... ........................................................3

  Deprese a nadváha ruku v ruce .........................................................4

  Otcové a dcery ........................................................................................6

  Elegance dámských křivek ...............................................................10

  Králící v nouzi ........................................................................................12

  A jaký je tvůj názor? ............................................................................ 14

  Čemu se vlastně divíme? .................................................................. 16

  Umělá inteligence? Zatím je spíš hloupá ....................................18

  Terera Kostková: Věřím na zázraky ................................................22

  Zakousněte se do pečiva .................................................................. 26

  Novinky z lékáren Dr.Max .................................................................30

  Kam jít pro léky? .................................................................................. 31

  Ušatá chobotnička .............................................................................. 32

  Křížovka .................................................................................................. 34

  Keira Knightley: „Snad budu jednou chytřejší“ ......................... 36

  Josef Habas Urban: Přes všechny ploty ....................................... 40

  Ve dvou to (ne)jde líp .........................................................................44

  Když vám chybí smaženice .............................................................. 46

  |

  EDITORIAL

  |

  TAKOVÉ VESELÉ A PŮVABNÉ ČÍSLO

  Michal Petrov

  šéfredaktor

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  LITVA: DEREGULACE LÉKÁREN

  NA POSTUPU

  Litevský parlament schválil takové změ-

  ny zákona o léčivech, které celý obor zá-

  sadně mění. Mezi zásadní novinky patří

  možnost objednat si léky na recept po

  internetu. Výjimku tvroří jen anestetika

  a psychofarmaka. Další novinku před-

  stavuje možnost nákupu některých

  volně prodejných léčiv mimo lékárny,

  například v supermarketech nebo jiném

  typu maloobchodu. Stejně jako v jiných

  státech tu jde především o přípravky

  proti bolesti.

  ANTIMONOPOLNÍ ORGÁNY U SOUSEDŮ

  KRITIZUJÍ REGULACI V LÉKÁRNÁCH

  Hned ve dvou sousedních státech si antimomono-

  plní orgány vzaly na mušku utaženou regulaci lé-

  kárenského trhu. Antimonopolní úřad v Rakousku,

  kde je zřizování a provozování lékáren svázáno

  jednou z nejtužších regulací v Evropě, vyzval ke

  hlubokým změnám tamního trhu. Například pova-

  žuje za překonanou praxi, že jsou lékárny chráněny

  proti konkurenci na určitém území, a kritizuje ne-

  vstřícné otevírací hodiny. Dosud smějí mít lékárny

  otevřeno jen nanejvýš 48 hodin týdně a jsou poo-

  vinny dodržovat dvouhodinovou polední pauzu. Zároveň se úřad vyslovil pro cenovou soutěž u některých přípravků. To vše

  podle něj prospěje pacientovi. Antimonopolní komise v Německu zase doporučila spolkové vládě, aby byly povoleny slevy na

  recept nebo usnadněn online obchod, který doplňuje systém tradičních lékáren – rovněž v zájmu pacienta. Německo zažívá

  krizi svého lékárenství – počet lékáren je nejníže od znovusjednocení země. Každých 38 hodin se ve spolkové republice uzavře

  jedna lékárna. Na tuto skutečnost má upozornit i nedávno spuštěná mediální kampaň.

  DEPRESE A NADVÁHA RUKU V RUCE

  Nová studie, realizovaná na z King´s College v Londýně poukázala na zajímavou

  souvislost mezi užíváním antidepresiv a přibíráním na váze. Autor studie doktor

  Rafael Gafoor zártoveň ale brzdí snahy o jednoznačnou interpretaci: „Je velmi

  obtížné poznat, co přírůstky hmotnosti způsobuje, protože často jde o symptom

  deprese samotné.“ Přesto se ale víc než destiletým sledováním body mass inde-

  xu u téměř tří tisíc dospělých jedinců ukázalo, že ti, kteří užívají některé znej-

  běžněji předepisovaných antidepresiv, mají mnohem větší sklony k přibírání než

  ostatní. Největší riziko je přitom mezi druhým a třetím rokem užívání antidepre-

  siv, přičemž velkou roli podle všeho hrají i genetické predispozice.

  

  HIV TESTERY V LÉKÁRNÁCH

  Po Francii a Belgii mohou už i rakouské lékárny pro-

  dávat testery, díky kterým si každý může sám udělat

  zkoušku na inkování virem HIV. Jsou k mání bez re-

  ceptu a vzhledem k tomu, že pracují s krevním vzor-

  kem, považují je experti při správném používání za

  velmi spolehlivé. Zároveň ale upozorňují na to, že

  pozitivní test může vzbudit nežádoucí emoce. „Je

  to přece jen něco jiného než domácí test cholesterolu“, řekl pro deník Tiroler

  Tageszeitung Fritz Aull, předseda tirolského sdružení AIDS-Hilfe. Přesto přese

  všechno odborníci novou možnost vítají – ubyde tak nákupů nespolehli-

  vých a nestandardizovaných testerů na internetu nebo v zahraničí. Krátce

  po Rakousku povolilo prodej testerů i Švýcarsko.

  DEPRESE A NADVÁHA ruku v ruce?

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  PRÁŠKY NA SPANÍ A RIZIKO DEMENCE

  O spojitosti mezi zvýšeným rizikem demence a užíváním prášků na spaní se mluví už několik let a příčinnou

  souvislost už dokázaly i některé studie. Není to tak dlouho, co američtí vědci z Washingtonské univerzity

  prokázali, že některé medikamenty předepisované při nespavosti podstatně zvyšují pravděpodobnost vý-

  skytu Alzheimerovy choroby, a nedávno na toto téma poukázali i německý profesor Hans Förstl během

  kongresu Pharmacon v rakouském Schladmingu. Je to trochu paradoxní, protože právě dostatek spánku je

  důležitý pro prevenci demence – ale tady se míní přirozený spánek. Další faktory zvyšující pravděpodob-

  nost demence jsou diabetes, hypertonie, deprese, kouření, obezita a nečinnost.

  ZA LÉKÁRNÍKEM

  NA POŠTU

  Je to samozřejmě

  náhoda, že od vydání

  první švýcarské poštovní známky a také od

  založení lékárnického svazu (dnes Phar-

  maSuisse) letos uplynulo 175 let. Obě té-

  mata se spojila na poštovní známce, která

  má oslavovat profesi lékárníka apřipome-

  nout výročí. Na rozdíl od české lékárnické

  komory, která má jen fyzické členy, sdru-

  žuje PharmaSuisse i jednotlivé lékárny –

  dnes asi patnáct stovek, zatímco lékárníků

  bezmála šest a půl tisíce. Známka je k mání

  na švýcarských poštách nebo na e-shopu

  www.postshop.ch. PharmaSuisse zároveň

  letos rozjela kampaň upozorňující na od-

  bornost farmaceutů – pod mottem „Ptej-

  te se svého lékárníka“ (Fragen Sie Ihren

  Apotheker).

  JAK FUNGUJÍ ODSTRAŠUJÍCÍ

  OBRÁZKY NA CIGARETÁCH?

  Podle výzkumu pro německou zdravotní pojišťov-

  nu DAK sice působí šokující varování na krabičkách

  cigaret negativně na mladé nekuřáky, ale školá-

  kům, kteří kouří, takřka nevadí. „Nekuřáci reagova-

  li mnohem emotivněji“, potvrzuje šéf DAK Andreas

  Storm. Znamená to, že jako prevence nehezké

  obrázky fungují. V Německu se na obaly tisknou

  povinně od roku 2016, podobně jako v Česku. Od

  tohoto roku začala platit příslušná směrnice EU,

  podle níž musejí schválené fotograe pokrývat

  65 procent přední i zadní strany krabičky. Podle

  zatím posledních vyjádření výrobců nemělo toto

  opatření na spotřebu cigaret žádný vliv.

  

  A JAK FUNGUJE TRUMP?

  S trochou nadsázky by se dalo říct, že jeden post na

  Twitteru stačil Donaldu Trumpovi k tomu, aby farma-

  ceutický koncern Pzer odradil od úmyslu zdražit léky.

  O tom informovala v červnu německá agentura DPA.

  A prvního července se k tématu vyjádřil americký pre-

  zident krátkým komentářem na Twitteru: „Pzer adal-

  ší by se měli stydět, že bezdůvodně zvyšují ceny… Bu-

  deme na to reagovat.“ Podle zpráv agentury Reuters

  krátce nato následovaly telefonáty šéfa Pzeru Iana

  Reada – nejprve americkému ministru zdravotnictví

  Alexi Azarovi a potom i Donaldu Trumpovi. A ještě než farmaceutický gigant

  vydal své vlastní prohlášení, první muž Ameriky opět zatweetoval: „Pzer

  vzal svůj úmysl zdražit léky zpět, američtí pacienti tedy nebudou muset víc

  platit.“ Trumpovi političí oponenti nařkli vzápětí prezidenta z toho, že sbírá

  laciné body, zatímco neřeší příčinu. Spojené státy dál zůstávají zemí s extrém-

  ně vysokými cenami léčiv. Je ovšem fakt, že po oznámení Pzeru, že nebude

  zdražovat, zvěřejnily podobná sdělení i další výrobci –

  Novartis, Merck a Bayer. V dalším tweetu Trump Novartisu

  a Pzeru poděkoval.

  TIP REDAKCE

  LETOŠNÍ DOVOLENÁ NAVĚKY

  Novou možnost, jak z dovolenkových fotograí vytvořit víc než galerii v mobilu anebo běžné fotoalbum,

  dává program na sestavení vlastní fotoknihy Empikfoto. Premiéru v Česku i na Slovensku si odbyl teprve

  nedávno a letošní letní sezónu u nás zažívá vůbec poprvé. S fotoknihou není potřeba se bát selhání pevné-

  ho disku na počítači nebo ztráty telefonu. Stačí to vyzkoušet – program je ke stažení na www.empikfoto.cz.

  Na této adrese najdete i další možnosti, jak fotograe využít.

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  Vztah otce a dcery je téma na román. Jeho obecné a zdravé rysy se však dají popsat i pochopit

  na menší ploše. Základem je fakt, že jeden druhému ukazují v bezpečné zóně svět opačného

  pohlaví. Takže dcery otce učí chápat ženy, a otcové dcery zase muže.

  U

  ž to, že dívka otce doma má, je

  pro ni výhrou. Západní společ-

  nosti totiž vládne vysoká roz-

  vodovost generující neúplné

  či neustále se „obnovující“ rodiny. Ikdyž

  se to může zdát vlastně už banální sku-

  tečností, pokud se podíváme zblízka,

  v jakých konstelacích rodina funguje

  ajak nezastupitelnou roli hrají oba rodi-

  če, zdání banality rychle mizí.

  TÁTA MÁ MUŽSKOU ENERGII

  „Role otce spočívá v tom, že vymezuje

  hranice, je dynamický, určuje směr, dává

  podněty, je rozhodný. Na druhou stranu

  matka je přijímající, pečující, starostli-

  vá a má otevřenou náruč. Tyto obecné

  a realitu značně zjednodušující denice

  stále fungují a mají platnost i v dnešním

  světě,“ říká terapeutka Jana Juřicová.

  Zároveň dodává, že jde o principy, niko-

  liv o to, kdo vynáší koš, žehlí nebo spor-

  tuje do úmoru. Děti se pak během svého

  vývoje pohybují na pomyslné elipse mezi

  otcem a matkou, v jednom období mají

  blíž kjednomu a v druhém ke druhému

  rodiči, ale vždy se od jednoho ke druhé-

  mu „vracejí“ obohacenější a zralejší.

  Psychologický termín „blízká muž-

  ská postava“ je poněkud širší než role

  otce amohou ji kromě něho zastávat či

  OTCOVÉ a dcery

• Strana 7

  www.drmax.cz 7

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  suplovat i další muži: děda, trenér, učitel.

  Na blízké mužské postavě se děti učí, jak

  muži fungují. Dívky poznávají, čím jsou

  muži jiní, jak třeba přemýšlejí, jak se cho-

  vají, co jim vyhovuje, a co ne. Už od tří let

  si na různých mužích trénují „svádění“.

  „Vtakových chvílích je důležité zachovat

  se tak, aby se holčička cítila bezpečně,“

  říká Jana Juřicová.

  DÁRKY A DANĚ

  Jak může dcera nevědomě oslabovat

  vztah matky a otce? Všichni víme, kdo jsou

  mamánci. V konstelacích zbožňovaných

  synáčků jsou tatínkové poněkud odsunuti

  na vedlejší kolej a maminky suplují vztah

  s partnerem vztahem se synem. Něco

  podobného se může stát itátům a jejich

  dcerám. Příliš těsný vztah– například když

  otec tráví víc času sdcerou než s partner-

  kou, kupuje jí dárky, se vším jí pomáhá

  a dává jí příliš mnoho pozornosti – není

  zdravý a zastiňuje soužití s její matkou.

  Vdisfunkčním partnerském vztahu nebo

  pro nezralé osobnosti je lákavé se na toto

  scestí vydat, protože s dcerou je mnohem

  snadnější navázat bezkoniktní partner-

  ství, dívka je logicky také snadněji ovlivni-

  telná, ktátovi vzhlíží a jako dítě moc neod-

  mlouvá. Je to ovšem cesta do pekel, vede

  často k narušeným vztahům dcery s další-

  mi muži a komplikuje život všem v rodině.

  Dcera naopak může nevědomě posi-

  lovat vztah matky a otce tím, že otce od

  narození až do dospělosti ukazuje svému

  otci, jak funguje ženský svět. Nepřímo

  mu tím ukazuje, čím vším si „prošla“ její

  matka v době, kdy ještě nebyla jeho part-

  nerkou, kdy ji neznal, v době dospívání.

  To je ohromný dar, který může prospět

  jeho vztahu s vlastní ženou.

  Další faktory vztahu otce a dcery se

  dají dobře popsat s pomocí jednotlivých

  časových období od narození dívky až po

  její dospělý život. A čím se vlastně vyzna-

  čuje dobrý táta?

  TÁTA PODPORUJE MÁMU – narození

  aprvní roky života

  Ač se zdá, že v kojeneckém věku je otec

  v rodině tak nějak navíc, opak je pravda.

  Jeho největší přínos pro dítě spočívá vtom,

  že podporuje matku: poskytuje jí zázemí,

  bezpečí a nanční zajištění. A tím dává to

  nejlepší i dítěti (které všechno vnímá).

  TÁTA JE REBEL V LOUŽÍCH – předškolní

  a školní věk

  Tátové porušují hranice, které nastavují

  pečující maminky, což může mít spoustu

  podob, obvykle to vypadá takto: nechá-

  vají děti skákat v loužích, k obědu jim

  koupí zmrzlinu a večer jim dovolí dívat

  se dlouho na televizi. Větší děti pak třeba

  vezmou pod širák a na vodu. Často tolik

  nehledí na „pěkný školní prospěch“, ale

  hlavně podporují zájmy dítěte.

  Kolem osmi devíti let začínají dívky

  vnímat, jak se jejich otec chová ve vzta-

  hu k matce, jak se například doma řeší

  hádky, a dělají si základní představu

  osoužití muže a ženy a také o tom, jak

  by měl vypadat jejich budoucí partner.

  To, jak se otec chová, v tom hraje velkou

  roli.

  TÁTA SE NESTÁHNE A BERE MĚ, JAKÁ

  JSEM – puberta

  Z dcer přestávají být malé holčičky

  a hrozí první krize. „Někteří tátové si

  najednou nevědí rady se ženou, která

  z jejich dcery vyrostla. Je velmi důleži-

  té, aby v tomto období necouvli, aby

  zachovávali srespektem k dceři dyna-

  miku vztahu, jaká byla dosud – vždyc-

  ky jsem se ti mohla vyplakat na rame-

  ni; vždycky jsi mě bral s sebou na ryby

  nebo na fotbal; vždycky jsi mi fandil ve

  sportu. S ohledem na to, jak jim dce-

  ra dospívá před očima, by měli tátové

  přijímat všechny změny, kterými dív-

  čí tělo i psychika procházejí. Podpora,

  přijetí a ujištění, že všechno, co se

  děje – pupínky, prsa, usazování tuku,

  výkyvy nálad a tak dále –, je normální,“

  říká Jana Juřicová. Otcové mají za úkol

  pomyslně vymezit dcerám bezpečný

  „Dcera může posílit

  vztah mezi rodiči tím,

  že otci ukazuje, jak

  vlastně funguje

  tzv. ženský svět.“

  Ve chvíli, kdy dcery vstoupí do puberty,

  přestávají si s otci rozumět 

• Strana 8

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  Text: Olga Procházková, foto: Fotolia

  CZE-VIG-1801-0017

  Merck – 90 let

  zkušeností s

  VITAMINEM D

  e

  r

  ck – 90 let

  zkušeností s

  VI

  T

  AMINEM D

  T

  T

  VI

  G

  G

  GA

  A

  NT

  T

  T

  T

  O

  L

  VI

  I

  T

  ®

  p

  o

  o

  os

  k

  k

  ky

  t

  u

  u

  je

  e

  e

  v

  it

  am

  i

  n

  D

  D

  D

  ,

  k

  k

  kt

  e

  e

  er

  ý po

  d

  p

  o

  o

  or

  u

  uj

  j

  j

  e

  vs

  t

  t

  tř

  eb

  b

  á

  á

  á

  áv

  á

  á

  án

  í

  vá

  pn

  n

  n

  ík

  k

  k

  u

  v

  v

  ve

  V

  a

  aš

  em

  t

  ě

  ě

  ěl

  e.

  .

  P

  o

  o

  om

  m

  m

  áh

  á

  ud

  d

  d

  rž

  ž

  ž

  ž

  ov

  v

  at

  zd

  r

  ra

  v

  vé

  k

  o

  o

  os

  ti a n

  o

  o

  or

  m

  m

  má

  l

  n

  í

  fu

  n

  nk

  ci

  s

  s

  va

  a

  a

  lů

  ,

  ,

  ,

  co

  o

  o

  ž

  zv

  yš

  u

  uj

  e

  e

  e

  ša

  a

  a

  a

  nc

  c

  i

  na

  a

  a

  b

  u

  ud

  d

  d

  ou

  u

  u

  cí

  í

  akt

  iv

  v

  v

  ní

  í

  í

  ž

  iv

  v

  v

  ot

  t

  t

  s

  V

  V

  aší

  r

  ro

  d

  d

  di

  n

  o

  u

  u

  u.

  S

  S

  e

  e

  z

  z

  z

  d

  d

  r

  r

  r

  a

  a

  a

  a

  a

  v

  v

  v

  ý

  ý

  m

  m

  m

  i

  i

  i

  k

  k

  o

  o

  s

  s

  s

  t

  m

  m

  m

  i

  a

  a

  a

  a

  s

  v

  v

  a

  a

  a

  a

  l

  l

  l

  y

  y

  Dostupný v lékárnách v balení po 60 tobolkách.

  Více na www.VIGANTOLVIT.cz

  Doplněk stravy

  Vigantolvit_inz_210x99_tisk.indd 1Vigantolvit_inz_210x99_tisk.indd 1 03.09.18 13:4603.09.18 13:46

  Inzerce

  Inzerce ▼

  prostor, vněmž můžou vpubertě (i poz-

  ději) fungovat. Neměli by je vylučovat

  z toho, co dělali dřív, pokud dívky dál

  chtějí sportovat nebo chodit na túry,

  neodmítat je s poznámkami, že se to

  pro ženské nehodí. Tohle holky neděla-

  jí/nezvládnou. Nepodceňovat je a neu-

  rážet šovinistickými vtipy a narážkami

  na ženy obecně.

  TÁTA RODÍ? ANO! – sociální porod,

  dospělost

  Otcové hrají klíčovou roli při odchodu dětí

  z domova. Oni jsou těmi, kdo posílá děti

  pryč, do dospělosti. Podporují jejich odstě-

  hování nebo studium v zahraničí, dávají

  dětem důvěru a kompetence. Například

  půjčí auto, schválí stěhování za partnerem.

  Pro otce to může být těžké, protože přichá-

  zejí osvou malou holčičku, ale tohle nepo-

  hodlí by měli ustát, protože svou úzkost

  můžou na dceru přenášet a tím jí bránit udě-

  lat důležité životní kroky. Táta s důvěrou, lás-

  kou a beze strachu vyprovází děti zhnízda.

  TÁTA SE POSTARÁ, KDYŽ JE POTŘEBA–

  výběr životního partnera a založení

  vlastní rodiny

  Dříve byly dívky doma s otcem a matkou,

  dokud se nevdaly. Samostatná domác-

  nost nebo bydlení na hromádce s mužem

  nebyly v 19. století ani dlouhá desetiletí

  20. století možné. „Může se to zdát pro

  ženy svazující, ale otec měl tehdy také

  zodpovědnost za to, že o jeho dceru

  bude postaráno, dokud se nevdá. A pro-

  tože mnohdy mluvil i do výběru partnera,

  nepřímo zajišťoval, že o ni bude postaráno

  i nadále. Dnes jsou ženy svobodné, ale kdo

  se oně stará?“ ptá se Jana Juřicová. Zdá se,

  že ženy sice osvobodily sebe, ale z určitého

  úhlu pohledu mnohem více svobody daly

  mužům. Muži mnohdy nepřebírají ve vzta-

  hu k ženám ani v dlouhodobých vztazích

  zodpovědnost, nemají pocit povinnosti,

  závazku, oženy se pak pomyslně ani reál-

  ně „nestará“ nikdo. Proto otcové mají plné

  právo říct dcerám svůj názor na jejich part-

  nery a mají plné právo promluvit istěmi-

  to partnery, pokud se jim například něco

  nelíbí (zastat se svých dcer, pomoct ujasnit

  situaci nebo v pasivnější roli dodat dcerám

  sílu, odhodlání a psychicky je podpořit).

  Zároveň by, pokud jim to podmínky umož-

  ňují, měli poskytovat svým dcerám zázemí

  v případě životních karambolů.

  ■

• Strana 9

  ®

  6

  ULEVUJE

  OD

  PŘÍZNAKŮ

  CHŘIPKY A NACHLAZENÍ

  CZ/VCK/18/0016

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  VICKS SYMPTOMED COMPLETE CITRÓN: lék k vnitřnímu užití.

  O správném použití přípravku se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

  1. Bolest hlavy

  2. Rýma

  3. Bolest v krku

  4. Teplota

  5. Bolest svalů a kloubů

  6. Kašel

  A ČISTÍ DÝCHACÍ CESTY

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  LBVI_180941_MSR_print_210x297.indd 1 05.09.18 15:48

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  Na první pohled nenápadný žižkovský činžák skrývá nebývale vzrušující pastvu pro oči, a to

  nejen mužů. Na krejčovských pannách jsou zde vystaveny elegantní korzety, podvazkové pásy,

  průhledné župánky. A zezadu vrčí šicí stroj. Vcházíme do dílny, kde se před deseti lety začala

  rodit sláva českého korzetu, a od stroje k nám vstává Riwaa Nerona.

  Text: David Laňka, Foto: archiv Riwy Nerony

  P

  rávě postava byla důvodem, proč

  si ve svých osmnácti letech Radka

  Hajdok Váchová, jak zní Riwiino

  občanské jméno, rozhodla poří-

  dit korzet. „Měla jsem komplexy ze své

  postavy – úzký pas, široké boky. Prostě

  něco úplně jiného, než jsem vídala

  včasopisech. Ale než bych se doživotně

  obětovala dietám, rozhodla jsem se, že

  své křivky ještě zvýrazním. Protože člověk

  by měl podporovat, co je v něm a na něm

  přirozené,“ vzpomíná Riwaa. Husté havra-

  ní vlasy má vyčesané nahoru, na očích

  stylové brýle, které ji dělají přísnější, než

  ve skutečnosti je, a na sobě dlouhé splý-

  vavé černé šaty, které dávají vyniknout

  jejím křivkám. Usedá do křesla, rovně,

  nakonec jak sama říká, když se vkorzetu

  ohýbáte, dokáže vás šťouchnout, takže

  se raději nehrbíte. „Chtěla jsem si tehdy

  korzet koupit, ale jako studentka jsem

  si ho nemohla dovolit, navíc dostupné

  velikosti neodpovídaly mým mírám, a tak

  jsem se rozhodla, že si ho ušiju sama, což

  jsem díky návodu, který jsem našla na

  internetu, udělala. Když ho na mě viděla

  kamarádka, chtěla taky nějaký ušít, pak

  její kamarádka a postupně se to rozjelo

  tolik, že jsem si po roce založila živnost.“

  Poptávka po Riwiiných korzetech je dnes

  taková, že kdyby najala dvě pomocnice,

  stále by ji nestíhala odbavovat. Nicméně

  pomocnice nemá. „Ani po letech mě ta

  práce nepřestala bavit – ráda si povídám

  se svými klienty, přemýšlím nad tím, jak

  vyhovět jejich přání, samotné šití je taky

  radost. Kdybych měla zaměstnance,

  možná bych uspokojila více klientů, ale

  sama bych vlastně šťastná nebyla.“

  ŠPATNÁ POVĚST

  Historická pověst korzetů není právě

  lichotivá. Tělo stažené, až nemůže dýchat,

  omdlévající ženy. Riwaa ale upozorňuje

  na to, že pokud korzety ženám způso-

  bují podobné pocity, jsou špatně uši-

  té. „Korzet nemá být brnění ani mučicí

  nástroj. Je to blízký přítel ženy, který zdů-

  razní její křivky a naučí ji přijmout vlastní

  tělo takové, jaké je. Což je nakonec nej-

  častější důvod, proč ke mně ženy pro

  korzety chodí,“ vysvětluje a připomíná,

  že korzety vznikly v době renesance pro-

  to, aby ženy chránily. „V té době se nosi-

  ly krinolíny, spodničky, těžké brokátové

  sukně. Žena toho měla kolem pasu tolik,

  že bylo nutné, aby ji něco chránilo, a tak

  vznikly první korzety, jen se jim tehdy ješ-

  tě říkalo tílko s kosticemi, které chránily

  ELEGANCE dámských křivek

  Jako studentka si Riwaa nemohla dovolit

  korzet koupit, a tak se rozhodla ušít si ho

  sama 

  Videoreportáž najdete na

• Strana 11

  oblast pasu před zátěží. A protože ženy

  i muži byli v té době, ostatně stejně jako

  dnes, marniví, začaly se korzety využívat

  k tomu, aby se dosáhlo co nejútlejšího

  pasu nebo pozdvižení poprsí.“

  Oblibu korzetů pak zastavil Napoleon

  návratem k estetice antiky, přičemž

  jejich opětovný boom přišel kolem roku

  1825, kdy se pas dámských šatů opět

  posunul z výšky pod ňadry k přirozené

  poloze. „Po obecném odložení korze-

  tů ve dvacátých letech 20. století sice

  nebyly součástí běžného šatníku, ale

  máme prameny o tom, že si je oblíbily

  úzké skupiny lidí, stejně jako dnes. A je

  potěšující, že dnes je lidé nosí přede-

  vším pro radost, a nikoliv proto, že je to

  společenská nutnost.“

  OPATRNÉ POHYBY

  Na otázku, jak si vlastně tělo na korzet

  zvyká, Riwaa odpovídá, že korzet pro něj

  není takovou překážkou, jak by se mohlo

  zdát. Lidské tělo se denně přizpůsobuje

  obuvi, oděvu. Je prostě jen nutné vybrat

  takový, který bude respektovat danou

  postavu a životní styl toho, kdo jej nosí.

  „Někdo si na něj zvykne hned, někomu

  to chvíli trvá a někdo si nezvykne vůbec.

  Jak o tom už byla řeč – když se v korze-

  tu začnete hrbit, tak vás šťouchne tak

  trochu jako osobní trenér a vy se narov-

  náte,“ směje se Riwaa a dodává, že jestli

  nějaký pohyb dokáže prozradit, kdo na

  sobě má korzet, je to usazování do křes-

  la. „Korzet vás totiž přinutí dát ruce před

  sebe, jako byste šli do dřepu. Na druhou

  stranu tím, že vás korzet do určité míry

  omezuje v pohybu, protože kotrmelec

  v něm prostě neuděláte, nutí vás držet

  tělo a pohybovat se s určitou elegancí,

  jak ji známe z dřívějších dob.“

  Při pohledu na korzety, které Riwaa

  Nerona šije, vás nutně napadne, jestli

  vlastně není škoda, že nejsou vidět, ale

  ona má v tomhle jasno: „Nejde o to, aby

  vás obdivovalo okolí, ale abyste se sami

  cítili dobře. Korzety jsou jako spodní

  prádlo – ten, kdo jej nosí, o něm ví a posi-

  luje to do určité míry jeho sebevědomí.

  Důkazem je i to, že mám klientky, které

  ode mne mají osm korzetů. Nosí je podle

  nálady, pocitu.“

  KDO JE VLASTNĚ NOSÍ?

  Zatímco před deseti lety tvořili většinu

  klientely lidé z takzvané subkulturní scé-

  ny, obliba korzetů se postupně natolik

  rozšířila, že dnes lze jen těžko určit, jestli

  je nosí manažerky, ženy středního věku,

  nebo lidé, co jedou v trendech. „Mám

  klientky od osmnácti do osmdesáti let,

  ale dokonce i muže, kteří ke mně chodí ze

  stejného důvodu jako ženy – chtějí zdů-

  raznit křivky své postavy.“ Když Riwaa vidí

  náš podiv nad tím, že korzety nosí muži,

  vysvětluje, že nejde o aktuální výstřelek,

  ale že také pánské korzety mají svou histo-

  rii, která spadá do samých začátků korze-

  tů, a že v 19. století byly vysoké důstojnic-

  ké uniformy šité tak, aby pod nimi ocíři

  mohli korzety nosit, čímž se zdůrazňovala

  elegance uniformovaných profesí i jejich

  společenské postavení.

  Když se loučíme, ještě se Riwy ptáme,

  co ji vlastně na její práci tolik baví, a ona

  bez váhání odpoví: „Vážím si toho, že když

  za mnou lidé přijdou, sdělí mi svá očeká-

  vání, přání a touhy. Já se pak snažím jejich

  přání naplnit a to je nesmírně zajímavá

  a inspirativní cesta. Žádný člověk totiž

  není stejný, a tak ani žádný korzet nemů-

  že být stejný. Každý odráží to, jak na mě

  klient působí. A když mi pak zákazník řek-

  ne, že se v něm cítí dobře, mám pocit, že

  jsem odvedla dobrou práci.“

  ■

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  www.drmax.cz 11

  Své modely často předvádí sama. Není divu, protože její

  postava je pro korzety doslova jako stvořená

  Riwaa všechno šije sama a ručně, považuje to za jednu ze

  svých nejoblíbenějších činností

  „Korzety nenosí jen

  ženy. V 19. století

  byly běžnou součástí

  důstojnických

  uniforem.“

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  |

  REPORTÁŽ

  |

  Je nedělní odpoledne a kavárna poblíž pražského Vypichu se plní netradičními hosty. Hlazení

  na měkkém pelíšku i hupkání po zahrádce si tu se svými příznivci užije přibližně desítka králíků

  a morčat z pražského azylu, který pomáhá drobným savcům v nouzi.

  A

  zyl pro drobné savce? Proč? ptáte se možná. Pravda

  totiž je, že drobní savci tvoří po psech a kočkách třetí

  nejpočetnější skupinu zvířat chovaných v evropských

  domácnostech.* Lidé si je často pořizují na zkoušku –

  pro dítě nebo pro sebe –, a když obstojí, koupí si psa. Ale v opač-

  ném případě zvířata často skončí v nevyhovujících podmínkách

  nebo vyhozená, v lepším případě se třeba najdou na chodbě

  domu nebo u popelnic či v parcích.

  Klasické útulky pro psy a kočky bývají obvykle už tak dost plné

  a pro králíky a hlodavce často nemají kapacitu nebo potřebné

  vybavení. Léčba zanedbaných, nemocných, či dokonce týra-

  ných zvířat je navíc zdlouhavá a náročná – na peníze ipéči. „Pro

  nás má ale i život malého zvířete velkou cenu. Nejvíce se věnu-

  jeme králíkům a morčatům, naším azylem však prošla i řada čin-

  čil, křečků nebo potkanů. Za poslední dva roky jsme se postarali

  o více než 280 zvířat, kterým jsme našli milující rodiny. Během

  osmi měsíců letošního roku jsme jich do nových domovů pře-

  dali 164,“ říká Bára Křtěnová, zakladatelka azylu s výstižným

  názvem Králíčci a hlodavci vnouzi (Druhá šance), který admi-

  nistrativně patří k miniazylu Voříškov, zaměřenému na pomoc

  psům.

  Jedním z králíčků, kteří měli celkem štěstí, je Milouš. Ten si

  vesele poskakuje po zahrádce kavárny, kde se „mazlicí dny“

  konají, a za sebou na vodítku táhne jednu z nadšených návštěv-

  nic. Ačkoliv králík získal své jmého podle toho, že milejší zvíře

  byste hledali jen těžko, do azylu se dostal proto, že své majitele

  omrzel. A tak si teď hledá svou novou rodinu. Právě možnost

  představit zvířata k adopci potenciálním zájemcům je jedním

  z důvodů, proč začal azyl akci nazvanou Mazlicí den pořádat.

  „Navíc jde o skvělou příležitost pro socializaci zvířat. Bereme

  sem samozřejmě jen ta, která už jsou zcela zdravá a která u nás

  pomalu zapomínají na špatné zkušenosti s lidmi, a tak si pozor-

  KRÁLÍCI v nouzi

• Strana 13

  Text: Linda Mauerová, Foto: Marta Režová, Zdroj: * FACTS & FIGURES 2016, FEDIAF – e European Pet Food Industry, www.kralici.voriskov.cz

  nost a péči návštěvníků užívají,“ vysvětlu-

  je zakladatelka azylu. Při pohledu na krá-

  líky spokojeně zkoumající okolí nebo se

  tulící k návštěvníkům akce nezbývá než jí

  dát za pravdu.

  TŘÍHODINOVÉ MAZLENÍ

  Akce se koná přibližně jednou za čtvrt

  roku, a to vždy v neděli odpoledne. Šanci

  tak mají i ti, kteří na víkend Prahu opouš-

  tějí. Na mazlení s králíky amorčaty mají

  návštěvníci přibližně tři hodiny, aby se

  zvířata příliš neunavila. I během této

  doby potřebují „azyláčci“ občas pauzu.

  Občerstvení a zázemí v podobě klecí

  jsou připraveny. Zprvu se podle organi-

  zátorů zdálo složité najít prostor, kam by

  se vešlo potřebné vybavení a kde by se

  nezalekli netradičních hostů. Nakonec

  se našla kavárna, kde azyláčky uvítali.

  „Mazlicí den jsme si tu rychle oblíbili. Se

  zvířaty si člověk užije spoustu zábavy

  amáme dobrý pocit, že jim můžeme ale-

  spoň takto pomoci. Když počasí dovolí,

  vyčleníme jim naši rozlehlou zahrádku,

  v chladnějších dnech pak mají k dispo-

  zici sál, který jinak využíváme třeba pro

  koncerty. Své místo si tak najdou jak

  návštěvníci kavárny, které čtyřnozí hos-

  té nezajímají (i když jich je minimum),

  tak králíčci, kteří mohou se svými pelíšky

  na mazlení i na vybrané stoly,“ popisuje

  Dana Sobotková, jedna z provozovatelek

  kavárny Do Větru.

  MILOUŠ A NOVÁ PANIČKA

  Králičí slečna Kokoska toho hned vy-

  užívá, rozvaluje se na měkkém pelíšku

  anechá se hladit. Její nepříjemnou minu-

  lost připomíná už jen pod srstí zarůstající

  jizva na zadní nožičce. Vpůvodní rodině

  si jí všimla pozorná známá, která jí zapla-

  tila potřebnou operaci. Na doléčení už

  zamířila do azylu a tam se do ní zamilo-

  vala jedna ze spolupracujících lékařek.

  Kokoska se tak na Mazlicím dni stala

  novou členkou rodiny MVDr. Veroniky

  Mráčkové. Ta má v péči i benjamínka Elia,

  který se do azylu dostal jako pětitýden-

  ní mládě. Přicestoval až z Bratislavy, kde

  se ho podle dostupných informací snažil

  jeho původní majitel „vycvičit“. Dva králí-

  ci jeho trénink zřejmě nepřežili, Elio skon-

  čil s komplikovanou zlomeninou přední

  tlapky a musel podstoupit operaci, jež

  byla velmi náročná s ohledem na stav

  tlapky a věk „pacienta“, který byl navíc

  výrazně podvyživený. Jeho léčba bude

  trvat ještě dlouho a zatím není jisté, zda

  se nožku podaří zachránit. Elio je ale vel-

  ký bojovník a v dočasné péči v domác-

  nosti u paní doktorky už začíná zlobit,

  což je vlastně dobré znamení.

  Na Mazlicí den si najdou cestu i další

  příznivci a podporovatelé azylu. Řada

  znich má z azylu adoptované zvíře, často

  nejen jedno. Mnozí se podílejí na chodu

  azylu, například nanční či materiální

  pomocí. Ti zkušenější si navíc berou zví-

  řata do dočasné péče. I na Mazlicí den tak

  přijela zvířata až zTrutnovska. Bára, která

  je veterinární techničkou, i její přítel pro-

  vozují azyl ve volném čase aprávě díky

  pomoci dobrovolníků mohou potřebnou

  péči poskytnout stále většímu počtu zví-

  řat, která se ocitnou v nouzi.

  Mazlicí den končí. Milouš, do kterého

  se zamiloval snad každý, kdo si sním jen

  chvilku hrál, míří se svou novou sympa-

  tickou paničkou do jižních Čech. Domov

  zde našlo i dalších pět králíků, ostatní se

  vracejí příjemně unaveni do azylu. Hned

  další den do něj zamířila i nová skupina

  osmi morčat, která všímavý kolemjdoucí

  našel vystrašená ve škarpě, kde je zane-

  chal jejich původní majitel.

  ■

  |

  REPORTÁŽ

  |

  www.drmax.cz 13

• Strana 14

  14 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  A jaký je TVŮJ NÁZOR?

  „Víťo, ty se pořád tváříš, jako bys měl nějaký názor. Kdy už se projevíš?“ Jedna z legendárních

  hlášek lmu Vrať se do hrobu možná dobře uvozuje problém, který se týká spousty lidí. Všichni

  si něco myslíme, ale málokdy to říkáme. Kličkujeme v práci i doma, jindy se naopak zbytečně

  pouštíme do koniktů a taky tak trochu lžeme na sociálních sítích. Proč vlastně?

  N

  ejdřív bychom si měli vysvětlit, co je

  názor – a co je postoj,“ říká psycho-

  ložka Klára Hlůžová. „Zatímco názor

  je utvořen čistě z informací, které

  máme k dispozici, a nevkládáme do něj žádné

  emoce – například se můžeme bez emocí roz-

  hodnout, zda mléko škodí, či neškodí zdraví–,

  postoj je poněkud komplexnější hodnocení

  věci.“

  Postoj má celkem tři složky: kognitivní,

  tedy rozumovou; afektivní neboli emoční;

  a behaviorální, odrážející se v tom, jak se

  chováme. Zatímco názory můžeme měnit

  poměrně lehce, spostoji je to těžší. Záleží na

  tom, v jaké situaci se nacházíme, asamozřej-

  mě na našem psychickém „vybavení“. Která ze

  tří složek našich postojů je klíčová? „Hodně

  lidí je schopno změnit postoj ve chvíli, kdy

  dojde na emoce. Například válka ve vzdále-

  né zemi se nás nedotýká do momentu, kdy

  vidíme záběry mrtvých dětí jako obětí bojů,“

  říká psycholožka. Jiní jedinci jsou naopak

  lépe ovlivnitelní přes kognitivní složku, tedy

  pečlivě vyhodnocené informace. Jejich změ-

  na postoje je pak na rozdíl od spíše emočně

  založených lidí trvalejší. To je možná dobré

  vědět před volební kampaní, otázka ovšem

  zní: Proč tak často nemáme složky, které náš

  postoj tvoří, tedy emoce, konání arozumové

  přesvědčení, v souladu?

  Jaké psychologické pozadí

  mají „názory“, jako jsou

  sprosté nadávky nebo

  vyhrožování?

  „Hodně lidí má v sobě

  potlačenou agresi,

  hněv, vztek, které

  například vdětství

  nesměli projevovat, a ani

  vdospělosti nejsou schopni

  je uspokojivě ventilovat.

  A pokud všechny projevy

  vzteku, frustrace a agrese

  zcela potlačí v běžné

  komunikaci, s chvilkovým

  uspokojením je můžou

  uvolnit nenávistnou

  zprávou na sociální

  síti. Tihle lidé nechtějí

  diskutovat, nechtějí ‚slyšet‘

  jiný názor. Obvykle mají

  hlubší psychologický

  problém, který neřeší,“ říká

  Klára Hlůžová.

  VŠECHNY HEJTY

  SVĚTA

  Text: Olga Procházková, foto: Fotolia

• Strana 15

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  www.drmax.cz 15

  • Úměrně věku nechávejme

  děti rozhodovat. Ať si

  děti samy vyberou barvu

  trička, které si vezmou;

  které z nabízených jídel

  si dají; jak budou některé

  činnosti následovat za

  sebou: Pohrajeme si, pak

  půjdeme ven, nebo naopak?

  Nenecháváme je samozřejmě

  rozhodnout se, že si vezmou

  tričko do mrazu, k večeři snědí

  zmrzlinu a hrát si budou do

  půlnoci.

  • Netrestejme děti za jejich

  názor. Ale dbejme o to, jak

  ho projevují. Kultivujme, co

  říkají. Tón i slova. „Nechci

  kbabičce, nikdy, nikdy,

  nikdy!!!“ proti tomu: „Mami,

  nechci jet kbabičce, protože

  se mi bude hrozně stýskat.“

  Nikdy bychom neměli

  dětem říkat: „Tohle neříkej!“

  Naučíme je tím jen neříkat, co

  si myslí.

  • Veďme děti ke kritickému

  myšlení. Na určité otázky

  existují dané odpovědi,

  například: Proč vychází

  sluníčko? Na něco nejsou

  jednoznačné odpovědi: Proč

  to auto nabouralo? Proč

  musím chodit do školky?

  Naučme děti, že věci můžou

  mít spoustu různých příčin

  adůvodů.

  • Veďme děti k tomu, aby

  rozlišovaly názor a fakta.

  Ak tomu, aby byly připravené

  názor změnit, pokud se ukážou

  například další skutečnosti.

  JAK VÉST DĚTI,

  ABY DOKÁZALY

  MÍT SVŮJ NÁZOR

  A NEBÁLY SE HO

  PROJEVIT

  „Přijít na skutečné a hluboké důvody, proč

  například máme tendence s každým hned

  souhlasit, aniž bychom byli přesvědčeni ojeho

  pravdě, či proč chceme každému neustále

  vnucovat, co si myslíme, je komplikované.

  Zjednodušeně se dá říct, že nás ovlivňují vro-

  zené dispozice a výchova,“ říká Klára Hlůžová.

  KÝVAČI A ODPÍRAČI

  Pokud má dítě autoritativní rodiče, kteří

  direktivně rozhodují všechno za něj, naučí

  se v zájmu „přežití“ snadno přejímat názo-

  ry a postoje druhých, což přetrvává až do

  dospělosti. „Při terapii pak například pracuje-

  me s otázkami typu: Proč je pro mě výhodné

  žít v modu ‚hodný kluk‘ – ‚hodná holka‘? Proč

  dělám všechno pro to, abych se vyhnul něja-

  kému trestu, disharmonii, nesouladu s dru-

  hým?“ Jedinci, kteří mají naopak tendenci se

  vším automaticky nesouhlasit, pak mají podle

  psycholožky pravděpodobně nezpracované

  období vzdoru a nesou si odpověď NE jako

  radikální projev vlastní vůle a symbol svobo-

  dy. Bez ohledu na to, že jim apriorní odmítá-

  ní svobodu vlastně bere. Při terapii jim pak

  pomáhá uvědomit si, že jejich postoj nemusí

  být jiný aže může být jen projevem potřeby

  se vymezit, že ho vdané problematice mohou

  mít stejný, dokonce i s někým, koho nemají

  voblibě nebo s kým obvykle nesouhlasí. To je

  pak skutečná svoboda názorů a postojů.

  Pokud jsme schopni alespoň zhruba nahléd-

  nout tyto vlastní „stereotypy“ chování – trauma-

  ta z dětství, scénáře chování a tak dále –, může-

  me se pak lépe dobrat k tomu, co si skutečně

  přejeme, jaké jsou naše vlastní postoje. A jsme

  vůbec schopni prodrat se přes všechny nánosy

  křivd, ohledů na druhé a naučených vzorců azjis-

  tit, co opravdu chceme? „Pro tohle je nejlepší být

  takzvaně v kontaktu sám se sebou,“ doporuču-

  je psycholožka. „Lidé zkoušejí různé meditace,

  alternativní techniky, já zastávám psychoterapii.

  Díky ní jsem mimo mnoha jiných zvládla dvě

  věci: nestydím se rozmyslet se azměnit postoj.

  Anebojím se dělat věci jinak než ostatní.“

  SKVĚLÝ NÁPAD, ŠÉFE!

  V práci, pokud jde o názory, je to obvykle

  otanec mezi vejci. Nadřízení nám sice říkají, že

  by chtěli znát náš názor, ale ve skutečnosti víme,

  že obvykle chtějí, abychom s nimi hlavně sou-

  hlasili. Jak „přežít“ své názory v práci? Asi nejdů-

  ležitější pomůckou je doporučení, že nemusíme

  říkat svůj názor, pokud nás o to nikdo nežádá.

  Spřihlédnutím k tomu je dobré mít na mysli, že

  spousta lidí vůbec nechce slyšet jiný názor než

  vlastní, protože v opačném případě to pova-

  žuje za atak na svoji osobu. Týká se to zejména

  osobnostně nezralých jedinců. (Bohužel, zra-

  lých osobností za svůj život potkáme skutečně

  málo.) Pokud nás kolegové a šéfové žádají o náš

  názor a my se v takových chvílích chováme buď

  servilně, vzpurně, či například vše jen zlehčuje-

  me – a štve nás to –, je načase zvážit psychotera-

  pii. Pokud víme, že tupé kývání je nejlepší cesta

  k přežití v zaměstnání, proč ne, je ovšem třeba

  zvážit míru vlastní odolnosti, protože není mož-

  né dlouhodobě bez následků popírat vlastní

  hodnotový žebříček a tím pádem sám sebe.

  NESOUHLASÍM, ALE MILUJU TĚ

  Hluboký soulad s životním partnerem považuje-

  me obvykle za vysněný cíl. Jako životního part-

  nera bychom si proto měli vybrat člověka, snímž

  máme společné bytostné postoje: zásadní hod-

  notový žebříček týkající se zdraví, morálních hod-

  not, bezpečí a podobně. Zároveň je dobré vědět,

  že hádky či názorové střety mohou být v soužití

  prospěšné a že nemusíme mít s partnerem vždy

  stejný názor. Přestože máme různé postoje, může-

  me spolu šťastně žít. Ať už v nesmírně složitém

  vesmíru, kterému se říká dlouhodobé partnerství,

  zvolíme jakoukoliv cestu soužití, nikdy bychom

  neměli trvale popírat svoje názory, postoje apoci-

  ty. Cesta neříkat názor, nezaujmout postoj, neříkat

  pravdu je pro nás destruktivní– v práci se dá mož-

  ná nějakou dobu přežít, doma nikoliv.

  POSLEDNÍ SLOVO MÁ TĚLO

  „Pokud jsme nuceni trvale a zásadně potlačo-

  vat své emoce, neprojevovat své postoje, jsme

  například citově vydíráni nebo se neustále vnitř-

  ně trestáme, pokud potlačujeme sami sebe, pak

  poslední ‚názor‘ obvykle vyjádří tělo,“ říká Klára

  Hlůžová. Přijde tělesná či duševní nemoc nebo

  jiná indispozice. „Vliv psychiky na zdravotní stav

  je větší, než si většina z nás dokáže představit

  a připustit. Proto bychom měli pečovat o svůj

  duševní svět tím, že propátráme své bytost-

  né já a zjistíme, jaký je náš hodnotový žebří-

  ček, postoje a názory, a naučíme se je zdravě

  arozumně projevovat.“

  ■

  „Nadřízení nám sice

  říkají, že chtějí slyšet náš

  názor, ale ve skutečnosti

  chtějí, abychom s nimi

  hlavně souhlasili.“

• Strana 16

  16 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  JAK TO VIDÍ MARIE

  |

  Cemu se vlastne divíme?

  (Padesátka píše mileniálům a písmenkovým generacím)

  Milí mladí,

  chápu, že vám lezeme na nervy. Úplně

  stejně nám lezli na nervy naši rodiče.

  Potkali jsme se v pracovním procesu přes-

  ně ve chvíli, kdy oni, na zenitu svých ka-

  riér, pohřbívali komunismus. Mnozí z nich

  ho v zápalu mládí pomáhali budovat. My

  jsme se stejnou energií a s podobně vyhr-

  nutými rukávy začali na socialistických

  troskách budovat kapitalismus.

  To byly ty časy, kdy se rodily naše pra-

  covní návyky. Tak se nedivte, že nás teď

  poněkud překvapují ty vaše…

  Ve škole jsme se neučili diskutovat, a už

  vůbec ne s autoritami. No a pak ten kapi-

  talismus... To máte tak, neříkám, že všichni,

  ale spousta z nás se nechala přesvědčit

  o tom, že kariéra se buduje pílí, tvrdou

  prací a překonáváním překážek. Můj první

  šéf utužoval mou pracovní morálku tím, že

  mě při nedělní službě posílal se džbánkem

  pro pivo. Inkoust na mém vysokoškolském

  diplomu byl ještě mokrý a o mobbingu

  tenkrát nikdo neměl ani ponětí. Ale aby

  bylo jasno, to zrovna za vzor nepovažuji.

  Kdybych před ním začala brebentit

  něco o remní kultuře, tak by si myslel,

  že chci zorganizo-

  vat hromadný

  výlet do diva-

  dla. Asi by si

  poklepal na

  čelo a přidal

  mi nějakou

  rutinní prá-

  ci, která byla určena elévům. Redaktor

  byl už jiná šarže. Než jsem si mohla sed-

  nout za mikrofon naživo, trvalo to několik

  dlouhých měsíců usilovného zkoušení,

  předělávání, přetáčení a především vel-

  mi otevřené ačasto jadrné zpětné vazby.

  Zpravidla začínala slovy: „A na to jste přišla

  jak?“ Mělo to dvě obrovské výhody: nauči-

  la jsem se pořádně základy řemesla a bylo

  oco usilovat. Musela jsem se pořád zlep-

  šovat, a čím jsem byla lepší, tím větší výzvy

  přede mě kladl.

  Šéf byl šéf a měl vždycky pravdu, a když

  se vám to nelíbilo, tak jste si mohli vybrat:

  buď to skousnout, postavit se do latě a dál

  se učit, nebo jít jinam. Jenomže v té době

  bylo v celé republice jenom jedno rádio.

  No, a když jste měli práci snů, tak to za pár

  zhrzených slz na záchodě stálo.

  Na těchto zkušenostech jsme postavili

  svoje kariéry, svůj přístup a svoje strate-

  gie úspěchu. A ono to fungovalo, protože

  jsme si do těch šéfovských křesel po letech

  sedli sami. Jak to, že to najednou nefungu-

  je? Proč by to mělo být jinak, když pode-

  pisujeme pracovní smlouvy vrstevníkům

  vlastních dětí?

  Nejspíš proto, že jsme pro vás chtěli jiný

  svět. Chtěli jsme pro vás školy, kde pře-

  važuje tvořivost nad drilem, chtěli jsme,

  abyste se učili hrou, vyjeli sbírat zkušenos-

  ti do zahraničí, abyste měli všechno, na

  co ukážete – začalo to barbínami, legem,

  pokračovalo nintendem, prvním počíta-

  čem, mobilem (u nás v rodině měla první

  mobil s barevným displejem moje dcera,

  ato jsem byla v té době korporátní mana-

  žerka se služební limuzínou), pokračo-

  valo tetováním a řidičákem jako lid-

  ským právem. Vy jste se s tím vším

  naučili žít naprosto samozřejmě

  apak jste přišli do práce a chcete

  pořád totéž: diskuze, pochope-

  ní, toleranci, volný čas… Můj

  první šéf by se asi zeptal: „A na

  to jste přišli jak?“ Jednoduše.

  Naučili jsme vás to.

  Psychologové říkají, že

  nás ve výchově ovlivňují až

  dvě předcházející generace – ony ovlivňují

  naše žebříčky hodnot anaše přesvědčení.

  To znamená, že ačkoliv jsme se narodili

  několik desetiletí po válce, válečné zkuše-

  nosti našich prarodičů se na naší výcho-

  vě podepsaly. Přidejte si k tomu všechny

  křivdy socialismu a máte ďábelský koktejl,

  který nás hnal k tomu, abychom zběsile

  pracovali, vydělávali, nakupovali a hroma-

  dili. Dělali jsme to kvůli vám. Některým

  znás už začíná docházet, že to asi nebude

  ten nejlepší model pro výchovu, pro lidstvo

  a pro planetu. Pravda ovšem také je, že se

  toto prozření zpravidla dostavuje v čase,

  kdy si vy – naše děti – jdete pro svůj diplom

  a splátkový kalendář hypotéky můžeme

  stříhat jako metr (jestli nevíte, proč metr,

  zeptejte se táty, nejspíš byl na vojně).

  Tak s námi, prosím, mějte tu trpělivost

  taky. Zkuste pochopit, že když se celý život

  snažíte najít tu správnou strategii, nechcete

  na konci tak úplně slyšet, že to třeba nebylo

  dobře. Naši rodiče možná na stejném tek-

  tonickém zlomu kariéry odcházeli do pen-

  ze, nebo to do ní tak nějak doklepali. Nás

  čeká ještě docela hodně let práce, a jestli se

  dočkáme nějaké penze, to je ve hvězdách.

  Když na vás v práci vrčíme, protože pořád-

  ně neposloucháte, když vám vysvětlujeme

  zadání úkolu; když nechápeme, jak můžete

  odejít klidně domů, ačkoliv nemáte hotovo;

  když cedíme krev mezi zuby, protože se po

  stopadesáté ptáte na to samé; když (podle

  nás) zbaběle zdrháte ze zaměstnání, kde

  se na vás jen trochu někdo zamračí; když

  nevěřícně zíráme, ojaké peníze si dokážete

  říct přesto, že ještě pořádně nevíte, kde jste

  se vůbec ocitli – to se nám ozvěnou vracejí

  naše začátky a také naše výchova. Někdy si

  říkám, čemu se to vlastně divíme.

  Buďte tedy shovívaví a trpěliví. A my

  vám za to občas pohlídáme děti a přene-

  seme na ně některé své návyky. Třeba že

  špinavé prádlo patří do koše v koupelně

  ačisté a vyžehlené do skříně. Nikoliv vše

  do jednonoho chumlu. A na tom trvám!

  Vaše matka, teta, tchyně, nebo šéfová

  Marie

  Foto: archiv Marie Petrovové

• Strana 17

  JE TOHO NA VÁS

  NEKDY MOC

  ?

  SÉDATIF PC PRO KLIDNÝ DEN I NOC!

  • komplexní složení pro široké

  spektrum příznaků

  • bez věkového omezení

  • může být užíván během těhotenství a kojení

  ÚZKOST, EMOČNÍ NAPĚTÍ, LEHKÉ PORUCHY SPÁNKU

  Sédatif PC® je homeopatický léčivý přípravek užívaný tradičně vhomeopatii k léčbě úzkosti, emočního

  napětí a lehkých poruch spánku. Lék k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci.

  Sédatif PC zmírní příznaky

  stresu během dne a zkvalitní

  váš spánek v noci.

  • 1–2 tablety nechat rozpustit pod jazykem

  3×denně, ráno, v poledne a večer, nejlépe mimo

  dobu jídla. Doporučená doba léčby 4 týdny.

  1

  –

  2

  TABLETY

  1

  –

  2

  TABLETY

  1

  –

  2

  TABLETY

  SIF 78 005

• Strana 18

  |

  OBJEVY

  |

  18 www.drmax.cz

  UMĚLÁ INTELIGENCE?

  Zatím je spíš hloupá

  Jeden ze špičkových českých vědců zabývajících se umělou inteligencí Jiří Materna

  prohlašuje, že současná umělá inteligence zas tak chytrá není. Sám ovšem sestrojil

  algoritmus, který píše básně. Co dalšího technologie tohoto oboru umějí? A sestrojíme

  někdy umělého člověka, který bude vládnout lidem?

  Když v reklamě slyším, že můj foťák v mobi-

  lu využívá umělou inteligenci, co to vlastně

  znamená?

  Znamená to, že používá moderní algoritmy

  pro zpracování obrazu. V podstatě za nás řeší

  nastavení fotoaparátu: například zaostření,

  nastavení clony, času expozice, blesku apodob-

  ně. To jsou ale všechno problémy, které byly

  uspokojivě automaticky vyřešeny už dříve

  pomocí mnohem jednodušších metod. Zají-

  mavější jsou spíše různé způsoby postproces-

  singu. Dnes je třeba možné neuronovou sítí

  mnohonásobně zvýšit rozlišení obrázku tak, že

  si ta sít prostě chybějící data domyslí, a výsle-

  dek vypadá tak věrohodně, že to člověk běž-

  ným pohledem nepozná.

  Kdy a jak se ještě během obyčejného dne

  dostáváme do kontaktu s umělou inteligencí?

  Umělá inteligence dnes je, anebo může být,

  úplně všude. Najdete ji ve všech internetových

  vyhledávačích, kde řeší nalezení relevantního

  výsledku, slouží k překládání textů v překla-

  dačích, ve větších e-shopech je použita pro

  doporučování zboží, cílení reklamy a podobně.

  A pronikla i do tradičnějších oborů, například

  vněkterých výrobních linkách detekuje zmetky.

  Kde vlastně končí matematika a začíná

  umělá inteligence?

  Momentálně platí – i když do budoucna to tak

  nutně být nemusí –, že není umělé inteligence

  bez matematiky. Všechno, co dnes považujme

  I když vědci na nejrůznějších

  technologických kongresech

  neustále představují nové

  prototypy robotů, je

  možnost, že by nám během

  několika let mohli vládnout,

  podle Jiřího Materny zatím

  velmi vzdálená 

  IMAGINACE

  v pivu je poezie

  jako jsou motýli

  vhousenkách popelník je

  pro prach

  a strach

  neboj se vidět atvořit

  spoutané srdce je hrob

  (ukázka z „robotí“ knihy

  Poezie umělého spánku)

  JAK BÁSNÍ ROBOTI

• Strana 19

  www.drmax.cz 19

  |

  OBJEVY

  |

  za umělou inteligenci, je postaveno na

  matematických vzorcích a algoritmech,

  takže umělá inteligence končí tam, kde

  končí matematika.

  Přál byste si zažít „stvoření“ silné umě-

  lé inteligence?

  Takto nad tím nepřemýšlím. Silná umělá

  inteligence může mít mnoho různých

  podob a její stvoření může mít pozitivní

  i negativní důsledky. Přál bych si zažít

  dobu, kdy lidé, pokud nebudou chtít,

  nebudou muset dělat mechanickou,

  nezáživnou práci a budou se moci věno-

  vat pouze kreativním činnostem. Podle

  mého názoru je ale silná umělá inteli-

  gence s využitím dnes známých algo-

  ritmů a technologií nedosažitelná. To

  však neznamená, že nikdo nemůže přijít

  s převratnou myšlenkou, která všechno

  změní. K tomu může dojít klidně dnes,

  ale třeba k tomu nedojde nikdy.

  Jeden ze specialistů na umělou inteli-

  genci Tomáš Mikolov říká, že posled-

  ní dekády výzkumu zavedly vědce

  tak trochu do slepé uličky a celý obor

  potřebuje jiný přístup, průlom z neče-

  kané strany. Souhlasíte s tím?

  Přestože to vypadá, že se toho na poli

  umělé inteligence za posledních deset

  let událo strašně moc, opak je pravda. To,

  že dnes můžeme mít samořiditelná auta

  a počítačové programy, které porazí člo-

  věka ve hře go, není dáno tím, že bychom

  objevili nějaké úplně nové algoritmy, ale

  tím, že máme k dispozici mnohem vět-

  ší výpočetní výkon a více dat než dříve.

  Přestože dnešní umělá inteligence může

  vypadat chytře, ve skutečnosti je úplně

  hloupá a inteligencí bych ji ani nenazý-

  val. Všechno kouzlo v podstatě spočívá

  jen ve hledání obecných vzorů vobrov-

  ských datech. To ale pro vytvoření obec-

  né umělé inteligence nestačí a dost mož-

  ná to je opravdu úplně slepá cesta.

  Co vás nejvíc baví na práci, kterou

  děláte?

  Objevování nových možností, které nám

  umělá inteligence poskytuje. Občas se

  přihodí něco, co člověka hodně překvapí.

  To se mi stalo, když jsem vytvořil počíta-

  čový program, který psal básně – vymys-

  lel úplně nové metafory nebo přirovnání.

  To byla vaše doktorská práce? Utkvěly

  vám nějaké metafory v paměti?

  Moje doktorská práce byla na úplně jiné

  téma. Toto byl spíš jen takový experi-

  ment, ze kterého vzešly zajímavé výsled-

  ky. Příkladem pěkné metafory je „tělo

  plné červánků“, které v jedné básni odka-

  zuje k tělu probodanému nožem, nebo

  ironické přirovnání „tak vzácné jako listí“,

  odkazující ke chtíči, který jistě vzácný

  není. Několik vybraných básní je možné

  si přečíst ve sbírce Poezie umělého světa,

  která vyšla před dvěma lety.

  Měli bychom si vůbec s umělou inteli-

  gencí zahrávat? Na jednu stranu je to

  věc, která může zachránit lidstvo, ale

  může ho taky zničit.

  Objevování nového je pro nás lidi na-

  prosto přirozené. Je úplně jedno, které-

  mu oboru se člověk věnuje, ale vždy se

  bude snažit posouvat hranice. Pokud

  je v lidských silách obecnou umělou

  inteligenci vytvořit, tak jednou vznikne.

  Je to podobné jako s nukleárními zbra-

  němi nebo genetickými modikacemi.

  Můžeme spekulovat nad tím, jestli je to

  bezpečné a jestli bychom to raději nemě-

  li zakázat, ale pokud to nebudeme dělat

  my, udělá to někdo jiný. Jedinou možnou

  obranou je už teď diskutovat a přemýšlet

  nad tím, jak zabránit tomu, aby se pří-

  padná obecná umělá inteligence vymkla

  kontrole. Ta diskuse naštěstí probíhá apo

  světe existuje řada vědců, kteří si tyto

  otázky kladou.

  Pokud se nám podaří někdy stvořit

  silnou umělou inteligenci, jak podle

  vás bude vypadat? Jako huma-

  noidní robot, nebo spíš interaktivní

  „počítač“?

  Pokud se to někdy podaří, půjde v první

  fázi jen o počítačový model – program,

  který poběží někde na serveru. Pokud

  Jiří Materna vystudoval obor informatika

  a získal doktorát v oboru umělá

  inteligence a počítačová lingvistika.

  Mezi jeho odborné zájmy patří zejména

  strojové učení a zpracování přirozeného

  jazyka. Organizuje mj. vzdělávací

  program Machine Learning College 

• Strana 20

  20 www.drmax.cz

  |

  OBJEVY

  |

  Inzerce ▼

  Text: Olga Procházková, foto: Fotolia a archiv Jiřího Materny

  ale budeme chtít, aby nám lépe rozuměl

  a choval se jako my, budeme ho muset

  umístit do umělého těla a nechat ho

  interagovat s reálným prostředím.

  Umělá inteligence je mimo jiné sou-

  částí technologií, které zaznamenávají

  naši polohu – parkování auta, nákupy

  na internetu, navštěvované webové

  stránky – a které nám pak nabízejí urči-

  té „předvybrané“ zboží, dovolené či

  témata zpráv. Nemáte pocit, že nám

  tím vlastně zužují vlastní volbu?

  Toto je velmi dobrá otázka a podle mě jed-

  na z největších hrozeb dnešní umělé inte-

  ligence. Všechno jsou to úlohy strojového

  učení, kterým se říká doporučování a per-

  sonalizace a ke kterým bohatě stačí dneš-

  ní forma umělé inteligence. Podívejme se

  třeba jen na zpravodajství. Pokud nechá-

  me stranou propagandistické a vyloženě

  ideologické servery, které jsou kapitolou

  pro sebe, a zaměříme se pouze na serióz-

  ní komerční zpravodajské servery, jejich

  cílem je především vydělat. Výdělek těchto

  serverů plyne z větší části z placené rekla-

  my, aproto se snaží maximalizovat čtenost

  svých článků. Toho je možné dosáhnout

  jejich personalizovaným doporučováním.

  Čím více toho stroj o čtenáři ví, tím lépe na

  něho dokáže cílit, zobrazovat mu pouze

  to, co koresponduje s jeho světonázorem,

  autvrzovat ho tak v jeho pravdě. Toto už

  se dnes ve velké míře děje na sociálních

  sítích, kde jsou lidé uzavíráni do názoro-

  vých a sociálních bublin bez konfrontace

  s opačným názorem. Problém se stává

  ještě palčivějším tím, jak se způsob trávení

  volného času u mladé generace překlápí

  zoine světa do online. Společnost se tak

  polarizuje a stává se méně odolnou vůči

  dezinformacím nebo lžím.

  Jaké obvykle bývají největší omyly

  veřejnosti a médií týkající se umělé

  inteligence?

  Za jeden z největších omylů veřejnos-

  ti považuji přesvědčení, že je současná

  umělá inteligence inteligentní. Není.

  Samozřejmě záleží na denici inteligen-

  ce, ale faktem je, že dnešní umělá inteli-

  gence je jen souborem pravidel, někdy

  doplněných o prvky náhody.

  Co říkáte tomu, že v různých talkshow

  v USA vystupují umělé společnice?

  Zabývá se problematikou humanoid-

  ních robotů či sexuálních společnic

  seriózní věda?

  Celá problematika vytváření androidů je

  hodně zajímavá a rozhodně se jí zabývá

  i seriózní věda. Oproti „pouhému“ inte-

  ligentnímu počítačovému programu je

  zde celá řada dalších problémů, jako je

  způsob pohybu, orientace v prostředí,

  modelování emocí a podobně. Zatím

  takoví roboti příliš užiteční nejsou,

  nefungují dobře a slouží spíš pro mar-

  ketingové účely. Jednoznačně však mají

  velkou budoucnost. A nemusí jít jen ose-

  xuální společnice. Nejdále jsou v tomto

  asi v Japonsku, kde se vědci například

  dlouhodobě zabývají tím, jak vytvořit

  umělé společníky pro opuštěné seniory,

  kteří s nimi budou schopní vést základní

  konverzaci, budou umět pomoci s jed-

  noduchými činnostmi a budou schopni

  přivolat pomoc při nějakém zdravotním

  problému.

  ■

  SLOVNÍČEK UMĚLÉ INTELIGENCE

  AI – articial intelligence, umělá inteligence.

  Silná umělá inteligence – neboli obec-

  ná umělá inteligence je ta, která by kom-

  plexně dokázala simulovat lidskou inteli-

  genci. V současnosti se zdá její vytvoření

  jako nedosažitelný úkol.

  Slabá umělá inteligence – řeší díl-

  čí oblasti celé problematiky, například

  rozeznání obrazu, logické odvozování,

  výzkum neuronových sítí, kombinato-

  rické problémy a další. Většina vědců se

  zabývá právě slabou inteligencí.

  Neuronové sítě – jsou struktury pro zpra-

  cování dat. Říká se jim tak proto, že zakla-

  datelé tohoto oboru chtěli simulovat reál-

  né mozkové procesy. V případě umělých

  neuronových sítí jsou výstupy (tedy sig-

  nály v podobě čísel) z jedné vrstvy neuro-

  nů vstupem pro další vrstvu– askaždou

  vyšší vrstvou se zvyšuje úroveň abstrakce.

  Stroj je tak schopen například v první vrst-

  vě neuronů rozeznávat pixely, postupně

  dojít až k celkovému obrazu a následně

  například rozhodnout, zda je na obrazu

  pes, nebo kočka.

  Strojové učení – je podoblastí umě-

  lé inteligence, zabývající se algoritmy

  a technikami, které umožňují počíta-

  čovému systému „učit se“. (Primitivně

  pojato: stroj může z vyřešených příkla-

  dů například „pochopit“, že x + y je vždy

  stejné jako y + x, aniž bychom mu to

  zadávali/vkládali, a to už je učení.)

  Turignův test – slavný matematik Alan

  Turing (1912–1954), zakladatel oboru

  umělé inteligence, přemýšlel, jak poznat,

  zda je stroj inteligentní (Je kalkulač-

  ka inteligentní, nebo ne?). Rozhodl se,

  že stroj může považovat za inteligent-

  ní, pokud nepozná, že to není člověk.

  Takzvaný Turignův test byl prohlášen za

  prolomený ve chvíli, kdy několik lidí v tes-

  tu při chatování s počítačem nepoznalo,

  že si nechatují s člověkem. Vědecká

  komunita to ovšem neuznala, neboť jed-

  noduchá konverzace na dané (naprogra-

  mované) téma není projevem komplexní

  inteligence zaměnitelné s člověkem, což

  měl Turing na mysli.

  Technologická singularita – pojem

  singularita je v matematice bod, kde

  je najednou všechno jinak než v jeho

  okolí. Křivka našeho pokroku, vědění

  avýkonů počítačových procesorů je stá-

  le strmější, protože od jednoho průlo-

  mového objevu k druhému je stále krat-

  ší časový interval. Jedna z hypotéz říká,

  že jednou se tahle křivka (možná iprá-

  vě s pomocí strojů, které nám budou

  pomáhat s vytvářením stále chytřejší

  umělé inteligence) obrátí kolmo naho-

  ru– a to je bod technologické singulari-

  ty, chvíle, kdy v jeden moment budeme

  vědět VŠECHNO.

  „V Japonsku se vědci

  zabývají tím, jak

  vytvořit umělé

  společníky pro

  opuštěné seniory.“

• Strana 21

  Bez názvu-2 1Bez názvu-2 1 8. 9. 2018 8:14:228. 9. 2018 8:14:22

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

• Strana 23

  www.drmax.cz 23

  |

  ROZHOVOR

  |

  Populární herečka a moderátorka je zase v jednom kole. Před pár dny

  začal nový ročník StarDance a jen chvilku předtím dotočila romantickou

  komedii Ženy v běhu, která půjde do kin v lednu příštího roku. Snad proto

  jsme si povídali hodně právě o tom, jak ten „běh“ zvládá.

  Při pohledu na vaše aktivity lmové, tele-

  vizní i divadelní člověka nutně napadne, že

  musíte být v jednom kole. Umíte odmítat

  práci? Nebo si říkáte, že dokud přichází, byl

  by hřích ji nevzít?

  To je jen zdání, protože naše práce je pestrá

  a někdy až přehnaně mediálně „zoomovaná“.

  Nepřichází toho víc, než přijít má. Někdy si

  různé projekty nacházejí mě, a někdy si je zase

  nacházím já. A pokud skutečně přijde něco,

  co už časově nejsem schopna zvládnout nebo

  necítím potřebu se na tom z nejrůznějších

  důvodů podílet, nemám nejmenší problém říci

  s díky ne.

  Odmítla jste někdy něco a zpětně toho lito-

  vala, když jste viděla výsledek?

  No vlastně ne. Dokonce musím říct, že se stal

  pravý opak. Takže snad mám zdravou intuici.

  Obecně se ví, že snad s výjimkou divadla

  je na tvorbu méně času, než bývalo dříve.

  Trápí vás to?

  Máte pravdu. Na jednu stranu je zrychlení ve

  smyslu nových technologií či zkušeností nor-

  mální. To je prostě vývoj. Ale že se leckdy zby-

  tečně kamsi spěchá, a to nejen na úkor kvality,

  ale i užití si toho, co děláme, to je smutná prav-

  da. Čas růži je dán, uspěchat se nedá, proto pak

  ta nejpodstatnější lidská potřeba i schopnost–

  tvořivost – strádá. A tím pádem strádáme i my.

  A protože jsem si toho čím dál více vědoma,

  dělám vše pro to, abych se této civilizační ten-

  denci ubránila. A že nejsem zdaleka jediná, kdo

  si to uvědomuje, docela se mi to daří.

  Když už jsme u toho času - vnímáte ho dnes

  jinak, než třeba před dvaceti lety? V čem se

  pro vás změnila jeho vzácnost?

  Jeho vzácnost si uvědomuji stále. Je to jedno-

  značně ten nejcennější „majetek“, který máme.

  Postupem let však čím dál méně akceptuji jeho

  lineární vnímání. Daleko více čas poměřuji

  hloubkou naplnění okamžiku, než pomyslným

  putováním dopředu a dozadu.

  Máte za sebou natáčení lmové komedie

  Ženy v běhu, kde hrajete ženu, která by ráda

  dělala, co chce, ale přitom se přizpůsobuje

  mamince i partnerovi. Znáte ze života tyhle

  momenty?

  Ano, jistě. Přizpůsobování se životu kolem nás

  je ovšem velice přirozené. Není to a priori chy-

  ba. Záleží ale samozřejmě na míře. A také na

  důvodu.

  S rodiči se člověk dost často dostává do situ-

  ací, kdy něco dělá jen proto, aby jim udělal

  radost, i když o tom sám není přesvědčený.

  Vzpomněla byste si na nějakou takovou

  situaci?

  Míra sobectví a altruismu se v člověku pere

  odnepaměti. Obojí má v našich životech svo-

  je místo, jen se neustále s menšími či většími

  úspěchy pokoušíme najít mezi nimi správný

  poměr. Dělat blízkým radost je krásné, ale měli

  bychom o tom být přesvědčeni, jinak to nako-

  nec ani jedné straně velkou radost nepřinese.

  Nestranný pozorovatel by řekl, že si doká-

  žete prosadit svou. Je to tak nebo je to myl-

  ný dojem?

  A opravdu si „prosazuji svou“? Nebo jen zaují-

  mám postoj a říkám, co cítím, aby situace byla

  čitelná a řešitelná? Jak vidíte, z různých stran se

  dá různě „nestranně pozorovat“.

  Nedá mi to nezeptat se na vaše rodiče, skvě-

  lé herce. Jací jsou jako rodiče? Přísní nebo

  naopak přátelští?

  Jsou to rozhodně skvělí rodiče. Zkušení, las-

  kaví, zásadoví, pracovití, zábavní. A teď už

  hlavně v obdivuhodně plnohodnotné roli

  prarodičů.

  • Pochází z herecké

  rodiny, jejími rodiči jsou

  herci Carmen Mayerová

  aPetr Kostka.

  • Od svých studií hraje

  v divadle (Divadlo

  v Rytířské, Divadlo

  Broadway, Viola).

  • Vidět jste ji mohli

  vtelevizních seriálech

  Temný Kraj, Obchoďák

  nebo Soukromé pasti.

  • Před lmovou kamerou

  se objevila v úspěšných

  lmech Líbáš jako

  ďábel, Strašidla, Bezva

  ženská na krku. Právě

  dokončila snímky Léto

  s gentlemanem a Ženy

  v běhu, kde hraje dceru

  Zlaty Adamovské.

  • Popularitu si získala

  moderováním taneční

  televizní show StarDance,

  kterou uvádí ve dvojici

  sMarkem Ebenem.

  • Má syna Antonína.

  TEREZA KOSTKOVÁ

  V KOSTCE

  Věřím na ZÁZRAKY

  Tereza Kostková

• Strana 24

  24 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Máte nějaký čas vyhrazený jen pro

  sebe, kdy se sejdete a jen si prostě

  povídáte?

  Velmi často si ho dopřáváme. Tu ranní

  káva, když dám Toníka do školy, jindy

  v divadle před představením, jindy

  zase zůstaneme u sklenky vína, když

  si Toníka vyzvednu a výjimkou nejsou

  ani společné dovolené. Jsme spolu

  rádi.

  Snažíte se o něco podobného se svým

  synem?

  Sdílení života se svými blízkými je mi

  samozřejmostí, takže se nemusíme snažit

  a prostě to děláme (smích).

  Máte nějaké své oblíbené společné

  činnosti?

  Kromě lega, výletů, natáčení jeho ani-

  máčků a teď tedy i skutečného natáče-

  ní, je docela zábavné, že máme společ-

  né kroužky. Já převzala postupem času

  jeho učitelku zpěvu i trenéra na tenis,

  takže dopoledne chodím do kroužku já,

  aTonda do toho samého odpoledne.

  Jak vnímáte, že generace dnešních

  dětí má tak trochu posunuté hranice

  hodnot, že konzum je víc než intelekt

  atd.? Člověk se snaží jít dětem příkla-

  dem, ale pak přijdou do kolektivu…

  A opravdu je to jen takhle? A opravdu je

  to jen v této době? Totéž se totiž říkalo

  i za mého dětství. Boj konzumu se vším

  ostatním tu byl vždycky. Někdo se nedá,

  někoho sežere. Podle mě to vůbec není

  věcí generace, jen přístupu k životu kaž-

  dého z nás.

  Přemýšlela jste někdy nad tím, jestli

  byste chtěla jako dítě vyrůstat v dneš-

  ní době? V čem je podle váš těžší než

  doba našeho dětství?

  Není těžší, je prostě jiná. V našich očích.

  Věci se vyvíjejí a proměňují odnepaměti.

  Nejde srovnávat. Jistě, že mám pocit, že se

  zvyšují a zesilují nároky a je celkově větší

  chaos. Na druhou stranu dnešní děti vtom

  vyrůstají, jejich svět je jim bližší apřiroze-

  nější, než když ho pozorujeme my. Je to,

  jak to je. To, co zůstává, jsou život a láska,

  a ty mají moc a sílu vést nás správnou ces-

  tou, ať se „okolo“ děje cokoliv.

  Když jste byla malá, kdo byl vaším vzo-

  rem a proč? A jak se ty vzory postupem

  času měnily?

  Stále se mi v životě objevují lidé, kteří se na

  cestě života, tak jak ji vnímám já, nacházejí

  dál, a viditelným ujištěním, že ta cesta dál

  vede, mě posilují a inspirují. Nesouvisí to

  s věkem mým ani těch dotyčných osob,

  a proměňují se podle toho, jak rychle

  akvalitně postupuji po trase dál já sama.

  V dětství a v mnoha oblastech to až

  dodnes byli a jsou moji rodiče, jiná téma-

  ta ve mně zase inspirují děti a mladší lidé,

  někdy známí, někdy životem jen letmo

  kolemjdoucí, někdy je to literát či básník

  prostřednictvím svého díla. Mohou to být

  tvůrci skrze své lmy, příroda. Nemám

  vzory jen v říši lidí, ale často – abych zůsta-

  la v nadsázce i příměru – v říši pohádek.

  Jako osobnost, která je veřejně zná-

  má, můžete být sama pro spoustu lidí

  vzorem. Berete to jako závazek?

  Rozhodně se tou úvahou nezaobírám

  anijak takový případný vliv nepřeceňuji,

  ale jsem si vědoma, že někdy až přehna-

  ně a bez korekce to naše profese způso-

  buje. Myslím ale, že způsob, jakým žije-

  me život, je do jisté míry zavazující i vůči

  našim dětem, rodině, přátelům a nám

  samotným. Bez ohledu na míru „veřej-

  noznámosti“. Není marné, když naše činy

  korespondují s naším myšlením a cítě-

  ním. I když to nikdo nevidí.

  Pojďme k jinému tématu. Ke StarDance.

  StarDance mám velmi ráda. Je to radost.

  Zdobrého pořadu, z nečekaných okamži-

  ků, z radosti diváků. To nejde jinak popsat.

  Řada soutěžících jsou vaši kolegové.

  Je těžké se oprostit od toho, že je máte

  ráda, přejete jim vítězství, a neproží-

  vat s nimi tolik, když vypadnou?

  Neoprošťuji se od vztahu k nim, ten se

  naopak prohlubuje, a já s nimi všechny

  jejich vítězství i prohry ráda prožívám.

  Komedie Ženy v běhu je o tom, že se tři

  generace žen rozhodnou běžet maratón.

  Vy sama sportujete? A ráda a dobrovol-

  ně, nebo proto, že si to tělo zaslouží?

  „Boj konzumu

  se vším ostatním tu

  byl vždycky. Někdo

  se nedá, někoho

  sežere. Je to

  o přístupu kživotu.“

  S tatínkem Petrem Kostkou, který letos oslavil významné

  životní jubileum, a který patří mezi nejlepší české herce

  A zde s maminkou – herečkou Carmen Mayerovou. Po kom je

  Tereza tak krásná je patrné na první pohled

  Text: David Laňka, foto: Roman Černý, Tomáš Pánek, CinemArt a archiv redakce

• Strana 25

  Inzerce

  •

  Traumaplant

  ®

  mast

  [

  ]

  Kostivalová mast proti bolesti svalů a kloubů

  k léčbě:

  • pohmožděnin a distorzí

  • bolestí kloubů a svalů

  • špatně se hojících ran

  Rostlinný léčivý přípravek ke kožnímu podání, pečlivě si pročtěte příbalovou informaci.

  Šťáva a extrakt z čerstvé nati kostivalu cizího (Symphytum x uplandicum NYMAN)

  Zastoupení a distribuce v ČR:

  – International spol. s r.o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  tel.: 281 028 230, fax: 281 028 232

  Držitel rozhodnutí o registraci:

  Harras Pharma Curarina

  Arzneimittel GmbH

  D-81373 Mnichov, Německo

  inz Traumaplant_2018 210x99.indd 1 15.05.18 11:43

  |

  ROZHOVOR

  |

  Ráda a dobrovolně, pokud to čas dovo-

  lí, protože tělo si to zaslouží a hlavně to

  potřebuje (smích).

  Hecla byste se zaběhnout si maraton

  jako vaše postava?

  Je pravda, že v této oblasti nejsem moc sou-

  těživá. U karet nebo u šachů ano, ale u sportu

  mě víc zajímá, kolik spálím tuku, než kolik lidí

  nechám za sebou. Také se nerada mačkám

  a nerada běhám po pevném terénu. Mám

  vůbec k běhu dvojsečný vztah. Je skvělý na

  kondici a hubnutí, ale dlouhou chůzi poklá-

  dám za přirozenější a zdravější. Oproti minu-

  losti tak více zpomaluji, už spíš chodím, než

  běhám. Ale bavilo mě to natáčet (smích).

  Když mluvíme o soutěživosti. Nakolik je

  podle vás důležité v životě prohrávat?

  No tak pakliže nějaká oblast soutěži-

  vost vyžaduje, pak je její nezbytnou

  součástí i vědomí možné prohry. A to

  se lidská bytost prostě v útlém věku

  učit musí. A je dost takových, co se to

  učí i v dospělosti. Proto životní postoj

  eliminující soutěž zásadně umenšuje

  i pocit prohry. To, co do té kategorie

  spadá, vnímá pak člověk jako vývoj,

  učení, možnou cestu k posunu. Je to

  jistě jen úhel pohledu na věc, ale ten

  v životě hraje jednu z nejpodstatněj-

  ších rolí.

  Ve lmu se také vsadíte o poměrně

  vážný životní krok se svým partnerem,

  kterého hraje Ondřej Vetchý. Dokázala

  byste něco podobného udělat i ve

  svém životě?

  Když se lidé mají rádi, mohou se vsadit o

  ledacos. Ale já bych nerada něco z příbě-

  hu prozrazovala, takže se těšte, co v kině

  uvidíte.

  Máte raději hru na jistotu nebo doká-

  žete riskovat?

  Protože na jistotu je to skutečně vždycky

  jen hra, a já nerada něco hraju, tak dávám

  přednost risku. To je jistota.

  Máte někdy potřebu být sama se

  sebou, vyčistit si hlavu, probrat co

  bylo…? A pokud ano, kam za takovým

  klidem utíkáte?

  Neutíkám. Dojdu si (smích). Ke knize. Ke

  kávě. K lmům. K přátelům. Ke kytkám.

  Ke stromům. K objektivu. K objektivitě.

  Kposteli. K vařečce. K písničce. K tenisu.

  Kprocházce. K tichu… zkrátka k sobě.

  Malíř Francois Roualt řekl: Nevěřím

  tomu, co vidím. Nevěřím tomu, co sly-

  ším. Věřím pouze tomu, co cítím. V co

  anebo čemu v životě věříte vy?

  Já věřím na zázraky.

  ■

  Postava, kterou ve lmu Ženy v běhu Tereza hraje, se rozhodne,

  že na počest svého otce uběhne maraton

  Ve lmu Ženy v běhu se před kamerou objeví i Terezin syn

  Antonín (u stolu)

• Strana 26

  26 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Zakousněte se do PEČIVA

  V posledních letech dostává pečivo co proto. Od dietologů, výživových poradců, sportovců

  a propagátorů zdravého stravování. Je to však opodstatněné? Opravdu pečivo není zdravé?

  Opravdu je bílé pečivo tak špatné a celozrnné tak zdravé? Nebo prostě jen záleží na tom, jaké

  pečivo (a od koho) si kupujete?

  Z

  atímco chleba a jiné pšeničné

  pečivo byly běžnou součástí

  jídelníčku našich předků, tren-

  dem západní civilizace v posled-

  ních letech je naopak tyto výrobky buď

  omezit, nebo ideálně zcela vyloučit.

  Důvod? Alergie. Stále více lidem totiž

  pšenice způsobuje různé zažívací a zdra-

  votní problémy, klasickou potravinovou

  nesnášenlivostí počínaje a celiakií, při níž

  je organismus alergický na lepek, konče.

  Ale proč dříve pšeničné pečivo zdravot-

  ní problémy nevyvolávalo a dnes ano?

  Způsobila to především snaha o co nej-

  větší prodeje. Čím více se pšenice vyme-

  le, tím více mouky z ní dostanete, ale

  tím více také obsahuje lepku. Nemluvě

  ospeciálně vyšlechtěných odrůdách pše-

  nice, které mají podíl lepku vyšší. Proč?

  Protože díky lepku pečivo krásně naběh-

  ne, je vizuálně pěkné a tím i prodejnější.

  Pro porovnání – když zajdete do speciali-

  zovaných prodejen, kde je k dostání peči-

  vo bez lepku, uvidíte, že je nízké a hut-

  né. Na první pohled tedy méně pěkné.

  Aprotože kromě chuti prodává i vzhled,

  požadují pekárny a pekaři mouku, ze

  které pečivo bude krásně „nadýchané“.

  Bohužel ovšem i s vyšším obsahem lep-

  ku, na který pak náš organismus reaguje.

  To, proč lepek našim předkům nevadil,

  je nejen v množství, ve kterém ho jedli

  oni a ve kterém ho do těla dostáváme

  my, ale samozřejmě také v životním sty-

  lu. Jejich jídelníček byl pestřejší, obsaho-

  val více ovoce a zeleniny. Stejně tak měli

  čas se v průběhu dne najíst. Nevysedávali

  vzaměstnání dvanáct hodin denně. My,

  když dostaneme hlad a nestihneme si

  zajít na oběd, vyběhneme do pekárny

  akoupíme si koláč, rohlík nebo chlebíček.

  Neznamená to ale, že by člověk měl

  na pšeničnou mouku zanevřít. „Pokud

  člověk chce pšenici, která bude zdravot-

  ně nezávadná, měl by si vybrat někte-

  rou z historických odrůd, které nejsou

  narušeny genetickými úpravami, tedy

  „Příčinou rostoucích

  zdravotních potíží

  není samotná pšenice,

  ale její speciálně

  vyšlechtěné odrůdy.“

• Strana 27

  N

  O

  V

  I

  K

  N

  A

  www.vibovit.cz

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8

  www.teva.cz

  Doplněk stravy.

  Neslouží jako náhrada pestré a vyvážené stravy.

  CZ/FSUP/18/0009

  S vysokým

  obsahem

  vitaminů

  DC

  a

  S vynikající chutí

  černého bezu

  100% přírodní

  barviva a aroma

  11 vitaminů

  a minerálních látek

  Vibovit Immunity - inzerce CZ A4.indd 1 05.09.2018 11:13:30

• Strana 28

  28 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Inzerce ▼

  Text: Jiří Vlasák, foto: Fotolia

  jednozrnku, dvouzrnku nebo špaldu. To všech-

  no jsou odrůdy, na které je organismus přivyk-

  lý, protože tu jsou z historického hlediska déle,“

  doporučuje Jan Šmikmátor, propagátor domá-

  cího pečení chleba. Když se ho ptáme, jestli je

  tmavé pečivo zdravější, jak se dnes tvrdí, upo-

  zorňuje na jeden problém: „U tmavého pečiva

  je to sice tak, že je nutričně hodnotnější, nicmé-

  ně lepek stále obsahuje. A v souvislosti s tren-

  dy, které nyní jsou, je třeba se v obchodě dívat

  i na to, jestli je pečivo celozrnné, což znamená,

  že obsah mouky musí být minimálně z osmde-

  sáti procent celozrnná mouka, nebo vícezrnné.

  Protože v takovém případě to znamená, že je

  pečivo z pšeničné mouky, žitné mouky a pak

  už je třeba jen posypané ovesnými vločkami.

  Termín vícezrnné pečivo totiž není nic jiného

  než marketingový tah.“

  Kapitola sama pro sebe je rozmrazované

  arozpečené pečivo. Snad každému je jasné, že

  když si koupí rozmrazené pečivo, tak není čerst-

  vé, i kdyby bylo právě vytažené z pece. Do těch-

  to polotovarů se přidávají látky, které pečivo

  optimalizují tak, aby mohlo být zmrazeno a zase

  rozpečeno, a samozřejmě každá taková látka je

  přesně to, co bychom chtít neměli a na co postu-

  pem času začne být naše tělo „alergické“.

  „Pečivo, je-li opravdu kvalitní, to znamená, že

  není smíchané s nějakým škrobem nebo žela-

  tinou, ale je to opravdu žitná nebo pšeničná

  mouka a k tomu droždí nebo kvas, sůl a kmín,

  není pro lidské zdraví nijak závadné,“ vysvětluje

  Jan Šmikmátor. „Vždycky jsme jej v jídelníčku

  měli, a pokud denně nesníme pecen chleba,

  tak pečivo rozhodně člověku neublíží.“

  Nejzdravější variantou, kterou bychom při

  volbě pečiva mohli zvolit, je samozřejmě upéct

  si ho doma sami. Ale jednak kde na to brát čas,

  a pak také ruku na srdce, ne všichni jsme takoví

  mistři pekařského řemesla, abychom z trouby

  nakonec vytáhli něco opravdu dobrého.

  Pokud tedy zatoužíte po (dobrém a kvalit-

  ním!) pečivu, je vždy důležité kupovat čerstvé,

  nikoliv rozmrazené. Před vícezrnným pečivem

  dávejte přednost celozrnnému. Rohlíky jsou

  obvykle čerstvé, bagety, dalamánky a podob-

  ně bývají nejčastěji rozmrazené. Podobné je to

  s chlebem. Když se zaměříte na etikety, možná

  budete překvapeni, kolik se jich rozpéká pří-

  mo v prodejnách. A pokud si chcete vychut-

  nat opravdovou chuť chleba, sáhněte nejlé-

  pe po kváskovém, protože ten obsahuje jen

  to, co skutečně chleba obsahovat má. A když

  budete vybírat pecen, vybírejte spíše ty, které

  jsou o něco tmavší, než bývá v českých obcho-

  dech zvykem. Střídka je dostatečně propečená

  achutná lépe. U světlejších bochníků totiž není

  výjimka, že je střídka často mazlavá, tedy nedo-

  statečně propečená.

  Kdybyste se chtěli opravdu rozmazlovat, pak

  je nejlepší nakupovat v domácích pekárnách

  nebo v obchodech, které se zaměřují na potra-

  viny s kvalitou bio. Chleba, který tam zakoupí-

  te, totiž obsahuje skutečné máslo. A jak říkala

  legendární americká kuchařka Julie Childová:

  „Máslo je základem dobré kuchyně!“

  ■

  Podle Českého

  statistického úřadu se

  ročně v České republice

  vyrobí 290 tisíc tun

  chleba, což je bezmála

  milion chlebů denně,

  přičemž ročně na osobu

  připadá 40 kilogramů

  chleba. Česká produkce

  běžného pečiva, tedy

  rohlíků a housek, pak

  představuje 270 tisíc tun.

  Podle statistik je český

  chleba osmý nejlevnější

  vEvropské unii. Nejdražší

  je v Itálii, ve Finsku

  avsousedním Německu je

  dvakrát dražší než u nás.

  Za rok každý Čech utratí

  za chleba průměrně

  necelých 1000 korun.

  Jak statistiky ukazují,

  zatímco produkce chleba

  a běžného pečiva rok

  od roku mírně klesá,

  produkce sladkého pečiva,

  především koláčů a koblih,

  naopak stabilně roste.

  MUSÍME VĚDĚT,

  CO JÍME

  Pokud si chcete vychutnat

  opravdovou chuť chleba,

  je nejlepší variantou

  kváskový, který obsahuje

  jen ty přísady, které chleba

  obsahovat má 

• Strana 29

  Junior Pomeranč

  LÉČBA BOLESTI A HOREČKY

  ŽVÝKACÍ TOBOLKY

  VŽDY PO RUCE!

  Pro děti od 7 let

  BEZ NUTNOSTI ZAPÍJENÍ

  Nurofen Junior Pomeranč je lék k vnitřnímu užití, užijte ústy. Obsahuje ibuprofen. Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  O případných rizikách a nežádoucích účincích se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

  Další informace získáte na adrese: Reckitt Benckiser (Czech Republic), spol. s r.o., Atrium Flóra, Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3,

  tel.: +420 227 110 141. Datum vypracování materiálu: září 2018.

  JEDINEČNÁ LÉKOVÁ FORMA

• Strana 30

  30 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  Text: Michal Petrov, foto: Karel Šanda

  NOVINKY z lékáren Dr.Max

  GOOGLE PAY UŽ I NA ESHOPU DR.MAX

  Už i do Česka dorazila možnost online placení prostřednictvím Google Pay. Zatímco placení mobilem je v obchodech čím dál

  obvyklejší, internetový obchod stál dosud stranou. To je minulost – prostřednictvím tlačítka GPay je možné platit na řadě e-sho-

  pů včetně Dr.Max (www.drmax.cz). Největší výhodu tohoto způsobu představuje časová

  úspora. Zcela totiž odpadá nutnost pokaždé znovu vyplňovat rubriky s platebními údaji.

  Prostřednictvím Google Pay je v tuto chvíli možné zaplatit na více než 144 tisících obchodních

  míst po celé České republice. Zákazník s sebou nemusí nosit peněženku, při placení v obcho-

  dě pouze přiloží mobil k bezkontaktnímu terminálu. Při platbě u obchodníků s nimi nesdílí

  Google Pay data o platební kartě, při ztrátě telefonu je možné přístroj na dálku zamknout

  jiným heslem nebo celý vymazat. Není však nutné deaktivovat platební kartu, neboť její údaje

  v telefonu nejsou.

  POZOR NA MODRÉ SVĚTLO

  Denně strávíme příliš mnoho času před nejrůznějšími displeji,

  téměř každého se to týká přinejmenším v případě mobilních tele-

  fonů. V průměru prý obyvatelé ČR stráví před obrazovkou nebo

  monitorem šest hodin denně. O škodlivosti záření, které obrazovky,

  ale třeba i LED žárovky vydávají, už se nějaký čas mluví v souvislos-

  ti snespavostí nebo ohrožením zraku. Vtomto ohledu je zajímavá

  studie, jejíž závěry nedávno zveřejnila Toledská univerzita v ame-

  rickém Ohiu. Šéf výzkumu Ajith Karunarathne upozornil na to, že

  jsme modrému světlu vystaveni prakticky pořád a naše oči nejsou

  schopny toto toxické záření, které zabíjí v oku buňky, ani ltrovat,

  ani odrážet. Nejde ovšem jen o zrak. Modré světlo je zodpovědné

  i za rychlejší stárnutí pokožky (že stárne, s tím se musíme smířit).

  Na ochranu proti displejovému záření vysloveně cílí novinka, kte-

  rá je exkluzivně k dostání v lékárnách a na e-shopu Dr.Max – kom-

  pletní řada Uriage Age Protect. Patentovaný princip ochrany proti

  negativnímu vlivu modrého světla využívá účinků retinolu, kyseliny

  hyaluronové a rostlinných výtažků. Produkty samozřejmě obsahují

  iunikátní termální vodu Uriage. Uriage Age Protect se může poch-

  lubit velmi dobrými závěry klinických zkoušek adalších průzkumů:

  zpevňuje pokožku až o 78 procent, snižuje jednak viditelnost vrásek

  a pigmentových skvrn (o více než 70procent) a jednak vliv nežádou-

  cích vnějších faktorů (až o 96 procent).

  TAXÍK MAXÍK UŽ

  NA TUCTU MÍST

  V září se opět rozběhl

  další ročník projek-

  tu sociální taxislužby

  Taxík Maxík. Každá

  koruna z prodeje jaké-

  hokoliv produktu vlastní značky Dr.Max bude investo-

  vaná do nákupu speciálně vybavených automobilů, kte-

  ré budou na konci roku předány zástupcům čtyř obcí.

  Projekt, kterého se tedy účastní i klienti lékáren Dr.Max,

  začal reálně v roce 2016 v Liberci a v Prachaticích, za rok

  se připojily Kutná Hora, Praha 5 a Ústí nad Orlicí, následo-

  vané Svitavami, Mostem a Benešovem. Od ledna 2019 má

  Taxík Maxík sloužit potřebným na dalších čtyřech místech.

  Společnost Česká lékárna holding (ČLH), provozující síť

  lékáren Dr. Max předává vždy získané prostředky Kontu

  Bariéry Nadace Charty 77, která z tohoto daru nákup

  aut hradí. Boženu Jirků, výkonnou ředitelku Nadace

  Charty77, partnerství těší: „Vnímáme lékárny Dr.Max jako

  nejlogičtějšího spojence pro tento projekt – stejně jako

  my má blízko k seniorům a i při jiných příležitostech jsme

  se přesvědčili, že lékárny Dr.Max stojí o zvyšování kvality

  života starších lidí.“ Nadace Charty 77 se na Taxíku Maxíku

  podílí vrámci svého projektu SenSen (Senzační senioři).

  Zajímá Vás Dr.Max? Sledujte nás na

• Strana 31

  www.drmax.cz 31

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  V

  České republice je dnes asi dva

  a půl tisíce lékáren a dostup-

  nost léčiv je přibližně na prů-

  měru Evropské unie, tedy velmi

  slušná. Na řadě míst nabízejí své služby

  lékárny v těsném sousedství a pacient

  si může vybírat podle svých osobních

  kritérií. A existují i objektivní ukazatele?

  Existují, ale je to s nimi trochu složité.

  Především proto, že výsledky za jednot-

  livé lékárny nejsou veřejně dostupné

  aběžný pacient se k nim nedostane.

  Kvalitu lékárenské péče u nás posuzu-

  je Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).

  Ten hodnotí lékárny na stupnici od jed-

  né do tří. Bodové hodnocení vyjadřuje

  celkovou úroveň dodržování požadavků

  zákona a„známky“ se udělují na základě

  zjištěných závad. Jednička znamená, že

  lékárna je provozovaná bez závad nebo

  jen s drobnými nedostatky. Dvojka se

  uděluje, jestliže byly zjištěny význam-

  nější nebo opakované závady, a trojka

  signalizuje kritické závady nebo závažná

  porušení zákona. Když se podíváme na

  trojky jako nejhorší známky, možná není

  od věci připomenout, za co je regulátor

  takříkajíc sází. Jde například o případy, kdy

  farmaceut není přítomen v lékárně, kdy

  léky vydává zaměstnanec, který k tomu

  není kompetentní, kdy nebyl respektován

  pokyn SÚKL ke stažení medikamentu, kdy

  byl lék připraven z prošlých surovin nebo

  kdy došlo k nelegálnímu exportu příprav-

  ku do zahraničí. Obecně se dá říci, že jde

  ovážné prohřešky proti farmacii aetice.

  Na otázku, jak se vyvíjí kvalita poskyto-

  vané péče v českých lékárnách, nedávno

  odpovídala magistra Irena Storová, ředi-

  telka SÚKL, v rozhovoru pro lékárenský

  zpravodajský server Apatykář. K farmacii

  má šéfka ústavu blízko. Sama část života

  strávila v lékárně, a tak může své sdělení,

  že se český lékárenský terén v poslední

  době hodně kultivoval, opřít i o osob-

  ní zkušenost. „Aniž bych chtěla někoho

  vyzdvihovat nebo někoho upozaďovat,

  myslím, že velký posun udělaly lékárny,

  které jsou sdruženy v řetězcích,“ prohlá-

  sila Storová. „Vedení řetězců udělala pro

  své lékárny a potažmo lékárníky velký kus

  práce v tom, že jim centralizovaně nasta-

  vila spoustu operačních postupů a sledují

  si, jak si stojí v rámci naší dozorové činnos-

  ti – velice to prospělo, v těchto lékárnách

  nacházíme minimum nedostatků.“

  Podobně se vyjadřoval (i když ne tak

  veřejně) i Zdeněk Blahuta, předchůdce

  Ireny Storové v úřadu. Slova ředitelky

  SÚKL potvrzují i číselné výsledky kontrol.

  Ty nedávno prezentovala Asociace pro-

  vozovatelů lékárenských sítí. Poukázala

  na to, že síťové lékárny (tedy ty řetězco-

  vé) dosahují většinově lepší průměrné

  známky a nižší závažnosti pochybe-

  ní. Největší členové asociace – lékárny

  Dr.Max a Benu – v roce 2017 vykazovaly

  průměrnou známku 1,27, zatímco ostatní

  1,6. Podíl lékáren jedničkářů meziročně

  stoupl u těchto řetězců o devět procent-

  ních bodů, zatímco podíl trojkařů u nich

  klesl. Na zbytku trhu bylo možné sledo-

  vat opačný trend. Úsloví „co je malé, to

  je hezké“ tedy možná někde platí, ale ne

  obecně pro český lékárenský trh.

  V posledním roce se podle své vlastní

  zprávy SÚKL zaměřil při kontrolách zejmé-

  na na kontrolu podmínek přípravy včetně

  sterilních léčivých přípravků (LP), prová-

  dění pravidelných kontrol jejich přístrojo-

  vého vybavení, výdej léčiv a jejich přesuny

  mezi lékárnami včetně vývozu do zahrani-

  čí, kontrolu zásilkového obchodu, staho-

  vání závadných léků a podobně. Běžných

  kontrol bylo sice přibližně stejně jako

  předloni, ale počet pokut byl u nich řádo-

  vě vyšší – 94 v roce 2016 oproti 258násle-

  dující rok. SÚKL podle všeho přidal na

  razanci, což je určitě ve prospěch pa-

  cienta. Koneckonců jeho zájem hájí. Irena

  Storová ovšem připouští, že kapacity jsou

  omezené: „Lékáren jsou tisíce a inspekto-

  rů desítky. Kontrola je totiž náročná – při-

  pouštím, že pro obě strany – a může trvat

  i celý den. Obecně se snažíme kontrolovat

  lékárny ve dvouletém intervalu.“

  A SÚKL nedávno přibyly i další staros-

  ti mimo lékárny s takzvaným prodejem

  vyhrazených léčiv laiky nelékárníky. To

  jsou, stručně řečeno, různé přípravky

  proti bolesti nebo chřipce u benzinových

  pump, proti čemuž lékárníci občas vystu-

  pují. Jako lékárnice Irena Storová jejich

  názor do značné míry sdílí, ale jako pa-

  cient tuto možnost nákupu vítá. ■

  Michal Petrov,

  psáno pro týdeník Zdraví

  Kam jít pro LÉKY?

  Jak jsou na tom české lékárny s kvalitou a které z nich poskytují nejkvalitnější péči? Aje

  bezpečné pořizovat si léky u čerpacích stanic? Otázky, které nejsou tak složité. Určitě

  ne natolik, aby na ně nedokázal najít odpovědi Státní ústav pro kontrolu léčiv, který

  na lékárenství u nás dohlíží.

  V síťových lékárnách nachází Státní ústav

  pro kontrolu léčiv nejméně nedostatků 

• Strana 32

  Inzerce ▼

  32 www.drmax.cz

  |

  ZVÍŘE

  |

  A

  přestože chobotnice zatím ješ-

  tě nemá své „vědecké jméno“,

  už dlouho se spekuluje o tom,

  že by se mohla jmenovat

  Opisthoteuthis adorabilis, tedy chobot-

  nice rozkošná. A vlastně by si to tenhle

  malý tvor zasloužil. Kromě svého nápad-

  ně rozkošného vzhledu jde také ještě

  odosud nejmenší objevenou chobotnici.

  Dosahuje totiž velikosti lidské pěsti! Na

  obecné vnímání chobotnic docela prcek.

  Žije v hloubce kolem čtyř až pěti tisíc

  metrů pod hladinou, je růžově zbarvená,

  má výrazné oči a blány mezi chapadly.

  Sjejich pomocí se však nepohybuje. Kpo-

  hybu jí totiž slouží ploutve, které má nad

  očima, a které právě proto vypadají jako

  uši. Nejde samozřejmě o žádný pomyslný

  evoluční omyl přírody. Naopak. Protože

  potrava se v uvedených hloubkách jejím

  obyvatelům shání velmi obtížně, je třeba,

  aby se chobotnice pohybovala velmi opa-

  trně a pomalu. Nesmí totiž příliš čeřit vodu

  a vyplašit tak svou budoucí kořist. Kdyby se

  dumbo pohybovala jako běžné chobotnice,

  tedy chapadly, budila by přílišný rozruch.

  A právě proto plave pomocí svých malých

  uší, které tolik „rozruchu“ nenadělají, a cho-

  botnice tak může nerušeně doplavat až

  kpotravě. Azároveň právě tyto uši chobot-

  nici pomáhají šetřit energii při plavání.

  Výzkum těchto chobotnic by byl v je-

  jich přirozeném prostředí nančně velmi

  náročný, a proto se vědci kalifornského

  výzkumného ústavu v Monterey Bay roz-

  hodli umístit dvanáct jedinců do speciální

  nádrže, kde mají podmínky jako v oceánu.

  Kromě pozorování chování těchto chobot-

  nic došlo přede dvěma lety také k tomu,

  že jedna z chobotnic nakladla v akváriu

  vajíčka. Vědci nyní čekají, až se vylíhnou.

  „S ohledem na to, že se celý tento proces

  děje ve velmi chladné vodě, však očekává-

  me, že vylíhnutí může trvat dva až tři roky,“

  řekla tehdy vedoucí výzkumu Stephanie

  Bushová. Do uzávěrky tohoto čísla se cho-

  botnice ještě nevylíhly. Zato však výzkum

  podmořského života přinesl nový objev–

  před časem totiž biologové objevili cho-

  botnici dumbo ve velikosti jednoho met-

  ru! To obrátilo dosavadní poznatky vzhůru

  nohama. Jde o ojedinělý exemplář této

  velikosti, nebo snad dna oceánů schová-

  vají ještě větší jedince „druhu“ dumbo?

  „To teprve ukáže čas, protože pokud jde o

  podmořský život, lidé ho dosud zmapova-

  li tak z pěti setin procenta. Těch překvape-

  ní, která nám mohou oceány a moře ještě

  připravit, je opravdu mnoho,“ dal se slyšet

  Robert Ballard. ■

  Ušatá CHOBOTNIČKA

  Když se před šesti lety biologická expedice Roberta Ballarda ponořila v ponorce Nautilus do

  hlubin Paciku, to, na co narazila, nebyla ani prehistorická příšera, ani kilometrový žralok, ale

  neskonale roztomilá chobotnice s ušima. Také proto se jí hned začalo přezdívat dumbo – podle

  slavného slona z Disneyho pohádek.

  Text: Jiří Vlasák, foto: Promedia

• Strana 33

  Preventan

  ®

  Junior

  www.preventan.cz

  Méďo, Ty jsi nejlepší!

  Medvědí síla

  pro naše nejmenší

  SVUS Pharma a.s.,

  Smetanovo nábřeží 1238/20a,

  500 02 Hradec Králové,

  tel.: 495 736 153

  Doplněk stravy

  se sladidlem

  P

  Kdlouhodobému a pravidelnému užívání

  pro děti od 3 let

  P

  

  Sobsahem české originální látky ProteQuine®,

  rozpustné vlákniny inulinu a vitaminu C,

  který přispívá knormální funkci imunitního systému

  a ke snížení míry únavy a vyčerpání

  P

  

  Spřírodním sladidlem ze stévie sladké ve dvou

  příchutích – jahodová a ovocný mix

  P

  

  Denní dávka aktivních látek – pouze 1 cucavá tableta denně

  Značka Preventan® letos slaví 20 let na trhu, proto je

  v sortimentu řady Preventan® zařazena i limitovaná edice

  s výherními losy se soutěží o luxusní rodinné dovolené

  v Dolomitech a další skvělé ceny!

• Strana 34

  34 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  „Kdyby muži věděli, DOPLŇTE TAJENKU, byli by dvacetkrát smělejší.“

  Alphonse Karr

  |

  KŘÍŽOVKA

  |

• Strana 35

  PASTILKY

  NAHLAS

  DĚTI OD 3 LET, DOSPĚLÍ, TĚHOTNÉ A KOJÍCÍ ŽENY

  DLE POTŘEBY 3-5 PASTILEK DENNĚ

  Tantum Family

  www.tantumnatura.cz

  SLOŽENÍ AÚČINKY

  Přispívá knormální funkci

  imunitního systému asnižuje

  únavu avyčerpání. Lidské tělo

  si nedokáže vitamín Cvytvářet

  samo. Je proto potřeba ho

  doplňovat ve formě pestré

  avyvážené stravy nebo

  ve formě doplňků stravy.

  Přírodní látka, kterou

  vytvářejí včely jako stavební

  aochranný materiál

  proti bakteriím avnějším

  agresorům. Propolis zároveň

  plní funkci podpůrného

  prostředku vpéči odutinu

  ústní.

  Přispívá knormální funkci

  imunitního systému

  apomáhá podporovat

  obranyschopnost organismu.

  *Obsahuje ho pouze varianta

  Lemon & Honey.

  ZINEK*VITAMÍN CPROPOLIS

  HLASOVÍ

  PROFESIONÁLOVÉ

  PODRÁŽDĚNÝ

  KRK

  TEPLOTNÍ

  VÝKYVY

  Angelini Pharma Česká republika s.r.o.,

  Páteřní 7, 635 00 Brno, tel.: 546 123 111, www.angelini.cz

• Strana 36

  Je to neuvěřitelné, ale na vrcholu popularity se pohybuje už šestnáct

  let. A přestože za tu dobu ušla pořádný kus cesty od naivních holek až

  po dramatické role, za které byla i dvakrát nominovaná na Oscara, stále

  si uchovává dívčí vzhled a život dokáže brát s nadhledem.

  Oba vaši rodiče jsou herci. Nakolik to

  ovlivnilo vaše rozhodnutí stát se rovněž

  herečkou?

  Maximálně. Odmala jsem s nimi chodila do

  divadla, pozorovala jsem je, jak studují roli.

  Víte, mě nikdy vlastně ani nenapadlo, že bych

  mohla dělat něco jiného. Navíc mám výhodu,

  že za nimi mohu jít s prosbou o radu, jestli tu

  kterou roli vzít, jak tu či onu postavu pochopit.

  Kdybych byla jaderný fyzik, tak budu o tuhle

  možnost ochuzená (smích).

  Vaše maminka vedle hraní píše scénáře.

  Nemáte také spisovatelské ambice?

  Ráda bych uměla psát alespoň z poloviny tak

  dobře jako maminka, ale nevím, jak se to dělá.

  Asi si budu muset počkat, až budu chytřejší.

  Snad se dočkám (smích).

  Jak se rodiče staví k vaší herecké kariéře?

  Od samého začátku, co jsem začala hrát, až

  dodnes, když už přece jen mám něco za sebou,

  mi opakují, že si mám všechno ještě rozmyslet

  a na hraní se vykašlat. Byli by raději, kdybych

  byla právnička. Asi aby je měl kdo živit na stará

  kolena (smích). Ale vychovali mě docela spo-

  řivou, tak myslím, že i z hraní bych nám všem

  mohla něco našetřit.

  Je nevídanou kombinací krásy

  a talentu a setkání s ní bylo

  zrodu těch nezapomenutelných.

  Má dar nebrat se vážně, před

  samotným rozhovorem mi

  zalichotila, že o mě slyšela, že

  jsem dobrý, a přestože vím, že

  to byla jen zdvořilostní fráze

  na uvítanou, na okamžik jsem

  zpychl. A kdybych měl říct,

  co mě na ní nejvíce zaujalo,

  je to smích. Směje se ráda

  apořád. Nejraději bych napsal,

  že je vychechtaná, kdyby to

  v souvislosti s ní neznělo tak

  trochu nepatřičně.

  JAKÁ JE KEIRA

  KNIGHTLEY?

  36 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  JEDNOU CHYTŘEJŠÍ“

  Keira Knightley

  „SNAD BUDU

  JEDNOU CHYTŘEJŠÍ“

• Strana 37

  Je pravda, že jste měla vlastního

  hereckého agenta už ve třech letech?

  Jo, je. Doslova jsem si ho na rodičích

  vydupala. Oni měli svého, tak proč ne já?!

  Volala jsem mu pak každý den, jestli už

  pro mě něco má, a on, chudák, aby se mě

  zbavil, nutil mě učit se nazpaměť úryvky

  ze Shakespeara. A když jsem konečně

  přestala šišlat, to mi bylo šest (smích), tak

  jsem dostala první roli.

  Jak jste se cítila?

  Jako vítěz. Jako dítě jsem ráda vyhrávala

  a nesnášela jsem prohru. Dneska už to

  vidím trochu jinak. Nejsem zase tak nasta-

  vená, že bych každou svou chybu abolest

  vnímala jako cestu k posílení vnitřní síly,

  protože dodnes mě prohry mrzí a štvou

  adokážou vytočit, ale už je mi jasné, že se

  z toho svět točit nepřestane.

  Svou první výraznou roli jste měla

  vEpizodě I. Jaké to bylo, zúčastnit se

  natáčení Hvězdných válek?

  Byl to mimořádný zážitek a já jsem na

  ten lm velmi hrdá. Přestože to nebylo

  jednoduché natáčení. Bylo mi dvanáct

  let a já jsem se v tom trochu plácala.

  Bojovala jsem před modrým pozadím

  s neviditelnými bojovníky, které ve stu-

  diu představovaly značky nalepené na

  zemi. Ale díky Hvězdným válkám jsem

  dosáhla uznání svého bratra, který mě

  do té doby odmítal brát na vědomí.

  Všechno jsem mu barvitě líčila a on

  žadonil, abych ho vzala na plac s sebou.

  Tak jsem ho vzala. Ale nejdřív mi musel

  na kolenou říct, že jsem nejlepší hereč-

  ka na světě (smích).

  V Hvězdných válkách jste hrála dvoj-

  nici Amidaly, ztvárněné Natalií Portma-

  novou. Nebylo vám líto, že zatímco z ní

  ten lm udělal hvězdu, vy jste si muse-

  la ještě chvíli počkat?

  Vůbec ne. Natalie je skvělá herečka

  abáječná holka a já jsem jí to moc přá-

  la. Navíc kdybych začala být slavná ve

  dvanácti, nechci vědět, co by to se mnou

  udělalo. Byla bych určitě zpovykaná roz-

  mazlená hvězdička. Tak jsem si na svou

  průlomovou roli ještě čtyři roky počkala

  (smích).

  Myslíte komedii Blafuj jako Beckham?

  Přesně tu. Viděl jste ji? Jsem na ten lm

  dodnes pyšná. Už jen proto, že jsem se

  musela naučit hrát fotbal, protože hlavní

  hrdinka hrála ženskou ligu. Bylo to straš-

  ně fajn a zábavné natáčení, mysleli jsme

  si, že točíme nízkorozpočtový lm, a on

  se z toho pak nečekaně vyklubal hit. Od

  té doby kdykoliv mi nabídnou nějaký

  nezávislý lm, jdu do toho. Jednak pro

  tu volnost při tvorbě, protože paradoxně

  se s menším rozpočtem tvoří svobodně-

  ji, a pak taky s tím, že z toho zase bude

  podobný hit. Což se od té doby v takové

  míře nepodařilo, ale nepřestávám doufat.

  Právě role v Blafuj jako Beckham vám

  zajistila roli v Pirátech z Karibiku. Vzala

  jste tuhle nabídku hned?

  Když se mě novináři v patnácti ptali, jestli

  chci do Hollywoodu, říkala jsem, že nej-

  spíš ne, protože jsem se bála, že bych

  přišla o své soukromí. Ale když pak ta

  nabídka přišla, řekla jsem si, že bych byla

  hloupá, kdybych ji nevyužila. V nezá-

  vislém anglickém lmu na Johnnyho

  Deppa nebo Georeyho Rushe nenarazí-

  te. Navíc mi ten lm otevřel bránu k dal-

  ším projektům, ke kterým bych se jinak

  možná nedostala. Láska nebeská, Pýcha

  apředsudek, Domino…

  Počítala jste od začátku s tím, že

  budou mít Piráti takový úspěch?

  Všichni jsme si mysleli, že se producent

  Jerry Bruckheimer zbláznil, když dal

  tolik peněz do pirátského lmu, protože

  tenhle žánr byl v té době skoro mrtvý.

  Kdokoliv natočil pirátský lm, prodělal

  kalhoty. Navíc to byl lm natočený podle

  atrakce v Disneylandu! Prostě všechno

  mluvilo proti. Ale povedlo se.

  Svého času jste říkala, že byste točila

  Piráty klidně do důchodu, ale přesto

  jste se ve čtvrtém díle neukázala.

  Proč?

  Vy kladete otázky hrozně na tělo, víte

  to?! Byla jsem tehdy v situaci, kdy jsem

  za sebou měla několik velmi úspěšných

  lmů, média se na mě začala soustředit

  a já jsem cítila, že potřebuji být schova-

  ná, tak trochu ve stínu, abych unikla vší

  té pozornosti, která je nesmírně úžasná

  apro herce důležitá, ale přece jen – čeho

  www.drmax.cz 37

  |

  ROZHOVOR

  |

  S hereckými kolegy z Pirátů z Karibiku Johnnym Deppem

  aOrlandem Bloomem je pojí přátelství

  Film Domino byl jeden z mála jejích propadáků. Ale jeho

  natáčení si užila, protože mohla nadávat od rána do večera

  Keira Knightley

  „SNAD BUDU

  JEDNOU CHYTŘEJŠÍ“

  „Všichni jsme si

  mysleli, že Piráti

  z Karibiku budou

  propadák. Vše mluvilo

  proti. Ale povedlo se.“

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  je moc… A tak jsem poprosila, jestli by

  ten díl mohl být beze mě. V pětce už jsem

  zase hrála. Abyste si nemyslel, že jsem na

  Piráty zanevřela. Vůbec ne. Otevřeli mi

  možnosti, jaké bych možná jinak neměla.

  Ve většině svých rolí jste v romantické

  poloze. Jaká role byla proti vašemu

  naturelu?

  Nejspíš Domino ve stejnojmenném lmu.

  Objektivně to byl neúspěšný lm amoje

  obsazení byl omyl, protože v roli nájem-

  né lovkyně zločinců jsem prostě nebyla

  důvěryhodná, ale natáčení jsem si užila.

  Musela jsem makat v posilovně, kouřit

  jednu cigaretu od druhé, sprostě nadá-

  vat. Ale to jsem se učit nemusela, to už

  jsem uměla. Nicméně na rozdíl od rodičů

  mě režisér Tony Scott za to „fuckování“

  nijak nekáral (smích).

  Jste velmi půvabná. Nechtěla jste

  někdy zkusit štěstí v modelingu?

  Jednou jsem do modelingové agentury

  vyrazila. Zeptali se mě tam na konfekční

  velikost, já jsem jim odpověděla, že mám

  desítku, a oni mi řekli, že jsem příliš tlus-

  tá. Tím moje vyhlídky na kariéru modelky

  skončily.

  Není to škoda?

  Určitě ano. Ale jejich. Nicméně stejně si

  myslím, že bych tam dlouho nevydržela.

  Rodiče mě totiž naučili, že si člověk musí

  umět stát za svým. Pár režisérů by vám

  řeklo, že když jsem o něčem přesvědčená,

  tak mě nikdo k opaku nepřinutí. Umím se

  zabejčit. A v modelingu se na tohle moc

  nehraje. Asi bychom se vzájemně zabili.

  Narazila jste někdy na to, že by vám

  krása překážela?

  Člověk by řekl, že bude naopak poziti-

  vem, ale ano, stalo se mi to několikrát

  na začátku mé kariéry. Až do lmů Pýcha

  a předsudek a Pokání mě totiž většina

  producentů a režisérů brala jen jako hez-

  kou tvář. Nevěřili, že bych byla schopná

  zahrát charakterní vážnou roli. Až reži-

  sér Joe Wright, který oba lmy natočil

  a se kterým jsme pak udělali ještě Annu

  Kareninu, si mě prosadil a já mohla doká-

  zat, že krása a talent nemusejí jít proti

  sobě.

  Na základě těchto lmů jste dostala

  příležitost zahrát si v divadle, je to tak?

  Ano. Do té doby jsem na možnost hrát

  divadlo nikdy nepomyslela. Byla to pro

  mě vrcholná herecká disciplína a mož-

  ná jsem se jí podvědomě bála. Ale když

  mě oslovili, rozhodla jsem se do toho dát

  všechno. Přestala jsem natáčet, soustře-

  dila jsem se jen na divadlo a myslím, že

  se to vyplatilo. Bylo zvláštní vyjít před lidi

  na pódium a dvě hodiny z něj neslézt.

  Když točíte lm, jste vždycky chvíli před

  kamerou, pak se mění záběr, zase chvíli

  hrajete. Tady jste dvě hodiny lidem na

  očích a musíte je přesvědčit, že nejste ta

  herečka, co si hraje na postavu, ale posta-

  va, co náhodou tak trochu vypadá jako ta

  známá herečka. Byla to výzva.

  Máte výzvy ráda?

  Vlastně ani ne. Ale když už se do něčeho

  pustím, chci se toho zhostit se ctí. Až na

  pár výjimek se mi to myslím podařilo, ale

  přesto je jedna oblast, kde mám pocit, že

  se mám pořád co učit.

  Kterou máte na mysli?

  Mateřství. Pokaždé když mám pocit, že

  už to mám v paži, tak mě dcera něčím

  překvapí. Nejvíc tím, jak je pořád o krok

  přede mnou. Zprvu jsem byla matka, co

  musí mít všechno načtené, ale brzy jsem

  pochopila, že je nutné hlavně dítě vní-

  mat. Že tady žádné knihy nepomohou.

  Až bych skoro řekla, že ona učí mě, a ne

  já ji.

  Vidíte se v ní?

  Jasně. Je stejný pošuk, jako jsem byla

  já. Tak se jen děsím, až za mnou za rok

  přijde, že chce mít vlastního hereckého

  agenta (smích). ■

  Inzerce ▼

  S hudebníkem Jamesem Rightonem jsou

  svoji už pět let a mají spolu dceru Edie 

  Text: David Laňka, foto: Profimedia a archiv redakce

• Strana 39

  Czech

  Provázíme vás životem

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  P

  o zdlouhavém dohadování Ma-

  rek s Julkem nakonec uznali, že

  moje a Ještěrovy holky jsou pře-

  ce jen oněco hezčí než ty jejich.

  A tak měl rozhodnout los, kdo bude

  králem dívčího lovu ve Sběrných suro-

  vinách, národním podniku. Stáli jsme

  znovu před vysokým plotem a já se

  snažil vysvětlit Ještěrovi, který byl o rok

  starší, že moje holka má sice horší obli-

  čej, ale že její tělo všechno vynahradí.

  „Tělo je prostě víc jak hezká huba,“

  kázal jsem jako Jan Hus, tedy z přesvěd-

  čení, a hřbetem dlaně klepal do vytrže-

  ného obrázku. „Je krásná jako, jako...“ na

  chvíli jsem se odmlčel, „jako antilopa!“

  „Jako antilopa?“

  „Moje je mnohem hezčí,“ Ještěr si

  plácne obrázkem do čela, „ne žádná

  koza z Afriky!“ Kluci se začali chechtat

  a Bojar zvedl svoji ušlechtilou hlavu.

  Díval se na plot před námi. „To nepře-

  skočí,“ Ještěr znovu začal, „ale možná, že

  by to dala tvoje antilopa.“ Všichni se dál

  řehonili, teda kromě mě.

  „Pepo,“ ozve se senzacechtivý Julek,

  „když Bojar přeskočí, dostaneš taky můj

  obrázek!“

  „Taky můj!“ přidal se Marek.

  „Ten za nic nestojí,“ brzdil jsem jeho roz-

  let, „taky tvá holka, hm, je dole oblečená!“

  „Mám návrh!“ utišil hlasy Ještěr, „když

  tvůj pes přeskočí, dostaneš všechny

  holky!“

  „To je málo,“ nedal jsem se jen tak

  obelstít. Kamarád moc dobře věděl, kam

  mířím, a Bojar k němu legračně natočil

  uši, aby líp slyšel.

  „Dobře,“ Ještěr se podvolil, „uznáme

  všichni, že je antilopa nejhezčí, teda

  když Bojar přeskočí!“ Marek s Julkem

  souhlasně přikyvují. „Co když to nedo-

  káže?“ Ještěr se nedá jen tak oblbnout,

  „co dáš ty?!“

  „Dám fotku antilopy,“ říkám leda-

  byle, jako Charles Bronson ve lmu

  Tenkrát na západě, „můžete se o ni tře-

  ba porvat!“ Všichni souhlasí, já ještě

  upřesňuji pravidla tak, že Bojar může

  plot přeskočit anebo přelézt. Všichni

  souhlasí.

  Přes všechny PLOTY

  Josef Habas Urban

  Pokračování z minulého čísla

• Strana 41

  www.drmax.cz 41

  |

  POVÍDKA

  |

  Pohladil jsem ho něžně po hlavě

  apravačku na okamžik přitiskl na zadní

  ek – dlaň na dlaň, prsty na prsty. Pak

  jsem mu do ucha zašeptal: „Běž!“ Bojar

  se na pár metrech neuvěřitelně rozběhl,

  odrazil se a jako pružina vyletěl na vrchol

  plotu: přední tlapky zachycené za horní

  drát, zadní se hbitě pohybují ve čtverco-

  vých ocích vzhůru. Bez dechu hledíme,

  jak se artista plotu všemi čtyřmi postaví,

  jen na okamžik. Lehce se odrazí, snese

  se dolů.

  Nahatý fotky jsem pečlivě složil do

  kapsy a Ještěr mě prohlásil za vítě-

  ze soutěže. Nezapomněli jsme ani na

  Bojara, našeho válečného psa. Každý ho

  s úctou poplácal po kožichu a já mu do

  tlamy vrazil kus kabanosu, který jsem

  pro takové příležitosti nosil po kapsách.

  Jak běžely dny a měsíce, Bojar sílil. Nový

  rok odplul nenávratně, jako voda v neda-

  leké řece Sázavě. Můj pes dosáhl téměř

  velikosti německého ovčáka. Nebyl tak

  velký, ale skákal výš. Překvapení mě

  čekalo už v lednu, kdy za mnou přišel

  poprvé před panelák. Bylo to navečer

  apod naším balkonem ve třetím patře

  se ozvalo krátké zaštěkání. Potom dlou-

  hé, opakující se:

  „Haf, haúú, haf, haúú!“ Maminka, jež

  právě vařila večeři, vykoukla z okna

  aspráskla rukama:

  „Bojare, neštěkej!“ Ale Bojar již spus-

  til naplno svůj koncert, dožaduje se mé

  osoby.

  „To je váš čokl?“ sousedka Bieberová

  o patro níž obrací hlavu vzhůru

  kmamince a přitom kouří cigaretu. Má

  oči strnulé jako kobra a rozeklaný jazyk.

  „A… ano,“ maminka odpovídá nejistě,

  „to je Pepíkův Bojar!“

  „Tak mu laskavě řekněte, ať hned pře-

  stane štěkat!“

  „Bojare, dost!“ maminka přísně volá,

  snaží se zachovat dekorum. Jenže Bojar

  ve své serenádě h-moll pokračuje, jako

  by se nechumelilo. H, jako že to oprav-

  du stojí za hovno, a moll proto, že se

  to nedá poslouchat. To si myslí nejen

  maminka, ale i sousedka. Vlastně se na

  tom obě shodnou.

  „Já se z toho snad zastřelím,“ uleví si

  paní Bieberlová a s prásknutím zavře

  okno. Maminka si v duchu přeje, aby

  to udělala co možná nejdřív, aby už byl

  vbaráku pokoj.

  „Bóójku, Bóóječku, Bóójku, Bóóječku,“

  pískl jsem na něho melodii z okna

  a rychle běžel ze schodů. Měl jsem za

  to, že babička Anežka zapomněla zavřít

  vrata, ale nebylo tomu tak. Bojar si ke

  mně našel novou cestu. Hledal ji podob-

  ně jako Kolumbus Ameriku. Když se

  neprokousal skrze dobře přibité desky,

  otevřel si jednoduše celý seník, aby se

  dostal do zahrady. Potom už zbývalo

  jediné – přeskočit plot.

  Serenáda h-moll právě skončila ama-

  mince se ulevilo. Ségra nalila Bojarovi

  mlíko a já přinesl kousek salámu, aby to

  otec nevěděl. Táta si totiž maso hlídal,

  vlastně se choval taky jako pes. Byl ner-

  vózní, když ho neměl. A když ho měl, tak

  ho schraňoval, asi kdyby přišla třetí svě-

  tová. Maminka byla optimistka, pořád

  věřila, že přijdou lepší časy. Jenomže ty

  lepší časy už nikdy nepřišly, alespoň pro

  mě ne.

  Toulali jsme se s Bojarem po lesích

  stále víc a Amerika se nám stala rajskou

  zahradou našich snů, těch dětských

  i těch psích. Nic nám nechybělo. Už

  to nebyl jenom válečnej pes, ale taky

  nejvěrnější kamarád. Od té doby taky

  vím, že všechno hezké i hrozné v životě

  uplyne a rajskou zahradu často nahradí

  samo peklo.

  Nikdy jsem nepřišel na to, jak Bojar

  mohl zjistit, do které školy chodím.

  Vté době jich bylo v patnáctitisícovém

  Zábřehu pět. Stalo se to přesně 9.květ-

  na, v den, kdy probíhalo před školou

  pokládání věnců k pomníku Josifa

  Vissarionoviče Stalina, našeho osvobo-

  ditele. Stáli jsme po boku třídní učitelky

  Žváčkové a z amplionu hrála sovětská

  hymna. Tklivou melodii doprovázelo

  šumění rozkvetlých šeříků. Dojatě jsem

  hleděl na muže z oceli umístěného na

  piedestalu přede mnou. Díval jsem se

  mu do kamenného obličeje a byl doja-

  tý až k slzám. Muzika bouřila jako oceán

  a já viděl před očima celý svět, všech-

  ny kontinenty a taky obrovské řeky.

  Neodolatelně jsem v sobě pocítil touhu

  poznat všechny velké řeky, hlavně ty

  nejdivočejší, s hlubokými kaňony a bílý-

  mi peřejemi.

  A v tom okamžiku se to stalo: hudba

  utichá, ve větvích ševelí už jenom vítr

  znedalekých Jeseníků a soudruh ředitel

  Nečesaný se chystá pronést projev, jejž

  má napsaný na papírku. Do vší té krásy

  vejde Bojar, můj bílý pes se dvěma žlutý-

  mi eky. Kráčí po chodníku mezi rudými

  věnci rovnou ke generalissimovi, vypa-

  dá jako Alexandrův Bucefalos. Bájný kůň

  bájného vojevůdce. Řediteli se klepe

  ruka, žáci si na mého psa rukou ukazují

  a sestra Pavlína na mě výstražně zamává

  z davu, jako že mám něco udělat. Jenže

  tady je každá rada drahá. Už i třídní uči-

  telka se mračí, mám dojem, že na mě.

  Jedině pan učitel Vladivoj Chmela se

  lehounce usmívá, moc dobře ví, čí je

  to pes. S povděkem ho kývnutím hlavy

  pozdravím.

  Bojar má hlavu skloněnou, očichává

  dlažbu, určitě hledá moji stopu. A až ji

  najde, raději nedomyslet…

  Oslava vrcholí v okamžiku, kdy Bojar

  zvedne levou zadní a cvrnkne přímo

  Josifu Vissarionoviči pod nohama. To

  už soudruh ředitel nevydrží. Se slovy:

  „Jedeš, ty!“ se vrhá v úplně novém saku

  k pomníku, ale na Bojara je krátký. Pár

  příznivců mu pomáhá, taky zástupce

  ředitele školy Zimmerman a naše třídní

• Strana 42

  Inzerce ▼

  Žváčková. Bojar v davu kličkuje mezi žáky a je

  z toho náramné pozdvižení.

  Celou situaci zachraňuje pan učitel Vladivoj

  Chmela, jenž ho naláká k sobě na kus salámu. Je

  to holt nejen bezvadný češtinář, ale taky zkuše-

  ný psíčkař. Už ho drží za obojek a mává na mě.

  Ségra si v davu úlekem zakrývá ústa. Jenomže

  pan učitel Chmela, kterému také vduchu říkám

  Bivoj, to není jen tak někdo. Je to ten nejod-

  vážnější spojenec ve zlých časech, které právě

  teď nastaly. Než se Žváčková sNečesaným sta-

  čili rozkoukat, dává mi pan učitel jasný rozkaz:

  „Urban ihned odvede neznámého psa, aby ten

  již dále nenarušoval oslavu míru!“ Přitom na

  mne dvakrát šibalsky mrknul.

  „Jdeme!“ pro změnu teď zavelím já svému

  psovi. Bojar je jako divý, skáče mi radostně na

  prsa. Je jasný, že tohle se na oslavu nehodí.

  „Nech toho, ty blbče,“ šeptám mu do ucha,

  „nebo mě zavřou do polepšovny a tam se za

  mnou nedostaneš!“ Bojar rychle chápe, pře-

  stává povykovat, jen radostně vrtí ocasem.

  Koutkem oka vidím, jak se ke mně žene

  rozezlená Žváčková. Pan Bivoj jí rázně vstoupí

  do cesty, něco jí vysvětluje. Ředitel Nečesaný

  si upravuje rozcuchané vlasy, začíná chvějí-

  cím se hlasem číst projev k výročí konce dru-

  hé světové války. Jeho řeč již ale neslyším,

  protože mizím i s Bojarem za zatáčkou cesty

  ve Školské ulici.

  Pan učitel Chmela se pro mě stal oprav-

  dovým hrdinou, neboť se mu podařilo celou

  situaci zahrát do autu. Problém byl v tom, že

  Bojar se v dopoledních hodinách ani nadá-

  le nehodlal vzdát mého přátelství a babička

  Anežka byla na jeho hlídání krátká.

  Bylo léto, prázdniny. Nevím, kdo z naší party

  dostal bláznivý nápad uspořádat překážkový

  běh v zahrádkářské kolonii nedaleko lomu,

  kde se nám před časem podařilo téměř roz-

  jet „tank“. Myslím, že to byl Ještěr, který tam

  chodil s Markem zahrádkářům loupit jahody.

  Ještě jednou jsme měli všichni změřit své síly

  v běhu.

  Slunce už téměř zapadalo, když jsme se

  postavili všichni vedle sebe: já, Ještěr, Marek,

  Julek Štrkač a Bojek. Červené paprsky se odrá-

  žely od našich opálených tváří a Bojarův vlhký

  čumák se leskl, jako by byl vyřezán z ebenu.

  „Půjdeme přes všechny ploty!“ vychrlil ze

  sebe Ještěr. „Cíl bude na loděnici!“

  „A cena pro vítěze?“ Marek se nezapomněl

  zeptat, i když nás to vlastně zajímalo všechny.

  „Jakoupak cenu by sis představoval?“ opá-

  čil Ještěr, „pytel zlaťáků?“

  „A co Bojar, zlata se nenažere!“ zvedl jsem

  kněmu hlavu. Jeho tmavě hnědé oči zakmita-

  ly. A potom Ještěr řekl památnou větu:

  „Bojar nepoběží pro prachy, ale pro čest

  aslávu, stejně jako my!“

  Tiše jsem zapískal melodii: „Bóójku, Bóó-

  ječku, Bójku, Bóječku!“ Vyrazili jsme současně

  jako závodní koně na steeplechase ve Velké

  pardubické. Skákali jsme přes ploty plaňko-

  vé, drátěné i zděné, přes ploty okrasné i ost-

  naté. Brodili jsme se záhony jahod i vonícího

  česneku, probíjeli se pichlavými keři malin

  apřelézali ploty deskové i ty vysoké, ocelové.

  V zápalu boje se někteří nevyhnuli ani hnojiš-

  tím. Jeden, nechci ho jmenovat, přistál rovný-

  ma nohama ve skleněném pařeništi. Nikdo se

  ale nepořezal ani nenapíchl ne dřevěné sto-

  jany od polozralých rajčat. Měli jsme všichni

  štěstí, přestože ztráty byly povoleny jako na

  opravdových vojenských manévrech.

  Každý z nás zápasil s nástrahami, jak uměl.

  Jen Bojar běžel lehce jako vždycky. A v očích

  mu plál žár, jak tryskem překonával jednu

  překážku za druhou: pařeniště přeskakoval,

  drátěným plotům se vysmíval jedním hopem.

  Ohnojiště ani nezavadil. Na loděnici ale nedo-

  běhl jako první, protože dost dobře nechápal,

  kde je cíl našeho běhu. Zastavil se, až když se

  poslední bojovník naší udatné jednotky slo-

  žil k zemi. Nebudu říkat, kdo to byl, protože

  opravdovým vítězem byl můj pes. Neběžel

  totiž ani pro čest a slávu, jak řekl Ještěr, ale

  jenom proto, že mě měl rád. Stal se legendou

  mého života.

  Když přišly další Vánoce, onemocněl jsem.

  Bojar zaštěkal dole pod balkonem, stěží jsem

  mu zamával, ale dolů po schodech jsem sejít

  nedokázal. A tak jsem se na něj díval skrze

  okno, z posledních sil, jakoby z dálky. Já hle-

  děl na něho, on na mě. Před Silvestrem napadl

  sníh a přišly tuhé mrazy. Ve čtyřicítkách jsem

  blouznil a znovu přeskakoval ploty. Jenže už

  nebylo léto, ale krutá zima a dole pod balko-

  nem nikdo nezaštěkal. Potom mi řekli, že se

  Bojar ztratil. Nemohl jsem tomu uvěřit, nebudu

  říkat, že jsem brečel. Prasklo mi tenkrát srdce

  a potom zkamenělo. Přestal jsem věřit lidem.

  Začátkem ledna jsem se dopotácel zpocený

  jako hadr k babičce. Bez pozdravu, prošel jsem

  prázdný dvorek, potom se dovlekl přes seník

  na zahradu. Poslední Bojarovy stopy končily

  před drátěným plotem. Dál za ním byla jenom

  zmrzlá pláň. Dal jsem si ruce k ústům a ze

  všech sil zavolal: „Bóójku, Bóóječku, Bóójku,

  Bóóječku!“ ■

  Bývalý reprezentant

  ČSSR ve sjezdu na divoké

  vodě se ve své literární

  tvorbě zaměřuje na bílá

  místa československé

  historie. Asi nejznámějšími

  knihami, které se dočkaly

  také filmového zpracování,

  jsou Habermannův mlýn

  a 7 dní hříchů. Podle jeho

  scénářů vznikly také filmy

  Tenkrát v ráji a Na vlastní

  nebezpečí. Na podzim

  vyjde jeho nová kniha

  Zloděj psů, ze které je také

  tato povídka.

  JOSEF HABAS URBAN

  Ilustrace: Marko Čermák

  42 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  Celou povídku

  najdete v aplikaci

• Strana 43

  Salus

  Floradix® železo+

  250 ml

  V době těhotenství a kojení

  dochází k přirozenému úbytku železa, které je třeba doplňovat. Vhodný je doplněk stravy

  Salus Floradix® železo+ 250 ml, který je na rostlinné bázi a díky obsahu vitamínu C

  a extraktům z bylin má vysokou vstřebatelnost.

  Doplněk stravy nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

  www.oradix-zelezo.cz

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  Text: David Laňka, foto: CinemArt

  Ve dvou to

  (NE)JDE LÍP

  Všichni známe umělecké dvojice jako Voskovec a Werich, Suchý a Šlitr nebo Šimek a Grossmann.

  Najdou se však výjimky, u kterých si ani neuvědomíte, že dvojicí byly, nebo které se rozpadly

  dříve, než se stačily proslavit. Které to jsou?

  VLASTIMIL BRODSKÝ

  A JIŘÍ SOVÁK

  V padesátých a šedesátých le-

  tech společně hráli v divadle

  i ve lmech. Vzpomeňme na l-

  my Mezi nebem a zemí, Kam čert

  nemůže, Spadla s měsíce, Slzy,

  které svět nevidí nebo Až přijde

  kocour. Režiséři je rádi obsazovali

  jako dvojici, která je zárukou smíchu

  diváků. „Pokaždé, když se pro nás našla

  příležitost, jsem byl nesmírně rád,“ řekl v rozhovoru pro časo-

  pis Záběr Brodský v roce 1990. „Ale pak to přestalo a já dodnes

  nevím proč. Režisér Menzel mi řekl, že chtěl Jirku obsadit do

  Skřivánků na niti a on to od-

  mítl, že už nechce dělat ko-

  mickou dvojku. Mrzelo mě

  to, ale nikdy jsem se na to

  Sováka nezeptal. Nechtěl

  jsem si o tom, co jsme spolu

  hezkého prožili, kazit iluze.“

  Ačkoliv společně i nadále

  hráli třeba v seriálu Arabela

  nebo v jeho pokračování,

  nikdy už k obnovení jejich

  hereckého partnerství ne-

  došlo.

  DANIELA KOLÁŘOVÁ A JAROMÍR HANZLÍK

  Poprvé se setkali před kamerou v roce 1969 v historické komedii

  Slasti Otce vlasti a následujících dvacet let patřili mezi nejčastěji

  obsazovaný pár. Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Taková nor-

  mální rodinka, Lucie, postrach ulice… A protože oba byli členy

  Divadla na Vinohradech, hráli spolu i na jevišti. Většina národa si

  myslela, že spolu žijí i mimo kamery. „Bylo to moc fajn. Byla to

  jedna z těch šťastných náhod,“ zavzpomínala na jejich spolupráci

  Daniela Kolářová, stejně jako na to, že se během natáčení doká-

  zali s Jaromírem Hanzlíkem i pohádat. Ovšem vždy a jen výhrad-

  ně pracovně. „Šlo nám o výsledek. Každá spolupráce musí mít

  profesionální parametry dobrýho kumštu. Ne exhibice.“

  VLASTA BURIAN A JAROSLAV MARVAN

  Když se král komiků Vlasta Burian dohodl s Jaroslavem Marvanem na spolupráci, oba si uvědomovali, že to

  pro ně bude výhodný svazek. Burian měl v Marvanovi skvělého přihrávače, který jako jeden z mála herců

  dokázal reagovat na jeho improvizace. A pro Marvana bylo působení vedle Buriana odrazovým můstkem

  khvězdné kariéře. Nicméně po čase začal Marvan toužit po sólové dráze a nechtěl

  být jen přihrávačem. Proto se nakonec s Burianem rozloučil. Když se loni na te-

  levizních obrazovkách objevil seriál Bohéma, tvůrci naznačili, že v poválečném

  Burianově pádu měl prsty i Marvan. Nicméně podle pamětníků šlo o nepotvr-

  zené spekulace. V tom, že se někdejšího principála aktivněji nezastal, prý hrálo da-

  leko větší roli Marvanovo soukromí než nevraživost vůči Burianovi. Marvan totiž žil se dvěma ženami

  zároveň, což se neslučovalo se socialistickou morálkou, a nechtěl na sebe příliš upozorňovat.

• Strana 45

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy, zejména kolene, kyčle akloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá 2xročně, vždy podobu 3měsíců

  Pro pohyb bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý

  přípravek k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci

  dříve, než začnete přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení, dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  K dostání

  bezlékařského

  předpisuvedvou

  velikostechbalení:60

  nebo180tvrdýchtobolek.

  www.ibi.cz

  Condrosulf 210x99 CC.indd 1 15.05.18 9:44

  JANE FONDOVÁ A ROBERT REDFORD

  Spojují je nejen lmy, ale také politické postoje. Když v roce

  1964 hráli v komedii Bosé nohy v parku, stáli oba na začátku

  svých kariér a tahle romance je vystřelila ke hvězdám. Patnáct

  let trvalo, než natočili další lm – drama Elektrický jezdec –, ale

  mezitím se často potkávali – na demonstracích proti válce ve

  Vietnamu, vystupovali proti prezidentu Richardu Nixonovi.

  Takže když došlo na natáčení Jezdce, zasadili se o to, aby nešlo

  jen o romanci vysloužilého jezdce rodea a televizní reportérky,

  ale aby šlo zároveň o kritiku americké společnosti. „S Bobem

  máme společný pohled na život, vyznáváme stejné hodnoty.

  Takže když jsme se potkali, dokázali jsme si povídat hodiny

  ahodiny, protože on je nejen báječný vypravěč, ale také skvělý

  posluchač. A navíc hezký chlap, což se nelíbilo mým partnerům,

  protože na něj žárlili,“ napsala Fondová ve svých pamětech.

  Naposledy se před kamerou potkali loni při natáčení romance

  pozdního věku Our Souls at Night, za kterou si na benátském

  festivalu vysloužili ovace vestoje.

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  PIERRE RICHARD A GÉRARD DEPARDIEU

  V osmdesátých letech spolu natočili jedny z nejlepších francouz-

  ských komedií – Kopyto, Uprchlíci a Otec a otec. Pierre Richard

  vnich byl tradičně za popletu, Gérard Depardieu za ranaře. Tedy

  nic, co bychom od nich neznali, ale dohromady to fungovalo bá-

  ječně. „Točit s nimi bylo jako pustit před kameru děti. Blbli, vy-

  mýšleli si, nevěděli, kdy přestat. Někdy to bylo na nervy, ale byla

  radost je pozorovat,“ řekl režisér všech tří snímků Francis Veber.

  Apřestože herci společný lm už nenatočili, celých těch třicet let

  o něm sní. „Moc rádi bychom spolu zase něco udělali, ale to by

  pro nás musel někdo něco napsat,“ nechal se slyšet Pierre Richard

  při jedné z návštěv Česka. S ohledem na to, že oba herci jsou

  vášnivými milovníky a pěstiteli vína, nabízelo by se natočit lm

  ovíně, ale s tím Richard nesouhlasí: „Nemyslím, že je to dobrý

  nápad. Víte, víno je taková moje soukromá radost. Tajná zahrada,

  do které by nikdo jiný neměl vidět. Víno a lm jsou dvě samo-

  statné oblasti, které není radno směšovat. Navíc si myslím, že pro

  Gérarda jsou větším tématem ženy – aotěch už by se točit dalo.“

  Inzerce

• Strana 46

  |

  FEJETON

  |

  Inzerce 2× ▼

  46 www.drmax.cz

  Když vám chybí

  Foto: Profimedia

  sem na chalupě v městečku Pecka

  a zachvacuje mne nostalgie.

  Od svých dvou let jsem totiž

  právě tady trávila všechny letní

  dny.

  Jednou někdo moudrý, možná Miroslav

  Horníček nebo Jan Werich nebo prostě

  někdo, u koho se tak nějak předpoklá-

  dá, že z něj padají fascinující pravdy,

  prohlásil, že nikdy už nebude tráva

  tak zelená jako v našem dětství a žád-

  ná hora nebude vyšší než kopec, kte-

  rý jsme pokořili, když nám bylo deset.

  Souhlasím. Vím totiž naprosto přesně,

  že žádná smaženice nebude tak dobrá

  jako ta, kterou dělal můj táta, a žádný

  koláč se nevyrovnává tomu, který moje

  máma pekla na Pecce z borůvek, co

  jsme sami nasbírali.

  Sedím před chalupou a snažím se

  vybavit si všechny ty mámivé vůně prys-

  kyřice a vlhkého jehličí, sametovou měk-

  kost nepokosené louky a svoje pocity,

  které byly nejkrásnější hlavně proto, že

  všechno bylo teprve přede mnou.

  Když se ovšem zbavím dojetí, tak si

  uvědomím, že jsem chození do lesa,

  ke kterému mne nutil otec, nesnáše-

  la a že mi bylo nesmírně trapné vykři-

  kovat v lese otcovu rýmovačku: „Pojď,

  hříbečku, do pytlíčku, pojď, hřibe, do

  pytle!“

  Nic mě taky nenudilo víc než česání

  borůvek a bylo mi úplně fuk mámino

  poučování, jak jsou borůvky zdravé a že

  je britští letci jedli denně za války proto,

  aby viděli v šeru a taky aby jim bystře

  fungoval mozek.

  Miluju pozdně letní a podzimní pod-

  krkonošské dny. A šíleně mne štve, že

  nerostou houby.

  Táta byl mykolog amatér a tvrdil, že

  všechny houby jsou za určitých okol-

  ností jedlé. Sbírali jsme proto i nejrůz-

  nější prašivky. Místní, když viděli, co si

  neseme vkošíku, se křižovali: „Vždyť se

  otrávíte!“

  A můj otec se vždycky jen usmál a pra-

  vil: „Uvidíme!“

  No… tak uvidíme!

  Vaše

  Halina Pawlowská

  PS: Mám pro vás tuto speciální radu:

  „Když vám chybí smaženice, pivo vlijte

  do palice!“

  smaženice

  J

• Strana 47

  SPOLEČNĚ S LÁSKYPLNÝM DOTEKEM RODIČE

   Speciálněvyvinutýprodětiod6měsíců

   Aromatickésloženísvůnírozmarýnu,levandule

  apřírodníchsložekvčetněextraktuzAloeVera

   92%maminekuvádí,žeBabyBalsamodVICKSpřinášípocitzklidnění

  1

  ZVLÁČŇUJE POKOŽKU DÍTĚTE A DÍKY AROMATICKÉMU SLOŽENÍ

  MU PŘINÁŠÍ POCIT ZKLIDNĚNÍ, POHODLÍ A RELAXACE.

  PřípravekrenomovanéznačkyVICKS,kterájepoužívánarodinamijižpogenerace.

  BabyBalsamodVICKSjekosmetickýpřípravek.

  1

  P&Ginternístudie2016–200maminekvNěmecku

  ®

  CZ/VCK/18/0018

  PRO ZVLÁČŇUJÍCÍ

  A ZKLIDŇUJÍCÍ MASÁŽ

  HRUDNÍČKU VAŠEHO DĚŤÁTKA

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  LBVI_180941_print_BabyBalsam_210x297.indd 1 07.09.18 11:33

• Strana 48

  VAŠI BLÍZCÍ

  POTŘEBUJÍ VÍCE NEŽ

  JEN VAŠI LÁSKU A PÉČI

  ONS18ALLPAT39CZ

  Přípravky jsou určeny k dietnímu postupu při podvý živě související s nemocí. Patří mezi

  potraviny pro zvláštní vý živu – potraviny pro zvláštní lékařské účely. Musí bý t užívány

  pod dohledem lékaře nebo osoby kvali kované v oblas� výživy nebo farmacie.

  Určeno pro pacienty, kterým byly odborníkem

  ve zdravotnictví doporučeny přípravky Nutricia.

  Další informace najdete na www.vyzivasenioru.cz

  emocí. P

  Musí bý t u

  o farmacie.

  Patří mezi

  užívány

  .

  2180562_Nutricia_inzerce_210x297_BENU_Lekarna_CZ_v01.indd 12180562_Nutricia_inzerce_210x297_BENU_Lekarna_CZ_v01.indd 1 07.08.2018 9:47:2407.08.2018 9:47:24