Strana 20
20 www.drmax.cz
|
OBJEVY
|
Inzerce ▼
Text: Olga Procházková, foto: Fotolia a archiv Jiřího Materny
ale budeme chtít, aby nám lépe rozuměl
a choval se jako my, budeme ho muset
umístit do umělého těla a nechat ho
interagovat s reálným prostředím.
Umělá inteligence je mimo jiné sou-
částí technologií, které zaznamenávají
naši polohu – parkování auta, nákupy
na internetu, navštěvované webové
stránky – a které nám pak nabízejí urči-
té „předvybrané“ zboží, dovolené či
témata zpráv. Nemáte pocit, že nám
tím vlastně zužují vlastní volbu?
Toto je velmi dobrá otázka a podle mě jed-
na z největších hrozeb dnešní umělé inte-
ligence. Všechno jsou to úlohy strojového
učení, kterým se říká doporučování a per-
sonalizace a ke kterým bohatě stačí dneš-
ní forma umělé inteligence. Podívejme se
třeba jen na zpravodajství. Pokud nechá-
me stranou propagandistické a vyloženě
ideologické servery, které jsou kapitolou
pro sebe, a zaměříme se pouze na serióz-
ní komerční zpravodajské servery, jejich
cílem je především vydělat. Výdělek těchto
serverů plyne z větší části z placené rekla-
my, aproto se snaží maximalizovat čtenost
svých článků. Toho je možné dosáhnout
jejich personalizovaným doporučováním.
Čím více toho stroj o čtenáři ví, tím lépe na
něho dokáže cílit, zobrazovat mu pouze
to, co koresponduje s jeho světonázorem,
autvrzovat ho tak v jeho pravdě. Toto už
se dnes ve velké míře děje na sociálních
sítích, kde jsou lidé uzavíráni do názoro-
vých a sociálních bublin bez konfrontace
s opačným názorem. Problém se stává
ještě palčivějším tím, jak se způsob trávení
volného času u mladé generace překlápí
zoine světa do online. Společnost se tak
polarizuje a stává se méně odolnou vůči
dezinformacím nebo lžím.
Jaké obvykle bývají největší omyly
veřejnosti a médií týkající se umělé
inteligence?
Za jeden z největších omylů veřejnos-
ti považuji přesvědčení, že je současná
umělá inteligence inteligentní. Není.
Samozřejmě záleží na denici inteligen-
ce, ale faktem je, že dnešní umělá inteli-
gence je jen souborem pravidel, někdy
doplněných o prvky náhody.
Co říkáte tomu, že v různých talkshow
v USA vystupují umělé společnice?
Zabývá se problematikou humanoid-
ních robotů či sexuálních společnic
seriózní věda?
Celá problematika vytváření androidů je
hodně zajímavá a rozhodně se jí zabývá
i seriózní věda. Oproti „pouhému“ inte-
ligentnímu počítačovému programu je
zde celá řada dalších problémů, jako je
způsob pohybu, orientace v prostředí,
modelování emocí a podobně. Zatím
takoví roboti příliš užiteční nejsou,
nefungují dobře a slouží spíš pro mar-
ketingové účely. Jednoznačně však mají
velkou budoucnost. A nemusí jít jen ose-
xuální společnice. Nejdále jsou v tomto
asi v Japonsku, kde se vědci například
dlouhodobě zabývají tím, jak vytvořit
umělé společníky pro opuštěné seniory,
kteří s nimi budou schopní vést základní
konverzaci, budou umět pomoci s jed-
noduchými činnostmi a budou schopni
přivolat pomoc při nějakém zdravotním
problému.
■
SLOVNÍČEK UMĚLÉ INTELIGENCE
AI – articial intelligence, umělá inteligence.
Silná umělá inteligence – neboli obec-
ná umělá inteligence je ta, která by kom-
plexně dokázala simulovat lidskou inteli-
genci. V současnosti se zdá její vytvoření
jako nedosažitelný úkol.
Slabá umělá inteligence – řeší díl-
čí oblasti celé problematiky, například
rozeznání obrazu, logické odvozování,
výzkum neuronových sítí, kombinato-
rické problémy a další. Většina vědců se
zabývá právě slabou inteligencí.
Neuronové sítě – jsou struktury pro zpra-
cování dat. Říká se jim tak proto, že zakla-
datelé tohoto oboru chtěli simulovat reál-
né mozkové procesy. V případě umělých
neuronových sítí jsou výstupy (tedy sig-
nály v podobě čísel) z jedné vrstvy neuro-
nů vstupem pro další vrstvu– askaždou
vyšší vrstvou se zvyšuje úroveň abstrakce.
Stroj je tak schopen například v první vrst-
vě neuronů rozeznávat pixely, postupně
dojít až k celkovému obrazu a následně
například rozhodnout, zda je na obrazu
pes, nebo kočka.
Strojové učení – je podoblastí umě-
lé inteligence, zabývající se algoritmy
a technikami, které umožňují počíta-
čovému systému „učit se“. (Primitivně
pojato: stroj může z vyřešených příkla-
dů například „pochopit“, že x + y je vždy
stejné jako y + x, aniž bychom mu to
zadávali/vkládali, a to už je učení.)
Turignův test – slavný matematik Alan
Turing (1912–1954), zakladatel oboru
umělé inteligence, přemýšlel, jak poznat,
zda je stroj inteligentní (Je kalkulač-
ka inteligentní, nebo ne?). Rozhodl se,
že stroj může považovat za inteligent-
ní, pokud nepozná, že to není člověk.
Takzvaný Turignův test byl prohlášen za
prolomený ve chvíli, kdy několik lidí v tes-
tu při chatování s počítačem nepoznalo,
že si nechatují s člověkem. Vědecká
komunita to ovšem neuznala, neboť jed-
noduchá konverzace na dané (naprogra-
mované) téma není projevem komplexní
inteligence zaměnitelné s člověkem, což
měl Turing na mysli.
Technologická singularita – pojem
singularita je v matematice bod, kde
je najednou všechno jinak než v jeho
okolí. Křivka našeho pokroku, vědění
avýkonů počítačových procesorů je stá-
le strmější, protože od jednoho průlo-
mového objevu k druhému je stále krat-
ší časový interval. Jedna z hypotéz říká,
že jednou se tahle křivka (možná iprá-
vě s pomocí strojů, které nám budou
pomáhat s vytvářením stále chytřejší
umělé inteligence) obrátí kolmo naho-
ru– a to je bod technologické singulari-
ty, chvíle, kdy v jeden moment budeme
vědět VŠECHNO.
„V Japonsku se vědci
zabývají tím, jak
vytvořit umělé
společníky pro
opuštěné seniory.“