Strana 22
Inzerce ▼
|
JAK TO VIDÍ MARIE
|
J
á vím, že začínají plís-
kanice, dny se krátí
a tak vůbec. Jenomže
podzim zahaluje. A to
je od něj laskavé. Dává mi oddychový
čas.
Léto je plné ostrého světla. Když se
náhodou zahlédnu ve výloze, utrpím
takový šok, jako když televize začala
vysílat ve vysokém rozlišení. Do té doby
mi drobné kosmetické vady moderá-
torek unikaly. A najednou: Bác! Vidím
i to, o co jsem nestála,
a myslím, že ty hol-
ky před kamerou
jsou na tom
stejně. I jim
se sem tam
podebere ně-
jaký ten ško-
dolibý pupínek.
Díky vysokému rozlišení to teď můžeme
sledovat v přímém přenosu.
Mimochodem, ty pupínky, to je váž-
ně peklo. Myslíte si, že za sebou máte
už všechny myslitelné hormonální
výkyvy, takže vaší pleti by měly hrozit
maximálně vrásky. Cha. Pupínky na věk
nehledí. Budou nás pronásledovat klid-
ně do stovky. A vždycky vyskočí, když
potřebujete vypadat co nejlépe. Už se
vidím, jak na oslavu mých stých naroze-
nin přijde delegace z radnice, fotograf
anevím, kdo ještě, a já se budu od rána
snažit zamaskovat ten pitomej
pupínek na bradě nebo na čele.
Ten se zahalit nedá.
Když jsme u toho zahalo-
vání – nestydím se za sebe.
Dělám, co můžu. Cvičím,
běhám, hlídám si příjem
kalorií. Jenomže letos mi
to na tom ostrém letním slunci prostě
došlo. Je to tady. Gravitace mě začíná
porážet. Možná je můj sval pevný, ale je
tak nějak trochu níž, než býval. Přesněji
řečeno, je celkem o dost níž. Dlouhé
podzimní večery, dlouhé rukávy, dlouhé
nohavice – úleva. Ve výlohách vidím jen
dlouhý kabát. Čas na plavkový oddych.
Kdybych náhodou měla chuť ulevit si
příliš a svou zákopovou válku s gravitací
vzdát, protože v zimě své tělo často na
veřejnosti nevybaluji, zaskočím do prv-
ního obchoďáku. Nemusím ani utrácet.
Stačí se svléknout. Šok, který způsobují
světla ve zkušebních kabinkách, posky-
tují nákupní centra zcela zdarma. Je to
lepší zpětná vazba než zrcadlová stě-
na v baletním sále. Tam totiž normálně
nechodím. Kabinka v nákupáku je pro
mě nejlepší lék na lenost. Mířím odtam-
tud zpravidla nikoli k pokladně, ale rov-
nou do fitka.
Samozřejmě jsou tu dvě další řeše-
ní. Nasadit si sluneční brýle a dělat, že
když s nimi nic pořádně nevidím, nevidí
nikdo ani mě. To mi jde celkem dobře.
Ale někdy je člověk sundat musí.
Pak je tu ještě plastická chirurgie.
Něco to stojí, ale zase je to dlouhodobé,
efektivní i efektní.
Jediné, s čím si neporadí ani brýle, ani
ten nejlepší plastický chirurg, dokonce
ani ten nejkratší den v roce, je ten pito-
mej pupínek. Až jednou někdo přijde
na to, jak ho odstranit za pět minut, měl
by za to dostat Nobelovu cenu. Možná
to není stejné jako lék proti rakovině
acelosvětový mír, ale udělat najednou
šťastnými tolik žen napříč všemi kultu-
rami a generacemi, to by tedy bylo něco.
Skoro jako pračka a myčka. Možná lepší.
Vaše Padesátka
Marie
Foto: archiv Marie Petrovové
22 www.drmax.cz
Inzerce ▼