Strana 39
www.drmax.cz 39
|
ROZHOVOR
|
Je třeba ho představovat? Muže, který je nejzářivější hollywoodskou
hvězdou? Někdejší sexuální symbol? Producenta, který podal po-
mocnou ruku Miloši Formanovi, když mu svěřil režii Přeletu nad
kukaččím hnízdem? Michaela Douglase?
D
ynastie. To pro Douglasovy platí beze
zbytku. Jen výjimečně se stává, aby
otec a syn dosáhli ve stejné branži
absolutního vrcholu. Nicméně když
se Michael rozhodl stát se hercem, jeho otec mu
řekl: „Pokud já hraju hrdiny, měl by sis vybrat jiný
typ postav.“ A tak si Michael vybral. Hrál hrdiny
plné rozporuplných vlastností, posedlé, bláz-
nivé, nezodpovědné, chybující, hříšné. Prostě
chlápky z masa a kostí, ne jen plakátové posta-
vy. A jak sám říká, na stará kolena se vrhl na
žánr pro mladé, když přijal roli vědce ve filmové
adaptaci komiksu
Ant-Man
. Bylo to poté, co se
dostával z léčby rakoviny, která, jak přiznává,
změnila jeho přístup k životu. Setkání s ním bylo
příjemné a vyklidněné. Když jsme přišli, četl
si noviny, před sebou měl rozjedený sendvič,
akdyž měl videohovor se svou ženou Catherine
Zeta-Jones, namířil na nás telefon, abychom se
pozdravili.
Jak se má váš otec?
Má se dobře. Je mu 102 let. Právě objevil na
svém telefonu službu Facetime! Takže mi teď
každou noc volá, protože se budí velmi brzy, což
je trochu šílené (smích)! Pořád mu to pálí.
Váš otec je velká hvězda, osobnost, které si
v Hollywoodu všichni váží. Vaše matka byla
také herečka. To vedlo i vás k tomu, abyste se
stal hercem?
Pravděpodobně ano. Táta začal hrát v roce
1942. Natočil stovku filmů. S matkou se sezná-
mil během studia herectví a pak se spolu dali
dohromady. Já jsem chodil na Kalifornskou uni-
verzitu v Santa Barbaře, ale vlastně jsem nevě-
děl, co chci v životě dělat. Psal se rok 1963, měl
jsem dlouhé vlasy, asi byste mě považovali za
hipíka. Když jsem byl ve třetím ročníku, zavolali
si mě do kanceláře a řekli mi, že si musím koneč-
ně vybrat nějaký obor. Tak jsem řekl: „Tak já
zkusím divadlo.“ A bylo to. Nic jiného mě nena-
padlo. Jako dítě jsem sledoval mámu na jevišti
a samozřejmě jsem navštěvoval při natáčení
svého otce. Myslel jsem si, že o herectví něco
vím, amohlo by mi to jít. Ne že bych tak toužil
se tomu věnovat. A nutno přiznat, že když jsem
začínal, byl jsem velmi špatný herec. Otec se při-
šel podívat na mé první představení a velmi se
mu ulevilo. Jako herec jsem se mu zdál natolik
špatný, že považoval za vyloučené, abych mohl
pokračovat v této kariéře (smích). A otec je vel-
mi upřímný, takže když jsem se ho přišel zeptat,
jaký jsem byl, odpověděl: „Špatný, synu.“
Přesto jste to nevzdal.
To je tou naší douglasovskou zaťatostí.
Nevzdáváme se. Ale bylo to někdy těžké. Mé
začátky byly pomalé. Měl jsem velkou trému.
Byl jsem hodně nervózní. Bývalo mi špatně, než
jsem vstoupil na jeviště. Po ruce jsem míval koš,
protože mi bylo na zvracení. Ale pracoval jsem
na sobě. Nevím, proč mě to tak drželo. Postupně
jsem se zlepšoval, ačím jsem byl lepší, tím víc
mě hraní bavilo. Trvalo to mnoho let. Někdo na
začátku mé kariéry udělal tu chybu, že mi řekl:
„Kamera pozná, kdy lžeš.“ Takže moje herecké
začátky byly o hledání reality a pravdivosti, což
se mi nedařilo až do filmu
Osudová přitažlivost
,
který všechno změnil.
Počkejte, vždyť tu jste točil v době, kdy už
jste byl hvězda a producent úspěšných filmů!
To ano, ale já to do té doby bral jako zábavu.
Nic jsem neřešil, jen jsem před kamerou byl.
Ale při
Osudové přitažlivosti
jsem začal na své
postavě pracovat. Připravoval jsem se na film.
Každé ráno jsem se budil s tím, že jsem new-
yorský právník, ženatý, mám aférku… anajed-
nou jsem se do té postavy dostal. Vlastně jsem
se naučil sám sobě nalhávat, že jsem někdo
jiný, a stal jsem se jím. Od té doby to takhle
praktikuji a mám pocit, že se ze mě stal lepší
herec. Nicméně zároveň jsem si uvědomil, jak
často jsme schopni věřit lžím osobě samých.
Byl pro vás otec v dětství hrdina, podobný
těm, které hrál ve filmech?
Narodil se v roce 1944,
kdy jeho otec Kirk
Douglas ještě nebyl tou
velikou hollywoodskou
hvězdou, ale začínajícím
hercem. To, že šel poté
ve stopách svého táty,
považuje Michael jen
za důkaz své životní
bezradnosti. Nicméně
nelituje. Začal hrát,
produkovat a na začátku
80. let se z něj stala
hvězda. A i když si svůj
hvězdný status drží
dodnes, v posledních
letech, kdy musel bojovat
s rakovinou, jeho kariéra
trochu upadla, také vinou
nepříliš povedených filmů.
Nicméně před pár lety se
vrátil do televize, natočil
už dvě řady úspěšného
seriálu e Kominsky
Method a také dva díly
komiksového Ant-Mana
znamenaly jeho návrat na
výsluní. Práce má dost, ale
nejvíc si prý užívá svých
dětí Dylana a Carys, které
má s herečkou Catherine
Zeta-Jones.
MICHAEL DOUGLAS
|
ROZHOVOR
|
ĎÁBEL je SVŮDCE