Strana 40
40 www.drmax.cz
|
ROZHOVOR
|
Upřímně řečeno, ke svému otci jsem cítil
vždycky příliš velký respekt na to, abych ho
bral jako hrdinu. Rodiče byli rozvedení, tak-
že jsme se vídali především o prázdninách.
A protože pořád něco natáčel, vnímal jsem
ho jako muže, jakým bych se nemohl nikdy
stát. Vypadal ve filmu vždycky mnohem
větší než ve skutečnosti. Velmi jsem kněmu
vzhlížel! Byl pro mě jako nedostižná autori-
ta. Uvědomovali jsme si, že je hvězda, ito,
jak velkou pozornost budí. Ale – nikdy jsem
otom s ním nemluvil – myslím si, že ikdyž
snámi byl rád, cítil se trochu ve stresu, jest-
li je jako otec dobrý, jestli nám dává, co
potřebujeme. A zatímco my ho viděli jako
Boha, on se cítil provinile, že s námi není
tolik, jak by měl.
Měli jste někdy neshody?
Nemyslím. Určitě jsem měl rebelské obdo-
bí, ale nemohu říct, že to bylo zaměřené
přímo proti mému otci. Bylo to zdravé
rebelství, pokus o nalezení vlastní identity.
Ale nebylo to nic, kvůli čemu by si měl táta
dělat starosti!
V čem si myslíte, že jste si podobní,
avčem se lišíte?
Myslím, že nás spojuje vytrvalost a energie,
kterou investujeme do dokončení rozděla-
né práce. A pevně doufám, že jsem po něm
zdědil ochotu pomáhat lidem. Jeho životní
příběh je klasickým příkladem, jak se zchu-
dého člověka stane milionář. Pocházel
z chudých poměrů a vypracoval se. Je to
velký imigrantský příběh, který mě naučil,
že když člověk něco chce, může toho vel-
kou pílí dosáhnout. No a po matce jsem
zdědil schopnost empatie.
Kdo byl vaším mentorem v době vašich
hereckých začátků?
Karl Malden. Opravdu mu vděčím za
všechno. Hráli jsme spolu v seriálu
V uli-
cích San Franciska
, kde jsem měl svou
první velkou roli. Natočil jsem 104 epi-
zod. Točili jsme šest dní v týdnu. Když
jsem viděl, jak je silný a vytrvalý, zaujatý
svou profesí, měl jsem přirozenou potře-
bu se mu vyrovnat. A jedinečný byl také
v tom, že mi dokázal skutečně naslou-
chat. Kladnou stránkou toho, že jsem byl
herec „druhé douglasovské generace“,
bylo, že jsem lépe rozuměl hollywood-
skému životního stylu. Byl jsem schopný
řešit problémy a překonávat neúspěchy
lépe než někdo, kdo pochází „zvenčí“.
Pozoroval jsem otcovy přátele, ať už to
byli Frank Sinatra, Burt Lancaster, nebo
Tony Curtis, jejich nejistoty, slabosti, pro-
pady a vzestupy, a to byla veliká škola.
Svůj první velký úspěch jste jako pro-
ducent zaznamenal s filmem Přelet nad
kukaččím hnízdem. Váš otec na tu knihu
vlastnil práva a prodal vám je, ale když
jste sháněl peníze, bylo to těžké.
Otec byl nejen herec, ale také velmi úspěš-
ný producent. Jeho společnost produkova-
la řadu úspěšných filmů, nejlepší z nich byl
Spartakus. Objevil knihu Přelet nad kukač-
čím hnízdem ještě před jejím vydáním
akoupil na ni práva. Pak ji upravil do podo-
by divadelní hry. V roce 1960, na vrcholu své
kariéry, těsně po Spartakovi, uvedl hru na
Broadwayi – a nebyla úspěšná. Odehrává
se v psychiatrické léčebně, byl tam humor,
který podle mě lidem neseděl. Ale táta věřil,
že kdyby se podle hry natočil film, tak ten
úspěšný bude. Mezitím kniha vyšla a stala
se z ní legenda. V roce 1963, kdy jsem stu-
doval na vysoké také americkou literaturu
dvacátého století, byl Přelet nad kukaččím
hnízdem jednou z knih, o kterých jsme se
učili. Četl jsem tu knihu a byla fantastická.
Během té doby se můj otec mnoho let sna-
žil o její zfilmování, ale neúspěšně. A když
jsem ho pak jednou slyšel někomu říkat, že
to vzdává a práva prodává, řekl jsem mu:
„Nech mě to zkusit. Podělím se s tebou
ozisky. Možná bych tě v tom mohl nechat
hrát.“ Řekl: „Ok.“ A tak jsem na tom začal
pracovat. Díky popularitě seriálu V ulicích
San Francisca jsem se seznámil s producen-
tem Saulem Zaentzem, který do toho se
mnou šel. Abych měl na
Přelet
klid, rozhodl
jsem se seriál opustit. Všichni si mysleli, že
je to hloupost, ale udělal jsem to, ajak se
ukázalo, vyplatilo se!
To byl obrovský risk…
Věřil jsem tomu, a to je základ. Tenkrát
mě intuice nezklamala. Byla to kombina-
ce mého nadšení a talentu všech, kteří na
Přeletu dělali.
Pojďme k jinému vašemu klíčovému
úspěchu, filmu Wall Street.
To byla pecka, Gordon Gekko je jedna
z nejlepších postav, jaké jsem kdy hrál.
Bylo mi ctí, že že si mě Oliver Stone vybral.
Bylo fascinující, jak pracoval s herci. Většina
ztěch, kteří s Oliverem pracovali, právě pod
jeho vedením odvedla svůj nejlepší výkon.
Je náročný režisér. Odměnou mi byl zájem
diváků, dostal jsem Oscara. Byl to pro mě
ten moment, kdy jsem vystoupil ze stínu
svého otce a začal být sám za sebe.
Text: David Laňka, foto: Promedia a archiv redakce
Za roli finančního predátora Gordona Gekka ve filmu Wall
Street si Douglas vysloužil Oscara za nejlepší herecký výkon
Dobrodružná komedie Honba za diamantem vynesla
Michaela Douglase na hvězdné nebe, kde je už skoro 40 let