Strana 12
12 www.drmax.cz
životní styl
Inzerce ▼
legitimní se ptát, jaký vztah ke svým
věcem máme a jakou hrají v našem
životě roli. Může se nám opravdu
ulevit, když se většiny z nich zba-
víme, jak nám z YouTube tutoriálů
sdělují šťastní nemajetní blogeři?
Každý člověk potřebuje různé
množství různých věcí. „Je to vel-
mi individuální nejen co do počtu,
ale i typu těchto věcí a vše se navíc
mění v průběhu života. Někdo třeba
miluje knihy, má jich doma spoustu
a pro něj mají duši a nezastupitel-
né místo v životě. Pro jiného jsou to
kusy papíru,“ říká Jan Andres. Věci,
které máme doma a dělají nám dob-
ře a něco pro nás znamenají, spolu-
vytvářejí náš domov. Nelze nějak
objektivně určit, jaké věci jsou ty
správné, to má každý trochu jinak.
Záleží, jaký význam mají věci pří-
mo pro nás, jestli nám jsou k užitku
a jestli nás hřejí na duši. Může nám
záležet na zapalovači, který máme
od blízké osoby.
„K věcem samozřejmě můžeme
mít vztah. Třeba hrneček po babič-
ce, pokaždé když se na něj podívám
nebo se z něj napiju, připomenu si
babičku, kterou jsem měl rád. Nese
pro mě ten význam, že jsem v tu
chvilku zase s ní, třeba ve vnitřním
rozhovoru. Najednou je ten hrnek
tak trochu oduševnělý,“ říká Jan
Andres. Neznamená to ale, že je
žádoucí si z domova udělat sklad
suvenýrů. Právě nadmíra vzpomín-
kových předmětů může způsobovat
emoční zátěž kvůli tomu, co vše v nás
otevírají. Zde je dobré zdůraznit, že
udělat si doma revizi oblečení, nádo-
bí a dalších věcí může být prospěšné,
ale jen v případě, že vás to skutečně
těší a dělá vám to dobře.
PŘÍBĚH
Existují lidé, kteří jsou opakem
minimalistů, takzvaní shromaž-
ďovači. Zatímco minimalista má
obvykle svoje konání pod kontro-
lou, patologické hromadění je projev
duševní nemoci. „Měl jsem v péči
klienta, který ve svém bytě nashro-
máždil tolik věcí, že tam nebylo
k hnutí. Byt tak zaplněný, že už se
tam nedala použít ani koupelna.
Teprve v tu chvíli klient vyhledal
pomoc. Během terapie velmi rych-
le vyšlo najevo, že klienta postihlo
v životě hned několik tragických
ztrát krátce po sobě. Stal se obětí
autonehody, při které zahynula jeho
jediná dcera, sám měl těžké zdra-
votní následky. Nato se mu rozpa-
dlo manželství a ve stejný rok mu
zemřela matka na rakovinu. V pod-
statě přišel o všechno, co mu bylo
drahé. Zažíval nesnesitelný pocit
prázdnoty, chybění, ztráty smyslu
a ztrátu vlastní hodnoty. Aniž by
si to plně uvědomoval, tak se začal
snažit tuhle šílenou propast ve
svém srdci nějak zaplnit. A nedá se
tomu vůbec divit. Zaplňoval ji před-
měty, oblečením, knihami, papíry.
Nebyl například ve stavu nic vyho-
dit. Přerostlo to v hodně velký pro-
blém. S postupem terapie, a přede-
vším kvůli jeho odvaze situaci čelit
se dokázal věcí začít pomalu zba-
vovat. Jak je postupně vyhazoval,
tak také nalézal mnoho důležitého
a zapomenutého. Znovuobjevil svou
lásku k muzice a také svou vlastní
lidskou hodnotu,“ vypráví pozměně-
ný příběh ze své praxe Jan Andres.
Jsme všichni tak trochu jako člo-
věk z příběhu, může se nám stát
to samé? „Těžko zobecňovat, ale je
dobré vědět, že když zacítíme něja-
kou strašnou prázdnotu, tak to není
nic divného, žádná patologie,“ popi-
suje psycholog. „Není normální cítit
ji pořád, ale je normální to zažít.
A snaha toto utrpení něčím zmírnit
je také pochopitelná. Ale někdy je
dobré si takové menší krize odžít,
pouštět si ten strach k sobě. Je lepší
s tím být v kontaktu, než aby to na
nás později vybao všechno najed-
nou. Neutíkat vždy hned a za kaž-
dou cenu k něčemu, co nás utěší.“
Věci nás totiž samy o sobě nikdy
nevyléčí, jako nás nikdy nevyléčí
to, že se jich bez hlubšího zamyšlení
prostě vzdáme.
■
HISTORIE A SOUVISLOSTI
Způsob života s minimem věcí není nic nového. Objevuje se v řadě kultur. Snad
největší vliv na moderní minimalismus má japonská zenová filozofie. Tento vliv je
patrný v umění, architektuře i v životním stylu. Snaha o jednoduchost není však
pouze estetického charakteru, má hlubší základ: krásná zenová zahrádka s několika
většími kameny, obklopenými pečlivě uhrabanými oblázky, není jen oku lahodící,
pomáhá meditujícím nahlédnout pravou podstatu existence. Právě otázka po
podstatě věcí a jejich významu je společná i u minimalismu. Hlavní myšlenkou
minimalismu je zaměřit se na to, co je v našem životě nejdůležitější, a zbavit
se všeho, co nás od toho odvádí. Abychom mohli ze svého života odstranit vše
nedůležité, musíme nejdříve rozpoznat, co je to podstatné. Znamená to poctivě
si klást otázku po tom, co je v mém životě opravdu to důležité. „Takový pohled
dovnitř často přináší nelehké zjištění, že jsem strávil mnoho času a životního
úsilí snahou po dosažení věcí, které ve skutečnosti zas tak hodnotné nejsou,“ říká
Jan Andres. Z běžného života ale víme, že žít s minimem věcí je raritou, jež může
působit až podivínsky.
ŽIVOT S MINIMEM VĚCÍ
NENÍ CESTA PRO KAŽDÉHO.
Někdo je v takovém životním
uspořádání šťastný, jinému se
s jedním hrnečkem bude žít velmi
špatně. Cesta minimalismu je
zároveň jen jeden typ sebereflexe.
Asketický život nezachrání člověka,
jehož problém tkví jinde.
Foto: Adobe Stock