Strana 15
www.drmax.cz 15
duše zkreslit. Zkrášlit. A umět roz-
lišovat umělost od reality vyžaduje
po lidech kritické myšlení, které
bohužel ztrácíme,“ upozorňuje psy-
choložka Martina Komzáková. Pod
vlivem okolí se pak často přiklání-
me k názoru jiných. Vlastní pocity
posouváme do pozadí a nevnímáme
vlastní potřeby. Objevují se psy-
chické potíže, výčitky, obviňování
sebe i druhých, že nežijeme tak, jak
bychom měli, přidává se i přepraco-
vanost a únava. S náhlými nezdary
podléháme depresím, přestáváme si
věřit a hledáme únik. „Člověk tak
často snadno podlehne své touze po
‚hezčím‘, optimistickém, šťastném,“
dodává psycholožka. To „vyrábíme“
třeba na už zmíněných sociálních
sítích. Pod novou, lepší identitou sdí-
líme svůj „dokonalý život“. Falešný,
konzumní a instantní. Chlubíme se
úspěchy, přivlastňujeme si záslu-
hy, ukazujeme neodolatelné fotky
z dovolených, narozenin, restaurací,
domovů aj. V podstatě tu nechceme
dát najevo, kým jsme doopravdy.
VÍM, KDO JSEM
Předpokladem zdravého sebevědo-
mí je především psychická vyrov-
nanost a osobní harmonie. Taková
osobnost se rodí postupně. V útlém
věku nemá ještě dítě úplně utvo-
řenou identitu, charakter získává
postupem času v rodině, školce, ško-
le a později i v zaměstnání. Pokud
sledujete malé dítě, zjistíte, že se
dokáže spontánně radovat téměř ze
všeho, co se mu podaří. Je se sebou
spokojené, protože má větší radost
z činnosti jako takové a nesrovnává
se s druhými. Jeho sebevědomí je
čisté, bez zbytečného balastu. Proto
je důležité dávat najevo svému dítěti
kladné emoce, vytvářet mu bezpečné
zázemí a utvrzovat ho v pocitu, že se
může na své rodiče spolehnout a opřít
se o ně. Zdravé sebevědomí se u něj
pak přirozeně utužuje. Problém může
nastat, když rodiče začnou své dítě
hodnotit negativně. „Mnoho rodičů,
mnohdy i učitelů, považuje úspěchy
dětí za samozřejmé a zaměřuje svou
pozornost hlavně na to, co se nepo-
vede. Chyby jsou většinou komento-
vány bohatěji s plnou emoční zátěží,
a tak se v paměti a zkušenosti člově-
ka uchovávají intenzivněji než pocit
úspěchu a jeho ocenění okolím. Tím
se vytváří opačný falešný pocit, a to,
že se jedinec cítí nesebevědomě a vší-
má si hlavně svých neúspěchů a chyb.
Přesto ale může být chyba dokonalý
růstový faktor. Pokud se z ní člo-
věk poučí, pro příště už ví, čemu se
vyhnout. Ač to tedy zní paradoxně,
dětem, druhým i sobě bychom měli
dát právo na chybu a za každou chy-
bu poděkovat. Neboť právě díky ní
máme příležitost se vždy něco nového,
důležitého naučit,“ říká psycholožka.
SAMOCHVÁLA (NE)SMRDÍ?
Zvýšit si sebevědomí znamená vydat
se proti zakořeněným vzorcům chová-
ní, hluboko skrytým postojům a dáv-
no zaběhnutým zvykům. Důležité je
umění přijmout a odpustit ostatním,
ale zejména sobě. Zdravé sebevědo-
mí představuje hlavně kladný vztah
k sobě samému. A jde o kladný vztah
ke všemu, i k negativním vlastnos-
tem. Chybování je naší nezbytnou
celoživotní součástí. Nestyďme se za
své nedostatky a pracujme na tom,
abychom si kromě nich uvědomili
i své přednosti. Stejně tak nevyzdvi-
hujme pouze své klady. Každý člověk
v sobě skrývá to dobré i to špatné.
Ideálem je otevřenost vůči našemu
okolí, ochota změnit se, sebe-uvě-
domování si svých slabin i přednos-
tí a neustálá komunikace s okolím.
Lidé, které bychom označili jako
zdravě sebevědomé, věří tomu, co
dělají. Mnohdy nám ovšem připada-
jí sobečtí, či dokonce arogantní, ale
zdání může klamat.
Lidé mají své hranice nastavené
různě, proto není ideální srovnávat
se s jinými, i když se nám zdají lepší,
spokojenější či šťastnější. Ano, je to
těžké, jestliže je společnost zaměřená
na výkon a neustále nás nutí se srov-
návat s těmi úspěšnějšími. Ale všichni
nemůžeme být nejúspěšnější. Přesto
je to pouze náš subjektivní pohled,
který nám brání, abychom byli schop-
ni vidět se zvenčí. Pod nadvládou kri-
tických rodičů (učitelů) mnozí vyrostli
s vědomím, že jsou naše schopnosti
a dovednosti přirozené a je důležitěj-
ší být skromný než ambiciózní (pyš-
ný na svoji dobře odvedenou práci).
Nešetřeme tedy chválou. Chvalme
hlavně sebe, ale i ostatní, za malič-
kosti i drobnosti. Samochvála totiž
vůbec nesmrdí. Kdyby se z lidského
myšlení odstranily předsudky, před-
pojatosti a nesmysly, tohle rčení by
rázem ztratilo svůj význam. Žádoucí
je si na sobě něčeho vážit a cenit
a třeba to i dál rozvíjet. Vystavte
svou osobnost na odiv celému světu.
Ruku v ruce s tím jde otázka, kde leží
ta tenká hranice chvály a nesmysl-
nost chválit i za to, co se nedaří,
a kde objektivně vidíme, že nemá
smysl druhé podporovat v oblastech,
pro které nemají dispozice, ale to už
je téma na jiný článek v některém
z příštích čísel Maxima.
■
ČTYŘI JEDNODUCHÉ
KROKY KE ZDRAVÉMU
SEBEVĚDOMÍ
1. CHVALTE SE
Nikdo vás nepochválí tak upřímně
jako vy sami. Vy sami totiž nejlíp
víte, kolik úsilí a píle jste vynaložili na
splnění úkolu.
2. BUĎTE KRITIČTÍ
Hlavně sami k sobě. Kritiku přijímanou
z okolí berte jako čas k zamyšlení
avždy ji dobře zanalyzujte.
3. VYTYČTE SI CÍLE
Každý den si zvolte jeden cíl a nemusí
být nutně pracovní. Hlavně ho splňte.
4. MĚJTE SE RÁDI
Berte se takoví, jací jste, vaše sebe-
vědomí pak bude přirozené.