Strana 16
16 www.drmax.cz
historie
POPKULTURNÍ FENOMÉNY
devadesátých let
Měli jsme je rádi a měli jsme rádi i tu dobu. Svobodné devadesátky
vřely snad celou planetou. Pro mnohé v tehdejším Československu
a později v samostatném státě to byla doba s nadsázkou řečeno
rozkročená mezi Havlem, Claudií Schiffer a Vladimírem Železným.
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ
České krásné dívky začaly po revoluci dobývat západní mola a odtamtud se zase na stránky nově
zrozených komerčních tiskovin dostávaly jejich slavnější kolegyně, nové celebrity – supermodelky.
Jejich léta slávy vystihla v roce 1990 asi nejznámější věta z úst kanadské modelky Lindy
Evangelisty pro časopis Vouge. Ne, nebylo to „Ich bin ein Berliner“, ale „Zaméně než deset tisíc
dolarů ani nevstanu“. Do této, bulvárními médii dodnes „hýčkané“, party patřily ještě Kate Moss,
Naomi Campbell, Claudia Schier a další. Držely si status top celebrit, byly žádané do rozhovorů
v časopisech, vystupovaly v reklamách, snažily se prosadit ve filmu abraly si slavné sportovce
amuzikanty. „Produkce tištěných médií byla v devadesátých letech na vrcholu a většina z nich
fungovala na principu bulváru – uměla tedy produkovat hvězdný status, aniž by tyto musely
někde hrát či zpívat,“ říká Bílek. S blížícím se miléniem zájem osupermodelky upadal. Jedna z teorií
tvrdí, že se začala uklidňovat móda, a čím méně nápadné modely návrháři produkovali, tím méně
nápadné modelky potřebovali. Po roce 2000už nebylo tak snadné překročit hranici mezi světem
modelingu a showbyznysem a módními tvářemi se začaly stávat herečky a zpěvačky, později
blogerky a nakonec se odkudsi vzaly takzvané profesionální celebrity. Twiggy má sedm křížků,
Gisele Bündchen je v důchodu a nikoho už dávno nezajímá, za kolik ty ostatní vstanou.
1. SVALOVCI V AKČNÍCH FILMECH
Kulturnější část národa mrazilo při sledování trezorových titulů, mrazení jednoznačnějšího typu
ovšem poskytovali vetřelci, terminátoři, popřípadě predátoři a mlčící jehňátka. Vrcholila doba
akčních filmů asuperhrdinů zrozených většinou o dekádu dříve a mladá generace se vášnivě hádala,
jestli je lepší Arnold Schwarzenegger, nebo Sylvester Stallone. Těmto dvěma zdatně sekundovali
týpci jako Jean-Claude Van Damme, Steven Seagal atrochu humoru mezi mlátičky vnesl Bruce
Willis. „Akční filmy s hrdiny obdařenými mimořádnými svaly či nebývalými nápady a hláškami,
anebo obojím byly nesrovnatelné skolektivy pupkatých strejců vtesilkách, jak je nabízela česká
produkce třeba ve filmu Mravenci nesou smrt. A nebetyčný rozdíl byl i v řemeslné kvalitě,“ říká Petr
A. Bílek, literární teoretik a historik a spoluautor knihy Česká populární kultura. Kam se tehdejší
hrdinové poděli? Podle autorů Encyklopedie akčního filmu jsou dnešní blockbustery evolucí
nejdražších akčních produkcí, které v osmdesátých a devadesátých letech Hollywood strojově
chrlil. Doba se posunula. Svalnatí hrdinové, zlí padouši, galony krve a suché hlášky jsou pryč, stejně
jako jejich jednoduchý svět.
2. SUPERMODELKY, KTERÉ MĚLY CO ŘÍCT
N
ěkteří přirovnávají „devadesátky“ s jejich
euforií, politickým uvolněním a pocitem
povznášející sounáležitosti k šedesátým
létům. S odstupem se dá říct, že co do kvality
byla minimálně tuzemská kulturní produkce nesrovna-
telná. Nevadí. Devadesátky nám ukázaly kýč, do ruky
pevně vtiskly mobilní telefony, nechaly nás odeslat první
e-maily a vystát první fronty ve fast foodu. Na tom se
moc nezměnilo. Arnold Schwarzenegger ovšem už vyšel
z formy.