Strana 18
18 www.drmax.cz
historie
„Červená knihovna má u nás tradici už od dvacátých let – i ten název
pochází z edice vydávané v nakladatelství Rodina právě v té době.
Tomuto ‚braku‘ učinila přítrž už válka a komunisti jeho obnovu nikdy
nedovolili. Proto i část té produkce, kterou v devadesátých letech vydával
především Ivo Železný, byla jen aktualizací těch starých příběhů, které
se jen převedly do soudobého jazyka a tehdejších kulis,“ popisuje Petr
A. Bílek. „Překladům, především z produkce nakladatelství Harlequin,
nějakou dobu trvalo, než tu domácí produkci vytlačily – čtenář si nejdřív
musel ze seriálů či časopisů osvojit ten západní svět, kde se ty příběhy
odehrávají, aby mu rozuměl. Ať už šlo o modely aut, názvy slavných
hotelů, či vybrané pochoutky – co je to humr a proč je to tak velká a drahá
delikatesa, tehdy tušil jen málokdo.“ Naopak velmi dobře se zorientovali
zájemci o pornoprodukci. Nebývalý zájem vzbudily hanbaté časopisy
včele s titulem Leo, který vykazoval statisícové náklady. Nezaostávala
ani lechtivá filmová produkce na VHS nosičích.
6. HUDBA – DOČASNÉ ZMIZENÍ
HITMAKERŮ A POSEDLOST MTV
Hlavně první polovina devadesátek vyzmizíkovala spoustu normalizačních
hvězd. Netýkalo se to jen zpěváků, ale i mnoha herců. Zato za Havlem přijeli
Rolling Stones a do země se valily koncerty dalších megastar. Vznikala první
soukromá rádia a díky satelitnímu vysílání se česká mládež dostala například
khudbě z MTV, která byla prostorem světových pop princů a princezen atehdy
velmi populárních (často jen marketingově sestavených) chlapeckých skupin. Na
MTV se uchytil i videoklip Lucie Bílé Láska je láska, která v roce 1992 uhranula
albem Missariel, a celé devadesátky jí přály – i na pódiích muzikálů, kde se
zrodily další hvězdy, typu Daniela Hůlky nebo Kamila Střihavky. Devadesátky
po sobě nezanechaly ani nové Beatles, ani Lea Cohena, ale třeba kapely R.E.M.,
U2 či Nirvana zaslouženě sklízely celosvětový úspěch. Pusťte si pár tehdejších
videoklipů: jejich svět je hezký, mile zpomalený a neuvěřitelně cudný. Konec
devadesátek se už nesl v rehabilitaci předrevolučních československých
oblíbenců, jimž jako první dala prostor zejména bulvární média.
„I v hudbě nás komunisté drželi v izolaci. Byl tu svět rádií adesek s domácími
idoly populární hudby a svět vesnických zábav a tancovaček, kde se dál hrála
muzika počátku sedmdesátých let – Deep Purple, Black Sabbath a k nim
Schellingerův Holubí dům. Když si pustíte z archivu Televizní klub mladých, tak
rychle pochopíte, že to žádná MTV nebyla. A reakce byla typická – část publika
ten styl Michaela Jacksona pochopila a nadchla se pro nové a módní, jako byl
tehdy třeba hip hop, a část se zas rychle vrátila k jistotám božského Karla,“
komentuje Petr A. Bílek.
7. ČTENÍ PRO ŽENY A DÍVKY I TVRDŠÍ „LITERATURA“
8. KONEC ŠEDI, VÍCE BAREV?
Naši pozornost si náhle nárokovaly sytě barevné disneyovské
pohádky a svítivé tkaničky. Svět kolem se měnil. „Vizuální stránka
devadesátých let dnes působí divoce, křiklavě a bizarně, protože
jako reakce na komunistickou šeď a nevynalézavost se cokoliv
jiného jevilo nově a pěkně. Například provedení knih či plakátů zté
doby se nejspíš nebude jednou v muzeích a galeriích vystavovat
jako esteticky hodnotné, protože jako jinde i do této oblasti začali
fušovat diletanti, loga podniků vytvářel ten, kdo měl zrovna doma
kružítko a pravítko. A opět: Nebyl nijak ustálen vkus – místo aby
si někdo trou říci, že něco je strašné, bralo se to, že všechno je
možné,“ říká Petr A. Bílek.
Na druhou stranu se v této divočině profilovali i lidé, jejichž
talentu dala doba šanci, například Marek Najbrt, který má na
svědomí mj. titulní strany tehdy nového časopisu Reex. Svou
grafiku měly i FUNy rockových klubů a kin. Svou šanci dostaly
subkultury tvořící graffiti a streetart.
Foto: archiv Dr.Max