Strana 23
Když máš teď natáčení skoro za
sebou, na co se nejvíc těšíš? Nebo
jinak – co si při natáčení opravdu
užíváš?
Já jsem opravdu absolutně nadše-
ná z toho, v jak kouzelném a čistém
prostředí točíme. Cítit trávu, vzduch,
listí, hnůj… Mně to dělá dobře. Mám
pocit, že svět je v pořádku. Doufám, že
se tahle atmosféra přenese i na divá-
ky. A zamilovala jsem se trochu do
Terezky Kostkové. Ona je tak úžasná
a inspirativní žena. Má hlavní roli,
spoustu práce okolo a do toho to všech-
no zvládá a je pořád milá a okouzlují-
cí a připravená a moudrá a nad věcí
a ochotná. No klobouk dolů.
Letos jsi oslavila Kristova léta,
o kterých se říká, že jsou zlomo-
vá. Přišlo s nimi něco zlomového?
Nebo to prostě byly další naroze-
niny v řadě?
Hodně zlomové byly už třicátiny. Teď
zažívám takovou zvláštní radost.
Cítím, že už trochu vím, co chci a co
ne, a umím to říct nahlas. Mám ráda
život a baví mě. Jsem vděčná za to,
v jaké době žiju.
Mám pocit, že ten náš rozho-
vor je až moc „bilanční“, ale tak
nějak mi přijde, že k tobě určité
zklidnění a přemýšlení patří. Ale
zkusím to jinak: Kdy jsi naposle-
dy udělala něco jen tak bezhlavě,
něco bláznivýho?
Jo, jo, bilancování asi ke mně fakt
nějak patří. Zjišťuju, že je mi oprav-
du blízká filozofie, poslouchám růz-
ný přednášky z filozofické fakulty,
a dokonce jsem přemýšlela, že bych
začala ještě studovat vysokou ško-
lu. Buď filozofii, nebo zemědělku…
Nějaký obor k ochraně životního pro-
středí. Nebo učit se něco o systémech
půdy a vody trochu víc do hloubky.
Tak to mi přijde dost bláznivý, že
o tom vůbec přemýšlím. To, že chodím
nakupovat v pyžamu a pláštěnce, zas
tak ne (smích).
Máš někdy chuť provokovat, rejp-
nout (v dobrým) do hnízda a sle-
dovat, co se stane?
Myslím, že záměrně ne. Že se to občas
stane tak nějak omylem.
A to se pak tím „hemžením“ bavíš,
nebo přichází omluva?
Někdy se bavím. Ale umím se i omlu-
vit. Třeba mi to trvá, ale většinou mi
dojde, když přestřelím.
Pozoruješ ráda lidi kolem? Třeba
v metru? A máš to jako studijní
materiál, nebo tě prostě lidi baví?
No jasně. Jsem tím postižená. Baví
mě lidi a baví mě je pozorovat. Jak
stojí, jak mluví, jak oni pozorují. Jak
se projevují, když jsou nervózní. Jak
se promění skupina mužů, když do ní
vstoupí žena, a obráceně. Je to krása.
To by mě zajímalo – jak reagují?
To jsou nevědomé procesy. Pudy. Já to
sama neumím pojmenovat, ale řeč těla
se promění, barva hlasu, postavení těla,
tep... Příroda vládne. I našim tělům.
Všímáš si třeba, jaký charakter
mají nositelé určitých jmen?
Vidíš, to moc nezkoumám. Mám tako-
vou nějakou poruchu asi, často mi
přijde, že se k některým lidem hodí
jiné jméno, než mají. Konkrétní jmé-
no. Jednomu kamarádovi usilovně
říkám Jirko místo Honzo. Jinýmu
Michal místo Martin. Nevím, proč to
tak mám.
Co tě naposledy udělalo šťastnou?
Před chvilkou – kešu čokoládové más-
lo z bezobalového obchodu.
Do čeho ti ho dali?
Prodávají ho ve vratných sklenicích.
Promiň tu hloupou otázku, ale jíš
raději příborem, nebo rukama,
protože já mám za to, že rukama
to prostě chutná víc...
Aj... No třeba kuřecí stehno se musí
jíst rukama, to je jasný. Jinak ale ráda
jím lžící – všechno. Ideálně dřevěnou,
kterou mi vyrobil můj milý kamarád
Ivo, který se opravdu jmenuje Ivo.
A hodí se to k němu (smích).
V co nebo čemu věříš?
Přírodě úplně nejvíc. A intuici.
A životu.
■
www.drmax.cz 23